TOPENÁŘ. Pavel Hoza H-Topenář

TOPENÁŘ Pavel Hoza 36-004-H-Topenář

1. ÚVODNÍ SLOVO Dostáváte do ruky pracovní sešit, který Vás seznámí s možností dalšího vzdělávání formou, která bude přijatelná pro úspěšné získání či zvýšení kvalifikace pro Vaše zvýšení konkurenceschopnosti na trhu práce. Tým autorů Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov připravil přehledného průvodce možnostmi i studiem, které je zakončeno certifikovanou zkouškou a získáním osvědčení dle zákona 179/2006 Sb. o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání.

Záměrem práce Integrované střední školy technické a ekonomické Sokolov, jako kvalitního poskytovatele vzdělávacích služeb regionu Karlovarského kraje, je rozšíření a inovace vzdělávací nabídky dalšího vzdělávání (DV) v návaznosti na potřeby zaměstnavatelů (zejména malých a středních podniků) v Karlovarském kraji (KK). Záměr řeší v první vlně potřeby účastníků DV - zaměstnanců podniků v KK prostřednictvím tvorby 9 kurzů Dílčích kvalifikací (v návaznosti na NSK), a to v podobě komplexního vzdělávacího obsahu (prezenční vzdělávání s podporou tištěných materiálů, eLearningové vzdělávání, mobilní aplikace) s dopomocí webového vzdělávacího portálu. Kurzy jsou orientovány na obory stavební, strojní a elektrotechnické. Zásadním záměrem je rozšíření vzdělávací nabídky pro vzdělávání lektorů dalšího vzdělávání v oblasti specifik vzdělávání dospělých a využití nových forem vzdělávání (IT technologie).

Integrovaná střední škola technická a ekonomická Sokolov je školou státní, která 1. 9. 2012 oslavila 55 let své existence. Škola poskytuje vzdělávání v oborech elektrotechnických, strojírenských, stavebních, veřejnosprávních a ekonomických. Škola dlouhodobě produkuje kvalitní absolventy, kteří nachází u regionálních zaměstnavatelů otevřené dveře. ISŠTE Sokolov prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 400 000 000 Kč, která ze školy udělala nejmodernější střední školu Karlovarského kraje s významným architektonickým akcentem, který hlavní budově vtiskl významný český architekt doc. ing. arch. Roman Koucký. Škola od roku 2006, po optimalizaci školství v Karlovarském kraji, nabízí ISŠTE Sokolov i obory stavební, pro které je výborně vybavena materiálně i personálně. Programy dalšího vzdělávání jsou pro Integrovanou střední školu technickou a ekonomickou Sokolov příležitostí pro posílení vzdělanosti v regionu.

1|

2. OBSAH 1.

Úvodní slovo ............................................................................................... 1

2.

Obsah ....................................................................................................... 2

3.

Představení autora ....................................................................................... 3

4.

Regionální zaměstnavatelé v oboru .................................................................... 4

5.

Topenář .................................................................................................... 5

6.

Profil absolventa .......................................................................................... 6

7.

Průvodce studiem ......................................................................................... 7

8.

Studijní opory ............................................................................................. 8

9.

Učební text pro samostudium ........................................................................... 9

10.

Zkoušky dle hodnotících standardů .................................................................31

11.

Studijní zóna ...........................................................................................41

12.

Rozpočet ...............................................................................................41

13.

Materiál .................................................................................................41

14.

Bezpečnost a ochrana zdraví ........................................................................42

|2

3. PŘEDSTAVENÍ AUTORA

HOZA Pavel je učitelem odborných předmětů se zaměřením především pro obor INSTALATÉR (kód 36-52-H/001) na ISŠTE SOKOLOV. V roce 1983 zahájeno studium tříletého učebního oboru na SOU Plzeň – 1986 zaměstnán PLD Karlovy Vary jako mechanik kolejových vozidel /kandidát strojvedoucího/- 1992 zaměstnán EPL Merklín jako speciální údržba plynových pecí - 1994 mistr OV SPŠ, SOU Královské Poříčí zahájeno studium obor POZEMNÍ STAVITELSTVÍ na SPŠ, SOU, U stavební Královské Poříčí zakončené maturitní zkouškou. Několik let praxe na stavbách regionu jako mistr odborného výcviku – v roce 1998 nástup do funkce Vrchního učitele odborné výchovy - specializace PSV oborů s následným zahájením vyučování odborných předmětů.

Aprobace Doba zaměstnaneckého vztahu –

od roku 1994 jako Mistr odborné výchovy od roku 1998 jako Vrchní mistr OV od roku 1998 přímá vyučovací povinnost VMOV od roku 2001 Učitel odborných předmětů

původně na SPŠ, SOU, U stavebním Královské Poříčí, které v rámci optimalizace bylo sloučeno s Integrovanou střední školou technickou a ekonomickou Sokolov.

3|

4. REGIONÁLNÍ ZAMĚSTNAVATELÉ V OBORU TVP servis KV, s.r.o.

Okružní 753/41, 360 tel.: 722 912 851 17, Karlovy Vary

www.tvpservis-kv.cz

LEMIGAS s. r. o.

Jenišov 68, 363 01, tel.: 353 221 723 Karlovy Vary

http://www.lemigas.cz

INSTALACE KV s. r. o.

Sedlecká 757/4, 360 tel.: 353 587 808 10, Karlovy Vary

[email protected]

Karel SKOTÁK

Národní 224/30, 360 tel.: 353 235 512 01 Karlovy Vary – Drahovice

[email protected]

Karel SOVA

Vojkovice 48, 362 73

www.instalsova.cz

TZB SERVIS s. r. o.

Loketská 344/12, 360 tel.: 724 703 554 06 Karlovy Vary – Dvory

GÜSCHU těsnicí Jáchymovská technika, s. r. o. 363 01, Ostrov

tel.: 777 870 101

1369, tel.: 353 618 081

[email protected]

www.guschu.cz

Vlachlastav

Pohraniční stráže 234, tel.: 604 426 733 357 03 Svatava

www.vlachstav.cz

GASMONT SOKOLOV

Husova 135, 356 04 tel.: 608 964 635 Dolní Rychnov

[email protected]

VODOCENTRUM - W a Chebská, M, s. r. o. Sokolov

356

01 tel.: 352 627 562

www.vodocentrum.cz

|4

5. TOPENÁŘ Autorizující orgán:

Ministerstvo průmyslu a obchodu

Skupina oborů:

Stavebnictví, geodézie a kartografie (kód: 36)

Povolání:

Instalatér

Doklady potvrzující úplnou profesní kv.:

Osvědčení o profesní kvalifikaci

Kvalifikační úroveň NSK - EQF:

3

Úplnou profesní kvalifikaci Instalatér (kód: 36-52-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: 36-005-H) Topenář (kód: 36-004-H) Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H) Závěrečnou zkoušku z oboru Instalatér (kód: 36-52-H/01) lze složit po předložení osvědčení o získání následujících profesních kvalifikací: Montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení (kód: 36-005-H) Topenář (kód: 36-004-H) Montér vnitřního rozvodu vody a kanalizace (kód: 36-003-H) Absolvent by měl ovládat základy instalatérského řemesla. Instalatér se seznámí s ručním zpracováním kovů, osvojí si práci topenáře, instalatéra a plynaře. Pozná technologii sváření, lepení a dalších technik, naučí se spojovat různé materiály. Základem je i získání potřebných certifikátů svařování plastů a mědi či svařování plamenem-řezaní kyslíkem. Je připraven samostatně provádět vnitřní potrubní rozvody v budovách, osazovat zařizovací předměty a montovat armatury, montovat a opravovat rozvody a vytápění a připojovat veškeré technické prvky, které souvisí s těmito rozvody. Po získání praxe v oblasti plynárenství a vydání oprávnění je schopen samostatně montovat i plynárenské rozvody. Žák je připraven k získání svářečských certifikátů. Absolvent se uplatní v povolání topenář na typových pozicích montér vnitřního rozvodu, montér vnitřního rozvodu plynu a zařízení. Absolvent se uplatní při montážích, opravách a údržbě topení a vnitřních rozvodů plynu včetně montáže armatur, zařizovacích předmětů a spotřebičů. Uplatní se i při montážích rozvodů vzduchotechniky. Součástí vzdělávání je i příprava k získání svářečských certifikátů v rozsahu potřebných kurzů.

