The Land of Iron Curtain

The Land of Iron Curtain

Mapa: Matyáš Švejdík

© Technická univerzita Liberec, Fakulta umění a architektury, 2012 All Rights reserved. Texts © Zuzana Ferencová, Elena Fialková, Jan Kožnar, Jan Kurz, Adam Lacina, Lucia Macková, Martin Málek, Tereza Musilová, Luděk Navara, Tomáš Petermann, Tomáš Pilař, Andrea Pujmanová, Tereza Scheibová, Matyáš Švejdík, Tomáš Zavoral, 2012

z

4 The Land of Iron Curtain Krajina železné opony 5

10

16

20

Luděk Navara Hranice a bezhranice/ The border and the boundless Zuzana Ferencová Polní knihovna s ubytovnou / Field library with a dormitory Elena Fialková Mateřská školka v pohraničí/ A kindergarten in the borderland

38

42

Adam Lacina O kostele/About the church Lucia Macková Cyklostezka s expozicí/ The bike track with an exhibition

52

58

64

70

76

82

88

Tereza Musilová Železná opona od Mikulova k Břeclavi/ The Iron Curtain from Mikulov to Břeclav Tomáš Petermann Linie Lánských luk/ Line of Lánské meadows Andrea Pujmanová Příběhy železné opony/ Stories of Iron Curtain Tereza Scheibová Židovské kulturní centrum s mateřskou školou/Jewish cultural centre with a kindergarten Matyáš Švejdík Galerie krajin/ Gallery of landscapes Tomáš Zavoral Muzeum Železné opony v Mikulově/ Museum of the Iron Curtain in Mikulov Eva Železná Cesta vody/Path of water

Martin Málek Expozice Vytěžených lomů v Mikulově/ Exposition of exhausted quarries in Mikulov 46

32

Jan Kurz Skrz krajinu, historii, předsudky/ Walking across the landscape, through the history, over the stereotypes

Jan Kožnar Termální lázně/Bathhouse 26

6

Tomáš Pilař Krajina železné opony: společná – rozdělená – společná/ The land of the Iron Curtain: common – divided – common

obsah content

The land of the Iron Curtain: common – divided – common

Česko-rakouská hranice je místem společných dějin a vztahů Rakušanů, Čechů, Moravanů, Židů, které byly ve druhé polovině dvacátého století přerušeny. Likvidací Židů, odsunem Němců a rozdělením regionu na čtyřicet let „železnou oponou“ bylo zpřetrháno mnohasetleté vzájemné kulturní prostoupení českého a rakouského prostředí. Současně se výrazně zmenšila různo rodost prostředí, která si udržovala svébytný kulturní charakter, tvořila své vlastní kulturní hodnoty a svým nezaměnitelným způsobem ovlivňovala svět okolo sebe. Změna společnosti a krajiny během období „železné opony“ byla velká, její důsledky jsou patrné i dnes, více než dvacet let po otevření hranic. Projekt vznikl v zimním semestru 2011/12 na Fakultě umění a architektury Technické univerzity Liberec jako semestrální projekt Ateliéru Tomáše Pilaře a Zdeny Zedníčkové. Projekt byl zahájen dvoudenním workshopem v Mikulově. První den se uskutečnila debata se starostou Mikulova Rostislavem Koštialem, která nám rozšířila portfolio témat, přednáška novi náře a spisovatele Luďka Navary a prezentace analýz studentů. V poledne jsme neodolali úžasnému babímu létu a porušili přesně naplánovaný program workshopu výšlapem na Svatý kopeček. Druhý den nás krajinou provázel místní rodák a pamětník novodobé historie hranice Milan Vojta. Zadání projektu jsme zúžili na prostor česko-rakouské hranice od Mikulova po Břeclav a určili několik základních témat, která obnovují a zpřístupňují pohraniční krajinu, využívají opuštěné vojenské a zemědělské objekty nebo jsou dokumentací historie želené opony a cesty za svobodou. Studentům jsme nechali možnost hledat v rámci zadání vlastní témata, někteří se na místo vraceli i v dalších týdnech, prováděli další analýzy, prozkoumávali krajinu a ujasňovali si zadání. Pro mě byla řada témat, jež studenti nalezli, překvapením (např. bilingvální mateřská škola či horizontální rozhledna – expozice krajiny) a současně potvrzením obrovského potenciálu stále rozdělené společnosti a krajiny. Výsledkem projektu je 14 témat, která jsou nejenom připomínkou bohaté multikulturní minulosti příhraniční krajiny, ale i vizí současné generace o společném životě v krajině bez hranic. Tomáš Pilař

Krajina železné opony: společná – rozdělená – společná

The Czech-Austrian border is a place of common history and mutual relationships of the Austrians, Czechs, Moravians, and Jews, which were disrupted in the second half of the 20th century. The holocaust, displacement of Germans, and separating the region by the Iron Curtain, which stood for 40 years, has torn apart the cultural merging of the Czech and Austrian area that had lasted for several hundreds of years was broken. At the same time the diversity of the environment, which used to have a distinctive cultural character, created its own cultural values and unmistakably influenced the world around, significantly decreased. The change of the society and landscape during the Iron Curtain period was large. Its consequences can be seen till today, more then 20 years after the border opened. The project started in the winter semester 2011/12 at the Faculty of Architecture and Art of Technical University in Liberec as a semestral project of the studio of Tomáš Pilař and Zdena Zedníčková. The project started with a two-day workshop in Mikulov. The first day, participants discussed with the mayor of Mikulov, Mr Rostislav Koštial, which enlarged the range of topics, a lecture of a journalist and writer Luděk Navara, and a presentation of the student’s analyses. We could not resist a beautiful Indian summer and broke the carefully scheduled programme of the workshop to walk up Svatý Kopeček hill. The second day, we had a guide, the native eyewitness of the modern history of the border Mr Milan Vojta. The project defining was narrowed to the area of the Czech-Austrian border from Mikulov to Břeclav and we set a few elementary topics that renew the landscape of the border and make it accessible, use deserted military objects, or document the history of the Iron Curtain and the way to freedom. We let students look for their own topics in the framework of the task setting. Some of them came back in the following weeks to analyze, inspect the landscape and make the setting clearer. I was surprised by the number of topics found by the students (e.g. bilingual kindergarten or horizontal “watchtower” – exposition of the landscape). At the same time it was a confirmation of the potential of the still divided society and landscape. The result of the project is 14 topics, which are not only an observation of a rich multicultural past of the border region, but also a vision of common life in a landscape without borders the present young generation has. Tomáš Pilař Krajina železné opony 7

6 The Land of Iron Curtain

Zdeňka Němcová Zedníčková (*1972 v Brně) absolvovala obor Design nábytku a interiéru na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. Vystudovala VŠUP v Praze (1991–1997), kde navštěvovala ateliéry architektury Jana Fišera a Evy Jiřičné. V roce 2012 ukončila doktorské studium (téma: Kulturní a sociální kontext v moderní architektuře – Architekt v mediální síti) na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Studijní pobyty na Fakultě architektury Musashino Art University v Tokiu u profesora Minoru Takeyamy (2002– 2004), na Fakultě umění a architektury Helwan University v Káhiře (1997–1998) a v Muotolluinstituutti v Lahti (1995; design šperků a interiéru). Od roku 1999 pracuje jako odborná asistentka na Fakultě umění a architektury Technické univerzity Liberec. V letech 1998-2000 pracovala jako 3D animátor pro Brain waves systems v Káhiře a Studio Prograf v Praze. V roce 2006 působila na Fua TUL jako odborný asistent v atelieru japonského architekta prof. Minoru Takeyamy. K větším projektům patří „Liberec město s vizí“ (2011) – který na Fua TUL vedla spolu s Jiřím Janďourkem; projekt „Praha 2080“ (2008) – který na Fua TUL vedla spolu s Jánem Strculou; účast na výstavách Futura Pragensis s projektem „free_ph1“ (2005–2006), účast na výstavě BASE-Virus s projektem „PARA_ZITI“ (1999–2000). Společně s Vendulou Šafářovou je autorkou architekto nické on-line počítačové hry ANARCHI-TEKT (2001).

