Proč jde z Babiše strach
Foto: Jan Ignác Říha / ČTK 27.09.2013 - text: Bohumil Pečinka
Už dlouho nevyvolal žádný text v tištěném Reflexu takové reakce jako rozhovor s ekonomem Karlem Křížem na téma fenomén Babiš. Pro online vydání jsme připravili úryvek z delšího textu s názvem „Kdo je tento pán.“ Proč vás politická figura Andreje Babiše tolik zajímá? Poznal jsem ho asi před třinácti lety jako tvrdého podnikatele. Poslal za mnou tehdy Tomáše Kejlu, někdejšího předsedu Pražské privatizační komise. Když jsem Babišovi v roce 2011, po dlouhých letech, tedy na začátku jeho současné politické dráhy, soukromě – a jemu tak blízkým slovníkem – tento jeho přerod v politika vytkl, nechal tuto mou SMS zveřejnit v televizní estrádě Jana Krause, a ještě si ji dal na svou webovou stránku. Domnívám se proto, že mám i já možnost popisovat jej veřejně tak, jak jsem ho mohl poznat a jak ho čtu. Tvrdím, že Babiš jako politik je úplná pohroma. Návrat ve spirále k dědicům nejhorších tradic národa. Je podle vás Babiš demokrat? Jak může být člověk, který vyroste na Západě, přijede pak sem a vstoupí do KSČ, demokrat? Jemu muselo být z listopadového převratu od první minuty špatně. Před ním vždy něco znamenal. Nejdříve studoval jako syn diplomata střední školu ve Švýcarsku, později na bratislavské ekonomické fakultě řídil studentskou centrálu AIESEC, tedy spolurozhodoval, kdo ze studentů vycestuje ven, sám jezdil na Západ, volně se pohyboval po Evropě, vydělával slušné peníze. Následně se jako pracovník Podniku zahraničního obchodu stýkal se členy nejbohatších rodin v Maroku a dělal obchody i se špičkami syrského Asadova režimu. Po revoluci, to mu nebylo ještě ani čtyřicet, se vrátil zmatený do Československa a nebyl nic. Onuce. Teď chce předchozí léta dohnat.
1
Faktem je, že ve svých vystoupeních upozorňuje na existující problémy české demokracie. Na té kritice demokracie z „babišovských“ pozic je zajímavé, jak se podobné argumenty opakují napříč dějinami znovu a znovu. Zaznívaly už před sto lety, zaznívaly za Machiavelliho v renesanční Itálii, zaznívaly dokonce i ve starém Řecku: tedy že demokracie je nefunkční, že je to žvanírna, že politika jsou kecy, že všichni nahoře jenom lžou a kradou ... Každý nastupující totalitní režim (tam naštěstí ještě nejsme) je v podstatě stejný jako ten minulý, ale zároveň je natolik jiný, aby to třetině, či dokonce polovině obyvatelstva nedoklaplo. Lidé s názorem, že společnost má fungovat jako jedna továrna a jedna kancelář, mají stabilně ve společnosti zhruba třetinové zastoupení. Ale méně chodí k volbám, ovšem nyní třeba přijdou ve větším počtu. Budou volit komunisty, fašisty a Babiše. Na mítincích dnes Andrej Babiš stále opakuje Aristotelův výrok, že politici musejí být ti nejlepší z občanů a mají jim být vzorem. Tak to rovněž zapadá do jeho strategie. Když tedy kandiduje, on sám se už logicky musí na politiku vidět jako ten nejlepší – odborně, morálně a lidsky. A takoví by se přece neměli kritizovat. To se dá postupně – s jeho penězi a pak i politickým vlivem – zabezpečit. Deník MF Dnes a další periodika už má, teď ještě televizi a možná další vydavatelství. V Lidových novinách, jak známo, se dokonce už první den po jejich koupi neudržel, a když nedostal do novin správnou zprávu ze svého mítinku, zvolal (do novinářského nahrávacího zařízení): „Pánové v LN asi nevědí, s kým mají tu čest!