TRÁVNÍKY Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech května 200 v Táboře. Agentura BONUS

TRÁVNÍKY 2006

TRÁVNÍKY 2006 Sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 9. - 10. května 200 v Táboře

Agentura BONUS

TRÁVNÍKY 2005, sborník vydaný u příležitosti konání odborného semináře ve dnech 9.-10.5.2006 v Táboře ve spolupráci s Oseva UNI a.s., Šlechtitelská stanice Větrov. Obrázek na titulní straně Vít Našinec Vydala Ing.Jana Lepičová – Agentura BONUS, Hrdějovice (Tel.: 602 175 664) Tisk: Ing.Jaroslav Popelka Publikace neprošla jazykovou úpravou. C Agentura BONUS

ISBN

80-86802-06-X

Agentura BONUS

-1-

TRÁVNÍKY 2006

TRAVNÍ DRUHY A ODRŮDY VHODNÉ PRO TRÁVNÍKOVÉ VYUŽITÍ Magdalena ŠEVČÍKOVÁ Trávník bývá definován jako rostlinné společenstvo, sestávající převážně z trav (případně se zastoupením ostatních bylin) nízkého vzrůstu, hustě rostoucích, intenzivně prokořeňujících, vytvářejících hustý, pružný a pevný trávníkový drn, jehož zelená hmota není pícninářsky využívána nebo jen výjimečně. V současné době je pro trávníkové využití v ČR zaregistrováno celkem 206 odrůd 16 travních druhů a druhové spektrum se v souvislosti s požadavky na komponenty pro extenzivní druhově bohaté krajinné trávníky stále rozšiřuje. Přehled odrůd v tabulkách je sestaven podle Seznamu odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize České republiky ke dni 1. 7. 2005.

čárkovitou čepel, která je zakončena většinou špičkou nebo člunkovitě. Na přechodu pochvy v čepel bývá blanitý jazýček a u některých druhů i ouška. Listová čepel je většinou plochá, u suchomilných druhů štětinovitá. Některé druhy mají ve středu čepele dobře patrnou dvojrýžku (lipnice). Mladé čepele mají vernaci (tj. uložení v pupenu) složenou nebo stočenou. Barva listů je druhovým případně odrůdovým znakem. Květenství trav je lata, která je buď rozkladitá (kostřavy, lipnice, psinečky) nebo stažená v lichoklas (bojínky, jílky, poháňka hřebenitá). Základní jednotkou květenství je klásek (jedno- nebo vícekvětý), který je na bázi podepřen dvěma plevami. V klásku jsou jednotlivé, zpravidla oboupohlavné drobné kvítky charakteristické stavby - mezi pluchou a pluškou je pestík se dvěma dlouhými péřitými bliznami, většinou tři tyčinky s nápadně dlouhými nitkami a žlutými až oranžovými prašnými váčky a dvě drobné podlouhlé šupinky, plenky (lodikuly). Pluchy i plevy mohou být zakončeny různě dlouhou, někdy i kolénkatě ohnutou osinou nebo krátkou osinkou. Trávy patří většinou do skupiny cizosprašných, větrosnubných (anemofilních) rostlin, jejichž pyl je pasivně přenášen větrem. Vyskytují se i druhy apomiktické např. lipnice luční, u nichž vznikají semena bez oplození. Plod trav je obilka, která je buď okoralá, pluchatá (tj. srostlá s pluchou a pluškou) nebo nahá (tj. volná, z pluch vypadávající). Odnožování je vegetativní způsob rozmnožování, specifický pro trávy, který probíhá dvěma základními způsoby: a) intravaginálně – u trav hustě a volně trsnatých, u nichž dceřiná odnož vyrůstá uvnitř listové pochvy mateřské rostliny, b) extravaginálně - u trav výběžkatých, u nichž dceřiná odnož vyrůstá vně listové pochvy mateřské rostliny a tvoří výběžky podzemní (rhizomy, oddenky) nebo nadzemní (stolony).

Trávy – morfologie, růst a vývoj Trávy (Poaceae) jsou velmi obsáhlou a rozmanitou čeledí lipnicovitých, jejichž výskyt je vázán na travinné ekosystémy, z nichž nejvýznamnější jsou společenstva různých typů přirozených a polopřirozených lučních porostů. Zahrnují druhy jednoleté, víceleté i vytrvalé. V systému rostlin patří trávy mezi rostliny jednoděložné, které jsou charakterizované přítomností jediného děložního lístku a dalšími znaky, jako je typ kořenového systému, stavba květů a rovnoběžná žilnatina listů. Morfologicky tvoří poměrně jednotnou skupinu. Kořenový systém je velmi hustý, svazčitý, tvořený početnými, dále se větvícími vedlejšími kořeny. Stéblo trav je většinou duté, na průřezu okrouhlé nebo slabě smáčknuté, rozdělené plnými kolénky na články (internodia). Na bázi stébla jsou kolénka shloučena a tvoří odnožovací uzlinu, umístěnou většinou pod povrchem půdy, z níž rostlina odnožuje. List trav je tvořen listovou pochvou a listovou čepelí. Listová pochva objímá stéblo od kolénka nahoru a u některých druhů je otevřená, u jiných uzavřená, srostlá. V horní části přechází pochva v různě dlouhou Trávy trsnaté volně trsnaté (jílek vytrvalý, poháňka hřebenitá)

hustě trsnaté (kostřava červená trsnatá, kostřava ovčí, metlice trsnatá)

výběžkaté s nadzemními výběžky (psineček výběžkatý)

-2-

s podzemními výběžky (kostřava červená výběžkatá, lipnice luční, psineček tenký)

TRÁVNÍKY 2006 K přechodu trav z vegetativní do generativní fáze je nezbytné, aby odnože prošly obdobím nízkých teplot, které se nazývá jarovizace. Podle nároku na délku tohoto období rozlišujeme trávy ozimého charakteru, které vyžadují delší období nízkých zimních teplot a vytvářejí plodné výhonky jen v první seči a trávy jarního charakteru, které vyžadují jen krátkodobé působení nižších teplot a metají během roku i do dalších sečí. Trávy mohou tvořit tři typy vzpřímených nadzemních výhonků – a) zkrácené sterilní tvořené přízemními listy, b) stébelné plodné (fertilní) s květenstvím a c) stébelné sterilní výhonky (jen u některých druhů trav).

jeho další vývoj se však později zpožďuje a z hlediska generativního ho lze zařadit mezi středně rané až středně pozdní druhy. Rozdíl v ranosti u jednotlivých odrůd však může činit 30 i více dnů. Většina odrůd je ozimého charakteru a v dalších sečích zpravidla nemetá. Travní drn, zapojený již za 6 – 8 měsíců po zásevu, je měkký, pružný, středně jemný, velmi odolný vůči mechanickému zatěžování a výborně regenerující po poškození. Vyžaduje časté, avšak ne příliš nízké sekání (25 – 30 mm). Nevýhodou je nižší vytrvalost, způsobená větší náchylností k vyzimování a houbovým chorobám a cca po 5 letech ústup z porostu. V polohách s déle ležící sněhovou pokrývkou bývá decimován plísní sněžnou.

Základní trávníkové druhy trav a jim příbuzné Jílek vytrvalý - Lolium perenne L. Je základním druhem pro trávníky a současně jedním z nejkvalitnějších pícních druhů trav. Optimální podmínky nalézá v oblastech mírného přímořského klimatu. Vyskytuje se hojně na pastvinách, okrajích cest, sešlapávaných místech i rumištích, často ve společenstvu s jetelem plazivým. Vyžaduje těžší půdy s utuženým povrchem, dobré vláhové poměry a přístupné živiny. Charakteristické znaky rostlin Volně trsnatá tráva nižšího až středního vzrůstu, sytě zelené barvy, silně odnožující. Stébla jsou přímá, ve spodní části často kolénkatě vystoupavá, hladká, na bázi načervenalá. Čepele listů jsou středně široké, hladké, na rubu silně lesklé, na líci rýhované, v listové pochvě složené. Jazýček je krátký. Květenství je štíhlý, plochý dvouřadý lichoklas. Biologické vlastnosti Má ze všech travních druhů nejrychlejší vzcházení a růst po zasetí a velmi silnou konkurenční schopnost v počátečním vývoji. Vzchází již za 5 až 8 dnů. Na jaře patří mezi trávy s rychlým až středně rychlým růstem,

Použití v trávníkářství Je základem většiny trávníků, s výjimkou nejjemnějších okrasných. V zatěžovaných sportovních i rekreačních trávnících zajišťuje vitální složku, snášející i silnou zátěž a současně schopnou rychlé regenerace po poškození travního drnu. Vzhledem k silné konkurenční schopnosti zejména v počátečním vývoji je třeba dodržovat procentické zastoupení ve směsích, aby nepotlačil komponenty s pomalejším vývojem. Je rovněž základem směsí pro rychlou obnovu ploch a regenerační přísevy, kde se uplatní jeho rychlý vývoj po zasetí. Odrůdová skladba Jde o šlechtitelsky nejvíce propracovaný travní druh se stovkami odrůd pro pícní i trávníkářské využití. Pro trávníkové účely se využívají diploidní odrůdy, jejichž počet neustále narůstá a u nichž je patrné stálé zlepšování trávníkových vlastností (úzký list, hustší drn, diferenciace v barevném odstínu zelené aj.), i když ve světě již byly vyšlechtěny první tetraploidní trávníkové odrůdy odolnější k suchu a teplu (Černoch 2005). U některých odrůd se využívá ke zvýšení odolnosti vůči suchu a zejména chorobám umělé infekce endofytními houbami.

ČR Odrůda Ahoj

Rok registrace 1995

Bača Filip Handicap Hannibal

1966 2005 2005 2002

Zahraniční Odrůda Advent Amadeus Avenue Barball Barcredo

Rok registrace 2003

Odrůda

Rok registrace

Leon

1997

2002 1997 1996 2001

Linar Livonne Merci Mondial

2001 2000 2001 1997

-3-

TRÁVNÍKY 2006 Jakub Kelt Patrik Sport

1995 2000 2005 1983

Bareuro Bargold Barminton Barrage Boulevard Cadillac Citation III Darius Delaware Disco Figaro Fragment Gator Henrietta Charger Charger II

2003 2003 2002 1996 2000 2004

Montreux Numan Plaisir Quickstart Renoir Ritmo

2000 1999 2000 2000 2000 2004

2004

Sabor

2000

2000 1999 2004 1999 2003 1997 2002 2000 2004

Sakini Sauvignon Score Talgo Taya Titus Troubador Twingo

1999 2004 2002 1996 1999 2000 1999 2004

Kostřavy - Festuca L. Kostřavy jsou významným rodem, zastoupených na území České republiky celou řadou vytrvalých druhů, a to jak vyššího vzrůstu, s plochými listovými čepelemi, tak druhy vzrůstem drobnějšími, s listy úzkými až štětinovitými. Šlechtitelsky byly u nás pro trávníkářské účely využity tři druhy - kostřava červená, kostřava ovčí a kostřava rákosovitá. Kostřava červená - Festuca rubra L. s. l. Jde o velmi proměnlivý druh, který se vyskytuje v morfologicky i cytologicky odlišných formách, jejichž taxonomické zařazení je velmi komplikované a nejednotné. V trávníkářské praxi se užívá rozdělení odrůd podle typu odnožování do tří skupin: - trsnatá (F. rubra subsp. commutata, s počtem chromozómů 2n=42), hustě trsnatá, nižšího vzrůstu, s velmi úzkými listy, - krátce výběžkatá (F. rubra subsp. trichophylla, 2n=42), s podzemními krátkými výběžky, blížící se svým charakterem trsnaté formě, dlouze výběžkatá (F. rubra subsp. rubra, 2n=56), s dlouhými podzemními výběžky, vzrůstnější, s relativně širšími listy. Vyskytuje se téměř v polovině všech našich travních porostů od nížin až po subalpínské pásmo. Je nenáročná ke stanovištním podmínkám. Trsnatý typ je suchomilnější a vyskytuje se společně s kostřavou ovčí na vysychavých stanovištích v nižších polohách, zatímco výběžkatá forma je spolu s psinečkem

-4-

tenkým typickým představitelem čerstvě vlhkých horských luk a pastvin. Charakteristické znaky rostlin Kostřava červená je nižší až středně vysoká tráva sytě zelené až šedozelené barvy. Přízemní listy jsou úzké, dlouhé, zpravidla štětinovitě složené, hluboce rýhované, stébelné listy bývají poněkud širší, ploché nebo žlábkovité. Listové pochvy jsou uzavřené. Mladé listy jsou v pochvě složeny. Jazýček je velmi krátký. Květenství je řídká, málo větvená přímá nebo mírně skloněná lata s osinatými klásky. Biologické vlastnosti Po zasetí vzchází středně rychle, za 10 – 17 dnů. Obrůstá časně zjara a začátkem metání se řadí k travám raným až středně raným podle typu odrůdy. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v roce zásevu a v dalších sečích nemetá. Je velmi odolná vůči nepříznivým klimatickým i půdním podmínkám. Trávníkový drn se zapojuje středně rychle, u špičkových trsnatých a krátce výběžkatých odrůd je hustý, velmi jemný, snášející časté a nízké sekání (20 – 40 mm u okrasných trávníků, 10 mm u trávníků sportovišť) a mírnou až střední zátěž. Výběžkaté odrůdy mají poněkud nižší hustotu drnu, ale lépe vyplňují prázdná místa v porostu. Odolává suchu, které se sice projeví zasycháním listů, ale trávník velmi dobře regeneruje. Nevýhodou je sklon k tvorbě stařiny při vyšší výšce seče (50 – 60 mm) a v posledních letech též náchylnost ke kornatce travní.

TRÁVNÍKY 2006 Použití v trávníkářství Je základním druhem pro téměř všechny typy trávníků. Trsnaté a krátce výběžkaté odrůdy jsou základem nejjemnějších intenzivně ošetřovaných okrasných trávníků, v nichž zajišťují tvorbu hustého, velmi jemného drnu. Nejkvalitnější odrůdy se používají též na golfová jamkoviště. Výběžkaté odrůdy se více uplatňují v rekreačních a krajinných trávnících. ČR

Vhodná kombinace odrůd v trávníku zajistí jeho lepší vzhled při různých stresových faktorech. Odrůdová skladba Nabídka trávníkových odrůd ve světě je velmi bohatá ve všech třech formách. V ČR jsou zaregistrovány převážně zahraniční trávníkové odrůdy, ale i domácí šlechtění má již také reprezentativní nabídku.

Zahraniční Rok registr ace

Odrůda

Odrůda

Rok registr ace

Odrůda

Rok registrac e

Odrůda

Rok registr ace

1997 1997

Medina Olivia

1997 2002

Trsnaté Barborka

1998

Citera

2000

2004

2002

Alice Bardiva

2002

Darwin Enjoy

Ferota

1982

Bargreen

1996

Juliska

2002

Raymond

Fidelio

2004

Barnica

1996

Koket

1977

Klarka

2004

Barswing

2003

Liroyal

2000

Simone Tamara

Makyta

2002

Calliope

Lirubin

2000

Veverka

1996

Casanova

2005

2002 1998 2001 Tatjana

2005

Center

1997

Maritza

2005

Mocassin

2003

Tiffany

2003

Krátce výběžkaté Fantasie

2004

Barpearl

2002

Napoli

2000

Petruna

2005

2005

Leonora

2005

Rosana

1982

Barmalia Baroyal

Rufilla

1997

2002

Estica

2000

Samanta Smirna

1997 2001

Terka

2004

2003

2000

1996

Lifine Dawson

2002

Viktorka

Carousel Barcrown

1981

Suzette

1998

Aniset Bargena

2002 1999

Elanor Engina

1998 2000

Laxton Licoletta

2002

Felix

2002

2002 2002 2004

Barustic

2001

Florentine

2003

Livinus Pernille

Camilla

Výběžkaté Blanka

2004

-5-

1999

TRÁVNÍKY 2006

ČR

Zahraniční

Odrůda

Rok registr ace

Cindy

Rok registr ace 1998

Corail Diego

2002 2002

Odrůda

Rok registrac e

Odrůda

Odrůda Gentil

2000

Herald

1997

Salsa Shademaster

Kostřava ovčí - Festuca ovina L. s. l. Je rovněž velmi variabilní a taxonomicky problematický druh. Ve šlechtění se využívají čtyři poddruhy, nejčastěji kostřava přitvrdlá (subsp. duriuscula, 2n=42), dále kostřava ovčí obecná (subsp. vulgaris, 2n=28) a jen okrajově kostřava tenkolistá (subsp. tenuifolia, 2n=14) a kostřava walliská (subsp. valesiaca, 2n=14). Zatímco subsp. duriuscula a valesiaca se vyskytují roztroušeně v nejteplejších oblastech na výhřevných svazích s chudými, kamenitými půdami se zásaditou půdní reakcí, další dva druhy rostou poměrně hojně v horských oblastech ve světlých lesích a na pastvinách s kyselými půdami. Charakteristické znaky rostlin Hustě trsnatá tráva nízkého vzrůstu, s velmi úzkými, štětinovitými až vlákovitými listovými čepelemi, barvy sytě zelené nebo šedozelené. Mladé listy jsou v pochvě složené. Listové pochvy alespoň v dolní části uzavřené, jazýček je velmi krátký. Lata je krátká, chudá, stažená, s klásky bezosinnými (u subsp. tenuifolia), u ostatních forem s různě dlouhou osinou. Biologické vlastnosti Po zasetí vzchází pomaleji, za 16 až 20 dnů. Na jaře obrůstá časně a svým dalším vývojem se ČR Odrůda subsp. duriuscula Jana Štěpánka

subsp. vulgaris Lucka subsp. tenuifolia ---

Rok registrace

Zahranič ní Odrůda

2002

řadí k travám velmi raným až raným. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v roce zásevu a v dalších sečích nemetá. Je suchovzdorná, s nízkými nároky na výživu a nízkou tvorbou biomasy. Trávníkový drn se zapojuje zvolna, je hustý, velmi jemný, méně vzrůstný, avšak méně odolný vůči zatížení. Našinec (1999) uvádí její schopnost odolávat souběžnému působení dvou nepříznivých faktorů – suchu a stínu, se kterým se setkáváme v případě pěstování trávníků pod stromy. Subsp. duriuscula snáší i nižší kosení (15 – 20 mm). Použití v trávníkářství Subsp. duriuscula je vhodná pro intenzivně ošetřované okrasné trávníky na sušších stanovištích. Odrůdy ostatních poddruhů se uplatňují jako doplňkové méně vzrůstné komponenty do směsí pro extenzivní krajinné trávníky na chudších půdách, trávníky kolem komunikací apod. Odrůdová skladba Šlechtí se spíše okrajově, čemuž odpovídá i nižší počet odrůd ve světě, z nichž většina náleží k subsp. duriuscula. V ČR je zaregistrovány odrůdy tří taxonomických jednotek.

Rok registrace

Odrůda

Rok registrace

Eureka Pamela Pintor Ridu

2000 1998 1997 2002

1987 2003

Aurora Bardur Barnova Biljart Discovery

2002 2002 2003 1978 2002

2005

Quatro

2000

Mouton

2001

-6-

Rok registr ace 2004

TRÁVNÍKY 2006 Kostřava rákosovitá - Festuca arundinacea Schreber Roste roztroušeně na vlhkých až mokrých loukách, příkopech a okrajích lužních lesů. Charakteristické znaky rostlin Volně trsnatá tráva robustního vzrůstu. Listové čepele jsou dlouhé, široké, tuhé, jen koncem převislé, na líci vynikle žebernaté, drsné. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je poměrně krátký, malá ouška jsou řídce, krátce brvitá. Bohatá dlouhá lata s velmi drsnými větévkami zůstává i po odkvětu rozložená, klásky jsou krátce osinaté. Využívá při šlechtění rodových kříženců při křížení s jílkem mnohokvětým (Lolium multiflorum x F. arundinacea). V trávníkářství se uplatňují hybridy festucoidního typu. Biologické vlastnosti Po zásevu vzchází středně rychle, za 2 až 3 týdny. Je vytrvalá, ozimého charakteru, v roce zásevu nemetá. Má rychlý jarní růst. Dobou metání se řadí k travám středně raným. Vyznačuje se adaptabilitou k různým stanovištním podmínkám a výjimečnou schopností snášet nepříznivé biotické i abiotické stresy. Je to druh nejlépe adaptovaný ČR Odrůda

Zahraniční Odrůda

---

Amalia Apache Apache II Asterix Barlexas II Cochise Eldorado

Rok registrace Kostřava rákosovitá

Festulolium Korina Lesana

na extrémní nedostatek srážek v horkém letním období (Našinec 1999). Trávníkový drn je pevný, hustý, u nových odrůd již méně hrubý, snášející dobře zatěžování a po poškození dobře regenerující, avšak méně tolerantní k nízké výšce seče (tj. pod 50 mm) a rovněž poměrně náchylný k napadení plísní sněžnou. Použití v trávníkářství Uplatňuje se v hrubších, ne příliš nízko sečených zatěžovaných trávnících (dostihové dráhy, výběhy, letištní plochy), v rekreačních trávnících veřejné zeleně i v extenzivních krajinných trávnících a rekultivovaných plochách na výsušných i mokrých stanovištích. Odrůdová skladba Zpočátku byla využívána pouze jako vysoce produkční pícní tráva, nyní již převládá využití jejích mimořádných vlastností v trávníkářství. Trávníkové odrůdy jsou často uměle infikovány endofyty, které ještě zvyšují vitalitu rostlin a odolnost vůči suchu i chorobám. V ČR jsou pro nezemědělské využití registrovány zatím pouze zahraniční odrůdy, které doplňují hybridy domácího původu kostřavovitého charakteru.

Rok registrace

Odrůda

Rok registrace

2004 1997 2004 1998 2005 1998 1997

Finelawn Koreta Safari Silverado Tulsa Wolfpack

2002 1996 2002 2002 2003 2004

1997 2002

Lipnice – Poa L. Rod lipnice je ve šlechtění pro trávníkové účely v naší republice zastoupen třemi druhy. Nejvýznamnější je lipnice luční, základní trávníkový druh, další dva druhy - lipnice hajní a lipnice smáčknutá - jsou druhy doplňkové do specifických stanovištních podmínek. V zahraničí je předmětem šlechtění i několik dalších okrajových druhů lipnic.

-7-

Lipnice luční (P. pratensis L.) je jedním z nejrozšířenějších travních druhů se širokou stanovištní amplitudou. Je vytrvalá, středního vzrůstu, sytě zelené barvy. Odnožuje dlouhými podzemními výběžky. Vyskytuje se ve dvou formách, lišících se šířkou listů. Mladé listy jsou v pochvě složeny. Širokolistá forma roste na úrodných loukách i pastvinách s dostatkem vláhy od nížin až po subalpinské pásmo. Její čepele jsou středně široké, krátké až středně dlouhé,

TRÁVNÍKY 2006 s dvojrýžkou a náhlým kápovitým zakončením. Jazýček je krátký, uťatý. Lata je jehlancovitá, bohatá, jen o málo delší než širší. Úzkolistá forma (dříve P. pratensis subsp. angustifolia, nyní považována za samostatný druh P. angustifolia L.) se častěji vyskytuje v nižších polohách na suchých stepních loukách a křovinatých stráních; na živiny je méně náročná a snáší i mírné zastínění. Je vyššího vzrůstu, s čepelemi úzkými a velmi dlouhými; lata je dvakrát delší než širší. Lipnice hajní (P. nemoralis L.) je stínomilný, nenáročný druh světlých listnatých a smíšených lesů a skalnatých zarostlých strání, na stanovištích svěžích až sušších, alespoň středně zásobených živinami. Je to víceletá, jemná, volně trsnatá tráva středního vzrůstu, tmavě zelené barvy. Tenká, bohatě olistěná stébla mají vystoupavá kolénka, často temně zbarvená. Horní stébelné listy odstávají od stébla téměř v pravém úhlu. Čepel je plochá, úzká, pozvolna zašpičatělá, jazýček je velmi krátký. Lata je řídká, chudá, rozkladitá, po odkvětu úzce stažená a převislá. Lipnice smáčknutá (P. compressa L.) bývá součástí chudých suchomilných porostů, roste i na chátrajícím zdivu a okrajích cest, kde je dostatek vzduchu a vápníku v půdě a dobré světelné podmínky. Je to druh vytvářející podzemní výběžky, nižšího vzrůstu. Listové čepele jsou krátké, pozvolna zašpičatělé, modrozelené až šedozelené. Jazýček je delší, tupý. Tuhá silně smáčklá stébla nesou krátkou chudou latu s rovně odstálými větvemi. Dalšími druhy, u nichž byly v zahraničí vyšlechtěny odrůdy jsou lipnice obecná (P. trivialis L.), lipnice nízká (P. supina Schrad.), lipnice alpská (P. alpina L.) i lipnice roční (Poa annua L.), které u nás nejsou registrovány. Biologické vlastnosti Po zasetí vzcházejí lipnice velmi pomalu, za 3 až 4 týdny. Jsou ozimého charakteru a vzájemně se liší raností, od nejranější lipnice luční, přes lipnici hajní, až po pozdní lipnici smáčknutou. Trávníkový drn lipnic se zapojuje velmi pomalu a plného rozvoje dosahuje až v pozdějších letech. Lipnice luční tvoří pak velmi vytrvalý, hustý, kompaktní, středně jemný trávník, barvy světle až tmavě zelené v závislosti na odrůdě, odolný vůči mechanické zátěži, dobře regenerující podzemními výběžky,

-8-

snášející nižší sesekávání (10 - 30 mm) než jílek vytrvalý. Nevýhodou je počáteční nízká konkurenční schopnost vůči ostatním základním druhům, pozdní zahájení jarního růstu a náchylnost některých odrůd k listovým houbovým chorobám. Vzcházení lze u lipnice luční urychlit použitím osiva ošetřeného stimulátorem Headstart. Lipnice smáčknutá tvoří řidší drn s malou produkcí nadzemní biomasy, nesnášející časté a nízké sečení. Lipnice hajní začíná růst časně na jaře, je konkurenčně slabá, tvoří zapojené, ale řidší porosty, nesnášející časté sešlapávání a sečení; vyžaduje kosení na vyšší výšku (80 – 150 mm). Použití v trávníkářství Lipnice luční je základní komponentou směsí pro zatěžované sportovní a rekreační trávníky, v nichž zvyšuje kompaktnost drnu a jeho odolnost vůči mechanickému poškození a zajišťuje opětovné zapojení poškozených míst. Je nepostradatelná zejména v oblastech klimaticky rizikových pro jílek vytrvalý. Špičkové odrůdy s úzkým listem mohou být použity i do směsí pro okrasné trávníky. Lipnice hajní se využívá do stinných partií extenzivních parkových trávníků, kde nejlépe vynikne v monokultuře. Podobné stanovištní podmínky vyhovují i srze hajní (Dactylis polygama Horv.), od níž byla v ČR povolena odrůda Tosca, která by mohla být vhodným doplňkem lipnice hajní. Lipnice smáčknutá nachází uplatnění jako pionýrský druh při protierozním zatravňování špatně přístupných výsušných a svažitých terénů výsypek a hald, u nichž se nepředpokládá sečení. Je vhodná i pro málo vzrůstné, extenzivně ošetřované komunikační trávníky. Do směsí pro intenzivní golfové typy trávníků na vlhkých a zastíněných stanovištích se v zahraničí používá lipnice nízká. Pro rychlé ozelenění vlhkých stanovišť, i zastíněných a dosevy greenů se v zahraničí využívají odrůdy lipnice obecné. Odrůdová skladba Ve šlechtění trávníkových odrůd je největší pozornost věnována lipnici luční, ostatní druhy jsou šlechtěny a využívány jen okrajově. V ČR jsou u lipnice luční registrovány převážně zahraniční odrůdy, odrůdy doplňkových druhů jsou naopak výsledkem domácího šlechtění.

