TĚHOTENSTVÍ a POROD
„Jen život pro druhého má smysl“
OBSAH PUBLIKACE: 1. STRUČNÁ ANATOMIE 2. PRŮBĚH TĚHOTENSTVÍ 3. ZMĚNY V TĚHOTENSTVÍ 4. VÝVOJ PLODU 5. PRENATÁLNÍ DIAGNOSTIKA 6. VYŠETŘENÍ 7. VROZENÉ VÝVOJOVÉ VADY 8. KOMPLIKACE V TĚHOTENSTVÍ 9. POHYBOVÉ AKTIVITY 10.
VÝŽIVA
11.
POROD
12.
ŠESTINEDĚLÍ
1.
TĚHOTENSTVÍ
Těhotenství a následné narození miminka je jedinečným a intenzivním obdobím v životě ženy. Ta jej prožívá jako něco nového, krásného, zodpovědného, nezřídka naplněného obavami a bolestí. Těhotenství i přesto klade na organismus ženy velké nároky, a proto je dobré se na něj připravit. Záleží na osobnosti, zkušenostech a dostatku správných informací, jak jím žena projde. Těhotenství je období v životě ženy, na jehož počátku je oplození a na konci porod. Pro potřebu zachování rodu má žena určité ochranné zařízení, např. větší adaptabilitu, schopnost přizpůsobovat se změnám prostředí. Je také statisticky zachycena menší náchylnost žen k typickým chorobám moderní doby, např. ischemické chorobě srdeční, infarktům, rakovině a snad i některým vertebrogenním poruchám. Mateřství zůstává nezastupitelným posláním ženy. Pro tento úkol příroda vybavila ženu zcela specificky a přizpůsobila tomu stavbu těla, stavbu a funkci jednotlivých orgánů a to především pohlavní orgány. Těhotenství je přirozený proces, který má však na organismus zvýšené nároky. Gravidita trvá 273 dnů, tj. 40 týdnů, čili 9 kalendářních nebo 10 lunárních měsíců. Těhotenství také dělíme po 3 kalendářních měsících na tzv. trimestry. Toto rozdělení je dobré si uvědomit, neboť každé období je něčím jiné, výjimečné a přináší s sebou řadu změn a specifik.
1.
STRUČNÁ ANATOMIE ROZMNOŽOVACÍ SOUSTAVY ŽENY
Jejím úkolem je zajištění vzniku pohlavních buněk (gamet) a přenosu jejich dědičné informace na potomky, tedy pohlavní rozmnožování. Ženská pohlavní soustava zajišťuje funkce: tvorbu (oogenezi) a zrání vajíček produkci pohlavních hormonů uskutečnění pohlavního spojení dojde-li k oplodnění vajíčka, vytváří vhodné prostředí pro vývoj plodu a jeho porod Dělí se: vnitřní pohlavní orgány: vaječníky, vejcovody, děloha a pochva vnější pohlavní orgány: velké a malé stydké pysky, klitoris, ústí pochvy a močové trubice
1.1
Vaječník (ovarium)
Párové orgány uložené ve spodní části dutiny břišní po obou stranách dělohy, zavěšené vazy na vaječníkovém okruží. Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zajizvuje v důsledku proběhlých ovulací. Vaječník visí na části širokého děložního vazu a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný. Na povrchu je vaječník pokrytý jednovrstevným, nízkým epitelem, který se nazývá zárodečný epitel. Dřeň vaječníku je tvořena řídkým vazivem, kterým probíhají velké cévy a nervy. Není obalena kůrou ze všech stran, na jednom místě přechází ve vaječníkovou branku, což je místo vstupu cév. Kůra vaječníku je tvořena masou buněčného vaziva a obsahuje také folikuly, bezesporu nejdůležitější součást vaječníku. Ve vaječnících se tvoří a dozrávají pohlavní buňky vajíčka. Vaječníky novorozeného děvčete obsahují zhruba 400 000 folikulů, dozrává jich však pouze 400 - 450, zbytek zanikne ještě před dosažením zralosti.
1.2
Vejcovod (tuba uterina)
Vejcovod je úzká, ohebná trubice začínající v děložním rohu a ústící nálevkovitě do břišní dutiny, v blízkosti vaječníku. Vejcovody jsou dva, délka asi 10 – 15 cm a 0,5 cm šíře. Každý spojuje s dělohou jeden vaječník. Úkolem vejcovodů je dopravit vajíčko po ovulaci do dělohy. Vejcovod se skládá z 3 částí: nálevky (infundibulum), rozšířeného úseku (ampulla) a zúženého úseku (isthmus). Při ovulaci se z vaječníku uvolní vajíčko, třásně ho zachytí a přesunou do vejcovodu. Rozšířený úsek vejcovodu je nejdelší část vejcovodu. V ampule vajíčko čeká na spermie a dochází zde k vlastnímu oplození.
