Milý deníčku, zabít vlastního manžela je proti všem božím i lidským zákonům. A bohové chtěli, abychom pomstili smrt našeho otce. Zabili jsme ji i toho vraha a jejího milence Aigistha. Te očekáváme soud bohů za náš zločin. Orestés a Élektra.
Bohové se rozhodli Oresta a Élektru potrestat za to, že zabili svou matku, a poslali na ně Erínye, jakési anděly pomsty. Bohyně Athéna jim však nakonec odpustila. Na takové příběhy Řekové rádi chodili do divadla. Říká se, že v dnešních filmech a televizních pořadech je příliš mnoho násilí. Ale pravda je taková, že příběhy plnými násilí se lidé baví už tisíce let.
Pravda o Tróji Ale je příběh o Tróji pravdivý? Skutečně se to stalo? Homér jej napsal o stovky let později, ale během Temného věku se mohl zachovat v ústním podání. Zeptejte se historika...
34
Trosky? Takže město zničila válka?
Existovalo město Trója?
Město bylo zničeno a znovu vybudováno několikrát. Jednou bylo zničeno zemětřesením.
Ano. Archeologové našli jeho trosky.
Trója Turecko
Helena opravdu existovala?
A co obětování Ifigenie? To je možné. V těch dobách jistě docházelo k tomu, že děti byly obětovány - a částečně snědeny.
Nevím. Ale nebylo neobvyklé, že nájezdníci unášeli královny. Je možné, že existovala.
Brrr! A co ten dřevěný kůň?
... které zároveň chránilo útočníky před šípy obránců. A toto beranidlo mohlo mít tvar koně.
To je zajímavé. Snad jde o básnický opis dřevěného beranidla...
35
Pak je tu další zajímavá, ale bláznivá teorie...
Zmiňoval jsem se o zemětřesení. Představme si, že řečtí útočníci dlouho nemohli Tróju dobýt. A pak přišlo náhle zemětřesení, které rozbořilo hradby a oni snadno vnikli do města...
A jaká?
Krrak! Z vděčnosti by nepochybně postavili ve městě sochu boha zemětřesení!
Poseidón. Víte, jak byl Poseidón zpodobňován? Nenapovídat! Jako kůň? -
Kdo to byl?
Úžasné.
Sláva!
Přesně tak.
Nevymýšlejte si Vedle divadelních her měli Řekové rádi i bajky. V tomto oboru vynikal hlavně Ezop. Jeho bajky jsou oblíbené dodnes. Možná znáte bajku o želvě a zajíci. Vyplývá z ní poučení, že „závod vyhraje ten, kdo je pomalý, ale vytrvalý.“ A z bajky ’Chlapec, který křičel’ vyplývá poučení, že „lhářům nikdo nevěří, ani když mluví pravdu.“ Od Ezopa známe i moudrá přísloví, například „Neříkej
36
hop, dokud nepřeskočíš“. Životní osudy samotného Ezopa jsou však ještě daleko děsivější než jeho bajky. Ezop byl řecký lidový hrdina. Žil asi v 6. století př.n.l. Po-dle jedné legendy se narodil v Thrákii, žil nějakou dobu v otroctví na ostrově Samos, pak byl propuštěn na svobodu a cestoval po Řecku a vyprávěl své bajky. Jednou přijel do města Delfy, kde byla věštírna. Ve starém Řecku se kněžím nebo kněžkám, kteří předávali lidem věštbu či radu od bohů, říkalo proroci. Ezop zřejmě rozzlobil kněží a kněžky ve věštírně. Možná vyprávěl bajku...
O muži a dřevěném bohu Za starých časů lidé uctívali větve stromů, kameny a modly, vzývali je a prosili, aby jim daly štěstí. Tehdy žil jeden muž. Často vzýval dřevěnou modlu, kterou dostal od svého otce, ale zdálo se, že ta mu nikdy štěstí nepřinese. Modlil se a modlil, přesto ho však neustále pronásledovala smůla. Jednoho dne se dopálil, přistoupil k dřevěnému bohu a jednou ranou ho srazil z podstavce. Modla se rozlomila ve dví, a co se nestalo? Všude kolem se rozsypalo nesmírné množství mincí. Z tohoto příběhu vyplývá poučení, že „náboženství je jen podvod, který vymysleli kněží, aby vydělali peníze.“ A Ezop řekl cokoli, kněžím se to ani trošku nelíbilo. Odtáhli ho na vrchol útesu a svrhli ho do hlubin.