5|

Topenáři zajišťují opravy topení, servis topení a revize topení, dále servis, revize a opravy kotelny. Nabízí široký záběr topenářských prací od montáže, po generální opravy až po pravidelný servis. Topenáři a plynaři zajistí opravy a instalace kotlů. Montují radiátory, kotle, rozvody a další topné systémy.

6. PROFIL ABSOLVENTA Vzdělávání je zaměřeno k získání základních poznatků oboru instalatér. Nabízí orientaci v odborných činnostech oboru od výkresů jednotlivých částí až po kompletní projektové dokumentace. Poukazuje na systémy materiálů používaných ve vytápění - plynovodních a dalších instalací či základní předpisy pro bezpečnou práci se zařízeními. Směřuje k dovednostem pracovat se stroji a nářadím používaným v instalatérské činnosti. Ví, jak používat programové prostředí pro práci s PC a jeho využitím v praxi.

|6

7. PRŮVODCE STUDIEM Součástí vzdělávání by měla být i příprava k získání svářečských certifikátů v rozsahu kurzů. označení

název kurzu

ZK 311 1.1

Základní kurz plamenového svařování a řezání kyslíkem

ZK 912 31

Základní kurz pájení, materiál - měď a její slitiny.

ZK 111 1.1

Základní kurz ručního obloukového svařování obalenou elektrodou

Frekventant po dosažení potřebného studia a splnění kritérií závěrečné zkoušky završí studium příslušnými kurzy, které jsou potřebné pro vykonávání prací v oboru Topenář. Kurzy jsou nabízeny ve svářečských školách. V regionu nabízí svářečské kurzy www.isste.cz.

7.1 Pouze zkoušky Postup zájemce o jednotlivé zkoušky Zájemce projeví zájem podáním přihlášky ke zkoušce, která je volnou přílohou sešitu. Poskytovatel zkoušky (ISŠTE Sokolov) určí frekventantovi v daném termínu „mentora“, který provede zájemce zkouškou. Předá informace o podmínkách a zkoušce, seznámí zájemce o zkoušku se členy zkušební komise, určí rozsah sledované a hodnocené látky v rozsahu NSK (www.narodni-kvalifikace.cz). Zkouška je komisionální a dle pravidel daných standardem.

Pokud frekventant nezvládne byť jen jednu část předepsanou hodnotícím standardem Topenář (kód: 36-004-H), nesplnil základní podmínku pro získání Osvědčení. Nelze vykonávat práce provedené v oboru instalatér - topenář bez příslušných zkoušek a znalostí včetně dodržování technologických postupů. Jedná se o obor, kde při nedodržení a nesplnění požadavků může dojít k nedozírným škodám a haváriím.

7|

7.2 Kurzy a zkoušky Pokud se zájemce rozhodne pro přípravu ke zkoušce dle Hodnotícího standardu, podá přihlášku k tzv. „Kurzu“, který zájemce připraví na zkoušku dle Hodnotícího standardu. Stanovený rozsah kurzu je v případě kódu „36-004-H Topenář“, 160 hodin, které probíhají v termínech před samotnou certifikovanou zkouškou dle Hodnotícího standardu před komisí. Výuku v kurzu lze provádět pouze kvalifikovanými učiteli odborných předmětů a odborného výcviku, popř. může část „Kurzu“ proběhnout na smluvních pracovištích partnera. Po absolvování kurzu podá frekventant, zájemce o komisionální zkoušku k získání Osvědčení, přihlášku ke zkoušce dle Hodnotícího standardu. Zkouška pak proběhne podle pravidla vymezeného Hodnotícím standardem.

Pro působení a provádění prací v oboru Topenář je nutné splnit přezkoušení z teorie i praxe – předložit osvědčení o zkouškách (Svařování) pro vykonávání odborných prací.

8. STUDIJNÍ OPORY 8.1 Literatura M. Trnková - INSTALACE VODY A KANALIZACE I. M. Adámek, A. Jurečka - INSTALACE VODY A KANALIZACE II. S. Tajbr - VYTÁPĚNÍ I. – 1. a 2. ROČNÍK OBORU INSTALATÉR J. Dufka - VYTÁPĚNÍ II. – 3. ROČNÍK OBORU INSTALATÉR R. Novák - INSTALACE PLYNOVODU Mrázek, Šustr, Janouš - MODERNÍ VYTÁPĚNÍ BYTŮ A RODINNÝCH DOMKŮ

8.2 Normy J.Erben, J. Jakeš, V. Kraus - TABULKY PRO INSTALATÉRY A TOPENÁŘE

|8

9. UČEBNÍ TEXT PRO SAMOSTUDIUM 9.1 Obecné ZÁKLADNÍ TOPENÁŘSKÁ TÉMATA ZÁKLADNÍ POJMY V TOPENÁŘSKÉ PRAXI TEPLO

– značka Q veličina J (joule) forma energie obsažená v každé pevné látce i tekutině, která je definována množstvím dané látky a její teplotou.

TEPLOTA

– značka T jednotka K (tepl. stupeň) nejčastěji měřena ve stupních Celsia, či kelvinech.

HUSTOTA

– p (ró) lze ji vyjádřit jako hmotnost látky při objemu V = 1m3.

TLAK

– Pa (pascal) vzniká působením síly na plochu, zvyšuje se růstem síly/zmenšením plochy.

ATMOSFÉRICKÝ TLAK - v topenářské praxi používán normální pn barometrem.

= 100 kPa měří se

PŘETLAK

– (pp) hodnota tlaku nad úrovní atmosférického tlaku, měří se manometrem.

PODTLAK

– (pu) hodnota tlaku pod úrovní hodnoty atmosférického tlaku, měří se vakuometrem.

ABSOLUTNÍ TLAK

– (pa) tlak počítaný od absolutní tlakové nuly k dané hodnotě přetlaku nebo podtlaku.

HYDROSTATICKÝ TLAK– (ph) tlak sloupce kapaliny závislý na hustotě a výšce kapaliny. TLAKOVÁ ZTRÁTA

– vznikají při proudění tekutin v důsledku tření o stěny, změn směru proudění na všech částech rozvodu (trubky, tvarovky, armatury či zařízení.

TLAKOVÝ PŘÍNOS

– údaj pro čerpadlo, je to rozdíl mezi výtlačnou a sací stranou čerpadla.

