Triglav Dobrodošli! Obsah

Triglav 2002

Obsah

Dobrodošli!

Dobrodošli! ................................................................................... 3

Triglav je nejvyšší horou Slovinska. Její vrcholek sahá do

Slovinsko, země na sluneční straně Alp ........................................ 4 Demografie, geografie, historie ........................................ 4

výšky 2864 metrů nad mořem. Pohoří se dělí do tří masívů: Julské Alpy, Karavanky a Kamniško-Savinské Alpy. Hora se nachází

Triglavský národní park ............................................................... 7 Povrch, vodstvo, podnebí ............................................... 7

v centrální oblasti Julských Alp, uprostřed rozlehlého stejnojmenného národního parku s rozlohou 83 807 ha. Triglav je národní horou Slovinců

Flora, fauna, pověst o Zlatogoru ..................................... 8 Vysokohorská turistika ................................................... 8

(podobně jako u nás Říp) a proto každý, kdo se považuje alespoň trochu za Slovince, by se měl na Triglav minimálně jednou za život

Mapy a popis trasy ................................................................... 11 Cesta na Prisojnik ......................................................... 11

podívat. Ačkoli první lidé dobyli Triglav až v 19. století, dnes je

Cesta na Triglav ............................................................ 11 Cesta na Špik ................................................................ 15

poměrně dobře přístupný - cesta je jištěná. V nejbližším okolí se vyskytuje známé lyžařské středisko Kranjska Gora, Bohinjské jezero,

Členové výpravy ........................................................................ 16 Expedice Triglav 2002 ................................................................ 17

a lázeňské městečko Bled. Sezóna v národním parku trvá od května do konce září, kdy

7. 9. 2002 ...................................................................... 17 8. 9. 2002 ...................................................................... 21

zde napadne první sníh. Většina horských chat je mimo sezónu zavřená, až na vyjímky jako Triglavský Dom na Kredarici (2504 m), kde je

Tragický příběh o Kamenáři ......................................... 25 9. 9. 2002 ...................................................................... 26

stálá stanice horské služby a meteorologů. Napříč parkem vede pouze jedna silnice přes sedlo Vršič (1611 m). Údolí Trenta, kde pramení řeka

10. 9. 2002 .................................................................... 29 Legenda o pokladu ........................................................ 33

Soča, je nechvalně známé z krutých bojů první světové války. Příroda je okouzlující, čistá a nabízí nádherné zážitky

11. 9. 2002 .................................................................... 34 O pokladu boha Triglava ............................................... 38

a dobrodružství. Naše výprava navštívila Slovinsko druhý týden v září, kdy je už skoro po sezóně, hory se vylidní, ale počasí ještě přeje. Nám

12. 9. 2002 .................................................................... 40 13. 9. 2002 .................................................................... 42

opravdu přálo...

3

Slovinsko, země na sluneční straně Alp

Slovinská Republika

a nastolil osobní diktaturu, název se mění na Království

Rozloha: 20 273 km2

Jugoslávie; 6. 4. 1941 - ráno začíná bez vypovězení války nálet na Bělehrad, zahájen německý útok na Jugoslávii.

Hlavní město: Ljubljana, 320 tisíc obyvatel Další města: Maribor (108 tis.), Celje (41,6 tis.),

(10. dubna 1941 vyhlásili Ustašovci Nezávislý stát Chorvatsko); 7. 7. 1941 - oficiální začátek povstání, vrchním

Kranj (37 tis.), Velenje (28 tis.), Koper (25 tis.) Obyvatelstvo: 1 976 290 obyvatel, hustota osídlení 98 obyv./km2 ;

velitelem sil národního osvobození Josip Broz Tito, následujícím represivním akcím Němců padlo za oběť na 100 tisíc lidí; 1945 - boj za

88% Slovinců, italská a maďarská menšina (3000 a 8500 obyvatel), minimální zbytek české a slovenské menšiny z přelomu 19. a 20.

osvobození trvá až do 15. května, listopadové volby jsou zmanipulovány komunistickou stranou, aby získala v parlamentě

století (udává se 323 Čechů a 141 Slováků); dalších 250-400 tisíc Slovinců žije v emigraci (v USA, Argentině, Itálii, Rakousku aj.)

rozhodující většinu; 29. 1. 1945 - parlament ruší monarchii a vyhlašuje Federální a lidovou republiku; 1961 - založení „Hnutí nezúčastněných“,

Jazyk: slovinština, v pohraničních oblastech italština a maďarština. Náboženství: většina obyvatelstva je římsko-katolického vyznání.

politického seskupení států stojících mimo ústřední politické bloky, získává Jugoslávii nemalou mezinárodní prestiž; 1980 - 4. května umírá

Měna: 1 slovinský tolar (SIT) = 100 stotin; 100 SIT = 14 Kč Geografie: nejvyšší horou je Triglav (2864 m); průměrná

v lublaňské nemocnici Josip Broz Tito; 23. 12. 1990 - v referendu se 88% Slovinců rozhodlo pro nezávislost své země;

nadmořská výška je 556 m; víc než polovinu území Slovinska pokrývají lesy (více je v Evropě jen ve Finsku a Švédsku);

25. 6. 1991 - oficiální vyhlášení nezávislosti Slovinska; 27. 6. 1991 - reakce jugoslávské armády, obsazování

druhý nejrozsáhlejší jeskynní komplex na světě - Škocjanské jeskyně (na seznamu UNESCO); délka pobřeží je 47 km.

strategických míst; 7. 7. 1991 - podpisem Brionské dohody končí jugoslávská armáda veškeré akce proti Slovinsku;

Historie: 7. st. - kmeny západních Slovanů vytvářejí první státní útvar; 14. - 16. st. - Habsburská monarchie ovládá území

25. 10. 1991 - poslední jugoslávský voják opouští území Slovinska; 23. 12. 1991 - přijetí slovinské ústavy;

Slovinců; 1848 - slovinští intelektuálové přicházejí na pražském Slovanském sjezdu s prvním politickým programem jednotného

15. 1. 1992 - Evropská unie oficiálně uznává Slovinsko; 22. 1. 1992 - Slovinsko se stává řádným členem OSN;

Slovinska; 1918 - v říjnu je vyhlášena nezávislost Slovinska na rakouské monarchii a v prosinci vzniká Království Srbů, Chorvatů a Slovinců;

6. 12. 1992 - první svobodné volby.

1929 - král Alexandr provedl státní převrat, rozpustil parlament 4

Horský masív v ranním slunci nad Pogačnikovým Domem

Triglav 2002

Triglavský národní park

Podnebí

Triglavský národní park byl vyhlášen v roce 1924, po válce byl obnoven

do pozdního léta a vytváří na mnoha místech firnová pole. Pod Triglavem a Kaninem vznikli i malé horské ledovce. Triglavský ledovec

až v roce 1961 a naposledy zvětšen v roce 1981. Zahrnuje chráněné území o rozloze 83 807 ha. Skládá se ze slovinské části Julských Alp a kotliny Triglavských jezer. Nejvyšším bodem je Triglav (2864 m) nejnižším bodem je říčka Tolminka (180 m).

