Tetralogie: výběr z autorských básní z let Autorem všech básní je Adam Katona

Tetralogie: výběr z autorských básní z let 2001 – 2011 Autorem všech básní je Adam Katona. Sestavil Adam Katona. Grafika, vnitřní úvodní stránky částí sbírky, korekce, úvodní slovo: © Adam Katona foto přední a zadní obal: © Filip Cärlan foto medailonek autora: © Jan Kulka Některé starší básně z uplynulých let, z nichž část byla zveřejněna na webu autora, byly před vydáním sbírky poupraveny autorem do definitivní podoby. Autorská práva k dílu vyhrazena. Bez písemného souhlasu autora je jakákoli manipulace s dílem nebo veřejné provozování díla zakázáno. Pouze pro soukromé domácí využití. Vydal: Adam Katona vlastním nákladem jako volně šiřitelnou sbírku prostřednictvím internetu. Copyright 2011 © Adam Katona

Úvodní slovo: Vážení a milí fanoušci, posluchači, kamarádi, známí, kolegové, odpůrci, lidé s běžným povědomím o mně, vy, kteří ani to ne! 1.března 2011 oficiálně vydávám vlastním internetovým nákladem autorskou básnickou tetralogii „Lehce osamělí kluci od široké řeky“. Ve čtyřech tematicky spojených sbírkách je výběr mé poezie z let 2001 – 2011. Po dlouhých uvažováních, sčítáních pro a proti, vydávám svou knížku elektronicky na internetu k přečtení, stažení, volnému šíření pro domácí využití, umístění do internetových databází. Vydávání knížek básní na papíru je bohužel dnes časově i finančně náročná, (nejen) v autorovi mého postavení prodělečná činnost. Internetu vděčím za obrovské rozšíření obzorů, vidím obrovský potenciál a efektivitu v internetovém mediálním přenosu. Dávám tímto přednost své generaci a většině, než menšině, která by si koupila knížku klasickou. I když mi velmi dlouho trvalo si na tuto formu přenosu zvyknout, smířit se s ní a porozumět jí, nyní tak činím a vzhledem k tomu, že chci, aby se má díla četla, dávám přednost atraktivitě před vůní papíru z tiskárenských závodů a vy ještě ušetříte stovku za knížku. Rozhodl jsem se pro tentokrát obejít dlouhé milostivé čekání na papírovou podobu, na nejistý grant o pár korunách, nalézání někoho, kdo ve mně bude mít důvěru, celou složitou mašinerii s vydavatelem a tiskárnou, nervy při čekání návratnosti alespoň materiálních nákladů. Protože stejně veškeré promo a reklamu na své dílo si dnes musí autor tvrdě odpracovat sám na vlastní triko, jinak jeho dílo bude jenom někde neznámé ležet na místech, která nenavštíví správní lidé. A 90% té práce s reklamou spadá stejně na internet. Vydavatelé – a literatury – natož poezie už vůbec - dřou bídu s nouzí, z ekonomických důvodů dílo buď nevydají vůbec, nebo v nákladu cca 300ks, častokrát ani nezafinancují, prodejných je tak 100, 150. Proto v tomhle případě vidím formu internetového vydání, osobní e-mailovou inzercí tisícovce lidí, umístění na úložištích, databázích, webových stránkách jako aktuální, efektivní, dostupnou. Pokud projeví zájem vydavatel, nebráním se i vydání ve fyzické podobě. Jinak ovšem vydávám rád na internetu ve vlastní režii vlastním nákladem a šířením – ke všemu ještě nijak nelimitovaného počtu kopií – zkrátka dokud to bude nebo nebude vás čtenáře zajímat. Mohl jsem požádat někoho z hudebních nebo literárních bardů, aby mi napsal hezkou předmluvu – neudělal jsem to. Vy všichni jste inteligentní lidé a sami poznáte, jestli Vás moje básně budou zajímat, jestli budete ochotni s nimi strávit pár chvilek svého života. Napsal jsem je já a nemusí vám o nich vyprávět nikdo jiný. Próza, poezie - to jsou věci hluboko ve mně. Vzhledem k povrchnosti a komerci dnešního světa, jakoby literární díla nabývala pro mě ještě intimnějšího a důležitějšího významu, cítím, že texty musí žít! Několik let jsem se věnoval hudbě a mé literární věci spaly. Přitom tím to už v dětství všechno začalo. Časem se chystá i vydání mých románů a povídek. A samozřejmě i další alba, nahrávky a koncerty – hudebník nijak neumírá, žije dál, pouze ještě oživil svou druhou půlku spisovatele. Hrát jsem začal vlastně pro odbourání démonů samoty, asociálnosti - vzít z publika a ze společnosti živou vodu, protože tiché osamocené psaní nebývá taková veselá radost