Tomáš Pilař

(*1963) vystudoval Fakultu stavební Vysokého Učení Technického v Brně a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V roce 1996 založil společně s Ladislavem Kubou architektonickou kancelář Kuba &Pilař architekti. V letech 1994 a 1998–2000 byl externím pedagogem na Fakultě architektury VUT Brno, v roce 2011–2012 působil jako hostující vedoucí ateliéru na Fakultě umění a architektury Technické univerzity Liberec. Spolu s Ladislavem Kubou je autorem řady staveb, např. knihovny Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, která získala hlavní cenu za architekturu Grand Prix 2002, obytného souboru Na Krutci v Praze, paláce Omega v Brně a objektu City Park v Jihlavě, jenž získal titul Stavba roku 2009. V roce 2009 byla Fakulta chemicko-technologická Univerzity Pardubice, postavená podle projektu Kuba & Pilař architekti, oceněna hlavní cenou za architekturu Grand Prix, v roce 2011 byla Grand Prix za novostavbu udělena bytovému domu Ostravská brána v Ostravě. Práce architektonické kanceláře Kuba &Pilař architekti byly několikrát nominovány na Evropskou cenu za architekturu – Mies van der Rohe Award. V roce 2008 architektonická kancelář Kuba &Pilař architekti dokončila projekt Moravskoslezské vědecké knihovny v Ostravě (stavba zatím nebyla realizována), od roku 2010 probíhají práce na projektech nové budovy Zápa dočeské galerie v Plzni a Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity v Praze.

Tomáš Pilař (born 1963) studied the faculty of civil engineering at Technical University of Brno and the Academy of Arts, Architecture and Design in Prague. In 1996, he and Ladislav Kuba founded architect’s office Kuba&Pilař Architects. He was an outside teacher at the Faculty of Architecture at Technical University in Brno in 1994 and 1998–2000. In 2011–2012 he was a visiting teacher and boss of a studio at the Faculty of Architecture and Art at the Technical University in Liberec. He and Ladislav Kuba are designers of a number of constructions e.g. library of the Faculty of Philosophy of Masaryk University in Brno, which was awarded the main prize for architecture Grand Prix 2002, housing complex Na Krutci in Prague, Omega Palace in Brno, and City Park building in Jihlava, which was won The Construction of the Year 2009 award. In 2009, the Faculty of Chemical Technology of University of Pardubice designed by Kuba & Pilař Architects studio was awarded the main prize for architecture Grand Prix. In 2011, an apartment house Ostravská Brána was awarded Grand Prix. The works of the Kuba &Pilař Architects were nominated for the European Union Prize for Contemporary Architecture – Mies van der Rohe Award several times. In 2008 the studio finished the project of Moravian-Silesian Scientific Library in Ostrava (the building has not been built yet); since 2010 the studio works on projects of a new building of Západočeská Galerie in Plzeň and the Faculty of Humanities of Charles University in Prague.

Zdeňka Němcová Zedníčková (born 1972 in Brno) studied furniture and interior design at Academy of Arts, Archi tecture and Design in Prague (1991–1997), where she attended the studios of Jan Fišer and Eva Jiřičná. In 2012, she graduated the doctoral studies (subject: Cultural and social context in modern architecture – an architect in medial network) at the Faculty of Architecture of Czech Technical University in Prague. She was at scholarships at Faculty of Art at Musashino Art University in Tokyo, Japan, at Prof. Minoru Takeyama (2002–2004), at the Faculty of Arts at Helwan University in Cairo, Egypt, (1997–1998), and at Muotolluinstituutti (Institute of Design) in Lahti, Finland, (1995; design of jewellery and interior) She works at the Faculty of Architecture and Art at the Technical University in Liberec as a lecturer since 1999. She worked as a 3D animator for Brain Waves Systems in Cairo and Studio Prograf in Prague in 1998–2000. In 2006, she worked at FUA TUL as an assistant in the studio of Japanese architect prof. Minoru Takeyama. Her larger projects include “Liberec, město s vizí“ (Liberec a town with a vision) in 2011, which she managed together with Jiří Janďourek, „Praha 2080“ project in 2008, which she managed together with Ján Strcula, she took part in exhibitions Futura Pragensis with her project called „free_ph1“ (2005–2006), and BASE-Virus exhibition with her project „PARA_ZITI“ (1999–2000). Zdeňka Němcová Zedníčková and Vendula Šafářová are designers of architectonic on-line computer game ANARCHI-TEKT (2011).

Krajina železné opony 9


Je 20. září 1985. Skupina čtyř mladíků se právě podhrabala pod železnou oponou do Rakouska. Stalo se to v obci Úvaly u Valtic. Železná opona byla v té době dokonale střežená, mladíkům pomohla znalost prostředí a také mimořádné štěstí. Byla to pozoruhodná událost, která ukázala rozdělení Evropy železnou oponou: Na jedné její straně se o mladících psalo v novinách, na druhé straně se mlčelo. Na jedné straně se mladíkům otevřela cesta ke svobodě, na druhé se jim uzavřela možnost návratu. Ale také se před nimi objevily potíže, na které nebyli vůbec připraveni. Izolace vytvořená hranicí a cenzurou byla tak dokonalá, že si život na Západě nedokázali dopředu představit. Jejich překvapení z tamní reality bylo vlastně svérázným vítězstvím komunistické propagandy. Je to ale více paradoxů v jednom: Úvaly, místo, odkud mladíci utíkali, a rakouská obec Schrattenberg, do níž se dostali, byly od sebe vzdáleny jen asi dva kilometry. A obě místa, a dokonce i dřívější domovy mladíků a jejich budoucí domov v uprchlickém táboře byly dříve součástí jediného státního útvaru – rakouské monarchie. Životní styl, životní úroveň, tvářnost krajiny si byly podobné ještě dlouho po zániku tohoto státního útvaru, který existoval po staletí. Podivuhodné dějiny Evropy ovšem velmi dramaticky změnily vzdálenosti, čas, hodnoty i vzhled celého území. Svéráznou ukázkou je právě obec Úvaly, která měla v době útěku mladíků zvláštní status – smělo se do ní jen přes hlídku pohraniční stráže. Ta kontrolovala každého, a tak vesnice obklíčená hlídkami a ploty nebyla zrovna krásné místo k životu. Tím krásným místem ovšem přestala být už po válce, kdy z ní bylo odsunuto německy mluvící obyvatelstvo, jako z mnoha dalších obcí a měst u rakouské hranice. Vznik železné opony dílo zkázy jen dokonal. Jižní Morava a Dolní Rakousko jsou si nesmírně blízké. Krajina, vzhled vesnic i dějiny jsou společné. Je to bývalý svět bez hranic: v pravěku se pod Pálavou usadili lovci mamutů, aby tam některý z nich vytvořil pozoruhodnou sošku Věstonické venuše. Ale součástí společných dějin je ovšem i hranice: ta se poprvé objevila podél Dunaje tam, kde končila Římská říše: Limes Romanus. Šedesát kilometrů pod jižní Moravou existovala ve starověku dávná obdoba železné opony: tehdy ovšem chránila skutečnou civilizovanou krajinu před barbary. Po zániku Římské říše se změnila v pohodlnou cestu, která umožnila pronikání německy mluvících kmenů na východ. Ale existuje i další podobnost mezi Limes Romanus a železnou oponou: jako se po pádu Římské říše změnila hradba v cestu, změnily se po pádu komunismu silnice určené původně pro rychlý pohyb jednotek pohraniční stráže v pohodlné cyklostezky. Jakkoli se hranice zapsaly do minulosti Dolního Rakouska i Moravy, jejich působení bylo – především z časového hlediska – spíše jen epizodní: klíčové události společných dějin se odehrávaly v obou zemích bez ohledu na bariéry. Moravské pole, kde zahynul Přemysl Otakar II.,

