State of the birds of the Czech Republic 2009

Sylvia 45 / 2009

Stav ptactva České republiky 2009 State of the birds of the Czech Republic 2009 Petr Voříšek1, Alena Klvaňová1, Tomáš Brinke1, Jaroslav Cepák2, Jiří Flousek3, Jan Hora4, Jiří Reif5, 6, Karel Šťastný7, Zdeněk Vermouzek1, 8 Česká společnost ornitologická, Na Bělidle 34, CZ-150 00 Praha 5; e-mail: [email protected], [email protected], [email protected] 2 Národní muzeum, Kroužkovací stanice, Hornoměcholupská 34, CZ-102 00 Praha 10; e-mail: [email protected] 3 Správa Krkonošského národního parku, CZ-543 01 Vrchlabí; e-mail: [email protected] 4 Cafourkova 521, CZ-181 00 Praha 8; e-mail: [email protected] 5 Přírodovědecká fakulta UK v Praze, Ústav pro životní prostředí, Benátská 2, CZ-128 01 Praha 2 6 Daphne ČR – Institut aplikované ekologie, Slezská 125, CZ-130 00 Praha 3; e-mail: [email protected] 7 Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí, Česká zemědělská univerzita v Praze, Kamýcká 129, CZ-165 21 Praha 6-Suchdol; e-mail: [email protected] 8 Ornitologická stanice Muzea Komenského, Horní nám. 7, CZ-750 11 Přerov; e-mail: [email protected] 1

Voříšek P., Klvaňová A., Brinke T., Cepák J., Flousek J., Hora J., Reif J., Šťastný K. & Vermouzek Z. 2009: Stav ptactva České republiky 2009. Sylvia 45: 1–38. Avifaunu ČR tvoří 406 druhů ptáků, z nichž polovina tu hnízdí. Ve srovnání se začátkem 80. let 20. století početnost asi třetiny druhů poklesla, u třetiny vzrostla a zbytek zůstává stabilní. Přibývají zejména druhy, které jsou předmětem mezinárodní ochrany nebo jejichž zákonná ochrana umožnila návrat zpět, druhy těžící z měnícího se stavu lesů či zvykající si na blízkost člověka. Nejrychleji naopak mizí ptáci zemědělské krajiny a některé druhy vázané na mokřadní biotopy. Intenzifikace zemědělství spolu s opouštěním půdy a zarůstáním krajiny v posledních letech vede k ústupu polních ptáků. K úbytku mokřadních ptáků přispívá zejména intenzivní rybníkářství. Naopak očekáváme pozitivní vliv vyhlášení ptačích oblastí soustavy Natura 2000, pokud však budou důsledně plněny podmínky ptačí směrnice EU. Mezi ně patří i vyhlášení zbylých dvou ptačích oblastí*. Význam ptáků pro lidi je vesměs kladný stejně jako vztah většiny veřejnosti k nim. Problémy přinášejí konflikty zájmů některých skupin a z toho plynoucí nerespektování zákonné ochrany ptáků. V nezákonném pronásledování ptáků patří mezi nejnebezpečnější trávení. Problémy také přinášejí lidské stavby v energetice a dopravě či necitlivé rekonstrukce objektů. Ptáci jsou již také ovlivněni změnou klimatu, která představuje zásadní faktor ovlivňující stav ptactva v ČR v budoucnosti. Ochrana přírody selhává v případech úbytku polních a mokřadních ptáků a není příliš účinná ani v druhové ochraně. Jedním z důvodů je nedostatečné využívání a podpora vědeckých poznatků včetně poznatků z dlouhodobého monitoringu. The Czech Republic’s avifauna comprises 406 bird species, half of which are nesting species. Since the start of the 1980s the numbers of around a third of the species has declined, another third of species has increased their numbers, with the final third remaining stable. There has been an increase in the numbers of species that have been subject to international conservation efforts, or where their legal protection has facilitated their recovery. Also species benefitting

1

Voříšek P. et al. / Stav ptactva České republiky

from changes in the state of woodland or habitat generalists have increased. By contrast the sharpest decline in numbers has been found among farmland birds and some species reliant on wetland habitats. This decline has been linked to, in the former case, intensified agricultural practices along with the land abandonment, and in the latter case to intensive fishpond management. A positive impact is expected from the introduction of the Natura 2000 network of Special Protection Areas (SPAs), although this is dependent on them properly fulfilling the conditions of the EU Birds Directive. This includes designation of two remaining SPAs into the network in the Czech Republic*. Birds are generally perceived positively by the public at large. However problems can arise where the interests of certain groups conflict with the legal framework protecting birds. As regards the illegal persecution of birds, one of the most dangerous methods used is poisoning. The construction of wind farms, power lines or transport corridors, as well as the insensitive reconstruction of buildings also poses problems for birds. Birds are already being influenced by climate change in the Czech Republic and this represents a major factor that will influence birdlife here in the future. Bird conservation has not been able to prevent the decline in farmland and wetland birds, nor has it been particularly effective in the conservation of individual species. One reason for this has been the failure to make full use of the results of scientific research stemming from long-term monitoring. Keywords: biodiversity, monitoring, nature conservation

ÚVOD Úspěšná a účinná ochrana ptactva musí vycházet z poznání stavu avifauny, ze znalostí příčin změn v ptačích populacích a to zejména těch změn, které považujeme za nepříznivé. Na základě takového poznání je pak možné stanovit priority v ochraně ptactva. V řadě zemí jsou pravidelně či jednorázově uveřejňovány zprávy o stavu avifauny (např. Eaton et al. 2007, North American Bird Conservation Initiative, U. S. Committee 2009, Ottvall et al. 2009, Sudfeldt et al. 2007). V mezinárodním měřítku jsou pravidelně vydávány např. zprávy o stavu běžných druhů ptáků v Evropě (PECBMS 2006, 2007, 2009). V některých zemích jsou tyto zprávy podkladem pro stanovení priorit v ochraně ptactva a navazují na ně např. i změny legislativy. Známým příkladem je systém používaný ve Velké Británii, který na základě zpráv o stavu tamní avifauny řadí ptačí druhy do tří kategorií ochrany, podle nichž jsou na ochranu druhů vydávány příslušné prostředky (Eaton et al. 2009). 2

Skutečně strategickým dokumentem je zpráva vydávaná BirdLife International (BirdLife International 2004, 2008), která kromě stavu avifauny představuje i problémy a jejich možná řešení. V České republice (ČR) jsou sice státními orgány vydávány zprávy o stavu životního prostředí (např. CENIA 2007), žádný z těchto dokumentů ale nenaplňuje požadavky na strategický dokument, který by syntetizoval dostupné vědecké informace o stavu ptactva a příčinách změn a navrhoval dostatečně konkrétní řešení. Potřeba takového dokumentu ještě více vyvstává v době, kdy vše nasvědčuje tomu, že mezinárodní závazek zastavit úbytek biodiverzity k roku 2010 (http://www.cbd.int/2010-target), k němuž se připojila i ČR, zůstane nenaplněn (BirdLife International 2008) a další kroky v ochraně biodiverzity bude nutno pečlivě plánovat. Shrnutí informací o stavu ptactva na území ČR je však významné nejen pro ptáky a jejich ochranu. Z mnoha důvodů jsou ptáci vhodnými indikátory změn

Sylvia 45 / 2009

v přírodě a informace o stavu ptačích populací tak slouží širší ochraně přírody (např. BirdLife International 2008, Gregory et al. 2008). Množství a kvalita informací o avifauně ČR jsou velmi slušné. V ČR byly vydány již tři atlasy hnízdního rozšíření ptáků (Šťastný et al. 1987, 1996, 2006), informace o změnách v početnosti hnízdních populací především běžných suchozemských druhů poskytuje Jednotný program sčítání ptáků v ČR (Reif et al. 2006), údaje o změnách početnosti zimujících vodních ptáků poskytuje Mezinárodní program sčítání vodních ptáků (Delany & Scott 2006). Po vstupu do EU byl zahájen monitoring druhů přílohy I Směrnice Rady EU o ochraně volně žijících ptáků (č. 79/409/EHS, dále jen Směrnice o ptácích), informace poskytují také patronátní skupiny pracující ve významných ptačích územích v rámci programu České společnosti ornitologické (ČSO). Díky práci specializovaných pracovních skupin máme o některých druzích velmi přesné a podrobné informace (např. sčítání čápů bílých, Rejman 2004). Obrovským a dosud ne zcela doceněným zdrojem informací je kroužkování (viz např. Žídková et al. 2007). Významné poznatky byly publikovány v Atlasu migrace ptáků ČR a SR (Cepák et al. 2008), nicméně řada dalších výsledků kroužkování na své zpracování teprve čeká. Naprostá většina poznatků o avifauně ČR je získávána díky práci amatérských ornitologů. I přes občasnou nedůvěru k výsledkům amatérů se obecně uznává, že bez nich by takové informace pravděpodobně neexistovaly, nebo by jejich získání stálo obrovské prostředky. Význam a kvalitu ornitologických výsledků získaných s pomocí amatérských ornitologů přesvědčivě popsal např. Greenwood (2007). Cílem této práce je zpracovat syntézu stavu české avifauny, vyjmenovat hlavní

problémy ochrany a navrhnout hlavní způsoby řešení. Vše pokud možno s použitím dat a výsledků publikovaných v recenzovaných vědeckých publikacích a tam, kde je to žádoucí, i s použitím informací z nejrůznějších zpráv z projektů apod. Jelikož se jedná o první práci svého druhu v ČR, je pravděpodobné, že nepostihne vše, co by bylo třeba. Protože dokument tohoto typu by měl být pravidelně aktualizován, předpokládáme, že případné příští aktualizace budou kvalitnější, než je tato verze. V práci se držíme struktury používané v BirdLife International: druhy, lokality, biotopy, lidé (BirdLife International 2004, 2008). DRUHY Stav V ČR hnízdí v současnosti nejméně 200 druhů, další desítky druhů přes naše území pravidelně protahují nebo tu zimují. Počet druhů vyskytujících se v ČR, které uvádějí jednotlivé zdroje, se liší v závislosti na časovém období, způsobu prokazování výskytu a klasifikaci výskytu. Roli hraje i taxonomie (např. rozdělení velkých racků do více druhů) nebo přístup k druhům introdukovaným či uniklým ze zajetí (tab. 1). Dle Faunistické komise ČSO (http:// fkcso.cz) se v období 1800–2009 v ČR vyskytlo celkem 431 ptačích druhů, z nich však 15 nebylo spatřeno po roce 1949, 9 druhů pocházelo z introdukované, samostatně se udržující populace na našem nebo cizím území, 20 druhů uprchlo ze zajetí a u pěti druhů byly pochybnosti o jejich přirozeném výskytu. Poslední dvě jmenované kategorie se dle pokynů Evropské asociace faunistických komisí nezahrnují do avifauny státu (http:// www.aerc.eu), kterou tak tvoří pouze 406 druhů. Pravidelně u nás hnízdí 181, 3


Tab. 1. Přehled počtu druhů avifauny ČR podle dostupných zdrojů. Table 1. Number of bird species in the Czech Republic according to various sources. časové rozpětí period

sledované období season

zdroj source

počet druhů no. species

1973–1977

hnízdní sezóna breeding season

Šťastný et al. 1987

189

1985–1989



198

2001–2003



199

Bejček et al. 1995

183

Hudec et al. 1995

390

Faunistická komise (http://fkcso.cz)

431

1982–1995 1800–1995 1800–8. 3. 2009

zima winter celoročně year-round celoročně year-round

nepravidelně 20 a výjimečně 14 druhů, 6 druhů hnízdilo pouze v minulosti. Naším územím pravidelně protahuje 193 a vzácně 45 druhů. Pravidelně zde zimuje (tedy vyskytuje se v průběhu měsíců XII–II) 116, vzácně 48 a výjimečně 16 druhů. K zatoulancům, spatřeným na našem území více než desetkrát, patří 45 druhů, méně často se zatoulalo 51 druhů a pouze jednou bylo zastiženo 42 druhů (http://fkcso.cz). Stejný druh může figurovat v několika kategoriích (např. u nás hnízdí i zimuje). Z celkového počtu tvoří vodní ptáci (zástupci potáplic, potápek, buřňáků, veslonohých, brodivých, plameňáků, vrubozobých, krátkokřídlých, dlouhokřídlých a pěvců, též ledňáček říční Alcedo atthis a orel mořský Haliaeetus albicilla, bez druhů introdukovaných a bez druhů s pochybnostmi o přirozeném výskytu) 96 druhů, z nichž pravidelně zimuje 37, nepravidelně 29 a vzácně 30 druhů (Hudec et al. 1995, http://fkcso.cz). Ve srovnání se začátkem 80. let 20. století početnost asi třetiny druhů v ČR 4

poznámka comments prokazatelně hnízdící druhy confirmed breeding prokazatelně hnízdící druhy confirmed breeding prokazatelně hnízdící druhy confirmed breeding

222 hnízdících druhů 222 breeding species 34 druhů nepřirozeného původu 34 non-native species

poklesla, u třetiny vzrostla a zbytek zůstává stabilní (Šťastný et al. 1987, 1996, 2006, Reif et al. 2006, http://jpsp.birds. cz). Od roku 1800 vymizelo z ČR 9 druhů, z nich 8 od 70. let minulého století. K nim patřily ještě další dva druhy, které byly v červeném seznamu ptáků k roku 2003 (Šťastný & Bejček 2003) uvedené jako vymizelé (polák malý Aythya nyroca a drop velký Otis tarda), které však od té doby znovu mimořádně zahnízdily (Šena 2006, Škorpíková 2007). K druhům, jimž vymizení hrozí (při mapování v letech 2001–2003 ještě hnízdily, Šťastný et al. 2006) patří volavka červená (Ardea purpurea), koliha velká (Numenius arquata) či rybák černý (Chlidonias niger) . Podle Jednotného programu sčítání ptáků (JPSP) v období let 1982–2008 nejvíce ubývaly druhy charakteristické pro zemědělskou krajinu a mokřadní biotopy (obr. 1, tab. 2, viz též kapitola Stanoviště). Druhy s těmito biotopovými preferencemi patří také k druhům, jejichž hnízdní rozšíření v ČR se nejvíce

Sylvia 45 / 2009

a

b

Obr. 1. Nejvíce ubývající ptačí druhy v ČR v období 1982–2008 podle výsledků JPSP (http:// jpsp.birds.cz). Trend početnosti je průměrná změna početnosti v % za rok (viz PECBMS 2006, 2007, 2009). Do hodnocení nebyly zařazeny druhy, jejichž trend je vinou nižší kvality dat nepřesný (hodnota trendu klasifikována jako „uncertain“, PECBMS 2009). Fig. 1. The most declining breeding birds in the Czech Republic, 1982–2008, source: Breeding Bird Monitoring Programme (http://jpsp.birds.cz). Trend value is the average annual population change in % (PECBMS 2006, 2007, 2009). Species with trends classified as ‘uncertain’ (PECBMS 2009) are excluded. a) Nepěvci / Non-passerines b) Pěvci / Passerines

5


a

b

Galerida cristata

Corvus monedula

Oenanthe oenanthe

Riparia riparia

Remiz pendulinus

zmenšení hnízdního areálu (%) breeding range contraction (%)

