První trubka ve filmové hudbě

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ

Hudební fakulta Katedra dechových nástrojů Studijní obor: Hra na trubku

První trubka ve filmové hudbě First trumpet in film music

Diplomová práce

Autor práce: BcA. Václav Kalenda Vedoucí práce: Mgr. Petr Lyko, Ph.D. Oponent práce: doc. Jan Broda

Brno 2016

Bibliografický záznam KALENDA, Václav. První trubka ve filmové hudbě [First trumpet in film music]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra dechových nástrojů, rok 2016, 67 s. Vedoucí diplomové práce: Mgr. Petr Lyko, Ph.D.

Anotace: Diplomová práce je zaměřena na nezastupitelnou roli první trubky ve filmové hudbě. Autor této práce se zabývá nejslavnějšími jmény ze světa filmového hudebního umění ze Spojených států amerických, Evropy i filmové hudební tvorby tuzemské. Dále se věnuje problematice nátiskové a žánrové přípravy na koncert filmové hudby, inventáři a rozboru nejslavnějších trubkových melodií jak sólových, tak i v rámci orchestru.

Klíčová slova: Hudba, film, trubka, orchestry, hudební skladatelé.

Annotation: The thesis is focused on the vital role of the first trumpet in film music. The author of this work deals with famous names from the world of film music art in the United States of America, Europe and the domestic film music creation. It also discusses the issue of proofing and genre preparing for a concert of film music, inventory and analysis of the most famous trumpet tunes both solo and in the context of the orchestra.

Keywords: Music, film, trumpet, orchestras, music composers.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně, uvedl v ní všechny použité prameny a zdroje a v textu řádně vyznačil jejich použití. V Brně 28. března 2016

BcA. Václav Kalenda

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval panu Mgr. Petru Lykovi, Ph.D. za jeho cenné rady a odborné vedení. Děkuji též kolektivu pedagogů Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a speciálně MgA. Vojtěchu Novotnému za předání hudebních zkušeností, za etický přínos do mého osobního života a další podněty během studií, které byly cennou pomocí též při zpracování této diplomové práce.

BcA. Václav Kalenda

Obsah: Úvod ............................................................................................................................. 7 1 Nejvýznamnější skladatelé filmové hudby ............................................................... 9 1.1 Porovnání stylů kompozice ve vztahu k první trubce ........................................ 9 2 Příprava na koncert ................................................................................................. 17 2.1 Nátisková příprava ........................................................................................... 17 2.1.1 Domácí příprava ........................................................................................ 19 2.1.2 Rozehrání ................................................................................................... 20 2.1.3 Koncert....................................................................................................... 21 2.1.4 Dohrání ...................................................................................................... 22 2.2 Další kategorie přípravy na koncert ................................................................. 23 2.3 Žánrová příprava .............................................................................................. 27 2.4 Instrumentář potřebný k interpretaci filmové hudby ........................................ 29 3 Nejznámější filmové motivy pro trubku ................................................................. 33 3.1 Nejslavnější trubkové sólové party .................................................................. 33 3.2 Slavná témata pro sekci trubek ......................................................................... 39 Závěr .......................................................................................................................... 43 Použité informační zdroje .......................................................................................... 45 Seznam příloh............................................................................................................. 48 Přílohy ........................................................................................................................ 49

Úvod Filmová hudba jako módní fenomén dnešní doby a významná součást světové hudební kompozice tvoří součást repertoáru amatérských i profesionálních symfonických orchestrů po celém světě. Toto hudební odvětví je v dnešní době natolik populární, že lze najít zjednodušené úpravy nejznámějších filmových titulů u mnoha ještě žákovských orchestrů základních uměleckých škol. Jedná se o melodie, které se již zapsaly do širšího povědomí veřejnosti, aniž by velké procento těchto posluchačů konkrétní filmy znalo či vidělo. Z pedagogické zkušenosti autora této práce sehrává filmová hudba ve studentském orchestru úlohu velké motivace nejen k maximálnímu výkonu žáků v daný okamžik v orchestru, ale i k intenzivnější individuální přípravě. Největší zájem je pochopitelně o interpretaci originálních zakoupených či zapůjčených aranží přímo ze studií vlastnících na tuto hudbu autorská práva v podání profesionálních symfonických těles. Dále je třeba zdůraznit, že se ve světě rozšiřuje i pojem filmový orchestr. Tělesa symfonického modelu obohacená o celou řadu nástrojů v bicí sekci, o elektroakustické nástroje, o zajímavé kombinace sborů nebo s rozšířením jednotlivých sekcí, pokud to vyžaduje instrumentace dané skladby, se nacházejí hojně po celém světě. V každém případě koncert filmové hudby s sebou nese ještě prvek efektu, který v kombinaci s nižší náročností na poslech dokáže oslovit poměrně široké spektrum posluchačů. V České republice lze také najít několik orchestrů tohoto typu. Nejvýznamnějšími v tomto oboru jsou Filmový symfonický orchestr FISYO, sídlící v Praze, který již po několik desetiletí natáčí hudbu k filmům tuzemským i zahraničním. Dalšími orchestry jsou pražský Český národní symfonický orchestr (ČNSO) a moravský orchestr Capellen Orchestra and Choir, které zaujímají stejnou funkci jako FISYO. Dále stojí za zmínku dva orchestry zaměřené pouze na interpretaci filmové hudby, kterými jsou Pražský filmový orchestr (PFO) a Filmová filharmonie (Filmharmonie). Filmová hudba klade velmi vysoké nároky na první trubku z hlediska výdrže, tónu a artikulace. Každý koncert filmové hudby je z dramaturgického hlediska specifický, a proto vyžaduje pokaždé speciálně zaměřenou přípravu. Autor této práce 7

se proto zaměřuje na základní přehled, praktickou přípravu a interpretaci nejvýznamnějších sólových i orchestrálních partů první trubky, se kterými se za deset let na postu prvního trumpetisty setkal.1 Zároveň autor považuje za nezbytné alespoň základní seznámení s nejvýznamnějšími světovými i tuzemskými autory a porovnání jejich stylu komponování. Cílem této práce je shrnutí dosavadní praxe a na základě této zkušenosti sepsání praktického návodu na nátiskovou, artikulační a psychickou přípravu, která má pomoci k následné efektivní interpretaci filmové hudby na postu první trubky. Je třeba zdůraznit, že první trumpetista ve filmovém orchestru musí disponovat alespoň základní žánrovou univerzalitou, a proto autor této práce popisuje i základní artikulační prvky, se kterými se v praxi setkal a které jsou nezbytné pro správnou interpretaci nejen klasických, ale i jazzových titulů ve filmové hudbě. Autor v průběhu této práce užívá označení pro B trubku a její part psané jako Bb. Důvodem je americká notace, ve které pouhé B označuje tón H u nás. Vzhledem k přísným regulím společností vlastnících autorská práva na filmovou hudbu není možné party uvedené v příloze zveřejnit v této práci v celém svém rozsahu. Proto jsou přítomny pouze začátky partů, úseky z partitur a klavírní výtahy pro orientační představu o poloze v trubkovém rejstříku, tempu apod. V některých případech se autorovi této práce dostaly zmíněné party do rukou pouze na zkoušku a koncert, z tohoto důvodu nejsou náhledy k dispozici. Jejich zapůjčení či stažení z internetu nejsou možná. Autor této práce používá často pro trubkové téma termín melodie. Ve všech zmíněných případech trubkových sól se jedná o melodii, nikoliv o rytmickou figuru na jednom či dvou tónech. První trubka ve filmovém orchestru tvoří hrot pomyslného dynamického rejstříku orchestru, ale zároveň může být i nositelem jemných melodických sól. V tomto ohledu je tato role velmi náročná. Je nutné zdůraznit, že výrazové, rozsahové i žánrové kontrasty v průběhu jednoho koncertu filmové hudby kladou extrémní nároky především na výdrž prvního trumpetisty, a proto jsou hráči, kteří dosahují těchto kvalit, velmi ceněni.

1

V PFO osm sezón, nyní k tomu zároveň třetí sezóna ve Filmharmonii.

8

1 Nejvýznamnější skladatelé filmové hudby Pomyslnou Mekkou filmu je dnes bezesporu Hollywood. Nejvýznamnější skladatelé filmové hudby, ať už původem ze Spojených států amerických, Evropy či Asie, se díky své úspěšnosti ocitli alespoň na krátkou dobu právě v Hollywoodu. Díky tomu se pochopitelně v průběhu času utvořil jistý hollywoodský styl komponování a instrumentace. I přes tento fakt si ti nejvýznamnější skladatelé zachovali osobité prvky kompozice i invenci navzdory vlivu často podbízivého hollywoodského klišé. Hudebník zběhlý v interpretaci filmové hudby dokáže poznat významné filmové skladatele podle vedení melodie i instrumentace, aniž by si předem přečetl jméno. Může se zdát, že některé hollywoodské hudební tituly působí až kýčovitě, nicméně autor práce si stojí za názorem, že kvalitní režiséři spolupracují zpravidla s kvalitními skladateli, a proto skladatelé, o kterých se autor bude zmiňovat, rozhodně do této kategorie nepatří. Podle stylu kompozice skladatelů se dá dělit i úloha první trubky v orchestru.

1.1 Porovnání stylů kompozice ve vztahu k první trubce John Williams2, jeden z nejvýznamnějších skladatelů v historii filmové hudby, vyžaduje po první trubce plnou a spíše světlejší barvu, ovšem těžšího rázu, tedy zemitost a nekompromisnost. Tato barva se mezi trumpetisty stala symbolem užívaného pojmu „vesmírná trubka“. Jasným příkladem jeho pojetí o barvě „vesmírné trubky“ je hudba z heptalogie Hvězdných válek. Z technického hlediska je na rukopisu Johna Williamse jasně cítit, že je mistrem v instrumentaci orchestru. I přes velké intervalové skoky a chromatické pasáže do vysoké polohy dokáže psát způsobem, kdy se pasáž na poslech zdá náročná, ale v praxi je vždy hratelná bez větších obtíží. Williams nevyužívá extrémního rejstříku trubky, jako například Michael Giacchino3, který naopak vysoký trubkový rejstřík upřednostňuje. Za vše mluví hudba z filmu Úžasňákovi, na kterou si musel Giacchino pozvat jednoho 2

Narozen 8. února 1932 ve Floral Parku na Long Islandu, viz John Williams. Osobnosti.cz [online].

[cit. 2016-03-21]. Dostupné z: http://filmografie.osobnosti.cz/williams-john. 3

Narozen 10. 10. 1967 v New Jersey, viz Michael Giacchino. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-03-22].

Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/63017-michael-giacchino/.

9

z nejlepších světových trumpetistů Wayna Bergerona. Vysoké pasáže se vyskytují i v hudbě z filmu Star Trek: Do temnoty, či animovaném V hlavě, kde je zapotřebí dokonce i piccolová trubka pro zahrání vysokého sóla. Giacchinova hudba ovšem působí lehkým dojmem, a proto by nejen první trubka, ale i celá trubková sekce měla působit vzdušně a vylehčeně. Co se týče barvy zvuku, je rozhodně zapotřebí světlejší barva, například taková, kterou vyžaduje výše zmíněný Williams. Vrátí-li se autor práce zpět k Johnu Williamsovi, velmi silnou stránkou tohoto skladatele jsou skladby pochodového a fanfárového rázu. Za vše vypovídá fakt, že byl John Williams požádán o zkomponování hudby k zahajovacím ceremoniálům olympijských her v Atlantě a v Salt Lake City.4 Na největší slavnosti sportu je zapotřebí hudby, která působí slavnostně a zároveň energicky a motivačně. Tuto roli Williams bezesporu splnil v obou případech. Skladby typu Summon the Heroes, Call of the Champions, The Imperial March, či Superman March patří ke stěžejním dílům Williamsovy tvorby s převahou trubek. Spíše jemnější melodickou úlohu má trubka Jamese Hornera5. Ve filmu Vetřelci má trubková sekce v celé skladbě maximální interval tercie a signálem rychlých terciových skoků v trojhlase symbolizuje ubíhající čas. Film Avatar a jeho hudba se nese též na kompaktní melodické vlně. Horner využívá širokého tónu trubky jako nositele melodických a široce klenutých melodií ve všech dynamikách. V porovnání s Johnem Williamsem i Michelem Giacchinem je tedy Hornerova trubka založena spíše na klenuté, lyričtější melodice a nižší náročnosti. Hudba Hanse Zimmera6 vyžaduje velmi podobný přístup i zvuk jako u Jamese Hornera. Vedení melodie a využití trubky je podobné. Zimmerova kompozice je založená především na figuraci spodních smyčců, které umocňuje spodními žesti. Porovná-li se kupříkladu hudba z filmů Počátek, Batman: Temný rytíř, Šifra mistra Leonarda

4

V Atlantě se konaly Letní olympijské hry v roce 1996, v Salt Lake City pak Zimní olympijské hry

v roce 2002. 5

Při leteckém neštěstí zemřel oskarový skladatel James Horner. KINOBOX.CZ. [online]. [cit. 2016-

03-28]. Dostupné z: http://www.kinobox.cz/clanek/10530-pri-leteckem-nestesti-zemrel-oscarovyskladatel-james-horner. 6

Narozen 12. 9. 1957 ve Frankfurtu nad Mohanem, viz Hans Zimmer. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-

03-27]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/62265-hans-zimmer/.

