S TAV E B N Í K O N S T R U K C E
❚
STRUCTURES
TRANSFORMACE PONORKOVÉ ZÁKLADNY VE FRANCOUZSKÉM SAINT-NAZAIRE ❚ TRANSFORMATION OF SUBMARINE BASE IN SAINT-NAZAIRE, FRANCE
Surová, impozantní konstrukce ponorkové základny byla postavena během druhé světové války ve francouzském přístavu Saint-Nazaire. Nedávno byla část této tajemné upomínky na válku zrekonstruována a našla nové využití. Stala se místem pro centrum nově vznikajících forem umění a současnou hudbu. ❚
Raw, imposing construction of a submarine base, was built during WWII
in the port of Saint-Nazaire, France. One part of this mystery remembrance of the war has been reconstructed recently and has found its new function. It has become a centre of newly emerging forms of art and current music.
1
HISTORIE
O B N O VA VÁ L K O U Z N I Č E N É H O M Ě S TA
Město Saint-Nazaire bylo založeno v 19. století a od té doby zde vyrůstaly doky, přístavní hráze, natahovaly se jeřáby, svítily majáky a sklady... Před druhou světovou válkou byl přístav, který byl srdcem centra města, jedním z největších přístavů na atlantském pobřeží Francie. Vedly odtud transatlantické trasy do Jižní Ameriky. V červnu 1940 během bitvy o Francii přišla do Saint-Nazaire německá armáda. Přístav byl okamžitě využíván pro ponorkové operace. V říjnu sem dorazila mise z „Organisation Todt“ (německá státní polovojenská organizace pro realizaci veřejných prací, zejména pro stavbu silnic a výstavbu opevnění) a zkoumala možnosti postavení betonové ponorkové základny schopné odolat bombovým útokům z Anglie. Stavba byla schválena, část původních doků a budov byla zbourána a pod vedením inženýra Probsta začaly v únoru 1941 stavební práce. Doky 6, 7 a 8 byly dokončeny v červnu téhož roku, poté okamžitě následovala stavba doků 9 až 14 a od února do června 1942 zbývajících doků 1 až 5. Práce byly zakončeny stavbou věže. Základna a řada bunkrů pro německé námořnictvo byly umístěny přímo v ústí řeky Loiry, zhruba jeden kilometr od dnešního centra města. Projektanti stavby prokázali, že rozumějí svému řemeslu. Německá ponorková základna, která byla hlavním cílem spojeneckých bombardérů, odolala téměř padesáti bombovým útokům. Spojenci nebyli schopni základnu zničit, a proto bylo v roce 1943 rozhodnuto učinit město neobyvatelným a ztížit tak bojovou činnost v přístavu. Nálety však měly za následek stovky mrtvých civilních obyvatel a zničení téměř 85 % města. Nejhorší nálet byl 28. února 1943, kdy byla zničena téměř polovina města. Když bylo město v roce 1945 osvobozeno, francouzské námořnictvo převzalo základnu a používalo ji pro opravu válečných lodí a obchodních plavidel až do roku 1948. Poté byla využívána obchodními společnostmi a staviteli lodí pro stavbu minolovek pro francouzské námořnictvo (1953 až 1955).
Poválečná obnova města začala v roce 1949 v části města daleko od přístavu pod vedením architekta Noël Le Maresquier. Téměř neponičená základna však zůstala mohutnou bariérou oddělující město od přístavu a nebyla součástí poválečné obnovy. Přístav si musel počkat až do poloviny osmdesátých let, kdy proběhla rekonstrukce čtvrti Petit-Maroc, bylo vybudováno Ecomuzeum, zakotvena ponorka Espadon (vyřazená ponorka francouzského námořnictva). Začaly se zde pořádat významné hudební slavnosti a světelné show (v roce 1991 „světelný umělec“ Yann Kersalé uspořádal v průmyslovém přístavu světelnou show „Nuit des Docks“ [4]). Postupně dochází k obnově spojení mezi obyvateli města a přístavem. Přišel čas na usmíření. To je cílem projektu Ville-Port.
12
PROJEKT „VILLE-PORT“
Urbanistický projekt „Ville-Port“, s jehož realizací se začalo v roce 1994, spočívá v obnově plochy o velikosti 15 ha situované jen několik stovek metrů od centra města a pláže a je rozdělen na několik částí: • rekultivace ponorkové základny, • rozvoj obchodních a volnočasových aktivit v okolí základny, • stavba turistického a kulturního zařízení Escal‘Atlantic – netradiční muzeum transatlantické plavby, • výstavba veřejného a soukromého bydlení a kanceláří, • rekonstrukce veřejných prostranství mezi Maison du Peuple a ponorkovou základnou. V první fázi byly pod vedením barcelonského architekta Manuela de Solà Morales zpřístupněny tři kobky ve středu základny a střecha byla vybavena rampou umožňující vstup veřejnosti. Následoval projekt Alvéole 14 a v současnosti je v různých částech přístavu realizováno několik dalších projektů, které budou mít rozličné využití (rezidenční, komerční a kulturní).