0 -5 -10 -15 -20 -25 -30

Obr. 2. Druhy s nejvíce se zmenšujícím hnízdním rozšířením v ČR mezi jednotlivými mapováními Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1985–1989 a 2001–2003 (Šťastný et al. 2006). Fig. 2. Species with the most contracting breeding range in the Czech Republic. Period between the last two breeding atlases: 1985–1989 and 2001–2003 (Šťastný et al. 2006). a) Nepěvci / Non-passerines b) Pěvci / Passerines

6

Sylvia 45 / 2009

zmenšilo v období mezi dvěma posledními mapováními hnízdního rozšíření ptáků, ale v opačném pořadí – mezi druhy s nejvíce se zmenšujícím hnízdním rozšířením je více zástupců mokřadních ptáků, pak teprve polních; řadí se sem ale i druhy svým výskytem typické pro lidská sídla (obr. 2, tab. 3). Trendy početnosti získané z JPSP a změny rozšíření podle hnízdních atlasů je však třeba srovnávat opatrně, neboť jsou založeny na údajích získaných odlišnými metodami a z ne zcela se překrývajících časových období. Nejrychleji tedy mizí ptáci zemědělské krajiny a druhy vázané na rybníky a mokřady (Šťastný et al. 1987, 1996, 2006, Reif et al. 2006, http://jpsp.birds.cz). Naproti tomu od 70. let 20. století se v ČR objevily i druhy pro naši avifaunu nové. Je to 21 hnízdících druhů, z toho dva druhy, které se s největší pravděpodobností rozšířily z volně žijících a prosperujících populací v západní Evropě (husice nilská Alopochen aegyptiacus a kachnička mandarinská Aix galericulata). V téže době přibylo i 41 druhů nehnízdících ptáků, bylo by ovšem možné připočítat i tři druhy, které se ojediněle vyskytly v 19. století – drozda plavého (Turdus obscurus), zvonohlíka citronového (Serinus citrinella) a strnada černohlavého (Emberiza melanocephala) a další tři druhy zřejmě opět ze západoevropských introdukovaných populací – bernešku velkou (Branta canadensis), kachnici kaštanovou (Oxyura jamaicensis) a ibise posvátného (Threskiornis aethiopicus) (Hudec et al. 1995, http:// fkcso.cz). Přibývají druhy, které jsou předmětem mezinárodně koordinovaného ochranářského úsilí (např. orel mořský), i druhy, u nichž díky zákonné ochraně polevilo intenzivní pronásledování člověkem (např. krkavec velký Corvus corax či někteří dravci, viz obr. 3

a 4). V období mezi dvěma posledními hnízdními atlasy (konec 80. let 20. a počátek 21. století) se v průměru lépe dařilo druhům ptáků, které byly podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. (ve znění ke konci roku 2004) řazeny mezi tzv. zvláště chráněné druhy (ZCHD), než druhům, které zvláště chráněné nebyly (Voříšek et al. 2008). Přestože délka uvedeného období přibližně odpovídá době, kdy by se měla již zákonná ochrana druhů projevit (Male & Bean 2005), nebyl tento trend v ČR prokázán. Podrobný rozbor totiž ukázal, že přibývající ZCHD u nás zvyšovaly početnost již před uvedeným obdobím, a naopak negativní trend většiny ZCHD, které ubývaly již v 80. letech 20. století, dále pokračoval. Pozitivní trendy početnosti ZCHD v ČR navíc korelují s trendy v okolních zemích (Voříšek et al. 2008). Souhrnně lze konstatovat, i s ohledem na poněkud rozpačité hodnocení úspěšnosti některých ochranářských programů v ČR (Kumstátová et al. 2005), že pozitivní trendy ZCHD ptáků u nás jsou spíše důsledkem příznivého vývoje v okolních zemích než konkrétního ochranářského úsilí v ČR. Na rozdíl od úbytku ptáků zemědělské krajiny u nás v posledních 20–30 letech roste početnost řady lesních druhů, které zřejmě těží z měnícího se stavu lesů a krajiny vůbec (Reif et al. 2007, viz též kapitola Stanoviště). Mezi přibývajícími jsou rovněž druhy, jejichž vzestup početnosti lze dávat do souvislosti s jejich rostoucí synantropizací, jako např. holub hřivnáč (Columba palumbus), straka obecná (Pica pica) a sojka obecná (Garrulus glandarius) (Fuchs et al. 2002, Šťastný et al. 2005). Mezi nejvíce přibývajícími (obr. 3 a 4) najdeme nejen druhy, které nejsou specializovány na určitý typ prostředí (tzv. generalisty), ale i některé druhy charakteristické pro vodní a mokřadní biotopy (např. ledňáčka říčního 7


a

b

Obr. 3. Nejvíce přibývající ptačí druhy v ČR v období 1982–2008 podle výsledků JPSP (http:// jpsp.birds.cz). Trend početnosti je průměrná změna početnosti v % za rok (viz PECBMS 2006, 2007, 2009). Do hodnocení nebyly zařazeny druhy, jejichž trend je vinou nižší kvality dat nepřesný (hodnota trendu klasifikována jako „uncertain“, PECBMS 2009). Fig. 3. The most increasing common breeding birds in the Czech Republic, 1982–2008 (source: Breeding Bird Monitoring Programme (http://jpsp.birds.cz). Trend value is the average annual population change in % (PECBMS 2006, 2007, 2009). Species with trends classified as ‘uncertain’ (PECBMS 2009) are excluded. a) Nepěvci / Non-passerines b) Pěvci / Passerines

8

Sylvia 45 / 2009

Tab. 2. Biotopové preference nejvíce přibývajících a nejvíce ubývajících ptačích druhů (nepěvci i pěvci dohromady) v období let 1982–2008 (http://jpsp.birds.cz). Table 2. Habitat preferences of the most increasing and declining species between 1982 and 2008. Passerines and non-passerines together (http://jpsp.birds.cz). biotopová preference druhu species habitat preference

počet přibývajících druhů no. increasing species

počet ubývajících druhů no. declining species

3

2

4

0

2

7

1

1

mokřadní wetland lesní forest polní farmland sídelní urban

nebo kopřivku obecnou Anas strepera). Překvapivě sem patří i některé polní druhy, jako chřástal polní (Crex crex), strnad luční (Miliaria calandra) či křepelka polní (Coturnix coturnix). U nich se zřejmě projevilo snížení intenzifikace zemědělství na počátku 90. let 20. století, i když nelze zcela vyloučit ani jiné příčiny (více viz kapitola Stanoviště). U těchto druhů je však třeba vzít v úvahu, že jejich populace byly v minulosti téměř zdecimovány a tudíž i malý nárůst absolutního počtu se projeví jako velký nárůst procentuální. Navíc jejich nárůst, zaznamenaný mezi posledními dvěma mapováními hnízdního rozšíření ptáků, je z období kratšího, než jsou údaje JPSP (např. dlouhodobý trend strnada lučního je i přes krátkodobý nárůst početnosti v posledních letech stále velmi negativní). Problémy Ptačí druhy jsou ohrožovány především změnami v jejich prostředí, které jsou však podrobněji diskutovány v kapitole Stanoviště. Rozbor problémů spojených s přímým pronásledováním některých druhů, konfliktní druhy a kolize ptáků se stavbami apod. jsou podány v kapitole Lidé. Obecným problémem druhové ochra-

ny je důraz na ochranu zejména mimořádně vzácných druhů a opomíjení negativních trendů běžných druhů (Gaston & Fuller 2008). Změna klimatu Globální oteplování způsobuje v Evropě posun areálů ptáků směrem na sever, zejména jejich severních hranic (Thomas & Lennnon 1999, Brommer 2004). Modely možného rozšíření ptáků v druhé polovině tohoto století, založené na projekci budoucích změn klimatu a na znalostech současných klimatických nároků jednotlivých druhů, předpovídají výrazné přeskupení ptačích společenstev v celé Evropě (Huntley et al. 2007, 2008). V ČR se má podstatně zvýšit zastoupení teplomilných mediteránních druhů a naopak druhy chladnomilnější, které jsou v současnosti široce rozšířené, mají mít rozšíření omezené a ostrůvkovité (Huntley et al. 2007). Nejnovější studie, které dávají do souvislosti předpovídané změny rozšíření a současné trendy početnosti ptáků, ukazují, že k popsaným změnám již dochází (Green et al. 2008, Gregory et al. 2009, Jiguet et al. 2009) – ubývá početnost severských druhů (Reif et al. 2008a) a šíří se druhy jižní (Reif et al., nepublikované výsledky). 9


a

zvětšení hnízdního areálu (%) breeding range expansion (%)

35 30 25 20 15 10 5 0

b

Crex crex

Coturnix coturnix

Ardea cinerea

Circus aeruginosus

Columba oenas

Corvus corax

Miliaria calandra

Regulus ignicapilla

Luscinia svecica

Locustella fluviatilis

50

zvětšení hnízdního areálu (%) breeding range expansion (%)

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Obr. 4. Druhy s nejvíce se zvětšujícím hnízdním rozšířením v ČR mezi jednotlivými mapováními Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1985–1989 a 2001–2003 (Šťastný et al. 2006). Fig. 4. Species with the most expanding breeding range in the Czech Republic. Period between the last two breeding atlases: 1985–1989 and 2001–2003 (Šťastný et al. 2006). a) Nepěvci / Non-passerines b) Pěvci / Passerines

10

Sylvia 45 / 2009

Tab. 3. Biotopové preference ptačích druhů (nepěvci a pěvci dohromady) s nejvíce se zvětšujícím a nejvíce se zmenšujícím hnízdním rozšířením v ČR mezi jednotlivými mapováními Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v ČR v letech 1985–1989 a 2001–2003 (Šťastný et al. 2006). Table 3. Habitat preferences of the species with the most expanding and contracting breeding range in the Czech Republic. Period between the last two breeding atlases: 1985–1989 and 2001–2003 (Šťastný et al. 2006). biotopová preference druhu habitat preferences of the species

počet druhů s nejvíce se zvětšujícím areálem no. species with the most expanding range

počet druhů s nejvíce se zmenšujícím areálem no. species with the most contracting range

4

4

3

1

3

3

0

2

mokřadní wetland lesní forest polní farmland sídelní urban

Lze očekávat, že změny klimatu budou mít výrazný dopad i na další aspekty biologie ptáků, zejména na migrační chování (Schaefer et al. 2008). V ČR dochází k posunu doby příletu ptáků ze zimovišť v závislosti na klimatických cyklech (Adamík & Pietruszková 2008, Hubálek & Čapek 2008) a ke změně zimovišť některých druhů (Cepák et al. 2008). Některé studie předpovídají, že podíl migrantů v populacích bude v důsledku oteplování klesat (migrace bude v mírnějším klimatu nevýhodnou strategií). Na mezidruhové úrovni se však tato předpověď příliš nenaplňuje (Lemoine et al. 2007), ačkoliv početnost dálkových migrantů v řadě evropských zemí dlouhodobě klesá (Sanderson et al. 2006, Heldbjerg & Fox 2008). V ČR vykazují negativní změny početnosti spíše druhy stálé či migranti na krátké vzdálenosti, naopak dálkoví migranti mají populace stabilní (Reif et al., nepublikované výsledky). Změna klimatu představuje jednoznačně jeden z nejdůležitějších faktorů, které ovlivňují a zejména budou ovlivňovat avifaunu ČR v nejbližších desetiletích.

Ochrana přírody a výzkum Významným legislativním nástrojem druhové ochrany u nás je možnost zařazení nejvíce ohrožených rostlin a živočichů do tří kategorií ZCHD – druhů kriticky ohrožených, silně ohrožených a ohrožených. Jejich seznam uvádí vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., která byla novelizována vyhláškou č. 175/2006 Sb., především s ohledem na evropsky významné druhy ze směrnice o stanovištích. S výjimkou uvedené novely však není seznam ZCHD pravidelně aktualizován a nereflektuje vývoj v populacích ohrožených druhů v ČR. Modelovým příkladem mezi ptáky je orel královský (Aquila heliaca) – druh uvedený v červeném seznamu IUCN v kategorii „zranitelný“ (IUCN 2008) a zařazený v přílohách Směrnice o ptácích (č. 79/409/EHS) a Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (tzv. Bonské úmluvy), ke které ČR přistoupila v roce 1994. Na území ČR poprvé orel královský zahnízdil v roce 1998 a do roku 2008 tu bylo prokázáno plných 20 hnízdění cel11


kem čtyř párů (většinou 1–2 páry v jednom roce, max. 3 páry v roceu 2004); budoucnost tohoto druhu v ČR je však problematická (Horák 1998, Horal 2006, 2008 a 2009). Mezi nejvýznamnější negativní faktory ovlivňující hnízdění orla královského v ČR jednoznačně patří rušení na hnízdištích (např. lesní práce). K jejich omezení či úplnému vyloučení může orgánům státní správy v ochraně přírody sloužit právě statut ZCHD. Orel královský, splňující u nás kritéria pro kategorii „kriticky ohrožený“ (Šťastný & Bejček 2003), se však na seznam těchto druhů za celých 11 let svého hnízdění v ČR nedostal. Důležitým nástrojem praktické ochrany zvláště chráněných druhů s nepříznivým vývojem početnosti a/nebo s rizikem vymizení jsou záchranné programy. Jejich cílem je „vytvořit podmínky umožňující takové posílení populací těchto druhů, které by vedlo ke snížení stupně jejich ohrožení“ (viz § 52 zákona č. 114/1992 Sb., v platném znění). V roce 1996 zpracoval BirdLife International první záchranné programy (tzv. action plans) pro 23 celosvětově ohrožených druhů ptáků vyskytujících se v Evropě (Heredia et al. 1996). V současnosti takové programy existují již pro 40 druhů (BirdLife International 2009), mezi nimiž jsou i ptáci hnízdící v ČR – bukač velký (Botaurus stellaris), polák malý, orel mořský, orel královský, orel křiklavý (Aquila pomarina), chřástal polní, drop velký a raroh velký (Falco cherrug). Akční plány na ochranu jednotlivých druhů (Single Species Action Plans) jsou vydávány také v rámci Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva, CMS) a Dohody o ochraně africko‑eurasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA), např. pro chřástala polního (Koffijberg & Schäffer 2006) a kolpíka bílého (Platalea leucorodia) (Triplet et 12

al. 2008). Na přípravě mezinárodních záchranných programů se podílejí i čeští ornitologové. V ČR však není pro ptáky oficiálně schválen žádný záchranný program, přestože vývojové trendy řady z uvedených druhů nejsou příznivé. Hnízdní populace dropa velkého či poláka malého u nás již vymizely (až na případy ojedinělých hnízdění – viz výše), přesto je stále reálné vytvořit podmínky pro jejich návrat zpět – mimo jiné s podporou kvalitních záchranných programů. Potřebu jejich přijetí podporuje i zjištění, že existence záchranného programu je dobrým prediktorem pozitivního vývoje populace dotčeného druhu (Donald et al. 2007). Příkladem úspěšného a na vědeckých základech postaveného programu, jehož výsledky byly publikovány v recenzovaných časopisech (např. Gilbert et al. 2005), je záchrana bukače velkého ve Velké Británii. Za 15 let existence programu se podařilo zvýšit počet teritoriálních samců a ztrojnásobit počet lokalit, na nichž bukači hnízdí. Pozitivní výsledky má rovněž program na záchranu hýla azorského (Pyrrhula murina), do kterého se podařilo zapojit i místní obyvatele (Ramos 1995). Jiným příkladem je kvalitní program na záchranu tří druhů supů (Gyps bengalensis, G. indicus, G. tenuirostris) na indickém subkontinentu. Přestože záchrana těchto dříve velmi běžných druhů není stále jistá, je program ukázkou správného postupu od zjištění problému (dramatický úbytek supů), přes zjištění příčiny (otravy veterinárním anestetikem diclofenac) až po testování a aplikaci záchranných opatření – zákaz diclofenaku, resp. jeho náhrada jiným, netoxickým léčivem, příprava na reintrodukce v době, kdy v prostředí nebude hrozit otrava diclofenakem (Pain et al. 2008). Naopak nekvalitně připravené záchranné programy, které se mnohdy

