Návrat nežádoucí Tragický osud žižkovského rodáka a poslance Rudolfa Tayerleho.
Autorská skupina: Pod vedením PhDr. Pavla Ostapa zhotovili žáci ZŠ a MŠ Chelčického: Machač, Martin Mach ač, Jan Nguyen, Dan Šalda, Šimon Štamba Konysheva. Štamb ach a Kristýna Konysheva Dále zpracování napomáhali i další spolužáci – Lili Pham, Matouš Krahulík, Nikola Obermajerová a Sváťa Kobrynskyy.
Studie vznikla pro nekomerční účely a potřeby školy. Jedná se o soutěžní práci v soutěži „Praha a Pražané během II. světové války“ vyhlášené Městskou částí Prahy 3 v roce 2009.
Poděkování
Rádi bychom poděkovali našemu panu řediteli Jiřímu Trnkovi za podporu, kterou nám umožnil pracovat na naší studii a věnovat jí potřebný čas.
Dále bychom rádi poděkovali pracovnicím Archivu Parlamentu ČR a Mgr. Davidu Hubenému z Národního archivu ČR, paní Jitce Bílkové z Archívu bezpečnostních složek, kteří nám velmi výrazně napomohli a seznámili nás s odbornými pracovišti a způsobem, jak pracovat s archiváliemi.
1
Věnování
Celou tuto studii bychom rádi věnovali památce nedávno zesnulého významného českého historika Jana Kuklíka, jehož práce nám velmi usnadnily zpracování složitého úkolu.
Práce Jana Kuklíka a jeho vystoupení v pořadech ČT nám pomohly pochopit atmosféru doby, okolnosti a širší souvislosti celé problematiky.
2
3
OBSAH STUDIE Obsah studie ............................................................................ 4 Zrozen Žižkovem ...................................................................... 7 Vlastenec............................................................................ 8 Odborář .............................................................................. 9 Odborář .............................................................................. 9 Poslanec........................................................................... 11 V Pohnutém čase tragických událostí ..................................... 13 První zatčení .................................................................... 14 Spolupráce s Anglií........................................................... 15 Rostoucí represe .............................................................. 16 Tragický konec a zapomenutí .......................................... 18 Seznam literatury.................................................................... 21 Prameny ........................................................................... 21
Obrázek 1 – Pracovní návštěva Národního archivu ČR.
4
Pár slov na úvod Když jsme byli v září osloveni, abychom začali pracovat na soutěžním projektu „Praha a Pražané během II. světové války“, nevěděli jsme, co nás čeká. Mysleli jsme, že to celé bude o boji, bitvách, tak jak to známe z filmů a televize. Dlouhou dobu jsme ani nevěděli, na co se zaměřit. Čas jsme ale využili k tomu, že jsme si k tématu obstarali spoustu odborných i populárních prací, ale i filmů a dokumentů. Rozhodli jsme se, že se budeme scházet jednou za 14 dní po vyučování a začneme intenzivně pracovat. Když už čas začal utíkat a stále jsme nevěděli, na které konkrétní téma se zaměřit, a už jsme si udělali alespoň minimální představu o událostech, vydali jsme se do okolí školy po pamětních deskách, které nám alespoň trošku otvíraly cestu do minulosti Žižkova. Nakonec nás nejvíce zaujala jedna malá pamětní deska v Radhošťské ulici, které si vlastně nikdo z nás dříve ani nevšiml. Zvláštní a neznámé jméno, tragická smrt a žádné vysvětlení. Jen suché a mrazivé konstatování… „umučen v Mauthausenu“. A tak jsme si řekli, že je to přesně ono, co nás bude zajímat. Zkusíme vypátrat, co je to za člověka, a proč se stal obětí nacistického teroru právě on, náš rodák a soused.