Povrch

Julské Alpy jsou bohaté na sníh. Ve vyšších polohách zůstává sníh až

je známý pod jménem Zeleni sneg. Podnebí v Julských Alpách je typicky alpinské, charakterizované krátkým a svěžím létem. Zima je zde dlouhá a chladná a bohatá na sníh. Nejvyšší horské partie bývají dlouhou dobu pod sněhem; ve výškách

Julské Alpy jsou nejvyšším a nejnavštěvovanějším horstvem na Balkáně. Patří geologicky a geomorfologicky k soustavě jižních

nad 1000 m leží sníh až 5 měsíců v roce, ve vyšších polohách 200 dní v roce a často i více. Podzim bývá teplejší než jaro. Všeobecně alpinské

vápencových Alp. Dělí sa na západní (italské) a východní (slovinské). Obě horské skupiny na sebe navazují.

klima oplývá četnými srážkami.

Julské Alpy sa dále dělí na tyto horské skupiny: Triglav, Škrlatica a Matuljek, Razor a Prisojnik, Jalovec a Mangart, Kanin, Krn a Bohinjské hory.

Vodstvo V národním parku pramení dvě velké řeky - Sáva a Soča. Sáva vzniká soutokem Sávy Dolinky a Sávy Bohinjky, které odvodňují severní a východní část parku a vlévají se přes Dunaj až do Černého moře. Soča odvodňuje jižní část parku do Jadranského moře. Z velkého počtu jezer jsou největší Bohinjské jezero a jezero Bled, pod jihovýchodním úbočím Julských Alp. Zvlášť malebná jsou však jezera vysoko v horách; sedm Triglavských jezer, Krnské jezero a nejvýše položená Krišská jezera při Pogačnikově domě. Největší vodopád Savica leží u Bohinjského jezera, dále jsou známé vodopády Peričnik v údolí Vrata a vodopád Boka u Bovce.

Triglavský národní park (TNP) - mapa 7

Triglavský národní park

Flora

obyvatelé). Jednou se do hor vypravili dva ničemové hledající

Julské Alpy oplývají velmi pestrou paletou druhů rostlin.

legendární Zlatorogův poklad. Našli ho a postřelili. Zvíře ve smrtelných křečích zničilo celé údolí až všude zbyla jen holá

Les sahá do nadmořské výšky 1500 až 1700 metrů, místy až 1800 metrů. Horní hranici lesa tvoří osamělé modříny. Následuje pásmo kosodřeviny a nad ním alpské louky s pestrobarevnou květenou. Ve vysokohorském pásmu roste v létě několik vzácných druhů rostlin: hořec, lomikámen, netřesk, rozchodník, bílý mák, zvonec a na těžce dostupných nebo méně navštěvovaných místech je hojná protěž alpská (Planika). Některé druhy květeny jsou endemické, tzn. nacházejí se jen v Julských Alpách a nikde jinde; např. zvoneček zoisův (Campanula Zoissi).

Fauna

skála. Z kapek jeho krve padajících na obnažený kámen vyrostly triglavské růže. Na okamžik se mu vrátila jeho síla a shodil lovce do propasti. Poté na věky zmizel zanechávajíce po sobě nehostinnou kamennou poušť hor. Nádherné růže s rudými kvítky nadále připomínají minulost Zlatorogu.

Vysokohorská turistika V celé oblasti Julských Alp se nachází přes 20 chat. Větší chaty poskytují lůžka, jídlo a pití, malé často jen nocleh a čaj. Většinu chat

Živočišné druhy jsou typické pro alpský ekosystém, navíc jsou zde

spravuje Planinska Zveza Slovenije (PZS). Součástí PZS je i Gorska Reševalna Služba (GRS). Jako naše Horská

některé druhy odpovídající spíše oblasti Středozemí. Nejčetnějším zvířetem je kozorožec (v TNP žije na 3000 jedinců), v létě setrvává

služba pomáhá při zachraňování v horách. Stanice GRS jsou u všech údolních cest a na některých horských chatách. Ročně najde

nad hranicí lesa a pase se na horských loukách, v zimě se uchyluje do hlubokých lesů. Zajímavostí je 15 cm dlouhý salamandr alpský

v Julských Alpách smrt několik desítek lidí (45 neštěstí v roce 2001).

(Salamandra atra), žijící na pastvinách nad hranicí lesa bez přístupu ke stálým zdrojům vody. Živí se hmyzem nebo také šneky. V horských bystřinách žije vzácný pstruh mramorový. Nebe stráží orel zlatavý s rozpětím křídel až 2 metry, na jejichž koncích má dlouhá pera připomínající prsty.

Pověst o Zlatorogu Kdysi byl Zlatorog, sněhově bílý kamzík se zlatými rohy, vládcem údolí Sedmi jezer. Údolí bylo rajskou zahradou na zemi (květiny barev duhy, stříbřité bystřiny, mírumilovní 8

Podstatným rysem pobytu v TNP je poměrně značná volnost pohybu. Je zde ovšem zakázáno volné stanovaní a bivakování. Vysokohorské cesty jsou velmi často odvážně vedené. Na exponovaných místech jsou zajišťovány řetězy, ocelovými lany a kramlemi. K nejnáročnějším úsekům patří cesta ze sedla Dolič na Prehodavci severní stěnou Kanjavce nebo cesta Plemenica západním okrajem severní stěny Triglavu. Značení cest je odlišné od našeho. Používá se jen červená barva. Buď červený kruh s bílým středem nebo jednoduchá (či přerušovaná) čára na skále, balvanech nebo stromech.

Loučka při výstupu na Špik

Triglav 2002

Mapy a popis trasy Cesta na Prisojnik (8. 9. 2002) Tičarjev dom (1620 m) - Prisojnik (2547 m); délka 5 hod. Po Kopčiščarjeve poti od chaty nejdříve po transverzále. Na vrcholu Solné glavy sestup podle značení k výrazně kolmé skalní stěně s dalším nápisem (Prisojnik, Okno). Po zdolání stěny nejdříve vlevo, potom vpravo do výrazného žlabu a nahoru až pod převis. Pod ním traverz vlevo, dále přes výrazný skalní práh (jištění pomocí klínů a lan) a do Prednjého okna. Oknem na vrcholový hřeben a na vrchol. Tičarjev Dom na Vršiči (1620 m) Chata bezprostředně nad sedlem Vršič; je jeho nejfrekventovanějším místem. Postavená roku 1913, adaptovaná roku 1963. Nese jméno

Cesta na Triglav (9. - 11. 9. 2002) Trenta (622 m) - Pogačnikov Dom (2052 m); délka 4 hod. Po bývalé vojenské cestě až nad hranici lesa a pod stěnu Pihavce. Početnými serpentinami výstup až k chatě. Pogačnikov - Bovški Gamsovec (2392 m); délka 1,5 hod. Po transverzále do sedla Vrata. Z rozcestí vpravo pod hřebínkem po zajištěné cestičce až na vrchol. Gamsovec - sedlo Luknja (1758 m); délka 1 hod. Luknja - Plemenica - Triglav (2864 m); délka 6-7 hod. Ze sedla po značené a zajištěné cestě, nazvané po horolezci Bambergovi - Bambergova pot. Cesta je vedená velmi odvážně, ze sedla strmě stoupá až na horní okraj mohutné severní stěny Triglavu. Dále většinou

jednoho ze zakladatelů GRS (Gorská Reševalna Služba) dr. Josipu Tičarovi. Otevřená jen v létě. Prisojnik (2547 m) Nejvyšší vrchol rozložitého masívu, který se strmě vypíná nad údolím Velké Piešnice a tvoří nádherný amfiteátr Kranjské Gory. Často bývá nazývaný též Prisank. Charakteristický je hlavně velkým skalním oknem (tzv. Prednje Okno, na rozdíl od Zadnjího Okna pod vrcholem Zadnjího Prisojniku, ležícího východněji).