“ Co říkáte jeho sloganu Řídit stát jako firmu? Babiš nikdy nebude moci řídit společnost jako firmu bez toho, aby se ho lidi (i spolustraníci) báli, a bez toho, aby politická struktura nepřešla do formy monolitu. Aby se společnost bála a zatáhla, je nutné vraždit. Nejprve politické oponenty, pak běžné oponenty a nakonec i odbojné spolustraníky. Tak se to v historii ve světě stalo zase tisíckrát, vždy stejně a zároveň vždy celý takový proces vystřídala děsivá kocovina. V těch jeho robotárnách už se ho nyní lidé bojí. Přetvořit celou společnost v taková kasárna proletariátu, v to snad zatím ani nedoufá. Lidé by mu to museli svou pasivitou umožnit. Na začátku, při zrodu takových režimů, dost lidí uvěří, že „pořádek“ je důležitější než svoboda a demokracie. „Pojďme uklidit a celý ten přežilý demokratický bordel předělat!“ To můžete slyšet i z leckteré hospody. Myslíte, že by Andrej Babiš mohl být ministrem financí, jak se o to nedávno přihlásil? Babiš je velmi pravděpodobně největším příjemcem státních dotací v této zemi. Z kapes jiných lidí od nás i z celé Evropy mu tečou miliardy. Na každý hektar, na každou krávu, na předražený bioplyn. Jeho takzvaná bionafta a biolíh zase vytlačují efektivní paliva a neplatí se z nich spotřební daň, takže snižují příjmy státu v řádech miliard. Občas může být kozel dobrým zahradníkem, pytlák myslivcem, ale belzebub bude vždycky jenom belzebubem. Ten může i slibovat, že „nebude mít kmotra, Šloufa ani Nagyovou“. On totiž sám sobě je Šloufem. Na Babišových předvolebních mítincích ho jeho stoupenci neustále srovnávají s Tomášem a Janem Baťovými. Má to opodstatnění? Srovnávat Babiše s Baťou je skutečná nehoráznost. Baťa nebyl komunistický prominent, neuměl se zkraje ani pořádně podepsat. Byl dokonalý selfmademan. Neměl privilegia, vydupal firmu ze země, postavil na zelené louce desítky továren a celá města. Babiš skupuje ze svých zisků existující firmy, lidem práci nedává, on je pouze přebírá. Kdyby zde Babiš nebyl, ty továrny a zemědělské podniky by jely i bez něho a asi by se v nich zaměstnanci, a zvláště dělníci, měli lépe. V roce 2011 měl po všech dotacích osmimiliardový zisk, drží náklady a na tom motivuje management. Pak z těch peněz skupuje do kombinátního systému různé firmy. Omezuje
2
konkurenci ve svých oborech. Tam, kde se – coby důsledek regulačního selhání v rámci celé EU – tyto různé dotace vyskytují, se pohybuje cílevědomě a investuje právě v nich programově. Babiš současně tvrdí, že dává práci 34 tisícům lidí – jako Baťa. Co byl Zlín, Svit nebo Partizánske před Baťou? Tam lidé novou práci skutečně dostali. Babiš firmy opravdu jen přebírá a restrukturalizuje, tedy šetří a spíš propouští. Ve svých podnicích udržuje h l a d o v é m z d y , rozhodně jedny z nejnižších v České republice. Neprodukuje žádný hi-tech, technický pokrok, jsou to jenom robotárny. Všimněte si: vyrábí možná jako jediný podnikatel v České republice zboží, které je svou kvalitou často stejné, anebo dokonce horší než za komunistů – mám na mysli nejrůznější p o t r a v i n y a s a l á m y . Zhoršuje kvalitu nafty a benzínu, vyrábí předraženou elektřinu. Pro část veřejnosti se stal idealizovaným prototypem něčeho, co by se dalo označit slovy soucitný miliardář. Já vůbec nechápu lidi, kteří k němu vzhlížejí, protože je miliardář. Jsou to jeho peníze a oni z nich nebudou mít nic. Mzdy jim Babiš nedává, je to cena jejich práce, kterou Babišovi prodávají – a to nejspíš cena podhodnocená. Co si tedy někteří lidé i v ekonomice mohou slibovat zrovna od Babiše, to je mi záhadou. Že jim něco dá zadarmo? Měl na to dvacet let, ale zatím to neudělal (v tom ho chválím). A ť r a d ě j i p o s t o j í p ř e d n ě j a k o u j e h o f a b r i k o u , a ť s e ptají, ať vidí ty zástupy táhnoucí se z jeho robotáren. S platem hluboko pod průměrem České republiky.