Sylvia 45 / 2009

neodůvodněně soustřeďují pouze na reintrodukce, ohroženým druhům neprospívají. To je i případ sokola stěhovavého (Falco peregrinus) v ČR, kde pozitivní vliv reintrodukcí, pravděpodobně jednoho z nejnákladnějších nástrojů ochrany druhů, na v současnosti přirozeně rostoucí populaci druhu je zanedbatelný (Voříšek et al. 2006). Nulový nebo negativní efekt mají často rozsáhlé a velmi nákladné projekty reintrodukcí (např. tetřev hlušec Tetrao urogallus, tetřívek obecný Tetrao tetrix, koroptev polní Perdix perdix, bažant obecný Phasianus colchicus, sova pálená Tyto alba, sýček obecný Athene noctua, orel skalní Aquila chrysaetos). Nesplňují základní kritéria IUCN pro provádění reintrodukcí (IUCN 1998), tj. nemají jasně stanovené cíle a způsob měření úspěšnosti, provádějí se bez znalostí důvodů vymizení daného druhu, bez znalostí nosné kapacity prostředí, a jsou tak odsouzeny k neúspěchu (Marhoul 2005). V souvislosti s těmito reintrodukcemi se ale zvyšuje tlak na likvidaci „škodné“ legálními i nelegálními způsoby. Chybou státní ochrany přírody je, že povoluje nedostatečně připravené a nesmyslné reintrodukční projekty. Problémem je rovněž nedostatečné využívání vědeckých poznatků pro ochranu ptáků. Zapojení špičkových vědeckých pracovišť v ČR do ochrany ptactva je malé a některé aktivity v ochraně přírody v ČR vydávané za výzkumné by nesnesly kritéria kladená na vědeckou práci. Až na výjimky chybí v prestižních mezinárodních časopisech, publikujících výsledky aplikovaného výzkumu v ochraně přírody, práce českých odborníků. Podobně chybí systematické publikování a sdílení informací z jednotlivých ochranářských aktivit, z nichž by bylo možno čerpat zkušenosti a poučení. Publikace mapující ochranářské a výzkumné ornitologické aktivity v teh-

dejším Československu (Hora & Kaňuch 1992a) nebyla v podobném rozsahu aktualizována a na prestižním mezinárodním portálu Conservation Evidence (http:// www.conservationevidence.com) není z ČR na téma ptáků ani jeden příspěvek (stav k 14. 9. 2009). Ochrana přírody také nedostatečně využívá výsledky monitoringu ptáků, kterému chybí soustavná a stabilní podpora. Řešení • Na základě vědeckých kritérií, zohledňujících stav druhů i v mezinárodním kontextu, identifikovat ohrožené druhy vyžadující aktivní ochranu, pro ně zpracovat a realizovat záchranné programy. • Stanovit jasné a měřitelné cíle ochrany přírody v ČR a jejich plnění pravidelně kontrolovat. • Revidovat ochranářské a myslivecké aktivity související s ptáky, podrobit je vědeckým kritériím a neúčinné či škodlivé (např. některé reintrodukce) zastavit. • Podporovat vědecký výzkum v ochraně přírody splňující standardní kritéria na něj kladená. • Podporovat výzkum vlivu změny klimatu na ptactvo. • Zajistit vzájemnou spolupráci státu a jeho resortů, nevládních organizací a vědeckých institucí. STANOVIŠTĚ Stav Z hlediska nároků na prostředí lze druhy naší avifauny rozdělit do čtyř hlavních skupin: lesní ptáky, ptáky zemědělské krajiny, mokřadní ptáky a druhy lidských sídel (Reif et al. 2008c). Zemědělská krajina a lesy pokrývají daleko nejvyšší podíl z celkové plochy ČR, a proto není nijak překvapivé, že hostí rozhodující část druhového bohatství naší avifauny: 46 % 13


(lesní ptáci), resp. 15 % (ptáci zemědělské krajiny). Mokřadní biotopy, zabírající v dnešní době mizivé procento rozlohy státu, byly v dobách, kdy vznikala velká část dnešních druhů nepěvců, daleko rozsáhlejší (Blondel 1997). Díky tomu je podíl mokřadních ptáků v naší avifauně poměrně vysoký (29 %). Podobně lze vysvětlit nízký podíl druhů (10 %) se striktní vazbou na lidská sídla, která z makroevolučního hlediska představují zřejmou novinku a nemohla tedy výrazněji promluvit do diverzifikace dnešních ptáků. Zatímco většina lesních druhů je dlouhodobě stabilní nebo početně přibývá, trend ptáků zemědělské krajiny je opačný (Šťastný et al. 1987, 1996 a 2006, Reif et al. 2006; http://jpsp.birds.cz). Hlavní příčiny lze hledat v historickém vývoji hospodaření. Vodní ptáci jsou z hlediska změn početnosti nejdiferencovanější skupinou: oproti ostatním skupinám je vysoký podíl výrazně přibývajících i ubývajících druhů a naopak nižší podíl druhů se stabilní početností (Reif et al. 2006). Změny v krajině a početnost polních a lesních ptáků V současné krajině se projevují dva hlavní trendy související se změnami jejího hospodářského využívání: intenzifikace zemědělství na jedné straně a opouštění zemědělské půdy a rozrůstání lesních porostů na straně druhé. Mechanismy působící trvalý pokles populací polních ptáků vlivem intenzifikace zemědělství byly detailně popsány hlavně díky studiím z Velké Británie a Nizozemí (Siriwardena et al. 1998, 2008, Chamberlain et al. 2000). Je všeobecně uznáváno, že intenzifikace zemědělství, v zemích EU podporovaná tzv. Společnou zemědělskou politikou (CAP), je hlavním důvodem dlouhodobého úbytku ptáků zemědělské krajiny (Donald et al. 2001, 2006). Intenzifikace 14

zemědělství má mnoho tváří a každý dílčí aspekt působí rozdílně na různé ptačí druhy. Např. změna ve složení pěstovaných polních kultur má za následek snížení potravní nabídky (Siriwardena et al. 2008), mnohé plodiny jsou pro některé v nich hnízdící druhy v době jejich hnízdění příliš vysoké a husté (např. McCracken & Tallowin 2004, Wilson et al. 2005). Známý je také přímý i nepřímý vliv pesticidů (Boatman et al. 2004, Morris et al. 2005). Přeceňován je naproti tomu vliv ptačích predátorů, např. straky obecné nebo krahujce obecného (Accipiter nisus). Tam, kde byli důkladněji zkoumáni, se ukázalo, že nejsou za úbytek polních ptáků zodpovědni (Thomson et al. 1998). Úbytek polních ptáků má celoevropský charakter, početnost běžných druhů ptáků zemědělské krajiny v Evropě se od roku 1980 do roku 2006 snížila na 52 % (PECBMS 2009) a paralelně s úbytkem počtu jedinců došlo i k dramatickému poklesu biomasy polních ptáků v Evropě (Voříšek et al., nepubl.). V některých zemích se k vlivu intenzifikace zemědělství připojuje již zmíněný vliv opouštění zemědělské půdy, zarůstání krajiny a zalesňování. K dlouhodobému opouštění zemědělské půdy dochází nejen u nás, ale i v severní a jižní Evropě, přičemž ve všech případech byly popsány podobné negativní dopady na populace ptáků zemědělské krajiny (Wretenberg et al. 2006, Reif et al. 2008b, Sirami et al. 2008). Populace polních ptáků v ČR vytrvale klesají (např. obr. 5), přičemž čím více je druh vázán na zemědělskou půdu, tím je trend jeho početnosti negativnější (Reif et al. 2008b, c). Jak ukazuje tzv. indikátor ptáků zemědělské krajiny (Vermouzek 2008), početnost polních ptáků se v ČR k roku 2008 snížila na 76 % stavu v roce 1982 (obr. 6). Rapidní pokles intenzity zemědělství po roce 1990 se projevil pouze

Sylvia 45 / 2009

v krátkodobém zlepšení stavu populací některých druhů (např. strnad luční, viz též kapitola Druhy). Dlouhodobý vývoj se nezměnil, pouze se snížila rychlost jejich úbytku, a to zejména u druhů méně striktně vázaných na zemědělskou půdu (Reif et al. 2008b). V celoevropském kontextu je zajímavý rozdíl mezi vývojem ve starých a nových členských státech EU. Ukazuje se, že populace polních ptáků jsou postiženy velmi intenzivním hospodařením ve starých členských zemích EU více, než dřívějším socialistickým zemědělstvím ve státech nových (Donald et al. 2002, PECBMS 2009). Lepší stav populací nových členských států oproti státům starým je také ovlivněn již zmíněným poklesem intenzity zemědělské výroby po roce 1990 (Gregory et al. 2005).

Úbytek polních ptáků v ČR lze tedy přičítat intenzifikaci zemědělství, byť pravděpodobně s menším vlivem než v západní Evropě, a v posledních letech též zarůstání krajiny (Reif et al. 2008b). Členské státy EU, včetně ČR, se snaží kompenzovat negativní vlivy zemědělství na živou přírodu s pomocí zpřísněných podmínek pro poskytování přímých dotací zemědělcům a také s pomocí cílených zemědělských dotací známých především pod shrnujícím názvem agroenvironmentální programy. V ČR v současnosti existují tři programy, které mají za cíl zlepšit stav vybraných druhů či skupin ptáků – chřástala polního a bahňáků hnízdících v zemědělské krajině. Program na podporu bahňáků v zemědělské krajině se však týká pouze luk, zatímco většina populace čejek i ně-

900

tis. hnízdících párů thousands of breeding pairs

800 700 600 500 400 300 200 100 0 1982

1985

1988

1991

1994

1997

2000

2003

2006

Obr. 5. Jedním z modelových druhů, odrážejících stav dnešní zemědělské krajiny, je zvonohlík zahradní (Serinus serinus). Pokles počtu hnízdících párů založený na odhadu početnosti v letech 1985–1989 (Šťastný et al. 1996) a trendu vývoje početnosti mezi roky 1982–2008 (http:// jpsp.birds.cz). Fig 5. Changes in the numbers of breeding pairs of Serin (Serinus serinus), a characteristic farmland species in the Czech Republic. Numbers of breeding pairs are calculated using the estimate of the breeding population size in 1985–1989 (Šťastný et al. 1996) and relative index of population change in 1982–2008 from the Breeding Bird Monitoring Programme (http:// jpsp.birds.cz).

15


130 120

index (%)

110 100 90 80 70 60

08 20

06 20

02

04 20

20

00 20

96

98 19

19

94 19

92 19

88

90 19

19

86 19

84 19

19

82

50

Obr. 6. Indikátor ptáků zemědělské krajiny. Hodnota indikátoru ukazuje v procentech průměrnou změnu početnosti 20 druhů charakteristických pro zemědělskou krajinu ČR: Alauda arvensis, Anthus pratensis, Carduelis cannabina, Ciconia ciconia, Corvus frugilegus, Emberiza citrinella, Falco tinnunculus, Hirundo rustica, Lanius collurio, Miliaria calandra, Motacilla flava, Passer montanus, Perdix perdix, Saxicola rubetra, Saxicola torquatus, Serinus serinus, Streptopelia turtur, Sturnus vulgaris, Sylvia communis a Vanellus vanellus. Metodika výpočtu indikátoru viz např. Gregory et al. (1999, 2005). Zpracování indikátoru proběhlo ve spolupráci ČSO a MZe. Fig. 6. Farmland bird indicator as an index of average population change of 20 species characteristic of farmland in the Czech Republic. For calculation methods see Gregory et al. (1999, 2005). The indicator has been produced in cooperation between the Czech Society for Ornithology and the Ministry of Agriculture of the Czech Republic.

kterých dalších druhů dnes hnízdí v ČR na podmáčených polích. Třetím programem je tzv. program Biopásy, který má též za cíl podporovat ptactvo v zemědělské krajině. Na všechny agroenvironmentální programy, které pokrývaly více než 1,3 miliónu ha zemědělské půdy, bylo v roce 2008 použito 4,3 mld Kč. Prostředky určené na podporu ptactva však tvoří menší podíl. Program na podporu chřástala polního pokrýval v roce 2008 7 629 ha (cca 38 mil Kč), na podporu bahňáků 809 ha (cca 4,3 mil Kč) a program Biopásy pokrýval 1630 ha (cca 17,1 mil Kč) (zdroj: Státní zemědělský intervenční fond, in litt.). Plocha lesních porostů se v ČR dlou16

hodobě zvětšuje, přičemž tento vliv se výrazně projevuje na vzestupu početnosti, rozšíření i lokálního druhového bohatství lesních ptáků (Reif et al. 2007, Reif et al., nepublikované výsledky). Působí zde jak aktivní vysazování stromů a přeměna zemědělské půdy na lesní, tak i (a možná výrazněji) spontánní sukcese dřevin na opuštěných polích a lukách. Druhý ze zmíněných vlivů by mohl vysvětlovat vzestup početnosti druhů vázaných na křovinné formace (Reif et al. 2008c). Lesní porosty se nejen rozšiřují, ale i stárnou, což se projevuje v rychlejším nárůstu početnosti ptáků specializovaných na lesní porosty oproti druhům méně biotopově vyhraněným

