Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva
Transformace příspěvkových organizací Bakalářská práce
Autor:
Egon Kulhánek Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Aleš Rozehnal
Duben, 2009
Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.
V Praze dne
Egon Kulhánek
2
Poděkování: Děkuji vedoucímu mé práce za skvělé vedení a výbornou inspiraci.
3
Anotace práce Touto prací jsem se snaţil zmapovat velmi sloţitou situaci v oblasti kultury v hlavním městě Praze, resp. situaci grantové politiky Magistrátu hlavního města Prahy. V době kdy poradní sbor Primátora HMP řeší transformaci příspěvkových organizací – divadel zřizovaných Magistrátem, jsem chtěl najít odpověď na otázku, zdali je tato transformace nutná a hlavně zdali je vhodná v tomto čase, tedy v roce 2009. Tuto situaci jsem řešil i s přihlédnutím k ţalobě některých divadel, která napadá grantovou politiku magistrátu, a to jak tu současnou, tak i tu minulou. Tato ţaloba vyvolala šetření Evropské komise, která jiţ tak sloţitou situaci ještě více „zamotala“. Ze všech shromáţděných faktů myslím, ţe jasně vyplývá, ţe transformace je proces nezbytně nutný, avšak neproveditelný bez toho, ţe se vyřeší komplikovaná situace, kterou dále popisuji podrobněji. V druhá části jsem pak hledal odpověď na otázku, do jaké právní subjektivity případnou transformaci provést a došel jsem k závěru, ţe důleţitější je k tomuto rozhodnutí pohled z úhlu finančního neţ z úhlu právního. Takţe by tomuto rozhodnutí měla předcházet finanční analýza. Navíc si myslím, ţe mi tato práce usnadní budoucí argumentaci k obhajobě mého postoje, který souvisí nejen s touto prací, ale i s mým postojem na veřejnosti.
Annotation In this work I was trying to map out the very difficult situation of the cultural department of the City of Prague or more precisely situation regarding the grant policy of the City Council. While the Advisory Committee of the Lord Mayor of Prague is dealing with transformation of subsidized organizations – theatres under City Council jurisdiction, I was trying to find an answer to the question if such transformation is necessary and mainly if it is practical in the year 2009. I was trying to deal with it taking into consideration the complaints some theatres lodged against the City Council grant policy – both present and past. This complaint escalated into European Committee investigation which made the complicated situation even more “messed up”. As far as I am concerned from all the facts gathered it is clear that the transformation process is inevitable but not possible without taking into consideration the complicated situation which I am trying to explain in detail hereafter. In the second part of my work I was trying to find an answer to the question what legal form should such a transformation go into and I came to the conclusion that this problem should be dealt with rather from the financial point of view than from the legal aspect. This decision should be made after a thorough financial analysis. Last but not least I feel that this work might help me in the future when defending my standpoint which has a lot to do not only with this work but also to support my standpoint overall.
4
Obsah Úvod - Současná situace v hlavním městě Praze .………………………………………..........6 Něco k novobodé historii 1…………………………………………………………………….8 Zhodnocení 1. etapy transformace 2.…………………………………………………………10 O jaké argumenty se opírá Ţaloba 3.………………………………………………………....12 Historie vývoje příspěvkových organizací 4.…………………………………………………15 Dopady historie vývoje do dnešních dnů 5.………………………………………………......22 Právní analýza transformace tradičních praţských divadel 6..…………………………….....23 Obecně prospěšná společnost 6.1………………………………………………………….23 Společnost s ručením omezeným a akciová společnost 6.2..………………………….......27 Závěr porovnání typu právních subjektů 6.3.……………………………………………...29 Rozbor právního prostředí v oblasti grantové politiky 7.………………………………….....30 Závěr....…………………………………………………………………………………….....42 Seznam pouţité literatury.……………………………………………...…………………......43 Zadání bakalářské práce.……...………………………………………………………………46
5
Úvod - Současná situace v hlavním městě Praze K pochopení současné situace je zároveň nutné vrátit se na přelom roků 2007 a 2008. V té době chtěl radní MHMP odpovědný za kulturu, ing. Milan Richter, zahájit druhou vlnu transformace příspěvkových organizací. Transformace se měla týkat všech příspěvkových organizací (dále jen PO) – divadel v působnosti MHMP, vyjma Divadla na Vinohradech a divadla Minor. Tyto dvě scény se rozhodl MHMP ponechat ve své působnosti i nadále jakoţto „rodinné stříbro“. V té době se odehrál na praţské kulturní scéně další revoluční a velmi významný krok, který v té chvíli s transformací PO nějak nesouvisel. Podle lidového moudra, ţe vše souvisí se vším, se za chvíli ukázalo, ţe i tyto změny budou mít další vliv na vývoj transformace PO – divadel. Ing. Milan Richter se rozhodl srovnat obrovské nesrovnalosti v praţském grantovém systému, kdy jedna společnost s ručením omezeným (dále jen SRO) - tedy soukromý subjekt - dostává tradičně vysoké granty a jiné ne. Zavedl takzvanou dotaci na vstupenku, čímţ chtěl všem divadlům (mimo PO v působnosti MHMP) umoţnit rovnější přístup ke grantům na kulturu. Tento krok však vyvolal obrovskou vlnu nevole mezi „tradičními příjemci grantů“. V grantovém systému nebylo víc peněz neţ v předcházejících letech, a tak se na „tradiční příjemce grantů“ dostalo méně peněz, neţ v minulých letech. Tato příčina měla rychlý důsledek. Nespokojení divadelníci vyrazili do ulic a po čase dosáhli svého. Do procesu vstoupil Primátor Hlavního města Prahy MUDr. Pavel Bém, do systému přidal peníze tak, aby byli uspokojeni „tradiční příjemci grantů“ a zároveň pozdějším usnesením zastupitelstva Rady hlavního města Prahy (dále ZHMP) zrušil dotaci na vstupenku a pozastavil transformaci. A tento krok měl a má dle mého názoru zásadní vliv na další vývoj transformace PO. Soukromé subjekty poukazující na nerovnost celého systému (Divadlo Ta Fantastika, Divadlo Kalich, Divadlo Broadway, Divadlo Hybernia a Divadlo Na Jezerce) se rozhodly po zrušení dotace na vstupenku podat ţalobu na MHMP pro narušování hospodářské soutěţe (dále jen Ţaloba). O co svou ţalobu opírají, bude předmětem samostatné kapitoly. Na tomto místě však vysvětlím, proč se domnívám, ţe jsou tyto události důleţité i pro další transformaci PO. Ţalující strana vnímá jako hlavní narušitele soutěţe další SRO jako např. Divadlo Na Fidlovačce a nebo Divadlo Bez Zábradlí. (Zde uvádím paradox, ţe divadlo Semafor bylo transformováno do právní formy SRO, a tak se jej vlastně týká ţaloba
6
rovněţ). Ţalující strana paradoxně, anebo moţná na štěstí, nevnímá jako narušitele trhu PO – divadla v působnosti MHMP. Tato práce chce tedy hledat odpověď na dvě zásadní otázky: 1.
Lze v současné právní a faktické situaci vůbec transformovat PO – divadla
v působnosti MHMP? 2.
Do jaké právní formy nejlépe směřovat transformaci PO? A zvolila si tak za cíl najít a pojmenovat moţnosti transformace příspěvkových
organizací do podnikatelských a jiných subjektů.
7
Něco k novodobé historii 1 Před rokem 1989 byla v Praze poměrně stabilizovaná divadelní síť zřizovaná Národním výborem hlavního města Prahy, a to formou PO. Do této sítě patřila tato divadla (uvádím dnešní názvy, ne názvy pouţívané před rokem 1989): Divadlo Na zábradlí Divadlo v Dlouhé Divadlo Minor Divadlo na Vinohradech Divadlo pod Palmovkou Divadlo Spejbla a Hurvínka Hudební divadlo v Karlíně Studio Ypsilon Švandovo divadlo na Smíchově Divadlo Semafor Divadlo Archa Divadlo Komedie Činoherní klub Na základě podrobné analýzy provedené Divadelním ústavem zahájilo v roce 2001 hlavní město Praha po rozsáhlé diskusi transformaci svých divadelních příspěvkových organizací. Tato transformace byla realizovatelná pouze cestou zrušení stávající příspěvkové organizace a zaloţením nového právního subjektu, který bude nadále vyvíjet divadelní činnost jako „veřejnou sluţbu“ podporovanou hlavním městem Prahou. Hlavní důvody, pro které město k tomuto náročnému procesu přistoupilo, a cíle transformace byly: 1. Moţnost svobodnějšího a operativnějšího rozhodování o finančních prostředcích, které není moţné u stávajících příspěvkových organizací zřizovaných městem i státem. S tím souvisí ovšem také zvýšení odpovědnosti transformovaných subjektů za hospodaření s těmito prostředky.
8
2. Výlučná odpovědnost statutárních orgánů transformovaných subjektů (správní rada u o. p. s., jednatelé u s. r. o.) za činnost těchto subjektů – divadel. Město tak jiţ neřeší – a ani řešit nemůţe – vnitřní, zejména personální záleţitosti v těchto divadlech. 3. Rovnější přístup divadel, realizujících divadelní činnost jako veřejnou sluţbu, k veřejným prostředkům. 4. Vytvoření základní divadelní sítě, finančně podporované hlavním městem Prahou, tvořené: - divadly – příspěvkovými organizacemi zřizovanými hlavním městem Prahou - divadly – transformovanými z bývalých příspěvkových organizací zřizovaných hlavním městem Prahou (o. p. s., s. r. o.) - divadly, zaloţenými jinými soukromoprávními subjekty, na jejichţ vzniku se město sice nepodílelo, ale která si finanční podporu svojí činností a významem zaslouţí Svůj dlouhodobý a trvalý zájem přispívat k rozvoji divadelního umění na svém území i v budoucnu vyjádřilo město přijetím usnesení zastupitelstva HMP č. 35/35 ze dne 29. 11. 2001, jehoţ součástí je také Deklarace hlavního města Prahy o podpoře profesionálního divadla. V ní hlavní město Praha deklarovalo svůj záměr podporovat i v příštích obdobích, tj. se změnou zřizovatelského a dotačního systému stávajících příspěvkových organizací, divadelní činnost a přispívat na tuto činnost alespoň na úrovni výše stávajícího příspěvku. V Deklaraci se tak promítá jedna z radou HMP přijatých zásad postupu transformace příspěvkových organizací – divadel, a to uzavírat s nově vzniklými právními subjekty grantové smlouvy o poskytnutí finančního příspěvku na čtyři roky ve výši cca 100 % současného neinvestičního příspěvku v jednotlivých letech trvání smlouvy (usnesení Rady HMP č. 1406 ze dne 21. 11. 2000, ZHMP informováno tiskem č. Z 633 dne 23. 11. 2000). S tím souvisí i vytvoření materiálních podmínek pro fungování nových subjektů, které se promítá do zásady vloţení movitého majetku ve vlastnictví hlavního města Prahy, se kterým dosud hospodařily předmětné příspěvkové organizace, vkladem zakladatele, případně darováním tohoto majetku nově vznikajícím subjektům. Pro zachování stability praţské divadelní sítě schválilo hlavní město Praha cestu postupné transformace, kdy pro první etapu byly zvoleny takové formy a metody, při nichž zůstává zachován přímý vliv města na kvalitu poskytovaných služeb. Město přijalo záměr stát se spoluzakladatelem – spolu se stávající příspěvkovou organizací – obecně prospěšných společností – divadel – a tím se stát garantem transformace po právní i ekonomické stránce. ZHMP usnesením č. 35/35 ze dne 29. 11. 2001 přijalo záměr v 1. etapě transformace spoluzaloţit se stávajícími příspěvkovými organizacemi Činoherní klub a Divadlo Archa obecně prospěšné 9
společnosti téhoţ jména; tj. takové subjekty, které poskytují veřejnosti sluţby za předem stanovených a pro všechny uţivatele stejných podmínek. Tímto postupem je jednoznačně deklarováno
faktické
pokračování
činnosti
příslušného
divadla.