Stěna vejcovodu je tvořena hladkou svalovinou, uvnitř se nachází vysoká sliznice, která zvláště v ampule tvoří podélné, členitě větvené řasy. Epitelové buňky vystýlající vejcovod jsou dvojího druhu: řasinkové buňky a sekreční buňky. Řasinkové buňky jsou opatřené řasinkami, které neustále kmitají směrem k děloze a tak posouvají vajíčko nebo zygotu. Sekreční buňky vylučují látky, které vyživují vajíčko nebo zygotu a umožňují kapacitaci spermií, proces, kdy spermie „nabírají sílu“ k samotnému oplození. 1.3
Děloha (uterus)
Děloha je orgán hruškovitého tvaru, který vytváří vhodné prostředí k uhnízdění oplozeného vajíčka a jeho vývoji v zárodek a později plod. Skládá se z děložního těla (corpus uteri) a děložního krčku (cervix uteri). Stěna dělohy je složena z děložní sliznice (endometria), svalové vrstvy (myometria) a povrchové či serózní vrstvy (perimetria). Svalová vrstva je tvořena hladkou svalovinou, se schopností hypertrofovat (několikanásobně se zvětšit). Povrchová vrstva má charakter serózy. Probíhají v ní nervy a velké cévy. Vazy fixují dělohu v břišní dutině. Endometrium prodělává 4 stádia změn - menstruační cyklus. 1. fáze – proliferační: navazuje na ukončené menstruační krvácení, roste nová děložní sliznice; trvá asi týden (5. 12. dne cyklu) a je řízena estrogeny. 2. fáze – vylučovací: sliznice se dále zvyšuje, žlázky produkují velké množství hlenu; 12. - 27. den cyklu, řízena progesteronem. 3. fáze – nedokrvení: trvá asi 24 hodin, dostavuje se 28. dne cyklu. Poklesem sekrece progesteronu dochází ke stažení cév zásobujících děložní sliznici a ta se začne odlučovat. 4. fáze – menstruační: nastává, pokud nedojde k oplození a uhnízdění vajíčka, ve vaječnících vzniká žluté tělísko, ustává produkce jeho hormonů, sliznice se neprokrvuje, odumírá a její zbytky se vyplavují krví z dělohy (krvácení), trvá přibližně 4 dny.
1.4
Pochva (vagina)
Elastická trubice, dlouhá 7-8 cm, spojuje vulvu na vnějšku s děložním hrdlem uvnitř. Ukončena je klenbou poševní. Pochva je uložena v malé pánvi pod dělohou, nad sebou má ústí močové trubice. Poševní sliznice je silná 3–4 mm a má narůžovělou barvu, která však mění odstín v závislosti na fyziologických změnách; při menstruaci se mění na tmavě růžovou až červenou a při těhotenství na fialovou. Délka, šířka a tvar pochvy, se může různě měnit. Normálně je pochva uzavřená, její stěny se dotýkají. Při pohlavním styku se dokáže prodloužit a rozšířit. Nejvíce se rozšíří při porodu, a to až tak, aby jí mohla projít hlavička dítěte. V pochvě pohlavně dospělé ženy je kyselé prostředí, které ji chrání před infekcí. Při menstruaci pochvou odchází menstruační krev. Při pohlavním styku slouží pochva jako rezervoár spermatu. Pochva v blízkosti poševního vchodu obsahuje velké množství nervových zakončení. Díky nim se žena při pohlavním styku cítí příjemně. Obr.: Vnitřní pohlavní orgány ženy
1.5
Velké stydké pysky (labia majora pudendi)
Jsou párové kožní řasy, které obloukovitě obklopují poševní vchod. Přecházejí do tzv. hráze a vpředu se pysky spojují s ochlupenou kůží na podbřišku, která kryje stydkou kost a vytváří Venušin hrbolek. Kůže velkých stydkých pysků je zevnitř tenká a lesklá (podobá se sliznici), zvenku pak silná, pigmentovaná a porostlá chlupy (pubické ochlupení). 1.6
Malé stydké pysky (labia minora pudendi)
Představují 2 slizniční řasy. Jsou situovány mezi velké stydké pysky. Chrání ústí močové trubice. Základ malých stydkých pysků je tvořen vazivovou tkání. Obr.: Zevní pohlavní orgány ženy
2.
OPLODNĚNÍ Představuje splynutí mužské a ženské pohlavní buňky, spermie a vajíčka.