Sylvia 45 / 2009

(Reif et al. 2007). Je zdokumentován i vliv zdravotního stavu lesů a větrných či sněhových kalamit na početnost lesních druhů ptáků (např. Bejček et al. 1999, 2000, ČSO 2007), takové vlivy se však zřejmě projevují spíše na místní úrovni. Na stejné úrovni je možné sledovat i řadu dalších vlivů. Smrkové porosty zejména v pohraničních pohořích byly v druhé polovině minulého století těžce zasaženy emisemi z průmyslové výroby a v ptačích společenstvech těchto porostů začaly převažovat druhy raných sukcesních stádií (Flousek 1989). Postupné zlepšování zdravotního stavu lesů od 90. let minulého století a opětovné zarůstání imisních holin může být dalším faktorem přispívajícím k vzestupu početnosti lesních druhů ptáků (Čapek et al. 1998). Početnost některých lesních druhů meziročně kolísá v závislosti na zimní teplotě (Newton et al. 1998), přičemž se zdá, že lépe teplotní výkyvy sleduje početnost druhů s menší tělesnou velikostí (Reif et al., nepubl.). Místní populace ptáků v lesích dále silně ovlivňuje intenzita predace (Adamík & Král 2008, Weidinger 2009). V krajině pozměněné člověkem se může projevit riziko tzv. ekologické pasti, kdy je ptáky jako hnízdní biotop maladaptivně preferován porost pod silným predačním tlakem, jak popisuje Remeš (2003) na příkladu středomoravských doubrav a akátin. Druhy si ve své evoluční minulosti zřejmě zafixovaly vazbu na určitý typ lesa, v dané době pro rozmnožení velmi výhodný, jenž však za současných podmínek přitahuje predátory a snižuje tak reprodukční úspěšnost v něm hnízdících ptáků. Index změn početnosti lesních druhů ptáků se za období 1982–2003 zvýšil o 6 % (Reif et al. 2007). Zajímavé rozdíly v rámci lesních ptáků lze nalézt mezi druhy vázanými na jehličnaté a listnaté lesy – zatímco početnost řady druhů první skupiny klesá, početnost zástup-

ců druhé skupiny se zvyšuje. To může souviset s postupným nahrazováním jehličnatých porostů listnatými (Reif et al. 2008c). Situace v ČR sice odpovídá vývoji v některých evropských zemích, jako jsou Itálie nebo Španělsko (Gin-Tena et al. 2009), na druhou stranu ve Velké Británii či v Německu lesní ptáci ubývají (Flade et al. 2004, Newson et al. 2009). V celoevropském měřítku vykazuje početnost lesních druhů ptáků mírný pokles, existují však výrazné rozdíly mezi regiony, naznačující, že příčiny změn početnosti lesních druhů ptáků jsou různorodé (Gregory et al. 2007, PECBMS 2009). Změny početnosti vodních ptáků Pokles početnosti některých druhů vodních ptáků je zejména důsledkem dvou zásadních negativních faktorů – snižování potravní nabídky vlivem vysokých rybích obsádek (Pykal & Janda 1994, Musil 1998) a zániku hnízdních příležitostí (Pykal & Janda 1994, Musil et al. 1996). Výrazné dlouhodobé ubývání početnosti bylo zaznamenáno především u druhů potravně vázaných na větší druhy vodních bezobratlých (Cepák et al. 2005, Musil 1998, Macháček et al. 2008) – potápka černokrká (Podiceps nigricollis), čírka obecná (Anas crecca), čírka modrá (Anas querquedula), lžičák pestrý (Anas clypeata), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (Aythya fuligula), rybák černý. Příčinou úbytku lžičáka pestrého a obou druhů čírek je také likvidace mokrých luk, významných pro jejich hnízdění (např. Martiško et al. 1994, Musil et al. 1996). Na likvidaci pozvolného přechodu z vodní hladiny přes litorální porosty do zamokřených luk mělo vliv vyhrnování rybníků motivované zvětšením vodní plochy a zvýšením výnosu ryb (Šťastný & Bejček 1984, Musil et al. 1996). Ne zcela jasné příčiny 17


má úbytek lysky černé (Fulica atra) či racka chechtavého (Larus ridibundus). Přibývajícími druhy jsou tak zejména druhy býložravé, profitující ze současného intenzivního hospodaření a eutrofizace (např. kopřivka obecná, zrzohlávka rudozobá Netta rufina), které nejsou ovlivňovány konkurenčním tlakem rybích obsádek. Nově hnízdícím druhem, jehož početnost stále roste v souvislosti s eutrofizací a zarůstáním břehů a okolí rybníků keřovou vegetací, je slavík modráček (Luscinia svecica). Navzdory degradaci biotopů řada druhů vodních ptáků jižního původu zvětšila na začátku třetího tisíciletí na území ČR své hnízdní rozšíření, což může být důsledkem postupného oteplování klimatu. Mezi ně patří např. kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), kolpík bílý, volavka stříbřitá (Egretta garzetta), pisila čáponohá (Himantopus himantopus) nebo racek černohlavý (Larus melanocephalus) (Šťastný et al. 2006). Změny početnosti ptáků lidských sídel Výsledky JPSP (Reif et al. 2006) i srovnání údajů z posledních dvou mapování hnízdního rozšíření (Šťastný et al. 1996, 2006) neukazují žádnou statisticky průkaznou celkovou změnu početnosti sídelních ptáků, pouze náznak mírného úbytku. Z hlediska jednotlivých druhů patří k nejvíce ubývajícím obyvatelé městských center, jako jsou kavka obecná (Corvus monedula) a vrabec domácí (Passer domesticus), zřejmě z důvodů nedostatečné potravní nabídky, jak ukazují poznatky z Velké Británie (Robinson et al. 2005). Nicméně přehledné srovnání výsledků jednotlivých studií z celé Evropy zatím jednoznačnou odpověď nedává (Shaw et al. 2008). V posledních letech nabývá na významu negativní vliv zateplování staveb na některé druhy, zejména rorýse obecného (Apus apus), viz též kapitola Lidé. 18

Problémy Ztráta heterogenity kulturní krajiny, intenzifikace zemědělství Intenzita zemědělské výroby byla vysoká zejména do roku 1990, poté dramaticky klesla a v současné době opět narůstá a též se snižuje rozloha orné půdy (Reif et al. 2008b). V současnosti zaznamenaný trend ptáků zemědělské krajiny naznačuje, že situace směřuje ke stavu známému ze starých členských zemí EU, tj. ještě drastičtějšímu úbytku až vymizení dříve běžných druhů polních ptáků. Ubývají i druhy, které jsou zařazeny mezi zvláště chráněné. Zákonná ochrana je neúčinná a ochrana přírody v případě zemědělské krajiny selhává. Nedostatečné využití kompenzačních opatření v zemědělské krajině Podobně jako v zahraničí jednotlivé případy ukazují, že agroenvironmentální programy mohou být na místní úrovni účinné – např. opatření na ochranu chřástala polního v Novohradských horách (Šebestian et al. 2006). Na celostátní úrovni však aplikace agroenvironmentálních programů proběhla bez prvotní fáze testování nejvhodnějších řešení a byly nekriticky používány buď postupy ze zahraničí, nebo názory expertů, které však mnohdy nebyly opřeny o výsledky publikované standardním vědeckým způsobem. Přestože dochází díky výsledkům nemnoha odborných studií k úpravám stávajících agroenvironmentálních programů, stále dosud není vědecký výzkum dostatečně zapojen do přípravy a kontroly aktivních ochranářských opatření v zemědělské krajině. Intenzivní využívání rybníků K úbytku některých vodních a mokřadních ptáků přispívá zejména likvidace či změna struktury břehových litorál-

Sylvia 45 / 2009

ních porostů (vyhrnování, zarůstání břehů rybníků dřevinami a jejich izolace od okolní krajiny), úbytek mokrých luk, eutrofizace rybničního ekosystému a nasazování vysokých rybích obsádek (především kapra), které snižují potravní nabídku či jinak negativně působí na rybniční ekosystém (Bureš et al. 2005). Hospodaření v lesích Přestože směr vývoje lesů v ČR je správný, někdy působí lesní hospodaření na některé ptačí druhy negativně (rušení při hnízdění apod.), viz též kapitoly Druhy a Lokality. Počet starých a doupných stromů stále není dostatečný a programy velkoplošného vyvěšování budek nejsou adekvátní náhradou. Řešení • Prosazovat šetrnější přístupy v zemědělském hospodaření. Zajistit, aby dotace přispívaly k péči o krajinu a k ochraně biologické rozmanitosti, jejich účinnost podrobit hodnocení dle standardních vědeckých pří stupů. • Zajistit funkce zvláště chráněných území a ptačích oblastí jako protiváhy výrazným krajinným změnám. Usilovat v nich o tradiční přístupy k hospodaření v krajině, zabezpečující přežití druhů, pro které je dlouhodobá existence v současné „nechráněné“ krajině vyloučena (viz též kapitola Lokality). • Pokračovat v nahrazování jehličnatých lesů listnatými a smíšenými, preferovat podrostní a výběrný způsob obnovy lesa, v porostech ponechávat staré a doupné stromy. • Zachovávat mokřadní biotopy a ve spolupráci s vlastníky najít optimální způsob hospodaření na rybnících, příznivý i pro ptáky.

LOKALITY Stav Územní ochrana patří mezi základní pilíře ochrany nejen ptactva, ale i dalších skupin živočichů či rostlin. Obecným východiskem územní ochrany je zachování, případně obnova území s podmínkami vhodnými pro trvalou existenci ohrožených druhů. Výskyt řady druhů v přírodě se totiž mnohdy soustřeďuje do poměrně malých a dobře ohraničených území, jejichž ochranou můžeme docílit efektivní ochrany druhu. V ČR existuje rozsáhlý systém zvláště chráněných území definovaný zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, po vstupu do EU doplněný o území soustavy Natura 2000, tj. o evropsky významné lokality a ptačí oblasti (Prchalová 2006). Významná ptačí území Důležitou úlohu v územní ochraně ptáků sehrává koncept tzv. významných ptačích území (IBA), který vznikl v Evropě a postupně se rozšířil po celém světě. Jde o nevládní koncept, jehož nositeli jsou členské organizace mezinárodní organizace BirdLife International. Vychází ze skutečnosti, že mnohé druhy ptáků se během části roku či životního cyklu shromažďují na určitých místech, a proto jsou obzvláště zranitelné, avšak lze pro ně zároveň zavádět územní ochranu klíčových lokalit. IBA jsou vybírána dle standardizovaných kritérií, která umožňují vymezovat území celosvětového i regionálního významu. První seznamy IBA vznikaly v Evrop ské unii od počátku 80. let minulého století jako zprávy tehdejšího předchůdce BirdLife International – Mezinárodní rady na ochranu ptáků (ICBP), pro Evropskou komisi (např. Osieck & Mörzer Bruyns 1981, Grimmett & Gammell 1989). V roce 1989 byl vydán první celoevropský seznam (Grimmett & Jones 1989), kte-

19


rý poskytl informace o 2 444 územích z 39 států a autonomních oblastí. Několik set nově identifikovaných IBA, zejména ve východní Evropě, a množství nových poznatků o početnosti a stupni ohrožení ptačích druhů v Evropě v následujících letech si vyžádalo revizi seznamu IBA, jejímž výsledkem byl druhý celoevropský seznam IBA, zahrnující 3 619 lokalit z 51 evropských států a autonomních oblastí a pokrývající 7 % rozlohy evropského kontinentu (Heath & Evans 2000). V současné době seznam evropských IBA již zahrnuje více než 4 000 území (http://www.birdlife.org). V tehdejším Československu začaly práce na sestavování prvního seznamu IBA již v roce 1987 a do evropského seznamu IBA (Grimmett & Jones 1989) bylo zařazeno 29 území – 13 českých a 16 slovenských. V následujících letech se počet IBA v Československu zvýšil na 36 – po 18 územích v ČR a na Slovensku (Hora & Kaňuch 1992b), a po revizi zahájené v roce 1995 v již samostatné ČR naopak poklesl z 18 na 16 území (Heath & Evans 2000, Málková & Lacina 2001). Po použití kritérií pro určování IBA v Evropské unii stoupl počet IBA v ČR na 40. Ptačí oblasti soustavy Natura 2000 Článek 4 Směrnice o ptácích zavedl pro členské státy EU povinnost vyhlašovat tzv. ptačí oblasti (Special Protection Areas, SPA) pro druhy a poddruhy ptáků vyjmenované v příloze I a pro pravidelně se vyskytující tažné druhy podle článku 4.2 směrnice. Příloha I byla při každém přistoupení nových členských států doplňována, takže po přistoupení Bulharska a Rumunska je v ní uvedeno 193 druhů a poddruhů ptáků. V ČR nejsou ptačí oblasti zvláště chráněnými územími. Vymezuje je vláda svými nařízeními, přičemž může stanovit činnosti, ke kterým je třeba souhlas orgánu ochra20

ny přírody (§ 45e zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Směrnice o ptácích sice neuvádí žádná kritéria pro výběr lokalit, ale ten musí být proveden na základě vědeckých kritérií. Nejčastěji jsou používána kritéria pro výběr IBA v EU (Heath & Evans 2000, Hora 2000). Tato kritéria v částečně modifikované podobě byla rovněž použita při výběru kandidátů na ptačí oblasti v ČR (Hora et al. 2002), přičemž území byla vybírána pro 41 druhů přílohy I (1 druh, slavík modráček, ve dvou poddruzích): 36 druhů hnízdících, 1 druh v době hnízdění a při zimování, 1 druh během hnízdění a podzimního a zimního shromažďování, 1 shromažďující se a v ČR nehnízdící celoročně a 2 druhy na zimních shromaždištích (tab. 4). Podle článku 4.2 Směrnice o ptácích byla vybírána území pro 6 druhů a shromaždiště více než 20 000 vodních ptáků. Vláda ČR dosud vyhlásila 39 z 41 navržených ptačích oblastí. Na monitoring dřívějších IBA patronátními skupinami, pro který nebyly stanoveny standardizované metodiky a jehož rozsah byl ponechán na rozhodnutí skupin, navázal v roce 2005 každoroční monitoring ptačích oblastí a celostátní monitoring druhů přílohy I realizovaný podle metodik monitoringu druhů a plánů monitoringu ptačích oblastí, který přináší nejen informace o stavu ptačích oblastí a jednotlivých druhů z hlediska ochrany přírody, ale i mnoho další cenných údajů. Monitoring zajišťují členové ČSO a pracovníci AOPK ČR a vzhledem k jeho rozsahu probíhá v tříletých cyklech, přičemž vybrané druhy jsou monitorovány každoročně, většina ostatních jednou za tři roky. Výsledky prvního tříletého období jsou připraveny k publikování (Hora et al., in press). Deset (26 %) z 38 druhů a poddruhů hnízdí v ptačích oblastech, ve kterých jsou tyto taxony předmětem ochrany,

Sylvia 45 / 2009

Tab. 4. Základní charakteristika ptačích oblastí v ČR. Table 4. Characteristics of the SPAs in the Czech Republic. navržené PO SPAs proposed

vyhlášené PO SPAs designated

41

39

702 194

696 714

8,9

8,8

87,8

86,3

počet no. SPAs rozloha (ha) area (ha) podíl PO z celkové rozlohy ČR (%) SPAs proportion of total area of the Czech Republic překryv PO s IBA (%) SPAs and IBAs overlap (%)

14

počet druhů number of species

12 10 8 6 4 2 0 11–25

26–50

51–75

76–100

pokrytí (%) coverage (%)

Obr. 7. Pokrytí celostátních populací 37 hnízdících druhů přílohy I, pro které byly ptačí oblasti vyhlášeny (navrženy), všemi ptačími oblastmi. Pozn.: Zahrnut není čáp bílý (Ciconia ciconia), oba poddruhy slavíka modráčka (Luscinia svecica svecica a L. s. cyanecula) jsou započítány samostatně. Fig. 7. Proportion of national breeding populations of qualifying Annex I species covered by SPAs in the Czech Republic. White Stork (Ciconia ciconia) is excluded, two subspecies Luscinia svecica svecica and L. s. cyanecula are considered separately.

v počtu vyšším než je polovina jejich celostátní populace; všemi ptačími oblastmi jsou pokryty více než poloviny celostátních populací u 15 (40 %) druhů (obr. 7). Ptačí oblasti jsou také významné pro řadu vzácných druhů, které nejsou předmětem ochrany v žádné ptačí oblasti. V letech 2005–2007 pouze v pta-