Mapa cesty na Prisojnik 11

Mapy a popis trasy

Mapa cesty na Triglav 12

Jižní stěna Špiku

Triglav 2002

přes skalní prohlubně a suťoviska k rozcestí pod jihozápadním úbočím

Cesta na Špik (12. 9. 2002)

Triglavu. Odtud vlevo do Triglavské škrbiny a na vrchol. Velmi těžké, náročné na převýšení.

Koča v Krnici (1118 m) - Špik (2472 m); délka 5 hod. Od chaty na severovýchod přes morénové úbočí Gruntovica. Poté

Triglav - Dom Planika (2408 m); délka 1 hod. Sestup zpět do Triglavské škrbiny, stěnou 250 m dolů po vertikále,

vlevo pod vrcholkem Gamsova špica, potom ostře doprava na hřeben. Po hřebeni na vrchol Lipnice (2418 m) a na vrchol Špiku.

potom po suťovištích a firnovištích až k chatě.

Koča v Krnici (1118 m) Stojí na lesní vykácené planině, uprostřed údolí Krnica. Postavená

Planika - Tržaška Koča na Doliču (2152 m); délka 1,5 hod. Od chaty pod sedlo Hribarica. Na rozcestí vlevo až k chatě. Pogačnikov Dom na Kriških Podih (2052 m) Stojí na skalním prahu Kriški podi nad údolím Zadjica. Otevřený v létě. Bovški Gamsovec (2392 m) Vrchol na hřebeni, který začíná Pihavcem a končí Stenarem.

roku 1932; jako z mála zachovává svojí původní polohu. Otevřená v létě. Špik (2472 m) Nejseverněji ležící přístupný vrchol horské skupiny Škrlatice, který tvoří nad vesnicí Martuljek výraznou pyramidu.

Triglav (2864 m) Nejvyšší vrchol Julských Alp. Proslavená je především jeho severní stěna, která uzavírá údolí Vrata a je téměř 2000 m vysoká. Dom Planika (2408 m) Chata jižně pod vrcholem Triglavu. Postavená roku 1910 jako MariaTheresia Hänte, v roce 1919 přejmenovaná na Alexandrov dom. Dnešní název nese od roku 1975. 20+61 lůžek, otevřená v létě. Tržaška Koča na Doliču (2152 m) Chata v sedle Dolič mezi vrcholem Kanjavce a masívem Triglavu. Postavená před 1. světovou válkou italskými vojáky a pojmenovaná Rifugio Napoleone Cozzi; poškozená lavinou v roce 1951. V roce 1953 postavená nedaleko nová chata; do dnešní podoby přestavěná roku 1973. 48+112 lůžek, otevřená v létě. Mapa cesty na Špik 15

Triglav 2002

Členové výpravy

Helenka Petr Pták Madlenka

Šimon Kyblík

Jirka

Kačer

Petr

P. P.

Jarda Zvíře 16

Fort Transit

Autíčko

Triglav 2002

Expedice Triglav 2002 7. 9. 2002 Praha - Znojmo - Wien - Graz - Kranjska Gora Sraz, který jsme posunuli o hodinu dříve, tj. na 11, před Delvitou se uskutečnil. První jsem tam uviděl Magdu se dvěma krabicemi od banánů. Pak dorazil Kačer. Dohodli jsme se, co je ještě potřeba dokoupit. Vyzvedli jsme další dvě krabice od banánů. Dorazil Zvíře s úplně největším batohem. Také šel ještě něco koupit. Vyrážíme na parkoviště vedle stavárny. Říkáme si, jak asi bude Tranzitík vypadat. Za chvíli už ho slyším. Petr přijíždí. Se spoustou krabic od banánů a se spoustou jídla. Vytahujeme to všechno na chodník

na Znojmo, kde nabíráme jednoho vojáka. Toho už Zvíře nechává sedět samotného vzadu. Jede domů do Znojma ze strážné posádky nedaleko. Je nám vděčný, protože lidi nějak nechtějí vojákům stavět. Po pár kilometrech ještě přibíráme jednoho vousáče do Moravských Budějovic. Oba se asi dost baví, když jim ukázkou pouštíme Hovory z Lán Václava Havla a nabízíme plechovku Krušovic. Ve Znojmě chceme koupit burčák, ale nějak to nestíháme. Kupujeme 10 denní dálniční známku do Rakouska a pak už překračujeme státní hranici. Čeští celníci se nás na nic neptají a rakouští jen chtějí vědět, jestli vezeme alkohol a cigarety. Těch dvacet piv pod sedačkou nevadí a zásoby Zvířecích cigaret také ne. Všechno zapíráme a jedeme. Frčí to dobře, ve Vídni jsme kolem půl

a za chvíli vypadáme jako cikánská rodinka na výletě. Daří se nám to všechno sbalit a poté, co sjíždíme ke Zvířeti pro kytaru, si Madlenka ještě něco hází domů a pak už spokojeně vyrážíme na Prosek, protože Petr přijel sice s krabicemi od banánů, ale bez batohu. A Zvíře si zapomněl lžíci. Po druhé hodině už konečně jedeme bez problémů ven z Prahy. Na nájezdu na D1 bereme první stopaře. Kluka se slečnou. Napřed vypadají překvapeně, ale pak se cpou dovnitř. A Zvíře, který vykutáleně sedí vzadu dostává vedle sebe slečnu, což je samozřejmě doprovázeno reptáním zbylé mužské části posádky. Stopaři s námi jedou do Jihlavy. Celkem se diví, že stavíme u každé pumpy co potkáme. Jednou pro benzín, jednou pro vzduch a jednou pro vodu do chladiče. Uklidňujeme je, že děláme průzkum čerpacích stanic. V Jihlavě je vyhazujeme a přes rozbouraný střed města se dostáváme na výpadovku

Snídaně nedaleko Kranjské Gory 17

Expedice Triglav 2002

sedmé. Za dvě hodiny přichází Graz. Místo, kde nabíráme Kyblíka.

Před Rakousko-Slovinskou hranicí je osmnáctipercentní

Škoda, že to nebylo ve Vídni, protože Zvíře se chtěl projet na obřím kole v Prátru. Sjezd z dálnice se daří, ale najednou se ocitáme v proudu

stoupání do horského sedla. Kačer to musí brát na jedničku. Za chvíli už vaříme, ale autíčko se z toho rychle dostává. Terapie vodou zabírá

mezi Cadillaky, Chevrolety, Buicky, Corvettami... Američani mají spanilou jízdu městem. A mezi tím my se stařičkým Transitem.

a my pokračujeme dál. Na hranici nás nechávají bez problémů projet (jen se ptají, jestli je nás 6, nevíme proč, když jsme jim dali sedm pasů).

Nezbývá, než zastavit a vyslat němčináře ptát se na cestu. Tohoto nelehkého úkolu se ujímá Zvíře s Kačerem. Po chvilce debat s taxikářem

V jednu ráno dorážíme do Kranjské Gory. Jedeme kus dál až k řece Piešnici, kde jsme před dvěma lety se Zvířetem začli náš přechod. Není

se vracejí. Opojeni kouzlem drsné korutanské němčiny.

tu kde spát. Vracíme se proto před Goru. Tady stanujeme na loučce vedle silnice. V noci je tu trošku provoz, teplota klesá asi na 13°C, ale

„Po pozdravu Grüß Gott mě už nenapadlo nic víc než ‘Wo ist die Hauptbahnhof ...’ tak na řadu přišla mapa.“ -- Kačer

spíme slušně.