Obrázek 2 Autorský tým při práci. Martin Machač, Šimon Štambach, Jan Nguyen a Daniel Šalda. Nejdříve začali
jsme
shromažďovat
dostupné Googlování
údaje. ale
nic
nepřineslo. Využili jsme možnosti
konzultace
s panem pplk. Eduardem Stehlíkem z Vojenského historického ústavu, který nám pomohl zaměřit svou pozornost na odborná vědecká pracoviště.
5
Ta nám vyšla maximálně vstříc. Navštívili jsme Národní archív ČR, Archív Poslanecké sněmovny ČR, Archív bezpečnostních složek,
Národní knihovnu
v Klementinu a Knihovnu Vojenského historického ústavu.
Obrázek 3 Celý tým spolupracující v první části projektu Praha a Pražané během II. světové války. Tentokráte míříme do Archívu Parlamentu ČR. Po shromáždění materiálů a výpisků z odborné
literatury
jsme si ujasnili, co všechno
se
nám
podařilo zjistit. Vše potřebné jsme si nafotili, abychom s tím mohli pracovat v klidu a doma. Ne všechno, co jsme chtěli, se nám vyšlo. Jednu z návštěv Knihovny vojenského historického ústavu jsme věnovali odbojovému časopisu V boj!, kde jsme očekávali informace o zatčeních a zatčených. Bohužel nic o Tayerlem jsme nenašli. Žádné zjištění je ale také zjištění, to už teď víme. Nakonec jsme si řekli, že máme dostatek materiálů, abychom i vedle prezentace zpracovali malou studii a vytiskli jí jako brožuru. Postupovali jsme podle pokynů a rad našeho dějepisáře. Každá použitá kniha musí být řádně ocitována. „Když dostanete do ruky odbornou knihu, nejdříve se podívejte do obsahu knihy a pak do rejstříků, obrázky až pak.. . Žádné „vymejšlení“, nepíšeme román. Každá věta a odstavec musí dávat smysl. Nevařit z vody, neplácat nesmysli.“ Snad se nám to podařilo.
Autoři: Kristina Konysheva, Jan Nguyen, Martin Machač, Šimon Štambuch a Daniel Šalda
6
ZROZEN ŽIŽKOVEM Rudolf Tayerle se narodil v české rodině bez vyznání Janu Tayerlemu a jeho manželce Antonii roz. Kučerové na rychle rostoucím pražském předměstí.1 Kolem poloviny 19. století se začal Žižkov rozvíjet na zeleném trávníku kolem původních zemědělských usedlostí Hrabovky, Bezovky a Pražačky stavební ruch a vznikla zde obec Královské Vinohrady, která zahrnovala i Žižkov. 2 Tam, kde my dnes chodíváme do školy, byly staré činžáky, ve kterých žili především dělníci z místních továren. Tam, kde stojí naše škola, byl rybník… žádné tramvaje… opodál jen rozlehlý hřbitov, ve kterém dřímala minulost města..3
Tayerle se narodil dne 26. srpna 1877 a podle dne narození dostal i své jméno Rudolf. Po absolvování obecné a měšťanské školy vyučil se u firmy Breifeld, Daněk a spol. v Karlíně strojnímu zámečnictví. Dělnické hnutí zde bylo velmi živé a není
překvapení,
narozený
v době
že
Rudolf
Tayerle
rozrůstajícího
se
průmyslu se také velmi brzy zapojil. Od té doby byl zapojený do odborového hnutí i sociálně demokratické strany, podobně jako jeho otec.4 Obrázek 4 - Kniha věnovaná památce Rudolfa Tayerleho byla napsána jeho blízkým spolupracovníkem Vojtěchem Dundrem. Vydána byla u příležitosti nedožitých 70. narozenin, dva roky po válce. Snímek byl pořízen autory v Národní knihovně.5
1
Informace o rodině viz: Protokol sepsaný v presidiu policejního ředitelství v Praze dne 5. listopadu 1938. Národní archív ČR. 2 Praha 3. Minulost a současnost, Praha 1988, str. 25. Žižkov se stal samostatným městem až v roce 1881 a součástí Prahy v roce 1922. 3 Od roku 1883 obstarávala spojení s Prahou koňská dráha vedoucí z Malostranského náměstí přes Staré Město až na Bezovku. Viz: Praha 3, Minulost a současnost, cit. dílo, str. 24 4 Dundr Vojtěch, Čest pamatce soudruha Rudolfa Tayerleho. Praha 1947, str. 10.