TRÁVNÍKY 2006 ČR Odrůda

Rok registr ace

Zahraniční Odrůda

Rok registra ce

Odrůda

Rok registra ce

Odrůda

Rok registr ace

Lipnice luční Bohemia

1996

Asset

1996

Cynthia

2001

Lily

2001

Harmonie

2002

Balin

2003

Denim

2004

Lipoa

2000

Moravanka

1991

Bariris

2003

Enprima

2001

Baron Baronial Baronie Bartender Cocktail Compact Conni

1998 2003 2001 2002 2000 2001 1998

Entopper Evora Fortuna Geronimo Julia Julius

2000 2002 1998 2002 1997 2004

Mardona Miracle Moonlight Nimbus Orfeo Panduro Sobra

Lipnice hajní Dekora 1979 (Shadow) Tanemo 2002 Lipnice smáčknutá Razula 1989

2001 1997 2003 1997 1998 2003 2002

---

---

Psinečky - Agrostis L. Vytrvalé druhy rodu psineček patří k našim nejrozšířenějším lučním travám, zejména ve vyšších polohách na středně vlhkých až vlhkých půdách. V ČR jsou zatím šlechtitelsky využity pouze dva druhy - psineček tenký a psineček veliký; v zahraničí k nim přistupují další tři trávníkové druhy tohoto rodu. Botanické názvosloví v rámci rodu není zcela jednotné. Charakteristické znaky rostlin Psineček tenký., syn. p. obecný (Agrostis capillaris L) je nízká až středně vysoká tráva s krátkými podzemními a občas i nadzemními výběžky. Listové čepele jsou úzké až středně široké, ploché nebo polosvinuté, ke špičce pozvolna sbíhavé. Jazýček je krátký, uťatý. Lata je bohatá, vejčitě oválná, fialově zbarvená, i po odkvětu rozkladitá, složená z drobných jednokvětých bezosinných klásků. Psineček výběžkatý (A. stolonifera L.) je tráva nižšího vzrůstu, která vytváří velmi dlouhé nadzemní výběžky, na kolénkách zakořeňující. Stébla jsou poléhavá. Listy jsou ploché, středně široké, rýhované, dlouze zašpičatělé. Jazýček je delší, špičatý. Lata je bohatá, nafialovělá, rozkladitá pouze v době květu, s klásky jednokvětými, bezosinnými.

-9-

Psineček psí (A. canina L.) je vlhkomilná nízká, šedozeleně zbarvená tráva. Vytváří volné trsy s dlouhými nadzemními výběžky. Čepele sterilních výhonků jsou velmi úzké, složené. Jazýček je delší, špičatý. Lata je řídká, vejčitá, jen za květu rozložená, s charakteristickými osinami, nepatrně vyčnívajícími z klásku. Psineček veliký (A. gigantea Roth) je statná, vzrůstná tráva, tvořící kratší podzemní výběžky. Vytváří značný počet sterilních bohatě olistěných stébelných výhonků. Listy jsou ploché, široké, ke špičce pozvolna sbíhavé, světle zelené až šedozelené, matné. Jazýček prodloužený, delší než širší. Květenství je řídká jehlancovitá lata hnědofialové barvy, rozkladitá i po odkvětu, s drobnými jednokvětými bezosinnými klásky. V zahraničí se jen okrajově šlechtí i sineček kastilský (A. castellana Boiss.et Reut.). Biologické vlastnosti Psinečky se po zasetí vyznačují pomalým vzcházením (za 18 – 21 dnů) i počátečním růstem. Rovněž na jaře obrůstají opožděně a podle začátku metání patří k našim nejpozdnějším travám. Kvetou koncem června až začátkem července. Jsou ozimého charakteru a do druhé seče již nemetají. Ačkoliv je jejich vývoj ve směsi pomalejší, jde o druhy konkurenčně velmi silné až agresivní, vytrvalé.

TRÁVNÍKY 2006 Trávníkové odrůdy tvoří velmi hustý, jemný trávník, tolerantní k extrémně nízké výšce kosení (4 mm). Nejnižší výšku seče snášejí psineček výběžkatý a psineček psí. Nevýhodou je pozvolný počáteční vývoj, malá odolnost vůči zátěži (zvláště v trhu) a později i sklon k tvorbě stařiny, není-li zajištěno pravidelné a velmi nízké kosení (5 – 10 mm). Velké problémy působí i poškození plísní sněžnou. Použití v trávníkářství Psineček tenký jako doplněk (do 5 %) ve směsi s kostřavou červenou je vhodný pro nejjemnější intenzivně ošetřované okrasné trávníky s dostatkem vláhy. Používá se rovněž do směsí pro golfová jamkoviště. Při použití psinečku tenkého do krajinných extenzivních trávníků je třeba upozornit na skutečnost, že ačkoliv jde o druh nižšího vzrůstu, vytváří díky vysoké hustotě drnu značné množství biomasy (Straková et al. 1999, Ševčíková, Šrámek 2000), která může působit komplikace při sečení. Psineček výběžkatý je druh určený speciálně pro greeny, na nichž může být vyset i v monokultuře. Psineček psí je okrajově využíván pro vlhké greeny a okrasné intenzivně ošetřované trávníky. Trávníky s podílem psinečků mají největší sklon k plstnatění a jejich vertikutace a aerifikace v dalších letech bývá nezbytná. Psineček veliký je vhodný pouze do extenzivních krajinných trávníků na vlhkých lokalitách. Odrůdová skladba Počet odrůd psinečků je relativně nižší v Evropě převažuje psineček tenký, v USA naopak psineček výběžkatý; od každého druhu je vyšlechtěno cca 30 odrůd. Ostatní druhy jsou zcela okrajové. ČR Odrůda Psineček tenký Golf (Golfin) Kuzma Polana Teno Vítek Psineček výběžkatý

Rok registra ce

1976 2004 2004 1976 1999

Zahranič ní Odrůda

Rok registra ce

Bardot Vivaldi

1996

Barifera

2003

Psineček psí Psineček veliký Janek

Kromi Oasis

2002

Penneagle

2004

Pennlink s Viper

2004

Licanina

2004

2005

2002

2003

Doplňkové trávníkové druhy trav Bojínek cibulkatý - Phleum bertolonii DC. Bojínek cibulkatý (syn. b. hlíznatý) je víceletý volně trsnatý druh nižšího vzrůstu, který se vyskytuje roztroušeně v teplejších krajích, kde roste na suchých loukách a pastvinách, polostepních stráních, cestách i ve světlých lesích, na vápenitých půdách. Stébla, na bázi vždy hlízovitě ztlustlá, jsou bohatě olistěna světle šedozelenými jemnými středně širokými listy. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je krátký, zašpičatělý. Někdy tvořící olistěné stolony. Květenství je krátký úzce válcovitý lichoklas. Po zasetí vzchází poměrně rychle. Rovněž začátek jarního růstu je rychlý, další vývoj je však velmi pomalý a začátkem metání se řadí k nejpozdnějším travám. Trávníkový drn, zapojený již v roce zásevu, je hustý, středně jemný, s nízkou produkcí hmoty, svěže zelený i v mírné zimě. Snáší velmi dobře sešlapávání. Bývá doplňován do směsí pro zatěžované trávníky v množství pro zimní svěží barvu. Šlechtí se zcela ojediněle a evropský katalog obsahuje jen pět odrůd. ČR vlastní odrůdu nemá, registrovány jsou zde dvě zahraniční odrůdy, slovenská Latima (1989) a dánská Teno (2002). Medyněk vlnatý - Holcus lanatus L. Hustě trsnatá tráva středního až vyššího vzrůstu, typicky měkce, hustě chloupkatá, která se vyskytuje hojně na vlhčích loukách a pastvinách, lesních lemech a pasekách. Listové čepele jsou ploché, široké, sametově šedozelené barvy. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je krátký, dřípený. Lata je podlouhle oválná, pouze za květu rozkladitá, s narůžovělým nádechem.

2005

Po výsevu se vyvíjí středně rychle. Na jaře obrůstá velmi brzy, takže může být poškozen

- 10 -

TRÁVNÍKY 2006 pozdními jarními mrazy. Začátkem metání se řadí mezi středně rané druhy. Je víceletý, převážně ozimého charakteru. Trávníkový drn má dosti hrubou texturu a sklon tvořit jednotlivé trsy. Nesnáší příliš časté sekání. Doplňkový druh, vhodný do trávníkových melioračních směsí pro rychlé ozelenění, revitalizaci devastovaných ploch a do krajinných druhově bohatých travních porostů. Ve světě je známo jen několik odrůd. V ČR je registrována odrůda Hola (1998) domácího původu. Metlice trsnatá Deschampsia cespitosa (L.) P.B. Vytrvalá, hustě trsnatá, středně vysoká až vysoká tráva, hojně rozšířená na vlhkých loukách a pastvinách, ve světlých vlhkých lesích a pasekách. Čepele listů jsou středně široké, výrazně žebernaté, velmi drsné, středně až tmavě zelené, v listové pochvě složené. Jazýček je nápadně dlouhý, špičatý. Květenství je velká pyramidální řídká lata. Po zasetí vzchází metlice poměrně rychle, za 10 až 12 dnů. Na jaře obrůstá velmi časně a další vývoj je středně rychlý. Již v roce zásevu vytvoří hustý, pružný, hrubší drn s vysokou konkurenční schopností, svěží během zimy. Je velmi vytrvalá, mrazuvzdorná. Velmi dobře snáší zastínění, zamokření i časté kosení na výšku 20 – 40 mm. Při nižším počtu sečí vytváří mohutné vystoupavé trsy Z estetického hlediska je jistým nedostatkem vzhled nekrotizujících řezných ploch listových čepelí po seči, často s roztřepenými cévními svazky. Uplatňuje se ve speciálních trávníkových směsích pro hrubší zatěžované, intenzivně kosené rekreační trávníky v oblastech s déle trvající sněhovou pokrývkou. Ve směsích např. s lipnicí luční a kostřavou červenou však musí mít vysoké procentické zastoupení (nad 70 %), jinak má sklon vytvářet v trávníku samostatné trsy, které působí rušivě a později mohou i ztěžovat kosení. Je vhodná i do směsí pro extenzivní krajinné a parkové trávníky na vlhčích i zastíněných stanovištích. Počet odrůd ve světě je velmi nízký. Pro trávníkové účely byla šlechtitelsky využita nejvíce v České republice, kde jsou registrovány tři domácí odrůdy Kometa (1994), Meta (1981) a Sibir (1994), doplněné zahraniční odrůdou Barcampsia (2002). Poháňka hřebenitá - Cynosurus cristatus L. Víceletá, nízká až středně vysoká volně trsnatá tráva, která je typickým druhem krátkostébelných mezofytních společenstev na

- 11 -

chudších stanovištích, ovlivněných pastvou, častou sečí nebo sešlapáváním, v nichž se vyskytuje spolu s jílkem vytrvalým, tomkou vonnou, jetelem plazivým aj. Vytváří přímá, tenká, málo olistěná plodná stébla. Čepele stébelných listů jsou ploché, tence zašpičatělé, středně široké, tuhé, výrazně žebrované, světle zelené; přízemní listy bývají kratší a užší, někdy až štětinovité. Jazýček je velmi krátký, uťatý, ouška chybí. Lata je klasovitě stažená, složená ze dvou řad kratičce stopkatých klásků. Vyznačuje se středně rychlým až pomalejším vzcházením po zasetí (za 18 až 21 dnů). Na jaře obrůstá poněkud později. Začátkem metání se řadí ke středně raným druhům. Je ozimého charakteru, málo vytrvalá. Je náchylná k chorobám a vyzimování, ale v polopřirozených pastevních porostech se dlouhodobě udržuje vysemeňováním, neboť její tuhá stébla zvířata přehlížejí. Pro trávníkové účely má jen omezený význam např. jako méně vzrůstná doplňková komponenta do směsí pro extenzivně využívané krajinné trávníky, trvalé louky a pastviny ve vlhčích polohách. Počet odrůd ve světě je ve srovnání s jinými travními druhy velmi nízký. V ČR je registrována jediná odrůda Rožnovská (z roku 1940). Smělek štíhlý - Koeleria macrantha (Ledeb.) Schult. Víceletá, trsnatá, nízká, suchomilná sivě zelená tráva. Vyskytuje se dosti hojně v teplejších krajích na travnatých stepních stráních, výslunných skalách a písčinách. V trávníkářství je novým druhem, který tvoří hustý drn, snášející běžnou zátěž i nízké kosení. Předpokládá se jeho využití pro okrasné, rekreační i krajinné trávníky na výsušných lokalitách a půdách s alkalickou reakcí. V ČR není dosud registrována žádná odrůda. Tomka vonná - Anthoxanthum odoratum L. Víceletá, nízká volně trsnatá tráva krátkostébelných porostů chudších stanovišť. Stébla jsou chudě olistěná. Listové čepele jsou poměrně široké, krátké, poseté dlouhými chloupky. Mladý list je v pochvě stočený. Jazýček je krátký, nepravidelně zubatý. Květenství je velmi krátká klasovitě stažená lata s jednokvětými klásky s nestejnými osinami tmavou, kolénkatě zahnutou a kratší, rovnou. Po výsevu se vyvíjí pomaleji. Na jaře obrůstá velmi časně a patří k našim nejranějším travám. Při zavadnutí silně voní kumarinem a dodává senu charakteristickou vůni. Je vhodným omponentem

TRÁVNÍKY 2006 do trávníkových směsí pro extenzivní krajinné trávníky. V ČR je registrována domácí odrůda Jitka (2002). Zblochanec oddálený - Puccinellia distans (Jacq.) Parl. Víceletá, nízká, volně trsnatá tráva šedozelené barvy, která se vyskytuje v teplejších oblastech na slaniskách; v posledních letech expanduje na krajnice solených komunikací. Čepele jsou středně široké, na líci drsné, ke špičce ponenáhlu sbíhavé. Mladý list je v pochvě složený. Jazýček je krátký, tupý. Pochvy přízemních listů jsou celé otevřené. Květenství je volná, později rozkladitá lata. Je vhodný k ozelenění vysychavých zasolených svahů např.podél komunikací. V ČR není dosud registrována žádná odrůda. Pícní druhy a odrůdy trav, plané trávy Při zakládání krajinných trávníků lze využít i ostatní druhy a odrůdy trav, vyšlechtěné pro pícní účely. Dáváme přednost odrůdám domácího šlechtění, pokud možno vyšlechtěným klasickými metodami. Velmi vhodné pro tyto účely jsou i plané druhy trav domácí flóry, běžně se vyskytující v přirozených a polopřirozených porostech, např. bojínek tuhý, kostřava žlábkatá, ovsíře, smělky, sveřepy, třeslice prostřední aj., u nichž však bývá problémem absence osiva na trhu. Bylinné komponenty Jeteloviny a ostatní luční byliny se vyskytují ve většině přirozených travních porostů, a proto se pravidelně přidávají do směsí pro druhově bohaté krajinné trávníky, v množství 5 – 10 hmotnostních %. Význam jetelovin spočívá v obohacování půdy dusíkem díky jejich schopnosti fixace vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi rodu Rhizobium a celkovém zlepšování úrodnosti půd. Výběr druhů se řídí podle stanovištních poměrů. Zanedbatelné není ani estetické hledisko, neboť jeteloviny zvyšují barevnost a atraktivnost porostu. Jsou to bíle kvetoucí jetel plazivý (Trifolium repens L.), diploidní odrůdy jetele

- 12 -

lučního (T. pratense L.) v různých odstínech růžové až červenofialové, karmínový jetel nachový (T. incarnatum L.), do vlhčích podmínek narůžovělý jetel zvrhlý (T. hybridum L.), do sušších, teplejších poloh fialová čičorka pestrá (Coronilla varia L.), žlutě kvetoucí druhy štírovník růžkatý (Lotus corniculatus L.), úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria) a jednoletá tolice dětelová (Medicago lupulina L.), komonice bílá (Melilotus albus Medic) s bílými květy, růžový vičenec setý (Onobrychis viciifolia Scop.). V ČR jsou od těchto druhů registrovány odrůdy, jejichž osivo lze získat u šlechtitelských nebo semenářských organizací. Jetel plazivý, zvláště drobnolisté odrůdy, se jeví jako vhodný doplněk i do nízko sečených rekreačních trávníků v méně příznivých podmínkách, v nichž zvyšuje odolnost k suchu a dodává potřebný dusík. Dobře se kombinuje s lipnicí luční a jílkem vytrvalým nebo kostřavou rákosovitou; jeho podíl ve směsi činí do 10 % (Černoch 2000). Na trhu se objevují i druhově bohaté směsi s vysokým obsahem celé řady bylinných komponent. Jejich názvy napovídají typ porostu a stanoviště – „Horská louka“, „Suchá stráňka“, „Zámecká louka“, „Kopretinová louka“, „Česká květnice“ – a obsahují až 55 druhů bylin ve směsi s travami. Jsou vhodné pro založení druhově bohatého extenzivního trávníku u rodinných domů, rekreačních objektů nebo v části parků a potěší nás pohledem na rozkvetlé kopretiny, chrpy, zvonky, chrastavce, kakosty a řadu dalších lučních druhů. Při zakládání větších ploch v krajině bychom měli respektovat druhové složení okolních přirozených travních porostů a při výběru druhů se poradit s pracovníky chráněných krajinných oblastí nebo jiných odborných pracovišť, neboť genofondové bohatství místních populací by mohlo být použitím nepůvodních druhů znehodnoceno. Výsledky byly získány při řešení úkolu Národní program konzervace a využití genofondu rostlin a agrobiodiverzity za podpory MZe.

TRÁVNÍKY 2006 ČR Odrůda

Rok registrace

Zahraniční Odrůda

Rok registrace

Odrůda

Rok registr ace

Odrůda

Rok registrace

Lipnice luční Bohemia

1996

Asset

1996

Cynthia

2001

Lily

2001

Harmonie

2002

Balin

2003

Denim

2004

Lipoa

2000

Moravanka

1991

Bariris

2003

Enprima

2001

Baron Baronial Baronie Bartender Cocktail Compact Conni

1998 2003 2001 2002 2000 2001 1998

Entopper Evora Fortuna Geronimo Julia Julius

2000 2002 1998 2002 1997 2004

Mardona Miracle Moonlight Nimbus Orfeo Panduro Sobra

Lipnice hajní Dekora 1979 (Shadow) Tanemo 2002 Lipnice smáčknutá Razula 1989

2001 1997 2003 1997 1998 2003 2002

---

---

Literatura Černoch, V.: Možnosti využití jetele plazivého v trávnících. Trávníky 2000: 23. BONUS, Hrdějovice. 2000. Hrabě, F. a kol.: Trávníkářská ročenka 2005. Ročník I: 35-43 Vyd. ing. Petr Baštan. Olomouc. 2005. Hrabě, F. a kol.: Trávy a trávníky - co o nic ještě nevíte. Vyd. ing. Petr Baštan. Olomouc. 2003 Kubát, K. (ed.): Klíč ke květeně České republiky. ACADEMIA, Praha. 2002. Našinec, I.: Odolnost trav vůči suchu a zastínění. Trávníky 99: 21. BONUS, Hrdějovice. 1999. Regal, V., Šindelářová, J.: Atlas nejdůležitějších trav. SZN. Praha. 1970. Seznam odrůd zapsaných ve státní odrůdové knize České republiky. ÚKZÚZ. 2005. www.zeus.cz Straková, M., Hrabě, F., Straka, J.: Rozdíly v hmotnosti, struktuře a dynamice tvorby nadzemní části drnu vybraných trávníkových druhů. Trávníky 99: 26-27. BONUS, Hrdějovice 1999. Ševčíková, M., Šrámek, P.: Produkce biomasy z extenzivních trávníků. Trávníky 2000: 26-27. BONUS, Hrdějovice. 2000. Magdalena ŠEVČÍKOVÁ OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov - Zubří

- 13 -

TRÁVNÍKY 2006

MICROCLOVER – A NEW SPECIE IS BORN Mogens Toft JENSEN White clover used for turf purpose is not a brand new story. In old turf books from 50 years ago, white clover was also mentioned as beeing part of species used for lawns. But with the appearance of herbicides in the 50.ties and 60. ties it became possible to spray away the patchy clover colonies and to keep a more homogene and uniform lawn of pure grasses fertilised with chemical fertilisers. The reason for the patchy growth of white clover in lawns was the use of forage and large leaved types which does not tolerate mowing very well and shows of like smaller or larger colonies. 12 years ago DLF-TRIFOLIUM decided to breed for very small leaved turf types of white clover designated for turf purpose and the result is now the new microclovers. Today microclover consist of tree different varieties but all tree marketed as microclover - the only tree white clovers registered as turf varieties in Europe. These new microclovers is bringing the benefits of supplying the grasses in the mixture with Nitrogen and thus save costs. At the same time a number of benefits has been demonstrated like a greener lawn for a longer season, a lawn free of diseases and weeds and at the same time tolerant to close mowing. The first ideas of use of the new microclover was for low maintenance private and public areas but trials and demonstrations have shown far more possibilities like the use on sportsfacilities such as football but also for golfcourses. Various examples for the use will be highlighted during the presentation. More info can be obtained on www.microclover.com

Mogens Toft Jensen Vedoucí Marketinku & a Produkce DLF-TRIFOLIUM A/S Dánsko

- 14 -

Jetel plazivý využívaný pro trávníkové účely není nic nového. Už ve starých trávníkových učebnicích z doby před 50 lety byl jetel plazivý považován za druh, využitelný pro trávníky. S objevením se herbicidů v 50 a 60 letech minulého století bylo možné vystříkat nepravidelná kola jetele a zvýšit tak homogenitu trávníku založeného na čistých travách hnojených umělými hnojivy. Důvodem nepravidelného růstu jetele plazivého v trávníku bylo tehdy používání pícních velkolistých typů jetele. Tyto odrůdy nebyly dostatečně tolerantní k častému sekání, což se projevovalo tvorbou menších nebo větších kolonií. Před 12 lety se DLF-Trifolium rozhodlo pro šlechtění jetele plazivého s velmi malým listem, určeného pro trávníkové účely a výsledkem jsou nyní nové „microclovery“. Dnešní „microclover“ je představován třemi různými odrůdami společně prodávanými pod značkou „microclover“, které jsou jedinými třemi trávníkovými odrůdami jetele plazivého registrovanými v Evropě. Hlavní výhodou těchto „microcloverů“ je zásobování trav ve směsi dusíkem a tím úspora nákladů. Dalším přínosem je zelenější trávník po většinu sezóny, redukce množství trávníkových chorob a plevelů a tolerance k nízkému sekání. Zpočátku se uvažovalo o využití „microcloverů“ v extenzivně ošetřovaných soukromých a veřejných trávnících, ale provedené pokusy ukázaly možnosti daleko širšího využití včetně sportovišť jako jsou fotbalové a golfové trávníky. Různé příklady jeho využití budou ukázány během prezentace. Více informací můžete získat na stránce www.microclover.com

TRÁVNÍKY 2006

VLIV DUSÍKATÉHO HNOJENÍ NA PRODUKCI BIOMASY TRÁVNÍKŮ SLOŽENÝCH Z JÍLKU VYTRVALÉHO A JETELE PLAZIVÉHO Hana SOBOTOVÁ , Søren Ugilt LARSEN Úvod Jetel plazivý (Trifolium repens L.) můžeme běžně nalézt na pastvinách, loukách a v krajinných trávnících. Je však známo, že na začátku 20. století byla tato jetelovina také komponentem směsí pro okrasné trávníky, kde byla využívána její schopnost poutání vzdušného dusíku díky hlízkovým bakteriím na kořenech a přeměny tohoto dusíku na formu přijatelnou pro ostatní rostliny. Dalším důvodem byla schopnost jetele plazivého růst na chudých půdách bez možnosti závlahy. Později, po roce 1940, se začaly klást větší požadavky na kvalitu trávníku. Velké listy tehdejších odrůd a také atraktivnost hlávek jetele plazivého pro včely nebyly žádány. K jeho odstranění ze směsí pro trávníky také přispěla snadnější dostupnost hnojiv, která plně nahradila roli jetele jako zdroje dusíku pro trávník. Jetel plazivý se stal plevelem trávníků. V dnešní době význam jetele plazivého jako komponentu do okrasných trávníků znovu pomalu vzrůstá. Dříve hojně používané dusíkaté hnojení začíná být omezováno, nejen kvůli ekologickým problémům týkajícím se hlavně vyplavování nitrátů do spodních vod, ale i z důvodů ekonomických souvisejících s cenami dusíkatých hnojiv. Jetel plazivý by mohl být úspěšným druhem v nízkonákladových okrasných trávnících. Výhodou zařazení jetele plazivého do směsí je nejen snížení nákladů na hnojení, ale i jeho schopnost zachovat si zelenou barvu po celou dobu vegetace, a to i v období letních přísušků, kdy většina travních druhů na stanovištích bez závlahy zavadá. Avšak estetický vzhled trávníku neurčuje jen barva, ale i textura, a tak k novým úzkolistým odrůdám trav bylo nutné vytvořit i nové odrůdy jetele plazivého. Proto se v zahraničních i českých šlechtitelských firmách začínají šlechtit drobnolisté odrůdy jetele plazivého tzv. microclover, tvořící homogenní pokrytí plochy trávníku. Listové čepele těchto odrůd jsou pouze 2-3 cm nad povrchem půdy, což umožňuje nízké sečení potřebné u okrasných trávníků. Při seči dochází k odstranění květních hlávek jetele, ale listové čepele zůstávají v porostu, čímž je zajištěn esteticky dokonalý trávník.

