22. základní škola Plzeň, příspěvková organizace Na Dlouhých 49, 312 09 Plzeň
Absolventská práce
TRUBKA – HUDEBNÍ NÁSTROJ V PROMĚNÁCH ČASU Karel Hons IX.C
Vedoucí absolventské práce: Mgr. Kateřina Skočilová
Školní rok 2009/2010
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a zdrojů informací. V Plzni dne 1. června 2010 Karel Hons …………………….
Obsah Obsah ............................................................................................................................... 3 Anotace v českém jazyce ................................................................................................ 4 Anotace v cizím jazyce ................................................................................................... 5 Úvod ................................................................................................................................. 6 Žesťové nástroje ............................................................................................................. 7 Trubka ............................................................................................................................. 9 Popis nástroje................................................................................................................ 9 Další typy trubek ........................................................................................................ 10 Využití trubky v hudbě ................................................................................................ 12 Sólová trubka .............................................................................................................. 12 Skladby komponované pro chromatickou trubku ............................................... 12 Skladby komponované pro přirozenou trubku ................................................... 12 Využití v orchestru ..................................................................................................... 12 Komorní hudba ........................................................................................................... 13 Jazz ............................................................................................................................. 13 Trumpetisté ................................................................................................................... 14 Já a trubka .................................................................................................................... 15 Závěr .............................................................................................................................. 16 Seznam použité literatury a zdrojů informací ........................................................... 17 Knihy a publikace ................................................................................................... 17 Elektronické zdroje ................................................................................................. 17 Seznam příloh ............................................................................................................... 18
3
Anotace v českém jazyce Tato práce pojednává o žesťových hudebních nástrojích, především o trubce. Zabývá se historií vývoje těchto nástrojů, jejich popisem a způsobem, jakým se v nich tvoří tóny. Trubka je zde předvedena jako nástroj historický i moderní, jako nástroj sólový i součást orchestru. V závěru práce představuji tři světové trumpetisty, kteří mě nejvíc zaujali.
4
Anotace v cizím jazyce This work deals about brasswind instruments, mainly about a trumpet. It considers the history of development of these instruments, their description and methody how the tones are made in them. The trumpet is presented here as a historical and modern instrument and also as a solo instrument and a part of orchestra. At the end of my work, I present three world solo trumpet players who hold my interesr a lot.
5
Úvod Proč jsem si vybral toto téma? Toto téma jsem si vybral z řady jiných témat hlavně proto, že mám velice kladný vztah k hudebním nástrojům a také k hudbě samotné. Chtěl jsem se prostřednictvím této práce dozvědět další informace o mém milovaném nástroji, které budu moci v budoucnosti použít při mém dalším studiu na Pražské konzervatoři, což se mi splnilo. Vždy, když jsem hledal nějaké informace o hudebních nástrojích, byly buď nedostatečné nebo naopak příliš obsáhlé a odborné. Snažil jsem se utřídit je tak, aby byly dostatečné a srozumitelné i laikům. Doufám také, že informace získané při vytvářené této práce budou zajímat i jiné lidi a rozšířím tak jejich znalosti týkající se hudebního světa a hlavně nástroje v této době velice oblíbeném – trubky.
6
Žesťové nástroje Trubka patří mezi dechové žesťové nástroje – žesťové z ruského slova žesť (plech) – od 19. století vyráběné z tence válcovaného plechu mosazného, alpakového (pakfongového) nebo výjimečně i stříbrného. Tóny se na nich vyluzují pomocí nátrubku – říkáme jim také žesťové nástroje nátrubkové či retné. Tón se na těchto nástrojích tvoří rty. Ty se za pohybu jazyka, který vyslovuje hlásku t proudem vzduchu rozechvějí. Tím se rozechvěje i vzduchový sloupec uvnitř trubice nástroje. Rty jsou při tom ohraničeny okrajem nátrubku. Jakost tónu závisí na tloušťce, pružnosti a utváření rtů. Správná poloha nátrubku na rtech se nazývá nátisk. Ke hře na žesťové nástroje je nutné, aby hráč měl pevné a zdravé zuby (opora nátrubku), dále pružné a nepříliš masivní rty. Samozřejmě i naprosto zdravé dýchací orgány. Výška hraného tónu je závislá na sevření rtů a intenzitě nátisku. Žesťové nástroje prošly v evropské hudbě mnoha vývojovými stádii. A naopak přirozený vývoj zase vyloučil celou řadu nevyhovujících typů. Nejstarší nástroje retné se vyráběly z toho, co člověku poskytla příroda – duté dřevěné stvoly a zvířecí rohy. Později to byl také bronz – například bronzový trubkový dechový nástroj zvaný lur (délka kolem 1,5 m) z mladší doby bronzové. Byl používán při různých obřadech. V raném středověku najdeme hlavně trouby z rohů – například olifant, vyráběný ze sloních klů a využívaný hlavně k vojenským účelům. Přímým předchůdcem retných nástrojů byla středověká busina – měla širší tónový rozsah a výrazný tón. Tento nástroj se ve svém původním tvaru vyskytoval už od starověku, časté zmínky jsou už ve Starém zákonu – trub bylo používáno při náboženských obřadech, ve vojenství i jinde. Také Egypťané i Řekové trubky znali. Například kolem r. 1200 př. n. l. – v Trojské válce sloužily k povzbuzení odvahy útočících vojsk. Od Římanů poznali tyto nástroje Germáni i jiné evropské národy. Ve středověku měly hráči trub výsostné postavení na rozdíl od ostatních hudebníků. Od 17. století má trubka své místo i v orchestru a je stále častěji používána. Nejlépe se uplatňovala v dílech J. S. Bacha a G. F. Händla. Po období rozkvětu následovalo období úpadku trubek – používaly se jen jako signální nástroje, ke zdůraznění akcentů.