TLAKOVÝ ROZDÍL

– rozdíl tlaku mezi dvěma měřenými místy.

TEPLOTNÍ ROZTAŽNOST – vzniká u kapalin a pevných látek. 1. při zahřívání kapalin se zvětšuje objem, toto je závislé na druhu kapaliny, na původním objemu nebo rozdílu teplot. 2. u pevných látek jde především o délkovou teplotní roztažnost, nejčastěji na trubkách rozvodu, jenž je závislá na materiálu trubky, původní délce trubky nebo rozdílu teplot.

9|

PROSTUP TEPLA

– je to sdílení tepla mezi dvěma tekutinami s rozdílnou teplotou oddělené pevnou stěnou.

TEPELNÁ POHODA

– pocit člověka, který vnímá člověk pobytem v prostředí (chladno či nepříjemné teplo.

TEPELNÝ VÝKON

– předání tepla z a jednotku času PQ /1W = J/s a 1Wh = 3 600 J.

ÚČINNOST SPALOVÁNÍ – vždy menší než 1, většinou udávaná v % = menší než 100, vyskytuje se u zdrojů tepla.

NÁHLED NA ZÁKLADNÍ POJMY POUŽÍVANÉ V TOPENÁŘSKÉ PRAXI (viz S. Tajbr, VYTÁPĚNÍ)

PALIVA A JEJICH VLASTNOSTI Paliva rozdělujeme: pevná - kapalná - plynná 1. pevná paliva – hnědé uhlí, brikety, koks, palivové dřevo a biopaliva (pelety a štěpky), 2. kapalná paliva – topné oleje, nafta, 3. plynná paliva – zemní plyn, propan-butan, bioplyn, kalový generátorový, vysokopecní, koksárenský

VLASTNOSTI PALIV 1. Výhřevnost - množství tepla, které se uvolní spálením 1 kg nebo 1 m³. 2. Zápalná teplota – doba, po které palivo začne hořet. 3. Hustota – souvisí s podobným objemem prostoru pro skládání. 4. Spotřeba vzduchu – nutná pro spálení v určitém množství pro dané palivo. SPALOVÁNÍ PALIV – chemická reakce, při které se slučují hořlavé složky paliv s kyslíkem. Při této reakci se uvolňuje teplo a vznikají spaliny. Hořlavé složky - u tuhých a kapalných paliv je to uhlík a vodík, - u plynných paliv je to vodík, oxid uhelnatý, metan, propan, butan a uhlovodík. Nehořlavé složky

- u tuhých a kapalných paliv je to dusík a síra, - u plynných paliv je to oxid uhličitý a dusík.

DOKONALÉ SPALOVÁNÍ – je takové, při kterém shoří beze zbytku veškeré hořlavé složky.

| 10

NEDOKONALÉ SPALOVÁNÍ – je takové, při kterém hořlavé složky nejsou zcela vyhořelé, vznikají spaliny (špatný přísun vzduchu).

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY HOŘENÍ PALIV 1. palivo se musí ohřát na zápalnou teplotu a teprve potom se zapálí, 2. palivu se musí přivést dostatečné množství vzduchu.

ZPŮSOBY ŠÍŘENÍ TEPLA Teplo se prostředím šíří třemi základními způsoby: VEDENÍM – při vedení neboli kondukci se tepelná energie postupně šíří v nepohyblivé hmotě PROUDĚNÍM – při proudění neboli konvekci dochází k přenosu tepla v důsledku proudění a promíchávání různě ohřátých částí hmoty. TEPELNÝM ZÁŘENÍM – při tepelném záření neboli sálání dochází k vyzařování energie ze zdroje ve formě elektromagnetických vln a jeho následnému pohlcování ozařovaným tělesem.

ZÁKLADNÍ JEDNOTKY – fyzikální vlastnosti musí být pro technické vyjádření měřitelné, proto jsou zavedené veličiny charakterizovány - číselnou hodnotou, - jednotkou veličiny. Z důvodu jednotnosti vytvořena Mezinárodní soustava jednotek SI sdružující základní jednotky užívané v topenářství.

VELIČINA

ZNAČKA VELIČINY

JEDNOTKA

ZNAČKA JEDNOTKY

Délka

L

metr

m

Hmotnost

m

kilogram

kg

Čas

T (tau)

sekunda

s

Teplota

T

teplotní stupeň

K (kelvin)

elektrický proud

I

ampér

A

PŘEVODY JEDNOTEK 1MPa = 10 bar

1MPa = 10 atm

1atm = 1 bar = 10 m vodního sloupce 100 kPa = 1 bar = 1 atm = 10 m vodního sloupce 100 Pa = 1 mbar = 10 vodního sloupce

11 |

VÝPOČET TEPELNÝCH ZTRÁT Je hlavní podmínkou pro návrh tepelného výkonu OS v objektu. Cílem je zajistit množství tepla, které uniká z objektu, v důsledku rozdílných teplot vnitřního a venkovního prostředí. PODKLADY PRO VÝPOČET Údaje o poloze objektu / poloha sv. strany, nadmořská výška, začlenění v terénu. Údaje o stavební konstrukci / rozměry, materiál výpočtové hodnoty tepelných odporů. Stanovení výpočtové vnitřní teploty / druh budovy, účel a použití. Stanovení výpočtové vnější teploty / nadmořská výška, teplotní oblast, oblastní teplota. Určení směrů tepelných toků / u místností, stavební konstrukce určit tepelný tok a směr. VŠEOBECNĚ O VYTÁPĚNÍ Vytápění je oblast lidské činnosti, jejíž vývoj souvisí s existencí člověka a snahou zlepšovat své životní podmínky. Tímto stoupají i nároky na vytápění. Vývojové tendence směřují ke komfortní obsluze, spolehlivosti provozu, ekologičnosti i hospodárnému provozu. Základem je otopná soustava – soubor zařízení, která zajišťují výrobu – dopravu – předání tepla do vytápěného prostoru.

OT – otopné těleso , Q1 – tepelný příkon zdroje , Q2 – tepelný výkon zdroje , QZ – ztráta tepla ve zdroji , Qt – tepelný výkon OT , QC – celková tepelná ztráta v místnosti

DEFINICE ÚSTŘEDNÍHO VYTÁPĚNÍ (UT) základem je otopná soustava, jejíž typické znaky jsou: - zdroj tepla je umístěn mimo vytápěnou místnost, - k dopravě tepla do vytápěných místností je použita teplonosná látka.

| 12

HISTORICKÝ VÝVOJ ÚSTŘEDNÍHO VYTÁPĚNÍ V I. století př. n. l. použita teplonosná látka (kouřové plyny) vedena pod podlahou nebo ve stěnových dutinách (Řím/Čína). Středověk používání otevřených nebo z části krytých ohnišť. Později používání krbů a kachlových kamen. Počátek 19. století rozmach modernějších teplo vzdušných soustav.