10

a Pearl Harbor, je zde zachycena podobnost založená na figuře složené pouze z několika akordů, která se stále opakuje a postupně graduje přidáváním nástrojů a krátkých melodických fragmentů založených stále na již zmíněné figuře. Typické pro Zimmera je uvedení melodie ve violoncellech a kontrabasech za ostinátního doprovodu houslí a viol. Postupné převedení do vyšších hlasů dodává na gradaci. Výjimkou jsou Poslední samuraj a animované filmy Lví král a Princ Egyptský. Zde Zimmer demonstruje schopnost kompozice velmi silné melodie v kombinaci s méně užívanými elektroakustickými nástroji. Trubka v Zimmerově hudbě tvoří pouze část orchestru a není na ni kladen takový důraz jako u Williamse či Giacchina. Nicméně posluchač znalý klasické literatury může najít v Zimmerově hudbě silný vliv Wagnera. Velmi specifickým stylem kompozice se vyznačuje Danny Elfman7. Střídmějším užitím trubky a jejího dynamického potenciálu staví tento nástroj spíše do úlohy interpretace krátkých výrazných fragmentů rychlé fanfáry či krátkého jemného pomalého sóla, jako kupříkladu v hudbě z filmu Batman, kde Elfman dává trubce hluboký a ponurý podtón. Takto užitá funkce trubky je podtržena především instrumentací. Elfman často užívá elektroakustických nástrojů ve spojení s tradičním symfonickým obsazením. Typickým příkladem je Karlík a továrna na čokoládu nebo Alenka v říši divů. V místech, kde ostatní autoři staví do vrcholu dynamické vlny žesťovou sekci, Elfman užívá elektrické kytary, syntetizérů, nebo i chrámových varhan v kombinaci s bohatou bicí sekcí. Tyto netradiční kombinace se objevují kupříkladu ve filmu Planeta opic a dávají jeho hudbě psychedelický podkres, který výstižně doplňuje filmy Tima Burtona, se kterým Elfman již léta spolupracuje. Podobný sklon k těmto netradičním orchestrálním barvám předvedl ve filmu Predátor i Predátor 2 Alan Silvestri8. Nicméně v ostatních skladbách mnohem více využívá trubku jako výrazného nositele stěžejních melodií. Hudba z animovaného filmu Polární expres je toho jasným důkazem. Silvestri si je dobře vědom technických parametrů trubky, a proto využívá její dynamické i rozsahové možnosti 7

Narozen 29. 5. 1953 v Los Angeles, viz Danny Elfman. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/26044-danny-elfman/. 8

Narozen 26. 3. 1950 v New Yorku, viz Alan Silvestri. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-04-25]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/62409-alan-silvestri/.

11

naplno. Trubkové party jsou založené na větších intervalových skocích, které mohou být umístěny ve vysoké poloze, proto se Silvestriho trubka rozhodně řadí z interpretačního hlediska k těm náročnějším. V Silvestriho kompozici je znát cit pro specifické barvy trubkového tónu v různých oblastech rozsahového rejstříku. Autor práce klade důraz v interpretaci skladeb tohoto autora na lehčí hraní, ovšem se zvýšeným artikulačním důrazem. V opačném případě Silvestriho záměr lehké, ale konkrétní trubky, který je jasně čitelný z notových partů, nevyzní a skladba ztratí osobitý nádech. Anglická trubka je termín, který charakterizuje velmi vysoké nároky na interpreta, ale často i jistou strohost a ukázněnost ve výrazu. Hlavním představitelem je John Barry9, který, sám vystudovaný trumpetista, dává ve svých skladbách trubce velký prostor a rozhodně využívá celý dynamický i rozsahový rejstřík nástroje. Jméno tohoto autora je spojeno především s Jamesem Bondem, kde trubky jasně dominují. V této kategorii více jak dvanácti filmů je trubka sice psaná v jazzovém stylu, ale není to úplně čistý bigbandový styl. Rozhodně je z Barryho v této kategorii jasně zřetelné, že o trubce ví všechno. Trubkové party v „Bondovkách“ jsou extrémně náročné na rozsah a vzhledem k nutnému jazzovému nádechu není možné použít piccolovou trubku. Skladba by ztratila potřebnou barvu a agresivitu10. John Barry je podle názoru autora této práce skladatelem, který je nejméně zasažen módním skladatelským trendem Hollywoodu v podobě podřízenosti kompozičního umění efektu a přílišné podbízivosti. Za vše mluví filmy Tanec s vlky a Vzpomínky na Afriku, kde si Barry zachovává originální rukopis a anglickou kompoziční eleganci. Co do elegance komponování i využití trubky stojí za zmínku tvorba polského skladatele Wojciecha Kilara11, který dává trubce již ryze evropský nádech. V hudbě z filmu Devátá brána je psaných několik sól trubky s dusítkem. Melodie jsou založené spíše na dlouhých tónech a působí minimalisticky. Ostinátní smyčcový doprovod v druhém sóle ze suity, kdy si několikatónové sólo předávají 9

Narozen 3. 11. 1933, zemřel 30. 1. 2011 v New Yorku, viz John Barry. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-04-26]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/62282-john-barry/. 10

Viz obrázek 1.

11

Narozen 17. 7. 1932 ve Lwówě, zemřel 19. 12. 2013 v Katovicích, viz Wojciech Kilar. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-04-09]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/62404-wojciech-kilar/.

12

různé nástroje, je nápadně podobný Ravelovu Boleru, ale vzápětí se kontrast mění. Z Kilarovy kompozice je velmi cítit vliv francouzské i polské školy a především Chopina, což může posluchač slyšet v hudbě z filmu Pianista. Kilarova trubka se velmi blíží francouzskému způsobu interpretace. Lehké barevné hraní disponující hlubokým alikvotním témbrem je z nahrávek slyšet a podle názoru autora této práce je nezbytné k interpretaci tohoto skladatele. Tím, že jsou Kilarova trubková sóla založena na dlouhých tónech, je stěžejní bohatá barva tónu. Do evropské hudební filmové tvorby patří též maďarský skladatel Miklós Rósza, který ovšem trubku užívá k typickým fanfárovým a slavnostním účelům. Filmová hudba Miklóse Rószi představuje zástupce hudební kompozice v období „Hollywoodských velkofilmů“ počínajících již v padesátých letech. Ve filmech typu Ben Hur12 a El Cid demonstruje Rósza pompéznost a hutný, těžký zvuk bohatě obsazeného

filmového

orchestru,

který

ovšem

díky

výrazné

melodice

a prokomponovanosti nespadá do kýče, ale naopak, ale následuje samostatnou kategorii filmové hudby založenou Alexem Northem13. Rószova trubka je hutnější, ve zvuku syrovějšího rázu, což v té době bylo ve filmové hudbě vyžadováno. Podle názoru autora práce vůbec prvním skladatelem, který počátkem padesátých let nastoluje novou etapu filmové hudby, je právě často opomíjený Alex North. Přestože tento skladatel spadá do americké filmové větve, studoval na Moskevské konzervatoři a dlouho v Rusku pobýval, to se silně projevuje i v jeho díle. Základem Northovy tvorby jsou tři základní prvky. Je velmi ovlivněn ruskými skladateli, a to především Prokofjevem, velmi intenzivně studoval římskou antickou hudbu, stejně jako Miklós Rósza, a k tomu používal prvky jazzu a dokonce i popu. V oblasti melodiky požívá North často disharmonie a využívá rozšířeného symfonického obsazení, které daleko přesahuje základní symfonické obsazení. Ve velkofilmech jako je Spartakus, Kleopatra, či Ve službách papeže je slyšet vysoký nárok na všechny sekce orchestru, a to včetně žesťové. Zvuk trubky je stejně jako u Rószi hutný, ostrý a někdy až agresivní. Northova hudba vyžaduje maximální nasazení a dynamiku někdy dosahující hlasitosti až na hranici hratelnosti. Extrémní využívání 12

Viz obrázek 2.

13

Narozen 4. 12. 1910 v Chesteru v Pensylvánii, zemřel 8. 9. 1991 v Los Angeles, viz Alex North. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/63491-alex-north/.

13

vysokého trubkového rozsahu v kombinaci s nepříjemnými technickými pasážemi a dlouhé držené fráze v silné dynamice ve vysoké poloze činí z Northovy hudby jednu z nejnáročnějších, s jakými se kdy autor práce setkal, ovšem neubírá to na hudební kvalitě, která je uznávaná i mimo filmové kruhy. Trubka v české kinematografii nemá zdaleka tak velké uplatnění jako v zahraničí. Toto tvrzení vychází z autorovy zkušenosti, která je prozatím v oblasti české filmové hudby minimální a může se postupem času změnit. To ovšem neznamená, že česká trubka nemá svůj osobitý styl. Vezme-li se jako příklad sólový fragment z úvodní znělky seriálu Byl jednou jeden dům, je zde jasně slyšet, že skladatel J. F. Fischer upřednostňuje zvuk české trubky, který je založen na široké měkké barvě s jemným vibratem, převzaté z tradiční české symfonické dechové hudby. Ryze českou barvu trubky vyhledává a hojně využívá také Zdeněk Liška14, který patří k těm nejvýznamnějším autorům české filmové hudby. Hudba k filmu Partie krásného dragouna z cyklu Hříšných lidí města pražského je odkazem k dědictví vojenských hudeb, které mají v Čechách tradici více než sto let. Ve Spojených státech amerických mají dechové vojenské orchestry také silnou tradici a odkazuje se na ni v mnoha dílech výše zmiňovaný John Williams. Ovšem v hudbě k filmu Markéta Lazarová využívá Liška plného symfonického obsazení, smíšeného sboru, sólových zpěváků a rozšířené žesťové sekce. Toto dílo je silně ovlivněno Bohuslavem Martinů, který byl spolu s Leošem Janáčkem jeho velkým vzorem. V tomto případě se jedná o široký symfonický zvuk, který je ovšem s lehkým vibratem, které dodává Liškově hudbě osobitost. Osobitost v kompozici prokazuje další z našich nejvýznamnějších a také nejproduktivnějších skladatelů Luboš Fišer15. Způsobem instrumentace se podobá francouzskému skladateli Michelu Magnemu. Sólový zpěv, jemný sbor či vyšší smyčce s flétnou doprovázené hlubokými smyčci s klavírem jsou barvou obou těchto skladatelů. I přesto, že Fišer trubku užívá minimálně, vyžaduje od hráče pestrost ve výrazu. V Tajemném hradu v Karpatech je zapotřebí, aby celá sekce hrála konkrétním pevným a zemitým zvukem, naopak 14

Narozen 16. 3. 1922 ve Smečnu u Kladna, zemřel 13. 7. 1983 v Praze, viz Zdeněk Liška. ČSFD.CZ

[online]. [cit. 2016-05-10]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/48830-zdenek-liska/. 15

Narozen 30. 9. 1935, zemřel 22. 6. 1999 v Praze, viz Luboš Fišer. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-

11]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/53441-lubos-fiser/.

