BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace. Economic development of the Czech Republic during transformation

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation

Aleš Krajíček

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation

UnicornCollege © 2010 Unicorn College, V kapslovně 2767/2, Praha 3, 130 00 Název práce v ČJ: Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Název práce v AJ: Economic development of the Czech Republic during transformation Autor:

Aleš Krajíček

Akademický rok:

2010/2011

Kontakt:

E-mail: [email protected] Tel.: (+420) 603 546 581


1.

ZADÁNÍ

-3-


2.

ABSTRAKT

Tato bakalářská práce je zaměřena na přechod z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiku trţní. Výchozí situace pro tento přechod je pro ČSR (ČSFR) spíše pozitivní, především pokud tuto situaci srovnáme například se státy, jako je Maďarsko nebo Polsko.

Velice důleţitou kapitolou je

Transformační strategie na počátku samotné transformace, protoţe ani vláda, ani Centrální banka a ani ekonomové neměli s transformací ţádné zkušenosti. Proto v tomto období docházelo k vůbec nejdůleţitějším rozhodnutím, jaké musela vláda v průběhu transformace udělat, a tato rozhodnutí dala naprostý základ celému průběhu transformace. Pro transformaci České ekonomiky byly důleţité pojmy jako Cenová liberalizace či liberalizace zahraničního obchodu, které proběhly hned v první fázi transformace (1990-1993). V dalších fázích transformačního procesu probíhalo mnoho dalších rozhodnutí, které prováděla vláda, nebo Centrální banka. I tato rozhodnutí byla velmi důleţitá. Snahou vlády bylo vytvořit široký soukromý sektor a dát tak prostor pro vznik zdravé konkurence, díky které by se trh řídil mnohem snáz, neţ za dob státních podniků, do kterých tekla spousta peněz bez jakéhokoli logického uváţení. Snahou centrální banky zase bylo udrţet a následně cílovat inflaci v předem stanovených inflačních pásmech. V květnu 1997 došlo k významné měnové krizi, jejíţ kořeny jsou v krizi v jihovýchodní Asii, která přispěla k nárůstu nedůvěry investorů ve všechny vznikající trhy. Důsledkem byl květnový útok na fixní kurz koruny, kdy domácí i zahraniční subjekty začaly v očekávání devalvace masivně prodávat koruny a nakupovat zahraniční měny. Centrální banka tak musela i přes veškeré snaţení udrţení fixního kurzu koruny zavést floating. Také se dostaneme k období po roce 2000, které sice uţ nebylo tak bohaté na transformační reformy či jiné krize, ale je to naopak důleţité období před vstupem do EU.

-4-


3.

ABSTRACT

This bachelor thesis is focused to transmission from centrally planned economy to a market economy. The starting position for transformation of Czech republic is positive, especially if you compare this situation with countries such as Hungary or Poland. Very important chapter is Transformation strategy at very first moments because the government or the central bank did not have any experience with transformation. Therefore there were made the most important decisions at this part of transformation. For transformation of Czech economy, there were important terms such as Price liberalization or liberalization of the international trade which took place in the very first stage of transformation (1990 – 1993). In the next stages of the transformation process there was done much more other decisions which are also important. The main goal of government was to establish the private sector and create position for healthy competition which would make the market more easily controlled than in the days of state-owned enterprises financed without any logic. The main goal of central bank was to maintain the inflation target and keep it in predetermined inflation zone. In May of 1997 there was a big currency crisis whose roots are in crisis in Southeast Asia which made investors to not believe at all emerging markets. The result of this currency crisis was the May attack on a fixed exchange rate so residential and foreign business subjects have begun to sell Czech crowns and buy foreign currency and because of it Central bank had to establish floating rate. And another very important stage in transformation process is period after year 2000 which is important period of time right before Czech republic entered to EU.

-5-


4.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, ţe svou bakalářskou práci na téma Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s pouţitím odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou téţ uvedeny v seznamu literatury a pouţitých zdrojů. Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, ţe v souvislosti s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si plně vědom následků porušení ustanovení § 11 a následujících autorského zákona č. 121/2000 Sb.

Aleš Krajíček.

V Praze dne 13.5. 2011

-6-


5.

PODĚKOVÁNÍ (DOBROVOLNÉ)

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Ing. Petr Hájek Ph.D. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné rady při zpracování mé bakalářské práce

-7-


6.

Obsah

1.

Zadání .......................................................................................................................................... - 3 -

2.

Abstrakt ....................................................................................................................................... - 4 -

3.

Abstract ....................................................................................................................................... - 5 -

4.

Prohlášení .................................................................................................................................... - 6 -

5.

Poděkování (dobrovolné) ............................................................................................................ - 7 -

7.

Úvod ............................................................................................................................................ - 9 -

8.

Výchozí situace v bývalém Československu .............................................................................. - 10 8.1

Politický systém ................................................................................................................. - 11 -

8.2

Stav na mikroekonomické úrovni ...................................................................................... - 12 -

9.

Reformní kroky a hospodářská politika ..................................................................................... - 13 9.1

Transformační strategie .................................................................................................... - 13 -

9.2

Transformace v průběhu let 1990 – 1993 ......................................................................... - 17 -

9.2.1

Cenová liberalizace .................................................................................................... - 18 -

9.2.2

Liberalizace zahraničního obchodu ........................................................................... - 19 -

9.3

Fáze růstu v letech 1994 – 1996 ........................................................................................ - 22 -

9.4

Fáze recese v letech 1997 – 1999 ...................................................................................... - 24 -

9.4.1

Měnová krize ............................................................................................................. - 26 -

9.4.2

Inflační cílování .......................................................................................................... - 29 -

9.5 10.

Období po roce 2000 ......................................................................................................... - 31 Základní indikátory ekonomiky ............................................................................................. - 35 -

10.1

Transformační recese (1990 - 1992).................................................................................. - 36 -

10.2

Obnova a boom (1993 - 1996)........................................................................................... - 39 -

10.3

Recese (1997 - 1999) ......................................................................................................... - 41 -

10.3.1 10.4

Příčiny krize ............................................................................................................... - 42 -

Obnova a růst (1999 - 2003) .............................................................................................. - 44 -

11.

Závěr ...................................................................................................................................... - 47 -

12.

Conclusion ............................................................................................................................. - 49 -

13.

Seznam použité literatury ..................................................................................................... - 52 -

14.

Seznam použitých symbolů a zkratek.................................................................................... - 56 -

15.

Seznam obrázků .................................................................................................................... - 57 -8-

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation 16.

Seznam tabulek ..................................................................................................................... - 58 -

17.

Seznam příloh ........................................................................................................................ - 59 -

Příloha 1 – Diskontní sazba, PMR (1990) ........................................................................................... - 60 Příloha 2 – Diskontní sazba, PMR (1991) ........................................................................................... - 61 Příloha 3 – repo sazby (květen-červen 1997) .................................................................................... - 62 -

-9-


7.

ÚVOD Ekonomická transformace patřila na konci 80. a na začátku 90. let k nejaktuálnějším

ekonomickým tématům a na toto téma bylo vedeno spoustu diskusí a sporů. Dnes uţ zájem o toto téma není tak aktuální a v ekonomických diskusích se prosazují nová témata jako např. vstup ČR do EU. Ale zároveň uţ uplynula dostatečně dlouhá doba na to, aby se daly vyvodit určité závěry. Transformace v této práci není pojata v širokém slova smyslu jako proces, který překonává všechny deformace a nedostatky plynoucí ze 40 leté socialistické vlády, ale je zde popsána v trochu uţším slova smyslu, jako přechod od socialistického systému zaloţeného na centrálním plánování ke kapitalistickému systému zaloţeném na trţním hospodářství. V tomto pojetí u nás proběhla transformace v podstatě v první polovině 90. let a vytvořila tak určité podmínky pro následující vývoj a pro dlouhodobý ekonomický růst. V této bakalářské práci se na začátku pokusím nastínit výchozí podmínky Československa, jakoţto země „připravené“ v určitých směrech na velkou změnu – transformaci. Do roku 1989 zde byla vláda socialismu, vláda jedné strany, komunistů. Na počátku transformace měla ČSSR potaţmo ČSFR z makroekonomického hlediska výborné podmínky pro tak velkou změnu (nízký veřejný i zahraniční dluh), coţ bylo veliké plus a na počátku transformace nebylo třeba se tolik soustředit na tyto problémy, ale naopak zde byl velký problém naprosté neexistence soukromého sektoru, s čímţ je spojena privatizace, o které si v této práce povíme také více. Následně se podíváme na zvolenou strategii, se kterou ČSR odstartuje ekonomickou transformaci, zmíním se o Washingtonském konsensu, o jeho charakteristice, obsahu a jeho vztahu k České republice, protoţe v tomto případě se jedná o jedno ze základních doporučení předních amerických ekonomů, s jehoţ aplikací měla být dosaţena prosperita naší země. V další kapitole si povíme o politickém pozadí celé transformace a vztáhneme jeden z nejdůleţitějších makroekonomických ukazatelů, HDP, na určité volební cykly. Dále se podíváme na samotný makroekonomický vývoj naší ekonomiky v celém průběhu transformace od roku 1990 – 1992, coţ bylo období recese, poté následovalo období hospodářského oţivení v letech 1993 – 1996. V další části se opět dostaneme k recesi a to v období mezi lety 1997 – 1999 a poslední část je věnována období po roce 2000, která je z ekonomického hlediska mnohem radostnější. V závěru práce se pokusím posoudit úspěšnost transformace, vyhodnotím data a informace získaná z různých zdrojů, pokusím se zhodnotit nutnost přechodu z centrálně plánované ekonomiky na ekonomiky trţní a zhodnotím i současný stav ekonomiky v porovnání se zeměmi EU.

-9-


8. VÝCHOZÍ SITUACE V BÝVALÉM ČESKOSLOVENSKU Před rokem 1989 patřilo Československo k totalitním státům s vládou jedné strany – komunistů. V této době podléhalo veškeré ekonomické rozhodování státnímu plánování a tento systém byl zaloţen na tzv. všelidovém vlastnictví výrobních prostředků. Tato centrálně plánovaná ekonomika v podstatě vůbec nerespektovala hlavní vztahy nabídky a poptávky a vedla k neefektivní alokaci a vyuţívání zdrojů, coţ mělo za následek spoustu zbytečně vynaloţených nákladů a toto v konečném důsledku vedlo k hospodářské stagnaci a technologické zaostalosti, nedostatečnému uspokojování potřeb občanů, ale na druhou stranu tento systém poskytoval relativní jistotu práce a sociálního zabezpečení. Tato situace ovlivnila vývoj transformace jak příznivě, tak i nepříznivě. Určitou výhodu zde představovala relativně vysoká ekonomická a ţivotní úroveň, vysoká úroveň kvalifikace pracovní síly, menší stupeň narušení makroekonomických narušení (nízký veřejný i zahraniční dluh). Naopak nepříznivý vliv měla např. téměř naprostá neexistence soukromého sektoru, centralizace řízení hospodářství, která znemoţnila zavedení alespoň dílčích prvků trţního hospodářství. Dalším problémem byla příliš velká orientace zahraničního obchodu na východní trhy, zaostalost sektoru sluţeb a nadměrný podíl těţkého průmyslu, který zhoršoval ţivotní prostředí a stěţoval následnou restrukturalizaci. V následující tabulce je srovnána Česká republika s dalšími zeměmi Evropy a je zde vidět „čistý štít“ ČR na začátku transformačního období. Tabulka 1: Rozpočtový přebytek (deficit) jako % z HDP ve vybraných transformujících se ekonomikách

Zdroj: ŠVEJNAR, Jan a kol. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Praha, Academia 1997

Naproti tomu zde můţeme spatřit jeden zásadní handicap oproti Maďarsku a Polsku a tím je soukromý sektor. V těch zemích zůstal alespoň částečně zachovalý, kdeţto u nás prakticky

- 10 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation neexistoval. Komunisté u nás za 40 let vlády zavedli extrémně vysoký podíl státního vlastnictví (téměř 100%). „V dřívějším Československu neexistovalo na prahu transformace nic podobného jako legální soukromý sektor a částečné trţní instituty přeţívající v Polsku a Maďarsku.“ [Švejnar, 1997] Ale i v tomto ne zrovna ekonomicky úspěšném období existoval růst některých makroekonomických ukazatelů, tento růst však netrval moc dlouho a tempo ekonomického růstu v průběhu komunistické nadvlády postupně klesalo. Příčina je v samotné podstatě socialistického ekonomického systému. Ale i v dobách vysokého tempa růstu ekonomicky (v 50. letech) byl charakter tohoto vzestupu specifický. Tehdy byl ekonomický růst zaloţen především na přidání dodatečných zdrojů do výroby a ne na zlepšení efektivity práce a výroby. Z toho je jasné, ţe komunisté usilovali spíše o maximalizaci vstupů a minimalizaci výstupů [Holman, 2000]. Postupem času se zdroje v ekonomice vyčerpaly a tím došlo i k tomu, ţe nebylo moţno dále přidávat zdroje, coţ vedlo k tomu, ţe subjekty neměly dostatek surovin, energie a pracovní síly.

8.1

Politický systém

Konkurence mezi politickými stranami prakticky neexistovala, protoţe v Ústavě byla zakotvena vedoucí úloha komunistické strany. I kdyţ formálně fungovaly další politické strany, jejich reálný vliv byl minimální. Strany byly navíc sdruţeny v Národní frontě, coţ bylo seskupení politických stran, které vzniklo jiţ v poválečném Československu a které mělo reálně monopol na politickou moc. Strany, které nebyly členem Národní fronty, neměly právo obnovit svou činnost. Národní fronta byla totiţ plně podřízená potřebám komunistické strany. Pouze malá část obyvatelstva vykazovala aktivní odpor vůči reţimu a usilovala o pluralitu politických názorů. Společnost proto nebyla připravena na politická vyjednávání a hledání kompromisů charakteristických pro demokratický reţim. Pro Československo v druhé polovině 80. let byla navíc příznačná vysoká míra politické strnulosti. „Pokud v Maďarsku nebo v Polsku docházelo k politickému uvolňování v reakci na perestrojku v Sovětském svazu, pak vedoucí představitelé v ČSSR se reformám vyhýbali.“ [Ţídek, 2006] Pokud se opět podíváme na srovnání ČSSR, Polska a Maďarska, pak v ČSSR byla větší restrikce na cestování a méně svobody na vyjadřování nebo na výzkum. Tato politická situace se v ekonomice promítala především tak, ţe do manaţerských pozic v podnicích byli vybíráni manaţeři podle jejich příslušnosti ke komunistické straně.

- 11 -


8.2

Stav na mikroekonomické úrovni

Podniky byly zvyklé na situaci, kdy měly zajištěný odbyt, ale musely usilovat o získání dostatku vstupů. Nákupní oddělení byla naddimenzována, snaţila se sehnat dostatek výstupů a na druhou stranu prodejní oddělení byla malá, nadbytek peněz vedl k situaci, kdy se prodalo téměř vše, co se vyrobilo a marketingová oddělení téměř neexistovala. Podniky se snaţily maximalizovat vstupy a minimalizovat výstupy, tedy úplný opak proti trţní ekonomice, kde se vedení snaţí minimalizovat vstupy a maximalizovat výstupy. Celý systém byl dále deformován rozdílnou mírou zdanění jednotlivých podniků a subvencemi, které podniky dostávaly. Toto ekonomické prostředí, kde podniky neměly konkurenci a zároveň dostávaly subvence, bylo značně demotivační. Jejich situace byla dále ulehčena praktickou neexistencí zahraniční konkurence, tudíţ management nebyl vůbec připraven, ţe bude muset usilovat o zákazníka a bojovat s konkurencí.

.

- 12 -


9.

REFORMNÍ KROKY A HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA V předchozí kapitole jsme se seznámili s podstatou transformačního procesu, ve kterém

došlo ke kompletní změně fungování celého ekonomického systému a fungování hospodářství. V následující části bakalářské práce se budeme soustředit na jednotlivé reformní kroky, jeţ byly v průběhu transformace uskutečněny. V této kapitole budu postupovat chronologicky od počátku transformace, kde bude z logického hlediska kladen největší důraz na počátek transformace. Hospodářská politika je samozřejmě úzce svázána s hospodářskými výsledky, proto zde bude lehce nastíněna a důkladněji probrána v další kapitole této práce.