- 15 -

Otázkou však zůstává stanovení optimálního poměru travního druhu a jetele plazivého, který je v trávníku expanzivní a postupem času utlačuje travní složku. Přebytek jetele způsobuje nejen zhoršení estetických, ale i mechanických vlastností trávníku, což se stává problémem u rekreačních nebo parkových trávníků. Důsledkem je, že se povrch trávníku stává kluzký a při větší mechanické zátěži jetel z trávníku mizí, vznikají tak prázdná místa, která jsou rychle zaplněna plevely. Jedním z řešení otázky udržení požadovaných poměrů mezi travními druhy a novými odrůdami jetele plazivého v trávníku by mohlo být dusíkaté hnojení. Nízké dávky dusíku (50-100 kg N. ha-1) zvýší konkurenční schopnost travní složky, a tím se jetel plazivý potlačí na požadovanou míru (představa šlechtitelky z DLF- Trifolium je okolo 30% pokryvu trávníku). Pro objasnění vlivu dusíkatého hnojení na kvalitu trávníku se speciálními odrůdami jetele plazivého byl založen pokus na Královské veterinární a agrární university v Kodani. Cílem tohoto příspěvku je zhodnotit vliv dusíkatého hnojení na produkci biomasy jílku vytrvalého a jetele plazivého a jejich zastoupení v trávníku. Materiál a metodika Polní pokus s dvěmi odrůdami jetele plazivého 'Pirouette' a 'Ronni' (firma DLFTrifolium) ve směsi s jílkem vytrvalým odrůda 'Tapiola' byl založen v květnu 2004 na pokusných plochách Højbakkegaard Královské veterinární a agrární university v Taastrupu (Royal Veterinary and Agricultural University, Dánsko), zhruba 15 km od Kodaně, ve čtyřech opakováních náhodného uspořádání bloků, za účelem studia vlivu pěti dávek dusíkatého hnojení kvalitu trávníku. Výsevek byl stanoven na 25 000 živých semen na m2, což představovalo u monokultury jílku 52,8 g.m-2, u směsi jílek + jetele 'Pirouette' (75% + 25%; 49,7 g.m-2 + 5,7 g.m-2 ), u směsi jílek + jetele 'Ronni' (75% + 25%; 39,7 g.m-2 + 9,3 g.m-2 ), stanoveno podle klíčivosti a hmotnosti tisíce semen. Před setím byla pokusná plocha pohnojena 83 kg Mg. ha-1. Osetí ploch bylo provedeno ručně, jílek vytrvalý a jetel plazivý byly sety odděleně. V roce 2004 bylo byly

TRÁVNÍKY 2006 plochy ručně vyplety a v roce 2005 nebyla provedena žádná chemická ochrana herbicidy. U všech tří variant směsí bylo aplikováno hnojení v pěti variantách 0, 50, 100, 150 a 200 kg N. ha-1. rok-1 (v květnu, červnu a srpnu – vždy 1/3 celkové dávky). Trávník byl sečen při výšce 6 cm na výšku 4 cm jednou až dvakrát týdně. Byla stanovena hmotnost sušiny celkové biomasy (nadzemní i podzemní) jílku vytrvalého a jetele plazivého. Vzorky byly odebrány v říjnu 2005 pomocí odběrového válce o průměru 11 cm, 16 válců z každé varianty. Půda ze vzorků byla odstraněna plavením před síta o velikosti ok 2,5 mm2. Výsledky a diskuse Celková hmotnost sušiny jílku vytrvalého a jetele plazivého v monokultuře na nehnojené variantě byla 854 g.m-2. Se zvyšováním dávek dusíku docházelo ke zvyšování produkce biomasy jílku. Při aplikaci 200 kg N. ha-1. rok-1 jsme zaznamenali 32 % nárůst hmotnosti sušiny jílku oproti nehnojené variantě. Na plochách se směsmi byla celková hmotnost sušiny biomasy 736 – 1028 g.m-2 u varianty s jetelem 'Pirouette' a 705 – 924 g.m-2 u varianty s jetelem 'Ronni' (hnojení 0 – 200 kg N. ha-1. rok-1), viz tab. 1. U směsí s jetelem byl výnos sušiny jílku bez ohledu na úroveň hnojení v průměru o 33% nižší než u monokultury. Se vzrůstající dávkou dusíku je patrný nárůst biomasy jílku (graf 1). Výnos biomasy obou zkoušených odrůd jetele plazivého i jeho podíl ve směsi se vzrůstající dávkou

dusíku průkazně klesal v důsledku vyšší konkurence travní složky. U směsi jílku s odrůdou jetele 'Pirouette' se podíl hmotnosti sušiny biomasy jetele snížil z 39,4% na nehnojené variantě na 2,4% při dávce dusíku 200 kg. ha-1 rok-1, u směsi s odrůdou jetele 'Ronni' byl tento pokles velmi podobný z 37% na 3% z celkové hmotnosti sušiny biomasy. Z pokusu vyplývá, že každé zvýšení dávky dusíku o 50 kg. ha-1. rok-1 způsobilo zhruba 50% snížení produkce sušiny jetele oproti předchozí hladině dusíku. Teoretickému požadavku obsahu jetele plazivého 30% pokryvu trávníku odpovídalo 1520% z celkové hmotnosti sušiny biomasy trávníku, a tedy předpokládané hladině dusíkatého hnojení 50 až 100 kg. ha-1. Závěr V budoucnu je nutné zabývat se výzkumem těchto speciálních jetelů. Znalost jejich konkurenčních vztahů je předpokladem ke správnému stanovení optimálního poměru jetele a travních druhů ve směsi. Pro úspěšné založení trávníku je též důležité určit vhodný celkový výsevek směsi, který se bude lišit podle účelu trávníku a stanoviště. Informace o reakci těchto nových odrůd jetele plazivého na různé způsoby ošetřování trávníku přispějí k vytvoření vhodných pěstebních postupů pro vytvoření a udržení kvalitního travního pokryvu. Výsledky byly zpracovány za podpory MSM 6046070901.

Tab.1: Výnos celkové sušiny biomasy (g.m-2) a váhový podíl (%) jílku vytrvalého a jetele plazivého. Směs

Dávka N (kg ha-1 rok-1)

hmotnost sušiny (g.m-2)

monokultura jílku vytrvalého

0 50 100

jílek vytrvalý 606,6 793,5 892,8

'Tapiola'

150

1 066,9

5,3

jílek vytrvalý 'Tapiola' + jetel plazivý 'Pirouette'

200 0 50 100 150

1 129,1 445,5 555,5 711,9 847,7

0,7 290,1 137,2 89,9 56,5

200 0 50 100 150 200

1 003,6 443,9 621,6 846,7 855,4 896,1

24,3 260,7 107,3 63,8 82,3 28,0

jílek vytrvalý 'Tapiola' + jetel plazivý 'Ronni'

- 16 -

jetel plazivý 246,9 82,1 33,6

% z celkové hmotnosti

Σ

jílek vytrvalý 853,6 71,1 875,6 90,6 926,4 96,4 1 072,2 99,5 1 129,8 99,9 735,7 60,6 692,8 80,2 801,8 88,8 904,2 93,8 1 027,9 97,6 704,6 63,0 728,9 85,3 910,5 93,0 937,7 91,2 924,1 97,0

jetel plazivý 28,9 9,4 3,6 0,5 0,1 39,4 19,8 11,2 6,3 2,4 37,0 14,7 7,0 8,8 3,0

TRÁVNÍKY 2006

Graf 1: Výnos celkové biomasy jílku vytrvalého (JV) a jetele plazivého (JP) v monokultuře a ve směsí (g.m-2). jílek vytrvalý

jetel bílý

1400

Hmotnost sušiny (g.m-2)

1200 1000 800 600 400 200 0 -200 0

50 100 1 50 200

0

50 100 1 50 200

0

50 100 1 50 200

N (kg.h a -1.rok-1)

JV monokultura

JV + JP 'Pirouette'

JV + JP 'Ronni'

Hana SOBOTOVÁ , Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta potravinových a přírodních zdrojů, Katedra pícninářství a trávníkářství Søren Ugilt LARSEN, Dansk Landbrugsrådgivning Landscentret, Århus, Dánsko

TESTOVÁNÍ TRÁVNÍKOVÝCH ODRŮD V EVROPĚ Vladimír ČERNOCH Současná situace ve zkoušení a registraci trávníkových odrůd trav a jetelů v Evropě není ideální. U pícních odrůd jsou pro registraci povinné jak DUS testy (popis odrůdy z hlediska odlišnosti od ostatních odrůd, homogenity a stálosti) tak VCU testy (zkoušení užitné hodnoty odrůdy). U trávníkových odrůd se však ve většině Evropských zemí provádějí povinně pouze DUS testy. Pouze ve Francii a na Slovensku jsou zkoušky užitné hodnoty součásti registrace. V některých evropských státech je možné přihlásit trávníkové odrůdy trav do tzv. zkoušek doporučených odrůd, jejichž výsledky jsou respektovány zejména na profesionálním evropském trávníkovém trhu. Hobby trh je však používá do trávníkových směsí jakékoliv odrůdy

- 17 -

registrované v zemích EU bez ohledu na jejich vhodnost pro trávníkové využití, vhodnost pro konkrétní klimatické podmínky nebo pro konkrétní způsob ošetřování trávníku. Rozhodující roli zde hraje cena osiva, a proto se na pultech supermarketů v celé Evropě často objevují trávníkové směsi složené z nevhodných odrůd evropského i mimoevropského původu (většinou USA, Kanada). Protože hobby trh tvoří větší část celkového trávníkového trhu, je tím znehodnocována práce zejména evropských šlechtitelských a semenářských firem – především náklady vložené do šlechtění kvalitních trávníkových odrůd. Významné Evropské VCU systémy pro trávníkové odrůdy: 1) STRI Bingley Velká Britanie (Sports Turf Research Institute)

TRÁVNÍKY 2006 Tyto pokusy jsou organizovány britskou šlechtitelskou asociaci BSPB (British Society of Plant Breeders Limited). Pokusy mají vypracovány přesná pravidla pro přihlašování a zkoušení odrůd a pro vyhodnocování výsledků. Vysoký důraz je kladen na odbornost a nestrannost, takže výsledky jsou vysoce hodnoceny v celé Evropě. Trávníkové odrůdy jsou zkoušeny v následujících seriích: - serie G - nízké sekání (4-7mm), zkouší se psinečky, kostřavy červené trsnaté a krátce výběžkaté - serie L – trávníky, krajinné trávníky, letní sporty (10-15mm), zkouší se jílek vytrvalý, lipnice luční, všechny typy kostřavy červené, kostřava ovčí a přitvrdlá a psinečky - serie S – sportovní využití (30mm se zatěžováním), zkouší se jílek vytrvalý a lipnice luční - serie M – různé trávy (výška sekání a další ošetřování je přizpůsobeno požadavkům druhu), zkouší se například kostřava rákosovitá, smělek, metlice trsnatá, jetel plazivý a další druhy Pro doporučení odrůdy je zapotřebí odrůdu přihlásit do dvou po sobě následujících cyklů zkoušení. Jako kontrolní odrůdy jsou do každého pokusu vybrány odrůdy z horní, střední a dolní části listiny, které tvoří 10% odrůd daného pokusu a musí být minimálně 2 a maximálně 5. Tímto způsobem jsou již jednou doporučené odrůdy pravidelně znovu testovány. Nově zkoušené odrůdy jsou potom podle dosažených výsledků (indexový systém) zařazeny do tabulky doporučených odrůd a horší odrůdy ze spodu tabulky z ní vypadávají. Podrobnější popis tohoto VCU systému jsem uvedl jednak z důvodu jeho propracovanosti, ale také, abychom si uvědomili odlišnost klimatických a zkušebních podmínek od naší trávníkářské praxe (např. výška sekání u běžných trávníků). 2) RSM Německo (Regel-Saatgut-Mischungen Rasen) Tyto německé pokusy prodělávají právě významné organizační změny. Původně byly bezplatně prováděny BSA (Bundessortenamt – obdoba našeho ÚKZÚZ) ve spolupráci se společnosti FLL (Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V.), ale od roku 2005 je zkoušení zpoplatněno a pokusy jsou vedeny na celkem 4-5 pokusných místech, jak na oficiálních pokusných stanovištích BSA, tak na některých šlechtitelských stanicích. Výsledky jsou zpracovávány BSA a celková vhodnost zkoušené

- 18 -

odrůdy pro skupiny trávníků okrasné, užitné (obdoba naších parkových), zatěžované a krajinné je oceněna číselným indexem od 3 do 9. Odrůdy s nižším číselným indexem nejsou zařazovány do každoročně vydávané listiny RSM. Takto otestované odrůdy je potom možno zařadit do doporučených RSM směsí, ve kterých je na základě dřívějších zkoušek stanoven vhodný podíl jednotlivých druhů trav pro jednotlivé typy trávníků. 3) Skandinavie Od roku 2005 je zaveden dobrovolný systém VCU trávníkových pokusů pro Dánsko, Švédsko, Finsko a Norsko, který nahrazuje původní národní zkoušení. Pokusy jsou vedeny podle jednotného protokolu a výsledky všech odrůd jsou publikovány. 4) Francie VCU pokusy jsou součásti zkoušení odrůd pro registraci a jsou povinné. Zkoušení se provádí na celkem 8 stanovištích po celé Francii. Pokusy jsou umístěny na 2 oficiálních, 1 školním a 5 šlechtitelských lokalitách. Odrůdy, které nesplňují požadavky kvality nejsou registrovány. Nevýhodou tohoto systému je, že registrované odrůdy se již znovu nepřezkušují. 5) Holandsko Holandský systém je organizován 4 šlechtitelskými firmami Advanta, Cebeco, Barenbrug a Zelder. Koordinace je zajišťována výzkumným ústavem PPO a administrativní práce je zajišťována holandskou šlechtitelskou asociaci Plantum NL. Pokusy jsou vedeny ve dvou úrovních ošetřování – sportovní (jílek vytrvalý a lipnice luční) a trávníkové (všechny trávníkové druhy). Kromě výše uvedených států jsou trávníkové odrůdy testovány v systému VCU ještě v některých dalších zemích jako je Švýcarsko a Rakousko, ale jejich významnost je vzhledem k velikosti trhu, které zastupují menší. V České republice se užitná hodnota trávníkových odrůd testuje pouze ve firemních pokusech a omezeně na zemědělských universitách. UKZUZ provádí hodnotové trávníkové testy pouze na pracovišti v Hradci nad Svitavou které slouží pouze k popisu zkoušených odrůd. Jejich výsledky se nezveřejňují a neslouží ani jako podklad pro registraci. Vzhledem k tomu, že Polsko zrušilo oficiální trávníkové VCU pokusy v roce 2003, nejbližším nezávislým pokusným místem jsou Spišské Vlachy na Slovensku, kde však testují pouze omezený počet odrůd. Proto se zástupci

TRÁVNÍKY 2006 firem našeho profesionálního trhu snaží orientovat v trávníkových odrůdách většinou podle výsledku RSM nebo STRI. Problémem však zůstává, že pokusy STRI v Bingley platí zejména pro oceánské klimatické podmínky a také úroveň ošetřování pokusů je jiná, než běžná trávníková praxe v našich subkontinentálních podmínkách. Proto lze bez větších problémů převzít výsledky například pro nízké sekání pro greeny, kde jsou podmínky prostředí přizpůsobovány trávě a jsou více méně stejné. Tam, kde se však tráva musí přizpůsobovat podmínkám prostředí a různému způsobu ošetřování, hrozí, že se odrůda vyzkoušená v Bingley bude v naších podmínkách chovat jinak. Našim podmínkám odpovídají spíše výsledky RSM z Německa. Ještě lepší je porovnat výsledky STRI a RSM. U odrůd, které se v obou odlišných VCU systémech projevují dobře, je vysoká pravděpodobnost, že i u nás si udrží vysokou trávníkovou hodnotu. V Tab.č.1 jsem se pokusil na některých výsledcích náhodně vybraných druhů a odrůd srovnat oba VCU systémy. Rozdílné výsledky v obou systémech jsou vyznačeny silně. Nedostatky v Evropském systému VCU zkoušení trávníkových odrůd (možnost používání neodzkoušených odrůd a nerovnoměrné zkoušení v různých klimatických oblastech Evropy), který vychází z podmínek bývalé EU 15, vyvolaly diskusi semenářských firem sdružených v Evropské semenářské

asociaci (ESA). Z této diskuse vyplynul požadavek vytvořit v Evropě nadnárodní síť VCU pokusů, které by splňovaly následující požadavky: omezení přístupu neodzkoušených nebo nekvalitních odrůd na Evropský trávníkářský trh vytvoření sítě VCU trávníkových pokusů, která by pokrývala lépe jednotlivé Evropské regiony podle klimatických podmínek a velikosti trhu centrální organizace zkoušení a snížení celkového počtu pokusných míst v Evropě by měly vést ke snížení nákladů na zkoušení do VCU pokusů by se měly přijímat pouze odrůdy, které již prošly nebo právě jsou v DUS testech a to pouze na místech autorizovaných CPVO (organizace pro Evropskou ochranu odrůd) pro vytvoření sítě by se měly využít zkušenosti ze současných VCU pokusů a měly by do ní být zapojena i některá existující pokusná místa Tato Evropská síť zkoušení trávníkových odrůd, pracovně nazvána EUTEP by měla být obdoba systému NTEP používaného v USA. V současné době byla ustanovena pracovní skupina pro systém zkoušení trávníkových odrůd v Evropě, která by měla navrhnout pro ESA nejvhodnější uspořádání těchto pokusů. Pokud bude tento systém schválen, mohly by první pokusy být založeny na podzim 2007 a na jaře 2008.

Tab. č. 1. Porovnání některých výsledků RSM a STRI

druh jílek vytrvalý

kostřava červená trsnatá

krátce výběžkatá

odrůda Aber Sprite Aber Imp Bargold Sauvignon Greenway Margarita Merci Lorina Taya Musica Center Bargreen Calliope Trophy Barcrown Cezanne

RSM index užitné nezk. nezk. 9 6 8 8 8 6 7 9 8 8 8 8 8 8

- 19 -

sportovní nezk. nezk. 9 7 8 9 8 7 7 nezk. 8 9 8 7 8 7

STRI pořadí v listině trávník sportovní 1/91 30/88 2/91 33/88 3/91 49/88 5/91 58/88 10/91 12/88 11/91 24/88 16/91 75/88 38/91 83/88 82/91 62/88 1/31 nezk. 2/31 nezk. 8/31 nezk. 9/31 nezk. 19/31 nezk. 1/31 nezk. 2/31 nezk.

TRÁVNÍKY 2006

dlouze výběžkatá

lipnice luční

psineček tenký

Leonora Smirna Salsa Aniset Herald Cindy Sunset Limousine Coctail Miracle Conni Broadway Lance Heriot Bardot

6 8 6 6 5 6 5 9 9 8 8 8 nezk. 7 8

nezk. 6 nezk. nezk. nezk. nezk. nezk. 8 8 6 6 8 nezk. 8 7

7/31 15/31 2/28 8/28 7/28 14/28 28/28 1/23 3/23 5/23 6/23 14/23 1/9 2/9 5/9

nezk. nezk. nezk. nezk. nezk. nezk. nezk. 3/23 12/23 11/23 19/23 9/23 nezk. nezk. nezk.

1) výsledky STRI jsou uvedeny jako pořadí odrůdy z celkového počtu odrůd 2) významnější rozdíly mezi RSM a STRI jsou vyznačeny silně Ing. Vladimír Černoch Šlechtitelská stanice Hladké Životice, s.r.o., Fulnecká 95, 742 47 Hladké Životice; [email protected]

SOUČASNÉ SMĚRY ŠLECHTĚNÍ TRAV A SESTAVOVÁNÍ TRAVNÍCH SMĚSÍ Ivo NAŠINEC Šlechtění je dlouhodobý proces - vyšlechtění nové trávníkové odrůdy trvá 10–15 let. Připočteme-li i čas potřebný na namnožení osiva, nová odrůda se v praxi plně uplatní přibližně za dvacet až pětadvacet let po začátku jejího šlechtění. Znamená to, že dnes začínáme vytvářet odrůdy pro podmínky, které u nás budou za čtvrt století. Jaké ale budou? Změní se do té doby klima a jaké požadavky na kvalitu trávníku budou převažovat? V současné době prokazatelně dochází ke globálnímu oteplování, to ale neznamená, že by se na celém světě měla stejnoměrně mírně zvyšovat teplota. Spíš se předpokládá, že se v důsledku oteplení zrychlí proudění atmosféry ve vyšších vrstvách a to bude vyvolávat náhlé změny počasí. Ve středoevropském prostoru bychom měli být připraveni na drsnější zimy a v letním období na střídání suchých a horkých dnů s obdobími přívalových dešťů a bouřek. Pro šlechtitele taková prognóza znamená, že nové odrůdy by měly být především plastické, to znamená schopné tolerovat nejrůznější stresy, způsobené mrazem, dlouho ležící sněhovou

- 20 -

pokrývkou, zaplavením či naopak suchem a horkem. Trávníky zakládáme většinou na mnoho let a požadujeme proto, aby travní porost byl vytrvalý. Až dosud rozhodovala v našich podmínkách o vytrvalosti trávníkových odrůd zejména jejich odolnost vůči vyzimování, tedy schopnost vyrovnat se s komplexem stresů, vyskytujících se během zimního období. Zimovzdornost zůstává i dnes významným selekčním kritériem při šlechtění trávníkových odrůd. Kromě mrazuvzdornosti se jedná hlavně o toleranci k nejzávažnějším zimním chorobám trávníku - plísňi sněžné a palušce travní. Důraz se klade především na rezistenci vůči plísni sněžné (nově označované trochu složitě jako „sněžná světlorůžová plísňovitost trav“), která v posledních letech způsobuje významné škody na mnoha trávnících. Napadá téměř všechny travní druhy, plně jí odolává pouze metlice trsnatá a poměrně tolerantní jsou trsnaté kostřavy červené a lipnice luční. Rezistentním šlechtěním náchylných travních druhů (jílek vytrvalý, psineček výběžkatý, kostřava rákosovitá atd.)

TRÁVNÍKY 2006 byly docíleny zřetelné meziodrůdové rozdíly, ale dosažení uspokojivé rezistence zůstává stále ještě aktuálním šlechtitelským cílem. Obdobně důležitým předpokladem vytrvalosti odrůd, jakým je dnes zimovzdornost, bude v následujícím období pravděpodobně také tolerance vůči suchu. Šlechtění na suchovzdornost se stalo aktuálním úkolem. Termín „suchovzdornost“ představuje zjednodušené označení schopnosti rostlin odolávat stresu ze sucha. Ve skutečnosti existují různé formy působení sucha a s tím souvisejí i odlišné mechanismy suchovzdornosti, kterými se mohou jednotlivé travní druhy či odrůdy škodlivému působení sucha bránit. Je-li sucho v půdě způsobeno poklesem hladiny spodní vody, pak vysokou úroveň suchovzdornosti vykazují travní druhy s kořenovým systémem, schopným čerpat vodu i z velké hloubky. Jejich reprezentantem je např. kostřava rákosovitá, která zaujímá významné místo mezi trávníkovými druhy v suchých oblastech USA i v jižní Evropě. V souvislosti se změnami klimatu vzrůstá její význam i u nás. Na mělkých půdách jsou naopak zvýhodněny úzkolisté kostřavy červené a ovčí, které mají svou morfologickou stavbu a fyziologické vlastnosti přizpůsobené menší spotřebě vody. Mimořádně vysokou suchovzdornost vykazují především stříbrně ojíněné formy s voskovým povlakem, kterým proto šlechtitelé začínají věnovat zvýšenou pozornost. Škodlivost sucha je ovlivňována délkou suchého období. Dlouhodobý přísušek snášejí lépe travní druhy s podzemními výběžky. Např. lipnice luční dokáže z podzemních oddenků regenerovat i po mnoha týdnech sucha, kdy jinak suchovzdorné trsnaté kostřavy červené a kostřava ovčí již regenerační schopnost ztrácejí. Souvisí to pravděpodobně se skutečností, že bezprostřední příčinou uhynutí travního porostu často nebývá sucho, ale vysoké půdní teploty. Podzemní výběžky lipnice luční jsou v půdě chráněny proti horku přece jen lépe, než mělce umístěné odnožovací uzliny trsnatých trav. Nepřímý vliv na suchovzdornost může mít i ranost odrůd. Zejména u extenzívních porostů na suchých svazích s jižní expozicí bývají zvýhodněny rané materiály, které jsou schopné využít pro svůj rozvoj jarní vláhu a do období sucha vstupují už dobře vyvinuté. Šlechtitelé se snaží kombinovat různé mechanismy suchovzdornosti do jediného genotypu a využívají při tom také přenos vlastností mezi různými travními druhy (např.

- 21 -

zvyšování suchovzdornosti jílku vytrvalého jeho křížením s kostřavou rákosovitou). Moderní metody molekulární genetiky dovolují přenášet jednotlivé konkrétní geny suchovzdornosti. Pracuje se také se „stay green“ genotypy, které zůstávají zelené i po uschnutí a opticky tím zlepšují vzhled suchého trávníku. V některých případech bude ale zřejmě efektivnější „neznásilňovat“ přírodu, ale naopak se od ní poučit a pro extrémní lokality volit do směsí takové travní druhy, které se v podobných lokalitách přirozeně vyskytují. Pozornost šlechtitelů se proto stále častěji obrací k ekotypům dosud opomíjených travních druhů, které mají pro nové podmínky pěstování mnoho předností. Dlouhodobé plány šlechtitelů nejsou ovlivňovány pouze předpokládanými změnami klimatických podmínek, přihlížet je potřeba také k očekávaným změnám „společenské objednávky“. Hlavní kritéria pro kvalitu trávníkových odrůd (hustota , jemnost, dobrý zdravotní stav, svěží barva atd.) budou pravděpodobně platit i v budoucnosti. Již dnes ale mnozí lidé zvažují, zda je nutné trávník intenzivně hnojit, zavlažovat, sekat a ošetřovat nejrůznějšími pesticidy. Postupně se prosazuje názor, že ošetřování trávníků by mělo co nejméně zatěžovat životní prostředí. Od šlechtitelů se proto očekává, že vyšlechtí odrůdy schopné vytvářet kvalitní trávníky i při minimálních vkladech do jejich pěstování. Tyto tzv. low-input odrůdy mají být tolerantní vůči hlavním chorobám trav a navíc mají vykazovat dostatečnou suchovzdornost i zimovzdornost, aby pro dosažení přiměřené kvality trávníku intenzivní ošetřování nevyžadovaly. Šlechtitelská pracoviště dnes šlechtí především odrůdy pro intenzivní způsob pěstování, které mají větší šanci uspět při současném systému hodnocení odrůd. Tyto odrůdy jsou velmi kvalitní, bývají však často geneticky poměrně úzké a proto jen málo plastické. Pro omezeně ošetřované porosty se příliš nehodí. Proto šlechtitelé postupně selektují také materiály pro extenzivní způsob pěstování, aby je měli k dispozici ve chvíli, kdy celospolečenská poptávka po takových odrůdách vzroste. Velmi pravděpodobně se budou tyto odrůdy pěstovat v jetelotravních směsích s drobnolistým jetelem plazivým. Ing.Ivo Našinec, Oseva UNI, a.s., Šlechtitelská stanice Větrov

TRÁVNÍKY 2006 [email protected]

STRATEGIE A SOUČASNÉ MOŽNOSTI OCHRANY TRÁVNÍKŮ PROTI CHOROBÁM Bohumír CAGAŠ Specializované trávníkové choroby výrazně snižují užitnou i estetickou hodnotu trávníku. Účinná ochrana proti nim musí vycházet z nejen dobrých znalostí rostliny, patogena a vnějšího prostředí, ale především z pochopení interakcí mezi nimi. K výrazným projevům onemocnění dojde jen tehdy, když podmínky vnějšího prostředí jsou příznivější pro patogena než pro hostitele. Na základě vztahu patogena, hostitele a vnějšího prostředí, lze formulovat čtyři základní strategie ochrany: a) zabránit patogenu usadit a rozvíjet se v travním drnu b) zvýšit odolnost hostitele (komponentů trávníku) c) ovlivnit vnější podmínky tak, aby „nefavorizovaly“ patogena d) ochránit trávník pomocí komplexu chemických, nebo pěstebních opatření a) Zabránit usazení se původci onemocnění (spóry, sklerocia, mycelium) v nově založeném trávníku, či pokládaných kobercích lze fumigací, zásahem, který není příliš častý. Je účinný zejména vůči patogenům, kteří nejsou přenášeni osivem (např. Pythium sp., Rhizoctonia sp.) b) Tvorba odolných odrůd je s ohledem na polygenně založenou rezistenci hostitele vůči většině patogenů, dlouhodobým a složitým procesem, vázaným na učitý region různě velkého rozsahu. Jde o kontinuální proces s ohledem na neustálou tvorbu nových patotypů chorob. Je to velmi záslužná činnost i z hlediska ekonomického. Předpokládá však nejprve testování širokého souboru odlišných genotypů daného druhu na mnoha místech (tzv. lapací sortimenty) po několik let v polních podmínkách, případně vyžaduje doplnění o skleníkové testy. c) Hlavním cílem souboru pěstebních opatření je udržet trávník v dobrém technickém i estetickém stavu s minimální námahou a náklady. Proto je třeba si všímat faktorů ovlivňujících odolnost trávníku vůči patogenu.