Dochází
k
nejpřehlednějšímu převodu majetku ve vlastnictví hl. m. Prahy mezi o. p. s. a příspěvkovou organizací a po zrušení příspěvkové organizace, která stále zůstává uvedena v rejstříku o. p. s. vedeném Městským soudem v Praze jako spoluzakladatel, práva zakladatele nadále vykonává pouze hl. m. Praha. Odlišná situace byla v případě divadla Semafor Praha, které je autorským divadlem Jiřího Suchého, je jeho vkladem do české kultury i do praţského divadelního ţivota. Tomu byl uzpůsoben i model transformace tohoto divadla. V tomto případě výše cit. Usnesením ZHMP č. 35/35 hlavní město zcela akceptovalo návrh pana Suchého na zaloţení společnosti s ručením omezeným jeho osobou s tím, ţe dříve přijaté zásady zajištění budoucí existence transformovaných subjektů, budou v modifikované formě realizovány i vůči tomuto podnikatelskému subjektu. To se týkalo jak záměru darovat majetek ve vlastnictví hl. m. Prahy, se kterým dosud hospodařila příspěvková organizace divadlo Semafor, novému subjektu (především předměty divadelních výprav), tak i uzavření grantové smlouvy o poskytnutí finančního příspěvku na čtyři roky ve výši cca 100 % současného neinvestičního příspěvku v jednotlivých letech trvání smlouvy. Stejně tak jako u příspěvkových organizací Činoherní klub Praha a Divadlo Archa Praha, byl i v případě příspěvkové organizace divadlo Semafor Praha cit. usnesením ZHMP č. 35/35 ve znění usnesení ZHMP č. 48/07 ze dne 17. 10. 2002 schválen záměr zrušit tuto organizaci do 6 měsíců od zaloţení nového právního subjektu, nejpozději do 31. 12. 2003. Na zmíněné první vlně transformace je vidět, ţe různé právní formy naznačují, ţe Magistrát hlavního města Prahy (dále je MHMP) nechal právní formu transformovaných subjektů k diskuzi. U OPS pak byl MHMP i spoluzakladatelem, coţ nyní budí spory a rozpaky, ke kterým se dostaneme později. Nyní se jiţ druhým rokem skloňuje na MHMP tak zvaná druhá vlna transformace příspěvkových organizací. Před její realizací došlo k zhodnocení 1. Etapy transformace.
Zhodnocení 1. etapy transformace 2 Ředitelé transformovaných divadel informovali na semináři konaném 2. 6. 2004 o svých zkušenostech s transformací - za největší výhodu transformovaného divadla oproti příspěvkové organizaci označili fakt, ţe můţe transformovaný subjekt s grantem hospodařit 10
pruţněji a svobodněji - důleţitý je princip vícezdrojového financování – tento předpoklad se však dosud nedaří naplňovat. Ředitelé transformovaných divadel se shodli na tom, ţe podmínky pro 1. etapu transformace byly nastaveny dobře, zásadní otázkou je však její pokračování. Právní forma obecně prospěšné společnosti byla hodnocena jako nejlepší. O.p.s. poskytuje obecně prospěšné sluţby – veškerý zisk musí být pouţit na poskytování obecně prospěšných sluţeb, pro které byla zaloţena, a nesmí být pouţit ve prospěch zakladatelů či členů jejich orgánů. Roční účetní závěrka musí být ověřena auditorem, o.p.s. má povinnost vypracovat a zveřejňovat výroční zprávu. Výhodou společnosti s ručením omezeným je velká flexibilita a práce s malým štábem, poskytovatel grantu nepřebírá ţádné závazky za provozovatele. I kdyţ s.r.o. nemusí být zaloţena za účelem podnikání (vše precizují smlouvy a odpovědnost jednoho člověka, proto jednoduché rozhodování), zůstává psychologický moment „podnikatelského subjektu“, který můţe být při získávání sponzorů nevýhodou. V souvislosti s připravovanou 2. etapou transformace divadel byly připomenuty další problematické body, jejichž řešení je nezbytné věnovat zvýšenou pozornost – např. vysoké finanční náklady spojené s převodem z příspěvkové organizace na transformovanou, dále otázka, jak získat investiční prostředky pro nezbytné opravy, technické zhodnocení či pořízení dlouhodobého hmotného majetku transformovanými divadly (částečně řeší jiţ usnesení zastupitelstva HMP č. 35/35 ze dne 29. 11. 2001, to se ale prakticky nerealizuje) či příprava na připravovanou novelu občanského zákoníku zrušení zvláštní právní úpravy o.p.s. a zakotvení nového typu nadační právnické osobynadačního ústavu, nová právní úprava spolků, nová právní úprava “veřejné prospěšnosti“. Naprosto zásadní problém představuje uzavírání nových nájemních smluv v případě, ţe příspěvkové organizace vyvíjejí činnost v objektech cizích vlastníků. Vzhledem k tomu, ţe transformace příspěvkové organizace moţná - z právního hlediska – není, ale jedná se o zaloţení nového subjektu a zrušení příspěvkové organizace, není nový subjekt právním nástupce dosavadní příspěvkové organizace. Nový subjekt tedy nemůţe vstoupit do práv a závazků rušené příspěvkové organizace, ale veškeré právní vztahy, včetně smluv nájemních, musí navázat od samého počátku. Dosavadní zkušenosti ukazují, ţe majitel budovy, v níţ divadlo sídlí, vyuţívá faktu, ţe uzavírá smlouvu o nájmu s novým uţivatelem a nově stanovená výše nájmu je výrazně vyšší (týká se Studia Ypsilon, Městských divadel praţských, Divadla v Dlouhé, Divadla S+H), případně nemusí být vůbec uzavřena. 11
O jaké argumenty se opírá Žaloba 3 Hlavním argumentem ţalující strany, která údajně zaţalovala MHMP je skutečnost, ţe Česká republika, jakoţto člen Evropské unie (dále jen EU), je vázána společnými pravidly vnitřního trhu EU, včetně pravidel hospodářsko-soutěţních, tak jak jsou tato pravidla obsaţena v jednotlivých pramenech evropského práva, zejména pak ve Smlouvě o zaloţení evropského společenství (dále jen SES). Tato pravidla zahrnují téţ úpravu poskytování veřejných (státních) podpor (tzv. subvenční právo), přičemţ obecně je třeba za veřejnou podporu (dotaci) povaţovat opatření prováděná orgány či organizacemi, které disponují veřejnými prostředky, čili bezesporu sem spadá i grantový systém samosprávy města - viz definice nepřípustné veřejné podpory v čl. 87 odst. 1 SES: „Podpory poskytované v jakékoli formě státem, nebo ze státních prostředku, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem, nestanoví-li tato smlouva jinak.“ Dotace do divadel jako specifický okruh veřejnoprávních vztahů ţádný právní předpis neupravuje. Jedná se o klasickou veřejnou podporu, jejíţ reţim je upraven v Článcích 87 - 89 Smlouvy evropských společenství, tedy základního dokumentu Evropské unie. V těchto článcích je vymezena moţnost a nemoţnost poskytnutí veřejné podpory do jednotlivých oblastí a reţim její notifikace a schvalování. Čl. 89 SES deleguje Evropskou komisi k přijímání jednotlivých prováděcích nařízení k upřesnění čl. 87 a 88, zejména k vymezení druhů podpor, které jsou vyňaty z řízení před komisí. V případě divadel se jedná pouze o vymezení podpory de minimis (za období tří let nepřesáhnutí stropu podpory ve výši 200 tis. EUR), coţ bylo rozhodnuto nařízením Komise č. 1998/2006 ze dne 15. 12. 2006, kde je popsán proces moţnosti poskytnutí veřejné podpory na dobu tří let v uvedené výši. Pokud veřejná podpora, tedy např. ve formě grantů, tuto částku přesáhne, ţádný prováděcí předpis se na danou skutečnost nevztahuje a je třeba ve smyslu článků 87 a 88 SES zahájit řízení před Komisí, tedy podat příslušné oznámení o záměru poskytnout veřejnou podporu. Komise po šetření rozhodne, zda tato podpora je či není slučitelná se společným trhem. Pokud je tento proces porušen, zahájí sama Komise (např. z podnětu soutěţitele) šetření a rozhodne jednak o zákazu takové podpory a event. o povinnosti příjemců zakázanou veřejnou podporu jejímu poskytovateli vrátit. V případě sporu rozhoduje o 12
postupu Evropské komise Evropský soudní dvůr v Lucemburku, kde účastníky jsou členský stát a příjemce neoprávněné veřejné podpory a dle současné judikatury můţe být vedlejším účastníkem i subjekt poškozený, tedy obvykle oznamovatel porušení čl. 87 a 88 SES. Na tomto místě je nutno podotknout, ţe veřejnou podporu by měl notifikovat poskytovatel, coţ je v tomto případě MHMP a ten tak nikdy neučinil. Další velice zajímavý fakt je ten, ţe se bude jednat o precedentní případ. Dle mého názoru jsou tato ustanovení SES v naprostém rozporu s evropskou kulturní tradicí. Prakticky všechny evropské metropole financují svá divadla nad rámec pravidla dle minimis. Pro představu přikládám stav v roce 2007, ze kterého vyplývá, ţe Hudební divadlo v Karlíně, tedy scéna MHMP je vlastně podporována nejméně ze všech evropských muzikálových a operetních domů. Lze tedy předpokládat, ţe podobná situace bude i u ostatních scén. Divadlo
Sponzorství
Vereinigte Bühnen Wien
40 miliónů EUR
(hraje muzikály) Wiener Volkstheater
10,3 miliónů EUR
(hraje činohru) Wiener Volksoper
33,5 miliónů EUR
(hraje opery, operety a muzikály) Deutsche Oper, Berlin
45 miliónů EUR
Berliner Staatsoper
37 miliónů EUR
Staatstheater am Gärtnerplatz, München
31 miliónů EUR
(hraje opery, operety a muzikály) Erfurter Theater
40 miliónů EUR
(hraje opery a operety) Hudební divadlo Karlín
2.470.588 EUR
(hraje muzikály a operety, má vlastní orchestr a sbor, nemá balet) (70.000.000 Kč)
13
Budapesti Operettszínház
4 miliónů EUR
(hraje operety a muzikály) Madách Színház
2,6 miliónů EUR
(hraje činohru a muzikály)
(650 millió HUF)
Důvod proč se bude jednat o precedentní rozhodnutí je jednoduchý. V ţádné jiné evropské metropoli mimo Prahu se nenašel oznamovatel porušení ustanovení výše zmíněných článků. Zajímal jsem se o to, jak celou situaci řeší například město Vídeň. Vydal jsem se tedy do Vídně a byl přijat vedoucím odborným referentem odboru kultury Magistrátu města Vídeň panem Christianem Pronayem. Při našem rozhovoru jevil značné překvapení nad tím, ţe by existovaly nějaké články 87 aţ 89 SES. Kdyţ jsem mu je ukázal, prohlásil, ţe se situací bude zabývat. Za necelý měsíc mi přišel tento dopis: Vážený pane Kulhánku, Po našem rozhovoru jsem se informoval jak u města Vídně, tak také u státu; s nejasnými výsledky. Oba dotují divadlo a nemyslí si, že by zde platila pravidla pro poskytování podpory de minimis. Dotázal jsem se také u daňového poradce mého dřívějšího divadla, který je velmi zkušený v mezinárodním účetnictví. Zastává názor, že divadlo je nezisková organizace a v každém případě obecně prospěšná. U všeobecně prospěšných organizací nejsou dotace posuzovány v hospodářském smyslu, a proto neplatí ustanovení de minimis. Je však také toho názoru, že pokud v České republice existují také divadla, která pracují zcela bez dotací, pak si tato mohou u EU stěžovat. V Rakousku dotace dostávají téměř všechny divadla (některá více, některá méně), proto nemůže platit ustanovení de minimis. Bylo by tedy dobré, pokud by v České republice také všechny ostatní divadla dostávala dotace (některá více, některá méně), pak by byla celá tato oblast považována za všeobecně prospěšnou a žádné jiné divadlo by si nemohlo u EU stěžovat. To se zanedlouho tak jak tak stane, protože při stoupající produktivitě práce není bez veřejných dotací možno pokrýt mzdové náklady divadla. Jako příklad uvedu vídeňský 14
Volkstheater: 1.200 míst; v roce 1952 bylo ještě možné jeho ziskové vedení a dnes dostává (s menším množstvím personálu) 10.300.000,- Eur dotací. Protože produktivita práce v České republice silně stoupá, budou také stoupat platy a mzdy. Doufám, že budete moci tyto informace dobře využít. Srdečně zdraví Christian Pronay Na jedné straně působí tento dopis poněkud komicky, na druhé straně poměrně srozumitelně vysvětluje, proč nemá město Vídeň podobné problémy jako Praha a zároveň je zde opět potvrzena skutečnost, ţe je v tomto případě evropská legislativa v naprostém rozporu s evropskou tradicí, ale zároveň i s realitou.