9.1

Transformační strategie

Prvním ucelenějším projektem přechodu k trţní ekonomice byl „Návrh strategie přechodu k trţní ekonomice“ vypracovaný Hospodářskou radou ČR pod vedením Františka Vlasáka. Tento návrh obsahoval trochu pomalejší tempo transformace. Pomalejší měla být u liberalizace zahraničního obchodu. Celkový návrh tak odpovídal gradualistickému pojetí ekonomické transformace. Druhý projekt vypracovaný federálním ministerstvem financí, který v té době vedl Václav Klaus, byl předloţen krátce po návrhu F. Vlasáka. Projekt kladl důraz na rychlost reforem, cenovou liberalizaci, liberalizaci zahraničního obchodu a zmíněna byla i „denacionalizace“ a devalvace koruny. V září roku 1990 byl schválen oficiální postup transformace – Scénář ekonomické reformy [Hospodářské noviny, 4.9.1990]. Program byl kombinací obou předchozích návrhů, ale většina podnětů byla převzata z federálního návrhu. Scénář byl z části podobný polskému plánu šokové terapie, ale na rozdíl od něj zahrnoval i rychlou privatizaci. Proti tomu reformy uskutečňované v Maďarsku byly většinou povaţovány za gradualistické. Reforma se tedy blíţila šokové terapii. „Tvrdé jádro“ nutných reformních opatření definujících kritickou masu pro změnu systému zahrnuje několik velmi jednoduchých kroků: -

Včasnou, rychlou a masovou privatizaci

-

Deregulaci cen

-

Liberalizaci zahraničního obchodu a směnitelnost měny

-

Rovnováţnou makroekonomickou stabilizační politiku (měnový a finanční konzervatismus).

- 13 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Můţeme překročit Rubikon s kterýmkoli z klíčových opatření, ale protějšího břehu můţeme dosáhnout jen se všemi dohromady. [Václav Klaus, 1992, s. 78]

Scénář obsahoval tyto body: 

Makroekonomický rámec ekonomické reformy, v němţ měla hrát hlavní úlohu především restriktivní měnová a fiskální politika s připravovanou daňovou reformou.



Změna vlastnických poměrů v ekonomice, která měla být urychlena malou privatizací, restitucemi a následně velkou privatizací.



Liberalizace cen, stanovená na 1. Leden 1991, při níţ se měla uvolnit převáţná část velkoobchodních cen s přímým propojením na maloobchodní ceny.



Vnitřní směnitelnost československé měny, jako nezbytný předpoklad liberalizace dovozů. Zásadní problém zavedení vnitřní směnitelnosti představovalo stanovení výchozí úrovně kurzu československé koruny k volně směnitelným měnám přičemţ „Scénář“ obsahoval dvě alternativy: řádově 20Kčs resp. 24-30Kčs za US dolar.



Sociální souvislosti ekonomické reformy, které měli vyústit v předloţení návrhů zákonů v oblasti sociálního zabezpečení, zaměstnanosti, kolektivního vyjednávání a státní sociální podpory.



Strukturální politika, která měla především podpořit ţádoucí strukturální změny, umoţnit přechod na trţní mechanismus a udrţet chod národního hospodářství.



Specifika agropotravinářského komplexu.

Program formulovaný ve scénáři zajisté významně ovlivnil celý proces transformace. Postupně však rozhodující úloha připadla praktické hospodářské politice. Tu jiţ neovlivňoval scénář, ale vládnoucí politické strany. Pokud se zamyslíme nad tím, jakými myšlenkovými proudy byli reformátoři ovlivněni, pak uvidíme, ţe šlo o celou škálu proudů. Jedním z hlavních byl liberalismus (např. A.F. Hayek), nebo např. konzervativní školy 80. let jako je monetarismus, škola racionálního očekávání nebo škola veřejné volby. Spory se vedly o úlohu zahraničních institucí a poradců. Zde měl hrát nejvýznamnější roli tzv. Washingtonský konsensus. Jde o soubor pravidel pro vznikající trţní ekonomiky, který měly společně prosazovat MMF (mezinárodní měnový fond), Světová banka a americké ministerstvo financí. Součástí pravidel byla deregulace, cenová liberalizace, liberalizace zahraničního obchodu, nebo změna institucí. Washingtonský konsensus však nikdy nebyl institucemi kodifikován a ani nebyl určen pro post-komunistické země, jakoţto spíše pro země Latinské Ameriky. V předchozí části jsme se zabývali obecnými důvody sporu mezi gradualisty a zastánci šokové terapie. Reformátoři měli ale i další důvody k rychlému uskutečnění reformních

- 14 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation kroků. Proto, abychom dobře pochopili tehdejší rozhodnutí, je nutné se zamyslet nad hlavními obavami reformátorů v době před přijetím transformační strategie. Obavy vycházely ze situace na počátku 90. let. Zdá se, ţe jako vůbec největší nebezpečí byl vnímán nekontrolovatelný růst cen po cenové liberalizaci (tyto obavy nebyla neoprávněné, např. Polsko trpělo v této době hyperinflací). Další zdroje obav byla spojeny se zneuţitím monopolní struktury a třetí s rozvrácením platební bilance. Všechny tři problémové okruhy byly navzájem propleteny. Jak jsem jiţ dříve uváděl, podniková struktura byla velice blízká monopolním strukturám. Reformátoři se obávali, ţe tyto podniky budou moci snadno zneuţít svou pozici a zejména zvyšovat takřka neomezeně své ceny [Klaus, 1995a; Jonáš, 1997]. Tato skutečnost však nebyla jen jedním z inflačních faktorů. Další obavy byly spojeny s potencionálním extenzivním růstem, který by v situaci nedostatku surovin také vedl k vzestupu cenové hladiny [Holman, 2000]. Obecně se reformátoři obávali, ţe růst cen se projeví na vzniku inflačně mzdové spirály – vzestup cen povede k tlaku na nárůst mezd, které se samy stanou inflačním faktorem [Holman, 2000; Klaus, 1995a]. Druhou obávanou spirálou byla inflačně devalvační spirála [Jonáš, 2000; Hampl, 2001]. Problém vznikal následujícím způsobem: Liberalizace zahraničního obchodu povede ke vzniku nerovnováhy běţného účtu platební bilance, potaţmo i celé platební bilance. Z toho vznikne tlak na devalvaci koruny. Devalvace ovšem znamená růst importních cen, který se přelije i do růstu cen domácích, a tedy do inflace. Dopady devalvace se navíc budou šířit i jinými kanály. Znehodnocení měny v praxi znamená pokles reálných mezd. Zaměstnanci proto budou usilovat o vyšší nominální mzdy. Růst mezd zvýší náklady a sníţí zisky a majitelé firem na něj budou reagovat zvýšením cen svých výrobků. Vzestup cen ovšem znamená i pokles mezinárodních konkurenceschopnosti výroby, jenţe se projeví tlakem na změnu kurzu, tedy na devalvaci. Je zřejmé, ţe se dostáváme do začarovaného kruhu devalvačně-inflační spirály, kterou se reformátoři rozhodli přetnout jiţ na jejím počátku pomocí restriktivní hospodářské politiky. Vzájemná propletenost problémů je nejlépe vidět u problematiky monopolních struktur. Nedalo se očekávat, ţe nově vzniklá domácí konkurence bude okamţitě schopna čelit monopolním podnikům na domácím trhu. Jedinou moţností, jak zvýšit konkurenční tlak na domácím trhu, bylo otevření se konkurenci ze zahraničí. Ovšem liberalizace zahraničního obchodu sebou nesla právě ono nebezpečí devalvačně-inflační spirály, proto není překvapivé, ţe se reformátoři rozhodli pro restriktivní hospodářskou politiku, která měla přetnout pro ekonomiku nebezpečné spirály. Československý

stabilizace

byla

úspěšnější

neţ

polská

především

díky

lepším

makroekonomickým podmínkám. V Československu nebyl před revolucí téměř ţádný měnový převis a díky tomu vyvolala cenová liberalizace mnohem menší cenový skok neţ v Polsku, díky čemuţ se také podařilo udrţet měnový kurz.

- 15 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Kdyţ se podíváme na mzdovou regulaci, tak ta byla také úspěšnější díky tomu, ţe se vládě podařilo vytvořit základ pro úspěšné tripartitní vyjednávání. K tomuto úspěchu přispělo několik okolností. V první řadě to byla velká podpora, které se dostávalo Klausově reformě od obyvatelstva. Dále to byla jiţ výše zmíněná makroekonomická rovnováha, která slibovala udrţet do budoucna nízkou inflaci. Pozitivní roli také sehrála ochota úřadů ke spolupráci s vládou. Odbory byly na počátku transformace slabé a neměly šanci vyvolávat stávkové akce. Jedním z bezesporu nejdůleţitějších faktorů úspěchu stabilizace byla tzv, „transformační kotva“. Tehdejší reformátoři se totiţ domnívali, ţe by v ekonomice měla zůstat alespoň jedna fixní veličina. Touto „kotvou“ se stal měnový kurz, který měl hlavní zásluhu na udrţení nízké inflace. To bylo mezi postkomunistickými zeměmi neobvyklé a svědčilo to o nesporném úspěchu stabilizace. V Polsku a Maďarsku docházelo v průběhu 90. let k opakovaným devalvacím, které byly reakcí na vysokou inflaci. Devalvace ale zpětně přispívaly k inflaci a tyto země pak trpěli devalvačně-inflační spirálou, které se podařilo Československu hned na začátku transformace vyhnout.

- 16 -


9.2

Transformace v průběhu let 1990 – 1993

V následující části budeme probírat uţ konkrétní transformační kroky, které byly učiněny v průběhu začátku transformace. V těch prvních třech letech se odehrály nejvýznamnější reformy.

První rok transformace, 1990, byl rokem přípravným, kdy bylo třeba připravit veškeré dílčí reformy, protoţe základní reformní kroky byly prováděny aţ od 1. ledna následujícího roku. Základní událostí, o které jsem se jiţ zmiňoval v předchozí kapitole, bylo přijetí scénáře celé transformace v září 1990. Další významnou skutečností bylo přijetí zákona o soukromém podnikání, který prakticky stanovil pouze to, ţe soukromé podnikání jiţ nebylo trestné. Z předchozí kapitoly je zřejmé, ţe jedním z nejzávaţnějších problémů té doby byla nefunkčnost cenového mechanismu. Ceny byly fixní a podléhaly subvencím a byly aplikovány záporné daně z obratu1, coţ se týkalo hlavně potravin. Reformátoři avšak usilovali o zachování veřejné podpory pro proces transformace. Proto byl souběţně s odstraněním dotací zaveden tzv. státní vyrovnávací příspěvek ve výši 140 korun. Tento příspěvek dostávali měsíčně všichni obyvatelé Československa a tato částka byla rozpočítaná ze záporné daně z obratu na jednotlivé občany. Odstranění cenových subvencí se projevilo na 24 % skoku cen potravin [Holman, 2000] a na poklesu poptávky po nich. V průběhu roku byly ještě zvýšeny ceny osobní ţelezniční dopravy o 100 %, autobusoví dopravy o 30 % a cena benzinu se zdvojnásobila a to především proto, aby se ceny domácí postupně přibliţovaly cenám trţním. Dalším problémem bylo zcela nereálné nastavení směnného kurzu. Vláda proto spolu s centrální bankou přistoupily k několikanásobné devalvaci, které doprovázelo sjednocení systému více směnných kurzů v jeden (viz. Tabulka 2). Tabulka 2: Směnné kurzy československé koruny k americkému dolaru

Kurz obchodní aukční turistický černý

31.12.1989 14,29 114,35 x 43,48

31.3.1990 16,81 59,15 39,96 41,49

30.6.1990 16,51 39,36 27,85 35,57

30.9.1990 15,71 31,04 26,49 33,56

31.12.1990 28 39,4 28 45,65

Zdroj: DOBEŠOVÁ, D. a kol. The Transformation of the Czech Economy, 2003

1

Privatizační proces s tendencí přiblíţit naši ekonomiku západní odboural státní dotace, které ve formě tzv. záporné daně z obratu umoţnily prodejcům nabízet dětskou obuv v cenových relacích, které dnes nepokrývají ani ceny na nákup materiálu.

- 17 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Jako velmi obtíţné se jevilo výsledné nastavení směnného kurzu. O jeho výši se vedly usilovné spory a svá stanoviska poskytovala i řada zahraničních expertů. Klaus (2001) dokonce uvádí, ţe šlo o nejtěţší rozhodnutí za celé období transformace. Vláda se v roce 1990 rozhodla pro reţim fixního kurzu a koruna tak byla připoutána k pěti měnám, čímţ byla vytvořena jiţ dříve zmiňovaná kotva. V důsledku devalvací byla koruna na začátku transformace podhodnocena, čímţ vznikl jeden z dvou tzv. transformačních polštářů. To znamenalo, ţe domácím subjektům byla poskytnuta dočasná výhoda. Výsledkem tohoto podhodnocení bylo, ţe zahraniční konkurence měla znevýhodněné podmínky na našem trhu a naopak tuzemští výrobci měli výhodu ve vývozu do cizích zemí [Ţídek, 2006]. Na druhou stranu ale devalvace přispěla ke sníţení reálných mezd. V následujícím období tak docházelo k postupnému vyčerpávání tohoto polštáře díky zhodnocování koruny – i přesto, ţe byla fixní, tak zhodnocovala na základě zhodnocování měn, ke kterým byla koruna fixována - coţ zároveň způsobovalo, ţe domácí ceny rostly rychleji, neţ ceny zahraniční. Nelehký úkol měly banky na počátku transformace, jak Centrální banka, tak komerční banky, musely nastavit optimální mnoţství úvěrů pro ekonomiku. Banky se zde potýkaly s absolutní neznalostí trţního systému. Jediné, co bylo zřejmé, byly obavy z inflačních tlaků, coţ zapříčinilo restriktivní politiku těchto bank. Například diskontní sazba byla zvýšena ze 4 % (1.1.1990) na 8,5 % (11.11.1990) a také vzrostly povinné minimální rezervy (viz příloha). Centrální banka se tak rozhodla pro transmisní (monetaristický) mechanismus jako základ měnové politiky. Měnové cíle tak měly být dosaţeny přes zprostředkující cíl – měnovou zásobu. Monetaristická politika, stejně tak jako fiskální politika, je značně restriktivní. Vláda omezila výdaje proti dříve schválenému rozpočtu a sestavila tak rozpočet jako přebytkový. Pokud bychom měli vybrat jedno důleţité datum v období počátku transformace ekonomiky, pak by to byl 1. leden roku 1991, kdy se odehrála liberalizace cen i obchodu. Cenová liberalizace byla jakýmsi „jádrem“ celého transformačního procesu. Pokud měly trhy začít fungovat, pak bylo zcela nezbytné, aby ceny poskytovaly relevantní informace. Stát tedy přestal zasahovat do tvorby cen. Díky liberalizaci cen však ceny vystřelily prudce nahoru, s čímţ zároveň vyplula na povrch potlačená inflace (9,7%) z konce roku 1990.

9.2.1 Cenová liberalizace Cenová liberalizace je nezbytným opatřením pro plnohodnotné fungování trhu a pro vytvoření podmínek efektivní alokace výrobních nákladů. Právě administrativně tvořené ceny v centrálně plánované ekonomice byly důvodem pro okamţitou liberalizaci cen. Cena má v trţní ekonomice dvě základní funkce. Jednak reguluje mnoţství výrobků na trhu a jednak eliminuje výrobu s příliš vysokými náklady, tedy neefektivní výrobu. Toto se ale v centrálně plánované ekonomice nemohlo projevit, protoţe ceny nebyly tvořeny trhem, ale státem.