7
Vlastenec Kromě sociálního cítění se u Rudolfa Tayerleho vytvořil i hluboký vztah ke své zemi, která v roce 1918 získala svobodu a nezávislost. Ve vzpomínkách pamětníků a součastníků se připomíná jeho vlastenectví a propagace našeho nového státu i na mezinárodním poli. Pozdější ztrátu státní samostatnosti, zničení občanských svobod a naše národní ponížení prožíval Rudolf Tayerle s největší bolestí v srdci. Měl republiku z celé duše rád. 6
Obrázek 5 - Rudolf Tayerle na počátku své politické kariéry. Foto z fondu Rudofla Tayerleho v Archivu Poslanecké sněmovny ČR.
5 6
Dundr Vojtěch, Čest památce soudruha Rudolfa Tayerleho. Praha 1947. Dundr Vojtěch, cit. dílo, str. 16.
8
Odborář Průmyslová revoluce vedla ke vzniku dělnictva, které žilo v nuzných až hrůzostrašných podmínkách. Dělnici měli jedinou zbraň – jednotu a to byla cesta k vytvoření dělnických spolků a později odborů. Tayerle ale nebyl revolucionář. Nechtěl krveprolití. Snažil se zlepšit život dělníků jinou cestou. Cestou zákonnou a spravedlivou. Jako uznání svědomité práce v odborovém hnutí byl s. Tayerle povolán
za
hlavního
tajemníka
Odborového
sdružení
československého v Praze, kteroužto zastával od roku 1911 do konce roku 1938. 7 Aktivně se účastnil boje za práva dělnictva i v mezinárodním hnutí. Na mezinárodní konferenci ve
Washingtoně
našem
zákonu
referoval o
o
8hodinové
pracovní době.8
Obrázek 6 - Odborový předák Rudolf Tayerle na počátku třicátých let. Foto z Archivu Poslanecké sněmovny.
7 8
Dundr Vojtěch, cit, dílo, str. 12. Dundr Vojtěch, cit, dílo, str. 13.
9
Obrázek 7 - Ověřovací list nově zvoleného poslance, tentokráte z roku 1920. Při studiu v Archivu Parlamentu ČR nás zaujal odlišný formát papíru, který musí být dnes dole přeložený. Výrazný a nečitelný podpis patří tehdejšímu ministru vnitra Švehlovi.
10
Poslanec Dělnictvo si v průběhu mnoha desítek let úsilí vybudovalo jako první vlastní odborové organizace vzešlé z různých podpůrných spolků. Odbory od svých členů vybíraly příspěvky, z nichž platily běžné výdaje a různá zařízení pro své členy. Odborové pokladny poskytovaly svým členům i finanční podporu v těžkých situacích. Byly hospodářskou základnou přežití dělnictva, když se ocitlo v konfliktu s podnikateli, ve stávce, když bylo postiženo výlukou apod. Odbory se nejednou zapojovaly do politického - stranického života. 9 Základnu odborářské pyramidy první republiky tvořili nesčetní neplacení
funkcionáři
odborových
skupin
v závodech
jednotlivých i
profesí
funkcionáři
tzv.
seskupení
ve
všeodborových městech.
Obrázek 8 - V dělnickém listu Právo lidu byl dne 8. 2. 1925 otisknut článek o poslanci Rudolfu Tayerlem.
Nejvýznamnějším hospodářské
elity
v meziválečné nesporně
mužem
době
Rudolf
dělnictva republiky
byl
Tayerle,
již
z předválečné doby až do roku 1939 ústřední tajemník největší odborové ústředny,
Odborového
sdružení
československého (OSČ), jež bylo v pevném spojení s ČSSD.