Prý máme jet kousek spolu s Amíky v koloně a pak uhnout. Špatně. Chvíli bloudíme. A pak najednou... Jsme tam. Až na malou kolizi s obrubníkem to dobře dopadá. Kyblík už tam na nás čeká před nádražím. Hned je veselo. Jsme tu až v 9 hodin místo v pět, takže si Kyblík krátil chvíli u Maltézáků a u piva. Hned se chápe kytary a spouští první ze svých dvou songů. Potom i ten druhý. A je vymalováno. Vyrážíme zas na dálnici. Stavíme na parkovisku. Petr si konečně dává pivečko. Se Zvířetem už jsme nějaké vysosli cestou. Jsou tu nějací stoupenci hippies se starým VW Transportérem a poněkud divně na nás koukají. Za volant usedá Kačer. Hned se do toho dostává a pálíme přes Klagenfurt na Kranjskou Goru. Zvíře hraje na kytaru na spolujezdcově sedadle. Kačerovi to trochu vadí, protože mu stíní výhled na zrcátko a tudíž není vůbec vidět dozadu. 18

Madlenka na via ferrata severní stěnou Prisojniku

Hřebínek pod Špikem

Triglav 2002

8. 9. 2002 Kranjska Gora - Vršič - Prisojnik - Vršič - Trenta Budík mi zvoní v osm. Mám ho nařízený ještě z Prahy. Nechce se mi ostatní budit. Naštěstí tak za mě činí Magda. Sbíráme se (Kyblík to jenom trošku zdržuje) a v Kranjské Goře měníme peníze. S Kačerem a Zvířetem každý za 40 Euro. U pumpy bereme benzín a vyrážíme směr Vršič. Kyblík chce řídit. Chce to. A Petr to zřejmě chce také, tak se jede. Pouštíme jeden klenot z naší sbírky vyplavených kazet z městské knihovny - báječné kluky - Lunetic, ale brzy nás to přechází. Na Vršič je to 800 metrů převýšení. Cestou opět vaříme. Míjí nás

se do jídla. Za chvíli prochází postarší slovinský pár. Paní nás míjí v pořádku, ale pán má trošku problémy, zakopává a shazuje Petrovu fotobrašnu ze skály. Bohužel je v ní foťák. Petr beze slova leze dolů. Brašna tam naštěstí visí za kamenem, ale foťák je dost „nahadry“. Zkřivený objektiv a o mechanice v těle si nedělám iluze. Vyrážíme nahoru. Je tu krásný hřebínek. Nějakých 300 výškových metrů na vrchol. Kyblík se na chvilku zastavuje a pronáší myšlenku, která nás všechny velice dostává: „Jestli v tom lezení po horách není troška nějakýho ambicionismu. Člověk by moh’ v poklidu sedět někde v hospodě a nemusel by se takhle štvát.“ (volný přepis).

banda harlejářu. Doplňujeme vodu do chladiče a pak už máme jenom jednu zastávku pod Prisojnikem s výhledem na Okno. Nacházíme místo na parkování a chvíli to vypadá, že nebudeme nic platit, jenže pak přijíždí mistr na kole a že prý sedmset tolarů. Máme 600. Kupodivu mu to stačí. Bereme vodu a jídlo do dvou kletrů a vyrážíme směr Prisojnik. Napřed nabíráme špatný směr, ale za chvíli to trefujeme. Vracíme se přes parkoviště a vyrážíme správně. Severní stěnou stejně jako tehdy se Zvířetem. Trošku se cpu dopředu, abych mohl fotit na ferratě, která je podle průvodce jedna z nejtěžších na Triglavu. Výstup je parádní. Exponované místo... tady radši dávám Zvířeti fotobrašnu. Cesta je zeshora sevřená kusem skály, takže tvoří jenom úzkou štěrbinu. Člověk s kletrem na zádech se musí protáhnout po boku. Dorážíme až k Velkému Prisojnikovu oknu. Kyblík si stěžuje na hypoglykémii, rozhodujeme přímo nad oknem poobědvat. Vytahuji vrcholové překvapení. Dvě uzená kuřecí stehna. Ostatní mají radost a pouštíme

P.P. na ferratě 21

Expedice Triglav 2002

Po chvilce cesty dobýjíme vrchol Prisojniku (2547 m). Většina výpravy

o sebe. Balvan se rozpadl na spoustu menších kusů

oslavuje dobytí zvoláním: „Dobyt!“ Vyráželi jsme v jedenáct a nahoře jsme ve čtyři hodiny. Máme to tak akorát vyrazit, abychom se dostali

a kolem se zvedl prach. Kluci volali: „Pozor!“, ale spíš asi měli volat mezinárodně

včas zpátky na Vršič.

„Achtung!“, aby se každý skrčil a nekoukal, co to kdo huláká za nesmysly.

„Jestli v tom lezení po horách není troška nějakýho ambicionismu. Člověk by moh´ v poklidu sedět někde v hospodě a nemusel by se takhle štvát.“ -- Kyblík Zde si ještě dovolím malou zmínku o událostech těsně pod vrcholem. Kačer se opřel o asi půltunový balvan. Jenže balvan nedržel tam, kde měl. S velikým rachotem se začal řítit. Rozbil se po pár odrazech. Zavanulo to, jako když člověk mlátí dvěma kusy křemene

Takže Kačer má jeden záporný za ohrožení lidí pod námi, jeden záporný za ničení cesty (na balvanu byly dvě značky) a čtyři kladné za zpestření zábavy. A navíc soutěž o vytrženou kramli z ferraty, kterou jsem vyhlásil na začátku dne, pozbyla na důležitosti. Sestup pokračuje normálně, jenom celkem silně hřmí a nad námi se pohybuje dost temný bouřkový mrak. Petr chvíli zůstává zpátky. A já si říkám, že vždycky na horách mě to nějak víc bralo a teď jsem nějak „vygumovanej“. Říkám to Zvířeti. Chvíli se také zdržujeme zpátky. A pomalu to přichází. Ten dojem, že je člověk v horách a na pár dní se nemusí ničím trápit. Že vidí kolem sebe jenom štíty hor a všední starosti zůstaly někde tam hluboko dole. Je to letos trošku jiné, když jsme tady autem a ne po svých. Tehdy to byl trošku větší výkon. Byli jsme pět dní v kuse nahoře a dolů jsme sešli jen na Aljažev dom před nástupem na Triglav. Dorážíme na Vršič. Ještě se snažím vyfotit válečný bunkr v popředí s ovečkami. Přemlouváme Petra s Magdou, že zajdeme na pivko na Krčarjev dom. Union tady stojí 400 SIT. A má opravdu říz. Venku před chatou sedí na lavicích spousta „kočiček“. Předpokládám, že to jsou Slovinky na nějaké školní výpravě. Sedáme si hned vedle

Zvíře rozjímá pod tíhou nebes a před krásou hor 22

nich a slyšíme češtinu. Jejich vedoucí má moc krásný projev o chození

Pohled na Mojstrovky a Mangart

Triglav 2002

po horách. Prý je zbytečné to hnát a pak muset někde čekat na ostatní.