14

kupříkladu ve filmu Ostrov stříbrných volavek je nutná jemná a lehká trubka opět se širokým až skoro křídlovkovým tónem. Křídlovkový tón vyžaduje též Svatopluk Havelka16 ve filmu Všichni dobří rodáci, kde trumpetista musí umět jak klasický dechovkový tón včetně artikulace, tak i symfonickou barvu a plnost tónu potřebnou k dlouhým frázím. Stříbrným a rovným tónem stylu Alana Silvestriho je zapotřebí interpretovat hudbu Vadima Petrova. V jeho dílech Zpívající fontána nebo Chvíle pro píseň trubky se nenachází obtížná trubková sóla, ale spíše dlouhé pasáže, které by měly vyznít lehce, ale konkrétně. Petrov se již neupíná na typický český zvuk trubky, ale míří spíše do francouzského typu hraní, což je slyšet i v jeho kompozici. Pochopitelně v české i světové filmové hudbě působí velké množství dalších významných skladatelů, kteří by zasloužili alespoň zmínku, nicméně výše jmenovaní mají úzké spojení s trubkou, a to autor považuje za stěžejní argument pro přednostní výběr těchto hudebních skladatelů. Je třeba si uvědomit, že jsou dva základní typy skladatelů filmové hudby. První typ se nesnaží nějak prosazovat svoji hudbu na úkor filmu a zůstává pouze v pozici hudební kulisy doplňující filmové dění. Druhým případem jsou skladatelé, jejichž skladby silně doplňují děj a snaží se zanechat co největší emoční vliv. Takové skladby jsou již součástí snímku a umocňují celkové filmové dění. Ani jedna kategorie skladatelů není horší než ta druhá, ovšem záleží velmi na estetickém cítění, na povaze filmu a na stylu režie. S Williamsem je spojen režisér Steven Spielberg, s Elfmanem Tim Burton, s Kilarem Roman Polański, či s Liškou Sequens a Vláčil. Z tohoto faktu jasně vyplývá, že styl kompozice kráčí ruku v ruce se stylem režie. Ve výsledku je tedy důležitější kooperace filmu a hudby, než každá kategorie zvlášť. Tato kooperace má za následek také komerční úspěšnost. Tím může nastat situace, kdy jedna či druhá kategorie může být slabší a ta druhá tento nedostatek vyváží. Ovšem z hlediska výsledného dojmu je podle názoru autora práce důležitější kvalitní film s horší hudbou, než naopak17. V tomto ohledu lze jmenovat dva příklady. Film Počátek režiséra Christophera Nolana patří k vydařeným snímkům díky scénáři, režii, kameře i hereckému výkonu Leonarda 16

Narozen 2. 5. 1925 ve Vrbicích, zemřel 24. 2. 2009, viz Svatopluk Havelka. ČSFD.CZ [online]. [cit.

2016-05-11]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/64267-svatopluk-havelka/. 17

Typickým příkladem horšího filmu s dobrou hudbou je Rudá Sonja, kterou se bude autor zabývat

v kapitole trubkových sól.

15

DiCapria. Hudba Hanse Zimmera je minimalistického rázu s jediným kladem, kterým je dobrá gradace. Jinak se z hudebního hlediska autorovi této práce nezdá na této hudbě nic zajímavého. Ovšem mezi nezasvěcenými posluchači i diváky je tento soundtrack velice populární navzdory primitivní harmonické i melodické stránce. Dalším příkladem je znělka z veleúspěšného seriálu Hra o trůny. Hudba Ramina Djawadiho se stala hitem i přes velmi nízkou kompoziční úroveň a melodii, která by bez obrovské sledovanosti seriálu neměla šanci vyniknout ani na poli studentů nižších ročníků skladby na konzervatoři. Těchto příkladů je ve filmovém průmyslu nespočet a je jen na subjektivním názoru každého diváka, jakou hudbu zařadí do kategorie populistického, břitkého kýče, který má za cíl pouze efekt a oslovení mas, či do kategorie kvalitní filmové hudby, která má pro film umělecký a estetický přínos.

16

2 Příprava na koncert 2.1 Nátisková příprava Z minulé kapitoly jasně vyplývá, že je trubka a trubková sekce ve valné většině užívaná v hudbě k filmům s vojenskou tematikou nebo v žánru sci–fi. V momentě, kdy se hudba k filmu natáčí, je situace z nátiskového hlediska v mnoha ohledech jednodušší, než na koncertě. I když je ve studiu při natáčení hudby k filmu kladen velký důraz na interpretační bezchybnost a dokonalé ladění trumpetisty, živý koncert je podle názoru autora práce náročnější především co do kvantity a rozdílnosti stylů jednotlivých skladeb v programu. Dalším rizikem může být příliš velký počet dlouhých zkoušek před koncertem, který může trumpetistu unavit jak nátiskově, tak především psychicky. Při koncertě filmové hudby dochází k obrovskému nároku na trumpetistu z hlediska dynamického a stylového kontrastu nejen mezi skladbami, ale i uvnitř skladeb, zejména jedná-li se o suity z filmů. Dalším prvkem, který může ztížit situaci na koncertě, je změna akustiky a vlhkosti vzduchu po příchodu publika. V prázdném sále je akustika pro trumpetistu příjemnější vzhledem k delšímu dozvuku, který dodává trubce na barvě i síle, ale v momentě, kdy na svá místa usedne publikum, se ozvěna krátí, a proto je hráč nucen této situaci přizpůsobit dynamickou stránku svého výkonu, což může ubírat velkou část nátiskové výdrže. Spolu s publikem přichází další potencionální komplikace, a to změna vlhkosti vzduchu. V sálech, které nedisponují dobrou cirkulací vzduchu, může dojít k situaci, kdy je vzduch natolik vydýchán, že komplikuje trumpetistovi artikulaci a může dojít i k bolestem hlavy a malátnosti. Tyto komplikace nastávají v důsledku vysoké potřeby spalování kyslíku v organismu a nízkého příjmu z dýchání, právě kvůli vydýchanému vzduchu. Trubka díky svému dynamickému rejstříku a jasnému zvuku hraje ve většině případů úlohu vrcholu dynamické exprese orchestru, ale zároveň je i nositelem jemných sól v tiché dynamice. Tyto úseky se mohou velmi rychle střídat. Proto je zde zvýšené riziko chybovosti v důsledku střídání vysoké nátiskové námahy

17

a jemného virtuózního hraní. Velmi náročným prvkem v programu takového koncertu může být i zařazení jazzových skladeb. Díky tomu je potřeba ovládat nejen klasickou, ale i jazzovou artikulaci, docílit potřebné změny typu tónu, frázování, být schopen alespoň základních improvizačních schopností a mít jasný přehled o jazzových stylech nejvíce používaných v této hudbě.18 Z hlediska zkoušek si autor této práce vytvořil jedno prosté pravidlo, které mu vždy pomohlo udržet se při síle a čerstvý i po mnohahodinovém zkoušení několik dnů před konáním koncertu. Toto pravidlo zní: „Střídmost v extrému.“ Autor tím nemá na mysli šetřit se, ale naopak nebát se velké dynamiky a vysokého rozsahu. Trumpetista z obavy, aby vydržel až do konce, volí velmi často tišší dynamiku, a tím se podle autorova názoru dopouští základní chyby, která ho ve finále může stáhnout do totální únavy. Tichá dynamika vyžaduje mistrovskou dechovou techniku, aby se role hlavní pohonné jednotky při hraní nepřesunula z břišních svalů na ústa. A zde se nachází jádro problému. Mnoho trumpetistů ze strachu z únavy přestane dostatečně podporovat nátisk vzduchem, tím vystaví ústa silné zátěži, čímž je během malé chvíle unaví a vyřadí z provozu. Proto si autor dovoluje „střídmost v extrému“ označit za způsob, jak hrát svobodně. Svobodné hraní založené především na výborném dýchání umožňuje mimickým svalům hrát poměrně uvolněně a zachovat roli pouze držení pozice rtů. Tím se může trumpetistovi prodloužit výdrž až několikanásobně. Pokud má trumpetista výborně vycvičený dech a umí s ním pracovat, prakticky neví, co je únava, a pokud přeci jen únavu cítí, rozhodně není slyšet na jeho výkonu. Cvičení dechové techniky jakožto celého nátisku autor rozděluje do následujících čtyř částí. Jsou jimi domácí příprava, rozehrání, koncert a dohrání.

18

Kupříkladu znát rozdíl mezi frázováním swingu třicátých a čtyřicátých let, be bopu a

latinskoamerickými rytmy.

18

2.1.1 Domácí příprava Kvalitní domácí příprava je základem úspěchu. Každý trumpetista dobře ví, že bez cvičení je nemožné celkově na trubku hrát, a proto denní cvičení a jeho správná koncepce jsou neodmyslitelně spojeny s výkonem na pódiu. Koncepce cvičení je pochopitelně individuální u každého hráče, ovšem základ je stejný. V Čechách se objevilo po pádu komunismu mnoho zahraničních nátiskových metodik, technických studií a etud, ovšem stále se česká trubka v základu opírá o tři učebnice: Charles Colin: Lip flexibilities je nátisková metodika rozdělená do tří dílů, z nichž každý je zaměřen na jiný typ retních vazeb a technik. Již v předmluvě této metodiky je uveden a vysvětlen termín WHEE, který je použit jako synonymum pro aktivaci vzduchu a zvýšení jeho proudění. Tato metodika má za úkol právě postavit základ celého hraní na dech. Herbert Lee Clarke: Technical studies je, jak už název napovídá, soubor velmi důmyslně sestavených technických cvičení, který je koncipován od základní chromatiky až po virtuózní cvičení kombinující rychlé prsty a legatovou jazykovou techniku. J. Arban: Škola hry na trubku tvoří základ cvičení nejen pro autora této práce, ale i pro drtivou většinu trumpetistů po celém světě. Toto autorovo tvrzení se zakládá na výpovědích významných ikon trubky, jako jsou Wynton Marsalis, Guy Touvron, Juraj Bartoš, Ack van Rooyen, Thomas Gansch, Miroslav Kejmar, Václav Junek, Jaroslav Halíř, Vojtěch Novotný, Jan Broda a mnoho dalších. Tato více než sto let stará škola v sobě zahrnuje prakticky všechny problematiky hraní na trubku.19 Od počátečních dlouhých tónů až po virtuózní variace na známé motivy a témata z oper si každý trumpetista najde, co potřebuje. Tyto tři základní kameny trubkové literatury obohacuje v posledních letech ještě vynikající škola významné ikony světové trubky Allena Vizzuttiho. 19

Arban method. Wikipedia, the free encyklopedia. [online]. [cit. 2016-02-16]. Dostupné z:

https://en.wikipedia.org/wiki/Arban_method.

19

2.1.2 Rozehrání Stěžejní fází výkonu pro celý koncert je rozehrání. Pochopitelně je potřeba se kvalitně rozehrát na každý výkon, nejen filmový. Nicméně koncerty filmové hudby, jak bylo již výše zmíněno, kladou na trumpetistu vysoké nároky z hlediska výdrže a artikulace. V případě nekvalitního rozehrání může nastat situace, kdy se hráč unaví ještě dříve, než se rozehraje. Tato situace nastává speciálně v momentech, kdy první skladby zahajující koncert obsahují vysokou polohu v rozsahu od A2 výš v silné dynamice, dlouhé tóny ve vyšší poloze, nebo jazzovou artikulaci v souvislosti s bigbandovým hraním20. V takovém případě dochází k extrémnímu přepjetí nátisku, a tím může dojít k situaci, kdy se eliminuje schopnost jemného nasazení v nižších dynamikách, vytratí se lesk tónu v nízké poloze a ve vysoké poloze tón nemá dostatečný objem, tím se stává agresivním a neladícím. Tomuto kritickému scénáři se dá předejít v případě, že má hráč dobře vypracovaný systém rozehrávání. Rozehrávání je u každého trumpetisty individuální jak koncepcí, tak časovým úsekem. Autor z vlastní zkušenosti poznal, že čím rychleji dokáže hráč po prvních tónech diagnostikovat stav nátisku a vůbec celkové fyzické rozpoložení, tím efektivněji dokáže rozehrávací cvičení uzpůsobit dané situaci. V rámci této kapitoly se autor této práce zeptal svých pedagogů, jakožto výborných trumpetistů, na jejich způsob a délku rozehrávání. Jeden z nejlepších trumpetistů evropského formátu, slovenský trumpetista a autorův jazzový pedagog Juraj Bartoš směřuje své rozehrávání na techniku hraničního ozvání tónu, kdy schválně začíná se rty vzdálenými od sebe tak, aby nedošlo k bzukotu mezi nimi, a pomalu je přibližuje k sobě, dokud se tón neozve. Díky této technice se symetricky aktivují mimické svaly a především dech.21 Zmíněná technika se bez plynulého a soustředěného proudu dechu neobejde.

20

Můžeme jmenovat suitu z filmu Úžasnákovi, Mission Impossible, Peter Gun, hudbu k filmům

s Jamesem Bondem apod. 21

Viz kapitolu o regeneraci nátisku po náročném koncertě z autorovy bakalářské práce: KALENDA,

Václav. Postavení klasického a jazzového trumpetisty. Brno: HF JAMU, 2014.