a očista jako hudba, je to jenom mohutná vnitřní posedlost, potřeba. Ale vždy jsem se uvnitř cítil napůl muzikant rovnocenně se spisovatelem a introvertním tvůrcem. Od současných chvil chci, aby tato schizofrenie byla opět dokonána. Hudba, zpívané a mluvené slovo – to všechno má jiné optické zákonitosti než čtení a psaní. Totální účinek a uvolnění z básně je v tom, že si v ní člověk může na rozdíl od hudby dovolit absolutně všechno. Někdy používám slova nespisovná a krajová tak, jak se ve Východočeském kraji mluví. Mám rád i při čtení poezii, co dokáže zachytit krajinu, bolest, život, pomíjivost, radost, co je ze života. A tak tu dnes máte moji sbírku formou vlastně sdíleného dárku. Budu rád dál za vaši přízeň v hudbě i psaní, za koupi mého alba, za přečtení mé knížky, za jakékoli vaše ohlasy, za návštěvu mých koncertů a jiných akcí. Šťastné dny. V Pardubicích 23.02.2011 Adam Katona

Všechna práva vlastníků autorských práv k dílu jsou vyhrazena. Bez písemného souhlasu Adama Katony je veřejné provozování tohoto díla zakázáno. Určeno pouze pro domácí využití.

Lehce osamělí kluci od široké řeky /2005/ Jako bych měl všechno maso namleté jako by mě čekala Noc s Hamletem jako bychom slyšeli už kolem nás jenom skřeky tak je někdy nám lehce osamělým klukům od široké řeky Je to zvláštní svět /2003/ Je to zvláštní svět kde se sádrovým sněženkám urážejí listy znenadání kde křupou kosti a slunce svítí na patra vykotlaných domů A ty se musíš posouvat z místa na místo aby k tobě nedolehlo tichounké šepotání Co máš proboha dělat teď všichni položte nákupy vykašlete se na frmol přemýšlejte Co máš proboha dělat zítra tě zabijí dnes se ti chce hrozně spát jsi unavený Co máš dělat projet se na kole zajít do hospůdky zamilovat se zajít do posilovny být naposledy obdivován i vzdychán nervovat se

tobě se chce jenom spát ještě víš že pokud neusneš možná tě nezabijí to nejde - poslední den takhle prochrápat i když to humanistické není pokud se nenaučíš vzoreček tak umřeš Jaro v Polabí /2008/ Jaro v Polabí záda v prdeli Sedím na rehabilitaci sleduju časopisy narvané obříma barevnýma hladkýma nohama celebritami a krásou pofňukávám nad svou trasou po zimě kočičky vylézají z děr do otevřených zahrádek hospod huláká Pepa v kabátu že až na sever myslím na babičku na štěstí buchty a povidla myslím na to držet se pravidla když jíš hamburger z českého nádraží – nedívej se dovnitř když považuješ českou hudbu za světovou - nedívej se ven cestou k mamce potkáš jen Rusáky a Vietnamce v Polabí s holkou ze školy záda tě tolik nebolí ve vlaku přisedá maník tak končím /…/ Ale /2006/ Narodíš se ale ještě nejsi člověk skončíš školu ale ještě nejsi zralej sbalíš holku ale ještě nejsi partner najdeš si práci ale ještě nejsi zajištěnej oženíš se ale ještě nejsi manžel

máš dítě ale ještě nejsi táta jsi zdravý ale nikdy ne tak úplně něco dokážeš ale ještě to nic neznamená slunce svítí ale ještě nejsi šťastný onemocníš ale nikdy není beznaděj zemřeš ale díky svým básním nikdy nejsi mrtvej Na každým tanečním bále skrývaj se jedno dvě ale Báseň na les /2003/ Les zlatý hlubinný a živoucí je začátkem psychologických filmů bloudíš s děvčetem jež každou chvíli zmizí za stromem točí se kolem jejich kmenů ty v ní rozpoznáváš ženu Každou chvíli se rozsvítí rozpřáhne ruce zapíská: jé houbička dá ti přivonět pak nasedneš do auta jedeš domů jako z horského penzionu blátivými cestami jsi dole tam se rozplétá hodně starý bolestný a vrásčitý film II. to je film ale ve skutečnosti ty jsi v lese rezolutně jde na tebe zlatavá deprese

z díku za to ticho za to být v sobě sám za ten domov za to že v povrchnosti se /napříč fyzikálním pravidlům/ dýchá hůře než v hloubce štěstí se kutálí srnka rosu nohou skrápí sokol odlétá V bazénu /2003/ Do bazénu dnes přišel pán když si odložil brýle a pršiplášť přestala z něj zářit prázdná dobrota jednoduchých lidí na nádraží kteří mají široký úsměv a ruce bez kapes já poznal že se opravdu láskyplně usmívá že je to táta a přišel svou holčičku učit plavat po plavání jsem seděl a viděl ho jak jí pomáhá na chodbě s oblékáním /ve vodě jsem ho nepoznal - neztotožnil jsem si ho s mužem který přišel/ pak ji pochválil a pomaloučku otevřel dveře a řekl: tak pojď broučku nevím proč mě to tak dojalo snad zatykvené emoce z šedých nahovnovatých dnů snad z vědomí nepoznání toho II. Vedle takových lidí zní i píseň hluše vše je hrubé a chceme poděkovat a já věděl že z ní jednou vyroste holka s tvářemi jak kolečka marmelády Tak jsem jel zpátky myslel na ztracené rýmy ve vlaku seděly dvě drzé pankáčky s tvářemi jako kolečka marmelády sice se stylem ale vymatlané