Tragický příběh o Kamenáři

Tak si vůbec nikdo neodpočine. Vzpomínáme na oblíbenou Zvířete větu: „Das Daurtempo richtet sich nach den schwestern der Gruppe!“

Byl to urostlý chasník. Nikdo mu neřekl jinak než Kamenář. Měl totiž zvláštní zálibu. Jezdil do hor schazovat kameny. Začal s tím zlehka. Napřed maličké kamínky. Líbilo se mu, jak se odráží, poskakují a mizí v údolí. Bál se, aby nikomu neublížil, ale ta radost byla větší. Jednou si dodal odvahy a shodil parádní, asi půltunový balvan. To bylo ono. Ten rachot. A toho prachu, který se zvedal. Od té doby už se s malými kamínky nezdržoval a schazoval jenom pořádné balvany. Při cestě na vrchol Prisojniku byl největší balvan, co kdy na světě stál. Povídalo se o něm, že tam stojí od dob boha Triglava. Říkalo se mu Hlavák. Měl totiž tvar lidské hlavy. A to byl Kamenářův sen. Dlouho se odhodlával. Až jednou si dodal odvahy, popadl sochor a vyrazil na Prisojnik za Hlavákem. Dorazil k němu. Jeho bezvýrazná tvář na něj tupě hleděla. Opřel se do něj sochorem, ale Hlavák se ani nehnul. Kamenář měl najednou pocit, že na něj teď Hlavák kouká se zvláštním posměškem. Jako kdyby se mu vysmíval, že na něj nemá. To Kamenáře rozpálilo. Krev v něm začala bublat a v uších mu hučelo. Vlezl pod Hlaváka. Zabodl sochor a vší silou zabral. Hlavák se pohnul. Pak ještě několikrát. A nakonec se uvolnil. Zřítil se dolů do údolí. Jenže Kamenář nestačil uskočit a Hlavák ho vzal s sebou.

Jeden člen pánského ansamblu se ohrazuje, že není vůbec čas se kochat. Na to mu mistr tvrdí, že první rok se seznamuje s pohorkami a s vybavením, další rok poznává hory a pak se teprve může kochat. Kyblík zve dvě slečny k nám ke stolu, aby si s námi daly pivo. Jsou z Českých Budějic z peďáku. Prý dělají obor výtvarku. Malují nám obrázek - jmenuje se „kapky, Zvíře a Kyblík“. Zvíře pak vytahuje kytaru. Spouští pár oblíbených. Dáváme si rakiji, protože na horské chatě na Triglavu to bez rakije prostě nejde. „Das Daurtempo richtet sich nach den schwästern der Gruppe!“ -- Zvíře Přisedá si k nám postarší Ital a brouká s námi do rytmu. Jenže ho za chvíli jeho drahá polovička s křikem tahá spát. Magda s Petrem připravují guláš s kolínkama. Zvedáme se až za tmy, nasedáme do Tranzitu a Petr nás veze dolů hledat nocleh. Já po cestě usínám, tak moc ani nevím, kam jedeme. Nakonec stanujeme na lesním parkovišti, vedle teče nějaká voda. Tam nahoře u Krčarjeva domu Zvíře prohlásil, že je spokojenej. Jupíííííí.

25

Expedice Triglav 2002

9. 9. 2002 Trenta - Pogačnikov dom

nahoře se honí mraky a mlha. Cestou

Vstáváme asi v půl deváté. Kousek od nás je nádherný potůček.

dáváme několik zastávek a nikam se neženeme. Já píšu příběh o Kamenáři.

Kyblík si dává ranní bassain. Nastává trošku mumraj. Kolem prochází dav Čechů včetně děvčat ze včerejška. „Kupodivu“ vyrážíme až

Výstup je krásný. Mám s sebou svou foto-

v jedenáct dopoledne. Jdeme chvilku po cestě k lanovce, která vede nahoru k Pogačnikovu domu. Několikrát je slyšet něco o tom, jak se

grafickou výbavu. Digitál Olympus C-40Z a středoformát 6×6 Hasselblad. Během cesty dofocuji první svitek. Fotím na barevný dia

někdo má, že si to může vyjet lanovkou atp. Ale lanovka je jenom nákladní. Asi s ní můžou v případě nouze někoho svést, ale nemyslím,

Kodak 100VS. Mám jich s sebou pět. A jeden T400CN jako zálohu. Nabíráme vodu pod chatou z pramene a za chvíli jsme již na

že by se to dělo moc často. Máme před sebou něco okolo 1200 m převýšení. Míříme do cílové stanice lanovky. Je celkem hezky, ale

místě. Celkem pět hodin cesty. Těsně pod chatou jsme dost překvapeni smetištěm v jedné skulině ve skále. Zřejmě tam sypou odpadky už dlouhou dobu, soudě podle úplně rezavých plechovek. Kyblík se chystá, jak jim to nahoře v chatě vytmaví. Chceme koupit pohledy, ale nejsou nic moc. Dáváme čokošku a rozhodujeme se, co dál. Původně jsme chtěli ještě vyběhnout na Razor, ale nahoře je parádně ošklivě. Petr chce jít dál směr Triglav a tam někde zastanovat. Mě ale přijde, že tam nahoře už není nic kromě suti. A že tam nebude kde spát. Nakonec se rozhodujeme zůstat přes noc v chatě. Platíme každý za noc 1700 SIT a dalších 150 SIT poplatek správě parku. Vydáváme se podívat na plesa. Chceme dojít až k plesu, které leží kus výš při cestě směrem na Škrlaticu. Před dvěma lety jsme kolem něj šli se Zvířetem. Je mlha. Stoupáme až do 2250 m a pleso není vidět. Jen po pravé straně sráz, který končí někde hluboko pod námi v mlze. Jdeme zpátky dolů a málem bloudíme. Cesta tu vede po kamenných deskách mezi kterými jsou několik metrů hluboké propadliny. Nad

Salamandr alpský (Salamadra atra) 26

jednou takovou leží balvan tvořící parádní most. Díra končí někde

Vrcholová fotografie ze Špiku (2472 m)

Triglav 2002

hodně hluboko. Přes most se radši nikdo neodvažuje. Nevypadá, že by

poznámky, které se ostatní srdečně smějí: „Hele Šukš si koleduje o to,

naši váhu vydržel. Magda s Petrem zůstávají hodně vzadu. Přemýšlím, že tady v té mlze by nebylo nic příjemného doopravdy zabloudit.

že jednou budou jeho děti běhat po Praze a říkat fotr je debil.“

Všichni dorážíme v pořádku zpět k Pogačniku a pouštíme se do přípravy večeře. Tentokrát máme rýži s omáčkou a se salámem. V chatě si dáváme pivečko, Kyblík čaj s rumem. Mají tam příjemně vytopeno. Z venku jsme celkem prokřehlí, bylo tam dost nevlídně, tak se nám tu velice líbí. A paní chatárka nám slibuje přes noc upéct bochník chleba. Kyblíka to ale stojí hodně přemlouvání, protože obvykle chléb pečou až na jedenáctou hodinu dopolední, což by pro nás bylo pozdě. Spát jdeme brzy. Zamýšlíme vstávat ráno v 7, protože na Triglav to je

„Hele Šukš si koleduje o to, že jednou budou jeho děti běhat po Praze a říkat fotr je debil.“ -- Kyblík Zvíře jde pro „kruh“ , který nám přes noc upekli. Je ho pořádný kus, váží asi dvě kila. A dostáváme množstevní slevu. Stojí nás 1000 tolarů. To je něco okolo 140 korun. Půlíme ho, aby se nám vešel do kletrů a pomalu vyrážíme. Zdržuje to opět Kyblík, který se zapomíná na toaletě. A ty odpadky jim prý pro tentokrát promine za ten chléb a čaj s rumem.

pořádný kus cesty. Postele máme v boudě, která slouží zároveň jako horní stanice lanovky. Po skončení sezony ji nechávají otevřenou a dá se v ní schovat a přespat. Takhle jsme tady nocovali tehdy se Zvířetem, když jsme potkali osamocenou německou slečnu Sabinu, se kterou jsme následující den vyrazili na Škrlaticu.