- 18 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation „Východiska pro liberalizaci cen a vymezení mantinelů pro regulaci cen byla zakotvena do zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Ten umoţnil vyhlásit rozsáhlou liberalizaci cen k 1. lednu 1991. V tom roce se státní regulace omezila na zhruba 15 % objemu hrubého domácího produktu s cílem důsledně přizpůsobovat krátkodobé regulační zásahy vývoji situace na trhu, pečlivě je dávkovat a po dosaţení rovnováhy je neprodleně rušit. Takto pojatou regulací byla poskytnuta i dočasná ochrana strategicky významným výrobám před plným rozevřením nůţek mezi růstem cen vstupů a přirozeně klesající poptávkou po těchto relativně zbytnějších produktech“ [MFČR, 2005] Po mnoha úvahách ekonomických reformátorů byl nakonec prosazen model jednorázové liberalizace. Nejprve se začalo s cenovým uvolňováním, ve kterém neproběhlo veškeré uvolňování najednou. Byl pouţit model dočasné regulace cen. Tento model spočíval v tom, ţe byly vytvořeny hranice, ve kterých se měla pohybovat cena, aby nedošlo k extrémnímu zdraţení. Výsledkem bylo uvolnění cen u 85 % zboţí. Toto dalo vzniknout reálným cenovým informacím, čímţ se začala nastolovat rovnováha nabídky a poptávky na základě nově vzniklých reálných informací. Tento fakt zároveň poskytl základ pro soukromé podnikání V prvních měsících po zrušení jiţ výše zmiňovaných subvencí, vzrostly ceny potravin více neţ o čtvrtinu. U komodit, jejichţ ceny byly administrativně stanovovány, docházelo k rapidním růstům cen. Například uhlí podraţilo o 240 %, plyn o 100 % a teplo o 320 %. [Jonáš, 1997]. V následujících měsících však tento růst spotřebitelských cen zpomaloval, jak ukazuje následující tabulka. Tabulka 3: Měsíční růst spotřebitelských cen v roce 1991

Zdroj: CEP-kolektiv autorů (2006): Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi. Praha, CEP 2006, str. 68

9.2.2 Liberalizace zahraničního obchodu Liberalizace zahraničního obchodu spolu s cenovou liberalizací byly připravovány od roku 1990 a oficiálně zavedeny do praxe 1. ledna 1990.

- 19 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Do této přípravné fáze lze zahrnout sloučení do té doby dvou kurzů koruny do jednoho – pro pouţití v obchodním i neobchodním sektoru, částečnou devalvaci koruny a úplně nejdůleţitějším krokem před nastávající liberalizací bylo vyjednání mezistátních smluv o moţnosti vstupu československých výrobců na zahraniční trhy a naopak. Podle Karla Dyby, tehdejšího ministra pro hospodářskou politiku a rozvoj, byly obsahem liberalizace zahraničního obchodu dva základní kroky: „1.

Plošné zrušení administrativních překáţek v zahraničním obchodě, tj.

zrušení monopolu zahraničního obchodu, kdy jen státem financované firmy, tzn. podniky zahraničního obchodu, mohly exportovat a importovat zboţí a sluţby a zrušení kvantitativních omezení na vývoz a dovoz zboţí a sluţeb, které centrální plánovači předepisovali podnikům zahraničního obchodu resp. domácím výrobcům. 2.

Nastolení konvertibility koruny pro zahraničně obchodní transakce, tedy

vytvoření trhu se zahraničními měnami, na kterém libovolné firmy i domácnosti prodávají respektive kupují zahraniční měny za jednotný kurz.“ [Dyba, 2006] Liberalizovaná ekonomika musela čelit řadě nepříznivých vnějších šoků. Došlo k naprosté dezintegraci trhu zemí RVHP, zejména k propadu exportu do SSSR. Nepříznivě také působil výpadek exportu do tehdejší NDR díky sjednocení Německa. Dalšími nepříznivými faktory bylo prudké zvýšení cen uhlí, ropy, plynu a dalších surovin v důsledku přechodu na trţní ceny, u kterých jsme byli závislí na dovozu ze Sovětského svazu, coţ mělo za následek hluboký pokles reálných směnných relací o 25% oproti předchozímu roku. Ale i za těchto nepříznivých okolností byl nakonec schodek běţného účtu platební bilance v konvertibilních měnách mnohonásobně niţší, neţ byl 2,5 miliardový odhad (USD) Mezinárodního měnového fondu. Ve velice krátké době se kompletně změnila struktura obchodu se západním trhem na úkor obchodování s bývalými socialistickými zeměmi, jak se také můţeme podívat na následujících dvou grafech. Tabulka 4: Teritoriální struktura dovozu

- 20 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Zdroj: DYBA, K. Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi. 1. vydání. Praha : CEP, 2006. 180s.

Tabulka 5: Teritoriální struktura vývozu

Zdroj: DYBA, K. Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi. 1. vydání. Praha : CEP, 2006. 180s.

Pokud se podíváme na rok 1992, pak zjistíme, ţe zde se jiţ neodehrávaly tak dramatické hospodářské změny, jako v roce předchozím. Nejdůleţitější událostí tohoto roku je zcela jistě zahájení první vlny masové privatizace, kde převládala metoda kuponové privatizace, která spočívala v převodu majetku na občany, kteří tak investovali své peníze do kuponů a stávali se z nich akcionáři. Také stále byla provozována fiskální politika s restriktivními omezeními. Rozpočet k tomuto roku byl velice vyrovnaný. V první polovině roku 1992 se měnila měnová politika a představitelé centrální banky se domnívali, ţe inflace nepředstavuje pro ekonomiku větší nebezpečí a proto zmírnila restrikce a tak sníţila úrokové sazby, čímţ se snaţila přispět k obnovení hospodářského růstu. Ve druhé polovině roku se sazby opět zvedly kvůli negativním očekáváním.2

Rok 1993 byl rokem, kdy proběhlo rozdělení společného státu, ke kterému došlo od 1. ledna. Toto rozdělení však neslo jak pro nás, tak pro Slovensko značné náklady a zbrzdilo tak oţivení ekonomiky. 2

Přesto došlo k masivnímu nárůstu úvěrů pro soukromé firmy. Na počátku roku 1990 byly úvěry téměř nulové, na konci roku 1991 jiţ dosahovaly 71,4 miliardy a na konci roku 1992 jiţ 125 miliard. (Dyba, Švejnar, 1997)

- 21 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation V tomto roce také došlo k ukončení procesu malé privatizace a k vydání akcií z první vlny kuponové privatizace. Státní rozpočet byl na konci roku 1993 vyrovnaný, coţ bylo v porovnání se zeměmi střední a východní Evropy poněkud nezvyklé. V následující tabulce se můţeme podívat, jak se vyvíjel státní rozpočet v období 1990 – 1993.

Tabulka 6: Státní rozpočet v období let 1990 až 1993 (kumulativní součet) 1990

1991

1992

1993

Příjmy státního rozpočtu

mil. Kč

162 513

225 342

251 379

358 000

Výdaje státního rozpočtu

mil. Kč

163 557

240 089

253 076

356 919

Bilance státního rozpočtu mil. Kč -1 044 -14 747 Zdroj: Finance.cz, Příjmy a výdaje státního rozpočtu, 2011

-1 697

1 081

9.3

Fáze růstu v letech 1994 – 1996

Období let 1994 – 1996 je moţno povaţovat za vůbec neúspěšnější během celé transformace. Ekonomika dosahovala vysokých temp růstu HDP při stabilní inflaci a nízké nezaměstnanosti. ČR tak byla povaţována za nejlepší transformační zemi. S postupem doby však vyplouvaly na povrch i stinné stránky tohoto vývoje. Tím byla zejména nerovnováha běţného účtu platební bilance. Na počátku toho období, tedy roku 1994, byly hospodářské výsledky příznivé. Ekonomika se jiţ dostala z počátku transformační recese a přelila se do fáze expanze, tedy hospodářského růstu. V průběhu roku probíhala 2. vlna kuponové privatizace. Jak jsme si jiţ na začátku této práce říkali, ţe před začátkem transformace prakticky neexistoval soukromý sektor, pak na konci roku 1994 přesahoval jiţ 3/5 celkového HDP [Ročenka HN, 2000]. Příliv zahraničního kapitálu tak ovlivnil ekonomiku a centrální banka tak mohla předčasně splatit půjčku MMF,3 ale na druhou stranu byl zdrojem rostoucích problémů pro měnovou politiku centrální banky. Aby ČNB udrţela fixní směnný kurz, byla nucena provádět devizové intervence. Rozpočet byl sice v tomto období přebytkový, ale například Horská (2001) píše o rostoucím strukturálním deficitu právě v tomto období – bez příjmů z privatizace by byl státní rozpočet v záporných číslech. Podle Ţídka (2006) byla jednou z příčin tohoto rostoucího strukturálního deficitu i skutečnost, ţe vláda sniţovala daňové zatíţení.

3

Myant (2003) uvádí, ţe půjčka měla být původně splacena aţ v letech 1996-1999

- 22 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Po překročení transformační recese pokračovala Klausova vláda ve sniţování výdajů na jedné straně a na druhé straně usilovala o vyrovnanost veřejných rozpočtů, coţ se jim dařilo. Daně se sniţovaly, jak se můţeme podívat v následující tabulce. Tabulka 7: Daňová kvóta v ČR 1993 – 2001

Parametry Daňová kvóta Složená daňová kvóta

1993 26,4

1994 24,8

1995 23,7

1996 22,8

1997 21,7

1998 21,2

1999 21,9

2000 21,9

2001 21,5

43

41,4

40,1

39,3

38,6

37,9

38,9

39

38,8

Poznámka: Sloţená daňová kvóta obsahuje i sociální a zdravotní pojištění. Zdroj: MUSIL, P. in DOBEŠOVÁ, D. a kol. The Transformation of the Czech Economy, 2003 Vyrovnané nebo přebytkové rozpočty se dařilo drţet aţ do roku 1996. I přes vyrovnanost rozpočtů se většina analytiků domnívala, ţe fiskální politika nebyla v této době zcela restriktivní. Například Horská (2001) uvádí, ţe politika měla expanzivní charakter, protoţe mezi lety 1993 – 1996 přispíval 1 - 2% k ekonomickému růstu. Rok 1995 byl rokem silného vzestupu ekonomiky. Našim reformátorům se dostávalo mezinárodního uznání a ČR tak byla povaţovaná za absolutního lídra mezi transformujícími zeměmi. České republice se také dostalo jako první mezi postkomunistickými zeměmi přijetí do organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Ekonomický růst byl ale tak vysoký, ţe se začalo diskutovat o moţném přehřátí ekonomiky, které se ale neprojevilo růstem cenové hladiny, ale zvýšením nerovnováhy platební bilance [Holman, 2000]. Se vstupem do OECD bylo spojeno i zavedení vnější směnitelnosti koruny v říjnu 1995.4 Tato skutečnost dále přispěla k dalšímu přílivu zahraničního kapitálu do ČR a také dále omezila autonomii ČNB. Centrální bance se sice dařilo drţet růst cen na nejniţší úrovni ze všech transformujících se zemí, ale míra kolem 10% se zdála být pevně ukotvena v inflačních očekáváních trţních subjektů. Pokud by centrální banka zvýšila úrokové sazby, pak se tento krok projevil na přílivu zahraničních investic, který by se dále promítal do růstu měnové báze a tím i cen. Naopak by centrální banka mohla sníţit úrokové sazby, čímţ by sníţila atraktivitu ČR pro investory, coţ je projevem expanzivní měnové politiky s dopadem na ceny. Rozhodnutí banky tak bylo obtíţné a banka tak musela uplatňovat své méně účinné nástroje jako například sterilizační opatření. Sterilizační opatření – přílišný příliv zahraničního kapitálu do země působil problémy se stabilitou měnového systému. V reţimu fixního měnového kurzu byla centrální banka nucena uplatňovat tzv. intervenční automat, který ukládal ČNB povinnost vykupovat při daném fixním kurzu veškeré devizové prostředky nabízené komerčními bankami [Dědek, 2000]. Koruny, které banka za devizy posílala opět do oběhu potom centrální banka plně nebo částečně 4

Vnější směnitelnost odstraňuje překáţky pro pohyb kapitálu. Prakticky tak znamená liberalizaci přesunů na kapitálovém účtu platební bilance podle článku VIII MMF.

- 23 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation sterilizovala pomoc pokladničních poukázek, tedy prodejem cenných papírů. Důsledkem tohoto opatření byl na jedné straně vzestup devizových rezerv, které se zvýšily z téměř nulového stavu v roce 1993 na 14 miliard dolarů v roce 1995 [Dědek, 2000]. A současně se zvyšoval počet pokladničních poukázek ČNB drţených komerčními bankami. Rozpočet byl nadále stále přebytkový, ale přetrvávaly problémy, o kterých jsem se jiţ zmiňoval v předchozí kapitole, tj. vznik strukturálního deficitu. Vláda dále sniţovala daňové zatíţení, ale nedařilo se jí výrazněji omezit výdaje, zejména v sociální oblasti. Holman (2000) v této souvislosti uvádí, ţe nikde v bývalých socialistických zemích se nepodařilo najít podporu pro sníţení sociálních výdajů.

Rok 1996 byl rokem volebním, coţ se ukázalo jako důleţitým determinantem pro následný vývoj. Hospodářská úroveň stále stoupala, ale spolu s ní se prohlubovaly problémy nerovnováhy, které se objevily jiţ dříve. Těchto nerovnováh bylo několik. Hlavním problémem byla jiţ výše zmiňovaná platební bilance, konkrétně obchodní bilance a bilance běţného účtu. Na těchto účtech vznikaly schodky, které byly vyrovnávány přílivem kapitálu. Tento narůstající příliv byl stále větším a větším problémem pro měnovou politiku centrální banky. Pro udrţení kladných reálných úroků byla CB nucena drţet vysokou míru úrokových sazeb, coţ opět znamenalo další příliv zahraničních investic. CB tak ve snaze zvýšení rizika pro zahraniční investory rozšířila fluktuační pásmo koruny z původních +/- 0,5% na +/- 7,5%.5 V druhé polovině roku přistoupila CB k dalším opatřením vedoucím ke sníţení nerovnováhy a přistoupila k restriktivním opatřením – zvýšila repo sazby a zvýšila PMR. Podle Jonáše (2000) by bylo vhodné zavést za této situace fiskální restrikci, ale vláda nebyla ochotna něco takového zavést těsně před volbami a po volbách na taková opatření nebyla dostatečně silná. K problémům přispívaly i například časté změny právních norem a neusazenost celého právního systému či nedokončenost liberalizačních a deregulačních procesů.

9.4

Fáze recese v letech 1997 – 1999

Začátkem roku 1997 se naplno projevily problémy ekonomiky, které byly skryty v předchozím období. Došlo ke zpomalení růstu ekonomiky a k nárůstu vnější nerovnováhy

5

Měnový koš přitom zůstal zachován s 65% podílem německé marky a 35% podílem amerického dolaru.

- 24 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation a následné měnové krizi, která se později přelila i do krize celého hospodářství. Toto období bylo aţ do roku 1999 charakterizováno jako období fáze recese. Na začátku roku 1997 se dostavilo zpomalení ekonomiky, a jelikoţ byl rozpočet sestaven v očekávání hospodářského růstu, tak se zpomalení projevilo vznikem cyklického deficitu. Ekonomika byla ale zasaţena tzv. dvojitým deficitem, protoţe stále přetrvával deficit obchodní bilance z minulého období. Vláda se proto rozhodla o přijetí tzv. balíčku opatření, jehoţ oficiální název byl korekce hospodářské politiky a další transformační opatření. Cílem tohoto balíčku bylo zlepšení makroekonomické rovnováhy v podobě sníţení rozpočtových výdajů, zpomalení růstu mezd a omezení dovozu zahraničního zboţí.6 Vláda logicky očekávala, ţe centrální banka na tuto rozpočtovou restrikci zareaguje uvolněním měnové politiky. Ekonomika totiţ trpěla hospodářskou stagnací ve spojení s velkým schodkem obchodní bilance. V takové situaci je vhodné kombinovat restriktivní rozpočtovou politiku s expanzivní měnovou politikou, protoţe tento "mix" obou politik udrţí nízké úrokové sazby. Nízké úrokové sazby by bývaly sníţily příliv krátkodobého zahraničního kapitálu a koruna by oslabila, coţ by prospělo obchodní bilanci. ČNB však, k překvapení ekonomů, setrvala u měnové restrikce, čímţ prohlubovala hospodářskou recesi a obchodní schodek zároveň [Holman, 2000]. Tato zhoršující se situace s sebou nutně musela přinést měnovou krizi.