20

Vojtěch Novotný, autorův klasický pedagog na Janáčkově akademii múzických umění a člen Filharmonie Brno, zaměřuje své rozehrávání na aktivaci dechu, kdy se pomocí stupnic a nasazovaných tónů snaží zaktivovat dech pomocí vzduchového proudění zaměřeného na spodní ret.22 Tato metoda je způsobem a filozofií velmi podobná technice Chucka Findleyho, která bude popsána níže v této kapitole. Z těchto dvou výpovědí jasně vyplývá a mnoho nátiskových metodik to potvrzuje, že alfou a omegou dobrého rozehrání a poté i celkového výkonu je aktivace dechu a jeho následné použití k uvolnění všech svalů potřebných k hraní. Dále pak se všechny výpovědi shodují, že v žádném rozehrání nesmí chybět nasazované tóny, stupnice a větší intervaly hrané v legatu. Jak si autor práce již mnohokrát ověřil na sobě samém, v momentě, kdy je dobře dechově zaktivován a díky tomu i nátiskově rozehrán, je schopen nejen podat lepší celkový výkon, ale i efektivněji pracovat s nervozitou, a tím zlepšit koncentraci a zaměřit se více na hudební projev.

2.1.3 Koncert Bohužel často se stává, že trumpetista, tížen nedostatkem času, své rozehrání sice zaměří na dech, ale v důsledku nervozity dech nedokáže dostatečně zaktivovat, i když přitom má pocit, že je dobře rozehrán. V takovém případě přichází toto nepříjemné zjištění pravé situace až na koncertě na pódiu, kde je nutno zachovat chladnou hlavu a snažit se o to více aktivně hrát za podpory dechu. Pomyslnou cestou do záhuby je tlak. Mnoho hráčů v situaci, kdy se jim nehraje dobře, volí ze zoufalství zvýšený tlak nátrubku na ústa ze strachu před chybou, ale tím pouze vyplýtvají zbylou sílu nátisku a zbytek koncertu protrpí. Při zvýšení tlaku vnitřní hrana nátrubku odřízne oblast rtů pod nátrubkem od okolních svalů, kterým znemožní ovladatelnost. Kvůli tomu snaha svalů přijde vniveč. Je téměř nezbytné zachovat chladnou hlavu a soustředit se pouze na lepší dechovou kontinuitu.

22

Usměrnění proudu vzduchu i hlavního kontaktu nátrubku na spodní ret.

21

V situaci, kdy následuje více koncertů za sebou, například v rámci turné, je poměrně náročné udržet si vrcholnou formu. V momentě, kdy tráví hráč mnoho času na cestách, nemá čas ani prostor se věnovat individuální přípravě ani nemůže dostatečně aktivně odpočívat. V takové situaci se autorovi osvědčilo soustředit rozehrávání zaměřené především na jednoduchý jazyk, nicméně dobrou prevencí, jak zachovat vysokou úroveň výkonů a především výdrž po celý koncert, je takzvaně cvičit na pódiu23. Tato především mentální disciplína spočívá v tom, že ať je hráč kdekoliv v orchestru, big bandu, komorním tělese, či hraje sólově, je třeba stále kontrolovat správnou aktivitu dechu, tlaku nátrubku na ústa a následnou funkci jazyka a mimických svalů. Autor nemá na mysli stavět tuto kontrolu nad hudební projev, ale spíše být stále ve střehu a hlídat svůj stav. Je zcela normální, že před publikem hraje hudebník v mnoha ohledech jinak než při domácím cvičení. Výjimkou není ani trumpetista, spíše naopak. Jako čtyřletý začínal autor práce hrou na klavír, zpěvem a chvilku i hrou na housle. Proto si dovoluje tvrdit, že trubka patří do kategorie nástrojů, u kterých se tréma projevuje nejmarkantněji. Existuje mnoho teorií a návodů, jak se vypořádat s trémou, ale pochopitelně každý si musí najít svůj způsob, jak se s ní vyrovnat.24 Po koncertě je velmi efektivní zhodnotit si sám pro sebe výkon a vytvořit následnou diagnostiku jak fyzickou, tak i psychickou. Díky této metodě si lze vypracovat právě lepší a efektivnější způsob rozehrávání.

2.1.4 Dohrání Stejně jako je nezbytně důležité se rozehrát, je i velice důležitá péče o tělo po koncertě. V momentě, kdy trumpetista dohraje koncert, většinou zabalí trubku do pouzdra a odchází. Zde si autor dovoluje uvést příklad vrcholových sportovců. 23

S touto technikou autora seznámil jeho pedagog na Konzervatoři a Vyšší odborné škole Jaroslava

Ježka František Tomšíček. 24

Viz kapitola o trémě z autorovy bakalářské práce: KALENDA, Václav. Postavení klasického a

jazzového trumpetisty. Brno: HF JAMU, 2014.

22

Nejen, že se potřebují rozplavat, ale také se potřebují následně po výkonu vyplavat a vydýchat, protože vědí, že čím efektivnější vyplavání, tím v lepším stavu se budou cítit následující den na tréninku. Stejně tak i běžecký trénink je nejčastěji rozdělen na rozběhání, aktivní vytrvalostní část s nízkou tepovou frekvencí, sprintem na krátkou vzdálenost s vyšším zatížením na kardiovaskulární systém a následné vyklusání pro uklidnění tepu a uvedení těla opět do klidu. Po celém tréninku je velmi důležité protažení svalů. U výkonu na trubku je dohrání velmi často opomíjené, ale z autorovy zkušenosti neméně důležité. V momentě, kdy je nátisk vystaven velké fyzické zátěži, je potřeba ho uvolnit pomocí vydržovaných tónů v nízké dynamice. V případě zanechání upjatého nátisku po koncertě může dojít k zatuhnutí svalů po námaze a následující den je o to obtížnější i časově náročnější svalstvo uvolnit a reaktivovat zpět do stavu potřebnému k výkonu. V extrémních případech je potřeba na jeden či dva dny úplně vysadit a nechat tělo zregenerovat.

2.2 Další kategorie přípravy na koncert Velice efektivním prvkem v rozehrávání i dohrávání jsou z autorovy vlastní zkušenosti kompenzační fyzická cvičení na uvolnění mimických svalů25, krční páteře26, zádových svalů a bederní páteře, tedy celých zad27. Je velmi náročné udržet v průběhu celého cvičení a především na koncertě správné sezení či postoj. Krční páteř je vystavena při hraní vysokému tlaku jak v důsledku tlaku vzduchu z plic za pomoci břišních svalů přes krk do nástroje, tak vnějšímu tlaku v důsledku zapření se hlavy k trubce při hraní vysokých tónů. V devadesátých letech dvacátého století se po pročtení nově příchozích zahraničních metodik stalo velmi diskutovaným tématem tzv. non-press hraní. Tato metoda je založena na eliminaci tlaku nátrubku na ústa. Do jisté míry je to nezbytnost, ale je prakticky nemožné hrát bez tlaku vždy a v celém rozsahu. Vždy je potřeba tvořit tlak, který umožňuje dostatečný kontakt rtů 25

Jedná se o pohyby, kdy se rty snažíme na maximum tvořit slovo UUOOAAUUOOAAUUOOAA.

26

Při sezení s rovnými zády zaklonit hlavu a cvičit pomalé otáčení doleva a doprava.

27

Viz obrázek 3.

23

s nátrubkem, nicméně metoda non–press odbourává přílišný tlak, který je vždy silně kontraproduktivní. V momentě, kdy tlačí trumpetista nátrubek příliš na rty, dochází k již výše zmiňované izolaci oblasti rtů pod nátrubkem a tato oblast se stává neovladatelnou pro svaly, které je obklopují. Tento jev má několik důsledků slyšitelných přímo při hraní. Tón ztrácí lesk i barvu, promění se v ostrý a nelibozvučný a přestane ladit. Snaha svalů proniknout k odříznuté části rtů pak velmi rychle a silně ubírá výdrž, tím dochází k různým jevům počínaje únavou, konče neschopností čistého nasazení tónů. Zvýšený tlak nátrubku na rty může mít příčinu právě v nekvalitním nebo nedostatečném rozehrání. Předchozí generace trumpetistů odbourávaly tlak kupříkladu pomocí držení trubky pouze na palcích, na třech prstech, pokládaly trubky na skříně a hrály dlouhé tóny bez držení, zavěšovaly nástroj za popruhy ze stropu apod.28 V současné době se vyrábí mnoho pomůcek na odbourávání tlaku, ovšem nejvíce se autorovi osvědčila pomůcka typu metodického válečku obsahujícího pružinu.29 Z jedné strany se nasadí nátrubek a poté se celý váleček i s nátrubkem zasadí do trubky. Pružina vytváří odpor, který při hraní udržuje hranici tlaku. V momentě, kdy trumpetista zatlačí na rty příliš, se pružina stlačí a otevře otvor za nátrubkem. Bzukot vytvořený v nátrubku ztratí směr, nepokračuje do ústnice, kde se má transformovat na tón, ale uchází za nátrubkem pryč v jiném směru. Tím se změní zvuk, ztratí se intonace a dochází pouze k bzučení, jako kdyby trumpetista hrál pouze na nátrubek bez trubky. Tato pomůcka se autorovi velmi osvědčila a tvoří velmi důležitou součást jeho pedagogické koncepce. Celkové pohodlí při hraní hraje svoji roli pochopitelně i při interpretaci filmové hudby. Vezme-li se kupříkladu hudba z Harryho Pottera, především z prvního dílu, je zde jasný požadavek hrát velmi lehce a jiskřivě.

28

Vyprávění prof. Miroslava Kejmara z mé konzultace v dubnu 2003.

29

Stölzel Methodischer Übungsadapter für trompete, viz obrázek 4.

24

Přesnými příklady jsou skladby Harry´s Wondrous World ze suity Harryho Pottera a kamene mudrců, Swashbuckler a Whirl Through Academe ze suity Indiana Jonese a tajemství křišťálové lebky, nebo Out To See z Čelistí. Příkladů lze pochopitelně uvést ještě více, ale výše jmenované jasně reprezentují lehkost filmového hraní. Vylehčení hraní se však nesmí dosahovat snížením aktivity dechu, ale naopak. K dosažení lehkého hraní je zapotřebí nezaváhat ani na zlomek vteřiny s prouděním vzduchu do nástroje, jinak může dojít k vypadnutí tónu. Pokud se ponechá hlavní role pouze na ústech, tón v tiché dynamice nebude mít objem co do zvuku a velmi brzy se dostaví únava. Specialisty na vylehčené hraní a tichou dynamiku jsou zpravidla divadelní hráči, protože jsou nuceni valnou část své divadelní kariéry hrát jemně v orchestřišti. Další nárok kladený na první trubku ve filmové hudbě je role pomyslného vrcholu dynamické síly orchestru. Z autorovy zkušenosti vždy tvoří valnou většinu koncertu hraní v silné dynamice a ve vysokém rejstříku. Autor může jmenovat party jako Main Title, Flag Parade, Battle of the Heroes a Duel of the Fates z Hvězdných válek, Fort Battle a Top of the World z Posledního Mohykána a pochopitelně jazzové kusy, jako jsou například Úžasňákovi, Gonna Fly Now z Rockyho, Chicago, nebo Mission Impossible. V těchto jmenovaných skladbách je vyžadována spíše závažnost a těžkost hraní, která dodává celé atmosféře na důležitosti a pevném zvuku. Z výše uvedených faktů a postřehů jasně vyplývá, že nezbytnou součástí rozehrání je i dynamická stránka. Párkrát už se autor setkal s obavou z rozehrávání silné dynamiky z důvodu rizika unavení se. Stejně jako musí trumpetista rozehrát dech a jazyk v nejpohodlnější, tedy spíše tišší dynamice, kterou by podle názoru autora měl rozehrávání začínat, je nezbytné rozehrát dech a jazyk i ve forte. Břišní svaly se potřebují zahřát, vysoký tlak vzduchu nutí k aktivaci mimické svaly a jazyk jako sval si připomene pozice v ústech při nasazení vysokých tónů.