7
Lur
Olifant
Busina
8
Trubka Trubka měla původně tvar rovné trubice, později se zkracovala zahnutím – nejprve přes esovitý tvar – klarina, dalším krokem byl v 17. století vynález invenční trubky – do zvukové trubice se daly uprostřed vsunout různě velké trubice. V 18. století byla trubka opatřena klapkovým zařízením, ale tónové otvory nepříjemně působily na kvalitu zvuku i na ladění. Teprve zavedení ventilů na počátku 19. století vyřešilo chromatizaci tónového rozsahu trubky a pozvedlo nástroj zvukově. Notace trubek je v houslovém klíči. Ladění je různé (v C, B, A, Es, F, G a D). Dnes se nejčastěji používají trubky laděné v C nebo B, zvuk B trubky je o velkou sekundu nižší než u C trubky. Dnešní B trubka – častěji používaná než C trubka má nástrojovou trubici dlouhou 130 cm (bez přípojek). Jasný a zvukově vydatný tón trubky zní dobře v kombinaci s ostatními žesťovými nástroji. Na nástrojích moderního typu lze docílit krásného pianissima a při použití dusítek i zajímavých efektů. V dnešním orchestru se používá dvou i více trubek – ladění v C i B – doplněných basovou trubkou (má větší rozměry než běžná B trubka a zní o oktávu níže než se píše její notace. Basové trubky se používají v dechových orchestrech, a to i v nejmenším obsazení lidové dechovky. Dnes je již možné hrát všech 12 tónů v oktávě a trumpetisté používají pro různé tóniny pouze jeden typ trubky; hráči jsou zvyklí transponovat původní part psaný pro nástroj v jiném ladění.
Popis nástroje
korpus – menzura ústnice měniče nátrubek
9
Základ trubky tvoří mosazná trubice ohnutá do tvaru připomínající spirálu. Její první část (směrem od nátrubku) je válcovitého tvaru (64 cm), druhá část je kónická – homolkovitá (67,5 cm), trubice celkově neměří více než 132 cm. Zvuk vzniká foukáním vzduchu do nátrubku přes sevřené rty, které mají podobnou funkci jako plátek u dřevěných nástrojů – rozechvívají sloupec vzduchu v nástroji, čímž vzniká zvuková vlna šířící se do nástroje fungujícího jako rezonátor. Tón nástroje se mění změnou nátisku (napětí rtů a tlaku vzduchu). Hráč může měnit výšku tónu nátiskem, což ale umožňuje hraní pouze řady alikvotních tónů (tón, který zní společně s tónem základním). Současné trubky jsou chromatické, čili umožňují hru všech dvanácti tónů ve chromatické stupnici. To je možné díky třem různě dlouhým přípojným trubicím naletovaným uprostřed ozvučné trubice; každá přípojná trubice má svůj ventil ovládaný klapkou. Při stisku klapky se otevře přípojka, vzduch začne proudit i přes přípojnou trubici Tónový rozsah:
Nátrubek:
Další typy trubek Piccolo trubka je nejmenší z rodiny trubkových nástrojů, laděná nejčastěji in B a in A. Oproti běžné trubce je délka její trubice poloviční, důsledkem čehož zní o oktávu výše. Nátrubek je menší než u standardní trubky, často je přítomná čtvrtá klapka, která snižuje tón nástroje o čistou kvartu a umožňuje tím pohodlnější hraní spodních tónů. Kapesní trubka je malá kompaktní trubka in B s menším roztrubem a vícenásobně zahnutou trubicí, aby se zmenšil objem nástroje při současném zachování délky trubice. Její tvar není standardizovaný a kvalita tónu se může s jednotlivými výrobci značně měnit. Basová trubka má podobný tónový rozsah i podobný nátrubek jako pozoun, používá se zejména v dechových orchestrech. Snižcová trubka vznikla v období renesance a byla prvním pokusem o plně chromatickou trubku. Hráč jednou rukou tiskne ke rtům nátrubek a druhou rukou posunuje celým nástrojem. Velkou nevýhodou je však nejistý nátisk, proto se tento typ trubek neprosadil.