Spermie, nejmenší buňky lidského těla, vznikají v semenných kanálcích varlat a zrají zde. Mají tvar malé hruškovité hlavičky s bičíkem. V hlavičce je buněčné jádro s 23 chromosomy, které obsahují kyselinu deoxyribonukleovou (DNA), ta nese dědičné informace. Každá spermie obsahuje 22 chromosomů pro tělesné a duševní dědičné informace a 1 chromosom, který určuje pohlaví.
Vajíčko je největší buňkou lidského organismu. V každém vaječníku je již při narození děvčátka asi 200 000 folikulů, základů vajíček. Jen malá část těchto folikulů prodělá vývoj, na jehož konci obsahuje zralé vajíčko. To nese také 23 chromosomů. Při ovulaci se vajíčko dostává do vejcovodu, kde může být oplodněno.
Spojení vajíčka se spermií se uskutečňuje při pohlavním styku, kdy dojde k ejakulaci (výronu semene). Obvyklé množství ejakulátu je 2-5 ml. 1 ml ejakulátu obsahuje 40-250 milionů spermií. K oplození je tedy k dispozici 300-350 milionů spermií. Klesne-li počet spermií pod 10 milionů v 1 ml ejakulátu, je muž prakticky sterilní. Spermie se pohybují přímočaře vlnitým pohybem bičíku rychlostí 4 mm za minutu. Děložní dutina je vystlána řasinkovým epitelem a míhání řasinek pohyb spermií usměrňuje. Z děložní dutiny spermie putuje do vejcovodu, kde se setká s vajíčkem. Většinou jen jedna spermie pronikne do vajíčka a tím dojde k oplození. Spermie si udrží funkci oplodnit vajíčko 20 – 30 hodin. Vytvoří se buňka – zygota – která má 46 chromosomů. Podle toho, jaký chromosom nese spermie, vzniká pohlaví dítěte. Zygota je peristaltickými pohyby vejcovodu a kmitáním řasinek buněk vystýlajících vejcovod posunována směrem k děložní dutině (tzv. migruje). Dochází k dělení vajíčka. Již za 22 – 28 hodin po oplodnění vznikly 2 buňky – blastomery, za další 2 dny vznikne kulovitý útvar z 8 až 16 blastomer, tzv. morula. Kolem ní je dosud ještě obalová vrstva buněk a pevná blána, na nichž se hranice blastomer jeví jako rýhy, proto se dělení zygoty nazývá rýhování. Dalším stádiem vývoje je blastocysta, což se odehrává asi 5. den po oplodnění. Jedná se o útvar tvořený 50 až 60 blastomerami, připomínající váček s dutinkou. U tzv. časné blastocysty je ještě degenerující buněčný obal. U tzv. pozdní blastocysty o den až dva později již tento obal není a jsou odlišeny povrchové buňky od buněk uložených uvnitř při stěně váčku. Vznikl tak obal blastocysty – trofoblast, zevnitř k němu přiléhá na jednom pólu terčovitý shluk větších buněk – embryoblast (zárodečný terčík). Z trofoblastu se později vyvíjejí plodové obaly. Embryoblast je základem pro budoucí embryo a plod.
3.
PRŮBĚH TĚHOTENSTVÍ
Životní běh člověka nezačíná až jeho narozením, porod je jen jedním časovým bodem v průběhu vývoje. Porod nastává po 270. dnech od oplození. Plod se v děložní dutině velmi rychle zvětšuje. Období mezi početím a narozením dítěte, prenatální období, rozdělujeme do tří fází: oplodnění a vytvoření zárodku (první asi 3 týdny) embryonální období (4. – 12. týden): vytváří se základy všech důležitých orgánů člověka, zárodek je v tomto období velice citlivý na různé teratogenní vlivy. fetální období (od 12. týdne do porodu): orgány jsou dotvořeny a začínají se ujímat funkce. První pohyby plodu bývají zaznamenány v 18. – 20. týdnu.
3.1
Placenta
Od 12. týdne je již samostatným orgánem. V děloze se vytváří od 3. – 4. týdne těhotenství a nahrazuje funkci žlutého tělíska. Na konci 4. týdne se vytváří pupečník, který spojuje plodovou dutinu s tělními dutinami matky. Barva placenty je tmavě červená. Vysoce specializovaná a komplikovaná tkáň, vytváří řadu biologicky velmi aktivních látek, s plodem ji spojuje pupeční šňůra. Placenta má funkci: výživová: zprostředkuje látkovou výměnu mezi mateřským a plodovým organismem, zajišťuje dodávky kyslíku, živin, iontů, vitaminů a odvod katabolitů ochranná: chrání plod před škodlivinami, zabraňuje průniku většiny mikroorganismů a toxinů, chrání plod před imunologickou reakcí matčina organismu endokrinní: Zajišťuje tvorbu progesteronu, estrogenu a chorinogonadotropinu.
Obr.: Placenta