Historie vývoje příspěvkových organizací 4 Příspěvková organizace je institutem komunistického práva, který nahradil do té doby tradiční institut tzv. veřejného ústavu. Veřejný ústavem se rozumí v tradičním i soudobém správním právu souhrn věcných a osobních prostředků s hierarchickou organizační strukturou, s nimiţ disponuje subjekt veřejné správy za účelem trvalé sluţby zvláštnímu veřejnému účelu. Z této univerzální definice obecné nauky správního práva je patrné, ţe veřejný ústav nemusel mít jako obligatorní podmínku právní subjektivitu a vystupovat vţdy jako právní subjekt, resp. právnická osoba v právních vztazích. Teoretik správního práva Hoetzel proto správně upozorňoval, ţe je nutné připustit i tzv. nesamostatné veřejné ústavy, kdy vznik určité organizační jednotky je na vůli toho kterého subjektu či vykonavatele veřejné správy v podobě jeho vnitřního opatření. Z pohledu tehdejší moţné absence právní subjektivity veřejného ústavu, dosavadní pojetí příspěvkové organizace je odlišné, jelikoţ příspěvkové organizace jsou, jak plyne i ze současné níţe uvedené citované právní úpravy, právnickými osobami. Pojem příspěvkové organizace se poprvé objevuje v právních předpisech komunistického Československa v 50. letech minulého století, zejména ve vyhlášce Ministerstva financí č. 84/1958 Ú.l. Tato vyhláška upravovala rozpočtový řád národních výborů, přičemţ jejím hlavním úkolem bylo rozšíření pravomoci národních výborů při rozpočtování a financování. Zdrojem finančních prostředků měla být tehdejší socialistická výroba. Pojem příspěvkové organizace se vyskytuje v této vyhlášce spíše okrajově a to v čl. 14, odst. 3 citované vyhlášky, který uvádí, ţe z rozpočtu národního výboru jsou také 15
financovány příspěvkové organizace, pokud z rozpočtu národních výborů dostávají příspěvek na svou činnost. Ustanovení § 2 zákona č. 69/1967 Sb., o národních výborech vyzdvihuje tehdejší důleţitost národních výborů, kdy je vymezuje tak, ţe zabezpečují komplexní ekonomický a sociální rozvoj svých územních obvodů. Dále tento zákon konstatuje, ţe k uspokojování hmotných a kulturních potřeb občanů národní výbory zakládají státní podniky, řídí své státní hospodářské organizace, zřizují a spravují rozpočtové a příspěvkové organizace. Vyhláška č. 84/1958 Ú.l. byla za nedlouho zrušena vyhláškou vlády č. 78/1960 Sb., o rozpočtovém řádu národních výborů. Příspěvkové organizace jsou stručně zmíněny v čl. 15 odst. 2 této nové vyhlášky, kde je uvedeno, ţe národní výbor můţe za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytnout příspěvkovým organizacím, které plní veřejné úkoly, příspěvek ze svého rozpočtu. Účel zřizování příspěvkových organizací je tedy z pojmu „veřejné úkoly“ nepochybně zřejmý, kdyţ právní forma této organizace byla v průběhu své existence hojně vyuţívána např. pro školy, školská zařízení, muzea, nemocnice, organizace v oblasti vědy a výzkumu nebo právě i divadla. Vhodnost formy příspěvkové organizace v případě divadel v budoucích desetiletích ostatně nepřímo potvrzovala i úprava tehdejšího divadelního zákona č. 55/1957 Sb., o divadelní činnosti, kde bylo v § 10 stanoveno, ţe zřizovat a provozovat nestátní divadlo mohou toliko socialistické právnické osoby. Vyhláška č. 78/1960 Sb. byla zrušena vládní vyhláškou č. 90/1965 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství. V této vyhlášce je konkretizována příspěvková organizace v § 73, odst. 3 tak, ţe příspěvkové organizace hospodaří samostatně podle svých rozpočtů, které nejsou součástí rozpočtu národního výboru. K plnění jejich úkolů můţe národní výbor poskytnout příspěvek podle zvláštních předpisů. Totoţné ustanovení dále logicky navazuje tak, ţe rozpočty národních výborů obsahují mimo jiné příspěvky určené příspěvkovým organizacím. Poslední zmínka o příspěvkové organizaci v této vyhlášce je v souvislosti se závaznými limity jako hlavními nástroji k zabezpečování plánovitého rozvoje. Ustanovení § 10 této vyhlášky totiţ upřesňuje, ţe závaznými limity se stanoví mimo jiné neinvestiční výdaje ústředně řízených příspěvkových organizací na vědu a výzkum. Zásadní zmínka o příspěvkové organizaci ke koncepci právního postavení tohoto právního institutu je zejména v rámci předchůdce dnešního obchodního zákoníku, tj. zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, který výslovně přiznává příspěvkové organizaci právní subjektivitu zakotvenou zákonem. Původní ustanovení § 62 hospodářského zákoníku ve znění bez novel stanovilo, ţe vláda nebo orgán k tomu 16
zmocněný můţe zřídit jinou státní organizaci neţ rozpočtovou nebo hospodářskou. Při zřizování takové organizace muselo být stanoveno, zda tato organizace můţe svým jménem nabývat práv a zavazovat se. Její právní poměry a postavení upravil statut (organizační řád). Navazující novelou v osmdesátých letech bylo výslovně v ustanovení § 62 hospodářského zákoníku stanoveno, ţe jinými státními organizacemi jsou zejména příspěvkové organizace, které jsou na příslušný rozpočet zapojeny finančními vztahy (příspěvkem nebo odvodem) a platí pro ně obdobně ustanovení § 61 odst. 1 tohoto právního předpisu. Toto citované ustanovení, § 61 odst. 1, pak zcela jednoznačně konstatuje, ţe rozpočtová organizace můţe v hospodářských vztazích svým jménem nabývat práv a zavazovat se ode dne zřízení. Dalším navazujícím sekundárním právním předpisem bylo v rámci legislativního vývoje nařízení vlády č. 100/1966 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství, které nahradilo dosavadní vládní vyhlášku č. 90/1965 Sb. Příspěvkové organizace blíţe upravuje zejména § 69, odst. 1 aţ 5 nařízení vlády č. 100/1966 Sb. Nařízení vlády konkretizuje napojení příspěvkové organizace na čerpání a odvod finančních prostředků. Příspěvkové organizace jsou podle tehdejší úpravy výslovně napojeny na státní rozpočet, popř. na rozpočet řídícího národního výboru, příspěvkem nebo odvodem, a to zvlášť na provoz a zvlášť na investice. Poskytování příspěvku na provoz bylo vázáno na ukazatele, které stanoví ústřední orgán v dohodě s Ministerstvem financí a u organizací řízených národními výbory pak řídící národní výbor. Příspěvek na investice se poskytoval do výše investičního limitu. Příspěvek na investice se sniţoval o odpisy ze základních prostředků, jestliţe příslušná organizace hradila z odpisů investice. Případný přebytek odpisů se naopak odvedl do státního rozpočtu, popř. do rozpočtu řídícího národního výboru. Nařízení vlády č. 100/1966 Sb. taktéţ předpokládalo určitou výpomoc příspěvkovým organizacím, kdyţ ústřední orgán mohl poskytnout příspěvkové organizaci návratnou přechodnou výpomoc, a to ze svého rozpočtu, popř. z prostředků dohodnutých s Ministerstvem financí. Obdobně i národní výbor byl oprávněn poskytnout návratnou přechodnou výpomoc ze svého rozpočtu nebo z fondu rezerv a rozvoje. Na plnění mimořádných úkolů ovšem ústřední orgán nebo národní výbor mohl ze svých zdrojů poskytnout organizaci mimořádný účelový příspěvek. Podobně jako v předchozí právní úpravě bylo stanoveno, ţe rozpočty národních výborů obsahují mimo jiné příspěvky (popř. odvody) určené příspěvkovým organizacím. 17
Na počátku sedmdesátých let vláda schválila své nařízení č. 14/1971 Sb., o finančním hospodaření státních a dalších hospodářských organizací, které nahradilo dosavadní nařízení vlády č. 100/1966 Sb. Ve své podstatě nové nařízení vlády ohledně příspěvkových organizací nepřineslo ţádnou novou úpravu a pouze víceméně kopírovalo úpravu dosavadní s tím, ţe § 49, odst. 6 navíc doplnil, ţe příspěvkovým organizacím můţe být uloţen dodatkový odvod do státního rozpočtu za překročení limitu mzdových prostředků uhrazovaný z pobídkového fondu. Citované nařízení vlády provádělo základní principy nového zákona č. 134/1970 Sb., o rozpočtových pravidlech, který nahradil do té doby platný a účinný zákon č. 8/1959 Sb. Ustanovení § 7 zákona č. 134/1970 Sb. výslovně stanovilo, ţe příspěvkovou organizaci v oboru své působnosti zřizuje ministr nebo vedoucí jiného ústředního orgánu se souhlasem příslušného ministra financí. Nová úprava divadelního zákona koncem sedmdesátých let, jmenovitě zák. č. 33/1978 Sb., o divadelní činnosti, v § 5 stanovila, ţe národní výbory, společenské organizace a kulturní fondy jsou oprávněny zřizovat a zrušovat divadla se souhlasem Ministerstva kultury Československé socialistické republiky. Forma zřízení divadla byla divadelním zákonem stanovena jako příspěvková nebo rozpočtová organizace. Tento divadelní zákon zrušil dosavadní úpravu uvedenou výše, tj. zák. č. 55/1957 Sb. V osmdesátých letech minulého století se o příspěvkových organizacích zmiňuje vyhláška federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem. Tato vyhláška poměrně podrobně upravovala podmínky pro nabývání věcí smlouvou do socialistického celospolečenského vlastnictví, právo hospodaření s národním majetkem a nakládání s pohledávkami nebo jinými majetkovými právy státních hospodářských organizací, rozpočtových organizací a jiných státních organizací. Ustanovení § 32 této vyhlášky zakotvuje právo řídícího nebo spravujícího orgánu, aby mohl příspěvkové organizaci určit, ve kterých případech je k účinnosti smluv o nabývání věcí do celospolečenského vlastnictví a o převodech práva hospodaření s národním majetkem třeba jejich schválení. Obdobné právo řídícího nebo spravujícího orgánu se mohlo týkat nakládání s pohledávkami a jinými majetkovými právy státu nebo organizací. Úprava v této vyhlášce byla zrušena aţ novou právní úpravou, zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Obdobná omezení jsou patrná i v dnešní právní úpravě, např. v zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, kdy dle ustanovení § 39b si zřizovatel (v tomto případě územní samosprávný celek) můţe vymínit předchozí souhlas, bez něhoţ je jinak právní úkon neplatný. 18
Na zákonné úrovni se s hospodařením příspěvkové organizace setkáváme koncem osmdesátých let v zákoně č. 129/1989 Sb., o rozpočtové soustavě Československé socialistické republiky a o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky (rozpočtová pravidla) a zákoně č. 163/1989 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České socialistické republiky (rozpočtová pravidla republiky). Oba tyto zákony zrušily dosavadní zákonnou úpravu ze sedmdesátých let. Ústřední orgány státní správy jsou dle této úpravy oprávněny k plnění úkolů v oboru své působnosti zřídit příspěvkové organizace. Vznikali-li zřízením a činností těchto organizací nové poţadavky na státní rozpočet federace nebo republiky, bylo ke zřízení třeba souhlasu federálního nebo republikového Ministerstva financí. Jestliţe z tohoto důvodu vznikly nové poţadavky na rozpočet národního výboru vyššího stupně, mohla být organizace zřízena jen se souhlasem tohoto národního výboru. Ústřední orgán státní správy v rámci zřizovacího procesu vydal o zřízení organizace zřizovací listinu, která měla zákonem stanovené obligatorní náleţitosti, mimo jiné vymezení základního účelu a tomu odpovídajícího předmětu činnosti a vymezení majetku, k němuţ měla organizace právo hospodaření. V průběhu celých devadesátých let minulého století byla přijata zákonodárným sborem v rámci reformy veřejné správy nová úprava okresních úřadů v zákoně č. 425/1990 Sb. Tento zákon stanovil, ţe okresní úřad řídí v souladu s právními předpisy a směrnicemi ústředních orgánů státní správy příspěvkové organizace a zařízení řízené ke dni 23. listopadu 1990 okresními a krajskými národními výbory, s případnými výjimkami stanovenými tímto zákonem. Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích pak dále zpřesňoval, ţe obecní úřad v oblasti samostatné působnosti plní úkoly, které mu uloţila obecní rada nebo obecní zastupitelstvo a usměrňuje po odborné stránce příspěvkové organizace. V souladu s touto zákonnou úpravou citovanou shora zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky) komplexně v návaznosti na oba výše uvedené zákony v § 31 stanovil, ţe ústřední orgány, okresní úřady a obce zřizují k plnění úkolů v oboru své působnosti příspěvkové organizace jako právnické osoby. Vznikali-li zřízením a činností těchto organizací nové poţadavky na státní rozpočet republiky, bylo ke zřízení třeba souhlasu ministerstva financí. Zřizovatel, stejně jako doposud, vydal o vzniku organizace zřizovací listinu. Ohledně finančního hospodaření § 32 téhoţ zákona blíţe uváděl, ţe pro příspěvkové organizace platí finanční vztahy určené zřizovatelem v rámci jeho rozpočtu.