10. 9. 2002 Pogačnikov dom - Gamsovec - Triglav - Planika Daří se nám vstát v sedm. Kolem dokola je hustá mlha. Vypadá to na parádně škaredé počasí. Snídáme vločky. Vlastnoruční Petrova příprava. Kolem nás se začínají mraky pomalu trhat a vrcholky okolních štítů se vynořují z mlhy. Vysvitá sluníčko. Pobíhám kolem, zběsile fotím a jsem „znechucen“ ostatními, kteří se cpou vločkami a vůbec se nekochají. Když jim to několikrát vytýkám, dostává se mi od Kyblíka

Kozorožec horský (Capra ibex) 29

Expedice Triglav 2002

Vyrážíme směr sedlo Luknja. Chvíli jdeme po suti. Na cestě vidíme

utekl. Před námi ční masiv Triglavu, nejvyšší hory

krásného, úplně černého mloka (salamandr alpský). Velice rychle se ale schovává a my pokračujeme dál. Kolem se otevírají krásné výhledy.

Slovinska. Severní stěna vypadá majestátně. V sedle se schováváme před větrem,

Zdoláváme vrchol Bovški Gamsovec (2390 m). Těsně pod ním míjíme kozorožce. Stojí nehnutě asi 2 metry nad cestou a věnuje nám jen

posilňujeme Tatrankou a potom nastupujeme na ferratu. Je uvozena deskou

minimální pozornost. Fotím s ním Kyblíka a Zvíře. Kozorožec hned nato pouští několik bobků a naprosto nezúčastněně odchází. Poté už

se jménem dívky, která zde tragicky zahynula kamenem. Moc příjemný pocit to nedodá. Cesta vede nádhernou stěnou. Je pořádně

klesáme do sedla Luknja (1758 m). Po cestě jde první Kačer, protože ho po zkušenostech s balvany nechceme nechat jít nad námi. V jednom

vysoká a strmá. Pod sebou máme možná sto metrů stěnu a dál jenom mizí suťové pole někde v údolí. Stoupáme celkem svižně. Dostáváme

místě se zastavuje a mlčky gestikuluje, Magda na něj křičí, co že se mu jako stalo a on, že je tam svišť jak Brno, ale jak na něj začala křičet, že

se na malý hřebínek. Nad ním jsou vidět rozbořená italská kasárna z první světové války. Dolů výhled na Aljažev dom, jedno z nástupních míst na Triglav. Vrchol Triglavu je mírně v mlze. Kolem se honí mračna, ale zatím to vypadá spíše hezky a malebně. Dáváme oběd. Kyblík nese v ešusu zbytek rýže od večeře. Teď nám přichází moc k duhu. Jíme také půlku našeho upečeného chleba. Kasárna bohužel míjíme. Vydáváme se přímým směrem na vrchol. Cesta vede kousek po ferratě. Dostáváme se na malou planinku. Zde Zvíře vypráví legendu o pokladu. Jdeme přes jedno malé ledové firnoviště. Ještě chvíli po suti, míjíme skupinu asi dvaceti lidí, která z dálky vypadá dost hrozivě a poté už nastupujeme na další ferratu. Je celkem příjemná. Rozhodně lehčí, než ta nástupová. Jenže mraky se nad námi stále honí, občas nás nějaký překryje a začínají na nás padat první kapky. Mokrý vápenec, navíc ferrata, to asi nebude nic moc. Ale postupujeme dál a dorážíme do sedla na rozcestí mezi Luknjou, Planikou a Triglavem. Začíná pršet. Nad námi je slyšet hřmění. Necháváme zde

Ledové pole 30

bágly a jenom nalehko stoupáme k vrcholu.

Triglav 2864 m

Triglav 2002

Ferrata a mokrý vápenec... Musíme postupovat opatrně. Ale jde to... Dobyt. Jsme na nejvyšším bodě Slovinska. Ve výšce 2864 metrů na mořem. Cestou jsme potkali jednoho člověka utíkajícího dolů a teď jsme na vrcholu úplně sami. Kolem je spousta mraků jenom nad námi je modro. A chvílemi je trhlinou v mracích vidět dolů. Povyšuji Hasselblad na horský fotoaparát svým osobním výškovým rekordem exponování na středoformát. Na Kamarádových osm tisíc metrů a něco zatím nemám, ale i tak... Sbíháme zpět na rozcestí. Počasí nahoře se dramaticky horší. Bágly nám naštěstí nikdo nevzal, a zůstaly víceméně suché. Jdeme dolů po ferratě a po suti na dom Planika (2408 m). V mlze tu inscenujeme vrcholové foto, které jsme zapomněli udělat nahoře. Na Planice je problém s pitnou vodou. Tvrdí, že ta, která jim teče z kohoutku není pitná. Přesto ji nabíráme do PET lahví, kupujeme pohledy a vyrážíme směr sedlo Dolič. Kyblík po chvíli cesty upozorňuje na místo, kde půjde přespat. Jsme 2250 m vysoko. Cesta nám trvala přes deset hodin. Stavíme stany. Kolem je mlha. Asi 8°C. Vaříme večeři. Nudlovky s houbovou omáčkou. Začíná pršet. Po jídle chvíli postáváme na kus řeči. S Kyblíkem se ještě kocháme krásou údolí ponořeného v mlze a jdeme spát. Je asi devět hodin.

Legenda o pokladu (zapsal Zvíře) Na místě zvaném Gardinska Planika je v mapě místo označené křížkem. Podle legendy označuje místo, kde byl uschován bájný Triglavský poklad. Dosud nebyl nalezen a dosud panují spory, co poklad obsahuje a kdo ho tam uschoval. Ptali jsme se místního odborníka na Triglavské záhady z Triglavského Zagadnikiho Institutu pana Dr. Stojana Jakotyče a podle něj existují tři teorie o původu pokladu: 1) Poklad zde uschoval sám hrozný bůh Triglav v prvopočátcích lidstva. Pokud je tato teorie pravdivá, poklad se skládá z blíže neidentifikovatelných předmětů, které mají závratnou sběratelskou hodnotu pro hrstku paleontologů. Pro zbytek obyvatelstva to jsou však jen bezcenné cetky, takže nemá smysl je hledat. 2) Poklad zde zanechala ustupující italská armáda za druhé světové vojny, zvláště pak posádka nedalekých kasár en, která měla bránit vlajku na nejvyšším vrcholu Slovinska. Podle této teorie poklad také nestojí za nic, jelikož místní posádka nedobyla nic kromě pár salaší a pokud by náhodou našla nějaké drahocenné předměty, určitě by se s nimi netáhala do 2500 m. Dr. Jakotyč usuzuje, že nejpravděpodobněji se poklad skládá z napůl vypitého soudku vína, zkaženého, ale kdysi výborného ovčího sýra a sady těstovin, které dneska nepůjdou roztlouct ani kladivem. 3) Poklad neexistuje, nikdy neexistoval a pokud tam někdo něco v dohledné době neschová, bude to pořád prostor pro nesmyslné a dementní úvahy jako je tato.