25

V případě, že se hráč rozehraje jen v tiché dynamice, musí nedostatečné rozehrání kompenzovat na pódiu příliš velkým tlakem na ústa, což vede k jevům, které autor již zmiňoval v této kapitole. Může se zdát, že je rozehrání, nejen na filmový koncert, ale obecně, velmi složitým procesem, který se skládá z mnoha náročných a choulostivých fází. Pokud se stále hledá cesta, jak se dobře rozehrát, je potřeba si uvědomit, že při každém rozehrávání nachází trumpetista své tělo v trošku jiném rozpoložení. Pokud je kupříkladu autor unavený z předchozího koncertu, zaměřuje se na uvolnění upjatého svalstva vydržovanými tóny v tiché dynamice a následné vycentrování pomocí nasazovaných tónů. Tato technika vyžaduje především silnou sebekontrolu a ukázněnost, protože i když tóny zpočátku nemusí optimálně znít, nasazení se neozývá a celkově první tóny provází velké komplikace, cílem není se snažit hrát čistě a perfektně hned, ale nechat svaly aby se sami uvolnily a začaly fungovat a hrát. Skvělým příkladem na tuto techniku rozehrávání byl workshop světoznámého trumpetisty Chucka Findleyho. Dne 21. června 2015 navštívil v rámci festivalu Prague Proms Prahu legendární big band Buddyho Riche. Trubková sekce byla obsazena vynikajícími trumpetisty světového formátu v čele s legendárními Bobbym Shewem a Chuckem Findleym. Koncert byl pro autora práce velkým zážitkem a těšil se na následující den, kdy měl v Sukově síni pražského Rudolfina workshop právě Chuck Findley. Po příchodu na pódium však Findley oznámil všem zúčastněným, že je velmi unaven z předešlého koncertu a že se mu nehraje dobře, ať prý zúčastnění počkají dvacet minut na rozehrání. Jeho prvním tónem bylo G1 na tři způsoby. První nasazení bylo na slabiku „FÁ“, druhé na slabiku „DÁ“ a poslední na slabiku „TÁ“. Vysvětlil, že díky této technice se kruhové svalstvo zaktivuje nejefektivněji a nejrychleji. Po deseti minutách rozehrávání tímto způsobem se svalstvo uvolnilo natolik, že byl Chuck Findley schopen čistě nasazovat tóny v rozsahu C1 až G2. O hodinu později byl nátisk zcela zregenerován a Findley mohl využít celý svůj široký rozsah.

26

Za normálních okolností trvá několik hodin, než se nátisk dokáže zregenerovat po náročném koncertě a někdy se to nepovede ani za celý následující den, ovšem tato technika opravdu výborně funguje a autorovi práce se osvědčila i po velice

náročných

vystoupeních

v dechové

sekci

kapel

zaměřených

na

latinskoamerickou hudbu. Koncerty typu salsových tanečních akcí jsou naprostým extrémem v námaze. Tato hudba je vyloženě zaměřena na dlouhé vysilující pasáže v extrémně vysoké poloze a ve velmi silné dynamice, proto byl autor práce nadšen, když si mohl tuto metodu vyzkoušet a setkal se s tak vynikajícími a blahodárnými účinky. Nátisková příprava, jak vyplývá z této kapitoly, tvoří stěžejní část celého koncertního výkonu. Postřehy, které autor jmenoval, jsou ověřeny mnoha trumpetisty všech možných úrovní a zaměření, proto autor pevně věří, že si v nich každý trumpetista, který tuto práci čte, najde alespoň něco malého, co mu pomůže hrát tuto krásnou hudbu pohodlněji.

2.3 Žánrová příprava Z hlediska přípravy na koncert zahrnující nejen klasické, ale i jazzové tituly, ve kterých jsou obsaženy jazzové improvizace, je z autorovy zkušenosti příprava rozdělena na dvě fáze. První fáze přípravy se odehrává doma a zahrnuje poslech originálu, je-li dostupný. Pro trumpetistu, který nedisponuje jazzovým vzděláním, je potřeba velmi důkladně naposlouchat sólo a případně jej i zkopírovat. Rozebrání harmonické struktury jazzového sóla, následné nastudování a vložení vlastních improvizačních schopností je spíše určeno pro hráče, který se orientuje v jazzové harmonii a je schopen improvizovat podle akordických značek. Druhá fáze se týká psychické přípravy a jazykové artikulace bezprostředně před koncertem. V případě čistě klasického symfonického koncertu je pozornost trumpetisty zaměřena především na dokonalost interpretace z hlediska preciznosti nasazení, čistoty tónu, dokonalosti ladění a bohatosti dynamického rejstříku, to vše

27

pochopitelně za podpory individuálního hudebního projevu. Jedná se tedy z drtivé většiny především o dokonalost výkonu z hlediska technického. U jazzové hudby jsou výše uvedená kritéria neméně důležitá, nicméně přibývá ještě jeden nezbytný prvek, a to aktivace harmonického myšlení, tedy uvolnění psychiky od nervozity a uvedení do aktivní kreativní činnosti. V případě, že trumpetista nejde na pódium dostatečně uvolněný a kreativně improvizačně naladěný, sóla ve skladbách nemohou mít správný náboj ani dostatečně expresivní a bohatý obsah. Tímto si autor dovoluje citovat ze své bakalářské práce velmi efektivní praktický tip od jednoho z nejvýznamnějších evropských multižánrových trumpetistů Juraje Bartoše. Tuto metodu autor za uplynulé dva roky použil mnohokrát a vždy se mu osvědčila. Pro rozhýbání jazzového myšlení je třeba vzít si pattern30, který je technicky náročný, nebo úplně hráči nesedí a snažit se ho transponovat do všech tónin. Toto cvičení zapojí harmonické myšlení, probudí sluchovou analýzu a také zaktivuje prsty. Z hlediska artikulace, tedy výslovnosti jazyka, je třeba si uvědomit, že při multižánrovém koncertě využívá trumpetista několik typů jazykových technik. Základní slabikou pro klasickou i jazzovou artikulaci je výslovnost na „TÁ“. Špička jazyka se dotýká hranice mezi horním patrem a předními řezáky. Tato základní technika je nezbytnou pro čisté nasazení tónu. Slabika „DÁ“ spadá již do kategorie jazzové artikulace. Jazyk je v pozici, kdy se dotýká horního patra. V momentě vyslovení této slabiky je potřeba větší podpory vzduchu z plic, ale samotný atak jazyka je lehčí.31 Tato artikulace tvoří nezbytný základ pro žánr swing a je také součástí pro virtuózní styl, který na swing navazoval a tím je be bop.

30

Pattern je převzatý termín do jazzu a vyjadřuje krátkou jazzovou frázi, která má kupříkladu funkci

propojit dvě akordické značky. 31

Atak – v trubkové terminologii tlak špičky jazyka vyvinutý na kontaktní místo v ústech.

28

Cítění pulzování rytmu ve swingové hudbě je opačné, než v klasické, a to v tom smyslu, že ve čtyřdobém rytmu spadá těžká doba na první a třetí dobu, ovšem ve swingové hudbě na druhou a čtvrtou. Ve třídobém rytmu je v klasické literatuře hlavní těžkou dobou první doba, nicméně v jazzu se tato role může přesunout i na druhou dobu. Třetí artikulační formou je bebopová artikulace „TA DA LA DA LA DA“, která vyžaduje zřetelnou výslovnost za velké podpory dechu. Bez dostatečné dechové podpory může dojít k artikulačnímu výpadku, a tím k melodickému zhroucení celé fráze. Výše jmenované artikulační slabiky pochopitelně též vyžadují dechovou podporu, ale bebopová slabika mnohem více. Je třeba také zmínit, že oproti swingové hudbě se be bop „nehoupe“, ale hraje rovně. O potřebný styl se postará již zmíněná artikulace. Zajímavými prvky v artikulaci, který dodává celému žánrovému projevu velké kouzlo a styl, jsou tzv. ghost notes. Jedná se o techniku, jejímž výsledkem je přidušený zvuk s náznakem tónu, který má ghost note tvořit. Takového zvuku hráč dosáhne zaměřením špičky jazyka směrem k otvoru mezi zuby, kudy prochází vzduch do nátrubku, ale pouze natolik, aby došlo k utlumení tónu, nikoliv k ucpání. Při správném využití ghost notes na noty ležící na lehké době dostane žánrové sólo velmi stylový a jedinečný nádech. Všechny artikulační techniky jsou velmi specifické a vyžadují stálé procvičování a zdokonalování. Jazyk je sval jako každý jiný a potřebuje trénink stejně jako ostatní svaly v těle, ovšem je potřeba stále myslet na dechovou podporu.

2.4 Instrumentář potřebný k interpretaci filmové hudby Výbavou každého trumpetisty by měly být čtyři nástroje. Bb trubka, C trubka, piccolová A/Bb trubka a křídlovka.32 V posledních letech se čím dál více stává nejužívanějším nástrojem C trubka. 32

Viz obrázek 5.

29

Nejen ve filmovém orchestru, ale také v symfonickém hrají trumpetisté čím dál častěji na trubku tohoto ladění z několika důvodů. Prvním důvodem je barva. C trubka má jasnější zvuk, který více září nad orchestrem. Díky tomu nemusí trumpetista hrát v příliš silné dynamice, aby se prosadil. Ve vysoké poloze díky ladění o tón výš se snižuje škála hmatů a hráč získává větší jistotu v hraní správných tónů. Ve filmovém orchestru se trumpetista příliš často nestýká s transpozicemi. Maximálně je part psán v C trubce, piccole, nebo vzácně i D trubce, ovšem tyto party nejsou určené k transponování, ale vždy skladatel vyžaduje trubku toho konkrétního ladění kvůli specifické barvě. Jasný příklad se nachází ve skladbě Hymn to the Fallen z filmu Zachraňte vojína Ryana, kde vyžaduje skladatel John Williams dvě sólové C trubky a dvě Bb trubky. C trubky jsou určené pro interpretaci krátkého tématu vzdálených vojenských trubek, kterým je celá skladba protkaná, a Bb trubek k interpretaci hlavního tématu33. Jsou dvě možnosti obsazení. Jednou je zdvojení hráčů, tedy dva první trumpetisté jeden s C trubkou, druhý s Bb trubkou a dva druzí trumpetisti se stejnými rolemi, nebo stabilně první a druhý trumpetista s oběma nástroji, které střídají. Tuto skladbu hrál autor práce mnohokrát a vždy, když je na programu, vyžaduje po kolezích oba nástroje. Může se to zdát zbytečně komplikované, ale výsledek stojí za námahu. C trubky působí lehce a jasně a Bb trubky působí barevně a zemitě. V symfonickém orchestru mají C trubky ještě jednu výhodu. Jak už bylo výše naznačeno, týká se transpozic. V symfonické literatuře je drtivá většina trubkových partů psaná v různých laděních v důsledku historického vývoje stavby trubky. Velmi často se tato různá ladění střídají v jedné skladbě, a proto musí symfonický trumpetista výborně transponovat. Jednou z nejnepříjemnějších transpozic je E transpozice. V důsledku Bb ladění trubky tedy dochází k transpozici o zvětšenou kvartu, a to pro méně zkušeného hráče může představovat velké komplikace34. 33

Viz obrázek 6.

34

Symfonie č. IX „Z nového světa“ je z velké části psaná právě v E.

30

C trubka nabízí řešení, díky kterému se E ladění transponuje o malou tercii, což je mnohem příjemnější způsob. Z hlediska dusítek je v klasické symfonické hudbě základním typem STRAIGHT dusítko, ovšem pro filmovou hudbu je zapotřebí širší výběr barev. Už jen z důvodu pestrosti hudebních žánrů v tomto typu hudby tvoří základ nejen typ STRAIGHT, ale i WA-WA s vyjímatelným středním dílem, který mění zvuk dusítka na typ HARMON. Dále pak „kvákadlo“, tedy typ PLUNGER, který se užívá v jazzové hudbě, nebo v hudbě z kreslených filmů. Typický příklad dusítka STRAIGHT můžeme slyšet kupříkladu ve skladbě Imhotep ze suity z filmu Mumie. Zde hrají čtyři trubky unisono právě s tímto dusítkem v nízké dynamice. Sedmidobý rytmus v kombinaci s ostrým mečivým zvukem dávají frázi exotický nádech. PLUNGER je dusítko typické pro jazzovou hudbu, které nabízí tlumený zvuk měnící se podle vzdálenosti od korpusu trubky35. Toto dusítko není na trubce nějak upevněné, pouze je drženo v ruce a podle rychlosti odklápění může hráč dostat intenzitu „kvákání“, jakou potřebuje. PLUNGER se využívá nejčastěji v jazzové hudbě, jako například ve suitě z filmu Chicago36, nebo k tvorbě komických zvuků, kupříkladu v suitě Cartoons Collection, jejíž náplní jsou nejslavnější melodie z animovaných seriálů pro děti.37 WAH-WA/HARMON dusítko se též řadí k jazzovým a nabízí hned několik zvuků, které se odvíjejí od pozice vyjímatelného prostředního dílu. Nachází-li se prostřední díl zasunutý v základní pozici, nazývá se dusítko WAH-WA, pokud se prostřední díl vyjme a hraje se bez něj, název se mění na HARMON. Barva WAHWA zní úzkým, ale konkrétním zvukem typickým pro období big bandové sekce 40. let. I na toto dusítko se dá „kvákat“, pokud měníme pozice rukou před kloboučkem středního dílu v dusítku. Kvákání má subtilnější, ale také velmi specifický zvuk. HARMON má velmi barevný, introvertní zvuk typický pro 35 36 37

Korpus trubky – rozšířený trychtýřový otvor, z něhož vychází finální zvuk z trubky. Viz obrázek 7. Flinstoenovi, Tom a Jerry, Lonely Tunes apod.