19
Podle prováděcího předpisu k tomuto zákonu č. 576/1990 Sb., vyhlášky č. 205/1991 Sb., příspěvková organizace hospodařila s finančními prostředky získanými vlastní činností a s prostředky přijatými z rozpočtu zřizovatele, případně ze státního rozpočtu, a to v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem, dále s prostředky svých fondů, popř. přijatými od státních fondů. Ohledně finančního vztahu mezi zřizovatelem a příspěvkovou organizací platilo, ţe tento vztah byl určen příspěvkem zřizovatele na činnost organizace, dotací zřizovatele na investice nebo individuální dotací ze státního rozpočtu republiky na vybrané investiční akce. Příspěvek zřizovatele na činnost organizace slouţil k úhradě její provozní činnosti včetně výdajů na opravy a údrţbu základních prostředků, a to v případě, ţe tyto potřeby nebylo moţné uhradit jejími vlastními příjmy. Obdobná konstrukce zřizování a fungování příspěvkových organizací byla obsaţena v zák. č. 563/1990, který upravoval rozpočtová pravidla federace. Dle § 24 tohoto zákona federální ústřední orgány byly oprávněny zřídit k plnění úkolů v oboru své působnosti příspěvkové organizace jako právnické osoby. Vznikali-li zřízením příspěvkové organizace nové poţadavky na státní rozpočet federace, bylo ke zřízení třeba souhlasu Federálního ministerstva financí. Současná právní úprava příspěvkové organizace je obsaţena zejména v zákoně č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), zákoně č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Zákon č. 218/2000 Sb. opět konstatuje napojení příspěvkové organizace zřízené organizačními sloţkami státu na státní rozpočet. Příjmem státního rozpočtu jsou mimo jiné příjmy z činnosti organizačních sloţek státu a odvody příspěvkových organizací (§ 6 zákona č. 218/2000 Sb.). Naopak výdaji státního rozpočtu jsou výdaje na činnost organizačních sloţek státu a výdaje na činnost příspěvkových organizací v jejich působnosti (§ 7 zákona č. 218/2000 Sb.). Příspěvková organizace hospodaří obdobně jako v předchozí právní úpravě z devadesátých let s peněţními prostředky získanými hlavní činností a s peněţními prostředky přijatými ze státního rozpočtu v rámci finančních vztahů stanovených zřizovatelem. Dále příspěvková organizace hospodaří s prostředky svých fondů, s peněţními prostředky poskytnutými ze zahraničí a s peněţními prostředky poskytnutými z rozpočtů územních samosprávných celků a státních fondů, včetně prostředků poskytnutých České republice z rozpočtu Evropské unie (§ 53 zákona č. 218/2000 Sb.). Hospodaření příspěvkové organizace se řídí jejím rozpočtem, který po 20
zahrnutí příspěvku ze státního rozpočtu nebo stanovení odvodu do státního rozpočtu musí být sestaven jako vyrovnaný (§ 53 zákona č. 218/2000 Sb.). Rozpočet příspěvkové organizace můţe zahrnovat pouze náklady a výnosy související jen s ní poskytovanými sluţbami, které jsou předmětem její hlavní činnosti (§ 53 zákona č. 218/2000 Sb.). Rámec finanční vztahů stanovených zřizovatelem je vymezen příspěvky na provoz ze státního rozpočtu nebo odvod z provozu do státního rozpočtu, dotacemi na financování programů a akcí, návratnou finanční výpomocí a dotací (§ 54 zákona č. 218/2000 Sb.). Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích upravuje rozdělení právních poměrů správy dosavadních příspěvkových organizací mezi územní samosprávný celek a stát. Ustanovení § 57 tohoto zákona stanoví, ţe dosavadní státní podniky a státní příspěvkové organizace, u nichţ byla funkce zakladatele a pravomoc tyto organizace zřizovat, řídit a zrušovat přenesena na příslušná zastupitelstva obcí, nejsou organizačními sloţkami a jsou příspěvkovými organizacemi obce podle zákona o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů (viz níţe). Z tohoto ustanovení je patrné, ţe mohou existovat nejen příspěvkové organizace spravované státem, ale taktéţ příspěvkové organizace spravované územním samosprávným celkem, coţ dále rozvádí níţe uvedený zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Z ustanovení zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů je zřejmé, ţe územní samosprávný celek můţe ve své pravomoci k plnění svých úkolů, zejména k hospodářskému vyuţívání svého majetku a k zabezpečení veřejně prospěšných činností, zřizovat příspěvkové organizace jako právnické osoby, které zpravidla ve své činnosti nevytvářejí zisk (§ 23 zákona č. 250/2000 Sb.). Územní samosprávný celek zřizuje příspěvkové organizace pro takové činnosti ve své působnosti, které jsou zpravidla neziskové a jejichţ rozsah, struktura a sloţitost vyţadují samostatnou právní subjektivitu (§ 27 zákona č. 250/2000 Sb.). Zřizovatel i v tomto případě vydá o vzniku příspěvkové organizace zřizovací listinu. Příspěvková organizace hospodaří s peněţními prostředky získanými vlastní činností a s peněţními prostředky přijatými z rozpočtu svého zřizovatele. Dále hospodaří s prostředky svých fondů, s peněţitými dary od fyzických a právnických osob, včetně peněţních prostředků poskytnutých z Národního fondu a ze zahraničí a dále s dotacemi (§ 28 zákona č. 250/2000 Sb.).
21
Dopady historie vývoje do dnešních dnů 5 Z výše uvedeného stručného historického exkurzu je patrné, ţe příspěvková organizace je jiţ tradičním etablovaným subjektem v právních vztazích českého práva, který je způsobilý nabývat práv a povinností a jehoţ neziskové aktivity často zahrnují pole veřejného prospěchu, jako jsou například nemocnice, organizace v oblasti vědy a výzkumu, školy, ale i oblasti kulturního ţivota jakými mohou být muzea, galerie, divadla a další instituce. Z toho výčtu je, myslím, víc neţ jasné, ţe nastavit poměrně sloţitá a při tom jednotná pravidla pro všechny typy organizací, je úkol hodný génia. Z vlastní praxe mohu říci, ţe pravidla, která moţná pomůţou v nemocnici anebo ve škole, mohou pak v divadle být spíše na obtíţ. Navíc je potřeba odlišit i tu skutečnost, ţe některé příspěvkové organizace mají jako jediný zdroj příjmů provozní příspěvek od zřizovatele a oproti tomu jiné mají vícezdrojové financování. Jako příklad zde opět uvedu divadlo, které rovněţ pobírá vstupné od diváků. Zde se poměr provozního příspěvku k vybranému vstupnému, který je nazýván soběstačnost, pohybuje od 10% do 50%. Navíc jsou pak divadla - příspěvkové organizace vystaveny úplně jinému konkurenčnímu tlaku ze strany soukromých subjektů, neţ je tomu například u školy, nemocnice anebo ústavu sociální péče. K tomuto faktu je pak potřeba přičíst i skutečnost, ţe hospodaření příspěvkových organizací, zvláště pak mzdy, jsou regulovány. Příspěvková organizace - divadlo, kde jsou mzdy přesně určeny a ohraničeny mzdovými limity, se pak pohybuje na stejném trhu práce, jako soukromé divadlo. Jedná o poměrně paradoxní situaci, která obrovsky znevýhodňuje příspěvkové organizace a to zvláště u velmi kvalitních pracovních sil, které jsou zpravidla draţší, neţ ty méně kvalitní. Dále pak uvedu i fakt, ţe tento systém důsledně a důrazně zohledňuje odpracované roky, z čehoţ vyplývá, ţe zaměstnat kvalitního absolventa vysoké školy a dobrým jazykovým vybavením je věc nemoţná, neboť peníze, které mu nabídnete ho buďto přivedou k pláči anebo ho rozesmějí. To ţe jsou pak tyto tabulky téměř absurditou u uměleckých profesí snad ani nemusím uvádět. Jako další lahůdky bych uvedl hospodářský cíl příspěvkové organizace a tou je (pokud moţno) vyrovnaný rozpočet. U ústavu sociální péče, kde jsou více méně jasné příjmy z provozního příspěvku zřizovatele a více méně stabilní jak počet zaměstnanců, tak počet klientů, je tento úkol poměrně jednodušší neţ u příspěvkové organizace divadla. V divadle je z hlediska nákladů v kaţdé inscenaci jiný počet herců a dalšího personálu. 22
Z hlediska příjmů pak uvedu známé rčení, ţe divácká přízeň je poměrně vrtkavá, resp. ne vţdy se inscenátorům podaří udělat divadlo, které láká diváky. Z těchto „drobných provozních problémů“ myslím jasně vyplývá, ţe sestavit v jednom roce na jaře vyrovnaný rozpočet a v příštím roce ho pak realizovat je úkol hodný pouze pro neomylného věštce. Na těchto několika málo vybraných skutečnostech jsem chtěl demonstrovat skutečnost, ţe existence divadel – příspěvkových organizací v roce 2009, tedy dvacet let po sametové revoluci, je pro mě skutečnost přinejmenším překvapivá.
Právní analýza transformace tradičních pražských divadel 6 Síť praţských českých divadel byla, jak jiţ zmíněno výše, zřizována formou příspěvkových organizací Národním výborem hlavního města Prahy. V současné diskutované druhé vlně transformace příspěvkových organizací vzniká aktuální otázka, jakou nejvhodnější právní formu zvolit při transformaci stávající příspěvkové organizace v nový subjekt. Nabízí se několik variant, a to tyto základní právní subjekty: a.
obecně prospěšná společnost,
b.
kapitálové obchodní společnosti - společnost s ručením omezeným a akciová společnost.
Obecně prospěšná společnost 6.1 Obecně prospěšná společnost je upravena zákonem č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech. Jedná se o relativně nový právní subjekt, jehoţ fungování oproti čtveřici tradičních forem obchodních společností není natolik známé. Ze základní charakteristiky obecně prospěšné společnosti je důleţitá definice v § 2 citovaného zákona, kde je konstatováno, ţe obecně prospěšná společnost je právnickou osobou, která poskytuje veřejnosti obecně prospěšné sluţby za předem stanovených a pro všechny uţivatele stejných podmínek. Dále je výslovně uvedeno, ţe hospodářský výsledek (zisk) nesmí být pouţit ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců a musí být pouţit výhradně na poskytování obecně prospěšných sluţeb, pro které byla obecně prospěšná společnost zaloţena.