10
Barokní trubka má délku trubice asi 224 cm, jejíž válcový průměr asi 1,2 cm. Nástroj je bez jakéhokoliv zařízení, které by umožnilo hraní jiných tónů, než je přirozená alikvotní řada. Klapková trubka vznikla v 18. století, kdy se nástrojaři pokusili navrtat do žesťových nástrojů dírky jako u dřevěných nástrojů. Plech to ale nesnášel a akustická kvalita byla velmi nízká, nehledě na další potíže. Právě pro tento typ trubky ale zkomponovali své slavné koncerty Joseph Haydn a Johann Nepomuk Hummel. Aida trubka (aidovka) byla zhotovená poprvé podle návrhů skladatele Giuseppe Verdiho, který ji nechal zkonstruovat pro Triumfální pochod ve své opeře Aida. Aidovky jsou laděné in H a in As, 127 a 152 cm dlouhé a opatřené pouze jedním ventilem, který základní ladění snižuje o celý tón (dnes jsou již také osazovány třemi ventily). Mají tvar úzké trubice, která se na konci kuželovitě rozšiřuje. Notový zápis níže (notovaný in C) je slavná fanfára z opery Aida, včetně prstokladů. Piccolo trubka
Křídlovka
Kapesní trubka
Basová trubka
Křídlovka je žesťový nástroj příbuzný trubce, na rozdíl od ní však má širší a kóničtější trubici. Existuje také zřídka používaný, o oktávu níže znějící nástroj zvaný baskřídlovka. Nejznámnějším hráče m na křídlovku byl americký jazzman Miles Davis.
11
Využití trubky v hudbě Sólová trubka Sólové koncerty pro trubku byly velice oblíbené zejména v době pozdního baroka, kdy sice trubky ještě neměly ventilový systém, ale hráči se naučili používat velice vysoké alikvotní tóny. Ty jsou od sebe vzdálené půl tónu i méně, v těchto vysokých polohách se tedy trubka stává de facto chromatickou. Obliba trubky jako sólového nástroje vzrostla zejména po vynalezení ventilů na počátku 19. století. Přehled níže ukazuje nejdůležitější koncerty pro trubku. Skladby komponované pro chromatickou trubku •
Malcolm Arnold: Fantazie pro trubku
•
Alexander Arutjunjan: Koncert pro trubku a orchestr
•
Joseph Haydn: Koncert pro trubku a orchestr Es dur (komponovaný pro klapkovou trubku)
•
Paul Hindemith: Sonáta pro trubku a klavír
•
Johann Nepomuk Hummel: Koncert pro trubku a orchestr E dur (často transponován do Es dur, komponovaný pro klapkovou trubku)
•
Bohuslav Martinů: Sonatina pro trubku a klavír
•
Oscar Böhme: Koncert f-mol pro trubku a orchestr
Skladby komponované pro přirozenou trubku •
Johann Sebastian Bach: Braniborský koncert č. 2 F dur (jedna z nejtěžších skladeb pro trubku vůbec)
•
Johann Melchior Molter: Koncert pro trubku č. 1, č. 2 a č. 3
•
Leopold Mozart: Koncert pro trubku D dur
•
Georg Philipp Telemann: Koncert pro trubku, smyčce a continuo D dur
•
Giuseppe Torelli: Sonáta D dur
Využití v orchestru Trubky byly v barokním orchestru zastoupeny ve dvou až ve čtyřech (pokud vůbec), v nejvyšších polohách pomáhaly dokreslovat emotivně vypjaté momenty skladeb. V klasicistních a raně romantických orchestrech hrály trubky většinou pouze spolu s tympány a zdůrazňovaly základní tón harmonie hrané orchestrem. Krátce po zavedení
12
ventilového systému začala většina skladatelů uplatňovat trubky v orchestru i jako melodický nástroj. V současném komorním orchestru jsou zastoupeny dvě trubky, v symfonickém i více a v různých laděních. Trubka se významně uplatňuje mimo jiné ve slavných kompozicích:
Komorní hudba se v tradiční komorní hudbě neuplatňuje, zejména kvůli svému příliš hlasitému tónu (lesní roh se ale naopak prosadil – spolu s příčnou flétnou, hobojem, klarinetem a fagotem je typickou součástí dechového kvintetu). Z renesanční a barokní hudby se však několik komorních skladeb dochovalo, původně však psané zejména pro příbuzný žesťový nástroj cink. S vynalezením ventilů se trubka stala ovladatelnější a její obliba pro komorní hudbu vzrostla, začaly se komponovat skladby pro smíšený komorní soubor, za všechny např. Revue de Cuisine od Bohuslava Martinů, a také skladby pro trubku a klavír. Přibližně od poloviny 20. století se do obliby dostaly různé žesťové soubory, zejména žesťový kvintet v obsazení dvě trubky, lesní roh, pozoun.