Hodná žena se slitovala a zaplatila jim jízdenku aby je nevyhodili Taťka Taťkovi padají vlasy už je šedý usmívá se šíje se mu trochu nahrbila dostal k vánocům balíčky vitamínů holí si šedé vousy taťka z práce nejdřív jede a pak jde taťku ještě nepropustili taťka neví neb nemá čas no myslet na to jak přišel čas a on rozpřáhl ruce k volnosti potomků III. Tak s kým? Třeba s tebou? Hezčí než myslet na ztracené nejvýstižnější rýmy z nichž skladatel loví jak ze studánky čistí je účelně zasazuje je vidět tebe Ples kabelka černé šaty pudr a štramandovní jiskřička je na světě vzal mě pomalý střízlivý let tvůj zadeček mrská jak saxofon tú du du nebo malý čmelák podřadná zábavová kapela jede bum bum bum jak fretka tvůj zadeček s sebou mrská jak saxofon tú du du udělala jsi ze sebe něco mezi mladou krásnou dámičkou a malou roztomilou kočičkou ty kundičko nevím proč slovo dáma zní dneska už tak blbě? Je nad ránem a třeba kecám jak Jan Nedvěd IV. Můj milý deníčku mám se výborně jsem vyplavaný obohacený vím že mi bylo dáno vnímat a poznat to co málokomu s vědomím obrovské samoty svazujících vždy příliš pozdě končících jebání a jednání jsem jakžtakž zdráv a někde možná i trochu oblíben

Sedím tu mezi tlupou zadaných holek ve své černé košili mezi tlupou zadaných sběraček a bandou kokotských známých přemýšlejících o své disharmonii protože nikdy nepoznali skutečné problémy mluvících o blbostech se kterými si nemám co říct budou vždy příliš jednodušší broučku řekl by táta seru na mamuty já hlídám oheň a nezajímá mě co kdo jiného dělá já mám povinnost k sobě samému pouze hlídat oheň Nejdřív musíš vyplnit kvanta papírů a nervů zapsat kvatriliony sešitů a výpisů kravin a debilit poznat spoustu pro tebe zbytečných dechů žvástů a věcí a teprve pak můžeš být tím taťkou který umí podržet svou holčičku aby se nikdy nemohla topit A tak se vracím /2003/ A tak se vracím jako poutník voňavá je cesta k cíli zvlášť když vím že potrvá jen chvíli a za hájkem vykoukne domeček největší ticho na světě živoří opuštěno traktory hrouda hlíny je terčem pro kývající se stromy Já znovu vím že už máloco než tohle v tu chvíli potřebuji když vidím páry u cest se shnilým listím Ve chvílích kdy jsem to opět více potřeboval než čekal Možná všechno jinak - nevím Děkuji něčemu co mě přepnulo a uvítalo v mojí původnosti Také trochu Polabí že mě pomohlo zapomenout na věci co člověka okamžitě pobaví na věci co člověka tak strašně rychle pobaví

Přicházím podvečerem a v krámku se ještě svítí mokrá tráva voní kaštany padají psi vlhkými čumáčky dýchají ze skleniček Jablka v závoji tlučou mlhu A pak /napadá mě - bože kolik zásadních věcí pro život se děje v naprostém tichu - i ten list poslední když se stromem se loučí A kolik věcí se děje v řevu o kterých okamžitě víme o kterých tak strašně víme že se konaly a neznamenají vůbec nic? Neříkej ten nepoměr zeptej se mě na to neříkání nevydej ani hlásku o údělu to zkoumat nevydej ani hlásku o údělu to studovat nevydej ani hlásku o údělu se tím bavit/ sundám pokloním vybalím zatopím ulehnu spím a - potom zase Až budu mít sílu /2003/ Až budu mít sílu poprosím svoji vílu byl bych v zápase všech lotrů bek by mi déšť vždy stékal do trubek bych prosil kousek sleziny z veršů Otokara Březiny Navracím se ke své čmáranici a čtu - on chtěl zemřít divouchem přes dilema Ale možná je to něco jiného jen to po sobě nemůžu přečíst a ono je tam napsáno - on chtěl zkrotit divokou vůli dítěte

