TRADE-RELATED ASPECTS OF INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS AND ENVIRONMENTAL PROTECTION

TRADE-RELATED ASPECTS OF INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS AND ENVIRONMENTAL PROTECTION Eva TOŠOVSKÁ Discussion Paper No. 2004 – 133 October 2004

P.O. Box 882, Politických vězňů 7, 111 21 Praha 1, Czech Republic http://www.cerge-ei.cz

SYSTÉM OCHRANY PRÁV K DUŠEVNÍMU VLASTNICTVÍ PODLE WTO A OCHRANA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ Abstract For the multilateral trade system, garanted by World Trade Organisation /WTO/, are intellectual property rights one of the pillars on which the entire international trade edifice is built. The paper addressed the relationship between the objectives of the Agreement on Trade-Related Aspects of Intellectual Property Rights /TRIPS/ - one of the agreement binding on members of the WTO – and the Convention on Biological Diversity /CBD/. The main focus is on these forms of intellectual property rights which play a key role in defining who gains access to information about genetic resources, how the benefits are shared, and what technologies are developed and transferred with implications for conservation and sustainable use of biological diversity.The European Communities’ approach to the patentability of biotechnological inventions and to the relationship between TRIPS and CBD is also involved. Recommendations for action at the national level that would enhance the ability of the agreements to be implemented in a mutually supportive way follow as a result of this qualitative analysis. Abstrakt Ochrana práv k duševnímu vlastnictví je jedním ze tří pilířů, na nichž je založena celá konstrukce mnohostranného obchodního systému, garantovaná Světovou obchodní organizací /WTO/. Cílem příspěvku je analyzovat vztah mezi cíli „Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví“ /TRIPS/ - jedné z dohod, závazných pro všechny členské země WTO – a Úmluvou o biologické rozmanitosti. Hlavní pozornost je věnována těm formám ochrany práv k duševnímu vlastnictví, které ovlivňují přístup ke genetickým zdrojům, spravedlivé rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání a rozvoj a transfer technologií, které ovlivňují ochranu a udržitelné využívání biologické diverzity. Samostatná kapitola je věnována přístupu Evropského společenství k patentovatelnosti živých forem a k vazbě mezi TRIPS a CBD. Závěrečná doporučení se týkají kroků na národní úrovni, které mohou přispět k zajištění vzájemné kompatibility obou dohod.

1

OBSAH: 1. Úvod …………………………………………………………………………

2

2. Stručná charakteristika CBD a TRIPS ……………………………………

5

3. Hlavní námitky proti TRIPS z hlediska ochrany životního prostředí …….

7

4. Vzájemná vazba mezi CBD a TRIPS …………………………………………. 13 4.1. Postoj ES k vazbě mezi TRIPS a CBD …………………………………… 14 4.2. Vazba TRIPS a CBD a Česká republika ………………………………… 19 5. Závěry ………………………………………………………………………….. 21 Literatura ………………………………………………………………………… 24 Přílohy …………………………………………………………………………….

25

2

1. Úvod1 Mnohostranný obchodní systém, garantovaný Světovou obchodní organizací /WTO/, stojí na třech základních pilířích: na obchodu se zbožím – tradiční doméně bývalého GATT -, na obchodu se službami a na ochraně práv k duševnímu vlastnictví. Duševním vlastnictvím se přitom rozumí výsledky tvůrčí duševní činnosti, které mohou být zahrnuty do užitkových výrobků, tj. stát se součástí hodnoty tržních komodit. Každý z výše uvedených pilířů má své přímé i nepřímé dopady na ochranu životního prostředí. V kontextu úsilí o hlubší integraci mezi obchodní politikou a politikou životního prostředí je možno v posledních letech zaznamenat dynamický nárůst zájmu o analýzu těchto dopadů a to především v agendě mezinárodních organizací v daných otázkách kompetentních. V minulém období byla v rámci Národohospodářského ústavu AV ČR věnována výzkumná pozornost jak tzv. environmentálnímu zboží2, tak environmentálním službám.3 Předložená studie se věnuje poslednímu z pilířů mezinárodního obchodu – ochraně práv k duševnímu vlastnictví a jeho vazbě na ochranu životního prostředí, především na ochranu biodiverzity. Interakce mezi ochranou práv k duševnímu vlastnictví a ochranou životního prostředí není v České republice zatím předmětem širší diskuse. Přitom mnozí odborníci /podle Dutfield G…2000/ soudí, že jen málo problémů ilustruje propast mezi obchodním a environmentálním přístupem tak výrazně jako právě tato vazba. Pro mezinárodní obchod je uznání, respektování a eventuálně vynucování práv k duševnímu vlastnictví základem celé konstrukce multilaterálního obchodního systému a zárukou jeho důvěryhodnosti. Naopak v oblasti životního prostředí omezuje příliš silný akcent na soukromá vlastnická práva možnost uznat – a následně přiřadit hodnotu – společným znalostem, resp. takovým znalostem, které nelze připsat ani individuálním osobám ani korporacím. Jde např. o tradiční společné znalosti, znalosti domorodých komunit aj. 1

Zpracování studie reaguje na zadání projektu MŽP VaV-1C/4/42/04 – Národohospodářské modely dopadů opatření politiky životního prostředí na makroekonomické agregáty v České republice. 2 Viz Tošovská, E.: “Analysis of Environmental Goods’ Export, Import and Tariff Rates in the Czech Republic in the Period 1993 – 2002“, CERGE-EI Discussion Paper No. 2003 – 111, November 2003 3 viz Tošovská, E.: “Liberalizace obchodu environmentálními službami v rámci Všeobecné dohody o obchodu službami, Politická ekonomie No 5, 20001

3

Rozšiřování práv k duševnímu vlastnictví v soukromoprávním pojetí prohlubuje podle jejich názoru nerovnováhu ve prospěch ochrany privátního vlastnictví a korporatistického vidění světa, což v mnoha případech znesnadňuje dosažení mezinárodně uznaných priorit v ochraně životního prostředí. Není pochyb o tom, že se problematika ochrany práv k duševnímu vlastnictví stává v mezinárodních ekonomických vztazích stále více „horkým“ tématem, které hrozí přerůst v jednu z nejkontroverznějších překážek další liberalizace mezinárodního obchodu. Režim ochrany práv k duševnímu vlastnictví je na mezinárodní úrovni obecně upraven především mnohostrannými dohodami, administrativně spravovanými specielní agenturou Spojených národů „World Intellectual Property organization /WIPO/“, regionálními dohodami4 či bilaterálními dohodami. Vývoj v této oblasti je v rozvinutých zemích v posledním období charakterizován třemi tendencemi: -

snahou o rozšíření stávajících práv k duševnímu vlastnictví,

-

vytvářením nových /“sui generis“/ systémů ochrany práv a

-

snahou standardizovat základní charakteristiky práv k duševnímu vlastnictví.

Rozvojové země projevovaly až donedávna většinou jen malý zájem o vývoj v této oblasti. Přibližně od sedmdesátých let se výrazně zvyšuje role ochrany práv k duševnímu vlastnictví v mezinárodním obchodě a v mezinárodních vztazích vůbec.Bezpochyby k tomu přispěl rychlý rozvoj elektronického zpracování informací, komunikačních technologií a biotechnologií. Na exportu nejrozvinutějších zemí, zejména USA, se stále větší měrou podílí nejenom produkty, technologie a služby chráněné právy k duševnímu vlastnictví, ale práva k duševnímu vlastnictví jako taková, např. v podobě licencí na využívání patentovaných postupů, autorských práv, ochranných známek aj. Nejdůležitější normou, která upravuje ochranu práv k duševnímu vlastnictví ve vztahu k mezinárodnímu obchodu, je Dohoda o obchodních aspektech práv k

4

např. Evropská patentní úmluva /the European Patent Convention/ či směrnice ES o právní ochraně biotechnologických inovací /the European Community Directive on the Legal Protection of Biotechnological Inventions/.

4

duševnímu vlastnictví /dále TRIPS5/, administrativně spravovaná WTO. Tato dohoda obsahuje též ustanovení o patentovatelnosti živých forem, materiálů rostlinného, živočišného, mikrobiálního či jiného původu, které obsahují funkční jednotky dědičnosti. Proto se na mezinárodní úrovni vede v posledním období z pohledu ochrany životního prostředí diskuse především o vztahu mezi TRIPS dohodou a Úmluvou o biologické rozmanitosti /dále CBD6/. Ta představuje nejvýznamnější mezinárodní environmentální úmluvu chránící biodiverzitu, tj. variabilitu všech žijících organismů, a udržitelný způsob využívání jejich složek.7 Zkoumání vztahu mezi úpravou práv k duševnímu vlastnictví a ochranou biodiverzity, je možno datovat do relativně nedávné doby. TRIPS byla konstruována k další podpoře volného obchodu s cílem vytvořit vynutitelný mechanismus ochrany práv k duševnímu vlastnictví, který zabrání neoprávněnému využívání těchto nehmotných aktiv třetími stranami pro obchodní účely. Environmetnální souvislosti této problematiky se velmi dlouho nikterak výrazně nedemonstrovaly. V současné době však výrazně vzrostl význam a komerční hodnota informací, zakódovaných v genetických zdrojích. Ty se stávají základem nových biotechnologických produktů a postupů, nových léků, herbicidů a pesticidů, stejně jako zemědělských plodin a rostlinných druhů. Je nepochybné, že systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví, založený na soukromé bázi, využívání genetických zdrojů do značné míry ovlivňuje. Proto především některé rozvojové země a nevládní ekologické iniciativy vyjadřují obavu, že relativně široká výlučná práva, které TRIPS uděluje nositelům patentů - včetně patentů, které využívají genetické zdroje - mohou limitovat okruh subjektů, které budou využívat informace v genetických zdrojích obsažené a ovliňovat distribuci přínosů z nich plynoucích, stejně jako typy technologií rozvíjené na jejich základě. Obávají se, že důraz kladený TRIPS na ochranu práv k duševnímu vlastnictví povede k dalšímu zesílení tlaku na získání práv k duševnímu vlastnictví na genetické zdroje, motivovaný komerčními zájmy.