BETON • technologie • konstrukce • sanace
❚
3/2012
S TAV E B N Í K O N S T R U K C E
Paris
Rennes
❚
STRUCTURES
2
Le Mans Orléans Angers Nantes
Tours
Saint-Nazaire
La Rochelle
Saint-Nazaire
3a
Obr. 2 Dobový záběr z ponorkové základny ❚ Fig 2 Period view from the submarine base 3b
Obr. 1 Přístav Saint-Nazaire s ponorkovou základnou Fig. 1 Port of Saint-Nazaire with the submarine base
❚
Obr. 3 Ponorková základna, a) situace (oranžově označena „ulice“ propojující rekonstruované kobky 12 až 14), b) axonometrie ❚ Fig. 3 Submarine base a) layout (orange “street” connecting the reconstructed cells 12 – 14, b) axonometric projection
4a
3/2012
❚
4b
Obr. 4 Kobka 14, a) příčný řez, b) podélný řez ❚ Fig. 4 Cell 14, a) cross section, b) longitudinal section
technologie • konstrukce • sanace • BETON
13
S TAV E B N Í K O N S T R U K C E
❚
STRUCTURES 5a
Obr. 5 VIP, a) jeviště, b) balkon a auditorium pro diváky Fig. 5 VIP, a) stage, b) balcony and audience Obr. 6
LIFE
❚
Fig. 6
5b
❚
LIFE
Obr. 7 Ulice, téměř 400 Led svítidel zavěšených ze stropu v pravidelném rastru vytváří „světelný koberec“, a) pohled do kobky 12, b) zvukové studio ❚ Fig. 7 The street, almost 400 LED lights suspending from the ceiling in a regular grid creates a “light carpet”, a) view into cell 12, b) sound studio Obr. 8 Radar, a) kryt radaru na berlínském letišti Tempelhof (2000), b) umístění krytu radaru na střechu základny po jeho demontáži a opětovné montáži (27. ledna 2007) ❚ Fig. 8 Radar, a) cover of the radar at Tempelhof Airport, Berlin (2000), b) placing of the radar cover onto the submarine base roof after its dismantling and re-assembling (January 27, 2007) Obr. 9
Střecha základny
❚
Fig. 9
Roof of the base
6
7a
14
BETON • technologie • konstrukce • sanace
❚
3/2012
S TAV E B N Í K O N S T R U K C E
❚
STRUCTURES
P O N O R K O VÁ Z Á K L A D N A
Rozměr základny je enormní: délka 300 m, šířka 130 m a výška 15 až 19 m. Střecha je z betonu a její tloušťka je 4 až 9 m. Na ploše 39 000 m2 je beton o cca objemu 313 000 m3. Na stavbě se podílelo více než 4 600 dělníků. Základna je rozdělena na čtrnáct kobek (alvéoles), z nichž osm bylo navrženo jako suché doky a šest jako vodní přístav. Kobky jsou uvnitř spojeny křižující „ulicí“ vybavenou kolejemi, které byly používány pro dopravu strojních částí. Zbourat základnu bylo nemožné. Bylo nepravděpodobné, že by francouzští inženýři uspěli tam, kde selhaly tisíce tun spojeneckých bomb. Ponorková základna tak zůstává jediným přeživším spojením s historií města Saint-Nazaire, které Vám může napomoci porozumět postupnému vývoji města. Zástupci radnice rozhodli o opětovném spojení města s nábřežím. Město chce, aby se základna stala novou spojnicí s přístavem, už ne bariérou. Návrh rekonstrukce byl silně ovlivněn neustávající, a často protichůdnou, debatou o tom, jak by měla být připomenuta památka účasti Francie na 2. světové válce.
8a 8b
P R O J E K T A LV É O L E 1 4
Spíše než se pokoušet stavbu základny skrýt nebo změnit, architekti z ateliéru LIN se rozhodli ponechat jí její hrubý exteriér. Stavba tak velkých rozměrů se pro ně stala ohromnou výzvou. Základna nebyla postavena pro lidi, ale pro stroje a pro válku. Lidé byli pouze součástí mechanického procesu a byli druhořadí. Obtížným cílem pro architekty proto bylo předělat prostor tak, aby byl přátelský pro lidi, ale současně mu ponechat i jeho původní formu. 9
Surová, působivá konstrukce ponorkové základny je přeměněna s minimálním zásahem, povznášejícím tajemnou atmosféru kobek bunkru. Kobky jsou přístupné z vnějšku pouze několika vstupy a rovněž je umožněn vstup na střechu. Nenásilná povaha této transformace je v ostrém kontrastu s ohromujícím monolitickým charakterem stávajícího místa. Základna je připravená pro nové využití a svou výjimečností je jistě zajímavá pro nové uživatele. Projekt, který nese název Alvéole 14, se týká rekonstrukce kobek 12 až 14 a je rozdělen na čtyři části: Mezinárodní centrum nových uměleckých forem (Lieu International des Formes Emergentes – LIFE) – pro experimentování, vývoj a prezentaci nových uměleckých forem. Jedná se o „Monoprostor“ v minimalistickém slohu, který je připraven přizpůsobit se rozličným uměleckým formám. Halu je možné otevřít velkou zasunovací bránou do přístavu. Nové kulturní zařízení bylo otevřeno na jaře 2007.