DRUHY OTOPNÝCH SOUSTAV ROZDĚLENÍ otopných soustav (OS) - podle tlaku teplonosné látky/nízkotlaké, vysokotlaké – podtlakové, - podle teploty vody/teplá voda do 60°C – teplá voda do 110°C – horká voda nad 110°C, - podle počtu trubek/jedno trubkové – dvou trubkové, - podle způsobu oběhu/samotížný (rozdíl teplot TV a VV), nucený (oběh pomocí čerpadla), - podle druhu teplonosné látky/vodní, parní a teplovzdušné soustavy, - podle umístění rozvodu/se spodním, horním a kombinovaným rozvodem, - podle propojení OS s atmosférou/trvalé propojení s otevřenou EN nebo tlakovou uzavřenou EN, - podle uspořádání hlavního rozvodu/klasické nebo progresivní uspořádání, - podle směru proudění teplonosné látky/ve stejném či opačném směru, - podle směru vedení připojovacího potrubí k OT/horizontální a vertikální soustava. TEPLOVODNÍ OTOPNÉ SOUSTAVY Skládá se z několika základních zařízení – funkčnost a hospodárný provoz je spojen s výběrem vhodných zařízení, dodržením zásad při montáži a údržbě. Existuje až 45 možných řešení OS. Jedná se o nejrozšířenější otopné soustavy. Používají se: 1. klasický typ – provozní teplota 70-90 °C, teplotní spád 20 °C, 2. nízkoteplotní – nejvyšší provozní teplota do 60 °C teplotní spád 10 °C.

VÝHODY - velká tepelná kapacita vody, - snadná dostupnost,

13 |

- dobrá regulovatelnost v místě potřeby i ve zdroji, - nižší povrchové teploty teplo směnných ploch OT, - nedochází ke spékání prachu a nečistot na povrchu OT.

NEVÝHODY

- možnost koroze kovových částí OS, - možnost zamrznutí, - u pružných soustav, kde je podmínkou čerpadlo závislost na elektrickém proudu. ZÁKLADNÍ ZAŘÍZENÍ 1. zdroj tepla / většinou kotel, který zajišťuje ohřátí vody na požadovanou teplotu, 2. rozvod / potrubí topné a vratné vody, které zajišťuje oběh vody mezi kotlem a otopným tělesem, 3. spotřeba tepla / jsou zdrojem tepla pro vytápěnou místnost, přivedená TV se ochlazuje a přádává teplo, 4. zabezpečovací zařízení /expanzní nádoba či pojistný ventil, který zajišťuje bezpečnost provozu OS, 5. měřící a regulační zařízení / kontroluje základní hodnoty teplotu, tlak a řídí hospodárný provoz.

| 14

S PŘIROZENÝM OBĚHEM VODY OS, ve které musí vzniknout dostatečný přetlak, který musí pokrýt veškeré tlakové ztráty v okruhu KOTEL – OT – KOTEL při proudění vody. Hlavní podmínkou je:

- rozdíl tlaku mezi topnou a vratnou vodou, - výškový rozdíl H mezi kotlem a otopným tělesem.

Aby probíhal samotížný oběh vody v otopné soustavě, musí být zajištěno: - průběžný ohřev vody v kotli, - průběžné ochlazování vody v otopném tělese.

Použití především u kotlů na tuhá paliva ÚT ústředního vytápění. VÝHODY - nezávislost OS na dodávce elektrického proudu, - vyloučení možného zdroje hluku, - potřeba jednoduchého zařízení, - jednoduchá nenáročná obsluha.

NEVÝHODY - pomalý zátop, - nepružnost OS, - nutnost použití armatur s malými tlakovými ztrátami, - nutnost použití větších průměrů trubek, - omezující podmínky pro použití (výškový rozdíl).

DRUHY OS - vertikálně uspořádaný hlavní rozvod, - dvoutrubkový rozvod, - rozvodné potrubí větších průměrů, - minimální použití armatur, - armatury s malými tlakovými ztrátami.

15 |

S NUCENÝM OBĚHEM VODY OS, ve kterém je oběh vody zajišťován čerpadlem. Jedná se o uzavřený potrubní okruh, ve kterém čerpadlo musí překonávat pouze odpory (tlakové ztráty) vzniklé při průtoku vody nikoli výškové rozložení částí OS.

VELKOPLOŠNÉ SÁLAVÉ OTOPNÉ SOUSTAVY U těchto soustav převládá sálavý způsob předání tepla do vytápěné místnosti. Většinou se u bytových a občanských objektů využívá jako teplosměnných ploch stavební konstrukce, jež ohraničují stavební prostor (strop – stěny – podlaha). Nejrozšířenější je podlahové vytápění.

| 16

DRUHY - stropní vytápění 55/45 °C využití zavěšených teplosměnných ploch sálavé panely (haly), - podlahové vytápění 45/35 °C popřípadě 35/30 °C využití topných hadů (koupelny), - stěnové vytápění (jako podlahové).

Základní částí je topný registr, který je tvořen svazkem trubek (topný had) a dalšími prvky (rozvaděč, tepelná izolace, upevňovací prvky). Topná voda předává teplo přes stavební konstrukci (beton, omítka) sáláním do vytápěné místnosti.

VELKOPLOŠNÉ VYTÁPĚNÍ Velkoplošné vytápění může být: Podlahové – povrchová teplota 25 - 35 °C uloženo pod stěrkou nebo přímo pod nášlapnou vrstvou v nízkoteplotních systémech v podobě folií, topných kabelů nebo rohoží. Stěnové – povrchová teplota 55 - 60 °C topné rohože nebo folie instalovány přímo pod omítku nebo do speciálních sádrovláknitých desek. Stropní – povrchová teplota 40 - 45 C užívají se topné panely instalovány pod nosnou konstrukcí a překryty podhledem.

Velkoplošné systémy jsou skryté v podlaze stěně či stropu čímž je zamezeno usazování a víření prachu. Teplota v místnosti je rovnoměrná a nedochází ke kolísání teplot. Výhodou je i zvětšení prostoru z důvodu nepoužití otopných těles, či pohoda vytápění.

17 |

PODLAHOVÉ VYTÁPĚNÍ VÝHODY - tepelná pohoda v místnosti, - rovnoměrné rozložení teplot, - vyšší povrchová teplota podlahy, - interiér místnosti nenarušen OT.

NEVÝHODY - vyšší pracnost montáže, - vyšší investiční náklady, - nutnost dodržovat povrchovou teplotu podlahy, - malá pružnost OS při změnách počasí.

HORKOVODNÍ OTOPNÉ SOUSTAVY Tyto otopné soustavy pracují s teplotami nad 110 °C a vzhledem k vysoké teplotě se nepoužívají u vytápění obytných budov. Využití především u průmyslových provozů hal či dálkového přenosu tepla nebo v soustavách centralizovaného zásobování teplem.

ROZDÍLY OPROTI TEPLOVODNÍMU DRUHY - horkovodní OS s otopnými tělesy, - horkovodní OS se zavěšenými panely a pásy.

PARNÍ OTOPNÉ SOUSTAVY Použití páry v soustavách ústředního je omezeno vysokou povrchovou teplotou teplosměnných ploch. Využití parní OS je stejné jako u horkovodních OS, pro průmyslové, výrobní, dílenské provozy a především nalézá uplatnění u dálkového přenosu tepla.

Parní otopné soustavy - vysokotlaké s konvekčními tělesy, - vysokotlaké se zavěšenými sálavými panely,

| 18

- nízkotlaké /druhy, zabezpečovací zařízení, regulace, těsnící materiály a izolace potrubí, - podtlakové vytápění,

VÝHODY - pára dopravována vlastním tlakem, - funkce bez závislosti na elektrické energii, - větší tepelný výkon vzhledem k využití kondenzaci páry, - nedochází k zamrznutí otopné soustavy. NEVÝHODY - problémy s regulací, - vysoká teplota teplosměnných ploch, - dochází ke spékání prachu a nečistot, - nutné řešení dopravy kondenzátu.