Balónek /2002/ Lásko má co chtěl bych obejmouti dlouho jsem už neviděl balónek z pouti cestu do kopce jak se kroutí nebo vidět plouti loď po řece Labi za mlžného rána - 2 stupně Utrhnu aspoň vadnoucí růži tou ti budu vzpomínkou jak dlouho jsem už neviděl balónek z pouti Den /2003/ Je den podivný a čerstvý jako z dob kdy strach ještě jako skřítek nehlodal a byl jen šerý první cesty jedním i všemi směry kdy ještě nebyly ony kdy jsi pobíhal pod rouškou blikajících baterčiček a větřil vůni tak vlahý žlutě zelený den kdy dech je slyšet jako by datel ťukal zevnitř Figurína /2005/ Překrásná figurína vystoupila z vitríny Quelle a dostala nádherný hlas chci se s ní bavit za podivných okolností protože městem jdou páry protože do města přijela pouť ohnivá kola prořežou tmu normálních kulis Použiju svoje šifry a vystoupím až prořežu sklo vitríny své také mi byl dán hlas ach jak krásný hlas by naše děti měly!

Pod svícnem největší tma nejmíň vidět vždy před rozedněním pak stačí vzpomenout co dokázat mám ale problém je v tom že tma se vrací dokola a slunce stále není Hypernova /2003/ Za nedělního šírání kdy staří vycházejí po mši z kostela bylo teplo a jarní větrné vlhké slunce ale i když nejsem nasranej... ...Hypernova stát ve státě stroj ze zlata dát ve ztrátě duše bohatá - jak je tam všechno tak čisté a čerstvé - jak plyne rychle den než projdeš tím zvěrstvem - jak tě tam všechno láká a tím dělá z tebe ubožáka - jak je tam všechno moderní a obrovské - nesmírně profesionální a vážné - jaký ráj pro oči a tělíčka dětí - jakou úctu a lahůdky mají k pejskům - jak si pak odejdeš a zahneš do úplně horního bytečku v Polabinách svlíkneš hadry od Kenvela a vlezeš do čisté sprchy - jak si půjdeš v záři světel koupit neexistující vánoční čepičku - to mi někdy bývá strašně líto přepadá mě děs co kdybych dostal záchvat našli by mě až za dva dny ve státě salámů a zmrzlin v koutě vzadu já vždycky chtěl aby mě našli uprostřed cesty od labského mostu vedle kopretin Bání /2003/ Leckterý večer při stmívání přicházívá ke mně bání pak držívám vodu v dlani živou Aby srdíčko ani trochu neprasklo Dříve /2003/ Tak krásné počasí jsem si po černé noci ani nezasloužil speciální podzim v jeseni děravěný obchůdky s jídlem všude vitrážní rusé copy nohy zařezané do prosluněné hlíny

dívám se do města jak do obrazu a zbývá jen kokosový závitek vůně vlaku klihu kůže A pak se otočím a jdu na další vlak Jako by nebylo dříve jako by ještě nebyla Vesnou jako by tma nebyla tmou světlo světlem Dva /2007/ V neděli za poledního sluníčka klid návštěva zákusky a kafíčko už bude jaro pravidelné úsměvy to to letí jen aby to tamti neslyšeli V neděli za poledního sluníčka jen tak si vyjít z paneláku oslunit se po chodníku kolem krámků na malém městě provázet se navzájem kolem louky podél parku ruce se zas málem vedou a jsou starší ke hřbitovu kráčí to je nádherně! V neděli za poledního sluníčka pták na modrém nebi zazpívá vedou se do kopce podepřít se – slunce je příjemné po tvářích se jim kulí vzduch není oni kráčí na mrtvý hrob syna

Jiná láska /2003/ Tohle je úplně jiná láska než ta pálivě nebezpečná svítící co rozdmýchala oheň k ránu nechala louče vyhasnout troud byl šedivě černý Jako když si učeše vlasy předčasně zestárlý člověk je v košili a s vousy Tahle je jako koláč co ti v srdci kvete a jen občas to pocítíš když ti vyjde z pusy moudrý osten sladkého dechu Jako vůně větru sebraného od řeky A ne jenom po pelechu kde duše řvou si jako když žiletka vousy rdousí Tahle láska ví že musíš popotahovat z nosu dovede odčarovat v zádech zaražené hřebíky A dole chodí malí lidé nevím jestli Bůh nebo určitá spravedlnost nebo povrchní rybí šupina Ale něco dokáže zvědět aby se nikdy nestalo že láska ze stejného podloubí na světlo vyjde Láska a dva umělci /2003/