5

TRIPS – Agreement on Trade-related Aspects of Intellectual Property Rights CBD – Convention on Biological Diversity 7 Nemalou roli hraje v této oblasti též Úmluva mezinárodního svazu pro ochranu nových odrůd rostlin, administrativně spravovaná tímto svazem /UPOV/. Té se budeme věnovat jen zcela marginálně. 6

5

Aktuálním úkolem v této oblasti je nalézt takové uspořádání, aby se cíle TRIPS a CBD vzájemně doplňovaly a podporovaly. Prvním krokem v tomto směru je přenést požadavky obou dohod na národní úroveň. V tomto kontextu je cílem předložené studie – vedle shrnutí hlavních environmentálních námitek proti ustanovení TRIPS a postojů regionálních uskupení k vazbě mezi TRIPS a CBD - navrhnout opatření, která reálně přenesou cíle obou dohod na národní úroveň a napomohou jejich vzájemné kompatibilitě. 2. Stručná charakteristika CBD a TRIPS . Hlavním cílem Úmluvy o biologické rozmanitosti je ochrana biodiverzity8 , trvale udržitelný způsob využívání jejich složek a spravedlivé a rovnocenné rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů, včetně přístupu ke genetickým zdrojům a předávání příslušných technologií. Úmluva respektuje suverenní právo států na jejich přírodní zdroje, přičemž pro přístup ke genetickým zdrojům vyžaduje předchozí kvalifikovaný souhlas smluvní strany, která tyto zdroje poskytuje. Signatáři úmluvy se zavazují poskytnout nebo usnadnit přístup ostatních stran k technologiím, které mají dopad na ochranu biodiverzity nebo využívání genetických zdrojů. V mnoha případech může jít o technologie, které podléhají patentovým nebo jiným vlastnickým právům. Zavazují se podniknout opatření umožňující přístup smluvních stran - zvláště rozvojových zemí - k výsledkům a přínosům využívání biotechnologií, založených na genetických zdrojích těmito stranami poskytnutých. Signatáři se dále zavazují finančně či jinak podpořit činnosti zaměřené k dosažení cílů úmluvy, rozvíjené na národní úrovni. Rozvinuté země by měly poskytnout dodatečné finanční zdroje umožňující rozvojovým zemím zavádět opatření naplňující cíle úmluvy podle finančního mechanismu v úmluvě popsaného. Z této - byť stručné - charakteristiky vyplývá, že mnohá ustanovení, kterými se naplňují cíle CBD jsou ovlivněny – ať již přímo či nepřímo – právy k duševnímu vlastnictví. Ve svém vlastním textu /viz čl. 16.2 a 16.5 / CBD plně uznává nutnost respektovat a být v souladu s odpovídající a účinnou ochranou práv, týkajících se duševního vlastnictví.

8

tj. ochrana ekosystémů a přírodních biotopů “in situ” a udržení a obnovení životaschopných populací druhů v jejich přirozeném prostředí

6

Hlavním cílem Dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví je stanovit pravidla účinné a přiměřené ochrany práv k duševnímu vlastnictví, která minimalizují její potenciálně negativní dopad na mezinárodní obchod. V Dohodě jsou promítnuty základní principy činnosti WTO9 a na rozdíl od předcházejících mezinárodních smluv na ochranu práv k duševnímu vlastnictví obsahuje ustanovení o prosazení vymahatelnosti těchto práv. WTO má k dispozicitéž mechanismus pro urovnání sporů. Dohoda TRIPS stanovuje minimální standardy ochrany práv k duševnímu vlastnictví, které jsou všechny členské země povinny dosáhnout. Přitom pro země s tranzitní ekonomikou a pro rozvojové země byla stanovena různě dlouhá přechodná období nutná pro sladění národní legislativy s požadavky TRIPS. Dohoda však umožňuje jednotlivým zemím přijmout přísnější pravidla na ochranu práv k duševnímu vlastnictví. Po složitém vyjednávání a některých ústupcích se k dohodě TRIPS připojily i rozvojové země. Dohoda TRIPS upravuje podrobněji autorská práva a práva jim příbuzná /oddíl 1/, ochranné známky /oddíl 2/, zeměpisná označení zboží /oddíl 3/, průmyslové vzory /oddíl 4/, patenty /oddíl 5/, topografii integrovaných obvodů /oddíl 6/, ochranu neveřejněných informací /oddíl 7/ a kontrolu protikonkurenčních praktik ve smluvních licencích /oddíl 8/. Z ustanovení TRIPS je pro ochranu životního prostředí relevantní především pátý oddíl, týkající se patentů. TRIPS umožňuje udělit patenty ve všech technických oblastech a to na veškeré vynálezy – ať již jde o výrobky nebo výrobní postupy – za předpokladu, že jsou nové, znamenají inovační posun a jsou průmyslově využitelné. Tato obecně definovaná patentní ochrana připouští některé výjimky, které mají pro realizací cílů CBD zásadní význam. Článek 27.2. umožňuje vyloučit z patentové ochrany vynálezy, u nichž je ochrana před komerčním využitím na daném území nezbytná „k ochraně veřejného pořádku nebo morálky, včetně ochrany života nebo zdraví lidí, nebo k zabránění vážnému zasažení životního prostředí..“ Signatáři mohou vyloučit z patentovatelnosti….“rostliny nebo zvířata, jiná než mikroorganismy a biologické postupy pro pěstování rostlin a zvířat jinými než nebiologickými a mikrobiologickými postupy. Členové však poskytnou ochranu odrůd rostlin buď prostřednictvím patentů nebo účinným systémem svého druhu, nebo jejich kombinací“. /čl. 27.3.b/. 9

tj. národní zacházení, doložka nejvyšších výhod, nediskriminace, transparentnost aj.

7

Z výše uvedeného vyplývá, že dohoda TRIPS požaduje patentní ochranu mikroorganismů a stanoví povinnost chránit nové druhy rostlin buď patentem nebo zvláštním systémem. Nevyžaduje však udílení patentů ve vztahu k rostlinám nebo zvířatům. Zatímco CBD reflektuje ve svých ustanoveních ochranu práv k duševnímu vlastnictví, TRIPS dohoda neobsahuje žádný odkaz na principy CBD jako je přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů z využívání těchto zdrojů. 3. Hlavní námitky proti TRIPS z hlediska ochrany životního prostředí Po stručné charakteristice obou dohod se pokusíme stručně shrnout hlavní námitky proti ustanovením TRIPS dohody, motivované ochranou životního prostředí – ať již z odborných kruhů či občanských a nevládních organizací –. O námitce, že posilování ochrany práv k duševnímu vlastnictví na soukromoprávní bázi podporuje soukromé komerční zájmy na úkor ostatních cílů veřejné politiky, včetně ochrany životního prostředí, jsme již v obecné rovině hovořili v úvodu. Tuto ideu zastává např. Mark Halle10, který pokládá přijetí dohody TRIPS na konci Uruguayského kola mnohostranných obchodních jednání za další výrazné prohloubení nerovnováhy ve prospěch soukromého vlastnictví a zájmů korporací a to především pro přijetí globální normy přístupu k ochraně práv k duševnímu vlastnictví, přizpůsobené americkému a evropskému právnímu systému. Na druhé straně vidí i pozitiva správně nastavené ochrany práv k duševnímu vlastnictví. Diskusi o tom, zda a event. do jaké míry, ztěžuje TRIPS dohoda úspěšnou realizaci cílů CBD je možno strukturovat do následujících problémových bloků11: A/ ovlivňuje systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS dohody přístup ke genetickým zdrojům a spravedlivé rozdělení přínosů plynoucích z jejich využívání? Právo k duševnímu vlastnictví udělené indivudální osobě nebo korporaci z jedné země se v mnoha případech týká inovačních aktivit, pro něž jsou využívány genetické zdroje, jejichž původ je v jiné zemi. Nejčastější námitkou proti TRIPS je v tomto 10