ZÁKLADNÍ ZAŘÍZENÍ 1. Zdroj tepla – parní kotel zajišťující výrobu páry o požadovaném tlaku a teplotě. 2. Rozvod – parní a kondenzátní potrubí zajišťující páru k OT a kondenzát zpět do kotle. 3. Otopná tělesa – zdroj tepla pro vytápěnou místnost, pára se po předání ochladí a kondenzuje. 4. Odváděč kondenzátu – propustí chladný vzduch a kondenzát, nepropustí páru. 5. Odvzdušnění – odvádí vytlačovaný vzduch při zátopu do atmosféry. 6. Zabezpečovací zařízení – zajišťuje provozní hodnoty, hladinu tlak u soustavy. 7. Měřící zařízení – zajišťuje kontrolu provozních hodnot (teplota, tlak, výška hladiny).

PODROBNĚJŠÍ ROZPIS K DANÝM ZAŘÍZENÍM (viz S. TAJBR, VYTÁPĚNÍ)

19 |

DRUHY PARNÍCH OTOPNÝCH SOUSTAV – rozdělení: 1. Maximálního provozního přetlaku páry nízkotlaká s maximálním přetlakem do 70 kPa používaná u méně rozlehlých objektů, vysokotlaká s pracovním přetlakem nad 70 kPa s využitím v průmyslových objektech, podtlaková s pracovním tlakem nižším než tlak atmosférický použití u výškových budov. 2. Podle polohy parního potrubí soustava s dolním rozvodem – ležatý rozvod veden v nejnižším patře pod stropem, soustava s horním rozvodem - ležatý rozvod veden v nejvyšším patře pod stropem, nad podlahou. 3. Podle polohy kondenzátního potrubí parní os se suchým kondenzátním potrubím – rozvod je zavzdušněn a veden nad hladinou vody v parním kotli, parní os s mokrým kondenzátním potrubím - rozvod je zavodněn a veden pod hladinou vody v kotli. 4. Podle způsobu vracení kondenzátu do parního kotle parní os bez přečerpávání v kondenzátním potrubí – ležatý rozvod je vyspádován a umístěn tak, aby se kondenzát samospádem vracel do kotle, parní os s přečerpáváním v kondenzátním potrubí – ležatý rozvod je vyspádován a umístěn tak, že se samospádem nemůže vracet do kotle.

| 20

POUŽITÍ PARNÍCH OS PARNÍ OTOPNÁ SOUSTAVA S OTOPNÝMI TĚLESY Používá se pára s pracovním přetlakem cca do 0,3 MPa teplota syté páry 130 °C. Běžně se však používá jako nízkotlaká parní otopná soustava. Použití otopných těles obdobné jako u horkovodních OS. PARNÍ OTOPNÁ SOUSTAVA SE ZAVĚŠENÝMI PANELY A PÁSY V trubkách panelu proudí středotlaká nebo vysokotlaká pára – použití je omezené z důvodu špatné regulace tepelného výkonu – je nahrazováno horkovodní 0S.

TEPLOVZDUŠNÉ OTOPNÉ SOUSTAVY V těchto otopných soustavách se teplonosná látka (vzduch) ohřátá na požadovanou teplotu přivádí přímo do vytápěné místnosti. Toto zařízení lze využít i pro větrání což znamená, že v určitém podílu je přidáván venkovní vzduch.

VÝHODY - nízké provozní teploty vzduchu, - možnost směrování proudu teplého vzduchu, - nedochází k zamrznutí os při přerušení provozu, - možnost využití zařízení pro vytápění větrání či chlazení prostoru, - rychlé uvedení do provozu, - využití rekuperace tepla. NEVÝHODY - malá tepelná kapacita vzduchu, - víření prachu, možnost přenosu mikrobů a dalších nežádoucích látek, - funkce OS je závislá na elektrické energii, - vyšší hladina hluku při přenosu tepla, - nerovnoměrné rozložení teplot, - malé příznivé podmínky pro vytvoření tepelné pohody.

Uplatnění teplovzdušných otopných soustav v dnešní době je především u vytápění výrobních, skladových, sportovních a společenských hal.

21 |

DRUHY TEPLOVZDUŠNÝCH OS Kritéria pro rozlišení podle: 1. Umístění zdroje tepla pro ohřev vzduchu - teplovzdušná OS s místními vytápěcími soupravami, - teplovzdušná OS s centrální přípravou teplého vzduchu.

2. Oběhu vzduchu - se samočinným oběhem vzduchu způsobeného rozdílem statických tlaků ochlazeného a ohřátého vzduchu, - s nuceným oběhem vzduchu, jenž je zajišťován ventilátorem.

3. Podílu čerstvého vzduchu

- teplovzdušná OS cirkulační,

- teplovzdušná OS s větráním, - teplovzdušná OS kombinovaná. 4. Rekuperace tepla

- teplovzdušná OS bez rekuperačního zařízení, - teplovzdušná OS s rekuperačním zařízením.

| 22

MÍSTNÍ VYTÁPĚNÍ Činnost, která se snaží o vytvoření tepla a především tepelné pohody ve vytápěném prostoru. VÝHODY - vytápění pouze požadovaných prostor v požadovaném čase, - technicky jednoduché a nenáročné řešení, - jednoduchá nenáročná regulace, hospodárný provoz, - čistý a hygienický provoz (elektrická topidla), - nízké pořizovací náklady. NEVÝHODY - vyšší nároky na bezpečnost provozu, - nerovnoměrné rozložení teplot, - nevýhody především u tuhých paliv (nehygienický provoz), - časově náročná obsluha. Využití dnes u starší zástavby, většinou však v rekreačních objektech. Zdroj tepla, který má na starosti vytvářet teplo k udržení teploty je umístěn přímo ve vytápěné místnosti. Pro předávání tepla se používá konvekční i sálavý způsob. Paliva užívaná pro místní vytápění - tuhá paliva (uhlí, dřevo), - topné plyny (zemní plyn, propan-butan). Topidla na tuhá paliva – pro dosažení dobré účinnosti při spalování tuhých paliv je optimální vlhkost a přísun dostatečného množství vzduchu. Topidla se většinou umisťují k vnitřním stěnám poblíž komínové konstrukce, která je většinou uprostřed objektu. DRUHY TOPIDEL 1. topidla stáložárná – stáložárnost je dána dobou hoření jedné dávky paliva při jmenovitém výkonu topidla, tepelný výkon lze regulovat přísunem primárního vzduchu, 2. krby – ty lze rozdělit na klasické zděné, obestavěnou krbovou vložku či samotná krbová kamna, jejichž provedení může být: - otevřené /přímý kontakt s plameny, - uzavřené /prostor ohniště je uzavřen většinou prosklenými dvířky.

23 |

ELEKTRICKÉ VYTÁPĚNÍ Topidla využívající elektrickou energii jsou velmi často používána. Při větším využití je třeba mít souhlas energetického závodu, znát podmínky jejich připojení a odběru elektrické energie z rozvodné sítě.

PODMÍNKY PRO INSTALACI - seznámit dodavatele elektrické energie pro připojení v daném místě, - smlouva s dodavatelem o možném příkonu elektrické energie, - veškeré náležitosti s předpisy včetně výpočtu tepelných ztrát, - realizace montáže elektrických rozvodů, zateplení.