Jeli vlakem dva umělci a láska vraceli se domů ten bez šály ji miloval ona o tom nedovětřívávala ten s šálou ji nemiloval ona o tom věděla Povídali S šálou byl nešťastný ten bez šály ještě víc povídali jak umělci povídají čepýřili se kohouti lásku to šíleně nebavilo - jenomže se málo projevila Tak co tomu bez šály zbývalo než mluvit o tamtom Pak se na nádraží rychle rozběhla a zmizela A s šálou jel domů bez šály zůstal a sledoval jak ona i přes zmizení stojí opodál a proudy vody zapaluje mentolovým bonbonem v krku Druhý den jel kvůli něčemu na to samé místo mokl bublal bál se a spílal ale byl velký a šťastný že kohouti kokrhli že je doma a tohle se v pohodě vyřeší Let /2003/ Zkus odhodit tíhu svědomí co nosíš na zádech a co někdy ve verších píšeš stoupni si v Pardubicích k mostu nad Labem

rozhoď lístky jako labutě se rozletí - i s tou černou lehkost tíhy od dětství ti vydrží jenom chvíli /černá kazí barevný profil do uhlové šedi/ dokud bude slunce pak se zase zatáhne a hřebíček může začít klovat Dojedeš domů a labutě ti po proudu nádherně proplují Ráno u řeky do jedné střelíš Druhou přiškaredle rozmázneš O sráčovi a jeho děvčeti /2003/ Dlouho jsem měl tajemství a už ho nemám celý léta jsem potkával jednoho člověka na nádraží na ulici kam jsem se hnul všude byl vždycky na druhým chodníku a čím dál blíž připadalo mi že mě sleduje tváře měl poďobaný od neštovic a podivnej výraz v ksichtě dal jsem mu přezdívku sráč neznělo mi to sprostě a zvykl si na něj zpočátku chodíval sám - nakonec si uvědomuju měl zřejmě podobnou trasu ale potom už nečekal na mě ale na jednu blondýnečku přišla mi roztomile švihlá ale i on byl po jejím boku sympatičtější jednou v pátek jsem jel prázdnej z práce zašel jsem na skromnej nákup do penny marketu kde dělala ona byla zrovna na pokladně a já ji viděl prvně živou ne jako osobu ze sledovačky Svítící měsíček pátečního večera po jehož boku možný složit hlavu rozsvítit žárovku pustit U2 vykouřit cigáro bože jak ta byla kouzelná co dokázala vytvořit s těmi věcmi co jely na pásu a čekaly na svůj osud a když se mě ptala hláskem pivka jen dvě? řekl jsem jo jedno pro mě a druhý pro mě vypadala nebezpečně šťastná jak zfetovaná Teď se do Penny Marketu vždycky těším po tom co mě tam čekalo tak milý překvapení co mě ten večer oblažilo a vytáhlo z bryndy když jsem byl malej říkal jsem že tam nikdy nepůjdu

že jenom kavárny a knížky a řešení jazzu Teď se do Penáče vždycky těším i když mě tam v hluboký zimě obvinila kráva z krádeže 1 mléka a já se vzteky rozeřval na celé kolo A teď když vidím sráče a jeho děvče říkám si sráči ty sis to uměl zařídit i když bys určitě řekl že má svoje mouchy a nemívám šťastnej pocit jaký mívám když vidím dva lidi spolu jen vím že jsem měl tajemství a už ho nemám Počítání /2008/ Jedny domy dvoje domy jedny děti dvoje děti jedny cesty dvoje cesty jedny řeči dvoje řeči Jedny ženy dvoje ženy jedny stromy dvoje stromy jedny lesy dvoje lesy jedno žití stery starosti Podzim /2003/ Jak přichází podzim a krátí se den při procházkách člověk občas pocit mívá je mezi stromy u lesních cest na louce u úžlabiny vidí černé siluety lidí - nebo jejich stíny To se jen mlha shlukne až oči přecházejí člověk si netroufá tvrdit že jsou to potřeštěné tajemné přeludy tak se jen dívá jakoby mrtví se tam sbíhali z celé vsi Babičky a dědové co svoji kosu a káru ztratili u lučního kvítí na okraji osiřelých polí chtěli ho pozdravit a popřát hezkou zimu Jsou tišší a dobří - ale možná se jen mlha shlukne - to si člověk tvrdit netroufá A tak se jen občas dívá

Mám to za to /2003/ Okrová černovlasá Jaruška země je poli hnědě čpavá labutě Svěží zeleň se rozvíjí slunce jakoby na jaře v mázdře Jen kdyby se podzimní lístky neodloučily s námi Umělohmotná hadrová panenka okrová naproti mně nedovolí mi nic Nejela se mnou Ani ta ani ta - po nocích by se v opilosti nemělo vozit se v mlze autem - A tohle je můj trest za tu noc nevybouranou v autě Máří Kačenka /2008/ Máří Kačenka mi přináší oběd Máří Kačenka mi něco slibuje Máří Kačenka mi něco vypráví a směje se u toho Máří Kačenka se vrtí na židli Když se podívám do zrcadla vidím jak Máří Kačenka bere senilnímu da Vincimu ze Lhoty z jeho natahující se ruky banán Máří Kačenka si protírá slzičky Máří Kačenka by mohla být mou láskou se vším co by k tomu mohlo patřit a je toho podmínkou Máří Kačenka mě občas nechápe a má za trapného Máří Kačenka má v kufříčku na panenky vyvíjející se věci Máří Kačenka může být svědek tvého života Máří Kačenka má ostřílenější kamarádku Jednou se v čítankách budou učit v mém životopise jak jsem miloval Máří Kačenku i když u holek ze zóny Pardubic jsem se nechytal od začátku do konce života ale dějiny zapomenou na to jak mi přinášela na můj nemocniční stolek vepřovou tlačenku