33

Expedice Triglav 2002

11. 9. 2002 pod Planikou - sedlo Dolič - Tržaška koča - Izvir Soči - Kranjska Gora - pod Vršičem

a na každém štítu je železná tyč s razidlem

Ráno se budím v sedm. Začíná opět pořádná průtrž mračen. V noci bylo nejméně 7°C, takže celkem pohoda. Pořád pršelo. A tlačil

Kyblík se ptá na vodu, ale prý „voda ni pitna“. A když chce alespoň

mě celou noc nějaký „šutrák“ do kyčle. Každou hodinu jsem se budil. Ze stanů vylézáme v osm. Venku je pořád ošklivě. Všude kolem

nepitnou, tak ukazují, že jim z kohoutku nic neteče. Kyblík naštvaně odchází na turecký záchod si ulevit.

mlha. Ale už neprší. Zvládáme v klidu sbalit stany. Snídáme vločky. Vyrážíme na sestup. Fouká vítr. Na rozdíl od předešlých dnů dnes

Pod námi se to pomalu začíná trhat. Vidíme krásně cestu do údolí. Klikatí se po jeho jedné straně a mizí dole. Kyblík praví, že je to

jdeme v dlouhých kalhotách a v bundách. Za chvíli dorážíme na Tržašku koču (2151 m). Dávám si razítko do deníčku. Mají je tu na každé chatě

nádhera. A Zvíře dodává: „Kdyby tohle viděl Messner, tak si ho vyhoní!“ Sestupujeme v poklidu. Nahoře na Doliči jsme vzdali kvůli

vrcholu. Vedle je vždy schránka s polštářkem s barvou a s „vpisnou knigou“.

počasí cestu přes Triglavská jezera. Tady dole je ale nádherně. Vždycky, když takhle sestupuji z hor, dost to na mě působí. Na chvíli si musím sednout na balvan nad srázem vedle cesty. Je zde krásný pohled na celé údolí. A parádní hloubka pode mnou. Prostě se opět pořádně kochám, zatímco ostatní bezhlavě letí dolů. „Kdyby tohle viděl Messner, tak si ho vyhoní!“ -- Zvíře Sem vložím přírodopisnou vložku. O salamandru alpském jsem se již zmínil. A dalšího takového jsem objevil kousek od našeho tábořiště ve výšce kolem 2100m ve Zvířecí „ulevovací“ díře. Ale než jsem se stačil vrátit s fotoaparátem, byl fuč. Dále jsme viděli několik kusů kozorožce horského (Capra ibex). Včetně samice se dvěma mláďaty. Nejpovedenější ale byl náš flegmatický fotografický model zmíněný výše. A všude kolem létají kavčata žlutozobá, která se lačně vrhají po každém drobku, který jim hodíme. Stanování pod Planikou (2250 m) 34

Sestup suťoviskem

Triglav 2002

Zpět na cestu. Jde to pěkně, za chvíli jsme mezi stromy. Cesta

bohužel moc nejde. Není tu dost světla a bez stativu je to bída. Vracíme

vede kolem malého vodopádu a loučky s pasoucími se ovcemi. Potom už vcházíme mezi domky a oplocené pozemky. Se Zvířetem přemýšlíme

se k autu. Vyrážíme směr Vršič a dál Kranjska Gora. Ještě zvládáme v chatě u pramene koupit bochník chleba za 600 tolarů.

o lidech, kteří zde žijí. Celý život v horách, pasou kozy a když si chtějí něco užít, tak možná vyrazí do Lublaně. Za chvíli už dorážíme k autu.

Botanická vložka. Cestou, pokud nejsme tak nad 2200 m, kde je většinou už jenom suť, míjíme spoustu kvetoucích kytiček. Kromě

Je tu hrozný mumraj. Ostatní přišli chvíli před námi, vytáhli banánové krabice a dali sušit stany. Většina mužské části výpravy dává po

rozchodníku, jsme viděli i velice oblíbenou planiku (protěž alpská), podle které se tu skoro všechno jmenuje (chata, obuv...) Potkali jsme

Kyblíkově vzoru bassain v potoce. Voda je ledová, ale po třídenním výletu je nadmíru osvěžující a poskytuje úlevu znaveným údům. Jen

i divoký brambořík. Další spoustu horské květeny bohužel nedovedu určit. Možná až někdy podle fotografií.

Zvíře se v naší přítomnosti nedává zviklat a koupel tvrdošíjně odmítá. Pouští se do toho, až když jsme všichni pryč. Baštíme utopence se zbytkem chleba z Pogačnika. Odpočíváme, píšeme pohledy, deníček a rozhodujeme se, kam vyrazit zítra. Máme poslední den před odjezdem. Magda s Petrem navrhují Jalovec. Přes 2600 m. Deset hodin cesta nahoru. Převýšení 1000 m. Kačer navrhuje Špik, což by mělo být o něco lehčí. Balíme se a jedeme k pramenu Soči. Tady se znovu bavíme o zítřejším plánu. Všichni se tváří, že je jim to vlastně jedno, ale asi moc není. Já jsem spíš pro Špik. Asi poprvé, co volím tu lehčí variantu. Jenže nejvyšší horu už máme a jestli půjdeme na 2400 nebo 2600, na tom už moc nezáleží. Jen mě mrzí, že se nedovedeme dohodnout. Asi chybí někdo, kdo by ostatní nadchnul. Vybíháme nahoru k prameni. Rozhodli jsme se na zítra pro Špik. U pramene se objevuje dost znenadání banda Němců. Ale je to nádhera. Díra ve skále, kde pár metrů hluboko je hladina namodralé vody. Krásně vidět část dna a zbytek mizí někde v hloubce. Fotit to

Kyblík na vrcholu Triglavu (2864 m) 37

Expedice Triglav 2002

O pokladu boha Triglava Mocný bůh Triglav sídlil na nejvyšší hoře svého území. Dodnes nese jeho jméno. Triglav měl tři hlavy. Podle nich se také jmenoval. Jenže každá hlava měla vlastní názor a nemohly se shodnout. Přeci jenom tři názory najednou jsou moc. A proto Triglav na jedné hlavě (na té prostřední) nosil kouzelný náhrdelník. Měl tu moc, že prostřední hlava dokázala ovládnout mysl obou dalších hlav. Ty se pak mezi sebou nehádaly a Triglav vedl spokojený život. Shlížel dolů ze své hory a tu a tam zasáhl do lidských životů, když toho bylo třeba. Jednoho dne však Triglav poznal krásnou bohyni Škrlaticu.

V Kranjské Goře necháváme auto a vyrážíme pěšky na pivečko. Kyblík se ptá jednoho mistra na pivnici. Ale ten nás posílá do nějaké hrozné snobárny. A jelikož má s sebou Zvíře kytaru, tak jdeme do trošku lépěji se hodící hospody. Sedíme venku na dřevěných lavicích a každý si dáváme dvě piva. Zvíře hraje a ostatní zpívají. Dostává se dokonce i na Visací zámek. Potom se zvedáme, docházíme k autu a přejíždíme ještě kousek směrem na Vršič. V půlce kopce sjíždíme na loučku a stanujeme. Strhává se pravá a nefalšovaná půlnoční žranice. Dokonce vaříme i nudlovku. Pak už jdeme spát.