KRITÉRIA PRO ROZDĚLENÍ ELEKTRICKÝCH TOPIDEL ROZDĚLENÍ PODLE: 1. Způsobu spotřeby tepla – přímotopná / akumulační /smíšená topidla, 2. Způsobu napojení na elektrický rozvod – stacionární a přenosná topidla, 3. Způsobu předání tepla do vytápěného prostoru – prouděním /sáláním, 4. Regulace tepelného výkonu topidla – bez regulace, s regulací v závislosti na teplotě, čase, 5. Využití elektrických topidel – pro vytápění, temperování či jen zlepšení tepelné pohody.

PŘÍMOTOPNÁ ELEKTRICKÁ TOPIDLA - infrazářiče, - teplovzdušné ventilátory, - olejové radiátory, - otopná tělesa ÚT, - konvektory, - sálavé topné panely, - topné kabely, fólie, rohože a pásy, - elektrické krby.

AKUMULAČNÍ TOPIDLA - akumulační kamna statická

| 24

- akumulační kamna dynamická - hybridní akumulační kamna dynamická

ÚSTŘEDNÍ VYTÁPĚNÍ Otopná soustava, která rozvádí teplo ze zdroje tepla (kotel) umístěného v objektu po celé budově. SKLÁDÁ SE: 1. Zdroj tepla – topidlo, kotel, výměník, 2. Rozvod tepla – potrubí, rozvaděče, 3. Spotřebič tepla – otopná tělesa, otopné plochy. Pro zajištění funkce bezpečnosti a hospodárnosti provozu používáme: 1. Zabezpečovací zařízení – expanzní nádoba, pojišťovací ventil, 2. Armatury – uzavírací, odvzdušňovací, pojišťovací ventil, 3. Čerpadla – oběhová, 4. Měřící a regulační zařízení – tlakoměr, teploměr.

DÁLKOVÉ VYTÁPĚNÍ ETÁŽOVÉ VYTÁPĚNÍ otopná soustava umístěná v patře, využívá se především při rekonstrukcích obytných domů napojených na centrální rozvod ÚT či dálkové vytápění/odpadá tak závislost na centrálním zdroji. Dříve využíván rozvod se samotížným oběhem – dnes se používá výhradně nucený oběh. Dvoutrubková otopná soustava se samotížným oběhem vody a otevřenou expanzní nádobou - minimální výškový rozdíl H, - ležatý rozvod topné vody veden pod stropem místnosti (nutný samotížný vztlak), - ležatý rozvod vratné vody je veden pod otopnými tělesy nad podlahou, - v nejnižším místě umístěn napouštěcí a vypouštěcí kohout, - velké průměry trubek, náročná práce, - nevhodný zásah do interiéru bytu.

25 |

Dvou trubková otopná soustava s nuceným oběhem vody a s tlakovou expanzní nádobou. - je daleko výhodnější než OS se samotížným oběhem, - menší průměry rozvodného potrubí, - nezáleží na umístění otopných těles a kotle, - odpadá vedení přepadového a svislého pojistného potrubí k expanzní nádobě, - velké uplatnění u plynových závěsných kotlů na jednotrubkové OS. CENTRALIZOVANÉ ZÁSOBOVÁNÍ TEPLEM CZT je tepelná soustava, ze které se teplo vyrobené v centrálním zdroji využívá nejen k vytápění objektů, ale i k jiným technologickým účelům (např. pro přípravu TUV, provoz vzduchotechniky či v potravinářském provozu). Velký význam má především u velkých zdrojů tepla, které původně nesloužily pro potřeby přenosu tepla, ale jako zdroje elektrické energie (především tepelné elektrárny).

Vyrobená tepelná energie se použije pro výrobu elektrické energie a zbytkové teplo (70%) obsažené v teplonosné látce se využije jako zdroj tepla v tepelné soustavě CZT. Teplo je vyráběno ve větším zdroji tepla a dopravováno ke spotřebiteli tepelnými rozvody. Rozvod tepla z e zdroje je primární sítí s vyššími teplotami a tlaky média (voda/pára) a dodávky tepla do objektů jsou zajišťovány sekundární sítí z předávacích stanic.

KOTLE A JEJICH PŘÍSLUŠENSTVÍ Zařízení - zdroj tepla, který ohřívá topnou vodu na určitou teplotu.

| 26

ROZDĚLENÍ KOTLŮ - podle druhu paliv

– na tuhá paliva (uhlí, dřevo, brikety, koks), - na kapalná paliva (nafta, nízko sirnaté topné oleje). - na plynná paliva (zemní plyn, propan-butan, bioplyn), - universální kotle (úpravy pro topení tuhými nebo plynnými palivy, - elektrické kotle (akumulační a přímotopné kotle).

- podle materiálu teplosměnných ploch - výměníky, potrubí a armatury (rozdělovače, směšovače, čerpadla, trubní armatury, odvzdušňovací systémy). OTOPNÁ TĚLESA A PŘÍSLUŠENSTVÍ ROZDĚLENÍ - článková /desková / trubková / konvektory /sálavé plochy

ZÁKLADNÍ TECHNICKÉ ÚDAJE - rozměry, - tepelný výkon, - druh teplonosné látky, - maximální dovolená provozní teplota, - maximální dovolený provozní přetlak, - zkušební přetlak, - připojovací závity, - hmotnost, - vodní objem, - přestupní plocha, - tlakové ztráty, - tepelný modul.

27 |

SMĚŠOVAČE – zařízení (směšovací ventily) sloužící ke směšování 2 kapalin o různé teplotě v takovém poměru, aby byla docílena požadovaná teplota s možností hospodárného využití v topném okruhu – v opačném případě je teplota znovu získána v okruhu kotlovém.

Rozdělují se na: trojcestné - směšují ze dvou přívodů do jednoho výstupu, směšováním tedy snižují nebo zvyšují průtok v jednotlivých přívodech. Používají se pro směšování topné vody v topném okruhu nebo při směšování zpátečky kotlů na tuhá paliva.

čtyřcestné - používá se tam, kde je nutné zajistit konstantní neškrcený průtok i na přívodu do ventilu – zajišťuje směšování na požadovanou teplotu.

USPOŘÁDÁNÍ JEDNOTLIVÝCH SOUSTAV - montáž jednotlivých částí ÚT – montáž kotlů a jejich zařízení, montáž OT jejich instalace a zásady umístění, způsoby vedení potrubí a jeho upevnění, dilatace potrubí, izolace potrubí, montáž zabezpečovacího zařízení, - uvedení systémů do provozu regulace, provoz a údržba bezpečnostní předpisy pro provoz kotelen a kotlů, způsoby regulace (tepelná, hydraulická, směšovací armatury, elektrická, ekvitermní), závady a jejich opravy, rekonstrukce rozvodu vytápění.

Zařízení kotelen – rozdělení kotelen, jejich příslušenství, přečerpávání kondenzátu, uvádění vytápěcí soustavy do provozu, bezpečnostní předpisy pro kotelny.