Jazz Již od počátků jazzu byla trubka vedle saxofonu jedním z nejdůležitějších melodických nástrojů. Svojí nezastupitelnou roli má jak v různých jazzových komorních souborech, tak i v big bandech – big band je specifický jazzový orchestr, kde hráči hrají podle not, neimprovizují. Tato tělesa mívají zpravidla svého kapelníka – nebývá to pouze dirigent, ale instrumentalista, který ovšem také diriguje – (např. pozounista Glenn Miller nebo klarinetista Benny Goodman). Základní bigband má sedmnáct členů: dvakrát altový saxofon, dvakrát tenorový saxofon, jeden barytonový saxofon, čtyřikrát trumpeta, čtyřikrát pozoun, dále pak klavír, kontrabas, bicí a kytara.
13
Trumpetisté Louis Armstrong – byl jednou z nejznámějších osobností neworleanského jazzu. Po celý svůj život zůstal věrným přívržencem raných improvizací s krátkými obdobími orchestrální swingové hudby.
Maurice André – kromě vážné hudby – mimořádně náročné party předklasického repertoáru – se věnoval i jazzu, folku a dalším hudebním žánrům.
Dizzy Gillespie – byl to trumpetový virtuos a nadaný improvizátor, měl velký vliv na prakticky všechny další trumpetisty, jak příkladem své hry, tak i jako učitel mladých muzikantů. Hrál na trubku ohnutou pod úhlem 45 stupňů. Podle jeho autobiografie byla trubka poškozena při jedné nehodě v roce 1953. Gillespie si však pozměněný tón poškozeného nástroje oblíbil.
14
Já a trubka Na trubku hraji již 8 let. Poprvé jsem držel trubku, když mi bylo 7, a to hlavně proto, že můj otec na ni hrál také. Ještě předtím, než jsem začal hrát na trubku u pana učitele Bačíka, hrál jsem 2 roky na zobcovou flétnu. Většina dechařů má zobcovou flétnu jako první nástroj. Hned druhý rok jsem měl možnost účastnit se soutěže ve hře na dechové nástroje, která se koná každé 3 roky. Postoupil jsem do krajského kola, vyhrál jsem, ale bohužel jsem nemohl soutěžit v národním kole – v mém věku není kategorie pro trubku. Za tři roky jsem národní kolo vyhrál a zahájil jsem spolupráci s panem profesorem Jaroňkem z Pražské konzervatoře. Po této soutěži jsem byl přijat do Junior orchestru, který vedl pan učitel Bačík – působil jsem v něm 3 roky. Od roku 2005 jsem žákem pana učitele Kopeckého ze ZUŠ Plzeň Skvrňany, kde jsem v loňském roce absolvoval a hraji první trubku v Tremolu – Třemošenském laskavém orchestru. V orchestru jsem poznal spoustu báječných kamarádů, měl jsem možnost hrát různá sóla a také se podílet na natáčení tří CD. Také v rámci orchestru zkoušíme dixieland – to je vlastně předchůdce jazzu. Líbí se mi na něm spojení hry z not a vlastní improvizace. V lednu roku 2010 jsem se přihlásil ke studiu Pražské konzervatoři a po úspěšném složení talentových zkoušek jsem byl přijat. Mým hlavním studijním oborem je samozřejmě trubka.
15
Závěr Myslím si, že by se lidé měli začít opět zajímat o hudbu, která přežila staletí, o skladby starých mistrů, které nedokáže nahradit žádná počítačová hudba dnešní mladé generace. I já mám tyto skladby rád, přestože hraji i skladby soudobých autorů. Možná, že trubka, která se dokázala prosadit v celé řadě hudebních žánrů, najde posluchače i mezi mladými. Myslím si, že by se měl člověk aspoň občas odpoutat od moderní hudby a vychutnat si ladné tóny klasiky psané od srdce a nejen pro peníze nebo úspěch.
16
Seznam použité literatury a zdrojů informací Knihy a publikace Vysloužil, J.: Hudební slovník pro každého, nakladatelství „Lípa“, Vizovice 2001 Budiš, R.: Umět je rozeznít, Mladá fronta, Praha 1997
Elektronické zdroje http://trumpet.webgarden.cz http://wikipedia.org
17
Seznam příloh 1. Notový zápis – Weinende Trompete – Trompete in B – Solo Musik: Dalibor Bárta 2. CD Tremolo 9
18