Mark Halle je ředitel IUCN projektu, zabývajícím se Úmluvou o biologické diverzitě ve vztahu k režimu mezinárodního obchodu, viz Dutfield, 2000, předmluva. 11 Podle WWF,CIEL: Biodiversity and Intellectual….2001

8

kontextu skutečnost, že potenciálně umožňuje, aby nositel práv získal přístup ke genetickým zdrojům bez předchozího kvalifikovaného souhlasu strany, poskytující tyto zdroje a bez garance na spravedlivé rozdělení přínosů z jejich využívání. Existuje mnoho doložených případů, kdy vyspělé země využily ochrany práv k duševnímu vlastnictví v přístupu ke genetickým zdlrojům a nevytvořily žádný mechanismus pro sdílení přínosů z jejich využívání. Obdobně existují konkrétní případy, kdy patentové úřady vyspělých zemí udělily patentní ochranu nad genetickými zdroji v držení lokálních a domorodých komunit z rozvojových zemí – bez souhlasu těchto komunit a tím pádem i bez nabídnutí části přínosů z jejich využívání.12 Řízení o neplatnosti neoprávněných patentů je přitom velmi obtížný a časově i finančně náročný proce. Často je nad síly dané lokální komunity a neobejde se bez pomoci nevládních ekologických organizací či „pro bono“ právní pomoci. Země, které poskytují přístup ke genetickým zdrojům – jde většinou o rozvojové země – mají zájem o přijímání striktních opatření, garantujících rozdělení přínosů z těchto zdrojů. V praxi však mohou čelit bilaterálním námitkám, které se ve finální fázi řeší až na půdě WTO, že jimi přijatá opatření „jsou nepřiměřené a na úkor oprávněných zájmů majitele patentu“ /podle čl. 30 TRIPS/. Úspěch či zamítnutí námitek tohoto typu je velmi obtížné obecně predikovat, protože je závislé na interpetaci jak vlastních práv k duševnímu vlastnictví, tak možných výjimek v rámci TRIPS. Stejně jako řízení o neplatnosti patentu vyžaduje kvalifikovanou právnickou pomoc a je finančně náročné. Jestliže pravidla ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS dohody mohou v některých případech narušovat úsilí o naplnění cílů CBD, mohou na druhé straně vytvořit užitečný nástroj pro sdílení přínosů z využívání genetických zdrojů. Předpokládá to však jak správnou konstrukci ochrany těchto práv, tak jejich zavádění v souladu s národními prioritami. Pro zajištění podílu na přínosech z využívání genetických zdrojů pro země jejich původu se v praxi osvědčila zejména kombinace pro daný účel zvlášť vytvořených /sui generis/ systémů s dalšími opatřeními jiných politik.

12

Jde např. o patent udělený americkým úřadem pro patenty a ochranné známky firmě RiceTec z Texasu na rýži odvozenou z tradiční “Basmati” rýže, tradičně pěstovanou komoditu jižní Asie. Indická vláda úspěšně odmítla část uplatňovaných nároků touto firmou. Další příklady viz WWF, CIEL: Biodiversity and intellectual…JDP, 2001

9

Specielní postavení zaujímá problematika přístupu ke genetickým zdrojům rostlin pro výživu a zemědělství. Základní dokument13 v této oblasti, zpracovaný FAO, je plně kompatibilní s cíli CBD. WTO však dosud vazbu svých dohod na tento dokument, který vychází z téze, že genetické zdroje rostlin jsou společným dědictvím lidstva a měly by být k dispozici bez omezení, dosud nezveřejnila. B/ ovlivňuje systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS dohody ochranu a respektování znalostí, inovací a praktik domorodých nebo lokálních komunit? Jak již bylo uvedeno výše, existující systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví zvyšuje potenciálně riziko zneužití tradičních znalostí. Patentní ochrana postavená na soukromoprávní bázi není vhodným nástrojem k ochraně tradičních znalostí, protože nositelem těchto znalosti je často celá komunita a jsou předávány z generace na generaci. Lokální či domorodé komunity mohou sice v některých případech využít institutu autorských práv či obchodních značek, ale šíře záběru těchto nástrojů, stejně jako efektivnost jejich ochrany, je velmi nízká. Naopak obhájci existujícího systému ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS argumentují, že tento systém stimuluje investice na ochranu biodiversity - jako součásti kulturního dědictví - v domorodých a lokálních komunitách. Je-li tento systém kombinován s vhodnou úpravou rozdělení přínosů z využívání znalostí těchto komunit, může být pro dané komunity výrazným přínosem. Tento názor však není – především rozvojovými zeměmi - většinově sdílen a komodifikace tradičních znalostí je považována za velmi problematickou. Většina organizací, zastupující lokální a domorodé komunity, nepokládají využití institutu práv k duševnímu vlastnictví ve vztahu k tradičním znalostem za kulturně vhodný a komercionalizaci této sféry nevítají. Volají po vypracování nových přístupů, které budou k tradičním znalostem jednotlivých komunit citlivější. Aplikace stávajícího systému ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS na tradiční znalosti zůstává velmi kontroverzním tématem. Nevládní ekologické organizace doporučují vést další diskusi na toto téma nikoliv na základě komerčních zájmů a hledání profitu z využití tradičních znalostí domorodých a lokálních komunit, ale 13

Viz “The International Undertaking on Plant Genetic Resources for Food and Agriculture /IU/”

10

na novém základě, který určí a ovlivní samy tyto komunity. Pokládají přitom za nezbytné, aby zvolené přístupy reflektovaly rozdílné podmínky jednotlivých zemí a jejich diferencovaný stupeň rozvoje. C/ ovlivňuje systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS dohody transfer technologií? Systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS sebou nese ve vztahu k technologiím dva okruhy problémů, které mohou ovlivnit cíle CBD. Za prvé, ochrana práv k duševnímu vlastnictví, včetně patentní ochrany a „sui generis“ systémů pro ochranu rostlinných druhů, mohou významně ovlivnit typy vyvíjených technologií a to zda budou vhodné pro ochranu a udržitelné využívání biologické diverzity, pro využívání genetických zdrojů a zda nezpůsobí vážnější poškození životního prostředí /jak vyžaduje čl. 16 CBD/. V této dikci CBD jsou v centru pozornosti jak technologie vyplývající přímo z využití genetických zdrojů /např. biotechnologie/, tak širší kategorie technologií s dopadem na ochranu a udržitelné využití biodiverzity /např. zemědělské technologie a veškeré technologie využívající půdu/. Nevládní ekologické organizace kritizují především to, že tržně založený systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví podporuje vývoj takových technologií, které berou primárně v úvahu zájmy soukromého průmyslového sektoru vyspělých zemí a teprve sekundárně přihlíží k takovým kriteriím jako je zdraví, bezpečné potraviny a ochrana životního prostředí. Svou obavu, že tržní stimuly mohou podporovat rozvoj potenciálně nevhodných technologií, demonstrují na příkladu technologií, průmyslem nazývaných „genetic use restriction technologies“. Jde o technologie využívané k vývoji rostlin, které mají produkovat sterilní semena /kritici je nazývají „terminator technology“/ nebo technologie, které aplikují v určitém stádiu vývoje rostliny, např. před tím než bude kvést, určité chemické zásahy /“traitor technology“/. Ekologičtí aktivisté vyjadřují obavu, že širší rozšíření těchto typů technologií může významně ohrozit biologickou diversitu a kvalitu životního prostředí. Za druhé, ochrana práv k duševnímu vlastnictví podle TRIPS může významně ovlivnit přístup rozvojových zemí k technologiím, stejně jako transfer technologií do těchto zemí, na základě „spravedlivých a maximálně výhodných podmínek“ /čl.16 CBD/. I když rovněž TRIPS obsahuje určité závazky, týkající se technologií, a to jak v

11

obecnější rovině14, tak ve vztahu k rozvojovým zemím15, ekologické iniciativy kritizují, že bylo dosud vykonáno jen velmi málo k tomu, aby byly tyto závazky uvedeny do reálné praxe. Výzkum role ochrany práv k duševnímu vlastnictví při transferu technologií je dosud značně omezen. Absentují především komplexnější a syntetizující studie, protože daná problematika se značně liší v závislosti na průmyslovém oboru, na typu licensované technologie, na ekonomické síle nositele práv k duševnímu vlastnictví a dalších faktorech. Některé vyspělé země – především USA – jsou zastánci silného postavení ochrany práv k duševnímu vlastnictví jako nezbytné podmínky pro rozvoj a transfer technologií. Na druhé straně mnoho rozvojových zemí je přesvědčeno, že inovace a technologický rozvoj a jejich následný transfer jsou závislé mnohem více na jiných faktorech než je ochrana práv k duševnímu vlastnictví. Navíc namítají, že pokud by tato ochrana měla větší vliv, mohla by vést k posílení kontroly nad technologiemi, ke zvýšení cen a ke snížení přístupu k technologiím. Empirická verifikace těchto tézí není však dosud na odpovídající úrovni. Přesto předběžné analýzy odvětví nejtěsněji svázaných s biodiverzitou budí u ekologických nevládních iniciativ jisté obavy: Kontrola nad technologiemi spojenými s genetickými zdroji, získaná na na základě práv k duševnímu vlastnictví, se projevuje obzvlášť intensivně ve farmaceutickém a zemědělském průmyslu biotechnologií. Nejsilnějších deset korporací na farmaceutickém, semenářském a agrochemickém trhu se v roce 1999 podílelo přibližně 36%, 40% a 82% na globálním trhu.16 Takováto koncentrace průmyslu a s ní spojené posílení práv k duševnímu vlastnictví nad genetickými zdroji – bezpochyby potenciálně umožňuje nositelům těchto práv zvyšovat ceny, uvalovat restriktivní licenční