9
Kárník Zdeněk, České země v éře První republiky. Díl první. Praha 2003, s. 307.
11
Sám prosazoval zákony v NS ČSR, publikoval knihy, novinové články
týkající
se
sociální
problematiky
a
zastupoval
ČSR
v Mezinárodním svazu odborů v Berlíně. Aktivně vystupoval i na poli národnostní politiky, kdy usiloval o maximální sblížení a sjednocení čs. a německé sociální demokracie.10
Obrázek 9 - Budova bývalého Federálního shromáždění je doposud i sídlem Archivu Poslanecké sněmovny. Fotografie byla pořízena autory studie.
V Archivu
Poslanecké
sněmovny ČR se objevilo několik zajímavých dokumentů. Zejména všechny podepsané ověřující listy a
sliby
poslance
Národního
shromáždění. Na základě ověřujícího listu mohl zvolený poslanec vstoupit do parlamentu a účastnit se jednání. Tento dokument podepisoval ministr vnitra a ministr železnic, protože poslanci mohli používat vlaků kterékoliv třídy zdarma.11 Zvolený poslanec také vyplňoval poslanecký dotazník, ve kterém stručně napsal svůj dosavadní životopis a případně doplnil fotkou. Tayerle se s tím příliš nenamáhal, dotazníky zůstaly prázdné.
10 11
Kárník Zdeněk. České země v éře První republiky. Díl první. Praha 2003, s. 307 – 308. Archív Poslanecké sněmovny ČR, fond APS, inv. číslo 2742.
12
V POHNUTÉM ČASE TRAGICKÝCH UDÁLOSTÍ Mnichovská konference odstartovala tragické období našich dějin.
Po září
1938
v důsledku
Mnichovské
dohody
skončila
v Československu demokracie. Nejen podstoupení čs. pohraničí postihlo zemi,
tvrdě
ale
naší
především
proměna
politického
života v zemi. Obrázek 10 - Cestovní pas Rudolfa Tayerleho a Výkaz o jeho vydání z 20. 2. 1920 je součástí archívního fondu Rudolfa Tayerleho v Národním archivu ČR.
Pro ilegální
koncipování práce
bylo
zásadně stanoveno, že sociálně demokratická strana nebude vytvářet vlastní odbojová ústředí, ale že sociální demokraté budou působit v odbojových centrech založených na širší politické základně. Národní zájmy jim byly nad zájmy stranické. Pro národní uvědomění i pro odbojovou činnost bylo využíváno všech forem práce – legálních i nelegálních (ilegálních). Národní strana
práce
byla
rozpuštěna
a
vzniklo
jednotné
Národní
souručenství, které také brzy prostoupila ilegální aktivita.12
12
Belda Jan, Gelandauer Jan a kolektiv, Dějinná cesta české sociální demokracie 1878 – 1989. Praha 1996, str. 33.
13
První zatčení Po okupaci naší vlasti a zřízení Protektorátu opustil Tayerle svoje místo v Odborovém sdružení československém a odchází do výslužby. Dne 1. září 1939 propukla válka. Český národ patřil k těm, který jí vítal. Otevřela se cesta k osvobození. Od časných ranních hodin 1. září 1939 probíhala v Čechách a na Moravě akce Albrecht I., preventivní bezpečnostní opatření proti potenciálním nepřátelům říše – představitelům českého veřejného, kulturního i hospodářského života. Šlo ale především o reprezentanty inteligence – vysokoškolské pedagogy, učitele, vedoucí činovníky ČOS, legionáře, katolické kněze a prominentní představitele bývalých levicových stran. V Čechách bylo zatčeno 1247 osob z nichž většina žila v Praze. V zápětí jich 863 putovalo bez jakéhokoliv soudního řízení se statutem tzv. čestných vězňů do koncentračního tábora Buchenwald a Dachau. V této vlně se ocitli například i Josef Čapek a Emil Filla. Na intervenci Kanceláře prezidenta republiky slíbil říšský protektor alespoň propustit osoby starší 65 let. 13 Podle našich zjištění musel být Rudolf Tayerle propuštěn krátce po zadržení, protože nemáme informace o jeho dlouhodobém pobytu ve vězení či dokonce převezení do koncentračního tábora. Nicméně mu musel tento zážitek jasně ukázat, jak o něm nacistický režim smýšlí a co ho asi čeká za osud.