- 22 -

Patří sem především: • adaptabilita druhu a odrůdy • hustota drnu • stáří rostlinných tkání • výška a frekvence sečení • půdní vlhkost a aerace • půdní a vzdušná teplota • půdní úrodnost a pH • míra zastínění a proudění vzduchu • pesticidy Musí se však počítat i s faktory, které mohou výrazně ovlivnit aktivitu patogena: • výživa rostlin • vitalita drnu ovlivněná souborem pěstebních opatření • půdní a vzdušnou teplota • půdní aerace a vlhkost • doba trvání vlhkosti na listech • pesticidy Mikroklima trávníku je určováno především teplotou, vlhkostí a intenzitou světla. Částečně je mohou ovlivňovat také sečení, plsť, hnojiva, voda a pesticidy. Teplota vzduchu je faktorem, který má přímý vliv jak na růst trávníku, tak vývoj patogena. Jejich teplotní nároky se v daném čase různí, takže může dojít k momentální preferenci jednoho z nich (zatím co nízké teploty v předjaří přispívají k vývoji druhů rodu Monographella a Typhula, příp. vysoké noční teploty v létě k rozvoji Pythium spp. a Rhizoctonia spp., pro trávy nejsou příznivé). Vlhkost listů a její trvání na listech spolu s teplotou výrazně ovlivňují klíčení spór a vývoj mycelia houbových chorob. Její regulace na trávníku je nutná (přímé odstranění, nepřímé způsoby – sekání, závlaha, odstranění překážek bránících pohybu vzduchu atd.). Množství vody v travním drnu je rovněž závažným prvkem – nadbytek vyvolává disfunkci kořenů a rozvoj patogenní flóry v ní (Pythium spp., Fusarium spp.), nedostatek působí opačně (suchá skvrnitost trávníku atd.).

TRÁVNÍKY 2006 Pro zdraví trávníku je třeba množství vody vhodně načasovat a přizpůsobit daným podmínkám. Ve srovnání s předešlými prvky je světlo méně významným faktorem. Avšak jeho nadbytek může vyvolat tepelný stres, naopak jeho nedostatek rozvoj druhů rodů Blumeria, Puccinia, Drechslera atd. Pozitivní vliv optimálních dávek na růst a vývoj trav je zřejmý (přímá úměra k jeho odolnosti). Porušení rovnovážného stavu živin ve vztahu k vitalitě trávníku a tím i jeho odolnosti k chorobám je dlouhodobě znám. Vysoké dávky dusíku mohou zvýšit výskyt některých patogenů (Pythium spp., Rhizoctonia spp., Drechslera spp., Pyricularia spp., Bipolaris spp., Typhula spp., Monographella spp.), naopak deficit podporuje výskyt druhů rodů Laetisaria, Sclerotinia, Colletotrichum a Puccinia. S obsahem živin souvisí i půdní pH, které by se mělo pohybovat od 6 do 7 v travní plsti. Tento stav podporuje rozvoj saprofytní mikroflóry, která plsť rozkládá a je s to tlumit aktivitu patogenních druhů. Půdní reakce pod 6 je nutná pouze pro potlačení některých původců jako např. Monographella spp., Geaumannomyces spp. atd. Ošetření pesticidy se provádí s cílem redukovat výskyt plevelů, chorob a škůdců. Ti mohou v některých případech nepřímo ovlivnit aktivitu patogena (zničení drobné prospěšné půdní fauny kolonizující odumřelou organickou hmotu – insekticidy, fungicidy často potlačí jednu chorobu, ale favorizují druhou). Sekání trávníku je faktorem, který může podpořit rozšíření a rozvoj řady chorob; zejména je nebezpečná kombinace zvýšené vlhkosti a čerstvě poraněné tkáně listů. Nízké sekání zvyšuje náchylnost drnu k mnoha chorobám (Colletotrichum spp. a další), nízká seč působí negativně i nepřímo - vyvolává snížení zásoby cukrů a zvýšení teploty v kořenové zóně, z porostu se odstraní i fungicidem ošetřené listy atd.). Škodlivá je i extenzivní seč. Odstraňování či ponechání odstřižené listové hmoty zůstává otázkou – na jedné straně představuje návrat živin do trávníku, na druhé straně je prostředím, kde dochází k množení potencionálního původce onemocnění. Neméně významné je z hlediska zdravotního stavu travního drnu udržování přiměřeného stavu plsti. Její tvorba je zcela přirozeným jevem v koloběhu životního cyklu trávníku. Pro její rozklad jsou důležité: voda, mírně kyselé až neutrální pH a dostatek minerálního dusíku

- 23 -

v létě, kdy je rozklad nejrychlejší. Porušení rovnováhy mezi těmito prvky ovlivňuje fytopatogenní mikroflóru. Rozklad plsti může být zpomalován nízkou půdní teplotou, nedostatkem, či naopak nadbytkem vlhkosti, vysokou aciditou (pH nižší než 5,5) nebo naopak vysokou alkalitou, odstraněním posečené hmoty vedoucí k deficitu N v plsti v období s vysokou teplotou, nadbytkem N (při aplikaci amoniakálních vodorozpustných hnojiv s kyselou reakcí) a při opakované aplikaci pesticidů. Chemická ochrana je na rozdíl od předchozích opatření přímým zásahem, který může ovlivnit výskyt patogena a jeho rozvoj v trávníku. Pesticidy zajišťující ochranu proti chorobám trávníků zahrnují fungicidy, nematicidy a fumiganty. a) půdní fumigace se využívá ke zničení háďátek a plevelů. Zejména v Evropě nepatří k častým zásahům v trávníku. Tento zásah je možno např. použít před generální obnovou travního drnu (přísev, položení rohože atd.). Fumiganty je třeba zapravit do půdy, mnohdy je potřeba pozemek zavlažit a přikrýt plachtou. Jako účinné látky se využívají metam-sodium, dazomet, metylbromid a chlorpikrin.. Jde většinou o těkavé a toxické látky a při manipulaci s nimi je třeba dbát všech zásad bezpečnosti. b) Rovněž nematicidy se u nás používají velmi zřídka. V USA je registrován pouze jeden přípravek tohoto typu, s účinnou látkou fenamiphos (organofosfát), která je účinná i proti některým druhům hmyzu. Jde o velmi jedovatou látku, za kterou se hledá náhrada. c) Fungicidy, přípravky, které ničí či potlačují růst hub, tj. mycelia a jejich rozmnožovacích částic, lze rozdělit na kontaktní, penetrační a systémové. d) Fungicidy s kontaktním účinkem, které jsou z historického hlediska nejstarší, hrají v ochraně trávníků stále významnou roli. Při kontaktu se spórami či hyfami na povrchu listu je ničí. Jejich působení trvá tak dlouho, pokud potřebná koncentrace zůstává na povrchu listu. S ohledem na vývoj nových listů, by bylo třeba ošetřovat každých 5 – 10 dní (za podmínek, které jsou příznivé pro patogena). Většina těchto fungicidů (chloroneb, chlorothalonil, hydroxyd mědi, ethazol, fludioxonil, mancozeb, maneb, quintozene a thiram) působí preventivně, ale není účinná vůči patogenu, který už vniknul do tkáně.

TRÁVNÍKY 2006 e) Fungicidy s penetračním účinkem vykazují chemoterapeutickou aktivitu a potlačují růst patogena, který již do rostliny proniknul. Největší skupinu tvoří tzv. sterolové inhibitory (fenarimol, myclobutanil, propiconazole, tebuconazole, triadimefon a triticonazol); většina z nich je zařazována do triazolů. Přípravky s těmito účinnými látkami pronikají tkáněmi a pohybují se vzhůru (akropetálně) od místa kontaktu; jejich pohyb dolů (bazipetální) je omezený. Jsou schopny také translaminárního pohybu. Zvláštní skupinou jsou strobiluriny (azoxystrobin, pyraclostrobin a trifloxystrobin), které byly odvozeny z houby Strobilurus tenacellus. K dalším acropetálním penetrantům patří boscalid, flutolanil, mefenoxam, propamocarb, thiophanate-ethyl a thiophanate-

methyl, které reprezentují různé chemické třídy a mají různé způsoby účinku. Do tohoto typu fungicidů patří i tzv. lokální penetranti, kteří jsou po aplikaci absorbováni rostlinnou tkání, ale výrazně se od místa příjmu nepohybují (iprodione, polyoxin, vinclozolin). Trifloxystrobin je do této skupiny zařazován, ale může ve formě mlhy pronikat i do sousedních listů. Tam se váže na voskovou vrstvu kutikuly; přípravek má vysoké residuální působení. f) Jediným skutečně systémovým přípravkem pro trávníky je Fosetyl-Al; detailní způsob jeho účinku v rostlině není jasný.Zřejmě vyvolává obranný mechanismus daný stimulací fytoalexinů. Svým účinkem inhibuje vývoj mycelia a klíčení spór.

Tab. 1 Fungicidy užívané v trávnících (částečně podle Smileye et al., 2005) Účinná látka Azoxystrobin Boscalid Chloroneb Chlorothalonil Ethazol, etridiazol Fenarimol Fludioxonil

Chemická klasifikace Strobilurin (Qo inhibitor) Carboximid nebo anilid Aromatický hydrocarbon Nitril Aromatický hydrocarbon

Typ Přípravky registrované v ČR P Amistar, Heritage, Quadris P K K Bravo 55, Casoar K

Pyrimidin Phenylpyrole

P K

Flutolanil Fosetyl-Al Iprodione

Carboximid nebo benzimid Ethyl-phosphate Dicarboximid

P Pc P

Mancozeb

Ethylenebis-dithiocarbamate

K

Maneb Mefenoxam Myclobutanil Polyoxin D Propamocarb Propiconazole Pyraclostrobin Quintozene Tebuconazole Thiophanateethyl Thiophanatemethyl Thiram Triadimefon Trifloxystrobin Triticonazole

Ethylenebis-dithiocarbamate Phenylamide Triazole Nukleosidní antibiotikum Carbamate Triazole Strobilurin (Qo inhibitor) Aromatický hydrocarbon Triazole Benzimidazole

K P P P P P P K P P

Benzimidazole

P

Topsin M 70 WP

Dialkyl dithiocarbamate Triazole Strobilurin (Qo inhibitor) Triazole

K P P P

Aversol, Lentacol, Pellacol, Thiram granuflo

- 24 -

Rubigan 12 EC Cruiser OSR, Maxim Star 025, Maxim XL 035 FS Aliette 80 WP, Aliette Bordeaux, Mikal M Premis Universal, Rovral Flo, Rovral Flo Aktiv Dithane DG Neotec, Dithane M 45, Novozir MN 80

Systhane 12 EC Previcur 607 SL Bumper 25 EC, Tilt 250 EC

Horizon 250 EW, Raxil 060 FS

Zato 50 WG Premis 25 FS

TRÁVNÍKY 2006 Vinclozolin P…penetrační

Dicarboximide P Ronilan WG K…kontaktní Pc…systémový přípravek

Používané fungicidy se od sebe liší způsobem účinku. Kontaktní přípravky chrání pouze tu tkáň, se kterou se dostávají do kontaktu. Způsob jejich účinku je nespecifický (non-site-specific); ovlivňují totiž množství biochemických a fyziologických pochodů u hub, takže řada genetických bariér brání vzniku rezistentních biotypů patogena vůči přípravku. Fungicidy s penetračním působením narušují pouze jeden biochemický, či fyziologický proces u houbového patogena (single-site-specific) . Tak např. triazoly narušují tvorbu ergosterolu, benzimidazoly zabraňují vývoji vřetének při mitóze, strobiluriny narušují produkci adenosin trifosfátu, mefenoxam blokuje syntézu RNA, boscalid a flutolanil inhibují respirační enzamy v Krebsově cyklu, promamocarb narušuje buněčné membrány mycelia a spór atd. Tyto fungicidy ovlivňují pouze jeden z tisíců biochemických procesů v těle houby, které jsou řízeny zpravidla jedním genem. Poněvadž se předpokládá existence jakési minoritní „subpopulace“ v populaci patogena, která se začne rozmnožovat po utlumení majoritní části tímto typem fungicidu, je vznik rezistentního biotypu reálný. Nadměrné užívání fungicidů s podobným typem účinku vede ke vzniku kmenů patogena, které jsou vůči této chemikálii necitlivé či dokonce odolné. Tam, kde je prováděna intenzivní fungicidní ochrana, je nutno střídat různé typy přípravků. I u pesticidů lze hovořit o jejich negativním působení, i když samozřejmě převažuje jejich příznivý dopad nad zápornými účinky. Po aplikaci některých herbicidů (2,4-D, dicamba) byla zaznamenána inhibice kořenů, což může vyvolat napadení kořenovými patogeny, po přípravcích obsahujících MCPP a 2,4-D bylo zaznamenáno zvýšení výskytu listové skvrnitosti (Drechslera sorokiniana), podobně jako po pendimethalinu. Insekticidy a nematicidy s ohledem na svůj široký záběr mohou zničit i užitečnou faunu, což může vést k opětovnému nárůstu negativně působících druhů. Častá aplikace fungicidů v trávnících může vést ke vzniku rezistentní populace patogena k danému fungicidu, zvýšení výskytu nežádoucích onemocnění, zvýšené akumulaci plsti, fytotoxicitě, oživení původního onemocnění, zvýšené mikrobiální degradaci fungicidů i k nadměrnému výskytu řas v trávníku.

- 25 -

Vznik rezistentních kmenů Sclerotinia homeocarpa vůči benzimidazolům, dicarboximidům a sterolovým inhibitorům je znám, podobně jako rezistence Monographella nivalis vůči iprodionu, Colletotrichum graminicola vůči thiophanatu, biotypy Pythium spp. odolné vůči metalaxylu atd. Fungicidy aplikované jako ochranný zásah, mohou zvýšit výskyt jiného patogena: např. azoxystrobin a flutolanil mohou zvýšit výskyt drobné kulaté ohniskovitost trávníku (dollar spot; Sclerotinia homeocarpa), thiophanate-ethyl výskyt rzi korunkaté atd. Důvodem je narušení rovnováhy mezi antagonistickými a patogenními mikroorganizmy v ekosystému trávníku. K projevům fytotoxicity fungicidů může dojít např. při jejich aplikaci za vysoké teploty (zežloutnutí, spálení trávníku), opakovaná aplikace propiconazolu, triadimefonu nebo myclobutanilu vyvolává modrozelené zabarvení listů. Vysoké dávky a častá aplikace sterolových inhibitorů může výrazně poškodit zejména jamkoviště. Negativním důsledkem může být i akumulace plsti na intenzívně ošetřovaných trávnících. Přípravky totiž způsobují vzrůst acidity a ta redukuje mikroflóru i půdní faunu (žížaly), která ji rozkládá. Používání stále stejného typu fungicidu může vést k rozvoji určitého typu mikroflóry, která fungicid v půdě rozkládá. Při enormním rozvoji těchto mikrobů jsou přípravky velmi rychle degradovány a reziduální aktivita přípravku je pak velmi nízká. Je rovněž známo, že fungicidy řazené do sterolových inhibitorů mohou podporovat růst řas v trávnících (příčina není známa). Naopak ale např. chlorothalonil, hydroxyd mědi a mancozeb jejich růst potlačují. Zdravotní stav trávníku je ovlivňován nejen patogenní , ale také nepatogenní mikroflórou. Půdní mikroorganizmy uvolňují živiny, formují symbiotické vazby s kořeny, stimulují jejich růst atd. Cílem biologické ochrany je posílit tuto mikrobiální složku (např. dodáním kompostu či rozložené organické hmoty). V tomto směru jsou nejvíce prostudovány antagonistické mikroorganizmy rodů Coniothyrium, Gliocladium a Trichoderma (houby) a bakterie rodů Bacillus, Enterobacter, Pseudomonas, Stenotrophomonas a treptomyces. Některé antagonistické

TRÁVNÍKY 2006 mikroorganizmy parazitují na myceliu (Trichoderma), jiné produkují antibiotika inhibující růst a vývoj patogena. Velkým zdrojem této užitečné mikroflóry je kvalitní kompost a jeho aplikace ve formě topdressingu může snížit onemocnění vyvolané houbami rodů Laetisaria, Sclerotinia, Pythium a dalších. Zahraniční studie ukazují na vzájemné vztahy mezi konkretním patogenem a jeho antagonisticky působícím protějškem (např. Typhula pacorrhiza versus Typhula incarnata). I v našem trávníkářství je zkoušeno několik biofungicidů (endomykorrhizní Glomus spp., Trichoderma harzianum,); vyhodnocení jejich účinku však vyžaduje delší časové období.

Intenzívně využívaný trávník je složitým specifickým ekosystémem s mnoha vazbami v nadzemní i podzemní části. Proto jednoduchý a přitom univerzální návod na ochranu proti chorobám neexistuje. Současná strategie ochrany trávníku nestojí pouze na vysoce účinných, ale přitom zranitelných fungicidech. Ty by se měly stát pouze významnou součástí celého komplexu nechemických pěstebních opatření, vázaných pochopitelně na konkrétní trávník v určitém čase a prostoru. Ti, kdo tuto ochranu zajišťují, by měli být vybaveni hlubokými, průběžně doplňovanými odbornými znalostmi a dlouholetými zkušenostmi.

Ing. Bohumír Cagaš, CSc. OSEVA PRO s.r.o., Výzkumná stanice travinářská Rožnov-Zubří

VÝZNAM POMOCNÝCH PŮDNÍCH LÁTEK V TRÁVNÍKÁŘSTVÍ Pavel KNOT, Marie STRAKOVÁ, Josef STRAKA Velmi rychlý rozvoj trávníkářství v poslední době s sebou přináší nejrůznější inovativní přístupy k ošetřování trávníků. Používání hnojiv s různou délkou účinku od konvenčních průmyslových hnojiv, přes hnojiva obalovaná, hnojiva organická, hnojiva syntetického původu až po hnojiva kombinovaná už v dnešní době snad nikoho nepřekvapí. Všechna tato hnojiva mají za úkol dodávat do půdy či umělého vegetačního substrátu živiny, které slouží k udržení nebo zlepšení půdní úrodnosti, čímž příznivě ovlivňují kvalitu a funkčnost trávníku. V posledních několika letech se ale na náš trh vedle hnojiv stále více prosazují takzvané pomocné půdní látky (půdní kondicionéry). Zákon o hnojivech 156/1998 Sb. je definuje jako látky bez účinného množství živin, které půdu biologicky, chemicky nebo fyzikálně ovlivňují, zlepšuje její stav nebo zvyšuje účinnost hnojiv. Pomocné půdní látky můžeme podle ČSN 83 9011 rozdělit na organické a minerální. Organické pomocné půdní látky používané pro zlepšování půd musí vyhovovat předpokládanému účelu použití, např. zvyšovat obsah organické hmoty, zlepšovat zadržování vody a její dostupnost pro rostliny, rozšiřovat pásmo bobtnání a smršťování, měnit půdní reakci a podporovat činnost mikroorganismů. Rovněž minerální materiály používané pro zlepšování půd, např. vápenec, písek, štěrk, kamenná drť,

- 26 -

pemza, láva, kamenná moučka, keramzit, silikátové koloidy, musí být pro předpokládaný účel vhodné. Musí např. snižovat nebo zvyšovat plasticitu, zlepšovat propustnost pro vodu, zvyšovat zatížitelnost, měnit pórovitost a stabilizovat strukturu. Materiály, které by vzhledem k rychlému zvětrávání, nepříznivě ovlivňovaly zrnitost a nebo hodnotu pH půdy, by se neměly používat. Pomocné půdní látky můžeme rovněž rozdělit podle původu na: 1. Minerální materiály (písky štěrkopísky, škvára, drcená láva, bentonit, zeolit, aj.) 2. M inerální látky s obsahem organických látek (cukrovarské kaly, čistírenské kaly, aj.) 3. M ateriály s vysokým obsahem rganických látek (rašeliny, kompost, aj.) 4. Syntetické půdní zlepšovače ( perlit, k eramzit, pěnové polystyreny, silikáty, hydroabsorbenty, polymerní disperze na bázi plolyvinylacetátu, mykorhizní přípravky, smáčedla, bioalgináty, aj.) V tomto příspěvku se budeme blíže věnovat půdním kondicionérům syntetického původu. Mezi u nás používané půdní kondicionéry patří hydroabsorbenty. Jejich úkolem je vázat vodu a v ní rozpuštěné živiny a postupně je

TRÁVNÍKY 2006 zpřístupňovat rostlinám. Jsou to přípravky na bázi lineárních polymerů, které jsou schopny navázáním vody zvětšit mnohonásobně (100500krát) svůj objem a tím snížit počet závlahových dávek i množství dodávaných živin u trávníků (Agrisorb, TerraCottem). Nevýhodou je nutnost aplikace těchto přípravků před založením trávníku a následné zapravení do vegetační vrstvy. Tyto přípravky jsou využívány především v sušších oblastech světa s velkým nedostatkem vody. U nás bude význam hydroabsorbentů stoupat v souvislosti s předpokládaným oteplováním klimatu. Další skupinu syntetických půdních kondicionérů tvoří silikáty. Na našem trhu je tato skupina zastoupena přípravkem Agrosil LR, který obsahuje vedle 40% silikátů rovněž 10% fosforu. Díky této kombinaci látek prokazatelně zlepšuje drobtovitou strukturu a s tím spojené prokořenění rostlin (Straka, Straková 2003). Silikátové koloidy napomáhají transportu fosforu v podobě fosforečnanů v půdě, brání vytváření jejich nerozpustných sloučenin a zajišťují jejich přístupnost pro rostliny. Vysoce molekulární silikátové gely mají koloidní vlastnosti, pronikají jemnými póry, poutají vodu a živiny. Nízkomolekulární soly jsou dobře pohyblivé a rozdělují se stejnoměrně v půdním horizontu. Spojují jemné částice půdy a vytvářejí stabilnější větší agregáty. Koloidy na sebe vážou jílovité a humusové částečky půdy, čímž pozitivně ovlivňují sorbční schopnost a vodní kapacitu půdy (Hartman 2005). Je podporována rovněž imobilizace těžkých kovů, odolnost rostlin k chorobám a k zasolení půdy. Výhodou této skupiny produktů je oproti hydroabsorbentům možnost aplikace nejen při zákládání trávníků, ale i na již zapojený porost. Nechráněný půdní povrch je v našich klimatických podmínkách vystaven vlivům vodní a větrné eroze. Dochází k odnosu hodnotné humózní vrstvy, obilky rostlin nemají dostatečnou oporu ani přísun živin, aby rychlým prokořeněním zajistily stabilizaci půdního profilu. Následkem jsou erozní rýhy a v horším případě i půdní sesuvy, jejichž náprava vyžaduje nákladná sanační opatření. Řešením těchto problémů je použití pomocných půdních látek na bázi polyvinylacetátu (Terra-Control), který po aplikaci na povrch půdy vytváří krustu, která významně snižuje účinky eroze a fixuje osiva na povrchu půdy. Snižuje se rovněž odpařování vody aniž by byl omezen přístup vzduchu a vody z vnějšího prostředí. Tím dochází k lepšímu klíčení obilek a k rychlejšímu zapojení porostu,

- 27 -

což je na erozně ohrožených plochách velmi důležité. Tento přípravek je rovněž používán pro snížení prašnosti na haldách jemných materiálů. Mezi další půdní kondicionéry řadíme tzv. mykorhizní preparáty, které mají za úkol podpořit či vytvořit mykorhizu v půdě. Mykorhiza je soužití kořenů rostlin a hub. Hlavními rysy látkové výměny v symbióze houby a rostliny je zvýšený příjem minerálních živin (především fosforu) a vody mykorhizními houbami a tok sacharidů z rostliny do houby (Procházka 1998). Mykorhizní houby poskytují rostlinám rovněž růstové hormony (auxiny, cytokininy). Jejich zvýšené množství vyvolává následně morfologické změny kořenů, což přispívá k účinnější mobilizaci a transformaci živin rostlinou. Díky těmto dějům následně dochází k lepšímu růstu rostlin a jejich zvýšené odolnosti proti suchu. Kolonizace kořenů rostlin mykorhizními houbami může rovněž omezovat napadení hostitelské rostliny kořenovými patogeny, jako jsou např. Pythium, Fusarium nebo Rhizoctonia (Vosátka 2005). Některé mykorhizní houby mají schopnost kumulovat těžké kovy a omezovat tak jejich vstup do rostlin. U čeledi lipnicovitých, do které jsou řazeny všechny trávy, se jedná o takzvanou endomykorhizu a její nejrozšířenější mykorhizu vezikulo-arbuskulární (VAM). VAM je charakterizovaná tím, že hyfy tvoří na povrchu kořene appresoria (přísavky) a pronikají do buněk vnitřní kůry kořene, ve kterých vytvářejí nejprve keříčkovité arbuskuly, což jsou metabolicky aktivní části houby, které zprvu nepenetrují plasmalemu rostlinné buňky, ale pouze do ní invaginují, a které slouží k zabezpečení oboustranného přenosu látek přes dvě membrány. Po určité době jsou ale rostlinou „stráveny“. Vznikají kulovité vezikuly, které již nemají funkci vstřebávací, ale zásobní. Nejčastěji vytvářejí VAM houby z čeledi Glomaceae, Acaulosporaceae a Gigasporaceae. V zásadě existují dva typy preparátů podporující mykorhizu v půdě (Knot 2006): 1. Preparáty, jejichž hlavním úkolem je podpora životních podmínek mykorhizních hub, které je již ve vegetačním substrátu nebo v půdě vyskytují, a pouze v menší míře obsahují živé mykorhizní houby, nebo je neobsahují vůbec. 2. Preparáty, které obsahují větší množství živých spór mykorhizních hub, podhoubí, nebo části kolonizovaných kořenů hub. V letních měsících dochází často, zvláště na plochách s vysokým podílem písku

TRÁVNÍKY 2006 k postupnému vadnutí až odumírání trávníku (Straka 2005). Hlavní příčinou je vodoodpudivost (hydrofóbnost) půdních částic, které se v důsledku vzniku organického povlaku stávají nesmočitelnými. I při důkladné závlaze nedochází k rovnoměrné distribuci vody v půdním profilu. Voda proniká do hlubších vrstev většími otvory (praskliny, kanálky žížal, aj.). Řešením takového stavu je aplikace půdního smáčedla (wetting agents), které snižuje povrchové napětí vody a tím umožňuje rovnoměrnou distribuci vody v půdním profilu. Tím dochází i k rovnoměrnému transportu živin v půdním roztoku. Současně mohou být použity v nízkých koncentracích k omezení tvorby rosy na trávníku. U některých přípravků je vlivem redukce povrchového napětí deklarována i určitá drenážní schopnost, která urychluje odvod vody z míst s omezenou propustností. Bioalgináty jsou přípravky vyráběné z mořských řas, které kromě mikroprvků

a humínových kyselin obsahují i růstové stimulátory (Svobodová 1998). Pufrují půdu, podporují činnost mikroorganismů a zlepšují využitelnost živin. V praxi se můžeme setkat se spoustou dalších preparátů nejrůznější funkce. Jedná se kupříkladu o přípravky, které obsahují bakterie a enzymy redukují množství travní plsti, biologické preparáty určené k boji proti řasám, nebo křemičité koncentráty, který zvyšují pevnost listů a tím usnadňují sekání a podporují rychlost greenů. Význam pomocných půdních látek bude v budoucnosti zcela jistě stoupat. Především zvyšující se důraz na životní prostředí a s tím související omezování hnojení, chemické ochrany rostlin proti chorobám a škůdcům, či nedostatek vody bude nutit pěstitele trávníků k většímu používání pomocných půdních látek. Prozatím je jejich využití limitováno zpravidla vyšší cenou.