6

Díky tzv. balíčku se podařilo vládě seškrtat 25,5 mld. korun

- 25 -


9.4.1 Měnová krize Podívejme se na detailní průběh měnové krize v květnu 1997. 

Čtvrtek 15. 5.: Kurz se propadá 5 % pod centrální paritu a ČNB poprvé intervenuje, následně kurz posiluje na 3,4 % v devalvačním pásmu. ČNB oznamuje, ţe zvýší repo sazbu, čímţ se kurz vrátí ke 3 % pod paritou, ale následně opět oslabuje na 3,7 % vůči paritě.



Pátek 16. 5.: Spekulanti stupňují tlak a ČNB zvedá lombardní sazbu ze 14,5 % na 50 % - koruna následně posiluje o více jak procento. Ministr průmyslu a obchodu – Dlouhý (ODA) – vystupuje s názorem, ţe by v dané situaci vláda mohla podat demisi v následně by titíţ koaliční partneři vytvořily vládu novou.



Pondělí 19. 5.: ČNB zvyšuje repo sazbu na 45 % a intervencemi stahuje z oběhu další koruny. Denní zapůjčení sazba na mezibankovním peněţním trhu vzrostla na 38 % a depozitní sazba na 35 %.



Úterý 20. 5.: Zvýšení úrokových sazeb částečně stabilizuje kurz. Koruna mírně posiluje na 1,6 % pod centrální paritou.



Středa 21. 5.: Spekulanti pokračují ve frontálním útoku. Úrokové sazby na mezibankovním trhu dosahují v jeden okamţik aţ na 500 %. Koruna oslabuje o 0,75 % a uzavírá 2,6 % v devalvačním pásmu.



Čtvrtek 22. 5.: Koruna se propadá 6,4 % pod centrální paritu. ČNB administrativně odřezává cizince od krátkodobých korunových úvěrů. Panika vrcholí. Na kurz koruny spekulují uţ i podniky, občané převádějí koruny do deviz. ČNB ztrácí podle odhadů jenom tento den půl miliardy dolarů rezerv. Tiskový mluvčí ČNB vylučuje, ţe by banka v nejbliţší době přijala opatření k devalvaci měny.



Pátek 23. 5.: Koruna je nejslabší v poledne – 5 % v devalvaci. Po té následuje intervence ČNB a zvýšení repo sazby na 75 %, po níţ nastává zpevnění kurzu aţ na 1,3 % v devalvačním pásmu. Na pobočkách bank jsou fronty, směnárnám docházejí valuty.



Sobota 24. 5.: Ministr Dlouhý oznamuje na sněmu ODA úmysl definitivně odejít z vlády. Ministr financí Kočárník a ministr vnitra Ruml dávají své funkce k dispozici.



Pondělí 26. 5.: Premiér Klaus a guvernér Tošovský oznamují, ţe ČNB změnila kurzový reţim na floating. Dosavadní fluktuační pásmo koruny bylo zrušeno. Kurz koruny zakončuje hodnotou 2,7 % na někdejší devalvační straně. Kurz koruny končí na 18,05Kč/DEM a na 30,51Kč/USD.

- 26 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation 

Úterý 27. 5.: V průběhu dne koruna prudce padá aţ na 19,4Kč/DEM. Předsedové koaličních stran sepisují dokument, který by měl doprovázet chystané personální změny ve vládě. Mimo to se připravují další škrty ve státním rozpočtu.



Středa 28. 5.: Koruna se na mezibankovním trhu ustálila. Předesedové politických stran koalice zveřejňují stabilizační a ozdravný program vládní koalice („Druhý balíček“). Jsou oznámeny personální změny na místě ministra financí (Ivan Pilip) a ministra průmyslu a obchodu (Karel Kühnl).



Čtvrtek 29. 5.: Kurz koruny končí obchodování na úrovni 18,85 k DEM a 32,00 k USD, čímţ se vrací na hranici bývalého fluktuačního pásma. [Ţídek, 2006, s. 8283]

Krizový vývoj potom můţeme shrnout do následující tabulky: Tabulka 8: Stav na začátku a na konci měnového otřesu

Ukazatel REPO - 1 denní Lombard Diskont Devizové rezervy ČNB Kurz Kč/DEM Kurz Kč/USD Kurzový režim

30.4.1997

30.5.1997

10,79% 14% 10,50% 11,518 miliard USD 17,903 31,005

151,88% 50% 13% (neobchodovalo se) 10,025 miliard USD 19,18 32,691

fixní kurz

řízený floating

Zdroj: CEP, Tři roky od měnové krize, 2000

Brada a Tomšík (2004) uvádí indikátory vnější rovnováhy, které investoři sledují pro jistotu a uchování jejich investic. Tabulka 9: Ukazatele vnější nerovnováhy České republiky a jejich vývoj před měnovou krizí v květnu 1997 (v %)

Ukazatel Hrubý dluh/HDP Běžný dluh/HDP Dluhová služba/HDP Dluhová služba/export Krátkodobý dluh/celkový dluh Krytí importu deviz. rezervami (počet měsíců)

Limitní hodnota 40 -5 5 20

1994 29 -1,9 6,5 15

1995 32,5 -2,6 5,6 12,4

1996 36,2 -7,4 6,2 10,9

1997 44 -6,1 9,3 15,6

40

30

31

28

33

3

4

6,2

4,4

3,9

Zdroj: BRADA, J., TOMŠÍK, V. Zahraniční investice a náchylnost k měnovým krizím, 2004

- 27 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Začátek měnové krize byl v ČR v květnu 1997, kdy došlo k útoku na fixní kurz koruny, kdy domácí i zahraniční subjekty začaly v očekávání devalvace masivně prodávat koruny a nakupovat zahraniční měny.7 K problému uvnitř ekonomiky se přidala i krize v jihovýchodní Asii, která vypukla v červenci 1997, která přispěla k nárůstu nedůvěry investorů ve všechny vznikající trhy. Reakcí centrální banky byla obrana fixního kurzu (tj. prodávala devizy a nakupovala koruny a souběţně zvyšovala úrokové sazby).Investoři se však domnívali, ţe kurz koruny je reálně nadhodnocen, provedli útok na měnu (ve velkých objemech konvertovali korunu na zahraniční měny) a centrální banka byla nakonec pod tlakem nákladů spojených s intervencemi a vysokými úrokovými sazbami nucena opustit fixní reţim měnového kurzu a nahradit jej řízeným floatingem. V reakci na krizi vláda v květnu 1997 přistoupila k další korekci rozpočtové politiky a přijala tzv. 2. balíček opatření8, který znamenal další restrikci, jako bylo zmrazení mezd ve vládním sektoru, krácení rozpočtových výdajů a jeho součástí byla i tzv. dovozní depozita.9 Na konci roku se ČNB rozhodla změnit celý systém měnové politiky a soustředit se na cílování inflace. První cíl pro čistou inflaci byl stanoven v rozsahu 5,5 – 6,5 %, coţ bylo v té době povaţováno za poměrně ambiciózní. Hospodářské problémy také nemalou měrou přispěly ke změnám na poli politiky. Nejdříve došlo ke změnám na postu několika ministrů a na podzim roku 1997 nakonec padla celá vláda Václava Klause.

Roku 1998 v České republice vládla vláda pod vedením Josefa Tošovského, jejímţ hlavním úkolem bylo dovést zemi k předčasným volbám. To se Tošovského vládě podařilo v červnu téhoţ roku. Ve volbách zvítězila strana sociálních demokratů, která chtěla změnit hospodářskou politiku, nicméně výše zmiňovaná politická situace neumoţňovala ţádné dramatické změny. Země stále procházela ekonomickou recesí, zejména v důsledku sníţení tempa růstu spotřeby domácností a kvůli poklesu růstu investic. Na druhé straně však souběţně došlo ke sníţení deficitu běţného účtu platební bilance. Vláda zmenšila fiskální restrikci a ve druhé polovině roku zvýšila výdaje ve snaze podpořit hospodářský růst, ale bohuţel byla limitována rozpočty vytvořenými ještě Klausovou vládou. Rozpočet nakonec skončil schodkem 1,5 % HDP. 7

Kubíček (2002) uvádí, ţe během května bylo proměněno do deviz 40 miliard korun, z toho 38 miliard vyměnily domácí subjekty a z toho 23 miliard domácí fyzické osoby.

8

Tyto škrty opět ušetřily vládě 16,9 miliardy korun, tedy asi 7,7 % celkových plánovaných výdajů – asi 2,5 % HDP [Hájek, 1997]

9

Dovozní depozitum je peněţní částka, která se skládá bezúročně při dovozu ve stanovené výši a na stanovenou dobu. Po uplynutí stanovené doby se dovozní depozitum vrací dovozci. Představuje obchodně-politický nástroj s podobnými účinky jako dovozní přiráţka

- 28 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Monetární politika však nebyla prorůstová a centrální banka se odhodlala k výraznému sníţení úrokových měr aţ v závěru roku, kdy klesla repo sazba z 12,5 % na 9,5 %. Projevovalo se také to, ţe centrální banka ještě úplně neznala všechna úskalí nového měnového reţimu – cílování inflace. ČNB měla problém s prognózami a důsledkem bylo značné podstřelení stanoveného inflačního cíle.10 Centrální bance však nelze přičítat plnou zodpovědnost za prudký pokles růstu cen, protoţe se v této době projevovalo i sníţení světových cen surovin a potravin [Hampl, 2001].

9.4.2 Inflační cílování V prosinci 1997 rozhodla bankovní rada ČNB o změně reţimu měnové politiky a počínaje rokem 1998 zavedla cílování inflace. Tento reţim měnové politiky byl prvně zaveden na Novém Zélandu na počátku 90. let a postupem času se stal velice oblíbeným u ostatních centrálních bank. ČNB (2003) uvádí, ţe: Princip cílování inflace spočívá v přijetí a vyhlášení inflačního cíle a v uskutečňování potřebných měnově-politických opatření na základě inflačních prognóz. Zprvu byly pouţívány tzv. podmíněné prognózy inflace, které modelovaly budoucí vývoj za existence současných úrokových podmínek. Zdokonalení prognostického aparátu a zavedení souhrnného modelu ekonomiky umoţnilo přejít k tzv. nepodmíněné prognóze inflace, která obsahuje jiţ modelovou reakci centrální banky na makroekonomický vývoj. ČNB (2008) dále uvádí, ţe první inflační cíle byly stanoveny v tzv. čisté inflaci. Čistá inflace je podmnoţinou celkové spotřebitelské inflace, která je očištěna o vliv administrativních zásahů – regulovaných cen a primárních dopadů na změnu nepřímých daní. Takto očištěna inflace zachycovala cenový vývoj více jak 80% spotřebního koše. Důvodem pro cílování čisté inflace byla zejména v té době panující nejistota o tempu a rozsahu cenových deregulací, částečně téţ malá schopnost měnové politiky ovlivnit tuto část spotřebního koše. První inflační cíle v podobě meziroční čisté inflace byly stanoveny v prosinci 1997, a to krátkodobý cíl pro prosinec 1998 v intervalu 5,5 – 6,5 %, jak jsem jiţ zmiňoval, ale střednědobý cíl pro prosinec 200 byl uţ v intervalu 3,5 – 5,5 %. Krátkodobý cílo pro prosinec 1999 byl stanoven na 4,0 – 5,0 % vyhlášen v listopadu 1998. Na následujícím grafu se podívejme na plnění inflačních cílů.

10

Čistá inflace dosáhla 1,7 %, ale cílové pásmo bylo 5,5 – 6,5 %. Podstřelení tedy dosáhlo přibliţně 4,3 %

- 29 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Graf 1: Plnění inflačních cílů

Zdroj: ČNB, 10 let cílování inflace 1998 – 2007, 2008

Na grafu 1 můţeme vidět, ţe inflace byla častěji pod inflačními cíli, neţ nad nimi. Základním důvodem, proč se můţe inflace odchylovat od cíle, je výskyt ekonomických šoků. Banka se můţe rozhodnout nereagovat na úplně všechny šoky, aby neţádoucím způsobem nerozkolísala vývoj komiky. Pokud se v důsledku očekávaného šoku inflace dočasně vzdálí od cíle, pak je úkolem centrální banky odchylku objasnit veřejnosti a zajistit postupný návrat inflace k předem stanoveným cílům. V průběhu roku 1998 se měnilo i institucionální prostředí v zemi. Tošovského vláda rozhodla o růstu regulovaných cen. U elektrické energie a plynu o 24 % resp. 27 % a u nájemného o 27 %. Také byla přijata tzv. malá a velká novela o bankách. Tyto novely se snaţily řešit aktuální problémy ve fungování bankovního sektoru – omezily personální propojení mezi bankovními a nebankovními subjekty a také zpřísnily pravidla pro zacházení s privilegovanými informacemi. Navíc byla započata privatizace velkých bank prodejem Investiční a poštovní banky (IPB). Změn se také dočkalo například fungování burzy, kde bylo zahájeno obchodování na burzovním segmentu SPAD (Systém pro podporu trhu akcií a dluhopisů).

- 30 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Rok 1999 byl z politického hlediska poměrně klidný. Sociálně demokratický kabinet vládl s tichou podporou ODS. Slabost vlády se ale projevovala například tím, ţe rozpočet na tento rok byl schválen aţ v polovině ledna. Fiskální i monetární politika pokračovaly v předchozím trendu. Fiskální politika byla poměrně expanzivní a schodek rozpočtu narůstal s tím, jak se vláda svojí politikou snaţila oţivit hospodářství.11 Vláda v květnu přijala Národní plán zaměstnanosti, který měl vést ke sníţení nezaměstnanosti zvýšením podílu aktivní politiky na trhu práce a podpořit tak tvorbu nových míst. ČNB v průběhu roku sníţila repo sazbu z 9,5 % na 5,25 % na konci roku a zároveň sníţila PMR na 2%, aby ji tak uvedla do souladu s poţadavky EU. Centrální banka však opět podstřelila stanovený krátkodobý inflační cíl, který byl v rozmezí 3,5 – 5,5 %, ale ve skutečnosti dosáhla pouze 1,5 %. Pokles míry inflace tak byl v podstatě skokový – pokud na počátku roku 1998 rostly ceny meziročně o 10,7 %, pak na konci roku 1999 dosáhl růst cen jiţ jen 2,1 % [Ţídek, 2006]. Monetární politika tak pravděpodobně byla celkově restriktivní, coţ také zapříčinilo pokles objemu úvěrů. Příčinou byla ale také současná situace bank, které s vědomím velkého mnoţství klasifikovaných úvěrů nebyly ochotny dále poskytovat úvěry. Kabinet Miloše Zemana byl mnohem více nakloněn aktivní průmyslové politice, neţ byly předchozí vlády. Proto byl také schválen Revitalizační program českého průmyslu12 a v květnu byla zřízena Revitalizační agentura. Do tohoto programu mělo být zařazeno osm velkých podniků – Tatra Kopřivnice, ZPS Zlín, Aliachem, ČKD Praha Holding, Škoda Plzeň, Vítkovice, Spolana a Zetor. Celková finanční injekce dosáhla výše 7 miliard korun. Kabinet se také rozhodl pomoc bankám, konkrétně České spořitelně a Komerční bance.

9.5

Období po roce 2000

V roce 2000 nastala spousta legislativních změn a byla přijeta spousta nových zákonů. Novelizován byl například zákon o konkurzu a vyrovnání, který měl zrychlit a zlevnit celý proces a posílit postavení věřitele. Také došlo ke změnám v obchodním zákoníku, v ţivnostenském zákoně nebo v zákoně o cenných papírech. Velká pozornost byla věnována také novele zákona o České národní bance – hlavní cíl byl změněn ze stability měny na stabilitu cen. Zároveň byla centrální bance udělena povinnost konzultovat svojí politiku s vládou. Tato novela byla prosazována zejména ODS, která také banku vinila za hospodářskou recesi v předešlých letech. Návrh zákona nejdříve vrátil senát a později i prezident, ale nakonec byl zákon v prosinci 2000 schválen. 11

Horská (2001) uvádí, ţe fiskální impuls v tomto roce dosáhl 1,3% HDP. Celkový trend poklesu veřejných výdajů dokládá Spěváček (2001), kdyţ uvádí, ţe veřejná spotřeba v roce 1999 dosahovala jen 84% úrovně roku 1990.

12

Cílem revitalizačního programu byla finanční pomoc velkým průmyslovým podnikům.