14

čl.7 TRIPS: “Ochrana a dodržování práv k duševnímu vlastnictví by měly přispět k podpoře technických inovací a k převodu a rozšiřování technologie, ke vzájemným výhodám výrobců a uživatelů technických znalostí způsobem, přispívajícím k sociálnímu a ekonomickému blahobytu a k rovnováze práv a povinností”. 15 Čl.66.2 TRIPS: Rozvinuté členské země budou povzbuzovat podniky a instituce na svých územích s cílem podněcovat a podporovat převod technologie do nejméně rozvinutých členských zemí a tak jim pomáhat vybudovat zdravou a životaschopnou technickou základnu!. 16 Nová firma Syngenta spolu s Dupont/Pioneer, Monsanto, Aventis a Dow Agrosciences se stanou nositeli cca 30 - 50% všech rostlinných biotechnických patentů a budou se podílet téměř 70-ti procenty na globálním agrochemickém trhu. Podle: Warwick, H.: Syngenta: Switching off farmers right? EVB, ActionAid, GeneWatchUK, Swedish Society for Nature Conservation, 2000.

12

podmínky, omezovat současný výzkum a poškozovat event. konkurenty. To vše je v neprospěch dalšího rozšiřování technologií. Výše uvedená tendence může být zesílena praxí některých zemí udělovat v oblasti biotechnologií patenty příliš širokého rozsahu, které pokrývají celý rostlinný druh.17 Typy technologií, transferovaných do rozvojových zemí ze zahraničí, které jsou stimulovány vedle jiných faktorů i ochranou práv k duševnímu vlastnictví, nepředstavují v mnoha případech takové technologie, které přispějí nejefektivněji k ochraně a udržitelnému využívání biodiversity a ochraně životního prostředí v širším slova smyslu. D/ ovlivňuje systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví po dle TRIPS ochranu a udržitelné využití biologické diverzity? Odpověď na tuto otázku ztěžuje skutečnost, že dopad ochrany práv k duševnímu vlastnictví na ochranu biodiverzity je většinou nepřímý a jen obtížně přesněji měřitelný. V této sféře existují kontroverzní názory. Např. pokud jde o zemědělství, je jednou stranou argumentováno, že ochrana práv k duševnímu vlastnictví může přispět k ochraně biodiverzity tím, že podněcuje nové ekonomické stimuly pro její ochranu, podporuje rozvoj nových ochranářských technologií a efektivnější zemědělské využívání půdy. Druhá strana naopak argumentuje, že existující systém ochrany práv k duševnímu vlastnictví, kombinovaný s dalšími opatření národní politiky jako jsou např subvence a dotace, může vést k rozšíření monokultur založených na geneticky uniformních odrůdách, které změní biologickou rozmanitost tradičních zemědělských systémů. Práva k duševnímu vlastnictví nad biotechnologickými inovacemi mohou podporovat marketing několika odrůd a přispět tak k vyřazení dalších odrůd z oběhu. Důraz na komerční priority může mít za následek rozšíření monokultur na úkor diverzifikovanějších zemědělských eko-systémů, které představují hlavní zásobárnu „in situ“ biologické diversity. Nevládní ekologické organizace varují, že nové geneticky modifikované odrůdy – zejména ty, kde modifikace vedla ke zpomalení imunitního systému rostlin či k jejich schopnosti klíčit – mohou znamenat vážnou hrozbu genetického znečištění s dalekosáhlými – dosud neznámými – důsledky. 17

Např. firma Monsanto vlastní patent na všechny druhy genetického inženýrství u bavlny, který se týká téměř 90% světového outputu bavlny. Podle Bbarton, J.H.: The Impact of Contemporary Patent Law on Plant Biotechnology Research”, in Crop Science of America, Intellectual Property Rights III Global Genetic Resources: Acces and Property Rights, 1998.

13

4. Vzájemná vazba mezi CBD a TRIPS. Diskuse o vztahu mezi CBD a TRIPS neresultovala na mezinárodní úrovni dosud do jednoznačné odpovědi na otázku zda je vůbec možno hovořit o konfliktu mezi těmito úmluvami či ne. Členské státy WTO projevují v této věci velmi diferencované názory, které je možno agregovat do tří skupin18: Do první skupiny patří země19, které zastávají názor, že mezi těmito dvěma úmluvami existuje inherentní konflikt a TRIPS dohoda by měla být doplněna tak, aby se tento konflikt odstranil. Svůj požadavek zdůvodňují dvěma hlavními argumenty: 1/ TRIPS dohoda tím, že vyžaduje patentní ochranu pro určité genetické materiály anebo chrání rostlinné druhy specielním systémem, nezabraňuje patentování dalších genetických materiálů a tím umožňuje jejich přivlastnění privátními subjekty způsobem, který není v souladu se suverenními právy států využívat své vlastní genetické zdroje v souladu s národní politikou životního prostředí, jak vyžaduje CBD. 2/ TRIPS umožňuje udělit patentovou nebo jinou ochranu duševního vlastnictví ke genetickým materiálům bez respektování ustanovení CBD o předchozím kvalifikovaném souhlasu smluvní strany a o spravedlivém rozdělení přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů. Totéž je uváděno ve vztahu k tradičním znalostem domorodých a lokálních komunit. Tato skupina zemí navrhuje upravit čl. 27.3b TRIPS tak, aby vyloučil možnost patentové ochrany živých forem. Pokud by tento návrh nedosáhl většinové podpory, doporučují vyloučit z patentové ochrany alespoň vynálezy založené na tradičních znalostech domorodých či lokálních komunit a z nich odvozené produkty či postupy. Dále navrhují, aby nebyly udělovány patenty, které jsou v rozporu s ustanovením CBD o přístupu ke genetickým zdrojům /čl.15/ a respektování těcho pravidel bylo vtěleno do TRIPS dohody. Do druhé skupiny patří země, především USA, které soudí, že konflikt mezi TRIPS a CBD neexistuje a že je jen velmi malá či žádná pravděpodobnost vzniku tohoto konfliktu v průběhu praktické implementace obou dohod. Argumentují především tím, že

18 19

Podle “The Relationship between the TRIPS….WTO, IP/C/W/368, 2002 Tento názor zastává např. Indie, Keňa, Mauritius jménem skupiny afrických států, Zambie aj.

14

TRIPS a CBD mají zcela odlišné cíle a odlišný předmět úpravy. Jsou toho názoru, že udělení patentové ochrany na vynálezy, které využívají genetické materiály nikterak nenarušují plnění těch ustanovení CBD, které se týkají suverenního práva států na jejich genetické zdroje, předchozího kvalifikovaného souhlasu smluvní strany a spravedlivého rozdělení přínosů z využívání zdrojů. USA navíc uvádí, že nejsou citovány žádné konkrétní případy tohoto konfliktu, což je v rozporu s mnoha nálezy, uváděnými ekologickými nevládními organizacemi. Zastánci tohoto názoru proto nepovažují za nutné provádět žádné změny za účelem přizpůsobení jedné dohody druhé. Naopak v zavedení TRIPS dohody vidí potenciál pro podporu opatření, která zabezpečí nejefektivnější způsob realizace závazků CBD /např. kontrola nad produkcí a distribucí daná vlastníkům patentů a jejich koncesionářům, může usnadnit podílnictví na technologii, předejít anti-konkurenčním tajným dohodám mezi komerčními operátory a zavést pravidla bio-bezpečnosti aj./. Do třetí skupiny je možno zařadit země, které nevidí mezi TRIPS a CBD zásadní konflikt, ale uznávají značnou interakci a překryv mezi oběma dohodami a s tím spjatý potenciál pro vznik možného konfliktu, zejména ve stádiu implementace obou dohod. Tyto země vidí prostor pro mezinárodní akci, která napomůže takové realizaci ustanovení TRIPS, která bude současně podporovat cíle CBD. Do této názorové skupiny můžeme zařadit postoj Evropského společenství. 4.1. Postoj Evropského společenství k vazbě mezi TRIPS a CBD. Ze striktně právního hlediska nevidí ES žádný konflikt mezi TRIPS a CBD. Dohody mají různé cíle a nepojednávají o stejném předmětu. V žádné z těchto dohod nejsou ustanovení, která by bránila plnit závazky podle druhé dohody. I přes absenci právní inkompatibility mezi oběma dohodami, ES nevylučuje možnost vzniku problému při jejich zavádění. Mezi právy, na něž odkazuje TRIPS dohoda a předmětem a cíli CBD vidí značné interakce a překryvy. Vychází z téze, že obě dohody by měly být implementovány způsobem, který by se vzájemně podporoval. Pozornost proto soustřeďuje především na způsoby a prostředky, kterými je možno tohoto stavu dosáhnout.