37
DRSNÍ SPARŤANÉ Prvním významným státem, který vznikl po Temném věku, byla Sparta. Sparané se chovali podivně. Mysleli si, že jsou lepší než ostatní Řekové. Když chtěli víc země, jednoduše se nastěhovali na území někoho jiného. A z lidí, kteří tam už žili, si prostě udělali otroky. Krátce řečeno, Sparané byli ze všech Řeků nejdrsnější.
Můžeš si vybrat: bu se vzdáš půdy a všeho majetku a staneš se naším otrokem, nebo tě zabijeme.
Hmm... to je otázka.
Ostatní Řekové samozřejmě nechtěli padnout do otroctví. Odpovídali jediným jazykem, kterému ve Spartě rozuměli jazykem násilí. Sparané byli pravděpodobně z řeckých národů nejhouževnatější, protože museli pořád bojovat, aby dokázali, že za něco stojí. Ale vychovávat k boji mladé muže jim nestačilo. Výcvik začal dnem, kdy se člověk narodil.
Deset odporných faktů 1. Děti absolvovaly výcvik, aby byly zdatné. Musely umět běhat, zápasit, házet kroužky a oštěpem - a to mluvíme o dívkách! 2. Dívky se také musely svlékat při průvodech, při tanci a při bohoslužbách v chrámech, aby si nenavykly chlubit se hezkým oblečením.
38
3. Podle svatebního zvyku ve Spartě musel mladý muž předstírat, že svou nevěstu unesl násilím. Nevěsta si pak ostříhala vlasy a oblékala se jako muž. Ženich se vrátil do armády a novomanželku musel navštěvovat tajně. 4. Novorozeňata ve Spartě prohlíželi stařešinové. Když se jim dítě zdálo zdravé a silné, nechali je naživu. Když vypadalo trochu churavě, odnesli je do hor a nechali zemřít. 5. Ve Spartě děti nepatřily svým rodičům, nýbrž státu. Ve věku sedmi let bylo každé dítě posláno do dětského „stáda“. Nejhouževnatější z nich se staly vůdci a poroučely ostatním. Staří muži, kteří na děti dohlíželi, je často nechali proti sobě bojovat, aby se ukázalo, které z dětí je nejodolnější. 6. Od dvanácti let směly děti nosit oděv, ale ne tuniku. Koupat se směly jen několikrát ročně.
Ten Thasos to s tou čistotou strašně přehání.
Máš pravdu... letos už se koupe potřetí.
7. Děti spaly na rákosí, které si samy nasbíraly na břehu řeky. Když jim v zimě bylo chladno, přidaly si do rákosí něco bodláčí... to píchalo a škrábalo, takže měly pocit tepla.
39
8. Ve Spartě nedávali dětem jíst. Tak byly děti nuceny jídlo krást - musely se umět plížit jako zloděj, což se jim později hodilo na bitevním poli. Když byly děti při krádeži přistiženy, čekal je pořádný výprask. Ne za to, že kradly, abyste rozuměli, nýbrž za to, že byly tak neobratné a nechaly se chytit. Mladé hochy často bili jen proto, aby byli otužilejší. Když mladík při výprasku zemřel, měl prostě smůlu.
Te už budeš mnohem odolnější... sice mrtvý, ale odolnější.
9. Mladší chlapci museli sloužit starším. Když mladší chlapec udělal něco špatně, obvyklým trestem bylo, že ho kousli do hřbetu ruky. 10. Když někdo při boji vykřikl, nebyl potrestán jen on sám, nýbrž i jeho nejlepší přítel. Drsní Sparané nebyli samozřejmě o nic horší než někteří z jejich nepřátel, jako například Skytové. Historik Hérodotos (485 - 425 př.n.l.) popsal úděsné zvyky Skytů...
Ve válce se skytský bojovník napije krve prvního muže, kterého zabije. Hlavy všech nepřátel zabitých v bitvě se odnesou ke králi. Hlava je dokladem, který opravňuje bojovníka podílet se na kořisti - bez hlavy nedostane nic.