Hranice a bezhranice

leží v Rakousku na jih od Břeclavi. Ale král Otakar II. ještě předtím objevil strategickou polohu Vídně – alpské země byly v centru jeho mocenské pozornosti. Kraj byl na rozhraní, ale nerozdělen: jednou v něm převažoval vliv český, jindy rakouský. Hranice jako taková pro vlastníky neexistovala ani později: bohatým Liechtensteinům patřily po staletí pozemky v Rakousku i na Moravě. Ostatně na té rakouské straně je vlastní stále. Monarchie byla světem pro všechny, chudé i bohaté, Čechy i Němce. Není náhodou, že jižní Morava byla jedním z mála míst, kde se průběh hranice po vzniku Československa ještě měnil. A to významně – kraj mezi Valticemi a Poštornou připadl dodatečně Československu. Zatímco historické hranice české kotliny tvořené věncem hor byly jasné odedávna, mezi jižní Moravou a Rakouskem přírodou vytvořený předěl chybí. Nejednoznačná hranice a nejednoznačné osídlení: vedle Němců a Čechů zde žili ještě příslušníci dalších národů. Především Chorvaté; tato menšina obývala několik obcí nedaleko od Mikulova, kde si uchovala své zvyky a tradice. Po Mnichovu se ovšem obce ocitly v okupovaném pásmu, takže po válce byli Chorvaté označeni za kolaboranty. Byl to důvod ke krutému účtování; vysídlení a přesídlení, jaké jinde zažili především Němci žijící na českém a moravském území. Právě až tehdy, po válce, se hranice začala měnit v opravdovou bariéru oddělující světy: svět svobody a svět násilí, svět vlastníků a svět nemajetných, svět naděje a beznaděje. Začala se sobě vzdalovat krajina, začali se sobě vzdalovat lidé. Vysídlené a znovu dosídlené obce na české straně a znárodněná krajina, navíc zčásti v pohraničním pásmu se zvláštním režimem, se přestávaly podobat svému rakouskému obrazu a svému moravskému předobrazu. Stupňované odcizení názorně ukázaly pokusy překonat železnou oponu, přičemž některé končily smrtí. Pád železné opony tak byl logicky chápan jako automatické vítězství světa naděje. Dnes se můžete projít podél bývalé hranice bez obav, ale také bez vědomí pozoruhodnosti místa. Mnohde dramatickou historii železné opony totiž už nic nepřipomíná. Občanské sdružení Paměť se pokouší poukázat na její nedávnou existenci, připomenout osudy těch, kteří někdy úspěšně, jindy neúspěšně utíkali na Západ. Někteří z nich přitom i tragicky zahynuli a jejich osudy jsou prakticky zapomenuty. Sdružení Paměť vybudovalo jižně od Mikulova, podél bývalé drátěné stěny, Stezku svobody a připomíná všechny tyto příběhy svázané především s jižní Moravou. Připomíná mimo jiné i příběh čtyř mladíků, kteří v roce 1985 úspěšně utekli z Úval do rakouského Schrattenbergu… Hranice jako taková zmizela. Zůstala jen hranice jako symbol. A když se dnes projdeme po stezce kolem bývalé železné opony, můžeme o tom přemýšlet: co nám její odkaz vlastně říká? Luděk Navara


It is September 20, 1985. A group of four young men has just dug under the Iron Curtain to Austria. It happened in a village of Úvaly near Valtice. The Iron Curtain was well guarded in those days. Good knowledge of the environment and an exceptional luck hepled the young men. It was an outstanding event, which showed how Europe was divided with the Iron Curtain. On one side of the Iron Curtain the newspapers wrote about the boys, on the other was silence. On the one hand the boys found the way to freedom, on the other the way back closed. But they also met problems they were not ready to solve. The isolation created by the border and censorship was so perfect that the boys could not imagine the life in the West. Their surprise of the real life in the West was a quirky victory of the communist propaganda. There are more paradoxes in one story: Úvaly, the village from which the boys were escaping from and Schrattenberg, the village they came in were only two kilometres far from one another. And places, even the former homes and their future home in a refugee camp used to be parts of one state – the Habsburg Monarchy. The lifestyle, standard of living, and appearance of the landscape were similar a long time after the monarchy, which had existed for ceturies, came to its end. Remarkable history of Europe, however, drammatically changed distances, time, values, and the apperance of the whole region. A peculiar example is the village of Úvaly, which had a special status in the time of the escpe of the boys – it was accessible only through a checkpoint of the border guard. The guards checked everybody, so the village surrounded by the guards was not the nicest place to live. It stopped being nice just after the war, when german speaking inhabitants were displaced from Úvaly and many other villages and towns near the Austrian border. The erection of Iron Curtain just finished the deterioration. South Moravia and Lower Austria (Neider Oesterreich) are very close to one another. The landscape, the look of the villages, and history are common. It is a former world without borders: in prehistory, the mamouth hunters lived below Pálava and one of them created the famous statue of Venus of Dolní Věstonice. But even the border is a part of the common history. The border appeared first along the river of Danube, where the Roman Empire ended: Limes Romanus. Sixty kilometres far from south Moravia used to be an analogy of Iron Curtain in ancient ages. It used to protect a real civilized empire against barbarians. After the Roman Empire disintegrated, it changed into a comfortable waterway enablig the German speaking tribes to penetrates eastwards. However there is another analogy between Limes Romanus and Iron Curtain: as the barrier changed into a way after the fall of Roman Empire, after the fall of communism the roads for fast transport of the unit of border guards changed into comfortable bike tracks. Howsoever the border influenced the history of Lower Austria and Moravia, its effect was – in respect to time – rather episodic: the crucial events of the common history happened in both lands, regardless the

The Border and the boundless

barriers. Moravian Field, where Ottokar II of Bohemia (Přemysl Otakar II) died is in Austria, south of Břeclav. However the king had discovered the strategic position of Vienna – the Alpin countries had been in his attention. The land was along the border but it was not divided. Sometimes the Czech influence prevailed, other times the Austrian one. The border itself did not exist for the owners of the land even later. The rich Liechtensteins owned land in Austria and in Moravia. For that matter they still own some land in Austria. The Habsburg Monarchy was a world for everybody: the poor and the rich, Czechs and Germans. It is no accident that the border changed after the Czechoslovakia had been founded. There were significant changes; the area between Valtice and Poštorná was included into Czechoslovakia later. While the historical borders of the Czech basin running along the mountain ridges were obvious long ago, there is no natural dividing line between south Moravia and Austria. There has always been an ambiguous borders and ambiguous settlement: among Germans and Czech, other ethnic groups lived there. First of all: Croatians. This minority lived in a few villages near Mikulov keeping their customs and traditions. After the Munich Agreement, those villages got caught in the occupied zone, so after the War, the Croatians were identified as quislings. That was the reason for cruel revenge, displacement and relocation, similar to those the Germans living in the regions of Bohemia and Moravia had to suffer. Just then, after the War the border started changing into a real barrier separating the worlds: A world of liberty and a world of violence, a world of owners and a world of the poor. A world of hope and a world of gloom. The landscape and the people started to recede. The evacuated and resettled villages on the Czech side and nationalized landscape partly in the frontier zone under a special control stopped being similar to the Austrian ones and to their former original Moravian model. Gradual alienation was unveiled with attempt to get over the Iron Curtain, while some people were killed trying to get to the other side. The fall of the Iron Curtain was logically perceived as an automatic victory of the world of hope. Today, you can walk along the border without any fears, but also without the awareness of uniqueness of the place. Nothing resembles the dramatic history of Iron Curtain. The civil-action Paměť tries to show the recent existence of the Iron Curtain, bring back the fate of those who fled to the West, sometimes successfully, other times tragically. Some of them died grievously and their fates are virtually forgotten. The civil-action Paměť built the Track of Liberty south of Mikulov, along the former barbed-wire fence and brings back to memory all those stories tied with south Moravia. Among others it remembers the story of four young men who successfully escaped from Úvaly to Austrian Schattenberg. The border itself disappeared; only a symbolical border remained. When we are walking along the former Iron Curtain, we can think about it: What does its legacy actually tells us? Luděk Navara


projekty projects


Luděk Navara (born 1964) is an editor of MF Dnes form 1995 and from 2010 he is an external co-operator of the media company. He studied Technical University in Brno; in 1995 he got external degree of history at Faculty of Philosophy at Masaryk University in Brno. He deals with the crimes of communism and Nazism. HE co-operates with Czech TV as a screenwriter. He is a co-author of the film script of a TV document on expulsion of Germans of Brno from Czecho slovakia after the WWII (A průvod Němců šel …) and a document about an unsuccessful attempt to expulse a German family from Potštát region (Odsunutý odsun). A documentary film was made by his book Smrt si říká Tutter – nacistický vrah ve službách StB (Host 2002). English translation of the title is Death calls himself Tutter – a Nazi murderer in the service of StB). In 2004, he issued the first volume of Příběhy železné opony (Stories of the Iron Curtain), which became a script for a TV series of the same name. In 2006 he published Příběhy železné opony 2 and a year later Nové příběhy železné opony (New Stories of the Iron Curtain). In 2007 Ján Novák, a film director, made an hour documentary film by Navara‘s film script about an RAF pilot and communist prisoner Josef Bryksa (Muž, který přecenil českou duši aneb útěky Josefa Brykse). The documentary film was awarded Olomouc region prize. The TV series Příběhy železné opony (the author and Lenka Poláková) was awarded Elsa and Trilobit prizes. Navara and Miroslav Kasáček published a book „Mlynáři od Babic“ last year, which deals with tragic events in Babice in Třebíč region in the 50s. In 2008, Luděk Navara was awarded a journalist award of Karel Havlíček Borovský.

je od roku 1995 redaktorem, od roku 2010 externím spolu pracovníkem MF Dnes. Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, v roce 1995 dokončil dálkové studium historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se mimo jiné zločiny komunismu a nacismu. Jako scenárista spolupracuje s Českou televizí. Je spoluautorem scénáře televizního dokumentu o vyhnání brněnských Němců po druhé světové válce (A průvod Němců šel…) a dokumentu o nezdařeném odsunu německé rodiny z Potštátska (Odsu nutý odsun). Podle jeho knihy Smrt si říká Tutter – nacistický vrah ve službách StB (Host 2002) byl natočen dokumentární film. V roce 2004 vydal první svazek Příběhů železné opony, které se staly předlohou stejnojmenného televizního seriálu. V roce 2006 vyšly Příběhy železné opony 2 a o rok později Nové příběhy železné opony. V roce 2007 režisér Ján Novák podle jeho scenáristické předlohy natočil hodinový dokument o letci RAF a komunistickém vězni Josefu Bryksovi (Muž, který přecenil českou duši aneb Útěky Josefa Brykse). Dokument získal cenu Olomouckého kraje. Televizní seriál Příběhy železné opony (autor projektu společně s Lenkou Polákovou) získal ceny Elsa a Trilobit. Společně s Miroslavem Kasáčkem vydal v loňském roce knihu Mlynáři od Babic o tragických událostech padesátých let v Babicích na Třebíčsku. V roce 2008 získal Luděk Navara novinářskou cenu Karla Havlíčka Borovského.