HARTMAN, I. et al. (2005): Revitalizace půd poškozených ropnými produkty a těžkými kovy, Trávníky 2005, Brno: Agentura Bonus, 2005, s. 15-17 KNOT, P (2006).: M ykorhiza - oboustranně prospěšné soužití kořenů rostlin a půdních hub, Inspirace, č. 1/2006, s. 18 - 19 PROCHÁZKA, S. et al. (1998): Fyziologie rostlin, Academia Praha, 1998, s. 219-222, ISBN 80-20005862 STRAKA, J. (2005): Zdravá půda = zdravé rostliny, Green, č. 2/2005, s. 21 SRAKA, J., SRAKOVÁ, M. (2003): Zkušenosti s půdními kondicionéry při zatravňování svahů na extrémních stanovištích, Trávníky 2003, Brno: Agentura Bonus, 2003, s. 16-21 SVOBODOVÁ, M. (1998): Trávníky, 1998, s 48, ISBN 80-213-0380-8 VOSÁTKA, M (2005).: Mykorhizní symbiotické houby-partner zdravého trávníku, Green, č. 4/2005, s. 22-23

VZTAH UTUŽENOSTI VEGETAČNÍ VRSTVY A HYDRAULICKÉ VODIVOSTI U RŮZNÝCH TYPŮ TRÁVNÍKŮ. Milan KOBES, František KLIMEŠ, Vladislav KUKAČKA Úvod. Trávníky, které slouží ke sportovním, rekreačním a okrasným účelům se podílejí na tvorbě venkovního prostředí intravilánů měst a obcí. Jednou z významných funkcí rekreačních i sportovních trávníků je jejich estetická funkce, významná je také jejich velká regenerační schopnost a odolnost mechanickému namáhání (Svobodová, 1998; Fiala, 2005). Na významu nabývá též schopnost trávníků zadržovat a pohlcovat srážkovou vodu. Zastoupení travnatých ploch a jejich stav, který ovlivňuje jejich infiltrační schopnost, může ovlivňovat lokální odtoky vody a transformovat odtok

- 28 -

povrchový na podpovrchový. Tato vlastnost trávníků může přispět k omezení lokálních záplav při jarním tání nebo intenzivních srážkách. U hřišťových trávníků rozhoduje infiltrační schopnost (hydraulická vodivost) drnové vrstvy, ale i hlubších vrstev pěstebního profilu o herní způsobilosti hrací plochy. Infiltrační schopnost travního porostu pro vodu závisí na vlastnostech půdy pod travním drnem a na vlastnostech půdotvorného substrátu, dále na stupni nasycení půdy (půdních kapilár) vodou a též na míře utužení půdního profilu mechanickým zatěžováním. U hřišťových

TRÁVNÍKY 2006 trávníků (zejména fotbalových) bývá jejich hydraulická vodivost vylepšena drenážní vrstvou (pod brankovišti, popř. pod celou plochou hřiště) a též dreny pod pěstebním půdním profilem. Okrasné a rekreační trávníky tyto vrstvy ani dreny většinou nemají, schopnost infiltrovat vodu zde závisí především na jejich mechanickém zatěžování a půdním druhu, resp. půdotvorném substrátu. Vlastnosti vertikálního profilu pod trávníky kladně nebo záporně ovlivňují růst a regeneraci trávníků a jejich hlavní funkční vlastnosti. Hydraulická vodivost vegetační vrstvy travního porostu se zjišťuje za podobných vlhkostních podmínek, nejlépe v jednom dni a při vyšším nasycení půdy vodou (po středně intenzivních dešťových srážkách, nebo po rovnoměrné závlaze asi 15 mm vody) při minimálně 6 opakováních na jednotlivých částech hřiště (např. brankoviště aj.). K odečtům hydraulické vodivosti se využívá kovová trubka (o vnitřním průměru 8-10 cm), šetrně zaražená do potřebné hloubky půdy nejčastěji 10 cm), zcela naplněná vodou a pokles hladiny vody se zjišťuje po 15 minutách (Bureš, Hrabě, 1996; ČSN 73 5910 – „Navrhování, výstavba a rekonstrukce travnatých hřišť uzavřeného tvaru“). Utuženost půdy se zjišťuje elektronickými penetrometrickými přístroji, měřícími, popř. i registrujícími hodnoty tlaku (v MPa) potřebného k pronikání penetrační jehly přístroje do různých hloubek pěstebního profilu půdy pod trávníky. Měření se provádí tak, aby se zjistily podmínky určené lokality (např. části hřiště), nebo aby se získal celkový průměr utuženosti proměřovaného území. Penetrometrické měření utuženosti půdy se provádí při minimálně 16 opakováních, lépe však při 24 - 32 opakováních na jedné části lokality (hřiště – např. v brankovišti). Penetrometrický odpor půd závisí na utuženosti půd (zhutnění) mechanickým namáháním, zrnitostním složení (půdním druhu) a skeletovitosti a na stupni nasycení půdy vodou (měl by být rovněž měřen za obdobných vlhkostních podmínek). Míra zhutnění půd ovlivňuje stav a regeneraci travního drnu a také rychlost zasakování srážkové vody. Materiál a metody. V jarním období roku 2006 byly při odtávání sněhové pokrývky a při výraznějších srážkách u mnohých travnatých ploch v intravilánu Českých Budějovic pozorovány lokální záplavy okrasných trávníků a veřejných travnatých ploch

- 29 -

(obr. 1, 2) a též časté případy herní nezpůsobilosti hřiťových trávníků. Nedostatečná infiltrační schopnost půd u zatravněných ploch byla příčinou lokálních záplav některých objektů a nedostatečnosti a zanášení kanalizačních sítí v okolí. Proto byly u vybraných typů různě využívaných trávníků sledovány vztahy mezi jejich celkovým stavem, zapojením porostů, penetrometricky měřeným utužením půdního profilu a jeho hydraulickou vodivostí. Penetrometrický odpor, resp. utuženost půdního profilu byla proměřována elektronickým penetrometrem (dle Šařece). Hydraulická vodivost byla zjišťována měřením zasakování vody v ocelové trubce o vnitřním průměru 80 mm, zaražené vždy 100 mm pod povrch půdního profilu. Byl přesně měřen čas potřebný k poklesu hladiny vody o 1 mm. Měření proběhlo v krátkém časovém rozmezí jednoho dne, tedy při podobných podmínkách nasycení půdních profilů vodou. Bylo ověřováno celkem 6 typů různých travnatých ploch a 1 kontrolní plocha v areálu Zemědělské fakulty JU v Č. Budějovicích: 1 – rekreační okrasný trávník, málo zatěžovaný, 2 – rekreační okrasný trávník, středně zatěžovaný, 3 – fotbalové hřiště, střední část, 4 – fotbalové hřiště, brankoviště, 5 – pěšina v trávníku, 6 – širší nezpevněná cesta v trávníku (dvoustopá), 7 – kontrolní plocha – písek (sportovní doskočiště). U ověřovaných typů travnatých ploch (1-6) byl zhodnocen stav travního porostu, jeho mezerovitost (podíl prázdných míst), statisticky vyhodnoceny rozdíly v naměřených hodnotách penetrometrického odporu půdy a hydraulické vodivosti a vztah naměřených hodnot těchto ukazatelů stavu travních porostů. Výsledky Porostová skladba trávníků na stanovištích 1 a 2 (tab. 1) odpovídá dlouhodobě neobnovovanému polopřirozenému travnímu porostu s extenzívní údržbou (kosení 4x – 7x ročně dle potřeby, bez hnojení) a s nízkým (var. 1) a středním (var. 2) zatěžováním. V důsledku spíše extenzivní údržby těchto okrasných a rekreačních trávníků je zde pestřejší druhová skladba (zejména u varianty 1), podobná lučním společenstvům. Hřišťový trávník fotbalového hřiště ve sportovním areálu Zemědělské fakulty JU vykazuje typickou porostovou skladbu

TRÁVNÍKY 2006 zatěžovaných trávníků a mírně zhoršenou kvalitu, zejména v prostoru brankoviště (prázdná místa až 35 % D). Hustotu porostu by zde příznivě ovlivnilo vhodně aplikované hnojení. Porosty na pěšině a cestě pro pěšší a pro zahradnickou techniku vykazují nižší počty druhů a sníženou pokryvnost trav v důsledku vysokého zatěžování a nadměrné utuženosti půdy, což zde brání regeneraci travního drnu. Mezní utuženost půdy v jarním období při vyšším nasycení půdy vodou, resp. penetrometrický odpor, při kterém byl zjištěn podíl prázdných míst nad 50 %, činil nad 1,50 MPa v hloubce 4 cm a nad 2,3 MPa od hloubky 8 cm. Penetrometrický odpor půd u různě využívaných trávníků byl ovlivněn způsobem a intenzitou jejich využívání (tab. 2), kdy vliv různé zátěže travního drnu byl nejvýraznější v hloubkách 8 a 12 cm pod povrchem půdy. Naopak v povrchové vrstvě (4 cm) během zimy vlivy různé zátěže travního drnu částečně odezněly (mrazové pohyby půdy aj.). Při hodnocení penetrometrického odporu půd se potvrdil i předpokládaný vliv zrnitostního složení půdního substrátu (minimální penetrometrický odpor písku v doskočišti). Při statistickém vyhodnocení utuženosti půdy u různých trávníků (var. 1 – 6; tab. 4) byly zjištěny statisticky významné rozdíly hodnot penetrometrických odporů v hloubce 8 cm, resp. vysoce významné rozdíly v hloubkách 12 a 16 cm. Přitom právě utuženost půdního profilu v hloubkách 6 – 20 cm má rozhodující vliv na její hydraulickou vodivost. Hydraulická vodivost rekreačních i sportovních trávníků vykázala v jarním období při vyšší vlhkosti půd velmi nízké hodnoty a hodnoty koeficientu filtrace výrazně pod normativními hodnotami (tab. 3, var. 1-6). Rozdíly v hydraulické vodivosti půdních profilů v hloubce 10 cm pod povrchem byly statisticky vysoce významné (tab. 4). Hodnoty hydraulické vodivosti klesaly se zvyšujícími se hodnotami

penetrometrických odporů půd, resp. se vzrůstajícím zatěžováním a utužeností půdy s trávníky. Mezi hodnotami hydraulické vodivosti půdy (y) a její utužeností (x) byla zjištěna negativní závislost, vyjádřená regresní rovnicí: y´ = 16,410x-1,58154 (R2 = 0,811; p < 0,01). Vztah závislosti hydraulické vodivosti půdy (y) a její utužeností (x; vyjádřené penetrometrickým tlakem, resp. odporem v MPa) v hloubce 8 – 10 cm u různě využívaných trávníků zobrazuje obr. 3. U okrasných a rekreačních trávníků včetně pěšinek a cesty (var. 1, 2 a 3, 4) byly pozorovány v jarním období lokální záplavy, zhoršující užitkové vlastnosti těchto porostů. Naopak u hřišťových trávníků na hrací ploše včetně brankovišť nebyla pozorována stagnující voda a to i přes zjištěné vyšší hodnoty utuženosti půdy a zhoršenou hydraulickou vodivost. K lepšímu odvádění vody přispívá u hřišťových ploch dokonalé urovnání povrchu půdy před založením trávníku i válení během využívání a tím zvětšení zasakovací plochy pro vodu. Příznivé je též využití drenážních vrstev (zejména pod brankovišti) a vyspádování celé plochy (nepatrně snížené okraje a vyvýšená brankoviště). U rekreačních a okrasných trávníků, kde použití drenážních materiálů nebo drenů je často příliš nákladné, nabývá na významu precizní urovnání a vyspádování půdy při zakládání těchto trávníků (zvětšení zasakovací plochy nebo odvádění vody). Vhodná je též regulace zatěžování trávníků, zejména u některých veřejných ploch, s využitím ozdobných zábradlí či záhonů a též zpevnění a mírné vyvýšení pěšinek a cest v trávníku. Vhodná příprava půdy a terénu před založením trávníků a regulace jeho zatěžování může přispět ke zlepšení jejich porostové skladby, vzhledu i užitkových vlastností.

Tab. 1 Porostová skladba ověřovaných ploch travních porostů, vyjádřená projektivní dominancí jednotlivých druhů, agrobotanických skupin a prázdných míst (% D). Porostová skladba

Agrostis tenuis Alopecurus prat. Dactylis glomer.

1– trávník 9 4 2

Varianty ověřovaných trávníků, %D 2– 3– 4– 5– trávník hřiště hřiště pěšina 10 1 . . 3 . . + . . . .

- 30 -

6– cesta . . .

TRÁVNÍKY 2006 Festuca pratensis Festuca rubra Holcus lannatus Lolim perenne Phleum pratense Poa annua Poa pratensis Trisetum flaves. Trávy celkem Medicago lupulina Trifolium repens Jeteloviny celkem Achillea millef. Alchemilla vulg. Bellis perennis Cerastium vulg. Plantago lanceol. Plantago major Ranunculus rep. Taraxacum sp. Byliny celkem Prázdná místa

5 7 1 15 4 1 17 4 69 + 4 4 1 1 + + 4 + 1 9 16 11

2 3 . 27 2 1 26 + 74 + 2 2 . . 1 . 3 1 + 4 9 15

. + . 28 + + 52 . 80 . 4 4 . . 5 . . + . . 5 16

. . . 23 . . 39 . 62 . + + . . 3 . . + . . 3 35

. . . 26 . . 16 . 42 . + + . . . . . 1 . + 1 57

. . . 13 . . 5 . 18 . . . . . . . . + . . + 82

Tab. 2 Penetrometrický odpor v půdních profilech (v MPa) pod různými typy travních porostů a na kontrolním stanovišti (průměrné hodnoty z 24 opakování). Hloubka v půdním profilu v cm

1– trávník

4 8 12 16

0,94 1,08 1,43 1,65

4 8 12 16

100 100 100 100

Ověřované varianty 3– 4– 5– 6– hřiště hřiště pěšina cesta Průměrný penetrační tlak v MPa 0,76 1,21 1,22 1,61 1,62 1,33 1,66 1,53 2,37 2,61 1,71 1,96 1,89 2,65 3,01 1,98 2,08 2,08 2,90 3,38 Relativní vyjádření penetračního tlaku v porovnání s variantou 1 80,8 128,7 129,8 171,3 172,3 123,1 153,7 142,7 219,4 241,7 119,6 137,1 132,2 185,3 210,5 120,0 126,1 126,1 175,7 204,8 2– trávník

7– písek 0,11 0,28 0,59 0,77 11,7 25,0 41,26 46,7

Tab. 3 Hydraulická vodivost půdních profilů v hloubce 10 cm pod povrchem půdy u různých typů trávníků (v jarním období), vyjádřená úbytkem výšky vodního sloupce (v mm/hodinu), resp. množstvím infiltrované vody (v litrech/hodinu/m2) a s uvedením koeficientů filtrace (podle ČSN 73 5910): Varianta 1 – trávník (nižší zátěž) 2 – trávník (střední zátěž) 3 – hřiště fotbalové 4 – hřiště (brankoviště) 5 – pěšina v trávníku

Hydraulická vodivost mm/hod. resp. l/m2/hod. 9,88 7,39 6,20 5,61 2,43

- 31 -

Relativní hydraulická vodivost v porovnání s var. 1 (v %) 100 74,8 62,7 56,8 24,6

Koeficient filtrace K 0,000274 0,000205 0,000165 0,000155 0,000067

TRÁVNÍKY 2006 6 – cesta (nezpevněná) 7 – písek (doskočiště)

3,11 387,24

31,5 3919,4

0,000086 0,010757

Tab. 4 Analýza variancí penetrometrického odporu půdy v různých hloubkách půdního profilu (4 – 16 cm) a hydraulické vodivosti půdy v hloubce 10 cm u ověřovaných stanovišť (varianty 1-6). Hloubka půdního profilu 4 cm

Zdroj proměnlivosti

Součet čtverců

Stupeň volnosti

Průměrný čtverec

F vypočtené

varianty opakování varianty opakování varianty opakování varianty opakování varianty opakování

1,785 0,516 5,432 0,947 5,382 0,669 6,427 0,734 151,662 4,683

5 23 5 23 5 23 5 23 5 3

0,357 0,258 1,086 0,473 1,076 0,334 1,285 0,367 30,332 4,561

2,986 1,432 4,331* 0,948 6,473** 0,746 8,471** 0,732 33,399** 0,191

8 cm 12 cm 16 cm 10 cm

Hladina pravděpodobnosti p 0,056 0,270 0,017 0,410 0,004 0,491 0,001 0,497 0,000 0,901

. Obr. 3 Graf závislosti hydraulické vodivosti půdy (y; mm/hod.) na její utuženosti (x; penetrometrický odpor v MPa) v hloubce 10 cm pod povrchem u různě využívaných trávníků. 18 16 14 12 10 y

8 6 4 2 0 0

1

2

3

4

5

x

Poděkování: Tato práce vznikla za finanční podpory výzkumného záměru MSM 6007665806. Použitá literatura: Bureš, F., Hrabě, F.: Trávníkářské praktikum. Brno, MZLU, 1996, 86 s. Fiala, J.: Charakteristiky kvality trávníku. In: Trávníky 2005. Ostrava, Agentura Bonus, 2005, s. 30 – 34. Svobodová, M.: Trávníky. Praha, AF ČZU, 1998, 81 s. Ing. Milan Kobes, Ph.D.(1), doc. Ing. František Klimeš, CSc.(1), PaedDr. Vladislav Kukačka, Ph.D.(2) Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, (1) Katedra travních ekosystémů a horského zemědělství, (2) Katedra tělesné výchovy

- 32 -

TRÁVNÍKY 2006

HISTORIE, SOUČASNOST A PERSPEKTIVA VZDĚLÁVÁNÍ V TRÁVNÍKÁŘSKÉ PROBLEMATICE NA MZLU V BRNĚ František HRABĚ 1.0. Rozvoj a současný stav vzdělávání v oblasti trávníkářství 1.1. Historie trávníkářství a rozvoj vzdělání Počátky výzkumných prací a informací z oblasti „Trávníkářství“ jsou spjaty s emeritním vedoucím Katedry pícninářství a výroby krmiv panem prof. Ing. Dr. Františkem Burešem, CSc. Výzkumné práce byly zahájeny prof. Burešem na VPS Vatín – Radonín, okr. Žďár n/Sáz. ve spolupráci se ŠS Hladké Živoříce (ing. Světlík). Předmětem výzkumu byla lipnice luční a psineček tenký. Z těchto výchozích materiálů byla vyšlechtěna odrůda P.t. – Golf. Současně byly vytvořeny na tehdejší katedře pícninářství i organizační předpoklady pro zahájení výuky specializace trávníkářství a to vznikem oddělení „Trávníky“. Završením této fáze bylo uspořádání mezinárodního sympozia (20.-25.5.1969) „Anlage und Pflege der Sportrasenflächen“ na tehdejší VŠZ v Brně. Sympozia se aktivně zúčastnilo 31 výzkumných pracovníků z toho ze zahraničí 20. Významné výzkumné plochy trávníků byly založeny ve sportovním středisku Nymburk pod vedením p. Bělky. V období 70-tých let pokračuje výzkum trávníků na VPS v Liberci. V této době začíná systematická spolupráce výzkumných pracovníků s ČFS formou přednášek a demonstrací při výročních jednáních, následně vydáváním „Metodických listů“ k zakládání, ošetřování trávníků a později k systémovému hodnocení hřišťových ploch na stadionech 1. ligy. Novější historie je opět spjata s prof. Burešem. Po téměř 25letém přerušení byl připraven I. běh „Trávníkářské školy“ pro posluchače a doktorandy denního studia.

V dalších letech byla již zahájena pro posluchače AF – Fyto, VZ a doktorandy výuka volitelného předmětu „Trávníkářství“ a současně „Trávníkářská škola“ pro podnikatele a pracovníky z vědeckovýzkumné oblasti. Nelze opomenout i pokus o vydávání specializovaného periodika k problematice trávníkářství „Trávníky – sport, zeleň, ekologie“ (1991-1992) a následně „Zahrada – park - krajina - trávníky“ (19942003). 1.2. Současný stav vzdělávání na MZLU Systémové vzdělání pracovníků z praxe v oblasti trávníkářství započala v bývalé ČSSR na Slovensku firma Rožnovská travní semena, pobočka Bratislava, vedená bývalým ligovým rozhodčím p. Ing. Urbánkem. Pod záštitou SPŠ v Malinovu a s povolením ˇMS SR byly realizovány pod metodickým vedením prof. Bureše „Zimní školy“ v rozsahu cca 160 hod. výuky. • Výuka na univerzitách v ČR Po vzniku samostatnosti ČR a SR dochází k rozvoji výuky na VŠZ Brno, VŠZ Praha, JČU v Českých Budějovicích a i VŠP v Nitře pro zájemce z řad posluchačů a to formou volitelné výuky. Na MZLU v Brně byla výuka „Trávníkářství“ realizována semestrální formou v rozsahu 56 hodin od roku 1992. Výuky se zúčastnilo dosud 654 posluchačů na AF a i jiných fakultách. Současně probíhá výuka „Základů trávníkářství“ na ZF MZLU v Lednici na Moravě. Přehled je uveden v tabulce. Od roku 2004 je vyučováno „Trávníkářství“ i v rámci programu U3V (180 posluchačů).

Přehled výuky „Trávníkářství“ pro studenty: Rok 1996 1997 1998 1999 2001 2002 2002 2003

Výuka Trávníkářství - základy Trávníkářství - základy Trávníkářství - základy Trávníkářství - základy Trávníkářství - základy Trávníkářství Trávníkářství - základy Trávníkářství

Rozsah 84 56 56 66 56 56 16 56

- 33 -

Počet 84 56 20 17 49 34 29 34

Fakulta AF AF ZF, AF ZF, AF AF – volitelný AF – fyto, VZ ZF AF – VZ, zoo

TRÁVNÍKY 2006 2003 2004 2004 2004 2005 2005 2006 2006

Trávníkářství - základy Trávníkářství Trávníkářství - základy Trávníkářství Trávníkářství Trávníkářství - základy Trávníkářství Trávníkářství - základy

16 56 16 56 56 16 56 16

• Rozvojový výukový projekt – „Alternativní krajinotvorné a mimoprodukční funkce travních porostů“, „Rozvoj vzdělání v oboru TRÁVNÍKÁŘSTVÍ“ č. 147. V rámci tohoto rozvojového projektu, jehož cílem je připravit odpovídající oborovou formu výuky trávníkářství, je realizován kurz „Trávníky a městská zeleň“ s řešením v letech 2004-2006, v rozsahu 3. semestrální výuky. Kurz je určen pro pracovníky z řídící komunální sféry. 1.3.Vzdělávání pracovníků z praxe Současně s výukou posluchačů bylo započato i se vzděláváním zájemců v první fázi z řad správců fotbalových hřišť a jednotlivých zájemců z řad golfistů. V této fázi byla výuka převážně orientována na problematiku fotbalových a užitkových (parkových) trávníků. K expanzivnímu růstu zájemců o problematiku trávníkářství došlo na základě smluvní spolupráce s vedením ČSG. Dle jejich

39 ZF 27 AF – všechny obory 44 ZF 31 AF – kombinované studium 61 AF, ZF, LDF 30 ZF 75 AF, LDF, ZF 24 ZF požadavku byla realizována v letech 2003-2004 výuka „Zimních škol greenkeeperů“ s účastí celkem 136 posluchačů. Při rozsahu cca 100 hod. výuky a praktických cvičení došlo i ke kvalitativnímu zvýšení úrovně a i obsahové změně výuky. Většina účastníků složila předepsanou zkoušku a obdržela dle Směrnice č. 5/2002 č.j. 1194/2002 „Osvědčení“ o absolvování kurzu. V roce 2004 a 2005 (tedy 2x) byl dále na MZLU v Brně uskutečněn „Nástavbový kurz pro greenkeepery“ (2 denní), v němž přednášeli m.j. přední odborníci ze SRN – Dr. H. Müller-Beck, Dr. H. Schulz, Dipl.Ing. W. Prämassing, Dr. Armbruster a z Rakouska Dr. Zopf. V této souvislosti nelze opomenout i přednáškové aktivity p. Univ. Prof. Schönthalera z BOKU Wien, dále p. R. Ernsta ze Švýcarska. Celkový počet pracovníků z praxe v těchto školách a kurzech činí 269.