31

mainstreamovou hudbu. Typickým zástupcem je Miles Davis. WAH WA/HARMON dusítko je ve filmové hudbě použito v partu první a druhé trubky v suitě z filmu V hlavě. Často toto dusítko může být také nazýváno WOW-WOW, či WA-WAH, ale stále se jedná o stejný model. Poslední součástí dusítkové výbavy trumpetisty pro filmovou hudbu je typ CUP. Kužel s posuvným, nebo fixovaným kloboučkem kombinuje zvuk STRAIGHT s tlumením směrem ke korpusu, díky němuž vzniká jemná, avšak konkrétní specifická barva. CUP bylo využívané již v big bandech za druhé světové války38. Jedná se tedy původně o jazzové dusítko, které se dnes využívá napříč všemi žánry. Ve filmové hudbě může autor práce jmenovat filmy o Jamesu Bondovi, Mickeyho Mouse, Cantina Band z Hvězdných válek a mnoho dalších.

38

Big band Glena Millera.

32

3 Nejznámější filmové motivy pro trubku Každý nástroj využívaný ve filmovém orchestru disponuje svou jedinečnou barvou, která nese melodie různý barev i nálad. Trubka není výjimkou. V této kapitole by autor rád zmínil nejvýznamnější sólové party a motivy určené pro trubkovou sekci a svůj náhled na jejich interpretaci.

3.1 Nejslavnější trubkové sólové party Prvním filmovým sólem, se kterým se kdy autor setkal, bylo hlavní téma z filmu Apollo 1339. Film byl natočen v roce 1995 podle skutečné události a vypráví příběh dramatického a neúspěšného pokusu o přistání americké posádky raketoplánu Apollo 13 na měsíci v roce 197040. Hudbu k tomuto dramatu, ve kterém hlavní roli ztvárnil Tom Hanks, složil James Horner a sólo na trubku natočil jeden z předních studiových trumpetistů Tim Morrison.41 Po krátkém úvodu založeném na bicí sekci přichází nástup trubky, která posléze zůstane osamocena a představuje posluchači hlavní téma. Po uzavření úvodního sólového motivu pokračuje již s doprovodem smyčců. Celá skladba je protkána sólovými melodiemi a zejména v druhé části vyniká kontrast, kdy druhé téma představuje pouze samotná žesťová sekce a poté si motiv předává se smyčcovou. Tato instrumentace symbolizuje vojenské dechové orchestry a jejich tradici v kontrastu se smyčcovými částmi, které dodávají celé skladbě jemný nádech a teprve až v závěru zazní plná symfonická barva. Toto sólo není nijak náročné po technické stránce, ale po stránce tónové a artikulační vyžaduje naprosto čistou interpretaci.

39

Viz obrázek 8.

40

Apollo 13. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-02-07]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/4541-apollo-

13/prehled/. 41

Tim Morrison. Keveli Music [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné z:

http://www.kevelimusic.com/morrison.html.

33

I přestože se autor prozatím setkal s partem pro Bb trubku, raději volí C trubku kvůli barvě tónu a jasnosti zvuku. Apollo 13 je příležitost pro každého trumpetistu demonstrovat svou představu o ryzím stříbrném a jasném zvuku trubky, která je typická pro termín „americká vojenská trubka.“ Kontrast mezi dominantní sólovou žesťovou sekcí a jemnou, smířlivou sekcí smyčců utváří výjimečnou atmosféru. Kombinací silné hudby a kvalitních hereckých výkonů je divák seznámen s astronauty Apolla 13 jako se statečnými hrdiny, kteří prokázali silného ducha nejen v myšlení, ale i v citech. Tato hudba je výrazným příkladem modelu soundtracku, který zaujímá pozici významného prvku podporujícího celkovou atmosféru filmu. Netradičním sólem je téma závěrečných titulků z kultovního sci-fi hororu Vetřelec42. Dnes již kultovní snímek režiséra Ridleyho Scotta z roku 1979 má další tři přímá filmová pokračování. Mimo filmů zaměřených jen na vetřelce jsou známy ještě další tři filmy, ve kterých vetřelci figurují, počítačové hry, knihy, komiksy apod. Disharmonické sólo, které vládne napínavou atmosférou, natočil tehdejší první trumpetista Londýnského symfonického orchestru Maurice Murphy.43 Sólo založené z velké části na intervalu zvětšené kvarty není nějak zvlášť náročné technicky, ale temnou atmosféru hororové sci-fi musí trumpetista vycítit a vložit maximální úsilí do výrazu. Podle názoru autora práce by trubka v této skladbě neměla být příliš afektovaná sólovým výrazem, ale spíše být založena na představě obrazu vetřelce samotného. Představou autora práce je klidné, nehybné sólo až do modulace s dusítkem. O gradaci se postará orchestr a trubka si může dovolit větší expresi až na konci skladby. Tím má autor této práce na mysli právě již zmíněnou netypičnost tohoto sóla. Autor práce měl příležitost toto sólo několikrát interpretovat a při každém provedení byl vděčný produkci za zařazení tohoto silného titulu. Jedním z nejjemnějších trubkových sól vyniká romantické drama z roku 1992 Osobní strážce. Skladatel Alan Silvestri zvolil jako téma velmi klidnou a jemnou melodii se smutným podtónem, která velmi silně vystihuje osamělost a rizikovost

42

Viz obrázek 9.

43

Maurice Murphy. Na dlani [online]. [cit. 2016-03-09]. Dostupné z:

http://www.nadlani.cz/#article=star&starid=84628.

34

povolání osobního strážce v podání Kevina Costnera.44 O to více emotivně působí tato melodie v podání dalšího „film first call“45 trumpetisty Garyho Granta.46 Z hlediska trubky je tato nahrávka jedinečnou vzhledem k úmyslnému lehkému podladění, které trubce dodává bohatou barvu s hlubokým nádechem a tím melodie získává ještě více na tesknosti. V tomto ohledu Gary Grant potvrdil svůj výjimečný cit pro interpretaci melodie. Doprovod tvoří dlouhé pasáže smyčců v nízké poloze. Sólovou melodii si trubka předává s klavírem a autor si není jistý, zda to byl záměr, ale trubka jakoby charakterizovala osobního strážce Jacka Farmera a klavír pěveckou hvězdu Rachel Meronovou (Whitney Houston). Oba nástroje jako by byly v ten okamžik nositeli stejné smutné skutečnosti. Osobní strážce žije osamělým životem kvůli svému povolání, je stále na cestách a nemůže si z bezpečnostních důvodů dovolit rodinu. Popová hvězda na vzestupu žije také osamělý život díky své kariéře, je stále na cestách a při tom všem je těžké ještě zvládat výchovu syna bez otce. I přes diametrální odlišnost obou povolání toto hudební téma spojuje osamělost obou úspěšných, ale opuštěných lidských bytostí. Velkofilm Tanec s vlky se odehrává na konci občanské války Jihu proti Severu a popisuje jeden z morálně nejplnějších a nejsilnějších životních příběhů, jaký lze ve světové kinematografii nalézt. V roce 1990 jej režíroval a zároveň si zde i zahrál hlavní roli Kevin Costner. Hudební skladatel John Barry doplnil tento snímek hudbou, která obsahuje bohatství a kontrast v tématech i barvách. Jedno ze stěžejních témat, které nese trubka, zní již při úplném začátku filmu, kdy trubka představuje hlavní téma, se kterým je dále nakládáno v různých instrumentačních obměnách po celý film47. Počáteční sólo se nese ve vojenském duchu pouze v jedné sólové trubce, ale později se transformuje do celé trubkové sekce, a tím i do široce klenuté melodie. 44

Osobní strážce. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-03-22]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/4688-

osobni-strazce/prehled/. 45

Tímto termínem jsou označeni ti nejlepší, kterým se volá při natáčení filmové hudby jako prvním.

46

The Bodyguard. Soundtrack.Net [online]. [cit. 2016-03-22]. Dostupné z:

http://www.soundtrack.net/movie/the-bodyguard/. 47

Viz obrázek 10.

35

John Barry v této hudbě využívá velmi často barvy nástrojů s hlubokým rejstříkem, tedy kontrabasů, violoncell, trombónů, tub a spodního rejstříku lesních rohů. Tato barva v kombinaci se záběry na široké pláně a nezkrocenou přírodu severní Ameriky působí uklidňujícím dojmem a dostává diváka do jedinečné atmosféry. Za zmínku stojí krátké, ale poměrně náročné sólo ve scéně útoku zraněného bizona na siouxského chlapce při lovu. Kombinace ostrého trubkového zvuku a náročných decimových skoků silně stupňuje napětí dané scény. O nahrávku všech sól v tomto cenami ověnčeném filmu se zasloužil v současné době jeden z nejobsazovanějších studiových trumpetistů v USA Malcolm McNab. Toto sólo vyžaduje širokou a bohatou barvu zvuku trubky. Tanec s vlky na mnoha místech poměrně naturalisticky, ale velmi jasně vysílá poselství studu americké populace za černou skvrnu v jejich historii, a to období kolonizování západu a indiánské genocidy. I přes tuto katastrofu je zde navzdory lidské hlouposti a krutosti vyobrazen příběh čistého a dobrého člověka, který po hrůzách, kterých byl svědkem, našel nový život, moudrost a pokoj u lidí, které ostatní běloši vnímali jen jako méněcenná zvířata. V osmdesátých letech bylo natočeno mnoho filmů podle vzoru legendárního fantasy filmu Barbar Conan. Mezi mnoha filmy podobného scénáře, jako byl Meč barbarů, Hundra či Železný válečník, se objevil i film Rudá Sonja (1985), který taktéž spadá do žánru fantasy a jehož hlavním náplň obligátně tvoří odvěký boj dobra proti zlu, magie, symbol hrdiny a nemůže chybět samozřejmě ani láska. Jak už název napovídá, hlavní hrdinkou je zde Sonja, kterou ztvárnila Brigitte Nielsen po boku s Kalidorem v podání dnes již legendárního svalovce Arnolda Schwarzeneggera.48 Ovšem k tomuto silně průměrnému filmu napsal hudbu úžasný Ennio Morricone, a tím autorovi této práce dokázal, že i průměrný film si divák může mnohonásobně více užít, pokud je doplněn dobrou hudbou. Ennio Morricone se proslavil mimo jiné i hudbou k světově známým westernům takového formátu, jakým je například Tenkrát na západě, Pro pár dolarů navíc, nebo Pro hrst dolarů. Poslední jmenovaný titul Pro hrst dolarů z roku 1964 48

Rudá Sonja. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-03-07]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/2761-ruda-

sonja/prehled/.

36

podle původního námětu Osobní stráž japonského režiséra Akiry Kurosawy49 se vyznačuje hlavním tématem v podání sólové trubky, kterou natočil jeho přítel a kolega ze studií, trumpetista Michele Lacerenza.50 Ve filmu je toto téma nazváno Písní krve a bylo hrané trumpetisty v mexické armádě k zastrašení nepřítele. Melodie je psaná v mexickém baladickém stylu a řadí se k nejhranějším filmovým trubkovým melodiím. U nás ji kupříkladu nahrál Miroslav Kejmar s žesťovým souborem České filharmonie v roce 2002.51 Trubkové sólo ve filmu Patriot tvoří jeden z hlavních hudebních motivů, který zpočátku vysílá signál tajemna a temné minulosti a později se mění i v nositele nenávisti. Motiv, který na toto sólo použil John Williams a natočil Tim Morrison52, se objevuje vždy v místech, kdy hlavní hrdina Benjamin Martin (Mel Gibson) vzpomíná na válečné hříchy, které provedl v minulosti, nebo umocňuje krutost války jako takové. Část tohoto tématu použil John Williams později ve filmu Harry Potter a Tajemná komnata jako leitmotiv utíkajících pavouků. Ve filmu Patriot se dále objevuje i téma vítězství, které hraje trubková sekce. Téma je energické a hrdinské a většinou zní v okamžicích vítězství kontinentální armády nad britskou. Patriot je silně nacionalisticky založený film z doby války o nezávislost. Pro diváky se zájmem o toto období americké historie autor může doporučit nejen kvůli ději, ale i jedinečné filmové atmosféře a hudbě. Je ale třeba si kriticky uvědomit, že tento film je velice silně zaměřen na vlastenectví Američanů. Narozen 4. července53 je drama natočené v roce 1989, které se odehrává v době války ve Vietnamu a v němž hlavní roli ztvárňuje Tom Cruise. Hudbu složil

49

Pro hrst dolarů. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-03-07]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/5916-

pro-hrst-dolaru/prehled/. 50

Michele Lacerenza. Kronos Records [online]. [cit. 2016-03-08]. Dostupné z:

http://www.kronosrecords.com/Lacerenza.html. 51

Czech Philharmonic Orchestra, Chamber Series vol. 7, Czech Philharmonic Brasses, Unlimited

media 2002. 52

The Patriot. IMDb [online]. [cit. 2016-03-08]. Dostupné z:

http://www.imdb.com/title/tt0187393/combined. 53

Viz obrázek 11.