13
Uhlíř Jan Boris, Kaplan Jan, Praha. Ve stínu hákového kříže. Praha 2005, s. 39 – 40.
14
Spolupráce s Anglií Na základě návštěvy Archívu bezpečnostních složek jsme zjistili, že Rudolf Tayerle byl v kontaktu s britskou výzvědnou službou Inteligence service. Do rukou se nám dostala složka vytvořená StB po II. světové válce, která zpracovávala napojení čs. obyvatel na britskou výzvědnou službu. Jméno Rudolfa Tayerleho bylo ve fasciklu zmíněno dvakrát a to jako informátora. Britové se zajímali o zprávy z válečné výroby v Protektorátu. Bohužel spis neuváděl, o čem Tayerle a jak často Brity informoval.
14
Obrázek 11 - Fascikl z Archívu bezpečnostních složek, ve které se objevilo jméno Rudolfa Tayerleho.
Obrázek 12 - výřez ze spisu uvádějící jméno Rudolfa Tayerleho mezi informátory Inteligence service. Spis vznikl po válce v agendě StB, které však uniklo, že Tayerle není mezi živými. Archív bezpečnostních složek.
14
Archív bezpečnostních složek, sign. 302 – 1/484. Inteligence service. Anglická špionážní služba.
15
Rostoucí represe V roce
1941
se
stupňovalo
napětí
v Protektorátu,
což
neopominuly snad žádné historické práce, které jsme prostudovali. V následujících kapitolách budeme čerpat především z nich. Obrázek 13 - Rudolf Tayerle – foto ze závěru jeho života. Fofografie je použita z brožury Vojtěcha Dundra, Čest památce soudruha Rudolfa Tayerleho. Praha 1947.
V květnu zhoršené
1941
vztahy
se mezi
říšským
protektorem
českou
elitou
v dalším
a
projevily německém
opatření namířeném proti této vrstvě. Bylo zatčeno na
60
bývalých
sociálnědemokratických stranických
funkcionářů,
mezi nimi jejich předseda Antonín Hampl a generální tajemník
strany
senátor
Vojtěch Dundr. Proti kterým byla spuštěna masivní tisková kampaň, jejímž předmětem byly velké zásoby které u nich byly údajně nalezeny.15
15
Brandes Detlef, Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939 – 1945. Praha 1999, str. 172.
16
Vedoucí představitelé, kteří byli přespříliš známí a tudíž nepoužitelní pro ilegální činnost, udržovali nadále vzájemné kontakty. Gestapo je ovšem registrovalo a nebylo ochotno je tolerovat. V květnu
1941 zatklo
na čtyřicet
vedoucích představitelů
a
funkcionářů, mezi nimi Antonína Hampla a hlavního tajemníka Odborového sdružení Rudolfa Tayerleho. 16 Tito politici dříve odmítali emigrovat s odůvodněním, že
v
„hodinách nebezpečí nesmí jít vůdce od svého lidu“ Londýnský exil se díval na starou partajnickou politiku zdrženlivě a požadoval emigraci.17
Obrázek 14 Vnitřek pasu Rudolfa Tayerleho. Národní archív.
16
Mezi zatčenými nalezeneme i jméno ústředního tajemníka Vojtěcha Dundra – ten byl na základně nedostatků důkazů propuštěn, odsouzen a zlikvidován až v roce 1950 v procesu s Miladou Horákovou Viz: Průkopníci a pokračovatelé s. 46. 17 Belda Jan, Gelandauer Jan a kolektiv, Dějinná cesta české sociální demokracie 1878 – 1989. Masarykova dělnická akademie, Praha 1996, str. 33.