Nalézání /2003/ Na město se snáší déšť listy jsou ryby co na zemi leží vůně perníku jen občas z nějakého zákoutí vykoukne Až přijde čokoládová noc Světla svítí jako oči Golema oči malých a velkých Golemů a je tomu moc dobře že básník v tomhle městě znovu zkropil žestě a našel jejich oči /ačkoli to bylo trochu otřískané zšedlé ofoukané rozletěné slabé jak se točila ozubená kolečka lhostejného času jak lhostejní jsme my/ - než aby tam v soutěži vyhrál Poemu Místo pro zlobivý kluky /2005/ Říkali mu pořád - ty seš až k smrti pomalej - ty seš až k smrti nezralej - ty seš až k smrti vožralej Aby s tebou sekla zem - ti kterým se na konci cesty haleká jak byla cesta hezká a daleká tak si nazul holínky vzal s sebou stříbro když v noci vypadlo mu z ruky odešel tiše odešel jednoduše na místo kde ztrácejí se vzpomínky na místo pro zlobivý kluky Nokturno /2009/ Chodím po břehu řeky proud se zrcadlí chodím po místech našich rituálních ohníčků tam za keřem aby do vsi nebyl vidět kouř

ten oheň byla má ořechová skořápka trhám žluté palice v kukuřičném poli a pak přes zorané lány v zapadajícím oranžovém slunci si je nesu domů jestlipak má cesta posetá tím nejkrásnějším pro mě - písněmi a již jako jedinou správnou vidím jestlipak ona je vůbec cestou a dovede mě mezi lidi? Trhám malá voňavá rajčata myslím na bouři ve mně pak únavou oči zamhouřím mé oči - okenice se do hvězd vpíjí ležím tiše a vím že stále žiji kdybych náhle - okenice vleže otevřené - přestal dýchat dvěma vteřinami tmy vpluji do moře ticha Proud plyne o bezpečí mám už mlhavější sny i když oheň hoří proud plyne dál noc má karneval a básník tvoří Osobní vesmír /2005/ Starý dědek dočkal zimy může nosit nádražáckou uniformu s kapucí protože tak navždy vypadá - žije jen v zimě už se na to těšil v létě jakoby nežil lezou mu z ní fousy a psí výraz na kterém trénoval pro to potěšení a vědomí a smíření že jen takhle v zimě u trati s lopatou si ho všichni pamatují - i cestující v oknech vlaku Jakoby tam nestál pro čtyři tisíce ale pro jenom pro tohle všechno Podobnost /2003/ Do Pardubic jednou přijela láska člověk by skoro řekl že přiletěla se zlatým podzimním větrem

a byla smutná a špinavá - jenže ona přijela smutným špinavým vlakem byla zlatá a podzimní Byla zatím větrná Zlehka přijela jen lehounce a naznačeně vrátila se po letech ofoukla ti tvář Psi zlatou šťávou provoněli dávno občurané patníky policejní kamery na střeše hotelu snímaly co se děje na nádraží Turista s batohem si fotil houmlesa v deliriu láska se dovedla smát smutným věcem dovedla boxerskou ranou odrazit stíny - rázně jak zpropíchaná mladá básnířka II. A zrající švestky se budou chichotat vůně dřeva z kamen se bude usmívat láska podzimnímu ránu u řeky se bude smát volnému nádechu vážnosti a společnosti křížům na Golgotě co v hvězdice se nemění tak těsnému příjezdu jakoby jel člověk v sobě sám tempu a rytmu a hodnotě a vlahosti bude říkat věci jimiž bude z duše mluvit a dech vyrážet III. Do cizích černých lilií se člověk zblázní červeně a škaredě láska tě ovívá vějířem zpátečnosti chápe šifry tvé chápe chvíli kdy můžeš být tak uvolněný jako když píšeš milovanou básničku ta umře v kamnech - je napsána aby ses nějakým způsobem mohl odvděčovat a kočky v květinářstvích se budou smát kdepak je ten Katona? napsal už dost textů do světa teď se může vracet do sebe do doby prvních tlumených náznaků bušení zevnitř může si psát jak chce