- 31 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Tato novela mimo jiné obsahovala: 

Jmenování členů bankovní rady prezidentem na doporučení vlády,



Schvalování rozpočtu ČNB pro běţné operace a investice Parlamentem,



Sníţení nejvyšších platů v centrální bance na úroveň platů běţných úředníků ve státní správě,



cíl „stability měny“ byl změněn na „stabilitu cen“, tedy neobsahoval ţádnou zmínku o směnném kurzu,



centrální banka se měla o inflačním cíli i případné změně kurzového reţimu dohodnout s vládou.

Pokud se podíváme blíţe na spor o nezávislosti centrální banky, pak podle Myanta (2003) centrální banka neměla ţádnou zodpovědnost v provádění měnové politiky vůči voleným subjektům. O této nezávislosti a takřka nulové odpovědnosti byli přesvědčeni i někteří politici. Kočárník (2000) také uvádí, ţe vztahy mezi guvernérem ČNB a premiérem nebyly zrovna ideální, coţ se také promítalo do obtíţné koordinace činností centrální banky a vlády. Klaus (2000) si stěţoval, ţe významná opatření měnové politiky byla zavedena bez konzultace s vládou, jako například měnová restrikce v polovině roku 1996. Kritika centrální banky se dále vyhrotila po roce 1997 a dále po zavedení cílování inflace a pravidelném podstřelování inflačního cíle v následných letech, proto Klaus (2004) hodnotil politiku ČNB jako přehnaně ambiciózní. Samotná centrální banka nebyla ochotna připustit odpovědnost za tento měnový vývoj [ČNB, 2003]. Politici, zejména politici z ODS ( jak bylo jiţ výše psáno, především ODS vinila centrální banku z předchozích ekonomických problémů), usilovali o změnu postavení centrální banky. Útoky na centrální banku se postupem času přelily aţ na mediální přestřelku Klause a banky, kdy mluvčí ČNB opět vůbec nezmiňoval jakoukoli odpovědnost centrální banky za předchozí vývoj a pouze poukazoval na institucionální nedostatky zanechané Klausovou vládou [Tománek, 2000]. Konečný návrh byl nejdříve schválen Poslaneckou sněmovnou, ale neprošel Senátem. Po jeho opětovném prosazení Parlamentem jej prezident Havel odmítl podepsat. Sněmovna však v prosinci 2000 přehlasovala i prezidentovo veto. Prezident však podal námitku proti zákonu u Ústavního soudu, který v roce 2001 rozhodnul v Havlův prospěch. Zrušeny tak byly téměř všechny pasáţe zákona mimo změny hlavního cíle centrální banky. I přes tento fakt se ale mnoho politiků a ekonomů domnívá, ţe by centrální banka měla nést kousek zodpovědnosti na svém jednání a měla by přiznat svůj díl viny například na délce a hloubce krize po roce 1997 a na systematickém nedodrţování inflačního cíle.

- 32 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation V roce 2001 skončil státní rozpočet schodkem 67,7 miliardy korun, coţ odpovídalo přibliţně 3,3 % HDP.13 Bez čistých půjček ovšem dosáhlo saldo veřejných rozpočtů -7,5 % HDP, příjmy z privatizace přitom představovaly 4,6 % HDP [Ročenka HN, 2002]. Autoři ročenky povaţují tuto politiku za obezřetnou s jasnou snahou o keynesiánský přístup k oţivení ekonomiky. Repo sazba zůstávala stejná od konce roku 1999 aţ do února 2001. V únoru centrální banka sníţila sazbu o 0,25 %, aby v červenci provedla reverzní operaci. Teprve aţ v listopadu se odhodlala k razantnějšímu sníţení repo sazby o 0,5 % na 4,75 %. Měnová politika musela čelit výrazné apretace koruny proti euru (4,2%) a souběţnému posílení proti dolaru. Za toto posilování koruny se dostalo centrální bance kritiky od exportérů, avšak Janáček a Zamrazilová (2002) konstatují, ţe samotná ČNB měla minimální moţnost tento vývoj ovlivnit. Centrální banka prováděla intervence na devizovém trhu, sníţila repo sazbu ale ani jedno nevedlo k oslabení koruny. ČNB se dokonce podařilo trefit inflační cíl v daném cílovém intervalu. V roce 2002 skončily veřejné finance schodkem 45,7 miliard korun, coţ znamenalo dodrţeno schváleného rozpočtu. Autoři Ročenky HN (2003) uvádí, ţe veřejný dluh ku HDP se za poslední 3 roky téměř zdvojnásobil – ze 13,8 % v roce 1999 na 14,5 % v roce 2000, v roce 2001 na 17,7 % a na 26,0 % v roce 2002. Janáček a Zamrazilová (2003) také uvádí, ţe se sníţil objem výdajů na politiku zaměstnanosti a zvýšil se podíl vyplácených podpor, coţ bylo v naprostém rozporu s tím, co slíbila sociálně demokratická vláda. V ekonomice stále převládaly dezinflační tlaky, které vychylovaly budoucí inflaci mimo inflační cíl, proto centrální banka začala sniţovat úrokové sazby14. V říjnu tak byla repo sazba na rekordně nízké úrovni (2,75%), coţ bylo dokonce méně, neţ byla repo sazba Evropské centrální banky. I přesto byla na konci roku inflace rekordně nízká a opět pod inflačním cílem. Měnová zásoba se v roce 2002 zvýšila jen o 6,5 %, coţ bylo výrazně méně oproti 12 % růstu v předchozím roce [Ročenka HN, 2003]15. Posilování koruny se podílelo na malém vzestupu cen (průměrný kurz vůči euru posílil o 9,6 %). Kurz posiloval hlavně v první polovině roku, v druhé polovině opět oslaboval a na konci roku byl kurz téměř stejný, jako byl na začátku roku.

13

Rozpočet na rok 2001 byl schválen jiţ v prosinci 2000. Schodek měl dosáhnout 49 miliard korun. Tento rozpočet byl sestaven jiţ dle nových rozpočtových pravidel, která zahrnovala i operace státních finančních aktiv – náklady restrukturalizace bank a průmyslových podniků a také ztráty transformačních institucí [Ročenka HN, 2001].

14

Centrální banka sniţovala úrokové sazby v několika měsících o 0,75 procentního bodu – v lednu, dubnu, červenci a říjnu.

15

Autoři Ročenky HN (2004) uvádějí, ţe hlavním a prakticky jediným zdroje m přírůstku peněţní zásoby byl v období let 1997 – 2002 růst čistých zahraničních aktiv.

- 33 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Vláda také pokročila v privatizaci. V roce 2002 byla prodána Nová huť – LNM Holdings. Zároveň však byla zrušena privatizace Unipetrolu, který měl být prodán Agrofertu. V Ročence HN (2003) se uvádí, ţe na konci roku 2002 stát stále vlastnil 30 velkých podniků určených pro privatizaci. Pro rok 2003 byl schválen státní rozpočet s rekordním schodkem ve výši 111,3 mld. Kč. Deficit veřejných rozpočtů nakonec dosáhl 115 miliard a samotný státní rozpočet měl schodek 109 miliard, coţ bylo 4,5 % HDP, bez čistých půjček dosáhl deficit dokonce 5,7 % HDP [Ročenka HN, 2004]. V červnu 2003 byla schválena reforma veřejných financí. MF tímto plánem směřovalo k plnění konvergenčních kritérií pro vstup do eurozóny. Tento plán předpokládal sníţení deficitu, které by mělo být z jedné třetiny zvýšením daní a ze dvou třetin sníţením výdajů jak investičních, tak na platy ve veřejném sektoru [Ročenka HN, 2004]. ČNB pokračovala v politice sniţování úrokových sazeb, které v průběhu roku 2003 poklesly z 2,75 % aţ na 2 %. Janáček a Zamrazilová (2004) uvádí, ţe velký vliv na hospodářskou politiku mělo posilování koruny a ţe ČNB věnovala kurzu mimořádnou pozornost. Agregát M2 se přesto zvýšil o 7%, nicméně spotřebitelské ceny téměř nevzrostly a centrální banka tak opět nenaplnila svůj inflační cíl. Privatizace postupovala poměrně pomalu. Vláda se rozhodla prodat svůj podíl ve třech společnostech – v holdingu Vítkovice, ve Škodě holding a 37% akcií PVT.

- 34 -


10. ZÁKLADNÍ INDIKÁTORY EKONOMIKY V předchozí teoretické kapitole jsme si popsali jednotlivé kroky provedené v celém průběhu transformace. V následující kapitole se zaměříme na analýzu dosaţených hospodářských výsledků. Konkrétně se zaměříme na 3 hlavní makroekonomické ukazatele – výkon ekonomiky, nezaměstnanost a inflaci. V České

republice

neexistuje

nezávislý

výzkumný

ústav,

který

by

se

zabýval

makroekonomickou analýzou. Stav v této oblasti lze zjistit tak, ţe pouţijeme různé makroekonomické analýzy vztahující se k uplynulým obdobím, vytvořené centrálními orgány – ČSÚ, ČNB, MF. Tyto analýzy poskytují většinou řadu cenných pohledů na makroekonomický vývoj ČR, nicméně jsou soustředěny na určitou stránku vývoje či na určité kratší období. Proto lze jako objektivní zdroje hodnocení uplynulého vývoje pouţít analýzy mezinárodních organizací – OECD, OSN, Evropská unie, MMF či světové banky. Vývoj české ekonomiky se v průběhu transformace vyznačoval velkou nerovnoměrností a nízkou růstovou výkonností. Po transformační recesi v letech 1990 – 1992 přišel hospodářský růst, který netrval nikterak dlouho a byl následně přerušen druhou recesí, která trvala aţ do roku 1999. Změna hospodářské politiky, která podpořila růst domácí poptávky, spolu s realizací strukturálních reforem, přispěla k dosaţení vyšší růstové dynamiky v letech 2000 a 20001. Hospodářský vývoj ČR do jisté míry závisel na vnějších podmínkách – například rozpad RVHP a ztráta východních trhů, změna orientace zahraničních obchodů na západní Evropu. Proces transformace zároveň probíhal současně v zemích východní a střední Evropy, čímţ se razantně změnily podmínky pro vývoj české ekonomiky. Česká republika měla před ostatními tranzitivními zeměmi značný předstih, coţ nám do jisté míry zajistilo šanci se alespoň částečně přiblíţit vyspělým zemím západní Evropy. Jak jsem jiţ výše zmínil, v této kapitole se budeme věnovat třem základním makroekonomickým ukazatelům. Největší hodnotu však přikládám právě výkonu ekonomiky. Proto se pro začátek podívejme na následující tabulku, která nám ukáţe všechny tři ukazatele v číslech.

- 35 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Tabulka 10: Základní ukazatelé vývoje české ekonomiky, 1991 – 2001

Růst reálného HDP Míra inflace Míra nezaměstnanosti

1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 11,6 -0,5 0,1 2,2 5,9 4,3 -0,8 -1,2 -0,4 2,9 3,6 56,6 11,1 20,8 10 9,1 8,8 8,5 10,7 2,1 3,9 4,7 4,1

2,6

3,5

3,2

2,9

3,5

5,2

7,5

9,4

8,8

Pozn.: Roční růst HDP ze stálých cen roku 1995, míra inflace z průměrného ročního indexu spotřebitelských cen, míra nezaměstnanosti z konce roku. Zdroj: ČSÚ

10.1

Transformační recese (1990 - 1992)

Na úplném počátku transformace byly všechny země východního bloku zasaţeny poklesem výkonu, který byl nazýván transformační recesí. Příčiny této recese prakticky spočívají ve výchozím stav československé ekonomiky, který jsem jiţ popisoval na začátku. Za jeden ze základních problémů socialistické ekonomiky můţeme povaţovat zcela nevyhovující strukturu hospodářství. Pokud mělo dojít k nápravě této struktury, pak bylo pravděpodobné, ţe některé výroby budou muset zaniknout. Jiným problémem byl stav mikrosféry, která nebyla na trţní hospodářství vůbec připravena. Transformační pokles začal jiţ v roce 1990, tedy ještě před tím, neţ byly spuštěny hlavní reformy. Největší propad však nastal v roce následujícím. Většina zemí ve střední Evropě dosahovala největšího ekonomického propadu v roce 1992 – 1993, ale v ČSR docházelo jiţ od poloviny roku 1992 k ekonomickému oţivení. Kumulovaný pokles HDP v období 1990 – 1992 dosahoval přibliţně 15 %, coţ byl nejmenší pokles ze všech transformujících se zemí [Jonáš, 2000]. Příčiny poklesu můţeme najít jak na poptávkové tak nabídkové straně ekonomiky. V počátcích transformace klesaly v podstatě všechny sloţky poptávky, ale naopak spotřeba dosáhla ještě v roce 1990 významného vzestupu spojeného s předzásobením obyvatelstva – v očekávání cenové liberalizace. V roce 1991 se jiţ spotřeba propadla o téměř 30 %. Nenaplnila se tak očekávání některých ekonomů o nové nákupní horečce spojené s liberalizací zahraničního obchodu [Jonáš, 1997]. Tabulka 11: Spotřeby domácností

Spotřeba domácností

1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 6,7 -29 -16 2,9 5,3 6,9 7 1,6 -2,4

Zdroj: JANÁČEK, K. „Podivné“ chování spotřeby v průběhu transformace, 1999

- 36 -

8,9

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Příčin tohoto poklesu bylo několik, avšak jednou z nejdůleţitějších příčin byl propad reálných příjmů domácností způsobený liberalizací cen, přičemţ ceny rostly rychleji, neţ nominální mzdy, proto si domácnosti relativně pohoršily. Okamţitě po liberalizaci však prudce vzrostla spokojenost s nabídkou na trhu. Jinou příčinou poklesu byl nárůst nejistoty domácností, které se obávaly budoucího vývoje a očekávaly nárůst nezaměstnanosti, proto částečně omezily svou spotřebu a zvýšily úspory. Janáček (1995) uvádí, ţe významným faktorem poklesu spotřeby byla nejistota ohledně dělení státu. Dalším, avšak podle Myanta (2003) nepatrným problémem, byl pokles investic. Podniky byly v nejistotě, nevěděly, jak se bude hospodářství dále vyvíjet, přiházely o dotace, hroutily se východní trhy, to vše značně ovlivňovalo pokles investic. Krom toho také došlo k omezení poskytování úvěrů díky tomu, ţe byla celá hospodářská politika monetární a značně restriktivní, proto byly i banky opatrnější16. Stejným směrem se vyvíjely i poslední dvě sloţky poptávky – vládní výdaje a export. Vláda si dala za cíl omezit zásahy do ekonomiky, a proto také není překvapivé, ţe reformátoři chtěli usilovat o pokles vládních výdajů. Negativně se vyvíjel i objem exportu a to i přesto, ţe čistý export byl kladný. V této době existovala řada důvodů, proč v zahraničí poklesla poptávka po českých výrobcích. Jedním z nich byl právě výše zmiňovaný rozpad RVHP. Tabulka 12: Roční změny objemu vývozu ve východní Evropě za rok 1991 [%]

Země Bulharsko Československo Maďarsko Polsko

Do bývalé RVHP -64 -68 -67 -71

V tom SSSR -57 -63 -69 -74

Do oblastí s volně směnitelnou měnou -30 -11 15 -1

-60

-60

-33

Rumunsko

Zdroj: BORENSZTEIN, E., MASSON, P.R. Devizové reţimy v dříve centrálně plánovaných ekonomikách, 1995 Podobně negativně působilo i sjednocení Německa, které se projevilo poklesem poptávky po československém zboţí na bývalém východoněmeckém trhu [Jonáš, 1997]. K těmto faktorům se přidávaly další: přechod na obchodování v konvertibilních měnách, či transformační pokles ve východní Evropě. Jak jsem se jiţ výše zmínil o sniţování vládních výdajů, tak s tím souvisí další problém – sniţování vládních dotací exportérům. Tento krok však měl zajistit vzestup exportu na vyspělé

západní

trhy.

Ale

i

zde

však

stáli

exportéři

před

několika

problémy.

Nejvýznamnějšími problémy byla neznalost prostředí a téměř nulový marketing. Ale i přes to došlo v roce 1991 k poměrně rychlé reorientaci na západní trhy a značně se tak zvýšil objem exportu. 16

Myant (2003) uvádí, ţe reálně se objem úvěrů mezi lety 1990 -1991 sníţil o 29%.