17
Tragický konec a zapomenutí Obrázek 15 - Vnější strana knihy, ve které se podařilo najít informace o posledních hodinách Rudolfa Tayerleho. K. Littoch, Mauthausen, Praha 1945.
Mezi zatčeným 6. května 1941 byl i Rudolf Tayerle. Gestapo ten den zatýká v časných hodinách ranních více než čtyřicet sociálních demokratů – mužů a žen, vrhá je do samovazby na Pankráci a hned poté provádí jejich výslechy. Zatčeni
byli
především
vedoucí
funkcionáři
strany,
odborových
a
družstevních organisací. Většina byla odvlečena do koncentračních táborů v Mauthausenu a Osvětimi, kde až na tři soudruhy byli umučeni a o život připraveni.18 Obrázek 16 - Str. 74, která popisuje smrt Rudolfa Tayerleho. Littloch, K., Mauthausen, Praha 1945.
18
Mezi zatčenými byli: Antonín Hampl, poslanec a předseda strany, Bety Karpíšková, senátorka a místopředsedkyně strany, Jan Aleš, místopředseda strany a ředitel hospodářských a tiskových podniků strany v Praze, Vojtěch Dundr, senátor a ústřední tajemník strany v Praze, František Veselý, ústřední ředitel VDP v Praze, Rudolf Tayerle, poslanec a hlavní tajemník Odborového sdružení československého, Karel Brožík, poslanec a předseda Svazu horníků OSČ v Praze, Vilém Brodecký, senátor a funkcionář Unie železničních zaměstnanců OSČ, Josef Nosek, vicepresident Státního pozemkového úřadu v Praze, JUDr Bohumil Svěrák, tajemník klubu československých sociálně demokratických poslanců v Praze, Jaroslav Handlíř, redaktor časopisu DŘEVODĚLNÍK v Praze, Josef Havelka, župní tajemník v Praze, Jan Koudelka, bývalý poslanec strany a redaktor v Kolíně, Karel Viktora, předseda Svazu sklářů OSČ v Praze, František Kadlec, hlavní tajemník Svazu kovodělníků OSČ v Praze, MUDr František Kafka, ředitel Ústavu pro choromyslné v Praze, V. Slach, předseda Svazu stavebního dělnictva OSČ v Praze, J. Nejtek, úředník v Praze, František Hlaváček, člen městské rady a tajemník Svazu samosprávných zaměstnanců OSČ,JUDr František Hofman, přednosta Československé tiskové kanceláře v Praze, Prokop Huml, okresní důvěrník v Praze-Bubenči a člen obecního zastupitelstva v Praze, V. Kořán v Praze, František Stádník, úředník v. v. v Praze, Dr Antonín Zelenka, ředitel Pensijního ústavu zaměstnanců sociálně-pojišťovacích ústavů v Praze, Dr J. Madar, ředitel okresní (?-JM) nemocenské pokladny v Praze, Přemysl Klíma, ředitel účtárny Elektrických podniků v Praze, J. Dovolil, lékárník, František Sauer, Karel Kohout, ředitel Výrobního družstva zámečníků v Praze, Theodor Pistorius, ředitel Exportního ústavu v Praze, Alois Řehák v Praze, František Čapek v Neratovicích, Marie Bernardová v Praze, Andula Piková v Praze, J. Bouda, úředník v Praze, J. Karpíšek, typograf, Dr J. Karlíšek, v Praze, Václav Johanis ml., v Praze, Jindřich Sirotek v Praze, Jaroslav Čecháček, tajemník, v Praze atd. Viz: Padlým hrdinům. Památník obětí československé demokracie v osvobozeneckém boji 1939 – 1945., Brno 1947, 9. – 24.