15

První cestou je přenesení požadavků obou dohod na národní úroveň. Opatření, plynoucí z této implementace jsou primárním nástrojem pro zabezpečení vzájemné kompatibility obou dohod. Požadavky CBD musí být přeneseny na národní úroveň především zajištěním jasných pravidel a podmínek pro přístup k národním genetickým zdrojům a stanovením minimálních podmínek pro sdílení přínosů z těchto zdrojů.Tato opatření na národní úrovni mohou mít podobu zákonné úpravy či politického nebo adminstrativního opatření. Správně nastavená regulace je hlavní garancí právní jistoty pro všechny zúčastněné strany a pro ochranu práv poskytovatelů genetických zdrojů. Nezbytné podrobnosti, lišící se v závislosti na místních podmínkách, jsou obvykle upraveny na smluvní bázi /dohody o transferu materiálu/ na základě „vzájemně výhodných podmínek“. Další synergie mezi implementací obou dohod musí být vytvářena na mezinárodní úrovni. Pro vlády jednotlivých zemí je důležité, aby byla zajištěna koherence politik na všech mezinárodních forech, které projednávají problémy významné pro vztah mezi TRIPS a CBD /jde např. o WIPO, FAO, WTO, CBD aj/. Za významný krok v zajištění integrovaného přístupu napříč relevantními institucemi je možno pokládat skutečnost, že CBD byl udělen statut pozorovatele ve výboru TRIPS. Neméně důležité je zajistit, aby mnohostranná pravidla, národní regulace nebo politická opatření na jedné straně a smluvní úprava na straně druhé, byly chápány jako komplementární nástroje, které mají zajistit principy CBD.20 Jaký je postoj Evropského společenství k patentní ochraně živých forem, tj. k event. revizi čl. 27.3b TRIPS? ES podtrhuje úzké spojení mezi touto problematikou a rozvojem zemědělského sektoru, kterému biotechnologie nabízí velký potenciál pro zkvalitnění jeho outputu. Za vysoce relevantní pokládá i dopad patentní ochrany živých forem na další biotechnologický rozvoj. ES si plně uvědomuje velkou citlivost tohoto problému, kdy vstupují do hry často odlišné společenské hodnoty. Soudí však, že kombinace čl. 27.3b ve spojení s čl. 27.2 /výjimky z patentovatelnosti/ a čl. 27.1 /kriéria patentní ochrany/ vytváří pro jednotlivé země dostatečný manévrovací prostor pro rozhodování o patentní ochraně biotechnologických inovací a pro nalezení rovnováhy, 20

V této souvislosti vítá ES “Bonn Guidelines on Access to Genetic Resources and Benefit-sharing”, přijaté v dubnu 2002 v Hague. Tyto směrnice se týkají především dohod o materiálovém transferu, přinášejí však také příklady monetárních a nemonetárních přínosů, které mohou být vzájemně sdíleny.

16

která bere v úvahu jejich ekonomické, etické a další zájmy. ES proto nevidí žádný důvod pro změnu či doplnění stávající podoby čl. 27.3b TRIPS. ES nedoporučuje, aby se v rámci TRIPS vyvíjelo úsilí definovat přesněji některé technické temíny, např. mikroorganismy aj. Za mnohem vhodnější forum pokládá v tomto směru WIPO. Právní ochrana biotechnologických invencí v Evropě je upravena směrnicí 98/44 Evropského parlamentu a Rady pro právní ochranu biotechnologických invencí. Podle této směrnice vyloučí členské země EU z patentní ochrany takové biotechnologické invence, kde by se jejich komerční využití dostalo do konfliktu s veřejným pořádkem a morálkou. Tato norma obsahuje ilustrativní seznam invencí, které jsou z patentovatelnosti vyloučeny jako např. klonování lidských bytostí či využití lidských embryí pro průmyslové nebo komerční účely. Evropské společenství je otevřeno diskusi o zavedení systému, který by vyžadoval na žadateli o patent zveřejnit zdroj veškerých genetických materiálů využitých v patentu. To by umožnilo členským zemím sledovat všechny žádosti o patent z hlediska genetických zdrojů, k nimž získaly přístup. ES vyžaduje, aby tento systém byl transparentní a aby zajistil kompetentním orgánům zemí, které poskytují přístup ke svým zdrojům plnou informovanost o žádostech o patenty, které se těchto zdrojů týkají. ES je však tohoto názoru, že informace poskytované žadatelem o patent by měly být omezeny na geografický původ genetických zdrojů a využitých tradičních znalosti, který je jim znám. Pokud není země původu známá, žadatel o patent by byl povinen označit výzkumné centrum, genovou banku nebo další subjekt, od kterého zdroje získal. Požadavek na zveřejnění geografického původu genetických zdrojů by však neměl působit retroaktivně. ES je toho názoru, že požadavek na zveřejnění geografického původu genetických zdrojů využitých v patentu, by se neměl stát, de facto ani de jure, dodatečným formálním nebo substanciálním kriteriem patentní ochrany. Nedostatky při zveřejnění původu zdrojů, event. poskytnutí falešných informací, by nemělo ovlivnit platnost již uděleného patentu. Právní následky nerespektování požadavku na zveřejnění geografického původu genetických materiálů by byly řešeny mimo systém patentního práva, např. v rámci občanského práva /nároky na kompenzaci/ nebo ve správním řízení /pokuty za nezpracování příslušných informací atd./. Tento požadavek by tudíž neměl vliv na vlastní

17

patentní ochranu vynálezů, jichž by se týkal ani na platnost patentů. Neměl by představovat nadměrnou zátěž ani patentních úřadů ani žadatelů o patent. K takto nastavenému systému se pozitivně vyjadřuje větší počet členských států WTO. Za jeho hlavní přednost se považuje především: -

možnost předejít chybnému přivlastnění zdrojů a tradičních znalostí,

-

umožnit zemím, které zpřístupnily své genetické zdroje, monitorovat a sledovat plnění pravidel o přístupu ke zdrojům a o sdílení přínosů z jejich využívání, stejně jako plnění smluvních ujednání mezi poskytovatelem a uživatelem genetických zdrojů. Země pokytující zdroje by byly – prostřednictvím patentních úřadů - informovány o veškerých žadostech o patenty, jejichž součástí jsou genetické zdroje nebo tradiční znalosti, které tyto země, nebo jejich lokální komunity, zpřístupnily. Tím by mohly kontrolovat zda žadatel o patent respektoval národní pravidla o přístupu ke zdrojům a pravidla o sdílení přínosů z jejich využívání. Stejně tak by bylo možno zjistit všechny komerční přínosy z využití genetických zdrojů a porovnat zda země dostaly příslušný podíl na těchto přínosech, či zda je nezbytné přistoupit k vymáhání příslušného podílu.

V praxi se mohou objevit případy, kdy genetický materiál bude pocházet z více než jedné země. Evropské společenství zastává názor, že tyto případy by měly být řešeny na základě specielních ujednání mezi dotčenými zdrojovými zeměmi v rámci CBD. Pokud jde o řešení vztahu mezi ochranou práv k duševnímu vlastnictví a tradičními znalostmi, existují v obecné rovině tři komplementární přístupy: -

ochrana tradičních znalostí prostřednictvím stávajícího systému ochrany práv k duševnímu vlastnictví,

-

zavedení nástrojů, které zabrání nevhodnému patentování nebo jiným způsobům neoprávněného přivlastnění tradičních znalostí a které zabezpečí spravedlivé sdílení přínosů vyplývajících z invencí, založených na tradičních znalostech jejich poskytovatelům,

-

vypracování specielního /„sui generis“/ systému ochrany pro daný účel.

18

Pokud jde o první způsob, zastává ES stanovisko, že stávající režim ochrany práv k duševnímu vlastnictví není schopen chránit všechny typy tradičních znalostí. Nevylučuje však jeho dílčí využití. Pokud jde o druhý způsob, zastává Evropské společenství názor, že mnohé případy neoprávněného přivlastnění tradičních znalostí je v praxi spojeno s nedodržením kriterií pro patentovou ochranu. Protože však úspěšné uplatnění těchto námitek je časově a finančně náročné a vyžaduje kvalifikovanou právní pomoc, podporuje ES veškeré preventivní přístupy, které danému problému předejdou. ES proto podporuje veškeré činnosti – jak v metodologické, tak aplikační rovině –které přispějí k dokumentování a rozšiřování informací o tradičních znalostech, především zakládání databází a registrů, které umožní vzít tyto znalosti v úvahu již v prvotních fázích přípravy inovací. Pokud jsou předkládané žádosti o patentní ochranu na tradičních znalostech založeny, pokládá ES za relevantní způsob ochrany držitelů těchto znalostí především zveřejnění původu tradičních znalosti, z nichž jsou invence odvozeny.To současně přispěje ke sdílení přínosů z využití těchto znalostí. Evropské společenství podporuje veškeré práce, které směřují k vypracování mezinárodního speciálního „sui generis“ modelu právní ochrany tradičních znalostí ve WIPO. Soudí, že v tomto stádiu je WIPO – jako specializovaná agentura Spojených národů pro podporu práv k duševnímu vlastnictví - mnohem vhodnějším místem pro vyjednávání režimu ochrany tak specielního předmětu jako jsou tradiční znalosti či folklor než výbor TRIPS. Pokud jde o efektivní „sui generis“ systémy ochrany odrůd rostlin, ES je toho názoru, že Úmluva mezinárodního svazu pro ochranu nových odrůd rostlin /UPOV/ dosahuje standard efektivnosti a poskytuje členským státům poměrně širokou flexibilitu jak přizpůsobit režim ochrany specifické národní situaci. ES však nevylučuje, že jiné modely by nemohly být stejně či event. více efektivní. Otevírá tudíž prostor i pro další vývoj v této oblasti. Je nepochybné, že mezinárodní úsilí předejít nesouladu mezi plněním cílů TRIPS a CBD již přineslo první hmatatelné výsledky. Z institucionálního hlediska není nevýznamné, že representanti CBD získali statut pozorovatele ve výboru TRIPS.To dozajista přispěje k nalezení „společného jazyka“ v řešení sporných otázek.