23
Generální koncepce obecně prospěšné společnosti spočívá v tom, ţe hospodářský výsledek musí být reinvestován ve prospěch obecně prospěšných sluţeb, pro které byla tato právnická osoba zaloţena. Případný zisk ani majetek takové právnické osoby si tedy nemohou přivlastňovat zakladatelé, členové orgánů, zaměstnanci ani jiné osoby. Kromě obecně prospěšných sluţeb, k jejichţ poskytování byla zaloţena, obecně prospěšná společnost můţe vykonávat i jiné činnosti (dle zákona tzv. doplňkovou činnost) za podmínky, ţe doplňkovou činností bude dosaţeno účinnějšího vyuţití majetku a zároveň tím nebude ohroţena kvalita, rozsah a dostupnost primárně určených obecně prospěšných sluţeb (§ 17 zákona č. 248/1995 Sb.). Tím se sleduje moţnost efektivnějšího vyuţití majetku, pracovních sil a posílení finančních zdrojů pro výkon obecně prospěšných sluţeb. Zisky z těchto doplňkových činností musí být pouţity ve prospěch hlavní činnosti, to jest té, která je zapsána v zakládací listině. Zakladateli obecně prospěšné společnosti mohou být fyzické osoby nebo právnické osoby (vč. státu - České republiky). Dle § 1, odst. 2 zák. č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze je hlavní město Praha veřejnoprávní korporací, která má vlastní majetek, má vlastní příjmy vymezené tímto nebo zvláštním zákonem a hospodaří podle vlastního rozpočtu. Hlavní město Praha je tedy právnickou osobou a je z tohoto důvodu eventuálně způsobilé být jedním ze zakladatelů či výlučným zakladatelem obecně prospěšné společnosti. V praxi hlavní město Praha funguje jako jediný zakladatel v rámci Činoherního klubu, o.p.s. Dle § 59 zák. č. 131/2000 Sb. je zastupitelstvu hlavního města Prahy vyhrazeno zakládat, zřizovat, kontrolovat a rušit právnické osoby a schvalovat jejich zakladatelské listiny, společenské smlouvy, zakládací smlouvy, zakládací listiny, stanovy a zřizovací listiny a rozhodovat o účasti hlavního města Prahy v jiţ zaloţených nebo zřízených právnických osobách. Pro příspěvkové organizace územních samosprávných celků dle § 37a zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů naopak platí, ţe příspěvková organizace nesmí zřizovat nebo zakládat právnické osoby nebo mít majetkovou účast v právnické osobě zřízené nebo zaloţené za účelem podnikání. Z tohoto je zřejmé, ţe příspěvková organizace územního samosprávného celku nemůţe zaloţit ani obecně prospěšnou společnost. Obecně prospěšná společnost se zakládá zakládací smlouvou podepsanou všemi zakladateli, popř. zakládací listinou v případě jediného zakladatele (§ 3 zákona č. 248/1995 Sb.). Po zaloţení obecně prospěšné společnosti následuje její vznik, přičemţ obecně 24
prospěšná společnost vzniká dnem zápisu do rejstříku obecně prospěšných společností (§ 4 zákona č. 248/1995 Sb.). Statutárním orgánem obecně prospěšné společnosti je správní rada. Správní rada má nejméně tři a nejvýše 15 členů a počet členů musí být vţdy dělitelný třemi. Členem správní rady můţe být pouze fyzická osoba, která je bezúhonná a má způsobilost k právním úkonům a není ani sama ani osoby jí blízké s touto obecně prospěšnou společností v pracovněprávním nebo jiném obdobném vztahu (§ 10 zákona č. 248/1995 Sb.). Funkční období členů správní rady je tříleté. Členové správní rady volí ze svého středu předsedu, který svolává a řídí jednání správní rady (§ 11 zákona č. 248/1995 Sb.). Do působnosti správní rady náleţí např. vydání statutu, kterým se podrobněji upraví vnitřní organizace obecně prospěšné společnosti, schvalování změn zakládací smlouvy nebo listiny, schvalování roční účetní závěrky a výroční zprávy obecně prospěšné společnosti, jmenování a odvolávání ředitele obecně prospěšné společnosti vč. rozhodování o dalších otázkách, které do působnosti správní rady svěřuje zakládací smlouva nebo listina (§ 13 zákona č. 248/1995 Sb.). Dalším z orgánů obecně prospěšné společnosti je ředitel. Ředitel řídí činnost obecně prospěšné společnosti, pokud tato činnost není zákonem, zakládací listinou nebo statutem vyhrazena do působnosti správní rady, popřípadě i jiného orgánu obecně prospěšné společnosti (§ 14 zákona č. 248/1995 Sb.). Dozorčí rada je kontrolním orgánem obecně prospěšné společnosti. Dozorčí radu zřizuje povinně obecně prospěšná společnost, do jejíhoţ majetku byl vloţen majetek státu nebo obce nebo která uţívá nemovitý majetek státu nebo obce, a obecně prospěšná společnost, která podle zvláštních předpisů účtuje v soustavě podvojného účetnictví. Dozorčí rada je nejméně tříčlenná a nejvýše sedmičlenná (§ 15 zákona č. 248/1995 Sb.). Dozorčí rada v rámci své pravomoci zejména přezkoumává roční účetní závěrku a výroční zprávu obecně prospěšné společnosti a nejméně jedenkrát ročně podává zprávu správní radě o výsledcích své kontrolní činnosti (§ 16 zákona č. 248/1995 Sb.). Hospodářský výsledek po zdanění, vykázaný ke konci účetního období, převádí obecně prospěšná společnost v celé výši do rezervního fondu. Rezervní fond pouţívá nejprve ke krytí ztráty vykázané v následujících účetních obdobích (§ 17 zákona č. 248/1995 Sb.). Je pouţíván v prvé řadě ke krytí ztráty a tedy i pro ochranu třetích osob a v dalším pak ke krytí ostatních nákladů. Je tedy nepochybné, ţe rezervní fond má prioritně slouţit ke krytí ztrát. Pouţití výrazu "nejprve" nemůţe dle mého názoru vyloučit výklad, ţe prostředky fondu není moţné pouţít také k jinému účelu neţ ke krytí ztrát. Při zajišťování 25
své činnosti se obecně prospěšná společnost můţe ucházet také o dotace ze státního rozpočtu, z rozpočtu územních samosprávných celků nebo ze státního fondu (§ 18 zákona č. 248/1995 Sb.). Z hlediska daňové úpravy platné pro obecně prospěšnou společnost v případě provozování divadla platí, ţe obecně prospěšná společnost dle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, neuplatňuje při poskytování kulturních sluţeb dle § 61 odst. e) zákona o dani z přidané hodnoty daň z přidané hodnoty na výstupu, neboť při výkonu divadelní činnosti se jedná o kulturní sluţby a tyto jsou pro ni dle zákona o dani z přidané hodnoty osvobozené. Kulturní činnosti jsou dle zakládacích dokumentů její hlavní činností stanovené zákonem č. 248/1995 Sb. Daň z přidané hodnoty nebude v takovém případě součástí ceny vstupenky, coţ se můţe jevit tak, ţe v konečném důsledku u spotřebitelů výrazně zvýhodňuje obecně prospěšnou společnost oproti ostatním subjektům. Na druhou stranu je ovšem nutné si uvědomit, ţe divadlo musí uhradit DPH z poskytnutých sluţeb či výrobků třetích osob (elektrika, plyn, sluţby spojů, další otsourcované sluţby, rekonstrukce divadla, výroba a úpravy scény a kostýmů apod.). Z tohoto pohledu je nutné s ohledem na DPH zváţit, která z právních forem je pro to, či ono divadlo výhodnější a hlavním faktorem pro takovéto rozhodnutí by měla podrobná ekonomická analýza kaţdého jednotlivého subjektu. V souladu s ustanovením § 9, odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví platí, ţe obecně prospěšná společnost je účetní jednotkou, která můţe vést účetnictví (podvojné) ve zjednodušeném rozsahu. Ohledně daně z příjmu je stěţejním ustanovení § 18 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, které stanoví, ţe u poplatníků, kteří nejsou zaloţeni nebo zřízeni za účelem podnikání, jsou předmětem daně vţdy příjmy z reklam, z členských příspěvků a příjmy z nájemného (poslední jmenované s určitou výjimkou). Zákon o dani z příjmu dále stanoví, ţe u těchto poplatníků nejsou předmětem daně zejména zaprvé příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání za podmínky, ţe náklady (výdaje) vynaloţené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním těchto činností jsou vyšší. Činnosti, které jsou posláním těchto poplatníků, jsou stanoveny zvláštními předpisy (např. zák. č. 248/1995 Sb.), popř. statutem, stanovami, zřizovacími a zakladatelskými listinami. Za druhé u této skupiny poplatníků nejsou předmětem daně příjmy z dotací, příspěvků na provoz a jiných podpor ze státního rozpočtu, rozpočtu kraje a rozpočtu obce
26
poskytnutých podle zvláštních právních předpisů a z prostředků poskytnutých státními fondy. Tentýţ paragraf dále uvádí, ţe za tyto poplatníky zaloţené nebo zřízené nikoliv za účelem podnikání se například povaţuje obecně prospěšná společnost. V návaznosti na osvobození příjmů je ale nutné doplnit, ţe oproti osvobozeným příjmům nelze uplatňovat ţádné daňově účinné náklady. Pro účel vhodnosti transformace praţského divadla jako příspěvkové organizace do formy obecně prospěšné společnosti rekapituluji, ţe zásadním faktorem pro volbu této právnické osoby je právní důvod zaloţení takové společnosti a způsob rozdělování zisku. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe základním atributem obecně prospěšné společnosti jako právnické osoby je poskytování obecně prospěšné sluţby veřejnosti s důleţitou podmínkou spočívající ve skutečnosti, ţe zisk nesmí být pouţit ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců. Zisk je tak moţné pouţít pouze na poskytování obecně prospěšných sluţeb, pro které byla obecně prospěšná společnost zaloţena. Výše zmíněnou koncepci doplňuje i způsob, jakým obecně prospěšná společnost naloţí s hospodářským výsledkem po zdanění, jelikoţ je povinna převést jej v celé výši do rezervního fondu. Navíc z hlediska daňové úpravy platné pro obecně prospěšnou společnost v případě provozování divadla platí, ţe obecně prospěšná společnost neuplatňuje při poskytování kulturních sluţeb daň z přidané hodnoty na výstupu, neboť při výkonu divadelní činnosti se jedná o kulturní sluţby a tyto jsou pro ni dle zákona o dani z přidané hodnoty osvobozené.