svěžím vzduchem kráčet potichu zpět do doby kdy chtěl hodit jídlo labutím a lesním liškám a naškrábal o tom básničku ale papír s ní ztratil ale stále ví o co v ní šlo snad o to velice důležité Říjnová básnička /2003/ V říjnu pluje poletí v mlžném horku lístek zlátne ptám se kampak doletí jak moc mu to bude platné v ohrádkách z hlíny V zemi budou letní sny až traktor rydlem zarovná přelud v mlze úžasný vonná pole čarovná S Janem Skácelem v krajině stínů /2003/ Škoda že už mezi námi není Jan Skácel člověk jenž si nikdy nekoupil televizi ani auto a je jediným básníkem se kterým můžu mluvit o tichu o stéblech trávy šerých podvečerech krev cedících sluncích slýchávat dým z cigarety je to pro mě obraz na naší vodní hladině kterou tak znám a po které jednou odpluju Vzal bych ho k nám do Selmic určitě by se mu tam líbilo viděl by naše lesy koně a zlaté aleje vonící sady a kouřící řeku a měsíc voňavou trávu večerní poezii listnatých dubů kdybych chtěl cokoli říct řekl by mi drž hubu Příšerně bychom zakouřili ve světničce A až by někdo přijel bylo by to jen na mně protože by mi nikdo nevěřil nic

a vysmál by se mi kdybych to sváděl na Skácela můj pes by do toho mohl klidně blábolit že nelžu ale stejně by mu nikdo nerozuměl a to je dobře Skácel mi svou čistotou - i špinavost je u něho hezká protože pramení pouze vždycky z kotelny duše nebo z komínů města Brna znovu mi připomíná mě stejného čistého původního ačkoli já nebyl ve válce ačkoli mě nezavraždili do zakázaného člověka pouze do člověka vrženého do lhostejnosti Jako kdyby to všechno vyťukával na mém psacím stroji A když musím občas zajet do krajiny stínů která si jenom hraje na krajinu povídá mi - koukej jaký jsi tohle už nic není horší by nám bylo v básni slov zaskřípění nedotažené nepodstatné a slyší to celý vesmír skutečný vesmír a dovolí mi být skutečný hezký a čistý člověk nikomu to nemohu říct a je to díky bohu v krajinách stínů velice přísně zakázáno to vůbec uplatnit člověk by tam pak nepřežil tohle všechno slouží za poděkování ačkoli i on sám by asi řekl že slova o takových věcech jsou ubohá a leckdy i nepřesná otevři své srdce čtenáři a nebo si urvi hlavu díky bohu krajina stínů o mně neví tak to je dobře ještě víc bylo by to sprosté jako kdyby se Země do Marsu vlila Strach /2009/ Když jsem byl malý a šel se v noci na dvůr vyčurat

měsíc svítil voněly stromy já bál nemrtvého za každým rohem domu možná si i trochu přál abych ho viděl - nikdy tam nebyl pak přišlo ráno Když jsem byl malý a televize začala zrnět já viděl jak skřet za komínem s placatou hlavou a špičatými zuby se kření a zběsile anténou mává ale za komínem byl jen měsíc a protahovala se kočka Teď když jsem větší stále se někdy v noci pozorněji za roh ohlédnu podívám na komíny ale nic se neděje jenom pomníček mého dětství tam stojí teď spoustě zcela živých a skutečných nevěřím a jich se bojím Podzim do města vplouvá /2005/ Člověk jde útrobami města Pardubic a rozechvívá ho všechno to krásné a hrozivé jak se pomalu všechno přetváří tváře dívek potemňují do zla v přízračných světlech nádraží připomínají podobu ani neví odkud Člověka rozechvívá ta šílená síla mručivých vzdálených tónů trolejbusů svítících do mlhy a zvláštně zaplněných lidmi jakoby městem přibíhaly desítky malých skřítků jakoby střípky se skla padaly za odzvučenou stěnou A ještě víc ochraptí jak se vzteká nad ubohostí slov nad řečmi co zplynovat by zasloužily nad očima lítostivých krůt jejichž prostřednictvím se dozvídá o fatální výrobě drůbeže Raději potichu a pokorně hraje v největším smyslu slova koncert když hlas na druhém konci telefonu vrací se autem v podvečer domů z nemocnice kde maminka měla srdeční arytmii

Hlas své podivné nespatřené lásky který mu tak utkvěl ve chvíli v níž důkaz že je to stále on mu podá jen alergie navrátivší se z dětství která ho obalí pálivými pupenci a přetvoří ve zrůdu v teple ten hlas poslouchá pěkný začátek podzimu říční mlhy hájky jdou člověk má kolem sebe míle svého prostoru za daň obrovské samoty ani tu alergii nikdy nezjistili na co je než se všichni z letních bálů vrátí je rád že může být ve své tajuplné moderní době zatímco podzim do města vplouvá zatímco lásky jsou už v zahraničí zatímco pod kloboučky houby v lese svítí očima zatímco podzim do města vplouvá stejně tak utvoří se mezi ním a mnou ďábelsky podivná smlouva a pak se zase stejně tak rychle zničí Polabské elegie /2005/ Až najdeme kořeny těchto Polabských elegií poznáme úhoře a vody ve kterých ještě žijí Přes zimní zdi /2004/ Den chrčel jako skřípnutý nerv člověku zle bylo že musí jet do daleka přes závěje A ten den byli lidé a květiny v papíru zabalili svoji dobrotivost Dobrotiví pustili neznámého sednout na svá sedadla museli uhnout valentýnskou kytičku již vezli člověku bylo zle do práce jel teprve všichni odtamtud