19

Na evropské úrovni byly v roce 2002 přijaty „Bonské směrnice o přístupu ke genetickým zdrojům a rozdělení přínosů z jejich využívání“, jejichž ambicí je uvést doposud pouze deklarované postupy v řešení přístupu ke genetickým zdrojům a k rozdělení přínosů z jejich využívání do „operabilní“ polohy. I když je tato směrnice založena důsledně na bázi dobrovolnosti, představuje ve vztahu k potenciálním uživatelům a poskytovatelům genetických zdrojů přehledný rámec pro všechny postupové kroky tohoto procesu /vybrané části – viz příloha 1./ Harmonizuje přístup v užívání některých pojmů, zabývá se kompetencemi a odpovědností orgánů státní správy na národní úrovni či účastí zájmových skupin v procesu přístupu a sdílení přínosů z využívání genetických zdrojů. Poskytuje návod pro jednotlivé kroky pro získání předběžného souhlasu k využívání genetických zdrojů a zabývá se mechanismem sdílení přínosů z jejich využívání. Stranou nezůstávají ani otázky spjaté s národním monitoringem, reportováním či řešením sporů. Pro praxi má velký význam jak příloha I směrnic, která poskytuje vodítko pro uzavírání smluv o materiálovém transferu, tak příloha II, která. uvádí příklady monetárních a nemonetárních přínosů, které je nutno zvažovat ve vztahu ke genetickým zdrojům. Přes tento nesporný dílčí posun v řešení dané problematiky na mezinárodní úrovni zůstává zde mnoho otevřených otázek, jejichž řešení by mělo zabezpečit, že genetické zdroje nebudou z veřejné sféry vytlačeny. 4.2. Vazba TRIPS a CBD a Česká republika Přijmeme-li tézi, že významným nástrojem pro zajištění vzájemné kompatibility TRIPS a CBD je přenesení jejich požadavků na národní úroveň, je legitimní analyzovat situaci v České republice. I když ve vztahu k WTO vystupují jednotlivé členské země ES jednotně, nikterak to neomezuje právo jednotlivých států vytvářet si v daných problémových okruzích svou vlastní pozici a předkládat ji na na příslušných fórech ES, kde se jednotné stanovisko formuluje. Pokud jde o ochranu práv k duševnímu vlastnictví v oblasti biotechnologií je možno pokládat za pozitivní krok přijetí zákona čís. 206 o ochraně biotechnologických

20

vynálezů z roku 2000, který je výsledkem harmonizace české legislativy s právem EU.21 Biotechnologické vynálezy jsou v ČR patentovatelné, týkají-li se : a/ biologického materiálu, který je izolován ze svého přirozeného prostředí nebo vyráběn technickým postupem, i když se již v přírodě vyskytl, b/ rostlin nebo zvířat, není-li technická proveditelnost vynálezu omezena na určitou odrůdu rostlin nebo plemeno zvířete22 nebo c/ mikrobiologického nebo jiného technického postupu a výrobku, jiného než je rostlinná odrůda nebo zvířecí plemeno, získaného tímto způsobem. Stejně jako v EU se patenty neudělují na vynálezy, jejichž obchodní využití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům, zejména na způsoby klonování lidských bytostí, na způsoby modifikace zárodečné linie genetické identity lidských bytostí, na způsoby při nichž se používá lidské embryo pro průmyslové nebo obchodní účely, nebo na způsoby úpravy genetické identity zvířat, které jim mohou způsobit utrpení bez podstatného medicínského užitku pro člověka nebo zvíře. Přitom je důležité, že „rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy“ není možné vyvodit pouze z toho, že využití vynálezu je zakázáno právním předpisem, nýbrž je zde širší manévrovací prostor pro posouzení v místních podmínkách. Patenty se neudělují dále na lidské tělo v různých stadiích vzniku či vývoje a pouhé objevení některého z jeho prvků a neudělují se na odrůdy rostlin a plemena zvířat nebo „v zásadě biologické způsoby pěstování rostlin či chovu zvířat“. Přitom „v zásadě biologickým způsobem“ pěstování rostlin nebo zvířat se rozumí takový způsob, který je založen plně na přírodních jevech, jako je křížení a selekce. Zvláštní ustanovení o přihlášce biotechnologického vynálezu /par.5/ upravuje především okolnosti, za nichž je nutno uložit biologický materiál u mezinárodně uznané ukládací instituce podle tzv. Budapeštské smlouvy23. Informace o geografickém původu genetických zdrojů /a event. využití tradičních znalostí/ nejsou na žadateli o patent vyžadovány. Jejich eventuální zveřejní je ponecháno zcela na úvaze žadatele o patent na 21

Viz zákon 206 z 21.6.2000 o ochraně biotechnologických vynálezů a o změně zákona č. 132/1989 Sb., ve znění zákona č. 93/1996 Sb. 22 v tom případě platí ustanovení zákona č. 132/1989 Sb. o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat 23 viz vyhláška č. 212/1989 Sb., o Budapeštské smlouvě o mezinárodním uznávání uložení mikroorganismů k účelům patentového řízení a Prováděcího předpisu k ní.

21

biotechnologický vynález. Tyto údaje nejsou dosud předmětem ani předběžného ani úplného průzkumu přihlášky vynálezu.24 Problematika patentní ochrany živých forem a z ní potenciálně plynoucí rozšíření výjimek z patentovatelnosti se v České republice nestalo dosud dostatečně diskutovaným problémem a to ani na odborné úrovni, ani na úrovni nevládních ekologických iniciativ. Pokud jde o implementaci požadavků CBD na národní úroveň, nemá Česká republika dosud vypracováno národní schéma přístupu ke genetickým zdrojům, které by obsahovala i jasná pravidla pro sdílení přínosů z těchto zdrojů. Skutečností však je, že se v současné době formuje v rámci Ministerstva životního prostředí ČR tým pracovníků, který bude pracovat na zaplnění této mezery. Některá doporučení pro další postup jsou uvedena v závěrečné kapitole. Pro usnadnění vypracování národního schématu přístupu ke genetickým zdrojům a pravidel pro sdílení přínosů z těchto zdrojů, přinášíme v příloze některé doporučené postupy či vodítka, vyplývající jak z Bonnské směrnice, tak z dalších pramenů. 5. Závěry. V souladu s vytčeným cílem studie se závěrečná doporučení týkají kroků pro zajištění kompatibility mezi TRIPS a CBD na národní úrovni. A/ v oblasti ochrany práv k duševnímu vlastnictví Harmonizace české úpravy ochrany biotechnologických vynálezů s právem ES nevylučuje v dílčích oblastech dané problematiky národní úpravu. Stávající zákonná úprava v České republice ani další předpisy v této oblasti explicitně nevyžadují na žadateli o patent, který předpokládá využít genetické zdroje, aby zveřejnil jejich geografický původ /stejně jako původ využitých tradičních znalostí/. Nezveřejnění této informace v žádosti o patent neovlivňuje podle české právní úpravy ani proces udělování patentu ani platnost práv z již uděleného patentu. 1/ V zájmu posílení cílů CBD doporučujeme zvážit změnu tohoto přístupu a požadavek na zveřejnění geografického původu genetických zdrojů / a tradičních znalostí/ při podávání žádosti o patent učinit požadavkem mandatorním. Jeho nesplnění

24

Podle paragrafu 30 a 33 zákona č. 527/1990 Sb. o vynálezech a zlepšovacích návrzích ve znění pozdějších předpisů.