čích oblastech hnízdili volavka stříbřitá, kolpík bílý, orel královský a tenkozobec opačný (Recurvirostra avosetta), více než 90 % racků černohlavých a asi dvě třetiny chřástalů malých (Porzana parva). Jedním z výsledků první tříleté periody monitoringu bylo zjištění sedmi druhů, které nově splňují kritéria ve stá21


vajících ptačích oblastech a mohou být tak kandidáty na nové předměty ochrany (např. orel mořský při zimování v PO Českobudějovické rybníky a PO Soutok-Tvrdonicko, sokol stěhovavý v PO Jeseníky a PO Šumava). Kromě toho při celostátním monitoringu druhů přílohy I bylo identifikováno pět nových oblastí, které splňují kritéria pro ptačí oblasti (např. Bílé Karpaty a Chřiby s kritériovým druhem strakapoudem bělohřbetým Dendrocopos leucotos). Nejčastějším typem stanoviště v ptačích oblastech jsou lesy zaujímající rozlohu více než 400 000 ha, což představuje přibližně 60 % celkové rozlohy všech navržených ptačích oblastí (Hora et al. 2002). Lesy tak tvoří významný typ stanoviště v IBA/PO, vezmeme-li v úvahu, že se na rozloze státu podílejí přibližně 34 % (http://www.mze.cz). Důvodem je především větší podíl rozlohy IBA/ PO v lesnatých, zejména horských ob lastech. Mokřady mezinárodního významu Úbytek vodních ptáků v souvislosti se změnami a úbytkem mokřadů inicioval vznik Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (tzv. Ramsarská úmluva). Do seznamu mokřadů mezinárodního významu jsou po splnění kritérií zařazovány lokality významné jak pro vodní ptactvo, tak z hlediska ekologie, botaniky, limnologie nebo hydrologie. ČR je smluvní stranou od roku 1990 a do současnosti na seznam zapsala 12 mokřadů, z nichž deset se nachází v ptačích oblastech, resp. IBA. Seznam mokřadů mezinárodního významu spolu se seznamy mokřadů nadregionálního a regionálního významu (Chytil et al. 1999) sloužily jako podklad pro výběr kandidátů na ptačí oblasti (Chytil & Hora 2000). 22

Maloplošná zvláště chráněná území (MZCHÚ) Jak bylo doloženo např. ve Francii, i rezervace, které nemají za cíl především chránit ptáky, přispívají pozitivně k jejich ochraně (Devictor et al. 2007). Pro podobné vyhodnocení významu MZCHÚ v ČR však scházejí potřebná data. První pokus o vyhodnocení významu národních přírodních rezervací a národních přírodních památek pro ptáky byl učiněn v roce 2004 ve studii ČSO pro AOPK ČR v rámci VaV 620/2/03 „Inventarizace národních kategorií maloplošných zvláště chráněných území“ (2003–2005). V několika MZCHÚ (např. NPR Bohdanečský rybník, NPR Žehuňský rybník, NPR Novozámecký rybník, NPR Soos, NPR Řežabinec, NPR Velký a Malý Tisý) probíhá celoevropský kroužkovací projekt CES (Constant Effort Sites), tj. kroužkování za konstantního úsilí na stálých místech (Cepák et al. 2008). V MZCHÚ, která jsou zároveň ptačími oblastmi, probíhá monitoring druhů, jež jsou předmětem ochrany, i dalších vybraných druhů přílohy I. Podobně jsou zahrnuta do tohoto monitoringu některá MZCHÚ ve velkoplošných ptačích oblastech. Soustavně a standardizovaným způsobem sbíraná data o ptácích v MZCHÚ však dostupná nejsou. Jiné lokality Významné pro hnízdění ptáků jsou také funkční i opuštěné pískovny a štěrkopískovny, různé typy lomů, výsypek, odkališť. Mezi druhy vyskytujícími se v těchto typech lokalit patří např. břehule říční (Riparia riparia), ledňáček říční, rybák obecný (Sterna hirundo), kamenolomy jsou důležité i jako hnízdiště výrů velkých (Bubo bubo) (viz např. Heneberg 1997, Kunstmuller 2000).

Sylvia 45 / 2009

Problémy Nedůsledné naplňování Směrnice o ptácích Pozitivní vliv existence ptačích oblastí na ochranu ptáků byl doložen studií Donalda et al. (2007). Proto lze očekávat, že důsledná aplikace Směrnice o ptácích přinese pozitivní výsledky i v ČR. Kromě jiného to však znamená i vyhlášení všech navržených ptačích oblastí, které splňují kritéria, a důsledné posuzování všech koncepcí a záměrů na ptačí oblasti. Dosud nebyly vyhlášeny dvě navržené ptačí oblasti (Českobudějovické rybníky, Dehtář). Koncem roku 2004 vláda ČR projednávání těchto návrhů odložila a dosud se k němu nevrátila. Důvodem jsou přetrvávající rozpory mezi MŽP a MZe o konečné podobě vládních nařízení*. U dvou z vyhlášených ptačích oblastí, PO Heřmanský stav-Odra-Poolší a PO Komárov, byly účelově změněny hranice kvůli záměrům výstavby průmyslové zóny a rychlostní komunikace, což znamenalo zmenšení rozlohy o 39 % a 33 %. Problémem jsou nedostatky v procesu hodnocení vlivů a schvalování záměrů na ptačí oblasti. Typickým příkladem je záměr výstavby rychlostní komunikace R55 přes PO Bzenecká Doubrava‑Strážnické Pomoraví, který ohrožuje nejpočetnější populace lelka lesního (Caprimulgus europaeus) a skřivana lesního (Lullula arborea) v ČR. Nejenže nebyla navržena a posouzena variantní trasa, ale všechny dokumenty (dokumentace EIA, tzv. naturové hodnocení i posudky) obsahovaly závažné chyby. Podobně je problematická řada dalších posuzování vlivů záměrů, nejčastěji větrných elektráren a lyžařských areálů. Nevyhlášení navržených ptačích oblastí Českobudějovické rybníky a Dehtář, účelové změny hranic PO Heřmanský stav-Odra-Poolší a PO Komárov i záměr

stavby rychlostní komunikace v PO Bzenecká Doubrava-Strážnické Pomoraví jsou předmětem stížnosti Evropské komisi a není vyloučeno, že se jimi bude zabývat Evropský soudní dvůr. Nepříznivý stav ptačích oblastí z hlediska ochrany přírody V první tříleté etapě monitoringu (Hora et al., in press) ve srovnání se stavem v době předložení návrhu ptačích oblastí (2002) neplnili kritéria bukač velký v PO Poodří, čáp bílý (Ciconia ciconia) v PO Pálava (kolonie v lužním lese zanikla), chřástal kropenatý (Porzana porzana) v PO Bohdanečský rybník a PO Žehuňský rybník, kalous pustovka (Asio flammeus) v PO Komárov a strnad zahradní (Emberiza hortulana) v PO Hovoransko-Čejkovicko. Uvedené ptačí oblasti jsou proto klasifikovány jako oblasti s nepříznivým stavem z hlediska ochrany přírody (cf. BirdLife International 2006). V nepříznivém stavu se dále nacházejí zejména rybák obecný v PO Střední nádrž VDNM, tetřívek obecný (Tetrao tetrix) v PO Šumava, moták pochop (Circus aeruginosus) v PO Třeboňsko a zřejmě také lelek lesní v PO Doupovské hory. Změna klimatu a ptačí oblasti Globální oteplování představuje velkou výzvu pro současnou ochranu přírody (podrobněji viz kapitola Druhy). Vzhledem k tomu, že klima formuje areály většiny ptačích druhů i hranice celých biomů, je pravděpodobné, že se v současných chráněných územích vlivem globálního oteplení výrazně změní jak druhové složení společenstev ptáků, tak i skladba biotopů (Jezt et al. 2007, Hole et al. 2009). Jak se s tímto jevem může vyrovnat koncept ptačích oblastí, které jsou založeny na výskytu určitých druhů v určitém prostředí? Zejména bude třeba současnou soustavu upravit tak, 23


aby pokrývala širokou škálu z ochranářského hlediska důležitých typů prostředí a obecně i dostatečnou plochu regionu (Hole et al. 2009). Tím se sníží pravděpodobnost, že se při posunu klimatických pásem ocitne nějaký významný typ prostředí zcela mimo soustavu chráněných území. Z pohledu samotných druhů je nutné zajistit, aby ptáci, kteří kvůli klimatické změně posunou svůj areál, našli v nových oblastech příhodné prostředí.

•

• •

Nedostatečné informace o MZCHÚ Znalosti o jednotlivých MZCHÚ jsou velice nevyrovnané, pozornost se soustřeďuje jen do nejznámějších lokalit, jakými jsou např. NPR Lednické rybníky, NPR Velký a Malý Tisý, NPR Žehuňský rybník apod. Při vyhodnocení úrovně ornitologických znalostí (šest kategorií) byly dlouhodobě dobré a dlouhodobě výborné znalosti pouze o 1/4 ze 112 hodnocených NPR (ČSO 2004). V některých MZCHÚ sice probíhají cíleně zaměřené akce (CES od roku 2004, monitoring ptačích oblastí a druhů přílohy I), není však zajištěn jednotný monitoring dle standardní vědecké metodiky. Základním zdrojem informací jsou jen inventarizační průzkumy, které nejsou prováděny pravidelně a jejichž výsledky nejsou ani systematicky vyhodnocovány. O skutečné úloze výsledků monitoringu v ochraně ptáků chybějí relevantní informace. Povrchová těžba nerostných surovin

•

•

•

•

sledné plnění podmínek ochrany kritériových druhů a jejich prostředí. Nepovolovat výstavbu dopravních staveb, větrných elektráren a lyžařských areálů, kde jsou v přímém rozporu s ochranou ohrožených ptáků. Důsledně a komplexně posuzovat všechny investiční záměry. V ptačích oblastech s nepříznivým stavem předmětů ochrany identifikovat, zda se na tomto stavu podílí působení vnějších vlivů (ubývání druhu na mezinárodní či celostátní úrovni, přirozené kolísání početnosti, vliv klimatických podmínek aj.), či jde o důsledek nárůstu zdrojů rušení nebo změn ve stanovištích druhů, vyvolaných změnou využívání území ptačích oblastí. Zajistit, aby soustava ptačích oblastí i dalších chráněných území pokrývala všechny důležité biotopy pro ptáky a umožnila tak ptákům přizpůsobit se změně klimatu. Nadále podporovat monitoring ptačích oblastí a kritériových druhů, zahájit monitoring ptáků v MZCHÚ; výsledky využívat k hodnocení úspěšnosti ochrany lokalit a druhů. Pravidelně aktualizovat informace o lokalitách (seznam mokřadů ČR, hodnocení ornitologických znalostí o MZCHÚ a jejich využívání pro ochranu lokalit apod.). Důsledně posuzovat vlivy otevírání nových těžebních prostorů z hlediska jejich vlivu na místní společenstva ptáků a prosazovat do rekultivačních plánů opatření ve prospěch ptáků. Aktivně udržovat podmínky pro hnízdění břehule říční.

Problémy z hlediska ochrany ptáků se vyskytují v celé časové řadě, počínaje posouzením vlivu záměru a prosazením opatření pro ptáky do rekultivačních plánů, přes ochranu v době těžby až po rekultivaci opuštěné těžebny.

LIDÉ

Řešení

Stav

• Vyhlásit dosud neschválené ptačí oblasti. • Ve všech ptačích oblastech zajistit dů-

Ptáci provázejí lidstvo odpradávna po dnešek. Jsou symbolem svobody (volný jako pták), moudrosti (sova) i hlou-

24

Sylvia 45 / 2009

posti (slepice), lásky a míru (holubice), síly a vytrvalosti (orel, sokol), objevují se na mincích a ve znacích států, dávají jména společenstvím (TJ Sokol), firmám i produktům, jsou trvalou inspirací hudebníků (např. Smyčcový kvartet F-dur, op. 96 Antonína Dvořáka), výtvarníků (např. Dungel 2006), vědců i lidových rčení. Chované a lovené druhy se podílejí na výživě lidstva, zájmové chovatelství a lovectví (myslivost) tvoří specifickou součást dnešní kultury. Takto lidé na celém světě využívají nejméně 4 561 druhů ptáků, tedy 45,7 % všech ptačích druhů (Collar et al. 2007). Připočteme‑li neodmyslitelný ptačí zpěv a rostoucí zálibu v pozorování volně žijících ptáků, je zřejmé, proč se ptáci těší pozornosti a oblibě jako žádná jiná skupina živočichů. Z výše uvedeného výčtu je patrný i obrovský význam ekonomický, který lze v plné šíři jen těžko odhadnout. Odhady pro ČR chybějí zcela, světové odhady se pohybují v řádech miliard dolarů ročně

pro jednotlivá odvětví. Např. ve Velké Británii generují jen ptačí rezervace RSPB zisk přes 28 milionů liber pro místní občany ročně a umožňují existenci více než tisíce pracovních míst (http:// www.birdlife.org). Současně se zvyšováním životní úrovně v ČR roste v posledních letech i zájem občanů o trávení volného času v přírodě, přičemž pozorování ptáků (angl. birdwatching) a fotografování ptáků patří k nejoblíbenějším činnostem (obr. 8). Spolu s rostoucím zájmem o pozorování ptáků roste i celkové uvědomění si odpovědnosti za stav a budoucnost přírody. To se projevuje zapojením řady amatérských ornitologů do nejrůznějších činností přispívajících k poznání a ochraně ptactva. Tyto činnosti vyžadují odborné znalosti na vysoké úrovni, především znalosti důležité pro poznávání ptáků v terénu. Díky popularitě ptactva není získání velkého počtu takto kvalifi-

počet vycházek number of events

90

60

30

0 1999 2000 2001

2002 2003 2004 2005 2006

2007 2008 2009

rok / year

Obr. 8. Počet vycházek pořádaných ČSO v rámci Vítání ptačího zpěvu v letech 1999–2009 dokumentuje nárůst zájmu občanů ČR o pozorování ptáků jako formu aktivního trávení volného času. Fig. 8. Number of Dawn Chorus Day events organised by the CSO suggesting increasing interest of general public in birdwatching.