Luděk Navara (*1964)

Polní knihovna s ubytovnou

Zuzana Ferencová

Narodila se v roce 1987 v Ostravě, v roce 2003–2007 studovala průmyslový design na SUPŠ v Uherském Hradišti. V letech 2007–2009 navštěvovala ČVUT – obor architektura a urbanismus. Nyní je ve 3. ročníku oboru architektura a urbanismus na Technické univerzitě v Liberci.

Born in 1987 in Ostrava; studied industrial design at SUPŠ (Secondary School of Applied Art in Uherské Hradiště in 2003–2007 and architecture and urbanism at the Czech Technical University in Prague in 2007– 2009. Now she studies the third year of architecture and urbanism at the Technical University in Liberec, Czech Republic.

Místo – propadlina ležící na hřebeni působí jako překvapivý element, který vnímáme jako uzavřený a intimní vůči okolní otevřené krajině s dalekými horizonty. Umožňuje tak nerušený pobyt v krajině. Funkce – knihovna jako náplň vychází z tohoto charakteru místa a vytváří netradiční prostor pro studium a odpočinek v rámci spádové oblasti a zároveň i jako zastavení na cestě. Koncept – vznikaly různé geometrické struktury, které byly do propadliny vkládány jako kontrastní prvky. Struktury byly různě členěné až deformo vané, a čím složitější byly, tím více se připodobňovaly krajině. Proto jsem se vrátila ke zjednodušené formě, která je zhmotněna v platformě. Spolu s lineárními prvky v platformě symbolizuje spojení dvou národů. Tvar centrálního místa knihovny je symbolem proniknutí přírody do knihovny, organickým elementem v pravoúhlé geometrii. Samotný prostor knihovny je uzpůsoben pro přespání a měl by sloužit jako útočiště. Knihovna s ubytovnou by měla sloužit jako alternativní bydlení pro studijní pobyty, školy v přírodě, ubytování pro různé organizace.




Place – a cauldron on a ridge looks as a surprising element, which is perceived as an intimate place, hidden from the surrounding open landscape with far horizon. It enables undisturbed stay in the country. Function – the library draws on the character of the place creating an alternative space for studying and resting within the region and also as a stop on a way. Concept – various geometric structures arose, which were in serted into the cauldron as contrast ing elements. The structures were segmental to an extent or even deformed. The more complicated they were the more similar to the landscape they looked. That was the reason why I went back to a simplified form of the platform. The platform and the linear elements within it symbolises contact of two nations. The shape of the central space of the library is a symbol of the nature penetrating the library, an organic element in a rectangular geometry. The library has a dormitory and should serve as a retreat. The library and the dormitory should be an alternate lodging for study stay, residential outdoor school, and/or accommodation for various organizations.

Field library with a dormitory

Born in 1990 in the Slovak Republic; studied the Grammar School of J. A. Rayman in Prešov, Slovakia, in 2006–2010; now she studies the Faculty of Architecture and Art at the Technical University in Liberec. Narodila se v roce 1990 na Slovensku. Maturovala na Gymnáziu J. A. Raymana v Prešově (2006–2010), nyní studuje Fakultu architektury a umění na Technické univerzitě v Liberci.

Elena Fialková

Mateřská školka v pohraničí Řešením česko-rakouské otázky v pohraničí je pro mě budova spojující lidi ze dvou států, zaměřená na děti, protože v nich vidím novou generaci, oproštěnou od konfliktů z minulosti. Věřím, že vztahy získané v dětství můžou trvat celoživotně. Zadáním, které jsme si mohli sami konkretizovat, byla bilingvní mateřská školka, s používaným jazykem českým i německým. Ve školce se vytváří dvouúrovňový provoz, přičemž provoz se ukrývá „pod kobercem“, se vstupy na záchody a do kuchyně. Nad platformou je umístěná šatna a zázemí pro učitelky, které materiálově i funkčně slouží jako nábytek v prostoru. Díky vlnění podlahy vznikají 3 zóny bez stoupání podlahy: 1 – třída, 2 – místo na odpočinek, 3 – kreativní dílna, přičemž jejich variabilita je neomezená. Světlá výška se ve školce mění a v nejužším místě má dítě vnímat změnu, horší dostupnost pro dospělé a intimitu pro ně samé. Paralelně i v krajině se nacházejí takováto místa, jsou to úžiny, jeskyně, hustý les, kde může člověk najít skrýš před světem. Největší inspirací mi byla krajina sama: kontinuální, vítaná, vitální, plynoucí, různorodá, původní, zvlněná, nikoho, všech.



1. N. P. pod platformou ground floor under the platform



2. N. P. nad platformou 1st floor over the platform

rozvinutý řez po obvodě, 1 m od vnější stěny/ unfolded cut along the circumference, 1 metre from the external wall A

A

A kindergarten in the borderland My solution of the Czech-Austrian issue in the borderland is a building that connects people from two different nations, the building focuses on children, as I perceive the children as a new generation free from the conflicts of the past. I believe that the relationships of the childhood can last for the rest of life. The task defining was a bilingual, Czech and German, kindergarten. The kindergarten has a two level operation, while the rooms for children are “concealed under a carpet” with doors to the toilets and the kitchen. The cloakroom is above the main platform and office space for teachers, the material and function of which is furniture in the open space. The warped floor creates 3 zones without gradient of the floor: 1 – classroom, 2 – dorm room, 3 – creative workshop. The variability of the rooms is unlimited. The headroom of the spaces changes. The children should perceive the narrowest space as a change, worse accessibility for the adults and intimacy for the children. There is a parallel in the countryside, which are gorges, caves, or dark forest where a man can find a shelter from the outside world. The best inspiration for me was the countryside: continuous, pleasing, heterogeneous, flowing, primordial, undulating, empty, and common.

B

C

C



3 zóna odpočinek, klid přemýšlení

2nd zone learning and creativity psychological activities

3rd zone rest and stillness thinking 1st zone game and motion singing and emotions

2 zóna učení, tvorba psychická aktivita 1 zóna hra, pohyb, zpěv, emoce

B


Born in Zábřeh na Moravě in 1989; studies grammar school in Letohrad since 2008 he studies at the Faculty of Architecture and Art at the Technical University in Liberec. In 2010–2011 he was at study stay at the Fakultät Architektur, Westsäch sische Hochschule Zwickau.

Narodil se v roce 1989 v Zábřehu na Moravě. Absolvoval gymnázium v Letohradu (2000–2008), od roku 2008 studuje na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. V letech 2010–2011 byl na studijním pobytu na Fakultät Architektur, Westsächsische Hochschule Zwickau.

Jan Kožnar

Bathhouse in Mikulov

Myšlenka lázní v Mikulově vychází jednak z dostupnosti zdrojů přírodních léčivých pramenů, v místě bývalé židovské čtvrti pak volně navazuje na tradice židovských mikví nejen jako náboženského rituálu, ale i očistné procedury pro tělo i ducha. Lázeň se stává současně alternativou ke komerčním vodním parkům orientovaným na zábavu. Do samotné lázně se sestupuje úzkým koridorem mezi stávajícím domem a novým domem v proluce. Koridor je transparentní směrem do ulice tak, aby naznačil poslání samotné stavby a upoutal potenciální návštěvníky. Podzemní prostor lázní je komponovaný ve velikosti jednotlivých komor, je prosvětlen přírodním světlem, respektuje polohu návštěvníka vůči vodě a hmotné podstatě stavby. Směrem do klidného dvora k mikulovskému zámku se obrací v kontrastu k podzemnímu lázeňskému prostoru světlý otevřený relaxační a odpočinkový prostor s kavárnou a vyhlídkovými plošinami jak na sever do krajiny urbánní, tak na jih do zvlněné moravsko-rakouské krajiny.