Vytápění průmyslových staveb - otopné soustavy, - přímotopné sálavé soustavy – tmavé zářiče, světlé zářiče. - princip, - druhy tepelných zdrojů, výměníkové stanice, - teplonosné prostředí, - soustavy horkovodní a parní, - připojení budov na dálkové vytápění, - regulace sítí, - vývoj dálkového vytápění,

| 28

VĚTRÁNÍ A VYTÁPĚNÍ TEPLÝM VZDUCHEM Rozdíl mezi větráním a teplovzdušným vytápěním: VĚTRÁNÍ – do místnosti. VYTÁPĚNÍ – do místnosti.

Pro teplovzdušné vytápění a větrání jsou kompaktní zařízení malých rozměrů, která nemusí být instalována ve speciálních místnostech či na rozvodech. Mohou být vedeny stavební konstrukcí.

ČASTI VZDUCHOTECHNIKY - rekuperátor tepla, - filtr, - ohřívač, - ventilátor.

Princip. Soustavy. Použití. Kombinace větrání s vytápěním. Části, kalorifery, filtry, ventilátory.

Klimatizace - účel klimatizačních zařízení, - části klimatizačních zařízení, - regulace.

OBNOVITELNÉ A NETRADIČNÍ ZDROJE TEPLA Tímto rozumíme jiný zdroj nebo jinak vyrobenou energii než ta, která vzniká spalováním běžně známých paliv či štěpením jaderného paliva. Mezi tyto energie patří: - solární energie, - větrná energie, - biomasa, - geotermální energie a další.

29 |

Mezi alternativní zdroje patří: - energie vody / vodní elektrárny přeměňují potenciální energii vody na elektrickou energii, - geotermální energie, - spalování biomasy /hmota organického původu využívaná k získání paliva pro vytápění, - energie větru /využití síly větru k výrobě elektrické energie – již dříve větrné mlýny, - energie slunečního záření /se přeměňuje přímo či nepřímo především na získanou tepelnou energii, - využití tepelných čerpadel, - energie využití příboje a přílivu oceánu.

Spalování hořlavých odpadů – dřevní hmota, tuhé odpady, průmyslové odpady, komunální odpady, zemědělské odpady.

| 30

10. ZKOUŠKY DLE HODNOTÍCÍCH STANDARDŮ 10.1. KRITÉRIA HODNOCENÍ Hodnocení úspěšnosti je pouze v rozpětí SPLNIL / NESPLNIL. Nesplnění jediné položky bere frekventantovi možnost úspěšného ukončení zkoušky a získání Osvědčení.

10.2. SLOŽENÍ KOMISÍ - PERSONALISTIKA Složení komisí určí ředitel školy samostatným písemným rozhodnutím, dle aktuálního stavu odborně způsobilého personálu.

10.3. HODNOTÍCÍ TABULKY PRO JEDNOTLIVÁ KRITÉRIA HODNOCENÍ Odborná způsobilost Název

Úroveň

Orientace v technické dokumentaci otopných soustav

3

Orientace v materiálech pro potrubí a tvarovky

3

Orientace v armaturách a zařízeních

3

Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáže otopných soustav a zařízení

3

Měření rozměrů

3

Výpočty délkových změn potrubí a jejich kompenzace

3

Provádění zkoušek otopných soustav

3

Ruční zpracování a strojní obrábění instalatérských materiálů

3

Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji

3

Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění

3

Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním

3

Provádění a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí

3

Montáž potrubí otopných soustav

3

Instalace zařízení otopných soustav

3

Údržba a opravy zařízení otopných soustav

3

Zhotovování tepelných izolací na rozvodech otopných soustav

3

Nakládání s materiály a odpady

2

31 |

Orientace v technické dokumentaci otopných soustav PPV

- Praktické předvedení s výkladem

VTDV - Výběr z technické dokumentace s vysvětlením PNS

- Písemně nebo slovně

PSO

- Prakticky s odůvodněním

PPSV

- Písemně prakticky a s výpočtem

PZV

- Písemně podle zadaného výkresu

SSV

- Slovně s vysvětlením

PPZ

- Prakticky, podle zadání

SPZ

- Slovně podle zadání

PPZPP - Prakticky podle zadání nebo předloží platný průkaz PPZPO - Prakticky podle zadání nebo předloží platné osvědčení SSO

- Slovně s odůvodněním

Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Číst výkresy rozvodů vytápění a zařízení

PPV

b) Provést výpis materiálu z výkresové dokumentace

PZV

Je třeba splnit obě kritéria.

Orientace v materiálech pro potrubí a tvarovky Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vyjmenovat druhy materiálů pro rozvody vytápění (trubek a tvarovek)

SNP

Je třeba splnit kritérium.

Orientace v armaturách a zařízeních Kritéria hodnocení a) Vyjmenovat druhy armatur a zařízení, jejich vlastností a použití

Způsoby ověření SNP

Je třeba splnit kritérium.

| 32

Návrh postupu práce, nářadí a pomůcek pro montáže otopných soustav a zařízení Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Navrhnout postup montáže rozvodu vytápění

PPV

b) Navrhnout správný postup montáže zařízení a kompletace

PPV

c) Vyjmenovat nářadí a pomůcky potřebné k provedení montáže

PPV

d) Vysvětlit BOZP pro montáže otopných soustav a zařízení

SSV

Je třeba splnit všechna kritéria. Měření rozměrů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Změřit délkové rozměry

PPZ

b) Změřit vnitřní a venkovní průměry potrubí a armatur

PPZ

Je třeba splnit obě kritéria. Výpočty délkových změn potrubí a jejich kompenzace Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vypočítat délku potrubí podle výkresové dokumentace

PPTV

b) Vypočítat délkové změny potrubí

PPZ

Je třeba splnit obě kritéria. Provádění zkoušek otopných soustav Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat přípravu soustav na zkoušku těsnosti

SPZ

b) Popsat přípravu soustav na topnou zkoušku

SPZ

c) Provést zkoušku těsnosti

PPZ

Je třeba splnit všechna kritéria.

Ruční zpracování a strojní obrábění instalatérských materiálů Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat různé druhy ručního zpracování materiálu

SNP

b) Ručně zpracovat instalatérský materiál podle zadání

PPZ

33 |

c) Popsat způsoby strojního obrábění materiálů

SNP

d) Strojně obrábět instalatérský materiál podle zadání

PPZ

Je třeba splnit všechna kritéria.

Spojování částí potrubí rozebíratelnými spoji Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat druhy rozebíratelných spojů potrubí

SNP

b) Provést rozebíratelné spoje podle zadání

PPZ

Je třeba splnit obě kritéria. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji bez nutnosti zvláštního oprávnění Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat druhy nerozebíratelných spojů potrubí

SNP

b) Provést nerozebíratelné spoje podle zadání

PPZ

Je třeba splnit obě kritéria. Spojování částí potrubí nerozebíratelnými spoji se zvláštním oprávněním Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Provést pájení naměkko a natvrdo

PPZPP

b) Provést polyfúzní svařování

PPZPP

c) Provést svařování plamenem

PPZPP

d) Provést kovové lisované spoje

PPZPO

Je třeba splnit všechna kritéria nebo předložit platné průkazy nebo osvědčení.

Provádění a úpravy prostupů a drážek v různých druzích stavebních konstrukcí Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Provést a upravit prostupy v konstrukci

PPZ

b) Provést a upravit drážky pro rozvod potrubí v konstrukci

PPZ

Je třeba splnit obě kritéria.

| 34

Montáž potrubí otopných soustav Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Připravit podmínky pro montáž potrubí

PPZ

b) Provést montáž potrubí

PPZ

c) Připevnit potrubí ke konstrukci

PPZ

Je třeba splnit všechna kritéria. Instalace zařízení otopných soustav Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Osadit zařízení a armatury otopných soustav

PPZ

Je třeba splnit kritérium.