25


kovaných dobrovolníků tak obtížné jako ve většině jiných oborů. Přehled toho, jak amatérští ornitologové přispěli a nadále přispívají k rozvoji ornitologie jako vědního oboru a především k ochraně přírody, podává studie Greenwooda (2007). Nejvýznamnějším počinem české ornitologie na tomto poli je vytvoření konceptu patronátních skupin, který vznikl původně pro významná ptačí území v ČR. Sdružení BirdLife International tento koncept převzalo jako tzv. Caretaker Groups nebo Site Support Groups a využívá jej jako základní nástroj výzkumu a ochrany lokalit na celém světě (BirdLife International 2008). Patronátní skupiny, složené z místních ornitologů a znalců přírody, dnes fungují ve všech významných ptačích územích ČR. Základem jejich činnosti je sledování (monitoring) populací ptáků a ohrožujících faktorů na daném území, propagace ochrany přírody mezi místními obyvateli a v menší míře i přímé akce na podporu jednotlivých druhů (Málková & Lacina 2001). Amatérští ornitologové v ČR se dále zapojují do řady celostátních akcí, jako je např. mapování hnízdního či zimního rozšíření ptáků, sčítání ptáků (např. Jednotný program sčítání ptáků, Mezinárodní sčítání vodních ptáků), kroužkování ptáků a do odborné činnosti několika pracovních skupin ČSO (http://www.birdlife.cz). Počet v ČR takto aktivně zapojených amatérských ornitologů lze odhadnout na několik set a jejich počet stále narůstá. Údaje získané amatérskými ornitology jsou kvalitní, což nepřímo dokládá množství vědeckých prací založených právě na takovýchto datech a publikovaných v nejprestižnějších mezinárodních vědeckých časopisech (viz též Greenwood 2007). Většina údajů použitých v této studii také pochází od amatérských ornitologů. Kromě vysoké kvality dat je další výhodou výzkumů založených na práci 26

železa a jestřábí koše Larsen / other traps 3%

jiný způsob others 6% zničené nebo vybrané hnízdo destroyed / robbed nest 35 %

trávení poisoning 22 %

zástřel shot 34 %

Obr. 9. Způsoby nezákonného pronásledování ptáků v letech 2000–2009 (celkem 1 032 postižených jedinců). Ničení hnízd, přestože je hlášeno méně často než zástřely, má největší dopad na populace kvůli zabití (zničení) několika vajec nebo jedinců současně. Vysoký podíl trávení je dán intenzivnějším cíleným sběrem dat. Zdroj: Databáze Volná křídla České společnosti ornitologické. Fig. 9. Illegal persecution of birds between 2000 and 2009 (1,032 birds in total). Nest destructions, although reported less often than shooting, have higher impact on populations because more individuals (eggs, chicks) are affected by a single event. High proportion of poisoning is affected by targeted collation of information. Source: Birdcrime database of the Czech Society for Ornithology.

amatérů také to, že jsou ve srovnání s výzkumy založenými pouze na práci profesionálů nesrovnatelně levnější a tudíž dlouhodobě udržitelné. Vnímání ptáků mezi lidmi však není jen pozitivní. V myslivosti přetrvává tradiční pohled na dravce a krkavcovité jako na „škodnou“. Podobně přistupují rybáři a rybníkáři ke kormoránům, volavkám a dalším rybožravým ptákům. Malochovatelství holubů a drůbeže s sebou stále nese pronásledování dravců. Ve všech těchto případech bývá obvyk-

Sylvia 45 / 2009

lým způsobem řešení problémů, někdy i jen domnělých, většinou nezákonná přímá likvidace jedinců konfliktních druhů (obr. 9). Deset let extenzivního sběru údajů o pronásledování ptáků v programu Volná křídla poskytuje informace celkem o 494 případech nezákonného pronásledování, jehož obětí se od roku 2000 do 30. 8. 2009 stalo 1 032 jedinců 60 ptačích druhů (obr. 10). Celkově je hlášeno zhruba 50 jednotlivých případů ročně, předpokládáme ovšem, že v databázi programu Volná křídla je zahrnuto maximálně 5 % případů, ke kterým skutečně došlo (jde o velmi hrubý odhad na základě různých neúplných informací). Odhadovaný počet nezákonně zabitých ptáků tak zřejmě přesahuje tisíc jedinců ročně včetně nejvzácnějších druhů (mimo jiné orel mořský, luňák červený Milvus milvus a hnědý M. migrans, sokol stěhovavý, puštík bělavý Strix uralensis).

Některé ptačí druhy se dostávají do střetu se zájmy člověka i jiným způsobem. Specifickou konfliktní oblastí je stavebnictví, které za určitých okolností může mít na některé druhy negativní vliv. V posledních letech dochází alespoň v některých městech ke snížení početnosti rorýsů obecných. Fuchs et al. (2002) doložili úbytek pražské populace rorýsů o 45 % mezi lety 1989 až 2000. Rorýsí hnízdiště ve větracích otvorech panelových domů a jiných dutinách na budovách bývají ničena při rekonstrukcích a zateplování, často i s vejci nebo mláďaty. Ptáci také hynou po nárazech do umělých konstrukcí. Obliba skla jako stavebního materiálů stále roste a přibývá tak průhledných a odrazivých ploch nejen ve městě, ale i ve volné krajině. Ke zvýšené mortalitě některých druhů vedou dále střety s vozidly silniční i železniční dopravy. V ČR je velmi

45 40

počet otrav number of cases

35 30 25 20 15 10 5 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009*

rok / year

Obr. 10. Počet otrav ptáků evidovaných v letech 2000–2009 (*do 30. 8. 2009). Černě počet prokázaných otrav karbofuranem, šedě počet předpokládaných otrav. Zdroj: Databáze Volná křídla ČSO. Fig. 10. Number of cases of bird poisoning between 2000 and 2009 (* till 30. 8. 2009). Black – confirmed cases of carbofuran poisoning, grey – number of expected cases. Source: Birdcrime database of the Czech Society for Ornithology.

27


málo publikovaných zpráv o množství uhynulých ptáků na silnicích. U některých druhů, jako je např. sova pálená, je ale vliv pravděpodobný, což dokládají např. Poprach (2008) z ČR, ze zahraničí např. de Bruijn (1994) nebo Baudvin a Jouaire (2001). Podobně se silniční doprava může podílet na poklesu početnosti lelka lesního a částečně i sýčka obecného (Athene noctua) (Erritzoe et al. 2003). Dalším důsledkem dopravy je nadměrný hluk, který ztěžuje až znemožňuje hlasovou komunikaci ptáků, nezbytnou např. při obraně teritoria či tvorbě páru, a vede tak ke snižování hnízdní úspěšnosti (např. Habib et al. 2006, Slabbekoorn & Ripmeester 2008, Parris & Schneider 2008). Mezi významné rizikové faktory pro větší druhy ptáků stále patří úhyny na elektrických vedeních, další ptáci se zraňují a hynou po kolizích s vodiči. Na území ČR je instalováno asi tři čtvrtě milionu „sloupů smrti“, z nichž jen menší část je opatřena ochranou proti úhynům ptáků (Hlaváč in verb.). V rámci Evropy je problém považován za zásadně ovlivňující populace některých druhů ptáků a za jednu z priorit ochrany přírody (souhrnně viz Haas et al. 2005). Masová a nekoordinovaná výstavba větrných elektráren může vést ke změnám rozšíření druhů, opuštění lokalit a k přímé mortalitě. Přestože přímá mortalita nemusí být zdaleka nejzávažnějším vlivem, je jí doposud věnována největší pozornost. Studie ukazují, že jedna elektrárna zabije ročně 0 až 50 ptáků v závislosti na její velikosti (větší jsou více nebezpečné) a umístění. Přestože exaktní vyhodnocení vlivu této mortality na populace chybí, podle populačních modelů již 0,1% nárůst aditivní mortality může vést k významnému snížení početností ptačích populací (Hötker et al. 2006). Některé větší druhy ptáků (ale i pěvci během tahu) mají sklon se vě28

trným elektrárnám vyhýbat a citlivější druhy (např. čejka nebo jeřáb) mohou lokalitu opustit (Hötker et al. 2006). Minoritním problémem, který ale způsobuje negativní vnímání ptáků částí obyvatel, je poškozování polystyrénového zateplení domů strakapoudy, kteří do něj z doposud nejasných příčin vysekávají dutiny. Různé způsoby plašení mají jen dočasnou účinnost, takže jediným systémovým řešením je použití jiného materiálu na zateplení (např. skelné nebo minerální vaty). Užší soužití ptáků s lidmi s sebou občas nese konfliktní vnímání ptáků. Typickým příkladem je znečišťování veřejných prostranství a památek trusem holubů, občas bývají podobně posuzováni i městští kosové černí (Turdus merula) nebo kavky obecné stavějící hnízda v různých dutinách budov, či poštolky obecné (Falco tinnunculus) hnízdící na balkónech. Obtěžovat může i hlasitý ranní zpěv nebo hlasité pískání vyvedených mláďat. Většinou je ale přítomnost ptáků v okolí lidských obydlí vítána a např. zimní přikrmování ptáků je výrazným kulturním fenoménem s pozitivním dopadem zejména na děti. Problémy Lidské stavby Kvůli nevhodným stavebním postupům a opomíjení zákonné ochrany druhů dochází k ničení hnízdišť nebo k úhynům jedinců, zejména synantropních druhů. V současnosti je snad nejvíce postiženým druhem rorýs obecný a také kavka obecná. Likvidace hnízdišť při rekonstrukcích a zateplování domů pokračuje i přesto, že vhodným načasováním stavby a volbou stavebního postupu lze riziko snížit téměř na nulu (http://www.rorysi.cz). Negativně se projevuje absence spolupráce státních orgánů (stavebních úřadů a orgánů ochrany přírody) a často i jejich neinformovanost. Podobný problém pro

Sylvia 45 / 2009

ptáky přináší i rekonstrukce či výstavba nových objektů v lokalitách s početným výskytem jiřičky obecné (Delichon urbicum), zejména v horských oblastech. Její hnízda jsou zde, v rozporu se zákonem, opakovaně a často velkoplošně likvidována a hnízdící dospělí ptáci různými způsoby plašeni (např. Diviš 2007, Jasso 2009, několik záznamů v databázi Volná křídla). V případě kolizí se skleněnými stěnami jsou zřejmě největším problémem protihlukové stěny budované kolem silnic a železnic. Časté umístění těchto stěn na mostech, přetínajících přirozené letové koridory ptáků, nebezpečí jen zvyšuje. Přitom ochrana pomocí nalepených siluet dravců zakotvená i v metodice Ministerstva dopravy je prokazatelně neúčinná. Na 1 km takové stěny u Ostravy našel Mayer (in litt.) jen v průběhu jednoho měsíce v létě 2008 téměř 150 zabitých jedinců 40 druhů ptáků. Místy se však začíná prosazovat vylepování svislých pruhů jako ochranného prvku na skleněných plochách. Při tomto řešení zůstane zachována průhlednost a ptáci jsou zároveň varováni před nárazem (http://www.windowcollisions. info, Mayer 2009). Závažnou chybou je tedy doporučení neúčinné ochrany ptáků před nárazy do skleněných ploch v metodice Ministerstva dopravy a malá znalost tohoto problému a jeho řešení mezi architekty a konstruktéry. Komplexní zhodnocení vlivu mortality na elektrických vedeních na ptačí populace v ČR chybí. Přestože je ochrana ptáků před úhyny na elektrických vedeních uložena zákonem (Anonym 2004), v praxi je realizována jen částečně a nekoordinovaně. Při výstavbě větrných elektráren u nás se hodnocení jejich možného vlivu na ptáky často omezují jen na přímou mortalitu. Největší mezerou je absence závazné metodiky pro posuzování pro-

jektů nových větrných elektráren, která by zhodnocení všech vlivů zaručovala. O dopadu fotovoltaických elektráren, nově se rozmáhajícího alternativního zdroje energie, na ptačí populace zatím nemáme žádné údaje. Stavby nových silnic a dálnic s sebou nesou zábor přírodního prostředí a fragmentaci území. Neexistuje přitom jednotná metodika hodnocení vlivu těchto staveb na populace ani objektivní sledování jejich dlouhodobého dopadu. Zcela opomíjen bývá také vliv antropogenního hluku (především z dopravy) na ptačí populace. Přitom byly již dokonce stanoveny kritické hodnoty hluku a vzdálenosti od silnic a železnic škodlivé pro jednotlivé druhy (Garniel et al. 2007), využitelné při posuzování vlivu těchto staveb na ptáky. Vliv střetů ptáků s vozidly silniční, železniční a letecké dopravy na stav a vývoj ptačích populací nebyl doposud objektivně zhodnocen. Takové hodnocení totiž komplikuje skutečnost, že na počet a druhovou a věkovou strukturu ptáků uhynuvších vlivem silniční dopravy má vliv celý komplex faktorů, které se navíc pravděpodobně liší mezi lokalitami (Hora 2006). Lov Lovecké aktivity nejsou řízeny dle vědeckých poznatků, neexistuje systém pravidelné aktualizace seznamů lovných druhů na základě hodnocení stavu jejich populací a stupně ohrožení. Je umožněn lov kachen a hus za špatných světelných podmínek (zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti), kdy dochází k zástřelům vzácných druhů. Problematické jsou i zásahy do divokých populací. Např. vypouštění odchovaných ptáků s odlišným geografickým původem může vést k poškození genofondu původních populací. Dílčím pokrokem je zákaz používání olověných broků k lovu vodního ptactva, který 29


začne platit po roce 2010. Jeho smyslem je zamezení kontaminace životního prostředí (včetně vrcholových predátorů) olovem. Pronásledování konfliktních druhů Hlavním přetrvávajícím problémem je všeobecný nízký respekt k zákonné ochraně a její téměř nulová vymahatelnost. Faktická beztrestnost pachatelů těchto přestupků a trestných činů způsobuje běžné porušování zákonné ochrany. Dopad této činnosti na populace ptáků prozatím čeká na odpovědné vědecké zhodnocení. Otrávené návnady jsou rizikem pro velké predátory a mrchožrouty a jsou považovány za faktor limitující šíření orla mořského u nás (Bělka & Horal 2009). Obliba trávení jako jednoduchého způsobu tlumení „škodné“ se u nás prudce zvýšila po roce 2000, neexistuje však adekvátní reakce ze strany státních orgánů. Přestože existují za poslední roky desítky zdokumentovaných případů úmyslného trávení (http://www.karbofuran.cz), doposud žádný případ nebyl u nás vyšetřen a pachatel potrestán. Významnou roli hraje laxní přístup Policie ČR, zejména Policejního prezidia, které neposkytuje pro vyšetřování případů trávení nutnou metodickou ani jinou podporu. Fotografování Vzmáhající se obliba fotografování ptáků přináší zvýšené vyrušování ptáků na hnízdištích, zejména atraktivních druhů (ledňáček říční, vlha pestrá Merops apiaster, orel mořský). Osvěta ani kontrola v této oblasti prakticky neexistuje. Podceňování amatérských ornitologů Především ze strany orgánů státní správy jsou často podceňovány výstupy velkoplošných programů, založené na práci dobrovolných spolupracovníků. Nedůvěra vychází z neopodstatněné do30

mněnky, že výzkumy a ochranářské programy, založené na práci dobrovolníků bez odpovídajícího finančního ohodnocení, nemohou být spolehlivé. Publikace v prestižních vědeckých časopisech ale dokazují, že opak je pravdou (souhrnně viz Greenwood 2007). Řešení • Dořešit problém úhynu ptáků na sloupech a elektrických vedeních. • Navrhnout a aplikovat kvalitní hodnocení vlivu větrných elektráren na ohrožené druhy. • Navrhnout a aplikovat kvalitní hodnocení vlivu silniční dopravy na ptáky. • Navrhnout a aplikovat metodická doporučení pro předcházení konfliktů mezi ptáky a člověkem v dopravě a stavebnictví (http://www.rorysi.cz). • Používat opatření bránící úhynu ptáků na skleněných stěnách (http:// www.windowcollisions.info). • Legální lov a regulaci vybraných druhů podrobit vědeckým kritériím a kontrole. • Důsledně kontrolovat a vymáhat zákonnou ochranu druhů ve spolupráci resortů životního prostředí, vnitra a zemědělství. • Podporovat výzkumy založené na práci amatérských ornitologů. • Podporovat činnost dobrovolníků na místní úrovni. • Aktivně propagovat ochranu ptáků ve všech věkových a zájmových skupinách laické veřejnosti; včas a přesně informovat o konfliktních kauzách. PODĚKOVÁNÍ Výboru a zaměstnancům České společnosti ornitologické, zejména Janě Škorpilové a Václavu Zámečníkovi, děkujeme za podporu a pomoc, které se nám dostalo při zpracovávání této studie. Podklady ke zprávě o stavu ptáků v ČR