Termální lázně

Firstly, the concept of a thermal bath in Mikulov stems both from the availability of healing springs rising near the location of the site, which was formally part of the old Jewish city. Secondly, the new idea of thermal baths is associated with the traditional Jewish mikveh bath not only as of religious ritual, but also as a cleansing procedure for the body and the soul. At the same time such a thermal bath becomes an alternative to the commercial water parks aiming on mass consumers. The visitor descends into the spa through a narrow slanting corridor in between the existing house and a new one. The corridor is transparent for the viewer in the street in order to suggest the purpose of the building and to attract potential visitors. The underground bath has been composed in the extents of individual bathing rooms, in the use of natural light, position and relation of the visitor to the water and material substance of the structure. As opposed to the dark underground spa, there is a light open space situated into the calm backyard for rest and relaxation with a small café and viewing platforms oriented into the urban setup in the north and into the open Moravian-Austrian landscape expanding to the south.



1. N. P./ground floor 1. P. P./basement




“I was born in Prague, and a year later a photography shows me sitting on the shoulders of my father with my right hand clenched in a little fist, with two fingers showing V. Then, I had no clue what it meant. Now, I know, however I still miss understanding a lot of things about the years 1989 and the period that had been before the revolution. This is the reason I have chosen this particular topic. It is familiar and alien at the same time.”

„Narodil jsem se v Praze, rok poté jsem podle jedné rodinné fotografie seděl tátovi na ramenou, pravou rukou zaťatou v pěst a ukazováček a prostředníček vztyčené ve tvaru písmena V. Tehdy jsem ještě netušil, co to znamená. Dnes to vím, avšak stále mi uniká mnoho okolností spojených s rokem 89 a tím, co bylo předtím. Proto jsem si vybral toto téma. Je mi blízké a cizí zároveň.“

Jan Kurz

Skrz krajinu, historii, předsudky

Hraniční hřeben, hranice, krajina, železná opona, předsudky, národnosti, jazyky… Ještě nedávno rozdělovaly neúprosně, bez výjimek. Ale jejich fragmenty přetrvávají a tyto rány se sami od sebe nezahojí. Mám rád výsledky, které vznikají a plynou přirozeně z logiky věci. Návrh měl mít zpočátku spíše symbolický význam, ale výsledkem je funkční objekt, který postupně navrhoval sám sebe. Protíná, zároveň spojuje a vytváří příležitosti pro setkávání a poznání.


výroba/ production

návštěvníci/ visitors




Border ridge, frontier, landscape, the Iron Curtain, stereotypes, nations, languages … Just recently, these divided people mercilessly; no exceptions. The fragments of those divisions still exist and the wounds would not heal easily. I like results that arise and flow naturally out of the logic of the matter. IN the beginning, my concept should have been rather symbolical, however the final result is fully functional building, which gradually designed itself. It intersects and interconnects at the same

Walking across the landscape, through the history, over the stereotypes

výroba/ production

návštěvníci/ visitors

260 m

pohledy/wievs


O kostele Kostel svatého Linharta leží na opuštěném ostrově uprostřed Novomlýnských nádrží. Je posledním mementem zaplavené vesnice Mušov a jejího okolí. Aby tato vzpomínka zcela nezanikla, vkládám do stávající lodi nový objem, kapli. Její tvar upomíná na starý kostel dvěma betonovými skořepinami, jež se symbolicky vzájemně dotýkají. Z hlavního prostoru pod těmito klenbami vybíhá monolitická betonová deska chránící návštěvníky před hroutícími se zdmi. Jednoduchý tvar nové kaple je v kontrastu s chaosem bortícího se kostela původního. Vzniká specifický mikrokosmos, který se jen pomalu proměňuje souběžně s rozpadem okolí. Z trosek vyrůstá nový organismus.

About the church

Adam Lacina

„Narodil jsem se pár let před sametovou revolucí v Dačicích. Ani v Čechách, ani na Moravě, a snad ani v Rakousku. Zde jsem také vystudoval gymnázium. V Brně pak ochranu přírody, o což jsem se pak také pokoušel v Jeseníkách, Krušných horách a všemožně jinde. Nyní se zároveň snažím studovat architekturu na druhém konci republiky, v Liberci.“

„I was born just a few years before the Velvet Revolution in Dačice. The town is neither in Bohemia, nor in Moravia, nor in Austria. I studied the local grammar school. In Brno, I studied nature preservation, which is what I tried to do in Jeseníky mountains, Krušné Hory mountains and on some other places. Now I have been studying architecture on the other end of my country, in Liberec.”

The church of St. Linhart stand on a deserted island in the middle of the Novomlýnské reservoirs. It is the last memento of the flooded village of Mušov. Not to let this memory of the drowned village disappear I insert a new element into the current nave, a chapel. The shape of this chapel resembles the old church with two cement shells that touch symbolically. The main space under these vaults is a monolithic cement plate that protects visitors from collapsing walls. The simple shape of the new chapel contrasts to the chaos of the collapsing original church. This creates a specific micro-cosmos that just slowly changes while the surrounding disintegrates. A new organism arises from the ruins. Krajina železné opony 39


řezy/ sections

1. N. P./ ground floor



Cyklostezka s expozicí Krajina byla dříve jednotným celkem, hranice nehrála roli. Mnohé cesty, silnice, železnice nebyly následkem dlouhého rozdělení obnoveny. Jednou z nich je železniční trať Novosedly – Laa an der Thaya. Provoz byl zahájen roku 1873, na české straně ukončen ve třicátých letech 20. století, na rakouské straně v letech osmdesátých. Během devadesátých let byly odstraněny koleje. Násep je v krajině stále zřetelný. Koncept – Dva objekty – jedna expozice. Pro její pochopení a úplnost je nutné navštívit oba. Nacházejí se asi 1,5 kilometru od sebe, na trati bývalé železnice. Každý v jedné zemi, každý u jedné obce, Altprerau a Nový Přerov. Objekty jsou paralelou vlakové zastávky: rakouský stojí na původním místě, český vytváří novou zastávku pro Nový Přerov, která zde nebyla – přerovští museli vystupovat v Novosedlech. Z vlakové zastávky se tak stává zastávka cyklistická, místo odpočinku a rozjímání, zastavení a vcítění se do historie. Vnější vzhled objektů vyjadřuje násilné odtržení dvou zemí od sebe železnou oponou. Zároveň ale symbolizuje otevřenost a směřování zpátky k sobě, to, že dohromady tvoříme jeden celek. Půdorysná stopa druhého objektu zůstala v podobě prohlubně. Je hluboká 45 cm, aby se na jejím okraji dalo sedět. Expozice – Prázdný prostor… Slyším kolem sebe hlasy, sednu si a zaposlouchám se do vyprávění vzpomínek místních obyvatel. Prosklenou stěnou vidím místa, kde se odehrával jejich každodenní život. Historie očima těch, co ji zažili. Poslech je zajištěn tzv. směrovými reproduktory. Ty jsou zvukovou obdobou reflektoru – zvuk lze namířit na malý okruh, z něhož když vystoupíme, není slyšet nic (znázornění v půdorysu zeleně). Židle označují místa, kde se lze zaposlouchat do vzpomínek jednoho člověka. Vyprávění je vždy v rodném jazyce lidí, k dispozici jsou překlady. Můžeme se tu tak zaposlouchat nejen do češtiny a němčiny, ale třeba i dialektu Moravských Chorvatů. Z druhé strany objektu nacházíme další funkce pro návštěvníky cyklostezky. Je to malá půjčovna kol a jiných dopravních prostředků, s jejichž pomocí se dostanete do další části expozice na české straně a občerstvení na straně rakouské, a také WC.

Lucia Macková

Narodila se v Dolném Kubíně na Slovensku. Absol vovala Gymnázium Postupická v Praze (2004–2010). Od roku 2010 studuje na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. V roce 2008 byla na studijním pobytu na The Willink School ve Velké Británii (BTEC First Certificate in Art and Design).

Born in Dolný Kubín, Slovak Republic; studied the Grammar School Postupický in Prague (2004–2010). Since 2010 she studies at the Faculty of Architecture and Art of the Technical University in Liberec. She had at a study stay at The Willink School in great Britain (BTEC First Certificate in Art and Design).

Projekt je inspirován databází pametnaroda.cz




The project is inspired by the pametnaroda.cz database.