- 37 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Transformační pokles ovšem vznikal nejen na straně poptávky, ale i na straně nabídky. Opět zde existovalo několik faktorů, které přispěly k tomuto vývoji. První a znatelný dopad mělo právě jiţ výše zmiňované omezení, či úplné ukončení poskytování dotací ze státního rozpočtu – podniky se tak musely postavit na vlastní nohy. Projevil se také růst cen vstupů, coţ zvýšilo náklady. Jako třetím faktorem je podle Jonáše (1997) selhání managementu. Vedení podniků nebylo schopné rychle a pruţně reagovat na rychle se měnící podmínky. V centrálně plánované ekonomice měly podniky zajištěný odbyt i financování výroby a náhle byly ponechány svému osudu a byly nuceny prokázat svojí ţivotaschopnost. Propad nabídky byl také zapříčiněn kvalitou výroby. Značná část výroby se v nových podmínkách stala nepotřebnou nebo nedostačující. Proti tomuto faktu však působí nový trend – svoboda podnikání. Postupně roste počet podnikatelů, čímţ se zvyšuje nabídka výrobků a sluţeb. K celkovému poklesu výkonu rovněţ přispěla hospodářská politika, která byla na počátku transformace restriktivní s cílem zabránit vzniku nekontrolovaného růstu cen. Výsledný propad výkonu byl vyšší, neţ domácí i zahraniční ekonomové vůbec předpokládali. Podle předpovědí měl pokles HDP dosáhnout maximálně 5 % (MFČR). Realita však byla aţ ve dvojnásobných číslech. Jako příčina se zde ukázal například naddimenzovaný (těţký a vojenský) průmysl [Slaný, 2003] nebo celková zaostalost hospodářství. Mayant (2003) dále uvádí, ţe někteří ekonomové upozorňovali na skutečnost, ţe i kdyţ došlo k poklesu výkonu, bohatství se ve společnosti nesníţilo. Centrální plánování bylo neefektivní, často znamenalo zbytečnou produkci. Velice rychle ale došlo k odstranění front a ke zkvalitnění výroby. Tento náhled nám ukazuje následující obrázek, kde vidíme, ţe i přes pokles reálných mezd a vznik reforem se občané domnívali, ţe se jejich ţivotní úroveň příliš nezhoršila.

- 38 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Graf 2: Vývoj hodnocení ţivotní úrovně v Československu, jaro 1990 – jaro 1992 100% 90% 80% 70% 60% Negativní

50%

Neutrální

40%

Pozitivní

30% 20% 10% 0% jaro 1990

podzim 1990

jaro 1991

podzim 1991

jaro 1992

podzim 1992

Zdroj: KOUTNÍKOVÁ, E. Vývoj názorů československých domácností, 1992

10.2

Obnova a boom (1993 - 1996)

Období od roku 1993 do roku 1996 se v české transformaci jevilo jako velmi úspěšné. Kromě samotného vstupu země do OECD byl podobným signálem úspěšnosti i investiční rating přidělený společností Standard & Poor„s v listopadu 1995 – opět jako první postkomunistické zemi. Všechny tyto faktory jsou částečně vnímány jako kladné a celkově přispívají k optimistickému vnímání průběhu transformace. Česká ekonomika v tomto období dosahovala výborných hospodářských výsledků – ekonomika dosahovala vysokého růstu, nízké míry nezaměstnanosti i inflace a státní rozpočet byl kaţdoročně v mírném přebytku. Začátek roku 1993, tedy rozdělení ČSR na ČR a SR s sebou neslo různé náklady, které podle Šujana a Šujanové (1997) můţeme rozdělit do 3 oblastí. První z nich byly náklady přímé – emise nových bankovek a dokladů, rozdělení administrativy státu, armády, policie, federálního majetku nebo zastupitelských úřadů v zahraničí. Druhou oblastí byl nevyhnutelný pokles vzájemného obchodu. Třetí oblastí pak bylo ukončení transferů – tento náklad se negativně týkal především Slovenska. Celkové roční transfery z české části na slovenskou byly podle OECD odhadnuty na 25 miliard korun, coţ odpovídalo přibliţně 7 % slovenského HDP [Šujan, Šujanová, 1997]. Rozdělení se tak z tohoto pohledu stalo ztrátovým pro Slovensko a ziskovým pro Českou republiku. Odhady celkových dopadů rozdělené jsou

- 39 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation podle Šujana a Šujanové (1997) následující – pro ČR -2,1 % HDP a pro Slovensko -5,7 % HDP. I přes tento negativní faktor však česká ekonomika začala v roce 1993 růst a v expanzi se udrţela aţ do roku 1995. Základním růstovým faktorem byl růst investic – projevovaly se transformační polštáře, bankovní sektor byl ochoten investice financovat. Podle Klause (2000) však byla většina investic špatně směřována. Většina investic šla do infrastruktury nebo na zlepšení ţivotního prostředí, ale pouze malá část jich byla směřována do výroby. Problémem také bylo, ţe investice nebyly plně pokryty domácími úsporami. Tabulka 13: Míra investic a hrubých domácích úspor (podíly v % HDP)

Ukazatele Hrubá tvorba kapitálu Domácí úspory Převis v bodech

1995 34 30,4 3,6

1996 34,9 27,2 7,7

1997 32,8 26,7 6,1

1998 29,7 27,8 1,9

Zdroj: Ročenka HN, 2001 Dalším růstovým faktorem byl růst spotřeby. Domácnosti začaly nakupovat zboţí dlouhodobé spotřeby [Janáček, 1999]. Pozitivně se zde projevovala rostoucí nabídka atraktivního zboţí, vzestup bohatství domácností či nově zavedení finanční produkty. Celkově tak docházelo k výraznému vzestupu poptávky, která se zvýšila v roce 1994 o 8 % a v roce 1995 dokonce o 13 %. Největší podíl na tom měl růst investic (15%), zvyšování soukromé spotřeby [Hájek, 1996]. Avšak proti tomuto trendu působil fakt, ţe růst importu převyšoval růst exportu. Výsledkem předchozích faktorů byl vysoký ekonomický růst a nízká míra nezaměstnanosti. Toto tempo se však v průběhu roku 1995 začalo zpomalovat. I v roce 1996 pokračovala ekonomika v růstovém trendu. Fixní investice se zvýšily téměř o 34 %! A stále rostla i spotřeba domácností. Naproti tomu veřejná spotřeba stagnovala a vliv zahraničního obchodu byl negativní [Hájek, 1997]. Domácí poptávka převyšovala výkonnost domácí výroby, coţ přispívalo k inflačním tendencím a také k nerovnováze běţného účtu platební bilance. Za první aţ třetí čtvrtletí dosáhl deficit běţného účtu 7,5 % HDP a v posledním čtvrtletí dokonce 11,4 % [Zamrazilová, 1999]. Centrální banka povaţovala tento vývoj za ohroţující makroekonomickou stabilitu a jiţ v polovině roku sáhla po restriktivních opatřeních. Proti tomu se ale vláda domnívala, ţe vývoj zneklidňující není. Argumentovala tím, ţe deficit běţného účtu mají všechny transformující se země. Jeho příčinou bylo podle vlády nestrukturalizující se hospodářství. V podmínkách české ekonomiky však v této době směřovalo 75 % dovozů do výroby a jen 25 % bylo spotřebováno [Zamrazilová, 1999]. Očekávání byla taková, ţe restrukturalizované výroby se stanou zdrojem růstu exportu, který deficit běţného účtu přirozeným vývojem vyrovná. Exporty navíc zvyšovaly konkurenční tlak na domácí podniky, aby restrukturalizaci uskutečnily.

- 40 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Deficit běţného účtu platební bilance byl pokryt přílivem zahraničního kapitálu. Pro to byla opět řada příčin. Česká republika byla díky dosavadnímu průběhu transformace vnímána jako perspektivní, coţ přispívalo k optimistickým očekáváním zahraničních investorů. Příliv kapitálu se tak stal zdrojem pro hospodářský růst. Jiţ v předchozí kapitole jsem se zmiňoval o negativních stránkách tohoto přílivu kapitálu. Jeho problémovým rysem i výrazný podíl jeho krátkodobé sloţky – v roce 1995 dosáhl podíl krátkodobého kapitálu 30 % [Dědek, 2000]. Příčinou byl také kladný úrokový diferenciál,17 fixní směnný kurz a také příliv portfoliových investic v rámci rozvoje kapitálového trhu. Výsledkem všech výše zmíněných faktorů byl přebytek na kapitálovém účtu platební bilance. Ten jiţ v roce 1994 dosáhl 3,4 miliardy dolarů (8,6 % HDP), v roce 1995 8,2 miliard dolarů (16,3 % HDP!) a v roce 1996 4,3 miliard dolarů (7,7 % HDP). Negativním důsledkem tohoto přílivu byl růst peněţní zásoby a také nebezpečí přehřívání ekonomiky. Mezi lety 1995 aţ 1997 rostla domácí poptávka téměř dvakrát rychleji, neţ HDP [Hájek, 1997]. Agregátní poptávka tak nebyla kryta domácí nabídkou a byla tak uspokojována dovozem ze zahraničí., coţ se ovšem projevilo na deficitu obchodní bilance i na bilanci běţného účtu. Deficit běţného účtu byl vyrovnáván přílivem kapitálu, který se pak projevoval na inflačních tendencích. Situace před rokem 1997 tak byla daleko od optima.

10.3

Recese (1997 - 1999)

Na počátku roku 1997 došlo k ochlazení ekonomiky. V té době na výkon působilo několik faktorů. Jedním z hlavních faktorů byla měnová restrikce zavedená v polovině roku 1996. Kromě tohoto faktoru měl na pokles vliv například také pokles tempa růstu v Německu a dalších zemích EU, nepříznivé počasí v lednu 1997, které se projevilo poklesem stavební výroby, únorová stávka na ţeleznici a také nominální zhodnocené koruny od poloviny roku 1996. Odhady růstu z předchozího roku se tak ukázaly jako nadhodnocené, coţ se projevilo vznikem deficitu veřejných financí. Deficit běţného účtu dosáhl na počátku roku 7,5 % HDP. Vláda na to reagovala přijetím prvního z výše zmiňovaných balíčků. Opatření obsahující tento balíček však neodvrátila přesvědčení trhu o tom, ţe je kurz koruny nadhodnocen. Vláda chtěla, aby součástí balíčku byla i devalvace koruny [Klaus, 2000], ale centrální banka se domnívala, ţe by toto opatření mohlo vyvolat odliv kapitálu a následné podstřelení kurzu, a proto nesouhlasila [Dědek, 2000]. Nakonec došlo k onomu očekávanému útoku na měnu. Na hospodářských výsledcích tohoto roku se podepsala i restrikce způsobená druhým balíčkem a také monetární restrikce v podobě vysokých úrokových sazeb, kterými chtěla centrální banka udrţet v zemi zahraniční investice a tím oslabit tlak na znehodnocení

17

Myant (2003) uvádí, ţe úrokové sazby na vklady se v ČR mezi lety 1993 a 1997 pohybovaly okolo 7%. V Británii nedosahovaly ani 4 % a v Německu presáhly 4% jen ojediněle.

- 41 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation koruny. Tyto sazby sice klesaly ale i tak zůstaly přibliţně 2 % nad předkrizovou úrovní [Dědek, 2000]. V tomto roce udeřila na českou ekonomiku ještě jedna rána v podobě červencových záplav, které způsobily škody přibliţně 60 miliard korun a způsobily ztráty rozpočtu v důsledku niţších odvodů ve výši 10 miliard korun [Hájek, 1997]. Tento vliv byl podle Hájka (1997) odhadován na 1 % HDP, proto vláda vydala dluhopisy na pokrytí škod. Výsledkem všech těchto faktorů byl pokles agregátní poptávky – klesaly vládní výdaje, hrubá tvorba kapitálu i tempo růstu spotřeby. Jediná část agregátní poptávky, která rostla, byl zahraniční obchod, který těţil z oslabení koruny a oţivení v Německu a na Slovensku. Celkově proto došlo k poklesu HDP o 0,7 % [ČSÚ, 2004].

10.3.1

Příčiny krize

Dle řady autorů se na recesi výrazně podepsala hospodářská politika – zejména politika monetární, která nebyla adekvátní dané situaci [Klaus, 2000; Janáček a kol., 1999]. Jiní hledají příčiny v jiných faktorech, podívejme se na jednotlivé skupiny názorů. Měnové politice byla vytýkána silná restrikce v polovině roku 1996, která s „učebnicovým“ zpoţděním přivedla ekonomiku do recese na počátku roku 1997 [Kubíček, 2002]. Vedle toho se ČNB stala terčem kritiky i po následném podstřelení inflačního cíle v letech 1998 – 1999, které mělo recesi prohloubit. Dědek (2000), tehdejší viceguvernér ČNB, se domnívá, ţe příčinou krize byla vnější nerovnováha, která vznikla díky „institucionálním úzkým hrdlům“. Ty vedly ke stavu, kdy se ekonomika přehřívala jiţ při středně vysokých tempech růstu a nabídka nedrţela krok s poptávkou. Podle Dědka (2000) situace ještě zhoršena růstem mezd, který převyšoval růst produktivity práce, a netransparentním zadluţováním veřejných rozpočtů. Vláda za těchto okolností nebyla ochotna ekonomiku ochlazovat, a proto musela dle Dědka jedna centrální banka. Autoři Sommer a Tůma (1999) píší, ţe centrální banka zůstala osamocena v boji proti makroekonomické nerovnováze a musela reagovat na expanzivní fiskální politiku. Dlouhý (1999) se domnívá, ţe přitvrzení monetární restrikce bylo nezbytné, avšak centrální banka tuto restrikci přestřelila. Měnová reforma podle jeho názoru nebyla primární důvodem následné krize, jen jí napomohla rychleji odstartovat. Kočárník (2000) naopak píše, ţe hlavní příčinou poklesu byla právě měnová restrikce. Auto poznamenal, ţe ještě v dubnu 1997 ČNB prognózovala růst ekonomiky o 3 – 4 %, čili banka sama neodhadla dopady svých opatření. Podobné vysvětlení popisuje i Czesaný (2005), který uvádí, ţe příčinou recese bylo především pozdní opuštění fixního kurzu, který byl zdrojem nadměrného přílivu zahraničního kapitálu. Následná měnová restrikce potom přivodila úvěrovou zástavu, coţ způsobilo

- 42 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation prodlouţení recese. O měnové politice vypovídá i úroveň reálných úrokových sazeb – ty se v roce 1997 zcela vymykaly dlouhodobému trendu. Tabulka 14: Reálné úrokové sazby v ČR 1994 – 2003 [%]

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2,5

3

3,5

7,4

2,5

3,3

1,9

0,5

2

1,3

Zdroj: CZESANÝ, S. Tendence a faktory vývoje hospodářského cyklu v České republice, 2005 Klaus (2004) byl toho názoru, ţe politika ČNB byla příliš ambiciózní a k této kritice se připojuje i Janáčková (2000), která uvádí údaje o změnách M2 – tento ukazatel rostl v roce 1996 o 20 %, v roce 1997 o 10 % a v roce 1998 jen o 5 %.

Sojka (2000) vidí příčiny krize v poklesu všech sloţek agregátní poptávky, ale dále nachází i hlubší příčiny, zejména pak „fatální chyby transformační strategie“ v podobě privatizace a podobně18. Dle Holmana (2000) byla příčina recese v předchozí investiční aktivitě s tím, ţe některé investice se ukázaly jako chybné. Kdyţ to subjekty zjistily, došlo po klesu investic, spotřeby a importu. Měnová politika proto dle jeho názoru nebyla jedinou příčinou recese, nicméně centrální banka byla podle jeho názoru odpovědna za její prohloubení. S naprosto ojedinělou teorií přišel Klaus (2004), který se domnívá, ţe někteří zájemci o česká aktiva nebyli uspokojeni. Proto se dle Klause tyto subjekty pokusily situaci změnit a původně privatizovaná aktiva anebo ještě neprivatizovaní aktiva v další fázi získat. Konkrétně se pokusily zdiskreditovat zvolené metody privatizace a existující aktiva zlevnit jejich poškozením. To nešlo jinak, neţ vyvoláním recese o coţ se dle autora pokusila skupina „amorfní koalice domácích a zahraničních subjektů“ a byla do značné míry úspěšná – cenou bylo poškození ekonomiky jako celku. Centrální banka má jisté právo na omyl, zvláště v situaci nejistoty a neznalosti. Ale měla by zároveň nést odpovědnost za své kroky, coţ se v tomto případě nestalo. Pokud dojde v průběhu hospodářské krize zároveň k dezinflaci, jak tomu bylo u nás, a tato dezinflace znamená i podstřelení inflačních cílů, pak můţeme zcela jistě tvrdit, ţe toto mělo negativní vliv na prohloubení a prodlouţení recese. Recesi nepochybně prohloubily i fiskální opatření, povodně a samotná měnová krize.