Společnost s ručením omezeným a akciová společnost 6.2 V rámci transformace praţských divadel se taktéţ nabízí vyuţití jedné z forem kapitálových obchodních společností, tj. společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Obchodní společnost je právnickou osobou zaloţenou za účelem podnikání. Společnost s ručením omezeným a akciová společnost mohou být zaloţeny i za jiným účelem, pokud to zvláštní právní předpis nezakazuje (§ 56 obchodního zákoníku). Tento model nepodnikatelské obchodní společnosti existuje jiţ od počátku účinnosti obchodního zákoníku a je moţné o něm v kontextu této práce blíţe uvaţovat. Jiným účelem neţ podnikáním se rozumí účel zájmový, jenţ je vzájemně (skupinově) prospěšný, anebo účel veřejně či obecně prospěšný, který má svým způsobem také zájmovou povahu. Právě pouze vyjma případů nepodnikatelských obchodních společností je podíl na vyprodukovaném zisku společnosti hlavním důvodem účasti fyzických nebo právnických osob na podnikání 27
společnosti. V praxi je nepodnikatelská obchodní společnost vyuţívána například u některých soukromých škol nebo nestátních zdravotnických zařízení. Samozřejmě, ţe tyto úvahy nevylučují v praxi zaloţení akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným za účelem podnikání. Přesto je nutné zdůraznit, ţe i v případě nepodnikatelského účelu nelze změnit nic na skutečnosti, ţe je vybrán subjekt, který je primárně v praxi určen na předem definované cíle činnosti určené tzv. předmětem podnikání včetně jeho základního poslání přinášet svému zakladateli majetkový prospěch. Lze asi jen těţko připustit, ţe statutární orgány konkrétní obchodní společnosti dopustí v podstatě poškozování zájmů společnosti v souvislosti s poskytováním veřejnosti obecně prospěšné sluţby, např. tím, ţe budou provozovat činnosti nevýhodné, dlouhodobě ztrátové a nepřinášející společnosti ţádné výhody. V souladu s § 105, odst. 2 obchodního zákoníku společnost s ručením omezeným můţe být zaloţena jednou či více osobami. Přitom platí, ţe
společnost s ručením
omezeným s jediným společníkem nemůţe být jediným zakladatelem nebo jediným společníkem jiné společnosti s ručením omezeným. Jedna fyzická osoba můţe být jediným společníkem nejvýše tří společností s ručením omezeným. Dle § 162, odst. 1 obchodního zákoníku můţe být akciová společnost zaloţena jedním zakladatelem, je-li zakladatel právnickou osobou, jinak dvěma nebo více zakladateli. Z uvedeného (spolu se závěry ohledně hlavního města Prahy jako právnické osoby a moţnosti fungovat v jiţ zaloţených nebo zřízených právnických osobách – viz výše) je opět zřejmé, ţe lze připustit, aby hlavní město Praha bylo výlučným nebo jedním ze zakladatelů kapitálové obchodní společnosti. V praxi se ovšem setkáváme s odlišnými případy, kdy např. společnost Semafor, s.r.o. má jediného společníka a jednatele Jiřího Suchého. (Z dostupných informací lze předpokládat, ţe kvůli Ţalobě, zaloţil anebo zaloţí v těchto dnech, obecně prospěšnou společnost Semafor, o.p.s., a to právě z důvodu obavy dopadů Ţaloby. Je nutno podotknout, ţe tak lze čistě teoreticky řešit situaci do budoucna, ale nikoliv do minulosti.) I zde je samozřejmě nutné zdůraznit, ţe pro příspěvkové organizace územních samosprávných celků dle § 37a zák. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů naopak platí, ţe příspěvková organizace nesmí zřizovat nebo zakládat právnické osoby (tj. v našem případě např. akciovou společnost nebo společnost s ručením omezeným) nebo mít majetkovou účast v právnické osobě zřízené nebo zaloţené za účelem podnikání. Z hlediska daňové úpravy platné pro obchodní společnosti je zřejmé, ţe z hlediska DPH je v souladu se zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty osobou 28
osvobozenou od uplatňování této daně pouze obchodní společnost, pokud její obrat nepřesáhne za částku 1.000.000,- Kč za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců. Na obchodní společnosti dopadají výjimky uvedené v § 9 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, které by jim umoţňovaly vést účetnictví (podvojné) ve zjednodušeném rozsahu pouze u obchodních společností, které nepodléhají povinnosti auditu. Ohledně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu platí, ţe tento v § 18 odst. 8 uvádí, ţe za poplatníky, kteří nejsou zaloţeni nebo zřízeni za účelem podnikání, se nepovaţují obchodní společnosti a druţstva, i kdyţ nebyly zaloţeny za účelem podnikání. S ohledem na tuto skutečnost nelze vyuţít shora citovaný výčet případů u obecně prospěšné společnosti, které vymezují případy osvobození od daně z příjmu. Z hlediska hodnocení vhodnosti transformace praţských divadel do formy kapitálových obchodních společností rekapituluji, ţe lze tyto obchodní společnosti zaloţit k nepodnikatelskému účelu, přičemţ z hlediska jejich fungování pro ně platí standardní úprava kapitálových společností obsaţená v obchodním zákoníku.
Závěr porovnání typu právních subjektů 6.3 S ohledem na výše uvedené závěry je zřejmé, ţe pro jednoznačné určení vhodnosti té které právnické osoby by bylo taktéţ nezbytné provést hloubkovou ekonomickou a daňovou analýzu. Z uvedeného srovnání transformace praţských divadel do právní formy obecně prospěšné společnosti nebo kapitálových obchodních společností se můţe jevit, ţe z právního pohledu a výše zmiňovaných argumentů vhodné vyuţít subjekt obecně prospěšné společnosti s ohledem na skutečnost, ţe obecně prospěšná společnost je přímo ex lege koncipována pro poskytování obecně prospěšné sluţby veřejnosti za předem stanovených a pro všechny uţivatele stejných podmínek. Z hlediska hospodaření této společnosti je taktéţ vyhovující konstrukce zákazu pouţití zisku ve prospěch zakladatelů, členů jejích orgánů nebo zaměstnanců. Zisk tak musí být pouţit výhradně na poskytování obecně prospěšných sluţeb, pro které byla obecně prospěšná společnost zaloţena. Pokud pak dopředu počítáme se skutečností, ţe divadlo bude dosahovat v podstatě minimálního zisku a provozovat obecně prospěšnou sluţbu veřejnosti, jeví se výhodnější obecně prospěšná společnost. Pro hospodaření obecně prospěšné společnosti dále platí, ţe hospodářský výsledek po zdanění, vykázaný ke konci účetního období, převádí obecně prospěšná společnost v celé výši do rezervního fondu. V případě provozování divadla platí, 29
ţe obecně prospěšná společnost neuplatňuje při poskytování kulturních sluţeb daň z přidané hodnoty na výstupu, neboť při výkonu divadelní činnosti se jedná o kulturní sluţby a tyto jsou pro ni dle zákona o dani z přidané hodnoty osvobozené. Naopak kapitálová společnost, koncipovaná jako nezisková a například ze 100 % vlastněná MHMP (tedy dnešním zřizovatelem)
je věc doposud v praxi v ČR
nevyzkoušená. Na druhé straně tuto právní formu pouţívá např. město Vídeň pro svou největší scénu, tedy Verrainigte Bühnen Wien, jiţ mnoho let. V těchto dnech nepadá tato právní forma pro případnou transformaci vůbec do úvahy, a to neţ se vyřeší Ţaloba, resp. neţ dojde k notifikaci grantového systému, kdy se vůbec poprvé ukáţe, jak tento proces proběhne a s jakým výsledkem. Nemyslím si však, ţe forma obchodní společnosti musí být a priori nejvhodnější, jedná se však o krok méně probádaným směrem.
Rozbor právního prostředí v oblasti grantové politiky 7 Máme–li v této práci hledat odpověď na otázku, zdali je v této době vhodné právní prostředí pro transformaci příspěvkových organizací – divadel v hlavním městě Praze, je potřeba hledat i odpověď na otázku, do jaké míry můţe být Ţaloba úspěšná. Při úspěchu Ţaloby by totiţ byl zásadně paralyzován celý grantový systém hlavního města Prahy a je tedy zřejmé, ţe posílat do tohoto systému subjekty nově vzniklé transformací příspěvkových organizací divadel by nebylo příliš rozumné, spíše by to hraničilo s hazardem. Při těchto úvahách bych se opřel mimo jiné i manuál Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe k této problematice: MANUÁL PRO POSKYTOVATELE A PŘÍJEMCE VEŘEJNÉ PODPORY I. POJEM VEŘEJNÁ PODPORA A OPATŘENÍ PŘEDSTAVUJÍCÍ VEŘEJNOU PODPORU ÚVOD Úvodní část informativní příručky se věnuje otázce veřejné podpory v souvislosti se Smlouvou o založení Evropského hospodářského společenství. Tato Smlouva má významné dopady na možnost využití veřejných prostředků v členských zemích Evropské unie, tedy i 30
v České republice. Hlavním principem je totiž extrateritoriální (nadnárodní) aplikace soutěžních pravidel Společenství na veřejnou podporu poskytovanou v České republice. ZÁKLADY KONTROLY VEŘEJNÉ PODPORY V EVROPSKÉ UNII Základ právní úpravy kontroly veřejné podpory zůstal nezměněn od podepsání Smlouvy o založení Evropského hospodářského společenství v roce 1957. Základní pravidla pro kontrolu veřejné podpory jsou obsažena v článcích 87 až 89 Smlouvy. První odstavec článku 87 stanoví, že : „Nestanoví-li tato Smlouva jinak, jsou se společným trhem neslučitelné jakékoliv formy podpory poskytované státem nebo ze státních prostředků, které zvýhodňováním určitých podniků nebo určitých odvětví výroby narušují soutěž nebo hrozí narušením soutěže, pokud nepříznivě ovlivňují obchod mezi členskými státy.“ Jednotlivá kritéria výše uvedené definice lze blíže objasnit následujícím způsobem: a) Pravidla veřejné podpory pokrývají pouze opatření, při kterých dojde k přesunu státních prostředků (může se jednat o prostředky národní, regionální, obecní, prostředky veřejných bank, nadací atd.). Veřejná podpora nemusí být poskytnuta přímo státem samotným. Může dojít k jejímu poskytnutí také ze strany soukromých či veřejných zprostředkovatelů určených státem, např. v případě, kdy je soukromá banka pověřená správou prostředků státního programu podpory. Přesun finančních prostředků představující poskytnutí veřejné podpory může mít také různé formy: dotace, slevy na dani, záruky za úvěr, odpuštění penále apod. b) Poskytnutím veřejné podpory dochází ke zvýhodnění příjemce podpory, které by za běžných tržních podmínek nezískal. Méně obvyklé příklady zvýhodnění mohou být např. tyto: společnost zakoupí/pronajme pozemek vlastněný veřejnou institucí (např. obcí) za cenu nižší než tržní; společnost prodá státu pozemek za cenu vyšší než tržní; společnost využívá zvýhodněný přístup k infrastruktuře zdarma; společnost získá záruku státu za úvěr; společnost získá příspěvek na reklamu. Pokud příjemce podpory získává výše zmíněné zvýhodnění na úkor ostatních soutěžitelů, tzn. opatření je selektivní nikoli obecné (určené všem soutěžitelům bez rozdílu na daném trhu členského státu), je splněno jedno z kritérií definice poskytnutí veřejné podpory. 31
Opatření je považováno za selektivní např. ve chvíli, kdy poskytovatel veřejné podpory uplatňuje volné uvážení při výběru příjemce podpory nebo pokud je omezena platnost opatření pouze na část území členského státu či určité odvětví výroby. c) a d) K potenciálnímu narušení soutěže a ovlivnění obchodu mezi členskými státy dochází již ve chvíli, kdy příjemce podpory vykonává podnikatelské aktivity a účastní se trhu, na kterém probíhá obchod mezi členskými státy. Právní forma příjemce podpory není v tomto kontextu důležitá, jelikož i nezisková organizace může vykonávat podnikatelské aktivity. Evropská komise dospěla k závěru, že pouze tzv. podpora de minimis (viz níže v části III.) neovlivňuje soutěž ani obchod mezi členskými státy a není proto považována za veřejnou podporu ve smyslu článku 87 (1) Smlouvy. Při splnění všech kritérií uvedených pod body a) až d) dochází k poskytnutí veřejné podpory, která je všeobecně neslučitelná se společným trhem a může být prohlášena za slučitelnou pouze za podmínek zmíněných níže. Druhý odstavec článku 87 Smlouvy uvádí případy veřejné podpory, které jsou automaticky vyňaty z výše uvedeného obecného zákazu. Jedná se o tři druhy podpory, které lze obecně vymezit jako pomoc „sociálního“ charakteru; pomoc určenou na likvidaci škod způsobených mimořádnými událostmi a pomoc určenou ekonomice určitých oblastí Spolkové republiky Německo dotčených rozdělením Německa. Třetí odstavec článku 87 uvádí ty druhy veřejné podpory, které mohou být považovány za slučitelné se společným trhem Společenství. Jedná se o tyto druhy veřejné podpory: podpory, které mají napomoci hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo s vysokou nezaměstnaností; podpory, které mají napomoci uskutečnění některého významného projektu společného evropského zájmu anebo napravit vážnou poruchu v hospodářství některého členského státu; podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit nebo oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem …
32
podpory, které mají napomoci kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu a soutěže ve Společenství v míře odporující společnému zájmu; jiné druhy podpor, které mohou být vymezeny rozhodnutím Rady přijatým kvalifikovanou většinou na návrh Komise. Článek 87 tedy obsahuje obecný zákaz veřejné podpory ovlivňující obchod mezi členskými státy EU, ale současně vymezuje ty druhy veřejné podpory, které jsou automaticky považovány za slučitelné se společným trhem a ty druhy veřejné podpory, které mohou být považovány za slučitelné se společným trhem. Podpory, které mohou být považovány za slučitelné se společným trhem podle uvedených výjimek musejí být ovšem předem notifikovány Evropské komisi.