Landscape used to be an integrated unit, the borderline did not play any significant role. Many roads and railways have not been reconstructed after the long division. One of those is the Novosedly – Laa an der Thaya railway. The service started in 1873 and ended in 20s on the Czech side and in the 80s of the 20th century on the Austrian side. The rails were removed in the 90s. The railway embankment is still visible in the landscape. Concept – These are two objects in one exposition. To understand the exposition it is necessary to see both build ings. They lie about 1.5 kilometres far from one another on the line of the former railway. Each of the objects is in one state near one village, Altprerau and Nový Přerov. The buildings are analogues of roadside stations: the Austrian is on the original place, the Czech one is on a new place creating a new station for Nový Přerov, which had not been build before. The inhabitants of Nový Přerov used to get off in Novosedly village. The original railroad stations become bicycle stations, places to stop, rest, contemplate, and feeling the history. The exterior of the buildings expresses the violent separat ing the two countries by the Iron Curtain. It also symbolizes openness, way back to ourselves, being an organic whole. The other part is not a building; it is just a hollow the ground plan of which copies the original building. The depth is 45 cm, which makes it possible to sit on the edge. Exposition – An empty space … I can hear voices around, I sit down and listen to memories of the local inhabitants. I can see the places where their everyday lives go on through a glass wall. It is the history through the eyes of those who lived it. Directional loudspeakers provide the sound. The loud speakers are acoustic parallels of spotlights – the sound can be aimed at a small place. If the listener gets out of the place, nothing can be heard (represented in the ground plan of the vegetation). Chairs show the places where visitors can listen to the stories of a person. The stories are in the native languages and translations are available. Not only Czech and German languages can be heard, but also the dialect of Moravian Croatians. The other side of the building provides other service for visitors of the bike track. A small bicycle (and other means of transport) hire service to get to the other part of the exposition on the Czech side, a bar, and toilets on the Austrian side.

The bike track with an exhibition


Born in Valtice in 1990. From 2000 to 2006 worked as an artist under the guidance of graphic designer Vladimír Znamenák. In 2006–2010, he studied the grammar school in Mikulov, in 2009–2010 studied preparatory course for architecture studies (Jan Velek, Oldřich Rujbr). Since 2010 he studies the Faculty of Architecture and Art at the Technical University in Liberec.

Narodil se v roce 1990 ve Valticích. V letech 2000–2006 se věnoval výtvarné práci pod vedením grafika Vladimíra Znamenáka. Absolvoval gymnázium v Mikulově (2006–2010). V letech 2009–2010 prošel kurzem přípravy na studium architektury (Akad. arch. Jan Velek, akad. sochař Oldřich Rujbr). Od roku 2010 studuje na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci.

Martin Málek



Expozice vytěžených lomů v Mikulově

Mým cílem bylo oživit poslední ze tří mikulovských lomů. Vytvořené tubusy navazují na turistickou stezku přes vápencové bradlo Svatého kopečku a vedou návštěvníky přímo do lomu. Uvnitř tubusů jsou odkryty určité výhledy do okolní krajiny a jsou součástí expozice věnované vytěženým lomům v Mikulově. Během čtyřiceti let tu byly odtěženy velké části tří kopců – Svatý kopeček, Janičův vrch a Turold. Zaniklo tak místo s bývalou promenádní alejí, parkem, altánkem, městskou plovárnou, kluzištěm a Mariánským mlýnem. Železnou konstrukci oplášťují a zavětrují pláty z děrovaného plechu. Na vrcholu je nad stěnami lomu vykonzo lovaná malá kavárna s výhledem, nasmě rovaná na sever k Pavlovským vrchům. Svým charakterem má objekt připomínat těžbu v lomu, navázat na kulturní hodnoty místa a zpřístupnit lom lidem.

Exposition of exhausted quarries in Mikulov



My task was to revitalize the last of the three quarries in Mikulov. The tubes extend the tourist track over the limestone cliff of Svatý Kopeček to bring people into the quarry. The tubes provide sights of the landscape by the openings and they are a part of the exposition about the exhausted quarries in Mikulov. Large portions of three hills – Svatý Kopeček, Janicův Vrch, and Turold - were mined out during recent 40 years. As a consequence, a part of the town with a promenade alley, park, arbour, municipal swimming pool, ice-skating rink and Marian mill disappeared. The iron structure of the tubes is cased and braced with perforated steel plates. On the top of the quarry is a small café on a bracket facing north and Pálavské Vrchy hills. The object should resemble the mining in the quarry, resume the cultural values of the place and make the quarry accessible for people.

café – půdorys a řez/ plan and section tubusy – celkový půdorys/ tubes – overall floor projection

Železná opona od Mikulova k Břeclavi

Tereza Musilová

Narodila se v roce 1987 v Liberci. Po absolvování Gymnázia U Balvanu v Jablonci nad Nisou (1998– –2006) nastoupila na Technickou univerzitu v Liberci. V letech 2006–2010 získala bakalářský titul z oboru architektura a urbanismus; tentýž obor studuje od roku 2010 v magisterském programu.

Born in Liberec in 1987. After she studied The U Balvanu Grammar School in Jablonec nad Nisou (1998–2006) she started studying the Technical University in Liberec. In 2006–2010 she graduated as BSc in architecture and urbanism and since 2010 continues to graduate as MA.

Sanatorium v polích využívá nejen oblast spojenou s negativním fenoménem minulého politického režimu, ale i objekty, které byly během této doby hojně využívány a s železnou oponou spojovány: vojenské bunkry ŘOP (Ředitelství opevňovacích prací). Od klasické revitalizace bylo upuštěno. Samotné bunkry se díky svým klimatickým podmínkám, jež se blíží jeskynnímu prostředí, staly relaxačními a ozdravnými místy pro nemocné s dýchacími cestami. Tmavá, klidná, vlhká místnost podzemí bunkru je stavěna do kontrastu s lehkou rastrovou hmotou ubytovací buňky, která byla ke každému bunkru přiřazena. Sanatorium se tak rozprostírá v rurální krajině jižní Moravy. Celá koncepce miniaturních bodů v krajině nutí návštěvníka krajinu vnímat, vstupovat do ní a pohybovat se v ní. Urbanismus areálu je předurčen již umístěnými bunkry. Oblast areálu sanatoria je zvolena díky svému umístění na pomyslné ose spojující Mikulov a Břeclav, zároveň je v blízkosti osy spojující Valtice s Lednicí. Oblasti přidává na hodnotě jihovýchodní svah svažující se k vodní ploše Hlohoveckého rybníku. Pro větší pohodlí a správnou obslužnost areálu by byl vystavěn centrální objekt v těsné blízkosti rybníka.

Obytná buňka – řez a pohled/residential unit – cross section and view





obytná buňka – systém otevírání/residential unit – system of opening

The sanatorium in the middle of fields uses both the area of a negative phenomenon of the former regime, but also constructions that were a part of the Iron curtain and often used: military bunkers “ŘOP”. The revitalisation of the bunkers was not performed. The bunkers have their climatic conditions similar to caves, so they became places relaxation for people with airways diseases. Dark, quiet, moist, underground room of a bunker contrast to a light, raster mass of an accommodation cell that belongs to each bunker. So the sanatorium spreads over the rural landscape of south Moravia. The whole concept of miniature points in the landscape make a visitor perceive the landscape, enter it, and walk in it. The layout of the premises is set by the positions of the bunkers. The area was chosen on a line connecting Mikulov and Břeclav and it is close to the line connecting Valtice and Lednice. The area encompasses a south-eastern slope above the Hlohovecký pond. A technical background building was placed near the pond.

The Iron Curtain from Mikulov to Břeclav

sanatorium 1. P. P./basement

sanatorium – řezy a pohledy/ sections and views



Born in Ústí nad Labem in 1987. After he studied grammar school in Jateční street in Ústí, he started studying architecture at the Technical University in Liberec aiming for the MA degree. After a short-term attachment in Raumlaborberlin he focuses at municipal public spaces and life of citizens in public spaces. He is engaged in creating installations to vivify the town of Ústí nad Labem and fight against nonsensical building development in the town.

Narodil se v roce 1987 v Ústí nad Labem. Po absolvování ústeckého gymnázia v Jateční ulici začal studovat architekturu na Technické univerzitě v Liberci, kde nyní pokračuje v magisterském studiu. Po stáži v ateliéru alternativní skupiny raumlaborberlin se více zaměřuje na městský veřejný prostor a působení jeho obyvatel v něm. V Ústí se pak věnuje instalacím k oživení nálady města a také boji proti nesmyslné zástavbě.