V roce 1998 pokračoval předchozí trend – došlo k poklesu HDP o 1,1 % a všech sloţek agregátní poptávky, kromě čistého exportu. Sniţovala se tak spotřeba a také investice. 18

Autor se také domnívá, ţe měnová politika centrální banky byla příliš restriktivní, avšak ČNB nebyla rozhodně jediným viníkem krize.

- 43 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation Tento vývoj byl důsledkem poklesu důvěry v ekonomiku. Na druhou stranu došlo k odstranění nerovnováh, která byly v ekonomice v předchozím období – sníţil se deficit běţného účtu platební bilance a pokleslo tempo růstu mezd. Nerovnováha ekonomiky se tedy sníţila, jak se i můţeme podívat v následující tabulce. Tabulka 15: Makroekonomická rovnováha (mld. Kč v běţných cenách)

Parametry Domácí poptávka Konečná spotřeba domácností Konečná spotřeba vlády (včetně neziskových inst.) Hrubá tvorba kapitálu Domácí nabídka (HDP) Rozdíl

1996 1 673 800 323 550 1 572 -101

1997 1 780 880 343 557 1 680 -100

1998 1 847 937 363 545 1 821 -26

Zdroj: Ročenka HN, 2000

10.4

Obnova a růst (1999 - 2003)

Po roce 1999 se ekonomika dostala do fáze růstu, který přetrvává s menšími výkyvy aţ do současnosti. Významným růstovým faktorem je zde spotřeba domácností. V tomto období se stal velice důleţitým a pravidelně stoupajícím export. Exportovalo se především do zemí EU19. Dále rostla jiţ výše zmíněná spotřeba domácností, ale zároveň vzrostla nezaměstnanost. Proti těmto faktorům však působil výrazný pokles (5,5 %) čistých investic [Křovák a Filáček, 2000], na němţ se podepsaly vysoké míry úrokové sazby a neochota bank půjčovat. Významný pokles zaznamenala například průmyslová výroba. Klesla také inflace (z 10,7 % na 2,1 %) a sníţila se vnější nerovnováha. V roce 2000 byla ekonomika jiţ plně ve fázi oţivení. Ekonomický růst dosáhl 3,9 %, čímţ překonal očekávání většiny ekonomů. Podle Janáčka a kol. (2001) byl nejvýznamnějším růstovým faktorem růst investic do fixního kapitálu, zejména pak do strojů a technologických zařízení. V těchto investicích také byli velice důleţité přímé zahraniční investice [Ročenka HN, 2001]. Ve druhé části roku se jiţ začali zvyšovat i investice ve stavebnictví. Také stále stoupal export v důsledku konjunktury v západní Evropě. Mimo to došlo k výraznému vzestupu průmyslu, který byl spojen s nárůstem produktivity práce, která se v průmyslu zvýšila čtyřikrát rychleji, neţ byl růst mezd [Janáček a kol., 2001]. Někteří autoři tento fakt vysvětlují na lepším uplatnění českých exportů na světových trzích. I v roce následujícím, v roce 2001, růst hospodářství stále pokračoval (2,5 %) – ČSÚ (2011). Zde byl hlavním faktorem růst domácí poptávky, a to jak investiční (o 7 %), tak soukromá 19

Podíl exportu se stal velmi významným, protoţe tvořil 60 % HDP.

- 44 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation spotřeba domácností (o 3,7 %) – Janáček, Zamrazilová (2002). Stejně jako v roce 2001, se i tento rok na růstu HDP podepsala příznivý vývoj v západní Evropě, který ale v průběhu roku oslaboval. Ze začátku roku také zrychloval růst průmyslové výroby, který se však koncem roku opět zpomalil. Jedním ze zdrojů hospodářského růstu byl růst investic. Domácí úspory však byly v tomto období trvale niţší, neţ míra investic, viz následující tabulka. Tabulka 16: Míra investic a hrubých domácích úspor (podíly v % HDP) v letech 19952003

Parametry Hrubá tvorba kapitálu Domácí úspory Převis v bodech

1995 32 29,9 2,1

1997 30,6 26 3,4

1998 29,1 28,1 1

1999 27,8 25,8 2

2000 28,3 24,9 3,4

2001 27,7 24,5 3,2

2002 26,3 22,6 3,7

2003 28,2 22,6 5,6

Zdroj: Ročenka HN, 2004 Dynamika růstu HDP se projevila i na nezaměstnanosti. Ta ze začátku klesla z 9,1 % na 8,1 % a ve druhé polovině opět vzrostla na 8,9 %. Produktivita práce však stále zůstávala ve srovnání se západními zeměmi stále nízká – dle směnného kurzu jen asi 35 % úrovně SRN a dle parity kupní síly 60-68 % [Ročenka HN, 2002]. Tempo růstu produktivity práce sice kleslo z 5 % na 3,8 % ale i přesto to bylo o poznání více, neţ 1 % letech 1997 – 1999. V roce 2002 došlo k dalšímu zpomalení tempa hospodářského růstu na 1,8 % [ČSÚ, 2011]. Tento rok se také na vývoji ekonomiky neblaze podepsaly povodně. Největším růstovým faktorem byl vzestup soukromé spotřeby domácností, která se zvýšila o 3,8 %. Zejména mladší a střední generace intenzivně vyuţívaly spotřební a hypoteční úvěry [Janáček, Zamrazilová, 2003]. Průmyslová výroba se zvýšila o 4,7 % a hlavním tahounem v tomto sektoru byly podniky se zahraničními vlastníky, které tvořily asi polovinu celkových trţeb. Negativně však působila slabá zahraniční poptávka, a to jak v EU, tak ve zbytku světa [Ročenka HN, 2003]. Na vzestupu domácí spotřeby se podepsala nízká inflace – spotřebitelské ceny se meziročně zvýšily pouze o 1,8 %. V tomto roce došlo pouze k nepatrnému růstu investic (0,6 %). Hlavním nositelem negativního vlivu povodní se stala bilance sluţeb, která se prudce zhoršila o 37,5 miliard korun, v důsledku poklesu zájmu zahraničních turistů o ČR. Došlo také k poklesu objemu exportu a importu v běţných cenách. Tento pokles zapříčinila silná koruna a pokles cen surovin na světových trzích [Janáček, Zamrazilová, 2003]. Nezaměstnanost se dále mírně zvyšovala. Během roku téměř o jeden procentní bod. Sniţovala se jak nabídka volných míst, tak poptávka ze strany průmyslu. Důleţité však je, ţe nominální mzdy vzrostly o 7 % a reálné téměř o 5 %, coţ výrazně převyšovalo vzestup produktivity práce – 2,1 % [Ročenka HN, 2003].

- 45 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation V roce 2003 došlo ke zrychlení hospodářského růstu na 3,6 % [ČSÚ, 2011]. Růst byl přitom negativně ovlivněn malou poptávkou v zahraničí, především však v Německu. Na poptávkové straně se však pozitivně projevil růst spotřeby domácností, která stoupla o 5,5 % [Janáček, Zamrazilová, 2004]. Na růstu výkonu se podepsal také vzestup průmyslové výroby – o 5,8 %20. Inflace přitom dosáhla rekordně malého růstu – 0,1 %, a v řadě měsíců dokonce spotřebitelské ceny lehce klesaly. Stejně jako v roce 2001, tak i v roce 2003, nezaměstnanost nepatrně rostla i přes dynamický růst ekonomiky, a v únoru poprvé přesáhla 10 %. I tento rok převýšil růst reálných mezd (6,7 %) vzestup produktivity práce (3,6 %). Produktivita práce dosahovala dle kurzu přibliţně 40 % úrovně SRN a dle parity kupních sil zhruba 75-80 % [Ročenka HN, 2004]. Pasivum běţného účtu se v roce 2003 vyšplhalo na 6,2 % HDP, přitom deficit zahraničního obchodu nedosáhl ani 70 miliard korun. Schodek z dovozu ropy také činil přibliţně 70 miliard [Ročenka HN, 2004]. Tento vývoj však není nikterak překvapivý, protoţe ceny minerálních surovin a kovů se v průběhu roku zvýšily o 43,6 % a cena ropy vzrostla o 7,9 % [Janáček, Zamrazilová, 2004].

20

I přes tento vzestup ještě nebyla dosaţena úroveň průmyslové výroby z roku 1990, a to zejména pro ztrátu a neobnovení trhů v Rusku [Ročenka HN, 2004].

- 46 -


11. ZÁVĚR V této bakalářské práci jsme se seznámili s vývojem českého hospodářství v průběhu transformace. V této době vykonala česká ekonomika mimořádný posun od centrálně plánované ekonomiky k ekonomice trţní. Tato cesta byla jiţ od počátku velmi sloţitá. Vláda musela provádět řadu problematických rozhodnutí. Celá společnost naráţela na mnoho problémů a prakticky se musela za pochodu přizpůsobovat nově vznikajícím podmínkám. Na začátku práce jsme si uvedli, co vlastně je centrálně plánovaná ekonomika a co je trţní ekonomika a jaké jsou mezi nimi rozdíly. V centrálně plánované ekonomice podléhalo veškeré ekonomické rozhodování státnímu plánování. Tato ekonomika v podstatě vůbec nerespektovala hlavní zásady nabídky a poptávky a vedla k neefektivní alokaci a vyuţívání zdrojů, coţ mělo za následek spoustu zbytečně vynaloţených nákladů. Také zde prakticky neexistovala ţádná konkurence, tudíţ spotřebitelé neměli moţnost výběru kvalitnějšího či levnějšího výrobku (sluţby). Jakmile však skončilo období socialismu a na začátku 90. let byla zavedena trţní ekonomie, všechny tyto neduhy předchozího reţimu se alespoň z části odstranili. Trţní ekonomika je naopak zaloţena na vzájemné konkurenci. Na začátku transformace začal postupně vznikat soukromý podnikatelský sektor, který do té doby prakticky neexistoval. To přineslo na trh zdravou konkurenci a zároveň snahu o efektivnější alokaci nákladů a maximalizaci zisku. Celý proces transformace začal dvěma návrhy na průběh transformace. První návrh se jmenoval „Návrh strategie přechodu k trţní ekonomice“ vypracovaný Hospodářskou radou ČR pod vedením Františka Vlasáka a druhý byl vypracovaný federálním ministerstvem financí pod vedením Václava Klause. Nakonec bylo z kaţdého návrhu pouţito něco, ale většina však byla z federálního návrhu. Na začátku 90. let měli reformátoři největší obavy z nekontrolovaného růstu cen po cenové liberalizaci. Zde jsme naráţeli na „začarovaný kruh“ devalvačně – inflační spirály, která nakonec neměla na naší ekonomiku tak velký vliv, jako třeba v Polsku, a to především díky lepším makroekonomickým podmínkám. V Československu nebyl před revolucí téměř ţádný měnový převis a díky tomu vyvolala cenová liberalizace mnohem menší cenový skok neţ v Polsku, díky čemuţ se také podařilo udrţet měnový kurz. Reformátoři se také domnívali, ţe základem úspěšné reformace je alespoň jedna fixní veličina, tzv „transformační kotva“, kterou se stal právě měnový kurz, jeţ mněl hlavní zásluhu na udrţení nízké inflace. Nelehký úkol měly banky na počátku transformace. Centrální i komerční banky se potýkaly s problémem stanovení optimálního mnoţství úvěrů pro ekonomiku. Banky se zde potýkaly s absolutní neznalostí systému. Za jakési „jádro“ celé transformace by se dala povaţovat liberalizace cen a obchodu provedena 1.1 1991. Pokud měly trhy začít fungovat, pak bylo potřeba, aby ceny

- 47 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation poskytovaly relevantní informace. Stát tak tedy přestal zasahovat do tvorby cen, jak tomu bylo v centrálně plánované ekonomice. Zároveň se díky cenové liberalizaci začala nastolovat rovnováha mezi nabídkou a poptávkou, coţ je jeden z hlavních znaků klasické trţní ekonomiky. Silný vliv na celý průběh transformace mělo samozřejmě také politické pozadí. V obecné rovině bylo stabilní, avšak od poloviny 90. let bylo postavení vlád díky volebnímu systému slabé a tomu také většinou odpovídala rozhodnutí, která vlády činila. I v té době, kdy byly vlády silnější, musely k prosazování reforem hledět na své voliče, pokud chtěly být znovu zvoleny. Ekonomika Československé potaţmo České republiky, se v průběhu transformace nacházela v různých fázích. První fází, těsně po začátku transformace, byla fáze, kdy bylo třeba připravit veškeré reformy a také to bylo období rozdělení Československa na ČR a SR. V druhé fázi se česká ekonomika nacházela v období dvouletého růstu, toto období bylo povaţováno za vůbec neúspěšnější v celé transformaci. Ekonomika dosahovala vysokých temp růstu při stabilní inflaci a nízké nezaměstnanosti. ČR tak byla povaţována za nejlepší transformační zemi. Další fází, začínající v roce 1997, byla fáze recese, ve které se projevily problémy ekonomiky, které byly skryty v předchozích obdobích. Došlo ke zpomalení růstu ekonomiky a k nárůstu vnější nerovnováhy a následné měnové krizi, která se později přelila i do krize celého hospodářství. V této fázi byly důleţité dvě události: první byla měnová krize, kvůli které zvýšila Centrální banka během jednoho měsíce jednodenní repo sazbu téměř o 140%. Druhou byla událost vzniklá na základě této krize a tou bylo rozhodnutí Centrální banky o cílování inflace. CB si tak vţdycky dopředu stanovila cílové inflační pásmo a v průběhu roku se ho snaţila za pomoci měnově-politických opatření dosáhnout. Následující období (po roce 1999) by se dalo nazvat jako období růstu. Významným růstovým faktorem je zde spotřeba domácností a neustálý růst exportu. Tento růst pokračuje aţ do současnosti. V této fázi byl poměrně důleţitý tzv „spor o nezávislosti centrální banky“, ve kterém bylo řešeno, zda je CB odpovědna za svá rozhodnutí v předchozích letech (především v průběhu měnové krize) a také bylo důleţité rozhodnout, zda je CB někomu odpovědna. Klaus v této době často útočil na CB především kvůli častému podstřelování inflačních cílů, ale CB přesto nikdy nepřipustila nejmenší odpovědnost za vývoj ekonomiky v období recese. Celkový vývoj transformace České Republiky bych hodnotil jako úspěch. Podařilo se vytvořit konkurenceschopnou trţní ekonomiku, která byla přijata do Evropské Unie. Celkově se také zlepšila ţivotní úroveň obyvatelstva a zvýšilo se zapojení do světového hospodářství. Také se zlepšuje růstový potenciál ČR a tím i výhled ekonomy na další období.

- 48 -


12. CONCLUSION In this bachelor thesis we learned about the development of Czech economy during the transition. At this time the Czech economy made an extraordinary shift from a centrally planned economy to a market economyt. This journey has been very difficult, from the outset. The government had to make many difficult decisions. The entire society were talking about a lot of problems and practically had a march to adjust to emerging conditions. At the beginning of the work we stated what exactly a centrally planned economy is, what a market economy is and what the differences are between them. Centrally planned economies are subject to all the economical decision making of State planning. This economy essentially disrespected basic principles of supply and demand and led to inefficient allocation and use of resources, resulting in a lot of unnecessary expenses. Also, there is practically no competition, so consumers had no choice of better or cheaper products (services). Once, however, the socialist era ended in the early 90s, the market economy was introduced and all of the ills of the previous regime were at least partially removed. Market economies are, by contrast, based on mutual competition. At the beginning of the transition the private business sector began to emerge, which until then had been virtually non-existent. This brought to the market healthy competition as well as attempts of more efficient allocation of costs and maximization of profits. The whole process of transformation began two proposals on the course of transformation. The first draft was called "Draft Strategy for the transition to a market economy" prepared by the Economic Council of the Republic's President under the leadership of František Vlasák, the second was prepared by the Federal Ministry of Finance under the leadership of Vaclav Klaus. Ultimately, something of each proposal was used, but most of it was from the federal proposal. In the early 90„s reformers were most concerned about the uncontrolled price increases following price liberalization. Here we encountered the "vicious Circle", devaluation – inflation spiral that ultimately had a major influence on our economy, as in Poland, mainly due to improved macroeconomic conditions. In Czechoslovakia, before the revolution, there was almost no exchange excess and due to price liberalization a much smaller price jump than in Poland, thanks to which we also succeeded in keeping the exchange rate. The reformers also believed that the basis for successful reformation was at least one fixed value, called “Anchor transition”, which became the exchange rate and was instrumental in keeping inflation low.