7b
3/2012
❚
technologie • konstrukce • sanace • BETON
15
S TAV E B N Í K O N S T R U K C E
❚
STRUCTURES
10
VIP (Scène de Musiques Actuelles) je auditoriem pro 600 diváků. Je zde také bar, balkon, archiv a nahrávací studia spolu s kancelářemi. VIP je koncertní sál „současné hudby“. Každoročně je zde pořádáno více než třicet koncertů – rock, pop, metal, světová hudba, elektro, reggae, blues, hip-hop, šansony… – na kterých hostuje více než osmdesát kapel a přijde na třináct tisíc návštěvníků. Ulice přetíná celý bunkr a vytváří spojení mezi jednotlivými kobkami. Světelný koberec, který je tvořen více než 400 LED lampami zavěšenými ze stropu ulice v pravidelném rastru, zjevně napomáhá navigaci a současně je ukázkou citlivosti rekonstrukce. Je prvkem propojujícím jednotlivé prostory vytvořené v projektu „Ville-Port I“ (muzeum „Escal´ Atlantic“, kobky 8 až 11) s novým projektem v kobce 14 a odkrývá možnosti pro nové využití tak, jak prochází bunkrem. Střecha, na které je umístěn kryt antény radaru a venkovní plošina. Kryt antény radaru je kopulovitá konstrukce, která byla používána jako kryt operační radarové jednotky na berlínském letišti Tempelhof v letech 1984 až 2003. Hliníkový rám je tvořen 298 trojúhelníky, každý pokrytý průhlednou membránou. V červenci 2004 byl kryt snesen ze své původní pozice na vrcholu letištní věže za pomoci 120 m vysokého jeřábu a následně byl rozložen na základní trojúhelníkové prvky. Po převozu do Saint-Nazaire byl na místě znovu sestaven a pomocí mobilního jeřábu umístěn na střechu bunkru. Z ÁV Ě R
Alvéole 14 je velmi zajímavým příkladem, jak lze znovu oživit průmyslová nábřeží měst a začlenit je jako jejich součást, což je v ostrém kontrastu s prázdnotou některých městských továren. Vliv rekonstrukce byl minimalizován, aby bylo možné zachovat tajemnou atmosféru konstrukce. Bunkr je skutečně ambivalentní: v jednu chvíli je bariérou i centrem dění. Oživením střechy díky lokálnímu vizuálnímu bodu a jejím zpřístupněním má potenciál stát se jedním z nejdůležitějších veřejných míst města. Architekti vytvořili velice flexibilní prostor, do kterého za16
Obr. 10 Alvéole 14 ve scenérii přístavu Saint-Nazaire ❚ Fig. 10 Alvéole 14 in the port of Saint-Nazare
Architektonický návrh Project manager Soutěž Dokončení stavby Plocha Cena
LIN, Finn Geipel and Giulia Andi Hans-Michael Földeak březen 2003 duben 2007 2 3 300 m2 (Alvéole 14), 2 270 m (veřejný prostor) 5,9 mil EUR (Alvéole 14), 1,2 mil EUR (veřejný prostor)
Zdroje: [1] Podklady z architektonického ateliéru LIN, Finn Geipel + Giulia Andi, Architects Urbanists [2] http://www.mairie-saintnazaire.fr [3] http://www.designbuild-network.com: Alvéole 14: The Art of War [4] www.ykersale.com
členili akustické panely vytvářející působivý zvuk. Představení, na které byl pozván německý umělec a skladatel Carsten Nicolai, bylo zvukovou zkouškou. Hudba dosahovala o půlnoci 120 dB a byla nejen otestováním zvukových kvalit nově navržených prostor, ale hlavně zkouškou dobré vůle místních obyvatel. Vzhledem k přítomnosti starosty si nikdo nestěžoval… Alvéole 14 je působivou renovací a její rozsah pravděpodobně zastínil všechny další pokusy o znovuoživení konstrukce postavené během temného období nedávné evropské historie. Architektům se podařilo transformovat Alvéole 14 do kulturního centra 21. století. Základna se stala aktivní součástí Saint-Nazaire a část historie byla městu navrácena zpět. Fotografie: Architektonický ateliér LIN, Finn Geipel + Giulia Andi, Architects Urbanists Redakce děkuji architektonickému ateliéru LIN za poskytnuté podklady. Připravila Lucie Šimečková
BETON • technologie • konstrukce • sanace
❚
3/2012