Tomáš Petermann

Linie Lánských luk Zhmotněná česko-rakouská hranice: řeka Dyje, podpořená výrazným povodňovým valem na rakouské straně, odděluje dva odlišné světy – zemědělskou krajinu na rakouské straně a jedinečné lužní lesy u soutoku Dyje a Moravy a jejich prokácením vzniklé Lánské louky s typickými pozůstalými solitérními duby. Čápi. Řízené zaplavování v jarních měsících, ke kterému se přistoupilo v devadesátých letech dvacátého století, místo znovu oživuje po regulačních zásazích na Dyji z let předešlých. Železná opona přetrvává – chybí cesty přes řeku, přes hranici. Cílem mého zásahu je otevřít tuto jedinečnou kra jinu lidem, umožnit v ní krátkodobý pobyt, vést je. Navrhuji linie zvýšených cest, které krajinu zpřístupňují v průběhu jarních záplav. Krajina se otevírá v novém, východo-západním směru. Linie vás krajinou provádí, jednotlivé vložené objekty vás lákají z dáli, jsou místem odpočinku. Použité materiály splývají s okolím. Kolonáda – betonová dominanta valu, vyhlídka, naváděcí bod z Rakouska Lázeň – plovoucí pontony na mrtvém rameni Dyje Ohniště, pokoj – plovoucí na pontonech spolu s lávkami Galerie – ostrov, ocelová mohyla pro kulturní příležitost v místě nikoho, za větru či deště sama ožívá a hraje Pozorovatelny – odpočinek, k pokochání přírodou Lánských luk a polí u Lanžhota

61

krajina železné opony



The physical border of Czechia and Austria is the river of Dyje with a big anti-flood embankment on the Austrian side separates two different worlds: the Austrian agricultural landscape and the Moravian unique riparian forest in the area of the confluence of Morava and Dyje rivers. Lánské meadows, where many storks nest, emerged after a part of the forest was fallen down. Controlled inundation in spring, which started in the 90s of the 20th century, revitalizes the place after the regulating measures performed in earlier times. The Iron Curtain remains. There are no roads crossing the river and the border. The aim of my project is to open the landscape making it possible for people to stay. I design lines of elevated roads that make it to walk in the area in the time of the spring inundation. This opens the landscape in a new east-west direction. The line lead visitors through the area, the constructions attract from distance providing places to rest. The materials used blend with the environment. Colonnade – cement concrete dominant feature of the rampart, point of view, the main leading point from Austria. Bath – floating pontoons in a mortlake of Dyje. Fireplace, room – floating pontoons with gangwalks Gallery – an island, steel monument for cultural events in the nobody’s land, it plays in wind and rain Watchtowers – places to rest and watch the nature of Lánské meadows and fields near Lanžhot village

Line of Lánské meadows

Born in Prague in 1987; studied grammar school in Na Zatlance street, Prague-Smíchov, since 2009 studies the Faculty of Architecture and Art at the Technical University in Liberec. Narodila se v roce 1987 v Praze. Absolvovala Gymnázium Na Zatlance v Praze-Smíchov, od roku 2009 studuje Fakultu architektury na Technické univerzitě v Liberci.

Andrea Pujmanová

Příběhy železné opony Železná opona – důmyslná, nelidská, absurdní. Systém drátů, do nichž na mnoha místech pouštěli bdělí strážci hranic elektřinu, zátarasů a nášlapných min má na svědomí stovky životů. Nejen těch, kteří se pokoušeli dostat na druhou stranu, ale i těch, kteří se zbraní v ruce střežili výdobytky gottwaldovského socialismu. Tato stavba je připomínkou příběhů, které se opravdu staly, příběhů, na které by se nemělo zapomenout. Stavba je umístěna v blízkosti rakouských hranic pod Mikulovem. Linearita stavby vznikla pomyslnou osou Mikulov – Příběhy železné opony – hrad Falkenstein (Rakousko), která utváří její hlavní symboliku, a to cestu. Cestu za svobodou. Stavba je tvořena dvěma vysokými šestimetrovými betonovými zdmi, které prořezávají cestu skrz pahorek. Cestu, kterou se musí návštěvník dát, aby se dostal na druhou stranu. Zpočátku cesta vede přímo, ale po několika desítkách metrů se prudce svažuje dolů, do podzemí, do temna a nejistoty. Aby se člověk dostal ven, musí projít labyrintem pětimetrových zdí, které na něho padají. Postupně, jak se dostává dál a dál a stoupá po rampě opět nahoru, tak se zdi snižují a zužují a prodírá se mezi ně stále více a více světla. Zvětšují se i jejich vzájemné rozestupy. Člověk se postupně dostane opět ven mezi dvě hlavní vysoké zdí, které se začínají rozevírat a po přibližně 120 metrech se dostává do volné krajiny – do Rakouska. Zpět se dostane podél hranice po cyklostezce. Příjezdová cesta je přímá a vede z Mikulova kolmo na hranice. Končí parkovištěm, které slouží jako zázemí pro památník, ale i pro blízkou cyklostezku. Je zde umístěno infocentrum, kavárna a toalety. Parkoviště pojme 48 aut. Zemina, která by se vykopala při stavbě památníku, by se použila na vytvoření valu okolo parkoviště. Sloužila by jako spojovací prvek těchto dvou míst. Krajina železné opony 65




Stories of Iron Curtain The Iron Curtain was sophisticated, inhuman, and absurd. The system of barbed wires powered with electric current by the open-eyed guards, roadblocks, and landmines is to blame for hundreds of lives. Not only those who struggled to reach the other side, but also those who guarded the “achievements” of Gottwald’s socialism. The building is a memorial of real life stories that should not be forgotten. The building stands near the border below Mikulov. The lines of the building follow the line of Mikulov – Stories of the Iron Curtain – Falkenstein castle (Austria). This line is the main symbol of the route to freedom. The building consists of two six metres high cement concrete walls that cut a way through a knoll. This is the way visitors have to follow to get to the other side. At the beginning the way runs directly, however after a few tens of metres gets falls steeply into the underground, darkness, and uncertainty. To get out, the visitors have to walk through a labyrinth of five-metre-high walls that seem to be falling on them. Gradually, as they walk on, they climb up along a ramp higher and the walls are getting lower, narrower giving way to more light. The distance between the walls also gets bigger. Visitors eventually walk out between the two big walls that open wide and after 120 metres visitors get into the open landscape, in Austria. The way back goes along the bike track copying the borderline. The access road comes from Mikulov, it is straight, perpendicular to the borderline. There are a parking lot, information centre, café, and toilets at the end of the road. The capacity of the parking lot is 48 cars. The soil dug out of the pit for the construction would be used to make a rampart around the parking lot. It would be a connecting element of the two places. Krajina železné opony 69


Židovské kulturní centrum s mateřskou školou

Tereza Scheibová

„Prvních patnáct let jsem žila v Bohnicích, potom rok ve Skotsku, další tři roky na Bílé hoře a teď žiju v Liberci. Nechtěla bych žít bez Saroyana, baletu, brie, šatů, slivovice, židovské kultury a Sufjana Stevense.“

„I lived in Prague, Bohnice for fifteen years, then in Scotland for a year, in Prague, Bílá Hora for three years, and now I live in Liberec. I could not live without books by Saroyan, ballet, brie, dresses, plum brandy, Jewish culture and Sufjan Stevens.“

Mikulov je velmi svázán s židovskou historií. Pro svůj projekt jsem si vybrala místo nefunkční, s nevyužitým potenciálem a historickým podtextem. Snažila jsem se vytvořit dům, který by svou formou doplňoval a navracel původní charakter židovské zástavby, svou funkcí podporoval společenský kulturní život a svým celkem napomáhal okolí. Navázala jsem na původní pozemek Dolní synagogy, snažila jsem se o obnovení veřejného života na Lázeňském náměstí a Templové ulici. Vycházela jsem z historického kontextu a současného stavu okolí, proto jsem si zvolila jako náplň židovské centrum spolu s mateřskou školou. Prostory celého domu navzájem navazují a dají se variabilně propojovat ve prospěch jedné či druhé funkce.



1 synagoga 2 hotel a restaurace Tanzberg 3 městská knihovna zaniklé židovské památky 4 dolní synagoga 5 mikve 6 zimní templ 7 zemský rabinát 8 Lázeňské náměstí 9 Templová ulice A mateřská škola – hlavní vstup B původní historické zdivo

1 synagogue 2 Tenzberg hotel and restaurant 3 library lost Jewish historic buildings and streets 4 lower synagogue 5 micveh 6 winter temple 7 regional rabbinate 8 Lázeňské (Bath) square 9 Temple Street A kindergarten – main entrance B original historic masonry



Mikulov is bound up with Jewish history. I chose a dysfunctional place with unexploited potential and historical context for my project. I tried to create a house a form of which could supplement and return the original character of the Jewish built-up area, supported social and cultural life and improved the neighbourhood. I picked up the threads of Dolní synagogue and tried to renew public life on Lázeňské square and Templová street. I started with the historical context and present state of the neighbourhood, so I chose to create a Jewish centre with a kindergarten. The all rooms of the building are linked and can be connected in various ways to support one or the other function of the building.