- 49 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation The banks had a difficult task at the beginning of transformation. Central and commercial banks were faced with the problem of the optimal amount of credit for the economic. Banks were faced with absolute ignorance of the system. For a 'core' the entire transformation could be considered as liberalization of prices and trade was conducted on January 1st, 1991. If the markets should begin to function, it was necessary that the prices provide the relevant information. The state therefore no longer interfered in pricing, as in the centrally planned economy. At the same time, due to price liberalization, the balance between supply and demand began to rise, which is one of the main characteristics in a traditional market economy. One strong influence on the course of transformation was, of course, the political background. In general, it was stable, but since the mid 90s, the government built through the electoral system was weak as were a majority of the responsible decisions that the government made. Even at that time, when the government was stronger, they had to push for reforms of their constituents, if they wanted to be re-elected. The economy of Czechoslovakia, was extended to the Czech Republic during the transition, in various phases. The first phase, just after the start of the transition, was the phase when it was necessary to prepare all the reforms, it was also the time of the division of the Czech Republic and the Slovak Republic. In the second phase the Czech economy was in a period of two years of growth, this period was considered the most successful ever in the whole transition. The economy reached high growth rates with stable inflation and low unemployment. The Czech Republic was considered the best transition country. The next phase, beginning in 1997 was recession, in which we experienced economic problems that were hidden in the previous periods. There was a slowdown in economic growth and an increase in external imbalances and the subsequent currency crisis, which later spilled over into an economic crisis. At this stage there were two important events: first was the currency crisis, due to increased central bank during the month-day repurchase rate, by almost 140%. The second event was created by this crisis and that was the central bank's decision on inflation targeting. Czech National Bank always set the inflation target band in the year ahead, they tried, with the help of monetary policy measures, to carefully achieve. The following period (after 1999) could be termed as a period of growth. An important growth factor was household consumption and the constant growth of exports. This growth continues until present. At this stage, was quite important the so-called “controversy about central bank independence”, in which was solved that CB was responsible for its decisions in previous years (especially during the monetary crisis) and it was also important to decide whether someone in CB was responsible. Klaus, at this time, often attacked CB mainly due to the frequent undershooting of inflation targets, but CB has never accepted any responsibility for the development of the economy in the time of recession.

- 50 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation I would rate the overall development of the transition of the Czech Republic as a success. We managed to create a competitive market economy, which was accepted into the European Union. Overall, the standard of living of the population increased and also involvement in the global economy. Improvements were also made for the growth potential of the Czech Republic and for the economical outlook for the next period.

- 51 -


13. SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY [1] BRADA, J. TOMŠÍK, V. Zahraniční investice a náchylnost k měnovým krizím: zkušenosti tranzitivních ekonomik. Politická ekonomie, 2004, č. 3. [2] BORENZSTEIN, E., MASSON, P.R. Devizové reţimy v dříve centrálně plánovaných ekonomikách. IMF Occassional Paper 102, 1993. In BULÍŘ, A., JONÁŠ, J. Ekonomie reformy, Praha : Management Press, 1995. [3] CZESANÝ, S. Tendence a faktory vývoje hospodářského cyklu v České republice. Politická ekonomie, 2005, č. 1. [4] DĚDEK, O. Příčiny a průběh měnových turbulencí v České republice v roce 1997, Politická ekonomie, 2000, č. 5. [5] DOBEŠOVÁ, D., KVIZDA, M., MUSIL, P., TOMEŠ, Z. a ŢÍDEK, L. The transformation of the Czech economy. Brno : MU, 2003. ISBN 80-210-3292-8. [6] DLOUHÝ, V. Situace české ekonomiky. Seminář CEP – Česká ekonomika očima ekonomů střední generace, 1999. [7] DYBA, L. et al. Otázka liberalizace zahraničního obchodu. In Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi [online]. Praha : CEP, 2006 [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-86547-52-3. [8] DYBA, K., ŠVEJNAR, J. Srovnávací studie ekonomického rozvoje v České republice. In ŠVEJCAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0568-4. [9] HAMPL, Mojmír. Centrální banka a její měnová politika. In ŢÁK, Milan. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. Praha : VŠE, 2001. ISBN 80-245025-7. [10] HÁJEK, M. Makroekonomická analýza české ekonomiky 1995. Praha : ČNB, Institut ekonomie, 1996. VP č. 51. [11] HÁJEK, M. Makroekonomická analýza české ekonomiky 1996. Praha : ČNB, Institut ekonomie, 1997. VP č. 67. [12] HOLMAN, Robert . Transformace české ekonomiky : V komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. Praha : CEP, 2000. 106 s. ISBN 80.902795-6-2. [13] HORSKÁ, H. Fiskální politika a vývoj veřejných financí v České republice. In ŢÁK, M. Vnitřní a vnější podmínky restrukturalizace a hospodářská politika v ČR. Praha : VŠE, 2001. ISBN 80-245-0257-7. [14] JANÁČEK, K., ZAMRAZILOVÁ, E. Rok 2002: Zpomalí česká ekonomika? Politická ekonomie, 2002, č. 4. [15] JANÁČEK, K., ZAMRAZILOVÁ, E. Rok 2002: Desinflace v české ekonomice. Politické ekonomie, 2003, č. 3.

- 52 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation [16] JANÁČEK, K., ZAMRAZILOVÁ, E. Perspektivy české ekonomiky po vstupu do Evropské unie. Politická ekonomie, 2004, č. 5. [17] JANÁČEK, K. „Podivné“ chování spotřeby v průběhu transformace. Politická ekonomie, 1999, č. 5. [18] JANÁČEK, K., TOMŠÍK, V. a ZAMRAZILOVÁ, E. Česká ekonomika v roce 2001: akcelerace růstu. Politická ekonomie, 2001, č. 3. [18] JANÁČKOVÁ, S. Chiméra autonomní měnové politiky v malé otevřené ekonomice. Politické ekonomie, 2000, č. 6. [19] JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice : Makroekonomický vývoj a hospodářská politika. Praha : Management Press, 1997. 207 s. ISBN 80-85943-22-0. [20] JONÁŠ, Jiří. Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Praha : Management Press, 2000. ISBN 80-7261-016-3. [21] JONÁŠ, Jiří. Ekonomická transformace v České republice. Praha : Management Press, 1997. ISBN 80-85943-22-0. [22] KADEŘÁBKOVÁ, Anna. Strukturální změny české ekonomiky v období transformace. Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2004. 154 s. ISBN 80-86729-10-9. [23] KLAUS, Václav. Ekonomická teorie a realita transformačních procesů. Praha : Management Press, 1995. 179 s. ISBN 80-85943-05-0. [24] KLAUS, Václav ; KOČÁRNÍK, Ivan; DYBA, Karel. Tři roky od měnové krize. Praha : CEP, 2000. 87 s. ISBN 80-902795-3-8. [25] KLAUS, Václav. Dopočítávání do jedné. Praha : Management Press, 1995. ISBN 8085603-11-X. [26] KLAUS, V. Demontáţ centrálně plánované ekonomiky a cíle transformace. Vystoupení na konferenci Mladých konzervativců. Brno, 12. února 2001. [27] KLAUS, Václav, et al. Vzpomínka na liberalizaci cen. In Patnáct let od obnovení kapitalismu v naší zemi [online]. Praha : CEP, 2006 [cit. 2011-03-23]. Dostupné z WWW: . ISBN 80-86547-52-3. [28] KLAUS, V. Tři roky po měnové krizi: rekapitulace událostí a jejich souvislosti. Politická ekonomie, 2000, č. 5. [29] KLAUS, V. Spor o 90. Léta. Ekonom, 2004, č. 40. [30] KOČÁRNÍK, I. Postřehy jednoho z „obětních beránků“ měnové krize z roku 1997. In Tři roky po měnové krizi. Praha : CEP, 2000. ISBN 80-902795-3-8. [31] KOUTNÍKOVÁ, E. Vývoj názorů československých domácností. Ekonom, 1992, č. 2. [32] KŘOVÁK, J., FILÁČEK, J. Prognóza a vývoj české ekonomiky v letech 2000 a 2001. Politické ekonomie, 2000, č. 3.

- 53 -

Bakalářská práce Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace Economic development of the Czech Republic during transformation [33] KUBÍČEK, J. Měnový a kurzový vývoj. In SPĚVÁČEK, V. a kol. Transformace české ekonomiky. Praha : Linde, 2002. ISBN 80-86131-32-7. [34] MYANT, M. The rise and Fall of Czech Capitalism. Cheltenham : Edward Elgar, 2003. ISBN 1-84376-227-7. [35] Scénář ekonomické reformy. Hospodářské noviny. 4.9.1990. [36] SLANÝ, A. Makroekonomická analýza a hospodářská politika. Praha : C.H.Beck, 2003. ISBN 80-7179-738-3. [37] SOJKA, M. Deset let po česku: transformace, nerovnost a integrace. In MLČOCH, L., MACHONIN, P. a SOJKA, M. Ekonomické a společenské změny v české společnosti po roce 1989. Praha : Karolinum, 2000. ISBN 80-246-0119-2. [38] SOMMER, M., TŮMA, Z. K transformaci české ekonomiky po deseti letech. In. Finance a úvěr 49. Praha : Univerzita Karlova, 1999, č. 12. [39] SPĚVÁČEK, Vojtěch, et al. Transformace české ekonomiky. Praha : LINDE nakladatelství s.r.o., 2002. 525 s. ISBN 80-86131-32-7. [40] Stav na začátku a na konci měnového otřesu : In Tři roky od měnové krize. Prah : CEP, 2000. s. 87. ISBN 80-902795-3-8. [41] ŠUJAN, I., ŠUJANOVÁ, M. Makroekonomická situace v České republice. In ŠVEJCAR, J. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Praha : Academia, 1997. ISBN 80-200-0568-4. [42] ŠVEJNAR, Jan a kol., Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Praha: Academia 1997. ISBN 80-200-0568-4. [43] ŠVEJNAR, Jan, et al. Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. Praha : Academia - nakladatelství , 1997. Ekonomická transformace, s. 360. [44] TOMÁNEK, M. ČNB versus Klaus. Hospodářské noviny, 23.2. 2000. [45] ŢÍDEK, L. Transformace české ekonomiky 1989 – 2004. Praha: C.H.Beck, 2006. ISBN 80-7179-922-X. [46] ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky. Praha : C.H. Beck, 2006. Politický systém, s. 20-21. [47] ŢÍDEK, Libor. Transformace české ekonomiky. Praha : C.H. Beck, 2006. Měnová krize, s. 82-83. [48] ZAMRAZILOVÁ, E. Vnější nerovnováha: cena za konsolidaci. Politickí ekonomie, 1999, č. 3.

- 54 -


Další zdroje: [49] ČNB: Česká národní banka 1993-2003, Praha, 2003. [50] ČNB: 10 let cílování inflace 1998-2007, Praha, 2003. [51] Ročenka Hospodářských novin 2000. Praha : Economia, 2000. ISBN 80-85378-48-5. [52] Ročenka Hospodářských novin 2001. Praha : Economia, 2001. ISBN 80-85378-49-3. [53] Ročenka Hospodářských novin 2002. Praha : Economia, 2002. ISBN 80-85378-40-X. [54] Ročenka Hospodářských novin 2003. Praha : Economia, 2003. ISBN 80-85378-52-3. [55] Ročenka Hospodářských novin 2004. Praha : Economia, 2004. ISBN 80-85378-22-1. [56] Český statistický úřad – Statistická ročenka České republiky 2004. Praha : Český statistický úřad, 2004. ISBN 80-250-0853-3. [57] Ministerstvo financí České Republiky [online]. 2005 [cit. 2011-03-23]. Kompetence a zásady cenové politiky. Dostupné z WWW: . [58] Český statistický úřad [online]. 2011 [cit. 2011-03-01]. Makroekonomické údaje. Dostupné z WWW: . [59] Finance.cz [online]. 2000-2011 [cit. 2011-02-10]. Příjmy a výdaje státního rozpočtu. Dostupné z WWW: .

- 55 -


14. SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK Zkratka

Popisek

ČR

Česká republika

ČSR

Československá republika

ČSSR

Československá socialistická republika

ČSFR

Česká a Slovenská federativní republika

EU

Evropská Unie

HDP

Hrubý domácí produkt

MMF

Mezinárodní měnový fond

MFČR

Ministerstvo financí České republiky

RVHP

Rada vzájemné hospodářské pomoci

SSSR

Svaz Sovětských socialistických republik

NDR

Německá demokratická republika

OECD

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

ČNB

Česká národní banka

CB

Centrální banka

PMR

Povinná míra rezerv

USD

Měna – Americký dolar

DEM

Měna – Německá marka

ODS

Občanská demokratická strana

MF

Ministerstvo financí

ČSÚ

Český statistický úřad

OSN

Organizace spojených národů

- 56 -


15. SEZNAM OBRÁZKŮ Graf 1: Plnění inflačních cílů Graf 2: Vývoj hodnocení ţivotní úrovně v Československu, jaro 1990 – jaro 1992

- 57 -


16. SEZNAM TABULEK Tabulka 1: Rozpočtový přebytek (deficit) jako % z HDP ve vybraných transformujících se ekonomikách Tabulka 2: Směnné kurzy československé koruny k americkému dolaru Tabulka 3: Měsíční růst spotřebitelských cen v roce 1991 Tabulka 4: Teritoriální struktura dovozu Tabulka 5: Teritoriální struktura vývozu Tabulka 6: Státní rozpočet v období let 1990 aţ 1993 (kumulativní součet) Tabulka 7: Daňová kvóta v ČR 1993 – 2001 Tabulka 8: Stav na začátku a na konci měnového otřesu Tabulka 9: Ukazatele vnější nerovnováhy České republiky a jejich vývoj před měnovou krizí v květnu 1997 [%] Tabulka 10: Základní ukazatelé vývoje české ekonomiky, 1991 – 2001 Tabulka 11: Spotřeby domácností Tabulka 12: Roční změny objemu vývozu ve východní Evropě za rok 1991 [%] Tabulka 13: Míra investic a hrubých domácích úspor (podíly v % HDP) Tabulka 14: Reálné úrokové sazby v ČR 1994 – 2003 [%] Tabulka 15: Makroekonomická rovnováha (mld. Kč v běţných cenách) Tabulka 16: Míra investic a hrubých domácích úspor (podíly v % HDP) v letech 19952003

- 58 -


17. SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 – Diskontní sazba, PMR (1990) Příloha 2 – Diskontní sazba, PMR (1991) Příloha 3 – Repo sazby (květen-červen 1997)

- 59 -


PŘÍLOHA 1 – DISKONTNÍ SAZBA, PMR (1990)

Zdroj: ČNB, Vývoj měnových nástrojů a pravidel obezřetnosti bank, 31.12.2005

- 60 -


PŘÍLOHA 2 – DISKONTNÍ SAZBA, PMR (1991)

Zdroj: ČNB, Vývoj měnových nástrojů a pravidel obezřetnosti bank, 31.12.2005

- 61 -


PŘÍLOHA 3 – REPO SAZBY (KVĚTEN-ČERVEN 1997)

- 62 -


Zdroj: ŠMÍDKOVÁ, K. a kol. Měnové turbulence koruny v květnu 1997 : Bankovnictví 1998, č. 5, s. 15

- 63 -

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE. Vývoj ekonomiky ČR v průběhu transformace. Economic development of the Czech Republic during transformation

Recommend Documents