22

doporučujeme vhodným způsobem administrativně postihovat. Nedoporučujeme však, aby nesplnění tohoto požadavku bylo překážkou posuzování daného patentu či platnosti práv spojených s udělenými patenty. Úprava tohoto typu platí např. v Dánsku25 nebo Norsku26. Akceptování mandatorního požadavku na zveřejnění geografického původu genetických zdrojů by současně umožnilo užší spolupráci mezi Úřadem průmyslového vlastnictví, odpovědného za patentní ochranu a Ministerstvem životního prostředí ČR jako garanta plnění požadavků CBD, včetně výměny příslušných informací. 2/ doporučujeme, aby při zpracování pravidel přístupu ke genetickým zdrojům, které se připravuje v gesci Ministerstva životního prostředí ČR, byla : -

obsažena jasná pravidla o ochraně práv k duševnímu vlastnictví, ošetřující např. společný výzkum, implementaci práv na získané vynálezy či poskytování licencí,

-

umožněno společné vlastnictví práv k duševnímu vlastnictví podle míry příspěvku jednotlivých stran.

B/ v oblasti ochrany biologické diverzity Doporučujeme urychlit práce - v gesci Ministerstva životního prostředí ČR - na přípravě národního schématu přístupu ke genetickým zdrojům, včetně pravidel pro sdílení přínosů z těchto zdrojů. Předpokládáme, že tento náročný úkol bude řešit interdisciplinární tým, v němž budou zastoupeni vedle zástupců MŽP a hlavních institucí, které mají nejblíže ke genetickým zdrojům, též zástupci hlavních průmyslových odvětví, u nichž lze předpokládat zájem o přístup ke genetickým zdrojům /např. farmaceutického či kosmetického průmyslu, přírodní mediciny aj./, zástupci vědecko-výzkumné sféry a nevládní ekologické organizace.Realizace tohoto úkolu – v souladu s CBD – předpokládá v obecnější rovině zpracování celkové národní strategie přístupu ke genetickým zdrojům, která by se stala odrazovým můstkem pro všechny následné dílčí postupy a kroky. Mezi ně patří především:

25

Viz zákon 412, 31/5 2000, který doplnil “Danish Patent Act. Na tomto základě bylo doplněno příslušné ministerské nařízení /reg.1086 11/12 2000/. 26 Viz legislativní návrh Ot.Prp. Nr. 86 /2002-03/.

23

1/ vypracovat postupy jak dojít k souhlasnému stanovisku o přístupu ke genetickým zdrojům a označit okruh subjektů, které se budou na tomto procesu podílet, - určit pravomoce jednotlivých orgánů při udělování souhlasu o přístupu ke genetickým zdrojům /podle par. 15.5 CBD/ s rozlišením zda půjde o genetické zdroje „in situ“ nebo „ex situ“, - vyžadovat, aby jakákoliv změna původně deklarovaného užití zdroje či změna v transferu zdroje na třetí stranu, podléhala povinnosti žádat o nový souhlas o přístup ke genetickému zdroji. - určit kompetentní orgán, který bude vydávat konečná povolení nebo licence podle stanovených pravidel, - zajistit registraci všech vydaných povolení nebo licencí /např. v rámci národního registračního systému/, 2/ vypracovat doporučené postupy pro rozdělení výsledků výzkumu a vývoje a zisku vyplývajícího z komerčního a jiného využití genetických zdrojů, se smluvní stranou poskytující takové zdroje /podle par. 15.7 CBD/. Tyto pravidla se stanou součástí vzájemně odsouhlasených podmínek smluvního ujednání mezi stranami a předpokládají: - stanovit mechanismus pro sdílení přínosů /ten může zahrnovat jak spolupráci při vědeckém výzkumu a vývoji technologií, tak spolupráci vztahující se ke komerčním produktům/ a závazky a povinnosti jednotlivých smluvních stran s distribucí přínosů spojené, - stanovit druhy a typy peněžních i nepeněžních přínosů, které se stanou předmětem distribuce mezi stranami, včetně rozlišení jejich časové dimenze. Pro správné nastavení všech postupů, které mají zajistit ochranu biodiverzity prostřednictvím přístupu ke genetickým zdrojů, pokládáme za nezbytné: - analyzovat, které stimuly a podněty hospodářské politiky ČR působí negativně na ochranu a udržitelné využití biodverzity prostřednictvím přístupu ke genetickým zdrojům a navrhnout opatření na jejich zmírnění či odstranění, - navrhnout nástroje – ať již ekonomické nebo regulační – které mají přímou či nepřímou vazbu na přístup ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů z jejich využívání a mohou ovlivnit efektivnější alokaci přínosů,

24

- vyhodnotit do jaké míry by bylo možno využít pro informování uživatelů a poskytovatelů genetických zdrojů oceňovací metody ve vztahu k biosféře..

Literatura: -

-

Dutfield G.: Intellectual Property Righs, Trade and Biodiversity, IUCN, Earthscan Publications Ltd., London, 2000, Kerry Kate and Sarah A Laird: The Commercial Use of Biodiversity, Access to Genetic Resources and Benefit-Sharing, Earthscan Publications Ltd, London, Sterling, VA, 2000, Agreement on Trade-related Aspects of Intellectual Property Rights, Convention on Biological Diversity, Doha Round Briefing Serie, Intellectual Property Rights, vol. 2, No. 5, August 2003, Biodiversity & Intellectual Property Rights: Reviewing Intellectual Property Rights in Light of the Objectives of the Convention on Biological Diversity, Joint Discussion Paper, CIEL, WWF, March, 2001, Bonn Guidelines on Access to Genetic Resources and Fair and Equitable Sharing of the benefits Arising out of Their Utilization, http://www.biodiv.org TRIPS Council: Renewed Calls For Moving Ahead on Biodiversity, Bridges Trade BioRes, vol. 4, No. 5, March 2004, http://docsonline.wto.org, Developing Countries call for focus on bio-piracy in TRIPs/Biodiversity talks, WTO Reporter, March 2004, Communication from the European Communities and their Member States, Review of the Provisions of Article 27.3b of the TRIPs Agreement, WTO, June 2001, IP/C/W/254, Taking Forward the Review of Article 27.3b of the TRIPS Agreement, Joint Communication from the African Group, WTO, IP/C/W/404, June 2003, Article 27.3b, the relationship between the TRIPS Agreement and the Convention on Biological Diverity, and the Protection of Traditional Knowledge, Communication from Switzerland, WTO, IP/C/W/400, May 2003, Bridges, Weekly Trade New Digest: No 40 from November 2003, No 21 from June 2003, http:/ www.wto.org/english.

P ř í l o h y: 1. Postupy pro získání předchozího kvalifikovaného souhlasu smluvní strany k přístupu ke genetickým zdrojům

25

/podle Bonnské směrnice, 2000…, která předpokládá, že tento seznam může být přizpůsoben národním podmínkám/ a/ právnická osoba a spojení na žadatele, event. kontaktní osoba, pokud je žadatelem instituce, b/ typ a množství genetického zdroje, k němž je požadován přístup, c/ počáteční datum a trvání aktivity, d/ geografická oblast prospekce, e/ zhodnocení jak přístupová aktivita může dopadat na ochranu a udržitelné využívání biodiverzity, určení nákladů a přínosů uděleného přístupu, f/ přesná informace o zamýšleném využití genetického zdroje /taxonomie, sběr, výzkum, komerční účely/, g/ označení místa, kde bude probíhat výzkum a vývoj, h/ informace o tom, jak bude výzkum a vývoj prováděn, h/ identifikace místních subjektů, s nimiž bude při výzkumu a vývoji spolupracováno, j/ možné zahrnutí třetí strany, k/ účel sběru, výzkumu a očekávané výsledky, l/ druhy přínosů, které mohou vyplývat ze získaného přístupu ke zdrojům, včetně přínosů z derivátů a produktů vznikajících z komerčního nebo jiného užití genetického zdroje, m/ označení smlouvy o sdílení přínosů, n/ rozpočt, o/ ošetření důvěrných informací.

2. Indikativní seznam typických vzájemně odsouhlasených podmínek /podle Bonnské směrnice o přístupu ke genetickým zdrojům……/ a/ druh a množství genetického zdroje a geografickou/ekologickou oblast aktivity, b/ jakékoliv omezení možného využití materiálu, c/ explicitní uznání suverenního práva země využívat své zdroje, d/ označení v jakých oblastech je nezbytné dobudovat příslušné kapacity, e/ klauzule o tom, za jakých podmínek mohou být ustanovení smlouvy renegociována, f/ ustanovení zda a za jakých podmínek mohou být genetické zdroje transferovány na třetí stranu, g/ zda byly respektovány a chráněny znalosti, inovace a praktiky domorodých lokálních komunit a zda bylo chráněno zvykové /obvyklé/ využití biologických zdrojů v souladu s tradičními postupy, h/ nakládání s důvěrnými informacemi, i/ ustanovení o rozdělení přínosů, plynoucích z komerčního a dalšího využívání genetických zdrojů a jejich derivátů a produktů. 3. Doporučené prvky, které by měly obsahovat dohody o materiálovém transferu /podle Bonnské směrnice….Appendix I/

26

A. 1. 2. 3.

Úvodní ustanovení Preambule odkazující na Úmluvu o biologické rozmanitosti Právní status poskytovatele a uživatele genetických zdrojů Mandát a hlavní cíle poskytovatele