37

John Williams.54 Sólová trubka v podání již zmiňovaného Tima Morrisona55 podtrhuje smutný příběh válečného veterána srovnávajícího se nejen se svým zraněním v podobě ochrnutí, ale i zvykajícího si opět na civilní způsob života aktivně bojujícího proti válce obecně. Toto sólo je jedním z nejnáročnějších, s jakými se autor této práce setkal, nejen po stránce výrazové, ale i technické. Zejména závěrečná část se vyznačuje náročnějšími pasážemi v kadenci, nicméně tato skutečnost nemění nic na tom, že se podle autora práce jedná o jedno z nejkrásnějších filmových sól určených trubce. Drama JFK56 z roku 1991 podpořené hudbou Johna Williamse57 je založeno na skutečné události a popisuje zatím jediný soudní proces s Clayem Shawem ve vztahu k Dallaskému atentátu na prezidenta Kennedyho. V titulní roli se představuje Kevin Costner a trubkové sólo natočil Tim Morrison58. Hlavním hudebním tématem je typická americká trubka. Jedná se o C trubku za doprovodu smyčcového podkresu a výrazné bicí sekce. Melodie není vedená z interpretačního hlediska nijak náročně a působí až kýčovitým dojmem ve smyslu amerického nacionalismu, nicméně tento sólový part demonstruje čirost tónu a ryzost trubkového umění. V české kinematografii stojí za zmínku trubkové sólo ve znělce k seriálu Četnické humoresky59 režiséra Antonína Moskalyka60 a dalších. Použitá trubka s dusítky zde kombinuje lehkost s českou hravostí. Téma není nějak zvlášť náročné po stránce kompoziční analýzy ani závažné obsahově, nicméně toto není ani u této hudby cílem. Naopak tato hudba svojí lehkostí působí velmi svěže a nenáročně. 54

Narozen 4. července. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z:

http://www.csfd.cz/film/8751-narozen-4-cervence/prehled/. 55

Tim Morrison. Keveli Music [online]. [cit. 2016-02-15]. Dostupné z:

http://www.kevelimusic.com/morrison.html. 56

Viz obrázek 12.

57

JFK. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/8755-jfk/prehled/.

58

Tim Morrison. L. A. Studio Musicians [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z:

http://www.lastudiomusicians.info/timmorrison.htm. 59

Viz obrázek 13.

60

Narozen 11. 11. 1930 v Chustě, Podkarpatská rus, Československo, viz Antonín Moskalyk.

ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/3241-antonin-moskalyk/.

38

Hudební skladatel Ivan Kurz zde užívá C trubku s dusítkem STRAIGHT a HUSH61. Z interpretačního hlediska je zde potřeba užít precizní artikulační techniku. Tečkovaný rytmus v rychlejším tempu vyžaduje tuto preciozitu, která dodá celé skladbě právě na lehkosti a hravosti. V případě jazykové nekonkrétnosti dojde nejen k zániku tématu, ale hráč především téměř nemá šanci toto téma zahrát. Seriál zabývající se skutečnými kriminálními případy českých „pátraček“ v období první republiky v mnoha ohledech připomíná kultovní Hříšné lidi města pražského, ovšem nedosahuje takových kvalit jako Sequencův seriál.

3.2 Slavná témata pro sekci trubek Světová kinematografie je protkaná slavnými filmovými motivy, které jsou charakteristické nejen pro sólové nástroje, ale i pro nástrojové sekce. Kupříkladu hlavní téma z filmu Šaman je typické pro violoncella, nebo hlavní téma z filmu Fantomas je určené sekci trombónů. Skladatel již automaticky při komponování slyší i nástrojovou sekci, která dané téma v tom okamžiku ponese. Sekci trubek pochopitelně patří taková role také. Vzhledem k velkému množství takových sól autor uvádí pouze ta nejznámější. Bezpochyby nejslavnějším filmovým motivem postaveným na trubkách jsou Hvězdné války62 režiséra George Lucase63. Úvodní fanfára je bezpochyby nejslavnějším trubkovým motivem v celé kinematografii. Unisono celé trubkové sekce je poměrně náročné z hlediska ladění i rozsahu, zejména začíná-li tím koncert. Intervalové skoky ve vyšší poloze vyžadují již zmíněnou lesklou, ale zemitou barvu tónu. Tento motiv se objevuje ve všech sedmi filmech a je velmi zajímavé, jak se interpretace tohoto motivu od prvního dílu Nová naděje z roku 1977 až po poslední, Síla se probouzí z roku 2015, změnil. Především jde o ostrost zvuku. V prvním díle je celkové tempo o trochu rychlejší a zvuk trubkové sekce na dnešní dobu užší 61

Dusítko HARMON pouze s povytaženým středním dílem.

62

Viz obrázek 14.

63

Narozen 14. 5. 1944 v Modestu v Kalifornii, viz George Lucas. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-

12]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/2989-george-lucas/.

39

a ostrý, což může být i záležitostí tehdejší nahrávací techniky. V posledním díle je slyšet již plný a jasný zvuk, tempo je pomalejší. V této fanfáře je ještě více důležité mít postavenou celou frázi na dechu. Díky tomu se z psychologického hlediska zmenší intervaly a sníží se pravděpodobnost chyby. I přes tato úskalí se právě tato famfára stala jednou z nejvýznamnějších v tvorbě pojmu „vesmírné trubky“. Do tvorby Johna Williamse patří další významné téma, kterým je Raiders March z flmu Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy64. Tento film režiséra Stevena Spielberga65 z roku 1981 je typickým zástupcem dobrodružného filmu spíše mělčího charakteru, který je postavený na osobitosti herce Harrisona Forda. Z hlediska kvality tento film spadá podle názoru autora práce do populárních konzumních snímků nevalné umělecké ani obsahové kvality. Jak už autor zmínil v kapitole o nejvýznamnějších skladatelích, Williamsova kompozice vyniká především ve skladbách pochodového charakteru. Tento pochod je potřeba dynamicky vystavět. Autor ze své zkušenosti doporučuje nezačínat v předepsané dynamice mezzoforte, ale spíše v mezzopianu vzhledem k počátečnímu unisonu celé sekce. Jelikož se jedná o pochod s označením Alla Marcia, což odpovídá tempu 120, autor doporučuje užít artikulaci z české dechové hudby. Artikulační preciznost je pro toto dílo zásadní. Všechny tóny musí být nasazené na „T“ a noty delších hodnot je třeba lehce zkracovat. Výsledným efektem je lehkost a konkrétnost. Zůstane-li autor práce ještě u Johna Williamse a jeho pochodů, dalším významným titulem je Superman. Film režiséra Richarda Donnera66 z roku 1978 poprvé uvádějící na filmové plátno komiksového superhrdinu Supermana disponuje i přes své stáří dobrým scénářem a kvalitní režií navzdory dnešnímu přílišnému množství levných a podbízivých sci-fi „trháků“ typu Transformers. Superman obsahuje hned dva tituly, ve kterých mají významnou úlohu trubky. Prvním z nich je část s názvem The Planet Krypton: Fanfare67. Toto téma, kde začíná první trubka 64

Viz obrázek 15.

65

Narozen 18. 12. 1946 v Cincinnati v Ohiu, viz Steven Spielberg. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-

12]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/3091-steven-spielberg/. 66

Narozen 14. 4. 1930 v New Yorku, viz Richard Donner. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-12].

Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/2877-richard-donner/. 67

Viz obrázek 16.

40

sama a v druhé frázi se připojují ostatní, otevírá děj celého filmu. V tiché dynamice nasazený tón musí být uvolněný a položený zcela na dechu, aby následná intervalová vlna vyšla. Dalším a hlavním tématem je Superman March68. Hlavní téma celého filmu je založeno na trubkové sekci a part první trubky je náročný z hlediska rozsahu, velkých skoků a výdrže. Septimové skoky do vysoké polohy hned na první stránce jsou velkým rizikem v případě špatné dechové kontinuity a jazykové pohotovosti. Celý pochod je náročný z hlediska ladění i techniky. Kupříkladu ve čtvrté trubce se v závěru skladby nachází technická pasáž, kterou má spolu s trombónovou sekcí a která je poměrně nepříjemná z hlediska pístových kombinací prstů. Hudba z filmu Superman se rozhodně řadí ke kvalitní filmové hudbě a patří do kategorie nejpopulárnějších filmových melodií. Velmi významným tématem z kategorie „vesmírných trubek“ je hlavní téma ze seriálu Star Trek: Nová generace69. Jerry Goldsmith a řada dalších70 jsou autory hudby, která vedle Hvězdných válek tvoří druhé nejvýznamnější trubkové téma a jedno z nejvýznamnějších sci-fi témat vůbec. Osudy vesmírné lodi Enterprise na své průzkumné plavbě do neznámého vesmíru v čele s kapitánem Picardem v podání Patricka Stewarda tvoří dnes také kult světové sci-fi. Hvězdné války a Star Trek jsou dvě nejvýznamnější větve tohoto filmového žánru. Pomalý úvod založený na lesních rozích a předávající téma trubkám přechází v okamžiku do rychlého tempa s pochodovým nádechem, kde již hlavní melodii nesou pouze trubky. Téma není nijak náročné v případě, že trumpetisté mají hudbu dobře naposlouchanou a intervalové skoky nacvičené. Dále vyžaduje zkracování not s delšími hodnotami a celkově zvýšený jazykový atak. Tím získá celá fráze slavnostní nádech a výsledný efekt lehkosti. Lyrickým a širokým je hlavní téma z filmu Poslední Mohykán71 režiséra Michaela Manna72. Skladatel Trevor Jones dává velký prostor trubkové sekci

68

Viz obrázek 17.

69

Viz obrázek 18.

70

Hudba ve Star Treku. Kontinuum [online]. [cit. 2016-05-11]. Dostupné z:

http://www.kontinuum.cz/databaze/hudba#TNG. 71

Viz obrázek 19.

41

a hlavní melodie v podání trubek pokrývá velkou plochu. Začátek hlavního tématu je tichý, stupňující se šestnáct taktů až do nástupu trubkové sekce, která nese melodii, která se opakuje s drobnými odchylkami po celý film. Uprostřed tématu se nachází dvě krátká sóla pro první trubku a závěr celého tématu je zpětné opakování hlavní melodie v unisonu v podání opět celé sekce. Dobrodružný příběh z období bojů Francie proti Anglii na území Spojených států o nová území v 2. polovině 18. století nabízí často naturalistický pohled na tehdejší spolupráci i vyřizování si účtů mezi původním obyvatelstvem indiánů, Angličany a Francouzi. Při poslechu soundtracku k celému filmu je těžké najít jiné téma, než hlavní v mnoha obměnách, a proto se může zdát poslech více skladeb z tohoto filmu za sebou monotónní. I tak se jedná o harmonicky jednoduché téma, které ovšem svou širokou instrumentací dostatečně podporuje celkovou atmosféru filmu. Témat v podání trubkové sekce je ve filmové hudební literatuře poměrně mnoho od seriálů typu Dallas, či Dynastie, přes velkofilmy typu Kmotr, Egypťan Sinuhet nebo Bondarčukovu Vojnu a Mír, přes westerny typu Hodný, zlý a ošklivý, Vinnetou a Sedm statečných až po české filmy a seriály, jako například Romance pro křídlovku, nebo i večerníček Pohádky z mechu a kapradí. Kapitola o trubkových sólech a sólech pro trubkovou sekci je psaná lehce odlišným způsobem, než předchozí kapitoly, a to z důvodu názoru autora této práce, že k sólovým partům ve filmové hudbě je důležité znát alespoň okrajově děj a emocionální stránku daného sóla. Pochopitelně nejlepším způsobem seznámení se s pravou povahou filmového partu je film vidět, ovšem autor chápe, že ne všechny výše uvedené filmové tituly jsou snesitelné bez výjimky pro všechny diváky bez ohledu na věkovou kategorii či oblíbený filmový žánr.

72

Narozen 5. 2. 1943 v Chicagu, viz Michael Mann. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-05-12]. Dostupné

z: http://www.csfd.cz/tvurce/3000-michael-mann/.