Přehled pořádaných „Zimních škol“ pro Greenkeeperů a správce fotbalových hřišť: Rok Název kurzu Rozsah Počet osob 1996 Trávníkářství 84 36 1997 Trávníkářská škola 56 15 1998 Trávníkářství 56 23 1999 Trávníkářská škola 66 13 2001 Trávníkářství 49 24 2003 Trávníkářství – specializace golf 78 57 Trávníkářství – spec. fotbalové trávníky a hřiště 62 22 2004 Trávníkářství – golf 80 24 Trávníkářství – golf – nástavbový 17 28 2005

Trávníkářství – golf – nástavbový

1.4. Výuka ve středních odborných školách V současné době dochází k rozvoji výuky trávníkářství i na Střední zahradnické škole v Ostravě, a SIŠ v Boskovicích. Na Střední integrované škole v Boskovicích je výuka zajišťována externě pracovníky Ústavu pícninářství AF. Zaměření výuky je směřováno do oblasti práce se strojovou technikou při ošetřování trávníků, jejich provozem, údržbou a dodržováním bezpečnostních předpisů.

- 34 -

16 27 2.0. Spolupráce s profesními organizacemi V ČR Ústav pícninářství AF MZLU v Brně úzce spolupracuje s vedením sportovních organizací. V materiální a technické komisi ČFS působil zástupce ústavu (nyní soukromý podnikatel – Ing. J. Straka). Přední spolupracovníci ČFS Ing. Našinec a p. Bělka ml. zajišťují v kurzech a výuce posluchačů přednášky a praktická cvičení, týkající se problematiky výstavby, provozu, strojů k ošetřování trávníků a hodnocení trávníků.

TRÁVNÍKY 2006 Intenzivní spolupráce je rozvinuta s vedením

Ing. Grézl), Irimon (Ing. Šenkýř) a firma p. Bělky. Z vědecko-výzkumné základny se aktivně na výuce podílí pracovníci následujících institucí: OSEVA PRO s.r.o. Praha, VTS Rožnov-Zubří Ing. Cagaš, Ing. Ševčíková; ŠS Hladké Životice – Ing. Černoch, OSEVA UNI a.s. Choceň, ŠS Větrov – Ing. Našinec; Agrostis Rousínov – Ing. Straka; Fi KVĚT Blažovice – Ing. Vrbas.

ČSG, jmenovitě p. Pavelčák a Ing. Kubata. Spolupráce se týká konzultací přípravy a obsahu výuky zimních škol a zejména organizačních a metodického zajišťování závěrečného 2-3 denního praktického cvičení, vč. zastoupení člena vedení ČSG ve zkušební komisi. Na výuce trávníkářství se podílí i přední specialisté význačných trávníkářských firem. Jedná se o ITTEC Praha (RNDr. Hrdina, Ing. Čermák), Profigrass Brno (Ing. Chytka, Poř. Instituce číslo 1 BOKU Wien 2 Fi TEXTRON 3 ÖGV 4 5 6

7

3.0. Spolupráce se zahraničními institucemi Ústav již dlouhodobě spolupracuje v oblasti výuky a vzdělávání se zahraničními institucemi a odborníky – specialisty. Osoba

Prof.Dr.Dr.h.c. K.H. Schönthaler Dr. Robert Ernst Dr. Inh. Hein Zopf (Golf Course Superintendant) Fi Zehetbauer Dr. Reinhard Zehetbauer Fi COMPO Doz.Dr. K.H. Müller-Beck president „Deutsche Rasengeselschaft“ DEULA Rheiland Dr. Wolfgang Prämassing GmbH Dr. Heinz Velmas Dr. Karl Thoer (Akreditovaná firma pro vzdělávání v zemědělství a trávníkářství) Dr. Armbruster – akreditovaný specialista

Země Rakousko Švýcarsko Rakousko Rakousko SRN SRN

SRN

Aktivity uvedených osob jsou soustředěny na přednáškovou činnost ve výuce na naší MZLU, dále na organizaci zahraničních exkurzí posluchačů (Schönthaler, Zehetbauer). 4.0. Vědecko výzkumné aktivity 4.1. Experimentální zařízení Ústav pícninářství založil a vybudoval pro názornou praktickou výuku trávníkářství a demonstraci trávníkových ploch a v návaznosti i pro experimentální činnost diplomantů a doktorandů následující zařízení. Experimentální trávníková plocha • Týká se reakce 3 typů a 6 odrůd kostřavy červené při rozdílné úrovni ošetřování • Demonstrační a experimentální plochy pro užitkové trávníky ve VPS Vatín Formou maloparcelkových ploch je zařazeno na plochu celkem 5 trávníkových druhů a 10 odrůd. Cílem je hodnocení hospodářských charakteristik při polointenzivním a intenzivním ošetřování. • Soustava modelových odtokových povodí ve VPS Vatín Na této polní laboratoři je hodnocena bilance odtoku a vsaku srážkové vody a smyvu zeminy ze svahu s různou expozicí (J, S) u travního porostu v kombinaci s polními plodinami. Cílem je vyhodnocení protierozní a infiltrační funkce travních porostu v kritických obdobích (jarní tání, přívalový déšť). • Demonstrační trávníkové plochy s umělou konstrukcí a lyzimetrickým zařízením V BZA MZLU je vybudována uvedená demonstrační plocha se 3 typy trávníků, s automatickým závlahovým zařízením, dále s automatickou meteorologickou stanicí. Mimo demonstračního účelu je na ploše umístěno lyzimetrické zařízení k hodnocení úrovně infiltrace vody a změn v její kvalitě (obsah polutantů). Dále je plánováno vybudování demonstračního extenzivního (travního a bylinného) a intenzivního (konstrukčního) ozelenění střech. • Demonstrační plochy systémové regenerace parkových trávníků

- 35 -

TRÁVNÍKY 2006 V BZA byla na jaře 2005 založena demonstrační trávníková plocha na níž jsou demonstrovány různé systémy regenerace a zlepšování kvality trávníku, vč. změn druhové skladby. 4.2. Doktorské disertační práce • Obhájená doktorská disertační práce: STRAKOVÁ, M. Vývoj a struktura nadzemní a podzemní biomasy trávníkových odrůd trav. (Disertační práce). Brno 2001. 120 s + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická • Řešené doktorské disertační práce: Knot, P.: Vliv extenzivní a intenzivní exploatace trávníkového drnu na fyzikální charakteristiky vegetační vrstvy Vrzalová,J.: Srážkové a infiltrační poměry u intenzivně ošetřovaných sportovních trávníků 4.3. Diplomové a bakalářské práce BÖHMOVÁ, K. Stratifikace kořenové fytomasy trávníkových druhů. (Diplomová práce). Brno 2000. 48 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická ŠIMÍČKOVÁ, H. Struktura drnové části trávníkových druhů. (Diplomová práce). Brno 2000. 66 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická HORÁK, I. Rozdíly v infiltraci vody u trávníkových druhů. (Diplomová práce). Brno 2000. 93 s. MZLU v Brně. Fakulta agronomická HÝBLOVÁ, L. Vliv způsobu ošetření na vývoj, zdravotní stav a estetiku trávníkového drnu. (Diplomová práce). Brno 2002.60s.+ přílohy.MZLU v Brně. Fakulta agronomická KRÁL, V. Struktura drnu trávníkových druhů a její vztah k infiltraci vody. (Diplomová práce). Brno 2002. 54 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická NIEMIEC, L. Monitoring výskytu chorob trav na golfových hřištích. (Diplomová práce). Brno 2003. 108 s. MZLU v Brně. Fakulta agronomická HON, L. Zhodnocení travního porostu na drahách vybraného golfového areálu. (Bakalářská práce). Brno 2004. 75 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická SOBOTOVÁ, H. Vyhodnocení vybraných charakteristik u trávníkových odrůd kostřavy červené. (Diplomová práce). Brno 2004. 121 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta zahradnická v Lednici. PROCHÁZKOVÁ, P. Vliv aerifikace na fyzikální charakteristiky drnu a stratifikace kořenové fytomasy u sportovních trávníků. (Diplomová práce). Brno 2005. 60 s. + přílohy. MZLU v Brně. Fakulta agronomická. 5.0. Publikační aktivity – disertační a diplomové práce, vědecké, odborné a populární publikace ústavu Rámcový přehled o těchto aktivitách je patrný z tabelárních údajů: Aktivita Počet Poznámka Doktorské disertační práce 3 1 obhájena 2 v řešení Diplomové práce 9 9 obhájeno Učební texty 8 z toho • monografie, skripta • monografie 4 • kapitoly 4 Původní vědecké, odborné a populární 15 z toho: práce • původní práce 7 • odborné 7 • populární 1 5.1. Učební texty BUREŠ, F. a HRABĚ, F. Trávníkářské praktikum. Brno: MZLU v Brně, 1996. 86 s. (skriptum) ISBN 807157-223-3. BUREŠ, F. a HRABĚ, F. Trávníkářské praktikum–doplněk. Brno : MZLU v Brně, 1996. 60 s.

- 36 -

TRÁVNÍKY 2006 HRABĚ, F. a kol.: Trávy a trávníky – co ještě o nich nevíte. Kap. IV. Kategorie trávníků a skladba trávníkových směsí, s.43-53, Kap. V. Pěstování trávníků, s. 55-65, Kap. X. Specifika trávníků pro kopanou, s.107-114, Kap. XI. Specifika golfových trávníků, Kap. XII. Speciální typy trávníků, s. 125-130. Olomouc: Hanácká reklamní, 2003. 158 s. ISBN 80-903275-0-8 HOUDEK, I., HEJDUK, S. Morfologické, biologické a hospodářské charakteristiky druhů trav. In HRABĚ, F. a kol. Trávy a jetelovinotrávy v zemědělské praxi. Olomouc: Vydavatelství ing. Petr Baštan, 2004, s.19-26. HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Revoluce v omezování mechu v trávnících, s. 56, Mulčování travních porostů a trávníků, s. 61-64, Bizonní tráva – Buffalograss (Buchloe dactyloides) druh vhodný pro ozelenění suchých svahů, s. 118, Co dělat s mokrou trávníkovou plochou? s. 123. Olomouc: Vydavatelství ing. Petr Baštan, 2005, roč.1. 139 s. ISBN 80-9032-75-24. HEJDUK, S., FRYDRYCH, J., ANDERT, D., KÁRA, J., JUCHELKOVÁ, D. Nové poznatky ve výzkumu energetických trav. In HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Ing. Petr Baštan, 2005, roč.1, s. 93-97. ISBN 80-903275-2-4 KNOT, P. Lipnice roční (Poa annua) plevel v trávníku nebo jen možné „soužití“. In HRABĚ, F. a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Ing. Petr Baštan, 2005, roč.1, s. 116-117. ISBN 80-9032752-4 SKLÁDANKA, J. Několik slov k zásadám zakládání trávníku. In HRABĚ a kol. Trávníkářská ročenka 2005. Olomouc: Vydavatelství ing. Petr Baštan, 2005, s. 15-17. ISBN 80-9032-75-24. HRABĚ, F. a BUCHGRABER, K. Pícninářství – travní porosty. (Skriptum). Brno 2004. 151 s. MZLU v Brně. Fakulta agronomická. ISBN 80-7157-816-9. 5.2. Původní vědecké články, články ve sbornících a časopisech HEJDUK, S. Travní porosty a riziko povodní v předjarním období. In Produkčné, ekologické a krajinotvorné funkcie trávnych ekosystémov a kŕmnych plodín. Nitra: Slovenská poľnohospodárska univerzita, 2004, s.108-123. ISBN 80-8069-409-5. HRABĚ, F., SKLÁDANKA, J., HEJDUK, S. V botách toulavých. Green. Časopis Českého svazu greenkeperů. 2004, 4 (3): 12-15. HRABĚ, F.: Druhová skladba travních porostů a možnosti jejího zlepšování. In: Sborník referátů z konference 5.6. 2002 v Luhačovicích Intenzivní využívání travních porostů. Luhačovice, TOKO, 2002. KASPRZAK, K., HALVA, E., VÍTEK, L., HRABĚ, F.: Protierozní účinnost kořenového systému druhů a odrůd čeledě Poaceae. Acta Univ. agric. Brno, Fac. agron., 28, 1980, č.3-4, s.223-238. /res. rus., angl., něm./. KNOT, P. Vliv abiotických faktorů na klíčivost lipnice luční a lipnice nízké. In Trávníky 2005, sborník z odborného semináře v Ostravě. Hrdějovice, Agentura BONUS, 2005, s. 39-43. ISBN 80-8680204-3. KNOT, P., LASER, H., OPITZ V. BOBERFELD, W. Auswirkungen unterschiedlicher SaatgutVorbehandlungen auf die Keimfähigkeit von Poa pratensis-Sorten für Rasen. Mitt. Ges. Planzenbauwiss, 2004 (16):225-226.

KNOT, P., LASER, H., OPITZ V. BOBERFELD, W., HRABĚ, F. Vliv podmínek prostředí a úpravy osiva na klíčivost lipnice luční (Poa pratensis). In MendelNet´ 04 Agro -sborník abstraktů z konference posluchačů postgraduálního doktorského studia. Brno: AF MZLU v Brně, 2004, s. 21. ISBN 80-7157-813-4. LITSCHMAN, T., KLEMENTOVÁ, E., HEJDUK, S.: Bilancia potreby vody pre trávníky. In: Zborník z konferencie (CD) s medzinárodnou účasťou „Hydrológia na prahu 21. storočia – Vizie a relita“. ÚH SAV, SVH, SV IGBP, Smolenický zámok, 5.-7. květen 2003. s.215-224. LITSCHMANN, T., STRAKA, J.: Význam měření půdní vlhkosti pro optimalizaci závlahy trávníků. In: Sborník „Trávníky 2001“. Hrdějovice: Agentura Bonas, 2001, s. 18-22. ISBN 80-902690-3-6. LITSCHMANN, T., STRAKA, J.: Zkušenosti s makropórovým zasakováním v travním porostu v oblasti Českomoravské vysočiny. In: CD ROM VIII. Posterový deň s mezinárodnou účasťou Transport vody, chemikálií a energie s systéme pôda-rastlina-atmosféra. Bratislava:ÚH SAV, 2000, ISBN 80-968480-0-3.

- 37 -

TRÁVNÍKY 2006 PROCHÁZKOVÁ, P., SKLÁDANKA, J. Vliv aerifikace na regeneraci kořenové hmoty fotbalových trávníků. In MendelNet´ 04 Agro -sborník abstraktů z konference posluchačů postgraduálního doktorského studia.. Brno: AF MZLU v Brně, 2004, s. 27. ISBN 80-7157-813-4. STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F. Vliv travního druhu a vegetačního substrátu na rychlost infiltrace vody do travního drnu intenzivního trávníku. In Trávníky 2001, ročenka českého trávníkářství. Hrdějovic,: Agentura BONUS, 2001, s. 22-25. ISBN 80-902690-3-6 STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F., STRAKA, J. Rozdíly v hmotnosti, struktuře a dynamice tvorby nadzemní části drnu vybraných trávníkových druhů. In Trávníky 99 – ročenka českého trávníkářství. Hrdějovice, Agentura Bonus, 1999, s. 26-29. ISBN 80- 902690-0-1. STRAKOVÁ, M., HRABĚ, F.: Weight and Stratification of root biomass in selected turf cultivars. Plant production, 2001, 47, (10): 451-455. VÍTEK, L., HRABĚ, F.: Travní porosty na vodohospodářských stavbách. In Zakládání a ošetřování trávníků vodohospodářských staveb. Brno: Hydroprojekt, Vývoj, 1983, č. 3. 73 s. (Technickoprovozní rozvoj vodního hospodářství ČSR, hlavní úkol č. 8 „Zlepšování životního prostředí“)

6.0. Budoucnost rozvoje trávníkářství Dynamický rozvoj oboru trávníkářství, zabývajícího se významnými krajinotvornými, estetickými, ekologickými, sportovními funkcemi u téměř 0,5 mil. ha trávníkových ekosystémů spolu s lučními a pastevními porosty (cca 1 mil. ha), tj. celkem 1,5 mil. ha travního biomu s pokrytím 40 % zemědělské půdy, se významně promítá do tzv. mimoprodukčních externalit s významným ekonomickým a zdravotním dopadem do kvality životního prostředí a života společnosti vůbec, vyžaduje tedy i kvalifikované přístupy k řízení trávníkových a travních ekosystémů. Dokladem jsou počty zájemců z řad posluchačů a i z praxe o vzdělávání v této oblasti. Problémy na tomto úseku lze zobecnit následně: • nedostatečná informovanost uživatelské sféry (obyvatelstva) k této konkrétní tématice a její zcela laxní (devastační) přístup k využívání trávníkových porostů; • nedostatečná kvalifikační a osobní úroveň řídící sféry v komunální oblasti bez systémového přístupu k postupnému zlepšování (regeneraci) městské zeleně a trávníků (nejen tedy většinou nekvalitní „údržba“); 80 % nákladů na „údržbu“ zeleně je vynaloženo na trávníky! • oblast vzdělávání ze strany univerzit je díky jejich aktivní spolupráci se zahraničními partnery dobře připravena provést inovaci výuky,

případně vyšších forem vzdělávání posluchačů (Bc-studium, doktorandské studium). Rezervy v této oblasti lze nalézt ve: - výchově učitele – specialisty pro tento obor; - optimalizací spolupráce mezi VŠ a VÚ, zvláště v oblasti základního výzkumu trávníků a zajistit pro tento výzkum financování z prostředků SR, příp. firemních zdrojů; - založit a vytvořit strukturu profesní organizace „Trávníkářská společnost ČR“, např. formou obecně prospěšné společnosti; tato společnost by měla spoluvytvářet směry rozvoje a výchovy posluchačů, příp. i tendencí výzkumu a kriterií na úroveň vzdělávání. Dále by měla být představitelem pro spolupráci s politickou a hospodářskou sférou a partnerem pro jednání se zahraničními společnostmi. • usilovat o akreditaci oboru „Trávníkářství“ buď formou Bc-studia (2-3leté) nebo doktorandského studia (2-3leté); • u specializovaných typů vzdělávání určit nejen optimální proporce mezi teoretickou a praktickou výukou, ale i diverzifikovat stupeň vzdělání, vč. klasifikace odbornosti. Zvýšit úroveň znalostí právních a bezpečnostních předpisů. • umožnit v průběhu kurzu získání speciálních osvědčení k provozu techniky a nářadí, příp. i certifikát pro práci s chemickými přípravky. V tomto směru lze vhodně koordinovat výchovu se středními odbornými školami.

Zpracováno s podporou finančních prostředků RP MŠM č. 213 a č. 147. Prof.Ing. František Hrabě, CSc. Ústav výživy zvířat a pícninářství, MZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno, [email protected]

- 38 -

TRÁVNÍKY 2006

TRÁVNÍKÁŘSTVÍ NA ČESKÉ ZEMĚDĚLSKÉ UNIVERZITĚ V PRAZE. Miluše SVOBODOVÁ Trávníkářství bylo v minulosti vždy spojeno s pícninářstvím, především s trvalými travními porosty. Na pastvinách vzniknul golf a zcela určitě byly na travních porostech odjakživa provozovány i ostatní míčové a jiné hry. Pro cílené zakládání okrasných a hřišťových trávníků byly dlouho používány stejné druhy a odrůdy, jako pro pícní využití. Rozdíl mezi loukou nebo pastvinou a krajinným trávníkem je často dán jen administrativně. Právem tedy výzkum a výuka trávníkářství bývají soustředěny v pícninářsky zaměřených institucích, ať už výzkumných ústavech nebo katedrách vysokých škol a univerzit. V minulosti se trávníkářstvím zabýval např. akademik Antonín Klečka, který později založil na Vysoké škole zemědělské v Praze katedru pícninářství. Následovali ho profesoři Vladimír Regal, Jiří Velich a Jan Štráfelda z téhož pracoviště. V tehdejší době nebylo trávníkářství v popředí zájmu, takže se jejich aktivity v tomto směru omezovaly především na konzultační a poradenskou činnost pro různé sportovní kluby a jiné instituce. Po roce 1989 došlo k politickým a hospodářským změnám, v jejichž důsledku nabyly na významu ekologické, hygienické, estetické a jiné neprodukční funkce travních porostů, ať už v krajině nebo v intravilánech. Na to jsme na Katedře pícninářství Agronomické fakulty (nyní Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů) ČZU v Praze reagovali zavedením nového předmětu Trávníkářství do výuky studentů, především se zaměřením na zahradnictví. Předmět s rozsahem 28 hodin přednášek a 28 hodin praktických cvičení byl hojně absolvován i studenty jiných směrů. Později byla problematika zpřístupněna i studentům ostatních fakult v rámci modifikovaného volitelného předmětu Zakládání a pěstování trávníků. S narůstající potřebou výzkumu a výuky zaměřené na nepícní využití travních porostů, trav a jetelovin se měnila struktura činnosti katedry, která byla později v roce 2002 přejmenována výstižněji na Katedru pícninářství a trávníkářství. S přechodem na třístupňové studium došlo na fakultě ke značné diverzifikaci studijních oborů a směrů, takže byla tématika trávníkářství zařazena v různém rozsahu i do jiných komplexních předmětů, jako např.

- 39 -

Mimoprodukční využití půdy, Pícniny, trávníky a prostředí nebo Účelové travní porosty (pro Fakultu lesnickou a environmentální) aj. V největším rozsahu je problematika vyučována pro zahradnický obor – v bakalářském studiu v předmětech Základy pícninářství a trávníkářství a Zakládání a údržba sídelní a krajinné zeleně (ve spolupráci s Katedrou zahradnictví a krajinné architektury). V magisterském studiu pak navazuje předmět Trávníkářství, který je od roku 2002 pravidelně otevírán také v anglické verzi pod názvem Management of Turf and Lawn pro studenty programů Erasmus/Socrates. Dosud jej absolvovali studenti z Portugalska, Španělska, Itálie, Německa, Švédska, Polska, Turecka a Slovenska. Problematika trávníkářství je rovněž součástí předmětu státních závěrečných zkoušek. O zájmu studentů svědčí mimo jiné i počet zpracovávaných závěrečných a diplomových prací. Za poslední čtyři roky absolvovalo na naší katedře více než 30 diplomantů. Jejich práce se týkaly témat řešených v rámci grantů a výzkumných záměrů na katedře, tj. problematiky extenzivních porostů pro ukládání půdy do klidu, konkurenčních vztahů trav ve směsích, různých způsobů ošetřování osiva trav, použití morforegulátorů růstu nebo se jednalo o práce výzkumněprojektového typu s tématikou různých druhů okrasných nebo hřišťových trávníků. Obdobně jsou zaměřena i vypisovaná a řešená témata doktorských disertačních prací. V současnosti absolvuje na katedře doktorské studium s tématikou mimoprodukčního využití travních porostů a trávníkářství 5 studentů, další se hlásí k přijetí. O stáže mají zájem i zahraniční studenti, v současnosti je přijat jeden doktorand z Estonska. Vzhledem ke značnému zájmu studentů, ale i z praxe, v současné době připravujeme k akreditaci programy výuky pro nový studijní bakalářský a magisterský obor zaměřený na trávníkářství. Co říci závěrem. Již výše jmenovaný nestor akademik Klečka v roce 1974 na setkání kateder mimo jiné prohlásil: „Naše společnost má již dost velký kus chleba, aby mohla trávníkářský obor intenzivněji rozvíjet. Čas jeho plného rozkvětu u nás teprve přijde!“

TRÁVNÍKY 2006 Věřím, že by měl ze současného rozvoje

trávníkářství radost.

Doc. Ing. Miluše Svobodová, CSc., Katedra Pícninářství a trávníkářství Česká zemědělská univerzita v Praze , Fakulta Agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů 165 21 Praha 6 – Suchdol [email protected]

POBOČKA IOG V ČESKÉ REPUBLICE Josef VODEHNAL The Institute of Groundsmanship ( IOG), který byl založen před 2. světovou válkou v Anglii, sdružuje pracovníky parků a sportovišť. Jeho členy mohou být jak učni v oboru trávníkářství, tak i manažeři městských parků a sportovních klubů. Jeho motem je " Výukou ke službě".

5. Vyzdvihovat status profesionálního groundsmana. 6. Napomáhat jak zaměstnavatelům tak zaměstnancům ( bez ohledu na to jsou-li členy Institutu nebo ne ) při zajišťování nebo získávání užitečných úloh ve spojení s groundsmeny.

Záměry vedoucí k založení IOG: 1. Podporovat úlohu oboru Groundsmanship “ Groundsmanship “ znamená management, ošetřování a zdokonalování jakéhokoliv typu hracího povrchu, sportovního stadionu, rekreační plochy, hřiště, tréninkové plochy, okrasné plochy nebo jiného místa určení. “ Groundsman“ – je osoba, která tyto plochy ošetřuje. 2. Vyhledávat nové způsoby podpory oboru groundsmanship. 3. Ve shodě s činnostmi vyjmenovanými v odstavcích 1 a 2 pořádat schůze, připravovat přednášky a výstavy, vykonávat zkoušky a vydávat kvalifikační certifikáty, nabízet studijní granty a vydávat brožury, letáky, časopisy a další písemnosti za předpokladu, že žádná takovýto dokument neponese prohlášení, že se jedná o publikaci státního orgánu. 4. Koordinovat profesionální činnost groundsmanů, kteří jsou členy Institutu ve všech částech Velké Britanie i jinde.

Význam pobočky IOG v České Republice *

* *

* * * *

Pobočka IOG v ČR bude velkým přínosem ke zkvalitnění sportovních a okrasných trávníků( fotbal, atletika, golf, ragby, tenis, parky ). Pobočka IOG bude poskytovat technické know - how o přírodních i syntetických trávnících. Pobočka IOG bude tlumočit názory předních odborníků ( těch nejlepších) a pracovníků sportovních klubů na uvedené povrchy. Pobočka IOG bude nabízet vzdělávací programy a kvalifikační certifikáty pro všechny zájemce. Pobočka IOG bude sdružovat pracovníky sportovních klubů, městských parků a veřejné zeleně. Pobočka IOG otevře dveře do světa rekreačního průmyslu, nejen v Anglii, ale i ve světě. Pobočka IOG poskytne příležitost ke společenskému setkávání lidí se stejným zájmem.