Údržba a opravy zařízení otopných soustav Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Provést výměnu vadné části potrubí

PPZ

b) Provést výměnu poškozené části zařízení nebo armatury

PPZ

c) Provést výměnu poškozeného zařízení nebo armatury

PPZ

Je třeba splnit všechna kritéria. Zhotovování tepelných izolací na rozvodech otopných soustav Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Popsat druhy, vlastnosti a způsoby montáže tepelných izolací potrubí

SNP

b) Provést tepelnou izolaci potrubí

PPZ

c) Provést tepelnou izolaci armatur a tvarovek

PPZ

Nakládání s materiály a odpady Kritéria hodnocení

Způsoby ověření

a) Vysvětlit pojem „nebezpečná látka“, uvést nebezpečné látky používané

PPO

v oboru b) Vysvětlit označování výrobků z hlediska nebezpečných látek

SOD

c) Popsat vliv profesních činností na životní prostředí

SOD

35 |

d) Popsat způsoby skladování a manipulace s materiály

SSO

e) Popsat způsoby nakládání s odpady při instalatérských pracích

SOD

Je třeba splnit všechna kritéria.

Organizační a metodické pokyny Výsledné hodnocení Zkoušející hodnotí uchazeče zvlášť pro každou kompetenci a výsledek zapisuje do záznamu o průběhu a výsledku zkoušky. Výsledné hodnocení pro danou kompetenci musí znít „vyhověl“ nebo „nevyhověl“ v závislosti na stanovení závaznosti, resp. nezávaznosti jednotlivých kritérií u každé kompetence. Výsledné hodnocení zkoušky zní buď „vyhověl“, pokud uchazeč vyhověl pro všechny kompetence, nebo „nevyhověl“, pokud uchazeč pro některou kompetenci nevyhověl. Při hodnocení „nevyhověl“ uvádí zkoušející vždy zdůvodnění, které uchazeč svým podpisem bere na vědomí. Zkouška probíhá před jednou autorizovanou osobou; zkoušejícím je jedna autorizovaná fyzická osoba anebo jeden autorizovaný zástupce autorizované právnické osoby.

Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky

| 36

10.4. VZORY SCHÉMAT ZAPOJENÍ A INSTALACÍ Neveřejná verze schémat – schémata doplněna vždy ke konkrétnímu tématu učiva.

37 |

| 38

39 |

| 40

11. STUDIJNÍ ZÓNA Informace o dalších studijních materiálech, webech, zkušenostech…

12. ROZPOČET Rozpočet je volnou přílohou k Rozhodnutí a vychází z formy přípravy či získání Osvědčení, počtu frekventantů a materiálovými nároky akce.

13. MATERIÁL Nezbytné materiální a technické předpoklady pro provedení zkoušky Vybavení pracoviště Pracoviště umožňující realizaci zkoušek vybavené potřebnými materiály pro provádění topenářských prací, mechanizmy pro dopravu materiálů a pomocnými zařízeními odpovídajícími požadavkům BOZP a hygienickým předpisům. Měřidla: metr, vodováha, posuvné měřítko, pásmo, ocelové měřítko, úhelník Nářadí a zařízení: stůl se svěrákem čelisťovým a trubkovým, souprava pro svařování plamenem, pomůcky pro ohýbání trubek, souprava pro pájení mědi naměkko a natvrdo, soupravy pro spojování trubek z mědi a plastů lisováním, ohýbačka na měděné trubky, sada stranových klíčů, gola sada, příklepová vrtačka, sada vrtáků do betonu a do kovu, sada šroubováků, stupňovitý klíč s ráčnou, pilka na kov, kladivo, sekáč, elektrické vrtací a bourací kladivo, souprava na řezání trubkových závitů, kleště kombinované, kleště sika, hasák, úhlová bruska, prodlužovaní kabel, sada polníků, kartáč ocelový, pumpa na tlakové zkoušky. Pomůcky: tužka, lihový fix Zdroj elektrické energie K žádosti o udělení autorizace žadatel přiloží seznam svého materiálně - technického vybavení dokládající soulad s požadavky uvedenými v hodnotícím standardu pro účely zkoušky. Pokud žadatel bude při zkouškách využívat materiálně-technické vybavení jiného subjektu, přiloží k

41 |

žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti autorizace smlouvu (popřípadě smlouvy) umožňující jeho užívání nejméně po dobu 5 let ode dne podání žádosti o udělení nebo prodloužení platnosti autorizace. Doba přípravy na zkoušku Celková doba přípravy na zkoušku (včetně případných časů, kdy se uchazeč připravuje během zkoušky) je 15 až 30 minut. Do doby přípravy na zkoušku se nezapočítává doba na seznámení uchazeče s pracovištěm a s požadavky BOZP a PO. Celková doba trvání vlastní zkoušky (bez času na přestávky a na přípravu) je 10 až 14 hodin (hodinou se rozumí 60 minut). Zkouška může být podle zadaných výrobků rozložena do více dnů.

14. BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ Při práci se stavebním materiálem jsou pracovníci ohroženi běžným stavebním provozem. Jako všichni pracující ve stavebnictví musí respektovat obecná i konkrétní ustanovení vyhlášky č. 324/1990 Sb. o Bezpečnosti při práci. Důraz je potřeba klást: - prokazatelné školení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, - organizaci pracoviště a pořádek při všech druzích prací na stavbě, - otvory a prohlubně na staveništi pevně zakrýt nebo ohradit dvoutyčovým zábradlím do výše 1,1 m, - stavební materiál v pracovním prostoru uložit tak, aby zůstal dostatečný prostor na provedení vlastní prací používat ochranné prostředky např. rukavice, brýle, respirátory, pevnou obuv, vhodný pracovní oděv, ochranné krémy apod., - výbavu pracoviště lékárničkou, - při práci na lešení na lešení zajistit, aby nedošlo k jeho přetížení, - výstup na lešení umožnit žebříky, které přesáhnou podlahu, na niž se vystupuje min o 1,0 m, zamezit možnost pádu nářadí a jiných předmětů z lešení, - u umělého osvětlení pracoviště nesmí světlo oslňovat, - při práci s ručními elektrickými nástroji důsledně dbát pokynů výrobce, - rozvody elektrické energie pro osvětlení a ruční nástroje volit o napětí do 60 V.

| 42

První pomoc VŠEOBECNÉ POKYNY: Projeví-li se zdravotní potíže nebo v případě pochybností uvědomit lékaře. Při nadýchání: Opustit kontaminované pracoviště a postupovat podle příznaků. Při styku s kůží: Sejmout kontaminovaný oděv a pokožku opláchnout čistou vodou a mýdlem. Podrážděná místa ošetřit neprodleně vhodným reparačním krémem. Při zasažení očí: Vyplachovat alespoň 15 minut čistou vodou, ev. při násilně otevřených víčkách, následně vyhledat lékařskou pomoc. Při požití: Vypít sklenici vody. Nevyvolávat zvracení, vyhledat lékařskou pomoc. Další údaje: Pokud příznaky jakéhokoliv zasažení (podráždění) vyvolaného kontaktem s výrobkem neodezní po poskytnutí první pomoci, vyhledat lékařskou pomoc.

43 |