B. Ustanovení o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosu 1. popis genetického zdroje, který je předmětem smlouvy o materiálovém transferu, včetně doprovodných informací, 2. povolené užití, resp. potenciální užití genetického zdroje, jeho produktů nebo derivátů /např. výzkum, množení, pěstování, komerční účely /, 3. ustanovení o tom, že jakákoliv změna užití zdroje vyžaduje nový souhas k přístupu ke zdroji a dohodu o materiálovém transferu, 4. ustanovení zda bude žádáno o ochranu práv k duševnímu vlastnictví a za jakých podmínek, 5. podmínky dohody o sdílení přínosů, včetně závazku podílet se na peněžních a nepeněžních přínosech, 6. existuje záruka poskytovatele na identitu a kvalitu poskytnutého materiálu? 7. ustanovení o tom, zda genetické materiály a doprovodné informace mohou být transferovány na třetí strany a pokud ano, za jakých podmínek, 8. definice 9. povinnost minimalizovat environmentální dopady sběratelských aktivit C. Právní ustanovení 1. povinnost plnit dohodu o materiálovém transferu 2. trvání dohody 3. ustanovení o ukončení dohody 4. ustanovení o tom, které závazky budou platit i po ukončení dohody 5. nezávislá vynutitelnost jednotlivých ustanovení dohody 6. události, limitující odpovědnost stran dohody /jako je živelná pohroma, požár, povodeň aj./, 7. úprava řešení sporů, 8. postoupení nebo transfer práv, 9. postoupení, transfer nebo exkluzivita práva nárokovat jakákoliv vlastnická práva, včetně práv k duševnímu vlastnictví, spojená s genetickými zdroji získanými prostřednictvím dohody o materiálovém transferu, 10. doložka o volbě práva pro řešení smluvních konfliktů 11. ustanovení o důvěrných informacích 12. záruky

4. Indikátory spravedlivého a rovnocenného rozdělení přínosů z využívání genetických zdrojů /podle Kerry ten Kate a Sarah A. Laird: The Commercial Use of Biodiversity – Access to genetic resources and benefit-sharing, Eartscan Publications Ltd., London, Sterling, Va,

27

2002/, strol 330 - 331 - jde o zprávu připravenou pro Evropskou komisi Královskou botanickou zahradou /Royal Botanic Garden, Kew/ ve Velké Británii. Procesní indikátory: -

-

byly přínosy identifikovány a definovány společně poskytovatelem i uživatelem genetických zdrojů? byl získán předchozí kvalifikovaný souhlas pro přístup ke genetickým zdrojům? účastnily se procesu udělení souhlasu pro přístup ke genetickým zdrojům všechny dotčené organizace /např. státní správa, výzkumné instituce, místní komunity/? má poskytovatel a uživatel genetických zdrojů zcela jasno v tom, které proměnné ovlivňují typ a hodnotu odsouhlasených přínosů? vyplývá z uzavřené dohody, které přínosy byly přesně definovány v době uzavření smlouvy a které přínosy musí být definovány později až bude užití genetických zdrojů jasnější? je základem smlouvy úplné zveřejnění toho jak uživatel zamýšlí využít genetické zdroje a obsahuje smlouva postupy, které určí další užití zdrojů, k němuž dává poskytovatel souhlas? má jak poskytovatel tak uživatel genetických zdrojů k dispozici informace, jež jim umožní ocenit pravděpodobnou hodnotu výsledků přístupu ke genetickým zdrojům, včetně pravděpodobnosti úspěchu při komercionalizaci produktu a odhadu rozměru a hodnoty trhu pro tento produkt? má jak poskytovatel tak uživatel genetických zdrojů k dispozici právní pomoc a osoby vhodné k vyjednávání, nezbytné k dosažení vzájemné dohody?

Obsahové indikátory - jsou do smlouvy zahrnuty jak peněžní, tak nepeněžní přínosy? - jsou přínosy sdíleny v různých časových obdobích, tj. od počátečního udělení přístupu ke zdrojům, přes objevy a vývoj až po dobu trvání prodeje produktu? - jsou přínosy rozděleny mezi větší počet zájmových skupin? - obsahuje smlouva „balíček“ rozmanitých přínosů? - je smlouva založena na standardních podmínkách poskytovatele nebo uživatele genetických zdrojů nebo byla přizpůsobena specifickým potřebám obou stran? - liší se velikost/hodnota přínosů v závislosti na stupni udělené exkluzivity /výlučnosti/ přístupu ke genetickým zdrojům? - liší se velikost/hodnota přínosů v závislosti na hodnotě přidané genetickým zdrojům poskytovatelem /ať již dodáním derivátů prvotních genetických zdrojů nebo poskytnutím informací, týkajících se prvotních genetických zdrojů?/ - je mechanismus platný pro rozdělení přínosů v rámci země, jež poskytuje genetické zdroje, platný po celé časové období?

28

-

je sdílení přínosů v souladu s cíli nebo principy /např. ochrana biodiverzity, udržitelný rozvoj/, které řeší širší národní, stejně jako lokální a institucionální priority?

5. Monetární a nemonetární přínosy /podle Bonské směrnice… Appendix II, 2000/ 1. Monetární přínosy mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny na: a. poplatek za přístup ke genetickým zdrojům /poplatek za sebraný nebo jinak získaný vzorek/ b. „up-front“ platby c. „milestone“ platby d. poplatek za poskytnutí práv /patentový poplatek/ e. licenční poplatky v případě komercionalizace f. specielní poplatky placené do svěřeneckého fondu na podporu ochrany a udržitelného využití biodiversity, g. platy a preferenční podmínky pokud jsou vzájemně odsouhlaseny, h. financování výzkumu, i. společné podniky j. společné vlastnictví relevantních práv k duševnímu vlastnictví Nemonetární přínosy mohou zahrnovat, ale nejsou omezeny na: a. sdílení výsledků výzkumu a vývoje, b. spolupráce, kooperace a podíl na vědeckém výzkumu a na rozvojových programech, zejména na biotechnologických výzkumných aktivitách, kde je to v zemi poskytovatele možné, c. účast na rozvoji produktu, d. spolupráce, kooperace a podíl na vzdělávacích a výcvikových aktivitách, e. přístup do „ex situ“ zařízení , týkajících se genetických zdrojů a do jejich databází, f. transfer znalostí a technologií na poskytovatele genetických zdrojů na základě vzájemně příznivých podmínek, včetně ustanovení o odsouhlasených sníženích či preferencích, zejména transfer znalostí a technologií, umožňujících využití genetických zdrojů, včetně biotechnologií, nebo znalostí a technologií, které jsou významné pro ochranu biodiverzity a udržitelné využívání biologické diverzity, g. posílení kapacit pro transfer technologií do uživatelské země, pokud je smluvní stranou rozvojová země a země s tranzitivní ekonomikou a rozvoj technologií v zemi původu genetických zdrojů, napomáhat domorodým a lokálním komunitám chránit a udržitelně využívat jejich genetické zdroje, h. pomoc při vybudování institucionálních kapacit, i. lidské a materiální zdroje k posílení kapacit pro administrativní řízení a vynutitelnost regulativů v oblasti přístupu ke genetickým zdrojům, j. výcvik či školení v oblasti genetických zdrojů s plnou účastí strany, poskytující tyto zdroje, a pokud možno v této zemi,

29

k. přístup k vědeckým informacím, které jsou významné pro ochranu a udržitelné využití biologické diverzity, včetně biologických vynálezů a taxonomických studií, l. příspěvek lokální ekonomice, m. výzkum zaměřený na prioritní potřeby jako je např. zdraví, bezpečnost potravin, který bere v úvahu vlastní využití genetických zdrojů v zemi, která je poskytuje, n. institucionální a profesionální vazby, které mohou vzniknout z přístupu ke genetickým zdrojům a ze sdílení přínosů z jejich využívání a následné aktivity v oblasti spolupráce, o. přínosy v oblasti zajištění potravin a živobytí obyvatelstva, p. sociální průzkum q. společné vlastnictví relevantních práv k ochraně duševního vlastnictví. Monetární a nemonetární přínosy /podle The Commercial Use of Biodiversity…2002, str.26 – 27/ Monetární přínosy: - „up-front“ poplatky, buď za přístup ke genetickým zdrojům nebo pokrývající náklady jakékoliv přípravy vzorků, výzkumu spjatého se vzorky a náklady na nakládání se vzorky a jejich dopravu, - „milestone“ platby, v závislosti na dosažených stadiích objevu a vývoje - „royalties“, tj. patentové poplatky či autorské honoráře, zde je nutno vyjasnit základ této platby, např. je-li počítána z hrubého nebo čistého prodeje. Nemonetární přínosy: - účast vědců ze země poskytující zdroje na výzkumu, - transfer zařízení, softwaru a „know-how“, - výměna zaměstnanců a jejich výcvik - „in-kind“ podpora ochrany biodiverzity, - uznání podílu poskytovatele genetických zdrojů ve výzkumných publikacích, patentem a jiných podobách práv k duševnímu vlastnictví, - sdílení výsledků výzkumu, včetně notifikace objevů a zabezpečení toho, že kopie publikací, týkající se výzkumu poskytnutých genetických zdrojů budou poslány do zdrojové země,

30