RŮST A VÝVOJ TRAV Růst a vývoj trav, tyto důležité životní projevy jsou sice z hlediska dlouhodobé evoluce geneticky fixované, ale pro poněkud odlišné užitné hodnoty trávníků, oproti pícninářským porostům, jsou šlechtěním přizpůsobeny

- 40 -

a ošetřováním trávníků ( caespestechnikou ) udržovány tak, aby plnily funkce trávníkářské. Zvláštností těchto procesů je především schopnost využívat a přizpůsobovat se ekologickým podmínkám-tedy okolnímu

TRÁVNÍKY 2006 prostředí, které můžeme u trávníků daleko lépe ovlivňovat, než u trav pěstovaných na píci, a schopnost obnovovat se na kvalitativně stejné úrovni ( opět ovlivňované ošetřováním ). Podstatou růstu je dělení buněk, které nadále v závislosti na metabolizmu-fotosyntéze zvětšují svůj objem, tvar, délku, čímž dochází k přírůstku biomasy. To je provázeno kvalitativními změnami, vývojem-diferenciací buněk, pletiv a jednotlivých orgánů projevující se v morfogenezi. Primární rozdíl mezi trávníkářskou trávou a pícní ( v rámci druhu ) je dán právě uplatněním programu růstu a vývoje – genómem rostliny a realizuje se společně s vnějšími faktory, tedy v součinnosti ( dokonce za podstatného ovlivnění ) s již zmíněnou caespestechnikou. Z hlediska fyziologického je potom tento rozdíl uplatňován distribucí asimilátů ( opět v součinnosti s ošetřováním ) v rostlinách. Asimiláty vytvořené ve fotosyntetizujících pletivech, především čepelích listů, jsou jenom z malé části spotřebovány v místě jejich tvorby. Převážná část je transportována do jiných orgánů, kde se spotřebovávají, nebo ukládají. V travním porostu na píci je to vegetační vrchol, vyvíjející se listy, růstová zóna stébla nad kolénky, odnožovací uzliny ( v podstatě kolénka skrytá v půdě-vzdálenost mezi kolénky se směrem k bázi stébla zmenšuje a těsně nad a v půdě jsou kolénka těsně u sebe ), špičky kořenů, stolony, rhizomy a konečně plod. Naproti tomu neustále sečené trávy v trávnících, udržované do výšky maximálně 60-80 mm, translokují asimiláty pouze do zbytkové (reziduální-ta část která zůstane po posečení ) části nadzemní živé biomasy představované výhony, odnožovacími uzlinami a kořeny, eventuálně rhizomy a stolony. I přes sníženou rychlost fotosyntézy je celková produkce biomasy intenzivních trávníků jen o málo nižší, především díky zásadnímu rozdílu v hustotě nadzemních i podzemních částí drnu, než travních porostů pícninářských. Jednoznačně určit jednotlivou trávuindividuum je u travních druhů velice obtížné. Při rozdělení trav na trsnaté a výběžkaté jsou právě výběžkaté (klonální) druhy zdrojem velmi těžko překonavatelných metodických problémů: celý polykormon je z hlediska metabolického jeden celek a jednotlivé prýty, které se vynořují z vrstvy stařiny a opadu nebo z povrchu půdy jsou jedinci pouze zdánlivě. Stáří celého polykormonu lze v některých případech vystopovat podle jizev po odpadlých odumřelých

- 41 -

prýtech nebo podle ročních přírůstků pozemních výběžků. U trsnatých trav lze sice poměrně dobře identifikovat mladší stadia, ale problém nastává u dospělých trsů, při jejichž rozpadu vzniká zdání mladých, juvenilních rostlin, zejména když v daném roce nejsou fertilní. Vytrvalé druhy rostlin totiž v období generativního stadia, které může trvat až desítky let, nemusí kvést a plodit každou vegetační sezonu. Vyrovnat se s tímto metodickým problémem by znamenalo označit jednotlivé rostliny ve studované populaci a každoročně zaznamenávat jejich stav. Odborníky i praktiky jistě zajímá, jakého absolutního stáří se může ten který travní druh dožít. Lze uvést, že mezi dlouhověké trávy je možno počítat druh Deschampsia caespitosa (metlice trsnatá), u níž byl absolutní věk zjištěn 70 roků, dále Nardus stricta (smilka tuhá) 50 roků, Avenella flexuosa (metlička křivolaká) 40 roků. Mezické trávy mají život zhruba o polovinu kratší: Dactylis glomerata (srha laločnatá) 25 roků, Festuca pratensis (kostřava luční) 20 roků, Alopecurus pratensis (psárka luční) a Phleum pratense (bojínek luční) do 15 let. Generativní období trvá v průměru 10 let, subsenilní a senilní stadia trvají 4 až 7 let. Mezi vytrvalé druhy trav s relativně nejkratší délkou života je možno zařadit např. Agropyron repens (pýr plazivý) a Poa trivialis (lipnice obecná), u nichž je udávána životnost kolem 8 let. Travní biom u nás zaujímá téměř 20% rozlohy státu. Odečteme-li plochy pícninářské, zbývá na trávníky více než 150 tis ha. Tato výměra se bude zvyšovat a to především v oblasti sportu, rekreace a „údržby krajiny“. Trávníky a jejich funkce environmentální nabývají v současnosti na významu při řešení trvale udržitelného rozvoje lesozemědělské krajiny. Středoevropská situace s nadprodukcí potravin a naše situace polovičního stavu skotu, než by bylo k zemědělské ochraně krajiny žádoucí, přesouvá těžiště zájmu státu a činnosti zemědělců do údržby krajiny. V rámci zemědělské výroby budou více podporována mimoprodukční opatření k udržení kvality životního prostředí, kde budou mít funkce trávníků širší uplatnění než dosud. Krajinné a protierozní trávníky jsou schopny nejlépe chránit půdu, vodu a přijatelné botanické složení porostů, při zachování rázu krajiny i turistiky, respektive agroturistiky. Trávníkem rozumíme společenství trav, s určitým podílem jetelovin a ostatních bylinpodle účelu využití, které jednak pěstujeme

TRÁVNÍKY 2006 intenzivněji a s poněkud odlišnou technologií, ale hlavně pro jiné účely než pícninářské. Toto společenství vždy tvoří s okolním prostředím, tj.půda, nebo umělý vegetační substrát, voda a klima tzv. ekosystém. Ten se ovšem měnívyvíjí a to jednak v závislosti na daných přírodních podmínkách a jednak v závislosti na množství energie dodané člověkem. Pícninářský travní porost potvrzuje svoji ekologickou stabilitu schopností vyrovnávat změny způsobené dodatkovou energií člověka a jeho stabilita roste s četností druhů. V tom je druhý

zásadní rozdíl proti trávníkům. Trávníky ( intenzivní, tj. sportovní, parkové a okrasné ) vyžadují velké množství dodatkové energie ( substrát, hnojení, vysoká frekvence sečení, závlaha, pesticidy, aerifikace, atd. ) a také svým jednoduchým botanickým složením ( jamkoviště třeba jenom jeden až dva druhy trav ) jsou velice labilní. Bez dostatečné dodatkové energie a zachování určitého botanického složení, by trávníky své funkce estetické, sportovní, půdoochranné, hygienické a rekreační, neplnily.

Ing.Josef Fiala,CSc. Výzkumný ústav rostlinné výroby Praha, Výzkumná stanice travních ekosystémů Liberec Práce vznikla za podpory výzkumného záměru VÚRV č.: MZE 0002700601

NOVÉ TRENDY V ZAVLAŽOVÁNÍ Cena vody pro zavlažování je stále vyšší, řada provozovatelů závlahových zařízení se stále častěji potýká s nedostatkem vody a je tedy logické, že současný trend v oblasti automatických závlahových systémů směřuje k používání úsporných technologií při distribuci vody a řízení závlahy. Cílem je dosažení co nejlepšího využití vody pro závlahu při minimalizaci její spotřeby. Provedeme-li analýzu toho jak a kdy nejvíce plýtváme vodou při zavlažování, potom se musíme zaměřit na tyto oblasti : ♦ rovnoměrnost závlahy a správné rozmístění postřikovačů ♦ správná volba a provozování závlahového systému ♦ vazba na počasí a evapotranspiraci Ušetřit vodu lze především vhodnou volbou automatického závlahového systému (dále jen AZS) a jeho správným provozováním. Provádíli uživatel zavlažování postřikovači příliš často a s malou intenzitou, mnoho vody se bez užitku odpaří a pro trávník tento způsob zálivky rovněž není ideální. Druhým extrémem je případ, kdy je závlaha prováděna jen jednou za čas (např. 1x týdně) a po dlouhou dobu. Při jednorázovém nadbytku vody v půdě bude po zaplnění vzduchových pórů další přitékající voda už jen bez užitku protékat a vyplavovat živiny. Pak by také docházelo ke zbytečnému plýtvání. Jiná situace by ale byla u moderní podpovrchové závlahy SDI (Subsurface Drip Irrigation), kde je

- 42 -

doporučený režim závlahy odlišný od závlahy postřikem. V případě nevhodného rozmístění postřikovačů u závlahy postřikem nebo nedostatečného překrývání zavlažovaných ploch může rovněž docházet k nerovnoměrnostem v závlaze. Pro dosažení požadované srážkové výšky po celé ploše pak musí být spotřebováno více vody, než by bylo třeba u dobře navrženého systému s rovnoměrně rozmístěnými postřikovači. Navíc lokálně může docházet k nežádoucímu přemokření. Nerespektováním pravidla správného překrývání můžeme spotřebovat až o 10 - 15 % více vody, než by bylo nezbytné. Při zcela diletantském postupu může být spotřeba ještě větší. V neposlední řadě musíme vzít do úvahy správnou volbu ovládacího systému a senzorů, které nám pomáhají přizpůsobit závlahu vlivům počasí. V této souvislosti stojí za zmínku nová generace ovládacích systémů, které pracují nejen v závislosti na povětrnostních vlivech, ale především vyhodnocují evapotranspiraci (odpařování). Použitím těchto systémů tak mohou úspory vody dosahovat až několika desítek procent. V následujících odstavcích jsou popsány jednak ET systémy a také podpovrchová závlaha SDI. V obou případech se jedná o nové trendy v zavlažování, které nejsou sice úplně neznámé, avšak jejich komercionalizace přichází až v nyní. ŘÍDÍCÍ SYSTÉMY S „ET“ SENZORY

TRÁVNÍKY 2006

Přestože dokonalá vazba na počasí je hlavní myšlenkou všech moderních automatických závlahových systémů, většina současných systémů na trhu stále pracuje pouze na principu časového režimu závlahy. Základní role běžných dešťových senzorů je ta, že v případě dosažení určité nastavené výšky srážek dojde k zablokování další činnosti závlahy. Závlaha by potom standardně proběhla až v následujícím cyklu, pokud by mezitím došlo k vysušení senzoru. Na tomto principu dosud fungovalo v případě zahrad až 98% všech systémů na trhu. Novinkou v oblasti řízení AZS u zahrad a veřejných ploch jsou ET senzory a řídící ET jednotky, které dokáží nejen vyhodnocovat evapotranspiraci ale v závislosti na hodnotě tohoto odpařovacího faktoru dokáží automaticky přeprogramovat celý režim závlahy prakticky v reálném čase. Bez asistence uživatele. Co že tedy znamená slovo „evapotranspirace“? Zjednodušeně řečeno, jedná se o složení částí dvou slov významově blízkých (evaporace a transpirace), do slova jednoho. Evaporací se rozumí odpar vody z půdy a transpirací spotřeba vody rostlinami. Díky měření a vyhodnocování řady faktorů ovlivňujících rychlost odpařování je možné závlahový režim lépe přizpůsobit skutečným podmínkám a zavlažovat tak efektivněji. Účelem je samozřejmě snaha o dosažení úspor ve spotřebě vody. Úspory mohou dosahovat nejen několika procent, ale až desítek procent ve srovnání s běžnými AZS s časovým režimem. Technologie měření či datového vyhodnocování ET není neznámá, až dosud ale nebyla běžně využívána pro nekomerční systémy závlahy (což jsou např. zahrady RD). Důvodem byla především vysoká cena. Obvyklé využití ET senzorů bylo spíše u agrozávlahy, kde spotřeba vody dosahovala značných hodnot a byť uvedená zařízení byla finančně nákladná, návratnost investice byla zaručena. Na trhu se však začínají objevovat řídící systémy (malé „meteostanice“ s řídící ET jednotkou), které jsou určeny právě pro zahrady RD a jejichž pořizovací cena se pohybuje již pod hranicí 10 tis. Kč (např. ET systém Hunter). Otevírá se tak cesta pro široké využití a rychlou ekonomickou návratnost této investice. Jak ET systémy fungují? Je-li stávající ovládací jednotka závlahy vybavena datovým vstupem např. SMART PORT, potom k ní lze připojit ET meteostanici spolu s řídící jednotkou ET. Součástí meteostanice je zařízení na měření srážek, slunečního záření, teploty a vlhkosti

- 43 -

vzduchu. Jako přídavné zařízení lze připojit anemometr pro měření rychlosti větru. Všechna naměřená data se automaticky předávají do řídící ET jednotky, kde jsou spolu s vloženými informacemi vyhodnocována a na základě těchto měření a výpočtů dochází k automatickému přeprogramování režimu závlahy ve stávající řídící jednotce. Nedochází tedy k pouhému zablokování závlahy jako u jiných běžně používaných systémů, ale závlaha je automaticky přenastavena do optimálního režimu pro každou sekci zvlášť. Řídící ET jednotka (nadřazena stávající ovládací jednotce závlahy) pracuje také s vloženými daty, která se mohou lišit pro jednotlivé sekce a mezi která patří typ půdy, typ trávníku nebo výsadeb a jejich stáří, svažitost, vliv zastínění atd. PODPOVRCHOVÁ ZÁVLAHA - SDI Šetření vody je také základním charakteristickým rysem moderních systémů podpovrchové závlahy SDI (Subsurface Drip Irrigation), které umožňují významně zvyšovat využitelnost závlahové vody a minimalizovat její spotřebu. Zjednodušeně řečeno, podpovrchová kapková závlaha (SDI) není nic jiného než dodávka vody kapkovacím potrubím přímo ke kořenovému systému v určité hloubce pod povrchem. První pokusy s podpovrchovou závlahou ztroskotaly především na problémech s prorůstáním kořenů do kapkovačů. Životnost prvních systémů tak nebyla příliš vysoká. Nové moderní systémy využívající např. technologii ROOTGUARD tuto překážku odstranily a učinily tak z SDI nejen použitelnou ale i velmi zajímavou a efektivní alternativu závlahy s širokým spektrem použití. Na pohyb vody v půdě působí dvě síly - gravitace a adheze. Gravitace působí pouze směrem dolů na rozdíl od adheze, která způsobuje vzlínání (kapilární efekt) ve všech směrech. Voda se pohybuje podle vyváženosti těchto sil. Kapilární síla se zmenšuje s vlhkostí půdy. V suché půdě je kapilární síla větší než gravitace a voda tak putuje rovnoměrněji všemi směry (tedy i nahoru). Pokud se půda příliš zvlhčí a póry se nasytí, sníží se kapilární síla a převládne gravitace. Pak se voda bude více prosakovat do hloubky. Z pohledu maximálního využití vody by u SDI bylo logické dodávat vodu do půdy v krátkých časových intervalech tak, aby pohyb vody v půdě probíhal především vlivem kapilární síly. Ve srovnání se závlahou shora (výsuvnými postřikovači) je zde zřetelný rozdíl

TRÁVNÍKY 2006

v pohledu na četnost závlahových cyklů. Vysoká frekvence zavlažování u SDI (i vícekrát denně) zajistí vyšší efektivitu využití vody, přičemž celková spotřeba vody bude ve srovnání se závlahou „shora“ nižší, i díky podstatně menším ztrátám vody v důsledku odparu. První centimetry půdy pod trávníkem tak budou sušší (pozor při výsevu – je třeba doplňkově kropit), což ale později napomůže menšímu zaplevelování a využívání takto zavlažovaných ploch spodem může být celodenní bez omezení. Suchý povrch umožňuje vyšší pohyb mechanizace při nižší míře zhutnění zeminy. Rovněž půda není trvale vystavena zátěži v podobě minerálů a zbytků solí, které zůstávají na povrchu v důsledku odpařování povrchové závlahové vody. SDI se systémem ROOTGARD nabízí výhody z hlediska estetiky, účinnosti a trvanlivosti oproti systémům povrchovým. SDI se uplatní především na úzkých dlouhých

pruzích trávníku (např. úzký pruh trávníku podél domu, středové pásy mezi komunikacemi). Obvyklé použití je jak v zahradách, tak i na hřištích, veřejných plochách a parcích. Obecně lze říct, že se uplatní tam, kde z nějakého důvodu nelze využít povrchové závlahy nebo její použití je neekonomické a neefektivní (mimořádně členité nebo frekventované plochy). Moderní systémy podpovrchové závlahy SDI a ovládací systémy s ET senzory jsou jasným důkazem pokračující orientace předních výrobců závlahových systémů směrem k úsporným technologiím, které pomáhají dosahovat vyššího využití vody při její nižší spotřebě. V nejbližších letech lze očekávat, že používání výše uvedených a jim podobných úsporných technologií dosáhne značného rozšíření. Ing.Vladimír Šenkýř Použité fotografie : Archiv autora

HERITAGE - první fungicidní přípravek k ochraně trávníků v České republice Letošní zima měla pevně vládu ve svých rukou. Již koncem listopadu byl zaznamenán značný úhrn sněhových srážek a sněhová pokrývka, která se v tu dobu vytvořila, se udržela po celou zimu. S příchodem prvních slunečných dnů jsme s napětím sledovali tání sněhu a přemýšleli o tom, v jakém stavu budou naše trávníky. A přišlo veliké zklamání, protože se na travnatých plochách vyjímaly mazlavé skvrny symbolizující napadení trávníku plísní sněžnou. V tuto chvíli jsme si uvědomili, že ošetření trávníků fungicidy před zimou je naprosto nezbytné. Plíseň sněžná, která se v letošním roce vyskytla na téměř všech travnatých porostech, je v České republice jednou z hlavních chorob trávníků. Rozšiřuje se nejvíce na podmáčených místech trávníku, dlouho pokrytých sněhem bez předchozího promrznutí půdy. Pozná se podle mrtvých, vybělených ploch o průměru až několika desítek čtverečních centimetrů blízko okrajů rozpouštějícího se sněhu. Infikovaná plocha je často pokryta bílým nebo narůžovělým myceliem. Travní drn bývá zahnědlý, nadzemní hmota většinou odumřelá a regenerace je velice obtížná. Nejvíce citlivými druhy trav v porostu bývá jílek vytrvalý a lipnice roční. K poměrně

- 44 -

odolnějším patří bojínek cibulkatý, bojínek luční, kostřava červená a kostřava ovčí. Velký vliv na výskyt plísně sněžné má výskyt stařiny, na podzim neposečený porost či neshrabané listí nebo ledová vrstva na porostu. Abychom se plísni sněžné vyhnuli, dbáme na výběr vhodných odrůd, odstranění stařiny z porostu, provzdušňování a pískování půdy, vyrovnanou výživu dusíkem a udržování optimálního pH půdy. Před příchodem zimy trávník posečeme na optimální výšku a na konci vegetačního období, ještě před zamrznutím půdy, aplikujeme fungicidy. A právě aplikace fungicidů byla dosud velikou slabinou, protože v České republice nebyl do letošního roku registrován žádný fungicidní přípravek k ošetření trávníků. V letošním roce firma Syngenta zaregistrovala fungicidní přípravek Heritage. Jedná se o přípravek, který si vydobyl všeobecného uznání ve světě. Byly jím například ošetřeny hrací plochy na MS v kopané 2002 v Japonsku a Koreji. Tento přípravek má rovněž nezastupitelné místo v ochraně golfových hřišť, především ve Spojených státech amerických.. Zde je doporučován nejen k ochraně trávníků vůči plísni sněžné, ale proti celé řadě dalších významných chorob trávníků. Jako příklad

TRÁVNÍKY 2006 můžeme uvést antraknózy trávníku, hnědou skrnitost trav, hnědou ohniskovitost trávníku, pythiovou spála trávníku, čarodějnou kruhovitost trávníku (čarodějné kruhy), červenou nitkovitost trav (kornatka travní), bronzově hnědou ohniskovitost trávníku (stéblolamovou skvrnitost). Heritage není určen pouze k ošetření sportovních travnatých ploch, ale je také v široké míře používán k ochraně okrasné, veřejné a rekreační zeleně. Účinnou látkou přípravku Heritage je azoxystrobin. Azoxystrobin je fungicidní účinná látka strobilurinového typu. Vyznačuje se translaminárními a systémovými vlastnostmi. Inhibuje klíčení spór, růst mycelia a má výrazný antisporulační účinek. Biochemický způsob účinku spočívá v inhibici transportu elektronů při dýchání mitochondrií. Velikou předností přípravku Heritage je jeho dlouhodobá účinnost, která trvá až 28 dní, v závislosti na dávce přípravku, onemocnění a úrovni infekčního tlaku. Je prokázáno, že Heritage významně zvyšuje kvalitu a zdravotní stav trávníků. Zlepšuje vitalitu a barvu trávníku bez použití regulátorů růstu. Přípravek se aplikuje preventivně nebo na začátku výskytu choroby v dávce 0,5 kg/ha. Pro menší travnaté plochy použijeme přepočtenou dávku, t.j. 5 g//8-10 l vody/100 m2. Aby se předešlo možnému vzniku rezistence, přípravek Heritage je povoleno použít v trávnících maximálně dvakrát v jednom roce. Doporučujeme dvě následná ošetření v intervalu minimálně čtrnácti dní. Vzhledem k tomu, že přípravek je prodáván ve formulaci WG, to jsou ve vodě rozpustné

granule, příprava aplikační kapaliny je velice snadná a rychlá. Aplikaci provádíme postřikem běžnými pozemními, pojízdnými, ručními nebo zádovými postřikovači. Je-li přípravek aplikován v souladu s platnou etiketou a návodem k použití je velmi tolerantní k ošetřovaným rostlinám. Co dělat, když se v předjarním období na našem trávníku vyskytne plíseň sněžná? V případě malého poškození trávníku může dojít k postupné regeneraci, avšak ta je závislá nejen na stupni poškození, ale i na složení porostu a na opatřeních, která budou v tomto období následovat. Rozhodně by se měla provést následující opatření: - opatrně odstranit odumřelou travní nadzemní hmotu - napadená místa lehce prohrábnout hráběmi - porost, který není úplně zničen, přihnojit dusíkatým hnojivem - v případě, že nedojde k regeneraci porostu, prázdná místa v trávníku doset původní travní směsí Co učinit pro krásu našeho trávníku na podzim? Na konci vegetačního období posečeme trávník na patřičnou výšku a ještě před příchodem zimy (před promrznutím půdy) aplikujeme přípravek Heritage v jedné až dvou dávkách s časovým odstupem minimálně dvou týdnů. Ošetření je nutné provést, nastanou-li podmínky příznivé pro rozvoj houbové infekce, ještě předtím, než se objeví symptomy choroby. Pokud tak učiníme, nemusíme se již obávat výskytu plísně sněžné na našich trávnících. Ing. Renata Salačová

MODDUS - proti poléhání trav na semeno. Sestavování travních směsí je zcela jistě zajímavá práce, ale aby bylo možné ji realizovat je nejdříve nutné vypěstovat jednotlivé komponenty, tj.j. semena příslušných travních druhů. To je záležitost značně pracná, náročná na odbornost a v neposlední řadě i riziková.Riziko v tomto případě představuje polehnutí porostů trav na semeno. 1. Poléhání porostů Zabránit zaplevelení porostů vkladem herbicidů , zabránit rozvoji chorob a škůdců aplikací fungicidů a insekticidů znamená vynaložit

- 45 -

nemalé finanční prostředky.To samé platí i o nákupu osiva a hnojiv.Ochránit tyto investice a sklidit beze ztrát vše co se urodilo, znamená ochránit porost i proti jeho polehnutí. Kromě klimatických vlivů se na polehnutí porostu může podepsat náchylnost odrůdy, výsevek a termín setí, úrověň hnojení, agrotechnika.Příčinou polehnutí může být i vyvrácení slabých kořenů rostlin.Každé polehnutí porostů trav na semeno v sobě nese obtížnou sklizeň, snížení výnosu a kvality semen.

TRÁVNÍKY 2006 Riziko nebezpečí polehnutí lze eliminovat preventivní aplikací regulátoru růstu který se jmenuje MODDUS. 2. Co je MODDUS MODDUS je regulátor růstu a vývoje rostlin se systémovým účinkem ve formě emulzního koncentrátu určený k omezení výnosových ztrát způsobených jejich polehnutím.Polehnutí trav na semeno je zabráněno zkrácením a zpevněním stonku. 3. Použití v dominantních plodinách MODDUS lze použít v České republice v plodinách, které nejvíce doplácejí na poléhání tj. ve všech odrůdách pšenice ozimé, ječmene ozimého a řepky olejky. V jiných zemích se používá také v ovsu, žitě, triticale, pšenici durum, ječmeni jarním a travách na semeno. 4. Charakteristika účinné látky Účinná látka trinexapac-ethyl patří do chemické skupiny cyclohexandionů, skupiny růstových retardantů – inhibitorů enzymů v biosyntéze kyseliny giberelinové.Moddus je přijímán převážně zelenými částmi rostlin a je rychle rozváděn do meristematických pletiv, kde způsobuje zbrzdění prodlužování stonkových internodií. 5. Odlišnost trinexapac – ethylu Mechanismus účinku trinexapac – ethylu se liší od jiných účinných látek s retardačním účinkem ( chlormequat ) v tom, že k efektivnímu zastavení tvorby giberelinů dochází na konci řetězce jejich syntézy a tím také dochází k zastavení prodlužovacího růstu rostlin. Trinexapac – ethyl zkracuje délku internodií a výšku rostlin, a zároveň zvyšuje sílu stěny stébla a nárust kořenové soustavy rostlin. To vše má přímý příznivý vliv na výnos plodiny. 6. Rychlejší příjem i za nízké teploty - přednost při časném jarním použití Bylo prokázáno, že nejen v laboratorních, ale i polních podmínkách při teplotách pod 7 o C je trinexapac – ethyl přijímán rostlinou 3 x rychleji než chlormequat – chlorid. Toto zjištění je zvláště významné pro aplikaci MODDUSU v našich podmínkách, kdy předjaří bývá po dlouhou dobu výrazně chladné. 7. Prospěšnost použití MODDUSU v travách na semeno Účinek MODDUSU zahrnuje: - redukci délky internodií

- 46 -

- redukci výšky rostlin - zesílení stěn stonku a kolének - zesílení kořenové soustavy 8. Přínos rozvoje kořenové soustavy Protože MODDUS svým mechanismem účinku brání dalšímu prodlužování internodií stonků, čímž rostliny zkracuje, převádí rostliny veškerou svoji růstovou energii ve prospěch rozvoje kořenové soustavy. Nárust objemu kořenové soustavy trav na semeno znamená nejen její pevné ukotvení v půdě a tím i zvýšení odolnosti proti poléhání.Znamená zároveň, že množství kořenů umožňuje více čerpat nejen živiny z půdy, ale hlavně také lépe využívat půdní vláhu.Tím se také vysvětluje výrazně lepší odolnost vůči případnému stresu rostlin z dlouhodobého sucha. 9. Dávka Moddusu a termín použití v travách na semeno Bez ohledu na travní druh je možno uvést, že ošetření porostů trav na semeno se provádí postemergentně na jaře ve vývojové fázi BBCH 31 - 32. tj. od fáze 1.- 2. zjistitelného kolénka. Za účelem omezení poléhání se MODDUS používá v travách na semeno v dávce 0,8 l/ha. 10. Použití MODDUSU v travách na semeno je t.č. registrováno a řadu let používáno v Holandsku, Dánsku, Velké Británii, USA a Německu.V České republice byly zahájeny registrační pokusy. 11. Výhody použití MODDUSU Z hlediska trav na semeno přináší MODDUSU tato pozitiva: a) redukci biomasy t.zn. snadnější a čištění semen b) omezení poléhání které se projeví opylením a tvorbou semen c) vyšší tvorbu odnoží čehož důsledkem lat na metru čtverečním d) více semen v klásku

použití sklizeň lepším je více

12. Závěr V Německu je MODDUS na trhu již 10 let a jeho podíl na trhu regulátorů růstu dosáhl 47% ( ve všech plodinách ) v roce 2004. Dlouholeté zkušenosti a vysoká kvalita sklizených produktů v této zemi jsou nejen inspirací, ale i zárukou podobného úspěchu pro pěstitele trav na semeno a jiných plodin i v České republice. V neposlední řadě je třeba uvést, že účinná látka trinexapac-ethyl se kromě výše uvedených plodin již dlouhodobě a intenzivně využívá také

TRÁVNÍKY 2006 v golfových a sportovních trávnících v USA, Japonsku a jiných zemích. Ale to již je jiná kapitola kterou probereme příště.