Jewish cultural centre with a kindergarten

řezy/sections

1. N. P./ground floor


2. N. P./1st floor


„I was born in Jeseník in 1988 in a family of male punk singer and woman who just passed GCSE examination. My mother moved away with me to Prague when I was 4. Since that time I have been living in Prague, Žižkov. I studied the grammar school in Londýnská street and later the Grammar School of Johannes Kepler in Prague, Břevnov. After passing the GCSE examination I studied Faculty of Philosophy at Charles University in Prague, my specialization was philosophy. However after two semesters I moved my interest to Liberec where I study the Faculty of Architecture and Art at the Technical University for the third year. “

„Narodil jsem se v roce 1988 v Jeseníku do rodiny punkového zpěváka a čerstvé maturantky. Ta se však společně se mnou ve věku čtyř let odstěhovala do Prahy, kde na Žižkově žiji s přestávkami až dodnes. Byl jsem žákem základní školy v ulici Londýnská a poté studentem Gymnázia Jana Keplera na Břevnově. Po maturitě jsem navštěvoval Filozofickou fakultu UK, konkrétně obor filozofie, avšak pouhé dva semestry, po kterých jsem těžiště svého zájmu posunul po dálnici směrem na Boleslav – do Liberce. Obor architektura a urbanismus na Technické univerzitě v Liberci studuji třetím rokem.“

Matyáš Švejdík

Galerie krajin

Můj projekt se snaží překlenout trauma železné opony, a sice ne jejím připomínáním, nýbrž naopak její negací. Na příkladu kontinuální krajiny chce ukázat kontinualitu světa. Nebo alespoň Evropy. Snaží se být vyjádřením teze, že krajina nezná hranic, ty jsou pouhým lidským konstruktem. Pomocí výhledů na obě strany dřívější bariéry (vnější krajina) a pomocí různorodé malby středoevropských autorů (krajiny mysli) by rád ukazoval spíše podobnosti než rozdíly. Jeho ambicí je lidi donutit přemýšlet o daném tématu a prostoru. Chtěl by také spojovat to, co bylo historií rozpojeno.


My project tries to bridge the trauma of the Iron Curtain not by reminding it but by negating it. The example of continuous landscape wants to show the continuity of the world, or Europe at least. It tries to express the thesis, that landscape does not have any borders, which are only human construct. By views into both sides of the former barrier (the outer landscape) and by various paintings of central European painters (the landscapes of mind) my project would like to present similarities rather than differences. The ambition is to make people think on the topic and space. It also wants to connect what had been disconnected in the past.

Gallery of landscapes

situace – širší vztahy/ layout – general disposition situace – příjezdové cesty/ layout – approach driveways


řez/section vchod/entrance

vchod/entrance

půdorys střechy/roof plan

1 N. P./ground floor

1. P. P./basement

1 P. P./basement



Muzeum železné opony v Mikulově

Tomáš Zavoral

Narodil se v roce 1988, pochází z krásného prostředí Horácka ze vsi Lubná u Poličky. Po střední škole stavební nastoupil na Technickou univerzitu v Liberci.

Born in Lubná u Poličky in the beautiful country of Horácko in 1988, after the high school of civil engineering started studying the Technical University in Liberec.

Příběhy útěků přes oponu Mikulovska. Různé počátky, různé průběhy, různé směry, různé konce. Šest expozic šesti příběhů v šesti blocích. Bloky s expozicemi příběhů protínají budovu hasičské zbrojnice stojící v centru Mikulova v ulici Svobody. Pro studium totalitního režimu či k posezení u kávy můžeme využít knihovnu zahradě.




The stories of the escapes over the Iron Curtain near Mikulov. Different beginnings, different stories, different directions, different endings. Six expositions of six stories in six blocks. The block with the expositions of the stories cut the building of fire station in the centre of Mikulov in Svobody street. We want to use the library in the garden for learning about totalitarian regime or just to sit over a cup of coffee.

Museum of the Iron Curtain in Mikulov

1. N. P./ground floor

2. N. P./1st floor

expozice/exposition studovna/ study room

café




Jak můžu přetvořit příběh, který promýšlím, do reality okolo nás pomocí atmosfér a okolního prostoru. Odlišný svět za zdí… Záměr (pře)tvořit svět, který pro svůj vznik nemá ani zdaleka dobré podmínky a dobré stránky konceptu, je třeba hledat i v zdánlivě nekvalitních vlastnostech propozic místa a fungování pro budoucí lázně. Lázně v Mikulově jsem pojala jako přirozenou cestu vody a člověka v krajině česko-rakouského pomezí. Funkční schéma lázní je inspirované historií: vstupujete do uzavřeného okrsku lázní, sadu a koupelí, kde se podél cesty k budově, jednoduchý pravoúhlý řád parku uklidňuje roztěkanou mysl návštěvníka a připravuje ho na samotný pobyt v objektu lázní. Různé úrovně a v začátku složitější (horší) předpoklad pro pohyb vody a člověka se přerodí na hravou a promyšlenou zápletku průhledů a pohledů do krajiny, intimitu saun, vodních střiků a rozmanitých nálad a atmosfér vzniklých vodních ploch. V Mikulově nemělo a nemá vzniknout muzeum vody, nýbrž prostory venkovní i uzavřené, které všem příchozím ukážou nové obzory.

Cesta vody

„I was born 25 years ago in Kutná Hora and I still live in the town. After I studied the Grammar School of Jiří Orten I wanted to learn how to create space that is why I am still studying architecture. If I am not working on a design, architecture, or art I like skiing.“

„Narodila jsem se před pětadvaceti lety v Kutné Hoře a zůstala jsem jí věrná dodnes. Po Gymnáziu Jiřího Ortena jsem chtěla umět vytvářet prostory okolo nás, i proto ještě stále studuji architekturu. Když zrovna neřeším design, architekturu anebo umění, ráda krájím manšestr na všech dostupných svazích.“

Eva Železná

How can I remake a story I am thinking about to imprint it into reality using moods and surrounding space? The different world behind the wall. … The idea the (re)create the world that does not have very good conditions to become real nor good aspects of its concept is to be sought even in the bad quality properties of the location for the bathhouse. I designed the bathhouse in Mikulov as a natural path of the water and man in the landscape of the Czech-Austrian border area. The functional concept of the bathhouse is inspired by the history. Visitors enter the compound of the spa, orchard and baths, where the simple perpendicular pattern of the park calms down scatterbrained minds making them ready for the stay in the bathhouse. Different floor levels and rather complicated (worse) conditions for the movement of water and men changes into a playful and sophisticated plot of views into the landscape, intimacy of saunas, water cures and various moods and atmospheres of the water pools. It is not a museum of water to be created in Mikulov, but rather outer and inner spaces that will show new horizons to all visitors.

Path of the water

jižní pohled 1:500

jižní pohled/ south view

východní pohled 1:500

1. N. P. – lázeňský provoz na několika úrovních/ ground floor – spa activities in several levels 2. N. P. – sauny, masáže, střešní krajina 1st floor – saunas, massages, roof landscape




Foto: Jan Kurz

Projekt vznikl za podpory/The project was created with a support of: Město Mikulov, Regionální muzeum v Mikulově, Moravské zemské muzeum, Konfederace politických vězňů ČR, Ústav pro studium totalitních režimů, Občanské sdružení Paměť.

Výstava se koná v rámci projektu Architektura mimo centra, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky./ The exhibition takes place as a part of the Architecture outside the Centres project, financed by European Social Fund and Czech government.

www.aa.tul.cz www.ex-centric.cz

Vydala/Published by: Technická univerzita Liberec Fakulta umění a architektury (Studentská 2, 461 17 Liberec) roku/in 2012 náklad 300 kusů/ print run 300 copies

Texty/Texts: Luděk Navara, Tomáš Pilař, Zuzana Ferencová, Elena Fialková, Jan Kožnar, Jan Kurz, Adam Lacina, Lucia Macková, Martin Málek, Tereza Musilová, Tomáš Petermann, Andrea Pujmanová, Tereza Scheibová, Matyáš Švejdík, Tomáš Zavoral Editor/Edited by: Zdena Zedníčková Redakce/Editing: Barbora Antonová Překlad/Translation: Zdeněk Bobek Typo s použitím písem/Typo using fonts: Mercury, Goblin Beta: Helena Šantavá Tisk/Print: Tiskárna Moravského zemského muzea

Technická univerzita Liberec Fakulta umění a architektury Semestrální projekt Ateliéru Tomáše Pilaře a Zdeny Zedníčkové který proběhl v zimním semestru 2011–12/ Technical University in Liberec Faculty of Architecture and Art Semestral project of the studio of Tomáš Pilař and Zdena Zedníčková, which took part in the winter semester of 2011–12

výstava se koná na zámku v Mikulově/ the exhibition takes place in Mikulov castle 24. 4. – 6. 5. 2012

The Land of Iron Curtain

Krajina železné opony

The Land of Iron Curtain

Recommend Documents