Přede dvěma lety byl pan Babiš muž, jenž zakládal bezvýznamnou stranu a měl při tom podporu několika internetových serverů, které financoval. Dnes je majitelem největšího tištěného vydavatelství (MAFRA), jedná s panem Soukupem o odkoupení EMPRESA Média (Týden, Instinkt, Sedmička, TV Barrandov) a současně se nevzdal plánu na koupi dalších vydavatelství. Vidíte ve spojení mediální, hospodářské a politické moci střet zájmů? V jeho rukou určitě. Pokud by nepřímo ovládl regulační orgány v této zemi, například Úřad pro hospodářskou soutěž, tak by to byla ekonomická a politická katastrofa. Hlavně je mi líto těch novinářů, kteří pro něj už dnes pracují. To musí být frustrující. Celý rozhovor s ekonomem Karlem Křížem najdete v aktuálním vydání časopisu REFLEX
Zdroj: http://www.reflex.cz/clanek/zpravy/51931/proc-jde-z-babise-strach.html
3
Estébácké poudačky našej Babišky
Foto: Jan Ignác Říha 27.09.2013 - text: DUŠAN ŠRÁMEK
V minulých dnech začal kolovat po internetu svazek, který si vedla StB na Andreje Babiše. V něm figuruje jako její agent pod krycím jménem Bureš. Babiš vzápětí kontroval tím, že byl obětí obávané komunistické tajné policie, a že byl dokonce vyšetřován. Podívejme se tedy blíže na to, zda má pravdu. Státní bezpečnost rozlišovala několik kategorií osob, které byly v jejím hledáčku. Pokud by byl Babiš skutečně vyšetřován, vedla by na něj takzvaný signální svazek, a figuroval by v kategoriích jako přinejmenším prověřovaná, ale spíše nepřátelské osoba. To ale ani náhodou není jeho případ. Babiš byl totiž od roku 1980 veden jako důvěrník, od roku 1982 pak jako tajný spolupracovník. Jestliže ještě kategorie „důvěrník (D)“ neznamenala nutně vědomou spolupráci, o kategorii „tajný spolupracovník (TS)“ to neplatí. Tajný spolupracovník o své spolupráci věděl. Babiš si jezdil bez problémů do zahraničí na služební cesty, a to i mimo komunistický blok. Podle zbytku spisu, který se zachoval, s ním dokonce před jednou déletrvající cestou estébáci přerušili spolupráci. Kdyby byl „vyšetřovaný“, jak se snaží namluvit méně informované části veřejnosti, mohl by zapomenout i na dovolenou u spřáteleného Baltu nebo Balatonu. S vyšetřovanou osobou by asi navíc těžko estébáci obráželi bratislavské zapadáky a platili za ni útraty. Vyúčtování těchto schůzek se kupodivu ve spise zachovalo. Závazek ke spolupráci Babiš rovněž tvrdí, že nikdy nic nepodepsal. Jenže ve spise vedeném pod registračním číslem 25 085 je uveden zápis ze strany 9 „Závazek ke spolupráci.“ Závazek byl sice stejně tak jako většina spisu údajně zničen 4. prosince 1989 ve známé skartovací akci, kdy se masivně pálily estébácké dokumenty, to ale neznamená, že neexistoval.