Sídlila nedaleko na své o něco nižší hoře. Triglav se do ní zamiloval. Nějaký čas se jí dvořil a pak ji pozval na večeři na svoji horu. Bohyně přišla a prožili spolu velice nádherný večer se spoustou těch nejvybranějších pochoutek, jaké se kdy na božské tabuli objevily. Škrlatica byla nadšena, ale ze všeho nejvíc se jí líbil Triglavův náhrdelník. V tom poblouznění Triglav zapomněl na jeho důležitost a bohyni jej věnoval. Ráno, když Škrlatica odcházela na svou horu, neunesla náhrdelník, neboť byl pro ni moc těžký. Spadl jí do propasti pod Triglavovou horou. A Triglavovy hlavy se začaly hádat. Od těch dob zavládl nepořádek. Triglav lidem nepomáhal, když ho potřebovali, a tak v něj přestali věřit. A co se stalo s ním? To nikdo neví. Od té doby ho nikdo nespatřil. Škrlarica se z toho žalem rozplynula. Zůstala jen legenda, že na Triglavu těsně pod vrcholem na dně propasti leží Triglavův náhrdelník. A že ten, kdo jej najde a bude natolik silný, aby jej uzvedl, bude mít moc ovládat mysl ostatních lidí.

38

Pramen Soči a horské výrazy

Suťové pole

Triglav 2002

12. 9. 2002 pod Vršičem - Špik - Kranjska Gora - Bratislava Balíme se relativně brzy. Zjišťujeme, že máme na Tranzitu píchlou pravou zadní pneumatiku. Petr ji vyměňuje za vydatné pomoci Kyblíkovy. Oba jedou do Gory pro vzduch do rezervy, která je také tak trochu prázdná. Mezitím přichází rozzuřený postarší Slovinec. Podpírá se pořádnou sukovicí. Zřejmě to byl jeho pozemek, na kterém jsme spali. Chvíli nadává a pak se jde kouknout, nejspíš co jsme napáchali. Ale nic tam po nás nezbylo. My mezitím odcházíme. Kluci se za chvíli vrací a jedeme těsně pod Vršič, tady necháváme auto a vyrážíme směr Špik. Kyblík jde zpátky pro mobil do auta. Kousek nad symbolickým cintorínem na něj se Zvířetem čekáme. Je to už ale hrozně dlouho, tak jdeme za ostatními. Jsou až u koči v Krnici. S davem školních dítek. Kyblíka sháníme telefonem pomocí SMS. Pak přichází.

kámen ve tvaru kosočtverce. Beru ho s sebou. Ve 4 hodiny jsme na vrcholu Špiku. Fantastický rozhled. Modro. Nádherné mráčky. Bohužel se mi ale dělá poněkud špatně a bolí mě břicho. Snažím se to nevnímat. Zakládám druhý svitek a exponuji šest snímků. A spoustu na digitál. Ostatní svačí salám a sýr. Chleba už nemáme. Já zůstávám jenom na čokoládě. Po asi půl hodině na vrcholu se zvedáme k návratu. Beru batoh. Druhý nese Petr. Ostatní batohy jsme nechali v autě. Pod skalnatým vrškem Špiku je suťové pole. Krásně ho sbíháme. Drobná suť velice dobře tlumí dopady a my nemusíme tolik namáhat stehenní svaly při došlapu. Za asi 15 minut jsme o 400 m níž. Blíží se malebný podvečer.

Zabloudil a šel jiným směrem. Asi hodina zpoždění. Měli jsme na něj počkat dole u chaty, jak jsme říkali. Když jsem na to ale upozorňoval, tak šli všichni dál. Nahoru na Špik jsou to čtyři hodiny. Cesta napřed vede suchým korytem řeky po bílých vápencových balvanech, dál po suťovém poli. Je to nádhera. Je úplně modré nebe. Na obzoru se pomalu objevují fotogenické mráčky. Polarizační filtr je zde úplně ideálně k použití. Dostáváme se na hřebínek s krásným pohledem na Škrlaticu a s fantastickým výhledem na kotel mezi Škrlaticí a Špikem. Až sem (2250 m) jsme šli po trávě se spoustou květin a klečí. Tady dál už je jen holý vápenec. A cesta po jednodušší ferratě. Ráno jsem nabíjel čerstvý svitek do Hasselbladu. Teď ho mám naexponovaný. Nacházím super

2x Zvíře v horách 41

Expedice Triglav 2002

A my opouštíme hory. Posledních pár pohledů na okolní štíty. Slunce, které se k nim pomalu blíží... Poslední snímky. U obrovského kamene fotím Magdu s Petrem, ať mají něco na památku. Dál už cesta vede

13. 9. 2002 Bratislava - Poprad - Prešov [ - Praha ] Není to legrace, jsou 4 ráno a všichni lidi venku jsou úplně

lesem. Prakticky přímo po spádnici. Až dolů k potoku. Klesáme 1500 výškových metrů. Zhruba totéž jsme šli nahoru. Z potoka bereme

namol. Nakonec stavíme u benzínky a tam nám to jeden chalan konečně vysvětluje, tak po hodině v Bratislavě konečně dojíždíme na hlavnú

vodu a jdeme k autu. Začíná pršet. Hory se s námi loučí krásnou duhou. Tady dole v údolíčku je nádherná chata. Vypadá spíš jako ze

autobusovú stanicu. Loučíme se s Petrem, Magdou, Helčou a Zvířetem, kteří jedou dál do Prahy a s Kyblíkem a Kačerem vyrážíme směr

skanzenu. Všechno dobově vybavené. A kolem pastvina pro krávy. K autu musíme nastoupat ještě nějakých 100 výškových.

Prešov na Macíkovu a Vašovu svatbu. Přímý autobus nám o 10 minut ujel a další jede až za 3 hodiny

Sjíždíme do Kranjské Gory, Petr bere benzín, Kyblík kupuje láhev pro Mackovi a vyrážíme směr Slovinsko - Rakouská hranice. Za

a bude asi úplně narvaný, čekáme a seznamujeme se s budovou nádraží, snídáme čerstvé pečivo, vyměňujeme slovenské koruny. Nakonec

Gorou stavíme, vaříme večeři. Těstoviny se salámem. Já se cpu živočišným uhlím a dávám se do pořádku. Sedáme do auta a jedeme na

vyrážíme nějakým zvláštním spojem do Popradu, jehož řidič jede jako úplný magor . Nastěstí je autobus prázdný a můžeme v pohodě

Bratislavu. Petr sjíždí do Rakouska. Tady to bere Kyblík. Po té tůře to musí být dost fuška. Všechny hranice projíždíme v pořádku. Až na

dospávat. V Popradu hned chytáme autobus do Prešova, ale je to nějaký místní spoj a jede 80 km asi 2 hodiny. Cesta do Prešova nám

Slovenských nás nechávají vystoupit z auta a prohledávají ho se psem. Pes se činí seč může. Zaráží se jen dvakrát. Poprvé, když naráží na

celkem trvá necelých 8 hodin, na nádraží na nás čeká Vašo a odvádí nás na ubytovnu... svatba se koná zítra...

Kyblíkovy pohorky a podruhé nad kotlíkem se zbytkem těstovin od večeře. Nakonec nás nechávají jet a my v Blave hledáme autobusové nádraží.

42

Poslední okamžiky v horách

sešit vznikl z mladistvého nadšení autorů, kteří by chtěli na tomto místě poděkovat všem svým kamarádům bez kterých by nemohli podnikat tyto nádherné cesty ...  Petr Lukeš 2002 | PP  Jiří Kacerovský 2002 | MD zdroje informací Internet: http://web.quick.cz/slovinsko/ http://www.bedekr.cz/staty/Evropa/Slovinsko/ http://www.kstst.sk/pages/spriev/jalp/indexja.htm http://home.hetnet.nl/~rjs25/hoofdmap/

Krasna si, bistra hči planin, brhka v prirodni si lepoti, ko ti prozornih globočin nevihte temne srd ne moti, krasna si, hči planin. - Šimon Gregorčič