18
Tayerle byl vyšetřován gestapem v Petschově paláci pro účast na tajných schůzích sociálních demokratů a přípravu ilegální akce…. Když se gestapu nepodařilo vynutiti od něho doznání, byl po několika měsíčním věznění na Pankráci převezen do Malé pevnosti Terezín a zde počátkem roku 1942 vystaven krutému duševnímu a fysickému utrpení. 19 Vězení v Malé pevnosti v Terezíně počátkem roku 1942, kdy v něm řádil ustavičně opilý komandant Seuerlein a ředitel Jockel, zvaný „pinďa“, bylo pro české politické vězně peklem. Zmužilé chování Tayerleho věznitele jen dráždilo. Z Terezína, ač vážně nemocen po týrání hladem a surovostmi, byl převezen s dalšími do Mauthausenu s poznámkou „návrat nežádoucí“. 20 V Mauthausenu pobýval však Tayerle jen krátký čas, jelikož přijel již s vážně nalomeným zdravím. „Byl bitím tak zubožen, že měl porušenu hřbetní kost a mohl k denním apelům lézt jen po čtyřech. Skonal pod studenou sprchou na tzv. revíru dne 10. března 1942. 21
Po zatčení Tayerleho rozjelo Gestapo a další podobné služby pátrání po informacích, které měly za úkol pošpinit jméno bývalého odborového předáka a poslance. O tom svědčí dokumenty dochované v Národním archivu ČR. Bohužel pro zklamané vyšetřující veškeré zprávy končily konstatováním, že byl až úzkostlivě nezištný a mimo poslanecký mandát neměl žádnou funkci, ze které byl měl neúměrný příjem.
19
Dundr Vojtěch, cit. dílo, str. 16 – 17. Dundr Vojtěch, cit. dílo, str. 17. 21 Výpověď očitého svědka v jeho vzpomínkové knize na věznění v Mauthausenu: Littloch Karel, Mauthausen. Lágr smrti. Praha 1945, str. 74. 20
19
Jeho bydlení bylo velmi skromné. Zahrnovalo třípokojový byt a malou „veekendovou“ chatu u Jílového. Byl bez velkých úspor. Ani v jiných oblastech života z minulosti nebylo zjištěno nic závadného. V tisku se nikdy neobjevilo obvinění z prospěchářské činnosti ani v souvislosti s pozemkovou reformou. A synové pracovali na nižších úřednických postech v soukromých firmách, takže opět žádná známka protekce. 22
Obrázek 17 - Návštěva Národního archívu ČR.
Možná by stálo za otázku na závěr, proč je na pamětní desce jiné datum smrti, než se všeobecně uvádí???
22
Zpráva ze dne 9. července 1941, Praha. Národní archív ČR, Fond Rudolfa Tayerleho, sig. 207-669-60/3.
20
SEZNAM LITERATURY
Belda, Jan, Gelandauer, Jan, a kolektiv, Dějinná cesta české sociální demokracie 1878 – 1989, Masarykova dělnická akademie Praha 1996) str. 33. Brandes, Detlef, Češi pod německým protektorátem. Okupační politika, kolaborace a odboj 1939 – 1945., Praha 1999 Dundr Vojtěch, Čest pamatce soudruha Rudolfa Tayerleho, Praha 1947. Kárník, Zdeněk. České země v éře První republiky. Díl první, Praha 2003 Kuklík, Jan, Gebhart, Jan. Dramatické a všední dny protektorátu, Praha 1996. Kuklík, Jan; Gebhart, Jan, Velké dějiny zemí Koruny české XV.a, Praha 2007. Littloch, K., Mauthausen, Praha 1945. Padlým hrdinům. Památník obětí československé sociální demokracie v osvobozeneckém boji. 1939 – 1945. Brno 1947. Tomeš, Josef, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878 – 2005. Biografický slovník. Praha 2005 Uhlíř, Jan B., Kaplan, Jan. Praha. Ve stínu hákového kříže. Praha 2005, s. 39 – 40 Uhlíř, Jan, Boris, Ve stínu říšské orlice, Praha 2002
Prameny Archivní fondy Národního archívu ČR, Archívu Poslanecké sněmovny ČR, Archívu bezpečnostních složek.
21