Pokud bychom vnímali tento manuál, jako závazné právní stanovisko a dali je dohromady s faktem, ţe grantový systém hlavního města Prahy nebyl nikdy notifikován, vyjde nám jednoznačná skutečnost, ţe se jedná o podporu neslučitelnou se společným trhem a tudíţ zde hrozí v konečném důsledku riziko, ţe bude označena za neoprávněnou a ţe dosti reálnou se stává hrozba, ţe příjemce bude muset takovouto podporu vrátit. MHMP si nechal na tato rizika vypracovat dva posudky, které se situací zabývají podrobněji a které situaci nevidí tak jednoznačně jako ji naznačuje stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe. Jako první uvedu citaci z vyjádření vypracovaného advokátní kanceláří Kříţ a Bělina: Toto vyjádření se nejdříve zabývá obecným pojmenováním situace, pojmů a paragrafů smlouvy SES, které je v podstatě shodné s tím co zde jiţ bylo uvedeno a dále pak dělá vlastní závěry: S ohledem na závěr předchozího odstavce je zřejmé, že jistá rizika spočívající ve vrácení grantů či jistá, i když spíše teoretická, rizika finančních sankcí v souvislosti s poskytováním dotací zde mohou existovat. Předpokladem těchto negativních důsledků je však právě protiprávnost dotace. Tuto protiprávnost lze konstatovat tehdy, pokud je dotčená dotace poskytnuta v rozporu s obecným zákazem veřejných podpor ovlivňujících obchod mezi členskými státy (viz čl. 87 odst. 1 SES), anebo je-li poskytnuta bez notifikace Komisi (v souladu s čl. 88 odst. 3 SES) a bez případného následného povolení, ačkoli může být eventuálně považována za slučitelnou se společným trhem (čl. 87 odst. 3 SES), přestože 33
nespadá do režimu de minimis (viz níže), anebo je-li poskytnuta v rozporu se záporným rozhodnutím Komise, anebo je-li příjemcem dotace zneužívána. Naopak protiprávnost konstatovat nelze, nedojde-li ovšem ke zneužití příjemcem, u veřejných podpor de minimis (podpory malého rozsahu) za splnění podmínek stanovených Nařízením Komise (ES) č. 1998/2006 ze dne 15. prosince 2006 o použití článků 87 a 88 Smlouvy na podporu de minimis (dále jen „Nařízení č. 1998/2006") a dále u takových veřejných podpor, kterým bylo Komisí uděleno pozitivní stanovisko. Budeme-li se zabývat podrobněji otázkou, zda účelové dotace poskytované hl. m. Prahou v oblasti kultury a umění, rozdělované systémem navrhovaným PSP, jsou nepřípustnou veřejnou podporou ve smyslu čl. 87 SES, je třeba oddělit samotné navrhované obecné zásady pro poskytování grantů od případů udělení konkrétních grantů. Zásady rozdělování účelových dotací (grantů) v oblasti kultury a umění pro rok 2009, založené na koncepci vymezené v příloze č. 1 usnesení zastupitelstva hl. m. Prahy č. 39/19 ze dne 29. 6. 2006, obecně samy o sobě dle našeho názoru nevyvolávají přímé nebezpečí pozdějšího vrácení grantů jejich příjemci či nebezpečí finančních sankcí pro Českou republiku a hlavní město Prahu, neboť, mimo to, že lze pochybovat, že by ze samotných rozebíraných zásad vyplýval negativní dopad na obchod mezi členskými státy EU, resp. negativní dopad na národní hospodářství jiného členského státu, což je jeden z podstatných znaků nepřípustné veřejné podpory, je zde ta skutečnost, že granty mají být mezi žadatele rozdělovány podle předem stanovených uměleckých i ekonomických kritérií systémem bodového hodnocení, nikoli tedy ryze selektivní metodou na základě volného uvážení poskytovatele. Lze však současně konstatovat, že v bodovacím systému tak, jak je popsán v nám předloženém dokumentu „Zásady pro poskytování účelových dotací - grantů hl. m. Prahy v oblasti kultury a umění v r. 2009", podle našeho názoru absentují jasná pravidla stanovící váhu jednotlivých kritérií prostřednictvím bodové stupnice přiřazené jednotlivým kritériím; stejně transparentní by měl být následně i výstup hodnocení Grantovou komisí. Doporučujeme bodovací systém v tomto směru doplnit a zároveň doporučujeme přesněji specifikovat jednotlivá kritéria pro posuzování žádostí, tak aby byly dostatečně transparentní a bylo zamezeno jejich možnému subjektivnímu posuzování ze strany Grantové komise, což dle našeho názoru současný stav vymezení jednotlivých kritérií může umožňovat.
34
Mimo pochybností uvedených výše ohledně bodování jednotlivých kritérií v rámci bodovacího systému si dovolujeme uvést i jisté další výhrady, jako je například způsob ustavení Grantové komise, který tak, jak je definován v nám předložených dokumentech, není zcela transparentní a dále požadavek, aby i subjekty, kterým povinnost zpracovávat výroční zprávu a pravidelnou účetní závěrku zákon vůbec nepředepisuje, připojily k žádosti o dotaci roční zprávu o činnosti, roční účetní závěrku a další obdobné dokumenty za období 4 roky nazpět, se jeví jako velmi přísný a může být vykládán jako diskriminační, neboť v praxi pro tyto subjekty znamená značnou zátěž negativně ovlivňující jejich přístup ke grantům. Z důvodu větší transparentnosti systému lze též doporučit, aby se podmínky smlouvy o poskytnutí účelové dotace, zejména v předložených dokumentech zmiňované podmínky užití a čerpání grantu, staly volně dostupnými v podobě, ve které se budou stávat nedílnou součástí smluv o poskytnutí účelové dotace se všemi příjemci grantů. Jak již bylo uvedeno výše, apriori nevyvozujeme ze samotných předložených zásad pro poskytování grantů v roce 2009 přítomnost všech znaků nepřípustné veřejné podpory ve smyslu čl. 87 SES. Nicméně musíme konstatovat, že negativní důsledky popsané v úvodu nelze v žádném případě kategoricky vyloučit, neboť zásady pro rozdělování grantů neobsahují dostatečné záruky, že v konkrétních případech nedojde k naplnění všech znaků protiprávní veřejné podpory. Pokud v souvislosti s jednotlivými případy udělení grantu dojde k odklonu odpovědných orgánů či žadatelů od zásad grantového systému, bude postupováno na základě neúplných či chybných informací apod., pak může dojít k narušení hospodářské soutěže a bude-li shledán negativní dopad na obchod mezi členskými státy, nelze vyloučit, že Komise vydá rozhodnutí o navrácení dotace. Ke stejnému závěru pak pravděpodobně dospěje i případ zneužití grantu příjemcem. V dané věci lze uvést též následující. Z koncepce kulturní politiky hlavního města Prahy z roku 2006, která tvoří základ grantového systému, vyplývá, že granty jsou výdajovou položkou rozpočtu na kulturu, který je tvořen v případě Prahy částkou převyšující 1 miliardu korun českých. V předložených zásadách grantového systému pak nikde není dán konkrétní rozsah poskytovaných grantů. Přestože lze předpokládat, že většina udělených grantů se bude pohybovat v rámci podpory de minimis (ostatně prohlášení o podporách přijatých v režimu de minimis je povinou součástí žádosti o grant), zásady pro přidělováni grantů nijak nevylučují možnost, že dojde k poskytnutí dotace, která limity de minimis (200.000,- Euro za 3 roky) přesáhne, a to dokonce s ohledem na zmíněné disponibilní 35
prostředky významnou měrou. Mělo-li by k takovým případům dojít, jsme toho názoru, že přes naše výše uvedené závěry není vhodné takovéto granty většího rozsahu udělovat bez předchozího schválení Komisí, zejména proto, že již samo neplnění notifikační povinnosti dle čl. 88 odst. 3 SES, pokud by bylo shledáno, může vést k řízení o porušení SES před ESD.
Advokátní kancelář Kříţ a Bělina není ve svém úsudku tak striktní, jako Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, nicméně to nejdůleţitější je shoda v tom, ţe grantový systém bez notifikace je systém dosti nestabilní a náchylný k zhroucení. Na tento posudek reagovala paní Marta Smolíková, ředitelka Otevřené společnost o.p.s, ProCulture – výzkumné, informační a vzdělávací centrum pro umění a kulturu a členka poradního sboru Primátora. Její reakce více méně nepolemizuje se závěry renomované advokátní kanceláře, ale nabízí úplně jiný úhel pohledu, z nějţ výňatek uvádím:
Poradnímu sboru primátora HMP pro umění a kulturu (PSP) RE: Vyjádření AK Kříž a Bělina k systému rozdělování účelových dotací (grantů) pro rok 2009. V Praze dne 27. října 2008
Vážené kolegyně, vážení kolegové, jako členka PSP jsem dostala výše uvedené vyjádření Advokátní kanceláře Kříž a Bělina, přičemž si dovoluji upozornit na dva následující dokumenty, které zmiňované vyjádření nikterak nezohledňuje: 1.
Článek 151 Maastrichtské smlouvy (SES - Smlouva o Evropském společenství z r.
1991) prohlašuje, že „Společenství bude přispívat na rozkvět kultury členských států při současném respektování jejich národní regionální různorodosti a zároveň bude zdůrazňovat společné kulturní dědictví“.
36
Přičemž k vytvoření skutečného evropského kulturního prostoru se žádá, aby Unie šířila kulturní spolupráci mezi členskými státy a v případě nutnosti ji podporovala a doplňovala v těchto oblastech: šíření kultury a dějin evropských národů; uchovávání a ochrana kulturního dědictví evropského významu; nekomerční kulturní výměny; umělecká, literární a audiovizuální tvorba; spolupráce s třetími zeměmi a odpovídajícími mezinárodními organizacemi.
Pokud je řečeno doplňovala, předpokládá se, že těžiště podpory je poskytováno z jednotlivých zemí, regionů či měst, přičemž základní princip tkví v respektu k národní i regionální různorodosti, a tedy i v tom, že kultura je v kompetenci jednotlivých států, krajů, měst či obcí.
2.
Připomínám také, že loňského roku vstoupila v platnost Úmluva UNESCO o
ochraně a podpoře rozmanitosti kulturních projevů, ke které Evropská unie přistoupila jako celek. Přestože Senát ČR odmítl ratifikovat tuto Úmluvu, ratifikační proces v ČR má být obnoven, a Úmluva v EU již platí. Tento nový nástroj podpory umění a kultury na úrovni mezinárodního práva obsahuje:
Článek 6 – Práva Stran na vnitrostátní úrovni 1. V rámci svých politik a opatření v oblasti kultury, jež jsou popsány v čl. 4 odst. 6, a s ohledem na okolnosti a vlastní potřeby může každá Strana přijímat opatření na ochranu a podporu rozmanitosti kulturních projevů na svém území. 2. Tato opatření mohou zahrnovat: a) právní opatření, jejichž cílem je chránit a podporovat rozmanitost kulturních projevů;
37
b) opatření, jež vhodným způsobem poskytují místním kulturním činnostem, statkům a službám příležitosti nalézt místo mezi těmi, které jsou k dispozici na území Strany, pokud jde o příležitost pro tvorbu, produkci, šíření, distribuci a využívání, včetně opatření týkajících se jazyka používaného pro takovéto činnosti, statky a služby; c) opatření, jejichž cílem je poskytnout nezávislým vnitrostátním kulturním odvětvím a činnostem neformálního sektoru skutečný přístup k prostředkům tvorby a šíření kulturních činností, statků a služeb;
d) opatření, jejichž cílem je poskytování veřejných finančních podpor; e) opatření, jejichž cílem je povzbuzovat neziskové subjekty a veřejné a soukromé instituce, umělce a ostatní profesionály v odvětví kultury, aby rozvíjeli a podporovali svobodnou výměnu a svobodný pohyb myšlenek, kulturních projevů i kulturních činností, statků a služeb a aby v rámci svých činností podněcovali tvorbu a podnikavost; f) opatření, jejichž cílem je zřízení veřejnoprávních institucí a jejich náležité podporování; g) opatření, jejichž cílem je povzbuzovat a podporovat umělce a ostatní osoby podílející se na tvorbě kulturních projevů; h) opatření, jejichž cílem je podporovat rozmanitost médií, a to i prostřednictvím veřejnoprávního rozhlasového a televizního vysílání.