Sylvia 45 / 2009

jsou založeny na neocenitelné pomoci stovek dobrovolných spolupracovníků, především členů ČSO. Bez nich a jejich obětavé práce by nevznikla nejen tato studie, ale ani většina dalších dokumentů používaných v ochraně přírody ČR. Peterovi Adamíkovi děkujeme za pružnost a vstřícnost, anonymním recenzentům za velmi cenné připomínky k rukopisu práce. SUMMARY The aims of this paper are to summarise up-to-date knowledge on bird populations in the Czech Republic, knowledge on causes of population changes, to identify the most important problems in bird conservation and to propose solutions. As this is the first document of this type in the Czech Republic, we expect it will be updated regularly and improved in future. As the main sources of information, we used data from three national breeding atlases (Šťastný et al. 1987, 1996, 2006), breeding bird monitoring scheme (Reif et al. 2006), monitoring of species of Annex I of the Birds Directive, species specific monitoring schemes and other relevant sources incl. published analysis of national or local species trends. More than 400 species have been found at the territory of the Czech Republic (Table 1), some 200 of them breed regularly. Since the beginning of 1980s, one third of the species in the Czech Republic has increased, one third declined and one third has remained stable. Farmland and some wetland species have declined the most, while forest species and habitat generalists have increased (Table 2, 3; Figures 1–6). There are also several wetland species increasing too. Changes in landscape ma nagement and climate change appear to be the most important factors contributing to the changes in breeding bird popu-

lations. Agricultural intensification, land abandonment and afforestation have caused the decline of many farmland birds, while increasing forest area and increasing age of forests contribute to increase of forest birds. Intensive fish production has been responsible for decline of many wetland species and water birds. Species legally protected have better overall population trends than species without special legal protection. However, more detailed analysis suggests that this is probably because of successful international protection of those species rather than successful species conservation at the national level in the Czech Republic. Many conservation actions in the Czech Republic including reintroduction programmes appear to be ineffective, poorly designed and without positive effect on conservation status of species. Czech Society for Ornithology, partner of BirdLife International in the Czech Republic, identified 40 Important Bird Areas (IBA), which were used for designation of Special Protected Areas (SPA) according to EU’s Birds Directive. In total, 41 SPAs were proposed using standardised and internationally recognised criteria. However, 39 SPAs were officially designated by the government and two have not been designated yet (Table 4)*. SPAs cover important part of breeding populations of qualifying species as well as of several other nationally threatened species (Figure 7). However, several SPAs were not designated according to the proposals (e.g. area borders deliberately changed, poor assessment of development projects etc.) and others have been threatened by constructions of roads, railways, wind farms or recreational resorts. There are also numbers of nature reserves in the Czech Republic, which might play important role in bird conser31


vation too. Unfortunately, information is rather patchy and data have not been collected in standardised form. Generally, there is a need for improvements in bird monitoring, particularly in sustainable cooperation between governmental and non governmental organisations. Development of good conservation science at national scientific institutions is highly desirable too. Public attitudes to birds are rather positive, birdwatching has become more popular as a hobby among general public in the Czech Republic (Figure 8). Conflicts with bird conservation occur in case of specific stakeholders (e.g. hunters or fishermen). Illegal persecution, particularly poisoning, poses serious threat especially to rare species (Figure 9, 10), mortality caused by traffic, electrocutions, collisions with glass or destruction of breeding sites of urban species during reconstructions of buildings need to be addressed by nature conservation too. *) Ptačí oblasti Českobudějovické rybníky a Dehtář byly vyhlášeny vládou ČR dne 26. října 2009. Two remaining SPAs were designated by the Czech government on October 26th 2009.

LITERATURA Adamík P. & Král M. 2008: Climate- and resour ce-driven long-term changes in dormice populations negatively affect hole-nesting songbirds. J. Zool. 275: 209–215. Adamík P. & Pietruszková J. 2008: Advances in spring but variable autumnal trends in timing of inland wader migration. Acta Ornithol. 43: 119–128. Anonym 2004: Zákon č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, ve znění do 28. dubna 2004, http://www.env.cz/www/platna legislativa.nsf/d79c09c54250df0dc12 56e8900296e32/58170589e7dc0591c125654b004e91c1?OpenDocument.

32

Baudvin H. & Jouaire S. 2001: Breeding biology of the Barn Owl (Tyto alba) in Burgundy (France): a 25-year study (1971– 1995). Buteo 12: 5–12. Bejček V., Šťastný K. & Hudec K. 1995: Atlas zimního rozšíření ptáků v ČR 1982–1985. H & H, Jinočany. Bejček V., Šťastný K. & Jarský V. 1999: Změny avifauny v narušených lesních ekosystémech Národního parku Šumava. In: Podrázský V., Vacek S. & Ulbrichtová I. (eds): Monitoring, výzkum a management ekosystému Národního parku Šumava. Sborník z celostátní konf., Kostelec nad Černými lesy 1999: 17–23. Bejček V., Šťastný K., Málková P. & Svobodová J. 2000: Vliv odumírání smrkových porostů v důsledku kůrovcové kalamity na společenstva ptáků v podmínkách NP Šumava. In: Podrázský V., Ryšánková H., Vacek S. & Ulbrichtová I. (eds): Sbor. Monitoring, výzkum a management ekosystémů Národního parku Šumava. Sborník z celostátní konference, Kostelec nad Černými lesy 2000: 21–27. Bělka T. & Horal D. 2009: The White-tailed Eagle (Haliaeetus albicilla) in the Czech Republic. Denisia 27: 65–77. BirdLife International 2004: State of the world’s birds 2004: indicators for our changing world. BirdLife International, Cambridge, UK. BirdLife International 2006: Position paper of the Birds and Habitats Task Force on the Favourable Conservation Status of Special Protection Areas (SPAs). Msc., Poziční dokument. BirdLife International 2008: State of the world’s birds: indicators for our changing world. BirdLife International, Cambridge, UK. BirdLife International 2009: European SAPs – saving Europe’s most threatened birds. http://www.birdlife.org/action/science/ species/species_action_plans/europe/ esap_list.html. Blondel J. 1997: Evolution and history of European bird fauna. In: Hagemeijer W. J. M. & Blair M. J. (eds): The EBCC Atlas of European Breeding Birds. T & AD Poyser, London: cxxii–cxxvi. Boatman N. D., Brickle N. W., Hart J. D., Milsom T. P., Morris A. J., Murray A. W.

Sylvia 45 / 2009

A., Murray K. A. & Robertson P. A. 2004: Evidence for the indirect effects of pesticides on farmland birds. Ibis 146 (Suppl. 2): 131–143. Brommer J. E. 2004: The range margins of northern birds shift polewards. Ann. Zool. Fenn. 41: 391–397. Bruin O. de 1994: Population ecology and conservation of the Barn Owl Tyto alba in farmland habitats in Liemers and Achterhoek (The Netherlands). Ardea 82: 1–109. Bureš J., Hátle M. & Kloubec B. 2005: Tře boňské rybníky – pomalá cesta k obnově poškozených ekosystémů. Ochrana přírody 60: 110–114. CENIA 2007: Zpráva o životním prostředí České republiky v roce 2006. MŽP, Praha. Cepák J., Musil P. & Pykal J. 2005: Hnízdní populace potápky černokrké (Podiceps nigricollis) v jižních Čechách v letech 1997– 2004 a možné příčiny úbytku početnosti. Sylvia 41: 83–93. Cepák J., Klvaňa P., Škopek J., Schröpfer L., Jelínek M., Hořák D., Formánek J. & Zárybnický J. 2008: Atlas migrace ptáků ČR a SR. Aventinum, Praha. Collar N. J., Long A. J., Robles Gil P. & Rojo J. 2007: Birds and People: Bonds in a Timeless Journey. CEMEX-Agrupación Sierra Madre-BirdLife International. Mexico City, Mexico. Čapek M., Heroldová M. & Zejda J. 1998: Bird and small mammal communities in clearing caused by air pollution. Folia Zool. 47: 21–28. ČSO 2007: Ornitologický průzkum lesního komplexu Plechý – Třístoličník (Ptačí oblast Šumava). Msc., Dep. Správa NP a CHKO Šumava. Delany S. & Scott D. (eds) 2006: Waterbird Population Estimates. Fourth Edition. Wetlands International, Wageningen, The Netherlands. Devictor V., Godet L., Julliard R., Couvet D. & Jiguet F. 2007: Can common species benefit from protected areas? Biol. Conserv. 139: 29–36. Diviš T. 2007: Vejdou se do Krkonoš všichni jejich obyvatelé? Krkonoše 40: 20–21. Donald P. F., Green R. E. & Heath M. F. 2001: Agricultural intensification and the collapse

of Europe‘s farmland bird populations. Proc. R. Soc. Lond. B 268: 25–29. Donald P. F., Pisano G., Rayment M. D. & Pain D. J. 2002: The common agricultural policy, EU enlargement and the conservation of Europe‘s farmland birds. Agric. Ecosyst. Environ. 89: 167–182. Donald P. F., Sanderson F. J., Burfield I. J. & van Bommel F. P. J. 2006: Further evidence of continent-wide impacts of agricultural intensification on European farmland birds, 1990–2000. Agric. Ecosyst. Environ. 116: 189–196. Donald P. F., Sanderson F. J., Burfield I. J., Bierman S. M., Gregory R. D. & Waliczky Z. 2007: International conservation policy delivers benefits for birds in Europe. Science 317: 810–813. Dungel J. 2006: Jak se maluje prales. Aca demia, Praha. Eaton M. A , Austin G. E., Banks A. N., Conway G., Douse A., Grice P. V., Hearn R., Hilton G., Hoccom D., Musgrove A. J., Noble D. G., Ratcliffe N., Rehfisch M. M., Worden J. & Wotton S. 2007: The state of the UK’s birds 2006. RSPB, BTO, WWT, CCW, EHS, NE & SNH, Sandy, Bedfordshire, UK. Eaton M. A., Brown A. F., Noble D. G., Musgrove A. J., Hearn R. D., Aebischer N. J., Gibbons D. W., Evans A. & Gregory R. D. 2009: The population status of birds in the United Kingdom, Channel Islands and Isle of Man. British Birds 102: 296–341. Erritzoe J., Mazgajski T. D. & Rejt L. 2003: Bird casualties on European roads – a review. Acta Ornithol. 38: 77–93. Flade M. & Schwarz J. 2004: Results of the German Common Birds Census, part II: population changes in German forest birds 1989 –2003. Vogelwelt 125:177–213. Flousek J. 1989: Impact of industrial emissions on bird populations breeding in mountain spruce forests in Central Europe. Ann. Zool. Fenn. 26: 255–263. Fuchs R., Škopek J., Formánek J. & Exnerová A. 2002: Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy. Česká společnost ornitologická, Consult, Praha. Garniel A., Daunicht W. D., Mierwald U. & Ojowski U. 2007: Vögel und Ver kehrslärm. Quantifizierung und Bewälti gung entscheidungserheblicher Aus

33


wirkungen von Verkehrslärm auf die Avifauna. Schlussbericht November 2007/ Langfassung. FuE-Vorhaben 02.237/2003/ LR des Bundesministeriums fur Verkehr, Bau und Stadtentwicklung, Bonn/Kiel. Gaston K. J. & Fuller R. A. 2008: Commonness, population depletion and conservation biology. Trends Ecol. Evol. 23: 14–19. Gilbert G., Tyler G. A., Dunn C. J. & Smith K. W. 2005: Nesting habitat selection by bitterns Botaurus stellaris in Britain and implications for wetland management. Biol. Conserv. 124: 547–553. Gin-Tena A., Brotons L. & Saura S. 2009: Mediterranean forest dynamics and forest bird distribution changes in the late 20th century. Global Change Biol. 15: 474–485. Green R. E., Collingham Y. C., Willis S. G., Gregory R. D., Smith K. W. & Huntley B. 2008: Performance of climate envelope models in retrodicting recent changes in bird population size from observed climatic change. Biol. Lett. 4: 599–602. Greenwood J. J. D. 2007: Citizens, science and bird conservation. J. Ornithol. 148 (Suppl 1): S77–S124. Gregory R. D., Gibbons D. W., Impey A. & Marchant J. H. 1999: Generation of the headline indicator of wild bird populations. BTO Research Report 221, BTO & RSPB, Thetford, UK. Gregory R. D., Van Strien A. J., Voříšek P., Gmelig Meyling A. W., Noble D. G., Foppen R. P. B. & Gibbons D. W. 2005: Developing indicators for European birds. Phil. Trans. R. Soc. Lond. B. 360: 269–288. Gregory R. D., Voříšek P., Noble D. G., Van Strien A., Klvaňová A., Eaton M., Gmelig Meyling A. W., Joys A., Foppen R. P. B. & Burfield I. J. 2008: The generation and use of bird population indicators in Europe. Bird Conserv. Int. 18 S1: S 223–S244. Gregory R. D., Willis S. G., Jiguet F., Voříšek P., Klvaňová A., van Strien A., Huntley B., Collingham Y. C. & Green R. E. 2009: An indicator of the impact of climatic change on European bird populations. PLoS One 4: e4678. Grimmett R. F. A. & Gammell A. B. 1989: Inventory of Important Bird Areas in the European Community. International

34

Council for Birds Preservation, Cambridge, Nepubl. zpráva pro Evropskou komisi. Grimmett R. F. A. & Jones T. A. 1989: Important Bird Areas in Europe. International Coun cil for Bird Preservation, Cambridge, UK. Haas D., Nipkow M., Fiedler G., Schneider R., Haas W. & Schürenberg B. 2005: Protecting birds from powerlines. Council of Europe Publishing, Strasbourg. Habib L., Bayne E. M. & Boutin S. 2007: Chronic industrial noise affects pairing success and age structure of ovenbirds Seiurus aurocapilla. J. Appl. Ecol. 44:176– 184. Heath M. F. & Evans M. I. (eds) 2000: Important Bird Areas in Europe: Priority sites for conservation. 2 vols. BirdLife International, Cambridge (BirdLife Conservation Series No. 8). Heldbjerg H. & Fox A. D. 2008: Long-term population declines in Danish trans-Saharan migrant birds. Bird Study 55: 267–279. Heneberg P. 1997: Rozšíření, hnízdní biologie a ekologie břehule říční (Riparia riparia) v okrese České Budějovice. Sylvia 33: 54–78. Heredia B., Rose L. & Painter M. 1996: Globally threatened birds in Europe: action plans. Council of Europe Publishing, Strasbourg. Hole D. G., Willis S. G., Pain D. J., Fishpool L. D., Butchart S. H. M., Collingham Y. C., Rahbek C. & Huntley B. 2009: Projected impacts of climate change on a continentwide protected area network. Ecol. Lett. 12: 420– 431. Holmes R. T. 2007: Understanding population change in migratory songbirds: long-term and experimental studies of Neotropical migrants in breeding and wintering areas. Ibis 149: S2–13. Hora J. 2000: Postup při výběru kandidátů na oblasti zvláštní ochrany. In: Hora J. (ed): Směrnice ES o ochraně volně žijících ptáků v České republice. ČSO, Praha: 71–78. Hora J. 2006: Silniční doprava a její dopady na avifaunu. Nepubl. rešerše pro MŽP, Praha. Hora J. & Kaňuch P. (eds) 1992a: Ochrana a výzkum ptactva v Československu 1990– 1991. Čs. sekce ICBP, ČÚOP, ČSO a SOS, Praha. Hora J. & Kaňuch P. (eds) 1992b: Významná