Ing.Michal Vokřál, CSc.

ZAVLAŽOVACÍ SYSTÉM GOLFOVÉHO HŘIŠTĚ Zavlažovací systém je v současnosti standardním vybavením všech golfových hřišt, které mají alespoň základní ambice. Již dávno není doménou těch nejprestižnějších hřišť a tato skutečnost zcela platí i u nás. Pod pojmem zavlažovací systém golfového hřiště v moderním slova smyslu je nutno si představit podzemní systém trubních a kabelových vedení, výsuvných postřikovačů a elektroventilů s ovládacími dekodéry. Ve většině případů je takový systém ovládán pomocí osobního počítače. Součástí systému je samozřejmě čerpací stanice, odběrný objekt a samozřejmě samotný zdroj vody. Plánování Vřele doporučujeme věnovat vysokou pozornost přípravě komplexního technického řešení celého systému. Asi nejlepším řešením je obrátit se na renomované obchodní zastoupení dovozce komponentů pro zavlažovací systémy golfových hřišť, který Vám odpoví na většinu otázek, které v souvislosti s přípravou projektu budete mít. Na úvodní jednání si připravte podklady, z kterých je třeba vycházet – sem patří zejména tzv. Master Plan (situační výkres s jamkami) v měřítku, vrstevnicový plán hřiště, popř. alespoň základní výškové poměry na hřišti, zdroj vody a maximální množství informací, které charakterizují jeho vydatnost resp. kapacitu, umístění zdroje el. energie a příkon, který je k dispozici. Pokud hřiště leží v lokalitě s výrazným vlivem větru, je dobré si zjistit převládající směr větru. Samozřejmostí je i uvedení světových stran a orientace hřiště. Je dobré udělat si i základní představu, co a jak budete chtít na hřišti zavlažovat. I k tomu Vám poslouží níže uvedené informace. Rozsah zavlažování Dnes již není otázkou zda zavlažovací systém ano nebo ne. Bez zavlažovacího systému lze těžko připravit kvalitní golfové hřiště. Takže úvahy se budou ubírat směrem jak velký rozsah a jakou koncepci zvolit. Dnešním standardem je samozřejmě zavlažování greenů a odpališ’t , v posledních letech v podstatě všechny realizované projekty zahrnovaly i zavlažování fervejí. Ke kompletnímu výčtu doplňte ještě zavlažování

- 47 -

cvičných greenů a odpališť Driving Range, někdy přichází v úvahu zavlažování parkových ploch kolem klubovny nebo trávníkové školky, kde si připravujete zásobu travního drnu pro případné opravy na hřišti. Koncepce zavlažovacího systému V tomto oddílu si nastíníme možnosti koncepčního řešení na jednotlivých herních plochách. Hlavní pozornost budeme klást na technické řešení, oblasti použití, přínosy a odraz v investičních a provozních nákladech. V každém oddílu uvedeme typické produkty a jejich základní technické parametry a také provozní podmínky, kam patří zejména provozní tlak. Podotýkáme, že hodnota pracovního tlaku je pro ideální distribuci vody zcela zásadní a bude výrazně ovlivňovat efektivitu provozu. Nižší tlak se projeví zhoršenou distribucí vody ve střední části dostřiku s přemokřením kolem postřikovače , naopak vyšší tlak vede k rozbití vodního proudu a vysoké citlivosti k větru. Důsledkem pak je v lepším případě výrazné zvýšení provozních nákladů, v horším případě viditelné zabarvení a růst trávníku. Greeny Greeny patří z hlediska závlah k nejcitlivějším plochám s ohledem na vysokou propustnost konstrukce greenu, výšku sečení a důležitosti z hlediska hry. Vždyť většina golfových hřišť je kvalitativně hodnocena hráči právě podle kvality greenu. Proto se doporučuje pro zavlažování greenů použít to nejkvalitnější, co současný trh nabízí. Týká se to zejména postřikovačů. Greenové postřikovače, tzv. golfové řady, jsou typické zejména maximálně efektivní distribucí vody v celé délce dostřiku. Provozně je dobré zvolit postřikovače, které umožňují demontáž všech

podstaných částí postřikovače svrchu bez nutnosti kopat kolem postřikovače. Pro základní orientaci je možno uvést, že greenové postřikovače mají většinou poloměr dostřiku cca 21-22m a optimální pracovní tlak

4,5 – 5,0 atm. Vzdálenost postřikovačů do 24m. Pro extrémně velké greeny však bude nutno použít i postřikovače s dostřikem až 28m, které mají optimální pracovní tlak poněkud vyšší kolem 5,5 až 6,0 atm. Vzdálenost postřikovačů do 30m. Zde je nutné vyzdvihnout důležitost dodržování optimální hodnoty tlaku. Prohřešky na greenech totiž vedou k rozdílné tvrdosti povrchu greenu a tedy i k výrazně odlišným odskokovým vlastnostem. To pak ovlivňuje

chování míčku na greenu a výsledek pak nezávisí již na kvalitě přihrávky na green a spíše na náhodě. Dobrý hráč tak může být neoprávněně penalizován a z hry potom může mít špatný pocit. Pokud je tento stav dlouhodobý, může negativně ovlivnit návštěvnost hřiště a ekonomiku klubu !

statných postřikovačích pro okolí greenu, tzv. perimetr (Var. B a D). Výhodnou této konfigurace je velmi dobrá kontrola nad množstvím vody dodávané na povrch greenu a na perimetr, což vede k výraznému snížení provozních nákladů. Koncepce je vhodná pro hřiště „vyšší“ třídy v lokalitách s vyšší průměrnou teplotou a nižším srážkovým úhrnem. Nevýhodou jsou samozřejmě vyšší investiční náklady. Každá z těchto koncepcí pak může být provedena ve dvou technických variantách – v tzv. blokovém uspořádání nebo se samostaně ovládanými postřikovači.

Koncepčně pak lze na greenech zvolit dvě základní konfigurace, každou z nich ve dvou variantách. Příklady těchto variant vidíte na schematech. V základní konfiguraci volíme zavlažování pouze povrchu greenu (Var. A a C) – výsečové postřikovače jsou nastaveny na cca 180°. Tato koncepece má intezitu cca 30mm/hod. Pro určitá období je možno postřikovače nastavit na témeř plný kruh a zavlažovat tak i okolí greenu (intezita klesá na cca 15mm/hod). Rozšířená konfigurace je poměrně nadstandardním řešením a spočívá v samostatných postřikovačích pro povrch greenu a samo-

48

Blokové uspořádání je obecně vhodné tam, kde jsou mikroklimatické podmínky na greenu přibližně stejné (green je poměrně rovinatý a není zastíněný okolními stromy) Jeden elektroventil ovládá všechny greenové postřikovače a všechny pak pracují ve stejném režimu. Proto je nutné, aby všechny postřikovače byly nastaveny přibližně na stejnou výseč. Uspořádání se samostaně ovládanými postřikovači (elektroventil je vestavěn do těla postřikovače) naopak umožňuje volit pro každý postřikovač rozdílnou dobu závlahy a přizpůsobit tak režim mikroklimatickým podmínkám na greenu. Vede to k minimalizaci provozních nákladů a jsme tak schopni zajistit maximálně homogenní povrch greenu. Navíc tyto typy postřikovačů jsou vybaveny plynulým regulátorem tlaku, takže na každém postřikovači lze nastavit optimální hodnotu pracovního tlaku. Jedinou nevýhodou jsou opět vyšší investiční náklady. Všechny varianty lze samozřejmě v rámci jednoho systému libovolně kombinovat podle místních podmínek. Důležitým doplňkem, který by jste neměli opomenout, je hadicová přípojka na doplňkové zavlažování okolí greenu a na zazimování systému. Ferveje, vstupy na greeny a rafy V posledních několika letech je zřetelně viditelný trend, kdy zavlažování fervejí se stává standardem i pro projekty s omezeným rozpočtem. Příčinou je jednak klimatická situace posledních let s poměrně horkými a suchými letními obdobími a také zvyšující se úroveň stávajících hřišť , které jsou ve velké většině zavlažováním fervejí vybaveny, nabízejí golfistům vyšší kvalitu hry a nasazují tak laťku pro nové projekty. Z investičního hlediska bude hrát rozhodnutí, zda ferveje zavlažovat či ne, jistě stěžejní roli. Současně zavlažování fervejí klade i výrazně vyšší nároky na zdroj vody, výkon čerpací stanice, profily hlavních trubních rozvodů i na kapacitu ovládacího systému. S tím jsou spojeny i provozní náklady, ať už jde o náklady na pořízení závlahové vody nebo o množství spotřebované el. energie. Z technického pohledu lze rozlišit dvě základní koncepce moderního zavlažovacího systému na fervejích a to jednořadý systém a dvouřadý systém. Tyto koncepce jsou znázorněny na obrázcích a dají vám tak základní představu.

Odpaliště Odpaliště jsou dalším důležitým herním prvkem golfového hřiště. I zde je prioritou zejména rovnoměrné pokrytí plochy odpaliště, svahy a okolí jsou většinou zavlažovány přestřikem. Kvalitní zavlažovací systém je na odpaliští zejméno proto, aby se dosáhlo maximální odolnosti povrchu proti poškození a současně vysoké schopnosti rychlé regenerace. Opět se doporučuje zvolit postřikovače, které umožňují demontáž všech podstaných částí postřikovače svrchu bez nutnosti kopat kolem postřikovače. Postřikovače pro odpaliště mají většinou poloměr dostřiku cca 12-15m s optimálním pracovním tlakem 4,0 - 4,5 atm. Vzdálenost postřikovačů by neměla přesáhnout poloměr dostřiku. Ve většině případů se na odpalištích volí blokové uspořádání, kde jeden elektroventil doplněný regulátorem tlaku ovládá všechny postřikovače na odpalištích. Pokud jsou však odpaliště umístěna ve sklonitém území s velkým převýšením mezi nejvyšším a nejnižším odpalištěm, je nutné sekci rozdělit na dvě i více menších sekcí tak, aby převýšení v rámci jedné sekce nepřesáhlo max. 4 – 5m. I zde zvažte hadicovou přípojku pro doplňkové zavlažování a zazimování systému. Jednořadý systém je většinou veden přibližně středem ferveje, postřikovače mají dostřik většinou 28,00 až 30,00m, vzdálenost postřikovačů je zde 28 až 30m. Postřikovače mají v 99% vestavěný elektromagnetický ventil s regulátorem tlaku, který zajišťuje identické výkonové parametry i na fervejích s výrazným výškovým převýšením a to na celé ploše hřiště. Optimální pracovní tlak těchto fervejových postřikovačů je většinou 5,5 až 6,0 atm. Postřikovače jsou z hlediska ovládání spojovány do párů tzn. vždy dva sousední postřikovače pracují ve stejném režimu. V dopadových zónách a na vstupu na green bývá jednořadý systém lokálně rozšiřován na dvouřadý, aby bylo zajištěno optimální pokrytí i na těchto plochách. Intenzita jednořadého systému je relativně nízká a pohybuje se kolem 8mm/hod. Jednořadý systém je investičně méně náročný než dvou a víceřadý, s ohledem na relativně velké přestřiky mimo plochu ferveje do rafů je však náročnější na náklady provozní a efektivita využití zdroje vody, který máme k dispozici je rovněž nižší než u dvouřadého systému.

Dvouřadý systém je zpravidla koncipován jako dvě řady postřikovačů vedených přibližně rovnoběžně s osou ferveje. Takovéto systémy pracují s postřikovači o dostřiku cca 22m, vzdálenost postřikovačů by neměla přesahovat 24,0m. Opět jsou zde většinou používány postřikovače, které mají vestavěný elektromagnetický ventil s regulátorem tlaku, který zajišťuje identické výkonové parametry i na fervejích s výrazným výškovým převýšením, a to na celé ploše hřiště. Optimální pracovní tlak těchto fervejových postřikovačů je identický s greenovými postřikovači (4,5 až 5,0 atm) Vřele doporučujeme doplnit zavlažovací systém fervejí o hadicová přípojná místa pro zavlažování okolních ploch i pro zazimování systému. Je bezpodmínečně nutné, aby bylo možno každou fervej pomocí ventilu zcela uzavřít pro případ opravy – to platí i pro koncepce, kdy jsou hlavní řady vedeny přes fervej a slouží pro přímé napojení postřikovačů. Po stanovení koncepce řešení zavlažovacího systému je nutno přistoupit k dalšímu důležitému kroku a tím je: Rekapitulace spotřeby vody Pro posouzení technické proveditelnosti celého projektu výstavby golfového hřiště je nutno hned v úvodu přípravných projektových prací posoudit, zda je v dané lokalitě kapacitně a kvalitativně dostatečný zdroj závlahové vody. Je možné, že některé z projektů mohou být posléze vyhodnoceny jako nevhodné, popř. ekonomicky příliš nákladné. Je ideální vypočítat předpokládanou spotřebu již na základě navrženého zavlažovacího systému, kde je již jasné jaká bude konfigurace a rozsah systému. Nicméně pro prvotní plánovací fázi postačí provést orientační výpočet dle plošných výměr jednotlivých herních ploch jako jsou greeny, odpaliště a zejména ferveje. Pro tuto kalkulaci většinou uvažujeme v závislosti na lokalitě hřiště tyto hodnoty: Greeny a cvičné greeny 35 – 50mm / týden Odpaliště a odpaliště driving range 25 – 28mm / týden Ferveje popř. plocha driving range 15 – 18mm / týden s ohledem na zachování minimálního průtoku, který zajišťuje bezproblémový biologický režim. Ve většině případů je nutné na ploše hřiště vybudovat vhodně zakomponovanou otevřenou

a proto může být takováto koncepce provozně méně náročná. Princip ovládání zůstává stejný - postřikovače jsou elektricky opět spojovány do párů. Znovu, v dopadových zónách a na vstupu na green býva je systém často rozšiřován na více řad. Intenzita dvouřadého systému je výrazně vyšší - pohybuje se kolem 18mm/hod. Navíc dvouřadý systém výrazně lépe pokrývá vlastní plochu ferveje, což vede k dalšímu snižování spotřeby vody a provozních nákladů. Jednoznačnou a jedinou nevýhodou jsou vyšší investiční náklady. Pro základní orientaci uvádíme, že např. pro 18ti jamkové hřiště, kde jsou zavlažovány greeny, odpaliště a ferveje jednořadým systémem, je třeba počítat s těmito hodnotami týdenní spotřeby vody: Greeny cca 400m3 / týden Odpaliště cca 250m3 / týden Ferveje cca 1.500m3/ týden -------------------------------------------------Celkem cca 2.150m3/ týden Z těchto výpočtů pak snadno zjistíme potřebný zdroj vody – 2.150m3 / 7 dní / 24 hodin dává pak minimální průměrný hodinový přítok do zdroje – cca 13m3/ hod nebo 3,5 l/s, což je jistě nemalé číslo a těmto nárokům nemusí ovšem každá lokalita vyhovět. Na druhé straně, výše uvedené kalkulace se používají pro extrémní letní týdny s minimem srážek a vysokými teplotami a po větší část roku budou závlahové dávky výrazně nižší. Pro udržení kvality hřiště a minimalizaci poškození travnatých ploch je však nutné zavlažovací systém navrhovat právě na tyto extrémní podmínky. Zdroj vody Z výše uvedených kalkulací je zřejmé, že jen málo lokalit disponuje tak kapacitním zdrojem vody, že je možno odebírat závlahovou vodu přímo do zavlažovacího systému. Lze si to představit pouze v případě, že v bezprostřední blízkosti je poměrně vydatná vodoteč – řeka nebo stávající nádrž (rybník) s dostatečně kapacitním přítokem. Vždy konzultujte se správcem vodoteče množství odebírané vody

umělou nádrž, která bude vyrovnávat rozdíly mezi přítokem a odběrem. Z estetických důvodů

počítejte s relativně malým kolísáním hladiny, aby nedocházelo k masivnímu odhalování nevzhledných břehů nádrže. Nádrž by také neměla být příliš mělká, aby se v letních měsících příliž neprohřívala a nepodporovala tak Čerpací stanice Součástí návrhu zavlažovacího systému musí být samozřejmě čerpací stanice, která do trubního rozvodu dodává závlahovou vodu s dostatečným průtokem a tlakem. Stanovení kapacity a tlaku je třeba vypočítat podle rozsahu, koncepce a výškových poměrů na hřišti. Je třeba zahrnout také ztráty v trubním rozvodu. Dá se říci, že minimální výkon čerpací stanice se bude pohybovat kolem 25 -30m3/h (pro 9ti jamkové hřiště se závlahou greenů a odpališť) až po čerpací stanice s výkonem kolem 80 – 120m3/hod u 18ti jamkového hřiště se zavlažovanými fervejemi. Tlakové parametry stanice se pak v našich podmínkách pohybují většinou nad 9 atm. Je třeba podotknout, že výkon stanice musí být takový, aby bezpečně stihla ukončení závlahového cyklu v časných ranních hodinách a bylo možno provádět každodenní údržbu hřiště (sekání greenů, vrtání jamek apod. ) ještě před příchodem hráčů.Závlaha by měla začínat přibližně v 22:00 – 23:00 hodin a měla by být ukončena nejpozději do 6:00 ráno. Moderní čerpací stanice jsou dodávány jako kompaktní vícečerpadlové stanice s elektronickým řízením otáček čerpadel. Jsou vždy doplněny zpětnými klapkami, ochranami proti vodním rázům, velmi často i průtokoměry. Současné čerpací stanice jsou poměrně tiché, nezabírají mnoho místa a snadno se vejdou do relativně malého prostoru. Každá čerpací stanice musí být na VÝTLAČNÉM potrubí osazena dostatečně dimezovaným filtrem, který chrání systém před vnikáním mechanických nečistot. Filtr by měl být vybaven filtrační vložkou s velikostí ok cca 0,20mm (200 mikronů). Je dobré provést přípravné opatření pro případné doplnění automatického vyplachování. El. energie ČS a příkon Prověřte si jaké příkonové rezervy jsou ve Vaší konkrétní lokalitě. Čerpací stanice výše uvedených parametrů pro 18ti jamkové hřiště s kompletním rozsahem závlahy bude snadno vyžadovat příkon nad 100kW. Zvažte také předpokládáné provozní náklady a případné specifické podmínky příslušných Rozvodných závodů. Ovládací systém

tvorbu sinic a jiných řas, které jsou schopny během relativně krátké doby zcela zanést filtr v čerpací stanici. Následné odstraňování řas z nádrže je zdlouhavé, nákladné a ne vždy úspěšné. Ovládat manuálně moderní zavlažovací systém na golfovém hřišti si asi neumí představit ani nejzarytější optimista a tak na nově budovaných hřištích najdete automatizované zavlažovací systémy. Ve většině případů půjde o tzv. dekodérové ovládání, které se skládá z centrálního řídícího počítače (většinou PC se speciálním softwarem), ovládacího 24V kabelového vedení, které vedeme souběžně se závlahovým potrubím a z tzv. dekodérů, které identifikují a ovládají vlastní elektroventily nebo postřikovače s vestavěnými elektroventily. Výhodou dekodérových systémů je mimo jiné i velmi snadná rozšiřitelnost systému. Nejmodernější systémy pracují s grafickým mapovým prostředím a jsou uživatelsky velmi příjemné. Grafické prostředí umožňuje velmi rychlou tvorbu závlahových programů, manuální spouštění programů a sekcí z mapy hřiště. Systémy většinou umožňují ovládání všech funkcí rovněž z tabulkových sestav. Moderní systémy se navzájem liší kapacitou závlahových sekcí, úrovní grafických funkcí, možností připojení jedné nebo více meteostanic, různých typů čidel apod. Kapacita systému se pohybuje běžně od 200 sekcí až 1000 sekcím. Ovládání systému nevyžaduje žádné speciální znalosti, předpokládá se základní orientace a zkušenost v prostředí Windows. Dodavatel ovládacího systému vždy dodává kromě speciálního ovládacího rozhraní (interface) i PC s již nainstalovaným programem i s nastavenými ovládacími funkcemi a definovanou mapou. Software v českém jazyce je již nyní u grafických systémů běžný. Důležitou a využívanou funkcí je diagnostika systému, která umožňuje průběžně kontrolovat stav systému a ovládacích prvků a případným problémům tak předcházet. Pokud již porucha nastane, pak diagnostika výrazně urychluje identifikaci a lokalizaci závady. Je vhodné ovládací systém vždy doplnit přenosnou klávesnicí pro ovládání systému z plochy hřiště. Klávesnice se připojuje do konektorových přípojek, které jsou strategicky rozmístěny po ploše hřiště tak, aby byla garantována vizuální kontrola manuálně spouštěných sekcí.

51

Vřele doporučujeme systém doplnit minimálně jedním aktivním vodoměrem (spotřebu a průtok lze pak monitorovat ze zavlažovacího software), výhodná funkce je spojení vodoměru a uzavírací armatury, která se uzavře pokud průtok přesáhne nastavenou hodnotu a je podezření na porušené potrubí. Ovládací systém vždy umožňuje připojení různých meteo čidel, standardem je čidlo srážek. Velkou pozornost věnujte správnému uzemnění celého ovládacího systému. Kromě zemnění centrální jednotky jsou další zemnící body a přepěťové ochrany. Výrazně tak snížíte riziko poškození ovládacích prvků špičkovým přepětím, zejména při bouřkách. V tomto bodě podotýkáme, že většina zavlažovacích systémů je kryta pojistkou, která musí zahrnovat i poškození systému tzv. vyšší mocí – v našem případě zejména přepětím z výboje blesku.

syringe). Rovněž lze zavlažovací systém využít k rannímu spláchnutí rosy z povrchu greenu a předejít tak spálení povrchu greenu silným ranním sluncem. ÚDRŽBA Pokud je zavlažovací systém navržen a nainstalován kvalifikovanými a zkušenými firmami, není potřeba žádné speciální údržby. Již při instalaci systému je snad nejdůležitější dbát na pečlivost a čistotu potrubí – písek, zemina, zbytky potrubí z navrtávání a další nečistoty nemají v potrubí co dělat a před montáží postřikovačů je nutné celý trubní rozvod důkladně propláchnout. Tím se předejde problémům se zavíráním postřikovačů, které způsobují právě nečistoty, které zablokují membránové ventily. Údržba by měla pracovat pokud možno preventivně. Zejména se soustřeďte na pravidelnou vizuální kontrolu funkce všech elektroventilů – prověřte, že se zcela zavírají a nepodtékají, případné problémy ihned odstraňujte. Pravidelně kontrolujte stav síta filtru v čerpací stanici . Rovněž je dobré čas od času zkontrolovat, zda postřikovače nezarůstají trávou, což vede někdy k podtékání vody kolem výsuvníku. Pozornost věnujte i tomu, zda tryska postřikovače není ucpána nečistotou nebo drobným kamínkem – takový postřikovač samozřejmě nemůže zajistit kvalitní distribuci vody a je nutno ho neprodleně vyčistit. Doporučuje se provádět PRAVIDELNĚ preventivní diagnostiku ovládacích prvků – dekodérů a solenoidů. Software je pro tento účel vybaven celou řadou testovacích funkcí a předchází tak budoucím problémům. Podrobnější pokyny k údržbě by Vám měl poskytnout Váš dodavatel zavlažovacího systému při předávacím řízení.

Provozování systému, údržba a zazimování PROVOZ Se základním provozním nastavením a prvotním vytvořením závlahových programů Vám zcela jistě v počátku poradí závlahový specialista instalační firmy nebo obchodního zastoupení výrobce závlahových komponentů. Další zpřesňování a dolaďování systému je pak založeno na podrobné znalosti Vašeho hřiště, specifických podmínkách jednotlivých ploch a oblastí a zejména pravidelnou – nejlépe denní – kontrolou hřiště a sledováním oblastí, které potřebují více nebo méně vody. Pro úvod snad postačí pravidlo, které říká, že méně je většinou více. Většina nových uživatelů totiž dodává na hřiště výrazně vyšší závlahové dávky, než je nezbytně zapotřebí. To vede k nadměrné spotřebě vody, dochází k rychlejšímu vyplavování hnojiv a zvyšuje se riziko houbových chorob. Obecně to samozřejmě znamená vyšší provozní náklady. Takže zavlažujte s rozmyslem, lépe je pomalu přidávat a závlahové dávky denně upravovat podle okamžitých klimatických podmínek. Zohledňujte zastíněná, resp. plně osluněná místa, berte ohled na sklon terénů, aby nedocházelo k povrchovému odtoku a potencionálním problémům s erozí. Rovněž je dobré vědět, že zavlažovací systém se nevyužívá pouze pro dodávání závlahových dávek, ale i k tzv. klimatizační závlaze (většinou greenů) v horkém letním období, kde jde pouze o ochlazení povrchu greenu a vytvoření místního mikroklimatu (tzv.

ZAZIMOVÁNÍ SYSTÉMU Zavlažovací systém je v podstatě letní vodovod, který není uložen v nezámrzné hloubce. Proto je nutno před zimním období provést zazimování systému, které spočívá ve vyfouknutí potrubí pomocí stlačeného vzduchu. Vyfukování systému je komplexní proces s individuálním a koordinovaným postupem a vyžaduje poměrně výkonný kompresor. Pro první roky rozhodně doporučujeme využít služby montážní firmy, která tuto službu nabízí a přebírá i zodpovědnost za kvalitní provedení.

52

ZÁVĚR Projekce, instalace i následná údržba zavlažovacího systému je proces, který vyžaduje spolupráci se zkušenými profesionály z oboru. Je dobré většinu otázek řešit v předstihu a být připraven na koordinaci s ostatními profesemi, které se na výstavbě golfového hřiště podílejí.

Jen tak lze zajistit úspěšné dokončení celého projektu a dobré vykročení do provozování golfového hřiště po mnoho let. Ing.Michal Čermák ITTEC s.r.o

53