Závěr: V případě, že by pražské kulturní granty opravdu porušily SES a došlo by na Evropský soudní dvůr, jednalo by se nejspíš o právně velmi zajímavý případ: na jedné straně ES žádá podporu pro umění a kulturu a uznává právo jednotlivých zemí finančně podporovat vlastní umění a kulturu a na druhé straně - jak varuje AK Kříž a Bělina - by to zakazovala, případně sankcionovala? V Zásadách je tedy třeba sledovat především, jestli se podpora opravdu má týkat neziskových subjektů a veřejných a soukromých institucí, umělců a ostatních profesionálů v odvětví kultury, což stanovisko vůbec neřeší, přestože upozorňuje na možnost zneužití.
38
Pokud jsou tedy posuzovány Zásady pro poskytování účelových dotací – grantů hl. m. Prahy v oblasti umění a kultury, domnívám se, že je třeba zohlednit i tyto dokumenty, nikoli pouze zkoumat naplnění znaků veřejné podpory.
Paní Marta Smolíková nabízí ve svém výkladu argumentaci jisté části kulturní veřejnosti, který však nebude při řešení Ţaloby rozhodující. Poměrně jistější náznak toho, jak se bude chovat Evropská komise a jak by se mohla situace vyvíjet přináší níţe uvedený materiál.
HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MAGISTRÁT HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY ODBOR KULTURY, PAMÁTKOVÉ PÉČE A CESTOVNÍHO RUCHU Vnitřní sdělení k uložení ke zpracování materiálu na vědomí k přepracování i k vyřízení do programu ke zpracování stanoviska jednání ke zpracování návrhu odpovědi Termín: Pro
Č.j.
Jan Kněžínek, ředitel OKP MHMP
Vyřizuje /
Mgr. Lišková / 2833
Počet stran
1/2
Datum
20.6.2008
l. Věc
Zpráva z jednání se zástupci Evropské komise, která proběhla dne 18.6.2008 v Bruselu
Vážený pane řediteli, dne 18.6.2008 proběhla v Bruselu schůzka se zástupci Evropské komise k problematice přidělování grantů hlavním městem Prahou v oblasti kultury a umění. Za hlavní město Prahu se jednání zúčastnily : - JUDr. Lenka Danielisová, ředitelka legislativního a právního odboru MHMP 39
- Mgr. Iva Palcrová, vedoucí oddělení soukromého práva legislativního a právního odboru MHMP - Mgr. Radana Lišková, za OKP MHMP.
Za Úřad pro ochranu hospodářské soutěže se jednání zúčastnil ing. Petr Križan, ředitel odboru veřejné podpory. Závěry, které z jednání vyplynuly: 1) Kauza pana Petra Kratochvíla – doporučením EK bylo s panem Kratochvílem komunikovat a vyjednávat, protože právě na neochotu k jednání ze strany hl. m. Prahy si pan Kratochvíl stěžuje. Výsledkem komunikace by mělo být nalézt akceptovatelné řešení, důsledkem čehož by bylo vzetí stížnosti pana Kratochvíla, podané k EK v roce 2007, zpět. Vhodný krok EK spatřuje ve sdělení pana Kratochvíla v tom smyslu, že hl. m. Praha projevuje snahu jednat, komunikuje a snaží se nalézt vhodné řešení. V případě, že pan Kratochvíl bude na stížnosti trvat, bude se jí muset EK podrobně zabývat a případně může nastat situace, kdy za období, kdy pan Kratochvíl žádal o grant a ten mu nebyl přidělen (v letech 2006 a 2007), budou muset ostatní příjemci grantů tento vrátit, a to z toho důvodu, že granty byly přidělovány na základě netransparentních kriterií způsobem, který je vůči určitým subjektům možno považovat za diskriminující s tím, že došlo k porušení čl.87 a 88 Smlouvy o EU. 2) Nový grantový systém – v případě nového grantového systému EK důrazně doporučuje, zavést u přidělování jednotlivých grantů systém bodového hodnocení, který bude transparentní a nediskriminační a udělení každého grantu bude tzv. změřitelné, i s tou výhradou, že přidělování bodů za splnění jednotlivých zvolených kriterií bude nevyhnutně založeno na určitém subjektivním prvku, zejména pokud jde o uměleckou hodnotu jednotlivých projektů. Dotace na vstupenku byla zástupci EK hodnocena pozitivně, její praktická aplikace ověřena ve Španělsku, kde se používá plošně. Pokud by měla být z nového grantového schématu vyřazena, pak před jeho schválením příslušnými orgány hl. m. Prahy doporučuje EK jednotlivé kroky jeho tvorby s nimi průběžně konzultovat, následně požádat i o formální finální konzultaci a schválení, což lze chápat jako 40
mimořádně vstřícné gesto. EK dosud neřešila problematiku podpory kultury v žádné členské zemi Evropské unie ve vztahu ke konkrétní stížnosti, v tomto ohledu bude muset ČR zafungovat jako precedenční případ. Jediná, typově obdobná problematika, se týkala filmové tvorby (Španělsko), kde byl zaveden specifický evaluační systém; bylo nám přislíbeno jeho zaslání s tím, že v praxi může hl.m. Praze posloužit jako jakýsi „vzor“ při tvorbě bodového hodnocení v novém grantovém systému. 3) V závěru jednání vyplynulo, že pokud hl. m. Praha zaručí všem žadatelům o grant spravedlivý proces, což spatřuje EK právě v zavedení bodového systému a nastavení delšího časového období pro granty (minimálně na 4 roky, lépe na 6 let s postupným uvolňováním) a podaří se vyřešit stažení stížnosti, nebude se nadále EK touto problematikou nadále z procedurálně formálního hlediska zabývat. Je ovšem ochotná poskytnou hl. m. Praze značný argumentační komfort pro potenciální budoucí „nespokojence“ tím, že vydá pozitivní stanovisko k rozumně nastavenému systému finanční podpory v kultuře s tím, že by rovněž odpadl problém ohledně notifikace z hlediska veřejné podpory.
Z výše uvedené zprávy lze dovodit, jak by postupovala Evropská komise v případě silového řešení. Na druhé straně doporučuje Praze v podstatě to samé co ve svém dopise Christian Pronay, tedy uzavřít s panem Petrem Kratochvílem dohodu. Z dostupných informací, však začíná být zřejmé, ţe hl. m. Praha se nechce řídit doporučením úředníků Evropské komise a chce vyčkat na oficiální rozhodnutí Evropské komise, nebo Evropského soudního dvora. Na můj dotaz, co ví o situaci Petr Kratochvíl, mi bylo sděleno, ţe oficiální stanovisko Evropské komise zní, ţe věc je v šetření. Jedná se tedy zatím o jakýsi bludný kruh, kdy Evropská komise dává hlavnímu městu Praze svým „šetřením“ čas uzavřít dohodu s Petrem Kratochvílem a dalšími subjekty, ale ze strany města se nikdo nesnaţí takovouto dohodu uzavřít. Dříve či později tedy bude muset dojít k vystoupení z tohoto bludného kruhu, coţ se dnes jeví tak, ţe k němu dojde aţ soudním rozhodnutím Evropského soudního dvora.
41
Závěr V závěru se tedy pokusím napsat svůj názor na otázky, které byly vzneseny na konci kapitoly. Lze v současné právní a faktické situaci vůbec transformovat PO – divadla v působnosti MHMP? Myslím, ţe z této práce jasně vyplývá, ţe v současné situaci transformaci provést nejde. Případný úspěch Ţaloby by sice byl retrospektivní, ale pokud nedojde k notifikaci nově poskytnutých grantů, bude tato podpora přinejmenším napadnutelná, resp. by mohla být označena za neoprávněnou. Současný stav je takový, ţe přidělování čtyřletých grantů, tedy grantů přesahujících částku de minimis bylo v roce 2009 pozastaveno (právě kvůli naprosto nepřehledné situaci). HLMP resp. poradní sbor primátora v oblasti kultury vymýšlí nová pravidla pro přidělování těchto grantů. Na podzim by pak měly být přiděleny první granty v novém grantovém systému, u kterých lze předpokládat, ţe by měly být následně notifikovány. Jak bude probíhat tento proces, kdo do něj bude vstupovat a kdo ho bude zpochybňovat lze dnes jen stěţí předvídat. Z této skutečnosti je myslím více neţ zřejmé, ţe zahájit transformaci před vyjasněním této velmi sloţité situace a poslat tak další subjekty do právně a tedy i finančně naprosto nestabilního prostředí, by obrovský hazard, který by mohl skončit naprostou katastrofou. Na druhé straně tato práce jasně pojmenovala i ti skutečnost, ţe transformace přípěvkách organizací v oblasti kultury je nezbytnou nutností, ale půjde ji zahájit teprve v okamţiku, kdy se celá situace stane poněkud přehlednější. Do jaké právní formy nejlépe směřovat transformaci PO? Tato práce sice naznačuje, ţe svou podstatou se jeví jako vhodnější forma O.p.s. neboť byla vymyšlena a postavenu pro druh organizací, který je dnešním PO divadlům v působnosti MHMP velmi blízký. Na dru straně bych nevylučoval ani s.r.o. nebo a.s. Hodně bude záleţet na ekonomické analýze tohoto problému, ale stejně pak bude rozhodovat i odvaha, jestli se někdo pustí tou méně probádanou cestou a zkusím na jejím konci vyuţít výhody i nevýhody, které forma s.r.o. anebo a.s. skýtá.
42
Seznam pouţité literatury Knihy: 1) Správní právo – Obecná část, Dušan Hendrych a kolektiv, C.H. Beck, 5. vydání
Dokumenty: 1) Dopis Christiana Pronaye, ze dne 15. května 2008 2) Dopis Marty Smolíkové, ředitelky Otevřené společnost o.p.s, ProCulture ze den 27. 10. 2008 3) Manuál Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe k této problematice 4) Nařízením Evropské komise č. 1998/2006 ze dne 15. 12. 2006 5) Nařízení vlády č. 100/1966 Sb., 6) Nařízení č. 14/1971 Sb., o finančním hospodaření státních a dalších hospodářských organizací 7) Smlouva o zaloţení Evropského společenství 8) Usnesení ZHMP č. 35/35 ze dne 29. 11. 2001, jehoţ součástí je také Deklarace hlavního města Prahy o podpoře profesionálního divadla. 9) Usnesení Rady HMP č. 1406 ze dne 21. 11. 2000, 10) Usnesením ZHMP č. 35/35 ze dne 29. 11. 2001 11) Usnesení ZHMP č. 48/07 ze dne 17. 10. 2002 12) Usnesení ZHMP č. 35/35 ze dne 29. 11. 2001 13) Vnitřní sdělení MHMP ze dne 20. 6. 2008 14) Vyhláška Ministerstva financí č. 84/1958 Ú.l. 15) Vyhláška č. 90/1965 Sb., o plánovitém řízení národního hospodářství 16) Vyhláška federálního ministerstva financí č. 119/1988 Sb., o hospodaření s národním majetkem 17) Vyjádření Advokátní kanceláře Kříţ a Bělina ze dne 20. 10. 2008
43
Zákony: (Z databáze ASPI v11)
1) Novela Hospodářského zákoníku, v platném znění 2) Obchodní zákoník, v platném znění 3) Zákon č. 55/1957 Sb., o divadelní činnosti, v platném znění 4) Zákon č. 33/1978 Sb., v platném znění 5) Zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, v platném znění 6) Zákon č. 109/1964 Sb., Hospodářský zákoník, v platném znění 7) Zákon č. 134/1970 Sb., o rozpočtových pravidlech, v platném znění 8) Zákon č. 129/1989 Sb., o rozpočtové soustavě Československé socialistické republiky a o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky (rozpočtová pravidla), v platném znění 9) Zákon č. 163/1989 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České socialistické republiky (rozpočtová pravidla republiky), v platném znění 10) Zákon č. 425/1990 Sb., v platném znění 11) Zákon č. 367/1990 Sb., o obcích, v platném znění 12) Zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), v platném znění 13) Zákon č. 563/1990, v platném znění 14) Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v platném znění 15) Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů a zákoně č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, v platném znění 16) Zákon č. 218/2000 Sb., v platném znění 17) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění 18) Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění 19) Zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, v platném znění 20) Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, v platném znění 21) Zákon č. 248/1995 Sb., v platném znění 22) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v platném znění 23) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění
44
24) Zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, v platném znění 25) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění
45