JAN JANDOUREK: Žalobníček Babiš žaluje, ale je to marné, s Stb spolupracoval
4
Andrej Babiš, šéf hnutí ANO chce podat trestní oznámení pro pomluvu na místopředsedy TOP 09 Miroslava Kalouska a Marka Ženíška. Ti Babiše označili za udavače komunistické StB. 20.09.2013 - Jan Jandourek celý článek
Ve výjimečných případech, kdy si dotyčný nepřál závazek podepsat, StB vyhověla. To ale není případ Babiše. Pokud byl závazek ve spisu uveden, každý agent jej musel podepsat. Po vzoru jiných výtečníků, kteří si zadali s tajnou policií, se dnes Babiš vykrucuje, že na něj StB vedla bez jeho vědomí cosi, co vůbec nebyla pravda, a o čem nevěděl. Jenže StB nebyla spolek nějakých pohádkářů, ale vojensky řízená organizace, v níž podléhalo vše příslušným rozkazům. Jejich součástí bylo i to, že žádný občan nemohl být evidován jako spolupracující osoba bez vlastního souhlasu a vědomí. Pravidelně probíhaly prověrky, kterých se účastnili nadřízení řídícího důstojníka, a celý spis procházel několikanásobnou vnitřní kontrolou. Za vědomě uvedenou dezinformaci by dotyčný estébák vyfasoval u vojenského soudu takový flastr, že by si to mohl rovnou hodit. Co říkáte o smrti Leonida Brežněva? Babiš se snaží navozovat rovněž dojem, že ta část StB, s níž měl co do činění, byla jakási „hodná StB,“ která neměl nic společného s tou zlou, která honila po ulicích demonstranty, a otravovala život disidentům, ale která naopak hájila jakési „národní zájmy“. Ve skutečnosti TS Bureš pracoval pro XII. správu StB, která byla kontrarozvědnou správou pro celé Slovensko. Konkrétně III. odbor, pod který spadal, měl opravdu v referátu „ochranu ekonomických zájmů.“ Jenže těmi byly míněny i ochrana před diverzními akcemi, sabotážemi a podobně, kdy v rejstříku zájmových skupin byly i protisocialistické živly, tedy i boj proti vnitřnímu nepříteli. Navíc z fragmentu spisu, který se zachoval, se můžeme dozvědět, že byl vytěžován například i ke zjišťování ohlasů na úmrtí Leonida Brežněva. A to už s nějakou akademickou diskusí o cenách za vývoz druhotných surovin, či syrských fosfátech (doufejme, že to nebyla slovní hantýrka pro místní program chemických zbraní) nemělo nic společného. Ostatně ve spise je, že byl poučen o boji proti jak vnějšímu, tak vnitřnímu nepříteli, a že s tím vyslovil souhlas. Zda Babiš i někoho konkrétního napráskal, se ze spisu bohužel nedozvíme. V evidenční části spisu je pouze uvedeno několik jím vypracovaných agenturních záznamů týkajících se konkrétních osob, ale všechny vlastnoručně psané zprávy byly údajně zničeny v prosinci 1989, stejně tak jako většina spisu. Zajímavá je ale uvedená datace. U vlastnoručně vypracovaných zpráv je uvedeno datum 23. listopadu 1982. A Brežněv zemřel 10. listopadu… Zjišťování ohlasů na jeho úmrtí tak časově zapadá do období, kdy Babiš psal zprávy týkající se jednotlivých osob. Jak asi dopadne soud? V Bratislavě v současnosti probíhá soud na ochranu osobnosti, v němž Andrej Babiš žaluje slovenský Ústav paměti národa za to, že byl evidován jako tajný spolupracovník neoprávněně. Bez ohledu na to, jak soud nakonec dopadne, kolik si možná s sebou přitáhne Babiš estébáckých svědků, kteří dosvědčí, že byl vlastně disident a oběť režimu, lze konstatovat, že se ke spolupráci zavázal dobrovolně a vědomě. Vše ostatní jsou jen – řečeno Babišovou malebnou českoslovenštinou – estébácké poudačky našej babišky. Otázka je, zda to tak pochopí i voliči. http://www.reflex.cz/clanek/nazory/51926/dusan-sramek-estebacke-poudacky-nasej-babisky.html
5