40
Bojovník stáhne kůži z hlavy tak, že ji kolem uší dokola naříz ne a vyjme lebku. Pak oškrábe maso z kůže býčím žebrem a očištěnou kůži mne mezi prsty, dokud nezvláční. Tyto trofeje si věší na uzdu koně jako šátky a je na ně velice hrdý. Nejlepším válečníkem je ten, kdo má nejvíc skalpů. Mnoho Skytů si ze skalpů sešívá oblečení a pak je nosí jako rolnický oděv.
O chlapci, který nekřičel: „Pomoc, liška!“ Jeden příběh ze Sparty ukazuje, jak zvláštní Sparané opravdu byli. Je to příběh o malém sparanském chlapci.
Jak být dobrým Sparanem (1.): Šlohni co chceš - ale nenech se při tom chytit. Chlapec ukradl liščí mládě, které patřilo někomu jinému.
Jak být dobrým Sparanem (2.): Nevzdávej se bez boje. Lidé ho viděli utíkat z místa činu a uvěznili ho. Ale než ho chytili, stačil si chlapec strčit lišče za tuniku.
41
Jak být dobrým Sparanem (3.): Dostaneš-li se do potíží, pomáhej si podvodem, lží a lstí. Majitel liščete se ho zeptal, kam lišče ukryl. Chlapec odpověděl: „Lišče? Jaké lišče? Já o žádném liščeti nic nevím!“
Jak být dobrým Sparanem (4.): Je lepší být mrtvý hrdina než živý ufňukánek. Majitel se vyptával pořád dál. Náhle chlapec padl k zemi. Byl mrtev. Když strážci prohlédli jeho tělo, zjistili, že liščí mládě se mu prokousalo do břicha. Odolný mladý Sparan nijak nedal najevo, že trpí, a neprozradil se, přestože ho to stálo život. Jestlipak byste dokázali podvádět tak statečně jako on?
Zdá se, že se udusil svým nedopsaným úkolem z matematiky.
Thermopyly Příběh o chlapci a liščátku možná není pravdivý. Prostě jen ukazuje, jaké vzory dávali Sparané svým dětem za příklad. Ale příběh o bitvě u Thermopyl téměř jistě pravdivý je. A znovu dokazuje, že Sparané raději zemřeli, než aby se vzdali.
42
Pouhých 300 Sparanů, kterým velel samotný král Leonidas, bránilo úzkou soutěsku u Thermopyl proti desetitisícům Peršanů. Perský král Xerxes vyslal zvědy, aby zjistili, kolik vojáků průsmyk brání. Nevěřil, že by Sparané byli tak šílení, aby bojovali, dokud nezemřou. Xerxes totiž Sparany neznal. Ale ti nejenže se nebáli. Byli naprosto v klidu. Čas před bitvou trávili tak, že si natírali těla olejem a česali se - to tedy opravdu bylo úžasné.
Hromská práce! Omylem jsem se namazal olejem na oštěpy.
Jak být dobrým Sparanem (5.): Když nevíte, kudy kam, proneste nějakou vtipnou průpovídku. Sparané se doslechli, že Peršané mají tolik lukostřelců, že jejich šípy zastíní slunce. Spartský vojevůdce Dionekés řekl: „To je dobře. Alespoň nebude při bitvě tolik pálit.“
Jak se vede, Méle?
Ale ujde to, Pare. Nemůžu si stěžovat.
43
Jak být dobrým Sparanem 6.: Berte všechno s ledovým klidem. Sparané se drželi týden. Pak zrádce ukázal Peršanům tajnou stezku a ti Sparanům vpadli do zad. Všech 300 Sparanů bylo pobito. Někteří v boji na život a na smrt ztratili meč. Ale bojovali dál pěstmi a zuby. Dokázali byste v nebezpečí života zůstat klidní jako Sparané?
Jdeš pozdě! Když nás je v rodině osm a budík byl nařízen na sedm...
Věděli jste, že... Pokud jste chtěli prokázat, že jste dobří Sparané, mohli jste se například nechat bičovat na oltáři bohyně Artemis. Kdo vydržel nejvíc ran, vysloužil si obdiv ostatních. Napůl - a někdy úplně - přitom sice vykrvácel, ale byl obdivován. Ano, jako dokonalý Sparan.
Strašidelný Sparan Pausaniás byl velký spartský vojevůdce, který pomohl porazit Peršany v roce 479 př.n.l. Ale Sparané měli pocit, že začíná být příliš namyšlený, a požádali ho, aby se vrátil do Sparty a obhájil se - nebo aby byl potrestán.
44