42

Závěr Tato práce v mnoha ohledech dokazuje výjimečnost pozice první trubky ve filmovém orchestru. Filmovou hudební literaturu nelze dělit na slohová období tak, jako klasickou, nejen vzhledem k jejímu stáří, ale také je třeba přihlédnout k daným filmům, u kterých hudba plní dnes již nezastupitelnou roli. První trumpetista ve filmovém orchestru zastává funkci mnohem individuálnější, než trumpetista v symfonickém orchestru. Jako přímý důkaz může autor této práce předložit jakýkoliv program filmové hudby za všechny odehrané sezóny. Autor práce se zatím nesetkal s programem, který by neobsahoval sóla, náročné pasáže ve vysoké poloze, technické pasáže a především byl celý v jednom hudebním stylu. Každý takový program je náročný na interpretaci a rozdíl je zde pouze v náročném, nebo extrémně náročném programu. Z kapitol porovnání kompozice skladatelů je patrné, že musí hráč disponovat širokým spektrem barev. Není možné hrát filmovou hudbu na odpovídající úrovni bez základní znalosti jiných hudebních stylů, než jen klasického. V mnoha případech se nároky na trumpetistu z hlediska výdrže a multižánrovosti řeší zdvojením první trubky. Autor práce toto zdvojení striktně odmítá z důvodu komplikací z hlediska ladění, barvy tónu apod. Proto je domácí příprava včetně poslechu, kvalitní rozehrání, následná sebekontrola na pódiu a ukázněné dohrání po koncertě stěžejní. V momentě, kdy prvního hráče postihne únava z důvodu nedostatečné či nekvalitní přípravy a předtím odmítl zdvojení, může tato nepříjemná situace být chápána jako nekritické a namyšlené počínání, a proto je nutné nepodceňovat žádnou část přípravy na koncert, i když se program zdá být méně náročný. Česká filmová hudba má nejen doma, ale i v zahraničí své místo a setkává se s obdivem jak ke starším autorům, tak i k současným. Bohužel v současné době jsou média zaplavována velkým množstvím filmů s nízkou estetickou i uměleckou hodnotou a často tomu napomáhá kýčovitá a podbízivá hudba. Tento jev začíná být patrný i v České republice, i když ještě ne v takovém měřítku. Efekt a akčnost jsou nadřízené scénáři a samotnému smyslu filmu a díky tomu bývá vnímání veřejnosti deformované do pouhého konzumního stavu za účelem pouhého přijímání informací

43

bez vytvoření vkusu a selekci kvalitních filmových děl od masové holywoodské tvorby. Vzhledem k pestrosti hudební filmové literatury by proto měl být první trumpetista schopen zahrát nejen symfonickou první trubku, ale i leadera73 v big bandu, dále také improvizační sólo v jazzovém komorním uskupení. Podle těchto rolí by měl umět i měnit barvu tónu od klasické, přes ostřejší bigbandovou až po širokou, matnou barvu vhodnou do baladických sól. Stejně jako by měl mít symfonický hráč přehled a svůj názor na jednotlivé hudební slohy a skladatele, měl by mít filmový hráč přehled o filmové tvorbě. Znalosti filmového hráče musí zahrnovat nejen základní vědomosti z klasické hudby, ze které filmová hudba v drtivé většině vychází, ale i znalosti jazzové i populární. Nezná-li filmový hráč jednotlivé kompoziční styly hudebních skladatelů, etapy vývoje filmové hudby a především nemá-li na ně svůj ucelený názor, pak se nemůže dostatečně vžít do děje a jeho výkon bude výrazově omezený. Pochopitelně filmová hudba za bezmála devadesát let své historie také prošla vývojem nejen z hlediska kompozičního, ale i interpretačního, a je proto třeba držet krok se současnými interpretačními trendy, ovšem neznamená to nedodržovat stylovost jednotlivých autorů. Autor této práce shrnul své zkušenosti a názory získané ve filmových orchestrech v České republice i v zahraničí v kombinaci s názory, které se opírají o zkušenosti, ale mohou se pochopitelně v průběhu nabírání dalších zkušeností měnit.

73

Leader je označení pro prvního trumpetistu v big bandu. Specializuje se na extrémní vysokou

polohu a stylové, bezchybné frázování.

44

Použité informační zdroje Literatura COOKE, Mervyn. Dějiny filmové hudby. Praha: Casablanca a Akademie múzických umění, 2011. 568 s. ISBN 978-80-87292-14-3 Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž). Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 584 s. ISBN s.d. KALENDA, Václav. Postavení klasického a jazzového trumpetisty. Brno: HF JAMU, 2014. Kronika filmu. /aut. kol./. Praha: Fortuna Print, 1995. 671 s. ISBN 80-85873-39-7 MATZNER, Antonín – PILKA, Jiří. Česká filmová hudba. Praha: Dauphin, 2002. ISBN 80-7272-013-9 MATZNER, Antonín - PILKA, Jiří. Dějiny filmové hudby. Praha: Dauphin, 2002. 453 s. ISBN 80-7272-013-9

Internetové zdroje: Alan

Silvestri.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-04-25].

Dostupné

z:

2016-05-10].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/62409-alan-silvestri/. Alex

North.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

http://www.csfd.cz/tvurce/63491-alex-north/. Antonín

Moskalyk.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-05-12].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/3241-antonin-moskalyk/. Apollo

13.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-02-07].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/film/4541-apollo-13/prehled/. Arban method. Wikipedia, the free encyklopedia. [online]. [cit. 2016-02-16]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Arban_method. 45

Danny

ČSFD.CZ

Elfman.

2016-05-10].

Dostupné

z:

[cit.

2016-05-12].

Dostupné

z:

[cit.

2016-03-27].

Dostupné

z:

[online].

[cit.

http://www.csfd.cz/tvurce/26044-danny-elfman/. George

ČSFD.CZ

Lucas.

[online].

http://www.csfd.cz/tvurce/2989-george-lucas/. Hans

ČSFD.CZ

Zimmer.

[online].

http://www.csfd.cz/tvurce/62265-hans-zimmer/. Hudba ve Star Treku. Kontinuum [online]. [cit. 2016-05-11]. Dostupné z: http://www.kontinuum.cz/databaze/hudba#TNG. ČSFD.CZ

JFK.

[online].

[cit.

2016-04-01].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/film/8755-jfk/prehled/. John

Barry.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-04-26].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/62282-john-barry/. John

Williams.

Osobnosti.cz

[online].

[cit.

2016-03-21].

Dostupné

z:

http://filmografie.osobnosti.cz/williams-john Luboš

Fišer.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-05-11].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/53441-lubos-fiser/. Maurice

Murphy.

Na

dlani

[online].

[cit.

2016-03-09].

Dostupné

z:

2016-03-22].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.nadlani.cz/#article=star&starid=84628. Michael

Giacchino.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

http://www.csfd.cz/tvurce/63017-michael-giacchino/. Michael

Mann.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-05-12].

http://www.csfd.cz/tvurce/3000-michael-mann/. Michele Lacerenza. Kronos Records [online]. [cit. 2016-03-08]. Dostupné z: http://www.kronosrecords.com/Lacerenza.html. Narozen 4. července. ČSFD.CZ [online]. [cit. 2016-04-01]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/8751-narozen-4-cervence/prehled/.

46

Osobní

strážce.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-03-22].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/film/4688-osobni-strazce/prehled/. Pro

hrst

dolarů.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-03-07].

http://www.csfd.cz/film/5916-pro-hrst-dolaru/prehled/. Při leteckém neštěstí zemřel oskarový skladatel James Horner. KINOBOX.CZ. [online]. [cit. 2016-03-28]. Dostupné z: http://www.kinobox.cz/clanek/10530-prileteckem-nestesti-zemrel-oscarovy-skladatel-james-horner. Richard

ČSFD.CZ

Donner.

[online].

[cit.

2016-05-12].

Dostupné

z:

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/2877-richard-donner/. Rudá

Sonja.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-03-07].

http://www.csfd.cz/film/2761-ruda-sonja/prehled/. Steven

ČSFD.CZ

Spielberg.

[online].

[cit.

2016-05-12].

Dostupné

z:

2016-05-11].

Dostupné

z:

2016-02-15].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/3091-steven-spielberg/. Svatopluk

Havelka.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

http://www.csfd.cz/tvurce/64267-svatopluk-havelka/. Tim

Morrison.

Keveli

Music

[online].

[cit.

http://www.kevelimusic.com/morrison.html. Tim Morrison. L. A. Studio Musicians [online]. [cit. 2016-04-02]. Dostupné z: http://www.lastudiomusicians.info/timmorrison.htm. The Bodyguard.

Soundtrack.Net

[online]. [cit. 2016-03-22]. Dostupné z:

http://www.soundtrack.net/movie/the-bodyguard/. The

Patriot.

IMDb

[online].

[cit.

2016-03-08].

Dostupné

z:

http://www.imdb.com/title/tt0187393/combined. Wojciech

Kilar.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

2016-04-09].

Dostupné

z:

2016-05-10].

Dostupné

z:

http://www.csfd.cz/tvurce/62404-wojciech-kilar/. Zdeněk

Liška.

ČSFD.CZ

[online].

[cit.

http://www.csfd.cz/tvurce/48830-zdenek-liska/. 47

Seznam příloh Obrázek č. 1: Part první trubky k filmu Casino Royale – big bandový part. Obrázek č. 2: Ben Hur – užití trubky v období velkofilmů. Obrázek č. 3: Kompenzační cviky na krk, které pomáhají autorovi této práce. Obrázek č. 4: Metodický váleček pro odbourání přílišného tlaku. Obrázek č. 5: Základní modely trubek: Shora piccolová trubka s laděním A/Bb, Bb trubka, C trubka, Křídlovka. Obrázek č. 6: Hymna padlých z filmu Zachraňte vojína Ryana, kde se střídají C trubka a Bb trubka. Obrázek č. 7: Využití PLUNGERU v hudbě z filmu Chicago. Obrázek č. 8: Sólový part k filmu Apollo 13. Obrázek č. 9: Sólový part k závěrečným titulkům filmu Vetřelec. Obrázek č. 10: Part ze suity z filmu Tanec s Vlky Obrázek č. 11: Klavírní výtah z hlavního tématu z filmu Narozen 4. července. Zvýrazněné pole představuje sólovou trubku. Obrázek č. 12: Sestříhaná trubka z partitury z filmu JFK – úvodní sólo. Obrázek č. 13: Orchestrální suita ze seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY – příklad užití dusítek HUSH a STRAIGHT. Obrázek č. 14: Úvodní fanfára z filmu Hvězdné války. Obrázek č. 15: Hlavní téma trubkové sekce z filmu Indiana Jones a dobyvatel ztracené archy. Obrázek č. 16: Úvodní fanfára k prologu ve filmu Superman. Obrázek č. 17: Hlavní téma z filmu Superman. Obrázek č. 18: Hlavní téma z filmu Poslední Mohykán. Obrázek č. 19: Fanfára ze seriálu Star Trek: Nová generace.

48

Přílohy

Obrázek č. 1: Part první trubky k filmu Casino Royale – big bandový part.

1

Obrázek č. 2: Ben Hur – užití trubky v období velkofilmů.

2

Obrázek č. 3: Kompenzační cviky na krk, které pomáhají autorovi této práce.

3

Obrázek č. 4: Metodický váleček pro odbourání přílišného tlaku.

4

Obrázek č. 5: Základní modely trubek: Shora piccolová trubka s laděním A/Bb, Bb trubka, C trubka, Křídlovka.

5

Obrázek č. 6: Hymna padlých z filmu Zachraňte vojína Ryana, kde se střídají C trubka a Bb trubka.

6

Obrázek č. 7: Využití PLUNGERU v hudbě z filmu Chicago.

7

Obrázek č. 8: Sólový part k filmu Apollo 13.

8

Obrázek č. 9: Sólový part k závěrečným titulkům filmu Vetřelec.

9

Obrázek č. 10: Part ze suity z filmu Tanec s Vlky

10

Obrázek č. 11: Klavírní výtah z hlavního tématu z filmu Narozen 4. července. Zvýrazněné pole představuje sólovou trubku.

11

Obrázek č. 12: Sestříhaná trubka z partitury z filmu JFK – úvodní sólo.

12

Obrázek č. 13: Orchestrální suita ze seriálu ČETNICKÉ HUMORESKY – příklad užití dusítek HUSH a STRAIGHT.

13

Obrázek č. 14: Úvodní fanfára z filmu Hvězdné války.

14

Obrázek č. 15: Hlavní téma trubkové sekce z filmu Indiana Jones a dobyvatel ztracené archy.

15

Obrázek č. 16: Úvodní fanfára k prologu ve filmu Superman.

16

Obrázek č. 17: Hlavní téma z filmu Superman.

17

Obrázek č. 18: Hlavní téma z filmu Poslední Mohykán.

18

Obrázek č. 19: Fanfára ze seriálu Star Trek: Nová generace.

19