Sylvia 45 / 2009

ptačí území v Evropě. Československo. Čs. sekce ICBP, Praha. Hora J., Marhoul P. & Urban T. (eds) 2002: Natura 2000 v České republice. Návrh ptačích oblastí. ČSO, Praha. Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V. & Kučera Z. in press: Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí soustavy Natura 2000 v České republice v letech 2005–2007. AOPK ČR, Praha. Horák P. 1998: Úspěšné hnízdění orla královského (Aquila heliaca) na Moravě. Zprav. Jm pob. ČSO 12: 27–28. Horal D. 2006: Poznámky k hnízdní biologii mimořádně pozdě hnízdícího páru orla královského (Aquila heliaca) na jižní Moravě v roce 2006. Crex 26: 33–39. Horal D. 2008: Hnízdění orla královského (Aquila heliaca) na jižní Moravě v roce 2007. Crex 28: 33–41. Horal D. 2009: Orel královský na jižní Moravě. Ochrana přírody 64: 12–14. Hötker H., Thomsen K. -M. & Jeromin H. 2006: Impacts on biodiversity of exploitation of renewable energy sources: the example of birds and bats – facts, gaps in knowledge, demands for further research, and ornithological guidelines for the development of renewable energy exploitation. Michael‑Otto-Institut im NABU, Bergenhusen. Hubálek Z. & Čapek M. 2008: Migration distance and the effect of North Atlantic Oscillation on the spring arrival of birds in Central Europe. Folia Zool. 57: 212–220. Hudec K., Chytil J., Šťastný K. & Bejček V. 1995: Ptáci České republiky. Sylvia 31: 97–152. Huntley B., Green R. E., Collingham Y. C. & Willis S. G. 2007: A Climatic Atlas of European Breeding Birds. Lynx Edicions, Barcelona. Huntley B., Collingham Y. C., Willis S. G. & Green R. E. 2008: Potential impacts of climate change on European birds. PloS One 3: e1439. Chamberlain D. E., Fuller R. J., Bunce R. G. H., Duckworth J. C. & Shrubb M. 2000: Changes in the abundance of farmland birds in relation to the timing of agricultural intensification in England and Wales. J. Appl. Ecol. 37: 771–788. Chytil J., Hakrová P., Hudec K., Husák Š.,

Jandová J. & Pellantová J. (eds) 1999: Mokřady České republiky – přehled vodních a mokřadních lokalit ČR. Český ramsarský výbor, Mikulov. Chytil J. & Hora J. 2000: Seznam mokřadů České republiky jako podklad pro výběr kandidátů na oblasti zvláštní ochrany. In Hora J. (ed): Směrnice ES o ochraně volně žijících ptáků v České republice. ČSO, Praha: 155–165. IUCN 1998: Guidelines for Re-introductions. Prepared by the IUCN/SSC Re-introduction Specialist Group. IUCN, Gland, Switzerland and Cambridge, UK. IUCN 2008: IUCN Red List of threatened species. www.iucn.org/redlist. Jasso L. in press: Budou hnízdit na Horních Mísečkách jiřičky? Prunella 34. Jiguet F., Gregory R. D., Devictor V., Green R. E., Voříšek P., Van Strien A. & Couvet D. in press: Population trends of European common birds are predicted by characteristics of their climatic niche. Global Change Biol. doi 10.1111/j.1365-2486.2009.01963.x. Koffijberg K. & Schaffer N. (compilers) 2006: International Single Species Action Plan for the Conservation of the Corncrake Crex crex. CMS Technical Series No. 14 & AEWA Technical Series No. 9. Bonn, Germany. Kumstátová T., Nová P. & Marhoul P. (eds) 2005: Hodnocení projektů aktivní podpory ohrožených živočichů v České republice. AOPK, Praha. Kunstmuller I. 2000: Avifauna kamenolomů na Jihlavsku a Havlíčkobrodsku. Zprávy MOS 58: 91–108. Lemoine N., Jetz W. & Bohning-Gaese K. 2007: Species richness of migratory birds is influenced by global climate change. Glob. Ecol. Biogeogr. 16: 55–64. Macháček P., Pykal J., Ševčík J. & Chobotská H. 2008: Výsledky dlouhodobého monitoringu vodních ptáků na jižní Moravě a v jižních Čechách. MŽP, Praha. Male T. D. & Bean M. J. 2005: Measuring progress in US endangered species conservation. Ecol. Lett. 8: 986–992. Málková P. & Lacina D. 2001: Významná ptačí území v České republice. ČSO, Praha. Marhoul P. 2005: Hodnocení záchranného programu tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) v České republice. In: Kumstátová T., Nová

35


P. & Marhoul P. (eds) 2005: Hodnocení projektů aktivní podpory ohrožených živočichů v České republice. AOPK, Praha: 211–224. Martiško J., Šťastný K., Bejček V., Hudec K., Pellantová J. & Vlašín M. 1994: Hnízdní rozšíření ptáků. Jihomoravský region. Část 1. Nepěvci. Mor. zemské muz., ČSOP ZO Pálava, Brno. Mayer J. 2009: Protihlukové stěny nemusí přinášet smrt. Ptačí svět 17/2:20. McCracken D. I. & Tallowin J. R. 2004: Swards and structure: The interactions between farming practices and bird food resources in lowland grasslands. Ibis 146 (Suppl. 2): 108–114. Morris A. J., Wilson J. D., Whittingham M. J. & Bradbury R. B. 2005: Indirect effects of pesticides on breeding yellowhammer (Emberiza citrinella). Agric. Ecosyst. Environ. 106: 1–16. Musil P., Pykal J. & Janda J. 1996: Avifauna třeboňských rybníků a hlavní faktory, které ji ovlivňují. In: IUCN: Význam rybníků pro krajinu střední Evropy. Trvale udržitelné využívání rybníků v Chráněné krajinné oblasti a biosférické rezervaci Třeboňsko. České koordinační středisko IUCNSvětového svazu ochrany přírody Praha & IUCN Gland, Švýcarsko a Cambridge, UK: 111–128. Musil P. 1998: Změny početnosti hnízdních populací vodních ptáků na rybnících Třeboňské pánve v letech 1981–1997. Sylvia 34: 13–26. Newton I., Rothery P. & Dale L. C. 1998: Density-dependence in the bird populations of an oak wood over 22 years. Ibis 140: 131–136. Newson S. E., Ockendon N., Joys A., Noble D. G. & Baillie S. R. 2009: Comparison of habitat-specific trends in the abundance of breeding birds in the UK. Bird Study 56: 233–243. North American Bird Conservation Initiative, U.S. Committee, 2009: The State of the Birds, United States of America, 2009. U.S. Department of Interior, Washington, DC. Osieck E. & Mörzer Bruyns M. F. 1981: Important Bird Areas in the European Community. International Council for Bird Preservation, Cambridge, UK.

36

Ottvall R., Edenius L., Elmberg J., Engström H., Green M., Holmqvist N., Lindström Å., Pärt T. & Tjernberg M. 2009: Population trends for Swedish breeding birds. Ornis Svecica 19: 117–192. Pain D. J., Bowden C. G. R., Cunningham A. A., Cuthbert R., Das D., Gilbert M., Jakati R. D., Jhala Y., Khan A. A., Naidoo V., Oaks J. L., Parry-Jones J., Prakash V., Rahmani A., Ranade S. P., Sagar Baral H., Senacha K., Saravanan S., Shah N., Swan G., Swarup D., Taggart M. A., Watson R. T., Virani M. Z., Wolter K. & Green R. E. 2008: The race to prevent the extinction of South Asian vultures. Bird Conserv. Int. 18 S1: S30–S48. Parris K. M. & Schneider A. 2008: Impacts of traffic noise and traffic volume on birds of roadside habitats. Ecol. Soc. 14: 29. PECBMS 2006: The State of Europe’s Common Birds 2005. ČSO/RSPB, Praha. PECBMS 2007: The State of Europe’s Common Birds 2007. ČSO/RSPB, Praha. PECBMS 2009: The State of Europe’s Common Birds 2008. ČSO/RSPB, Praha. Poprach K. 2008: Sova pálená. TYTO, Nenakonice. Prchalová J. 2006: Zákon o ochraně přírody a krajiny a Natura 2000. Komentář a prováděcí předpisy podle stavu k 1. 1. 2006. Linde, Praha. Pykal J. & Janda J. 1994: Početnost vodních ptáků na jihočeských rybnících ve vztahu k rybničnímu hospodaření. Sylvia 30: 3–11. Ramos J. A. 1995: Action plan for the azores bullfinch (Pyrrhula murina). Uni versidade dos Açores, Portugal. Reif J., Voříšek P., Šťastný K. & Bejček V. 2006: Trendy početnosti ptáků v České republice v letech 1982–2005. Sylvia 42: 22–37. Reif J., Voříšek P., Šťastný K., Bejček V. & Petr J. 2007: Population increase of forest birds in the Czech Republic between 1982 and 2003. Bird Study 54: 248–255. Reif J., Voříšek P., Šťastný K., Koschová M. & Bejček V. 2008a: The impact of climate change on long-term population trends of birds in a central European country. Anim. Conserv. 11: 412–421. Reif J., Voříšek P., Šťastný K., Bejček V. & Petr J. 2008b: Agricultural intensification and

Sylvia 45 / 2009

farmland birds: new insights from a central European country. Ibis 150: 596–605. Reif J., Storch D. & Šímová I. 2008c: The effect of scale-dependent habitat gradients on the structure of bird assemblages in the Czech Republic. Acta Ornithol. 43: 197–206. Rejman B. 2004: Ciconia ciconia 2004. ČSO, Praha. Remeš V. 2003: Effects of exotic habitat on nesting success, territory density, and settlement patterns in the Blackcap (Sylvia atricapilla). Conserv. Biol. 17: 1127–1133. Robinson R. A., Siriwardena G. M. & Crick H. Q. P. 2005: Size and trends of the House Sparrow Passer domesticus population in Great Britain. Ibis 147: 552–562. Sanderson F. J., Donald P. F., Pain D. J., Burfield I. J. & Van Bommel F. P. J. 2006: Long-term population declines in Afro-Palearctic migrant birds. Biol. Conserv. 131: 93–105. Shaw L. M., Chamberlain D. & Evans M. 2008: The House Sparrow Passer domesticus in urban areas: reviewing a possible link between post-decline distribution and human socioeconomic status. J. Ornithol. 149: 293–299. Schaefer H. C., Jetz W. & Böhning-Gaese K. 2008: Impact of climate change on migratory birds: community reassembly versus adaptation. Global Ecol. Biog. 17: 38–49. Sirami C., Brotons L., Burfield I., Fonderflick J. & Martin J. L. 2008: Is land abandonment having an impact on biodiversity? A meta-analytical approach to bird distribution changes in the north-western Mediterranean. Biol. Conserv. 141: 450– 459. Siriwardena G. M., Baillie S. R. & Wilson J. D. 1998: Variation in the survival rates of some British passerines with respect to their population trends on farmland. Bird Study 45: 276–292. Siriwardena G. M., Calbrade N. A. & Vickery J. A. 2008: Farmland birds and late winter food: Does seed supply fail to meet demand? Ibis 150: 585–595. Slabbekoorn H. & Ripmeester E. A. P. 2008: Birdsong and anthropogenic noise: implications and applications for conservation. Mol. Ecol. 17: 72–83. Sudfeldt C., Dröschmeister R., Grüneberg C., Mitschke A., Schöpf H. & Wahl J. 2007:

Vögel in Deutschland – 2007. DDA, BfN, LAG VSW, Münster. Šebestian J., Bürger P. & Pykal J. 2006: Přínos agroenvi dotací pro populaci chřástala polního (Crex crex) v Novohradských horách. Srdcem a rozumem, sborník abstraktů z ornitologické konference: 44. Šena V. 2006: Prokázané hnízdění poláka malého (Aythya nyroca) na Českolipsku v roce 2004. Kominíček – Zpravodaj Severočeské pob. ČSO 4: 6–7. Škorpíková V. 2007: Drop velký opět po deseti letech zahnízdil v České republice. Ptačí svět 14/2: 14. Šťastný K., Randík A. & Hudec K. 1987: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČSSR 1973/77. Academia, Praha. Šťastný K. & Bejček V. 1984: Zkušenosti s melioracemi rybníků jako hnízdišť vodního ptactva: Úspěšnost hnízdění vodního ptactva na rybničních ostrovech. Vodní ptactvo a jeho prostředí v ČSSR. Sborník referátů, Brno 1984: 255–262. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 1996: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985–1989. H & H, Jinočany. Šťastný K. & Bejček V. 2003: Červený seznam ptáků v České republice. In: Plesník J., Hanzal J. & Brejšková L. (eds): Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22: 95–110. Šťastný K., Bejček V., Kelcey J. G. 2005: Prague. In: Kelcey J. G., Rheinwald G. (eds): Birds in European Cities. Ginster Verlag, St. Katharinen: 215–241. Šťastný K., Bejček V. & Hudec K. 2006: Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001–2003. Aventinum, Praha. Thomas C. D. & Lennon J. J. 1999: Birds extend their ranges northwards. Nature 399: 213. Thomson D. L., Green R. E., Gregory R. D. & Baillie S. R. 1998: The widespread declines of songbirds in rural Britain do not correlate with the spread of their avian predators. Proc. R. Soc. Lond. B. 265: 2057–2062. Triplet P., Overdijk O., Smart M., Nagy S., Schneider-Jacoby M., Karauz E. S., Pigniczki C., Baha El Din S., Kralj J., Sandor A. & Navedo J. G. (compilers) 2008: International Single Species Action Plan for the Conservation of the Eurasian Spoonbill

37


Platalea leucorodia. AEWA Technical Series No. 35. Bonn, Germany. Vermouzek Z. 2008: Indikátor ptáků zemědělské krajiny za rok 2008. Studie ČSO pro MZe. Voříšek P., Bělka T. & Hlaváč V. 2006: Záchrana sokola stěhovavého. Příběh se šťastným koncem. Zatím. Vesmír 85: 40–42. Voříšek P., Reif J., Šťastný K. & Bejček V. 2008: How effective can be the national law in protecting birds? A case study from the Czech Republic. Folia Zool. 57: 221–230. Weidinger K. 2009: Nest predators of woodland open-nesting songbirds in central Europe. Ibis 151: 352–360. Wilson J. D., Whittingham M. J. & Bradbury R. B. 2005: The management of crop structure: A general approach to reversing the impacts of agricultural intensification on birds? Ibis 147: 453–463.

38

Wretenberg J., Lindström Å., Svensson S., Thierfelder T. & Pärt T. 2006: Population trends of farmland birds in Sweden and England: similar trends but different patterns of agricultural intensification. J. Appl. Ecol. 43: 1110–1120. Žídková L., Marková V. & Adamík P. 2007: Lapwing, Vanellus vanellus chick ringing data indicate a region-wide population decline in the Czech Republic. Folia Zool. 56: 301–306.

Došlo 2. října 2009, přijato 19. října 2009. Received 2 October 2009; accepted 19 October 2009. Editor: P. Adamík

State of the birds of the Czech Republic 2009

Recommend Documents