Ten dárce darované růže už kdysi papír rozbalil a teď na nic nemyslel nad ním příšerná černá hrozba hrozba dní a hrozba víl Občas mívám v zádech šotka obávám se jak špatně mi bude trošku toho strachu přepočítám jak zrnka prachu jaké je to štěstí najít tužku v batůžku na dně jak perličku ke které ses bohumile dohrabal napadl sníh kousek před Brnem napadl sníh my ho neshrnem Tajemství /2003/ Málokdy dělám přes rok horší věci než každý rok na podzim kdy se koná pohřeb květin na kolečku odvážím jejich křehké mrtvé hlavy vůně hlíny přísliby smutnosti a jarní naděje mlhy a kouře v soumraku táhnou na léto vzpomínám Máloco je horší než pohřeb květin V takové chvíli mám být u nás? v domovském lese zachumlen hluboko v hnědém oříšku a vědět že lidi jsou poblíž Vzpomínka na podzim u nás při pobytu mimo /2003/ Pod košatými stromy se pije mléko a krev a jen pahýl mlčí svoji tryznu hledá v noci pro diviznu bledý zpěv zní škaredě plechově a tupě jak pozdní příplaz Žádnou dýku v pokojíku Kaštan co vypadl z picholy vítr ho kutálí

mlčky Slyším cvrčky bože ty si taky ruce promni neříkej že jsme si všichni rovni Kdybych mohl být bože dán chodit probodán za modrošedých ranních výparů mlhy dbát na doteky Kde jsem správen a čist tam kde chci polévku jíst tam kde chci abychom se vždycky vzali Nikdy žádné poselství národu snad jen těm pár lidem co člověka poslouchají A ty si šetři křik na zaplašení smrti tam kde se vteřina vrtí protipól je život to samé je báseň to pamatuj tajná svoboda a štěstí kdy máš sílu smát se hodinkám s Mickey - Mousem na zápěstí Jednou škaredě zakřičíš na básničku a hrubě ji zaplašíš jen jednou se rychle otočíš /ve dvojverší ze setiny vteřiny - a duše z hmoty/ prchne ti jak myš zamává ocáskem slovo tvé do setiny vteřiny nevejitelné Ach lásko sedíš v šeru a mlčíš za nádheru oknem kouká noc podzimu listy šílené hihňající se smíšci v roji Trochu se bojím ach lásko s hřebíky jak kočičí srst vyhlazená proti srsti naježená zraje žena - a je v hrsti Klepeš se a sedíš

tlumeně se směješ po očku jiskrnavě se oko modrá pak zašeptáš: Jó světýlko Jó vesmíre Létající Čestmíre Lístečky vám je hej A dodáš: tohle mi už nikdy neříkej Šerost /2003/ Listopadové šero a zmrzlé kapičky deště sprostě očazené tmavé domečky kočičí obloha ledová mlha a černé ťápoty tlapek na mokrých dlaždičkách Hořící kotel kocour za komínem přelom do zimy ukazují křivolaké větve na všechny strany každý opuštěný slzy mu shnily Tajení /2003/ Smích praskající jako střepy skla A už ani ne prázdné povídání jenom hřmot kouře a alkoholu občas úsměv nebo zabouchání hrací skříně Řešení prasat A nepříjemné je to jako štípání v nose jako vymknutá kost jako mokrá hlava na poli v listopadu posetém bodavými perličkami sněhu a deště Záškrt na duši sněžná snovina To co je uvnitř první hvězda na nebi jablko na vyplakaném černém stromku

na to musíš pamatovat a taky budeš A tak spoříš klid když někdy musíš mezi různé společenstvo jít nemáš zapotřebí na jejich nepochopení nebo spíše na to být tam přítomen Máš své jablko a proto máš žít proto chceš žít - vlak už staví a básničku ani nedop… Velice krátce /2003/ Nejkrásnější věci na světě trvají sladce a hrozně krátce ne déle než tři dny Když stromy na jaře brečí sníh /a včely do úlů létají s dušemi mrtvých babiček/ A na podzim když ohňové kudrliny rostou protože slunce červené na loukách tlumeně šumí trošičku bolí to když ozve se hromový hlas a někdo mávne holí Jsou na světě větší věci nežli my ne déle než tři dny ve chvíli kdy vcházíš zpátky strom udělá hepčí a peníze setřese takové co platí jen po lese já jsem najednou první i poslední Hvězdy nad domečkem /2006/ Když se venku zešeří a venku je čokoládově člověk je sám dívá se od plotu na vonící sad je mu těžko napadá ho:

Až si koupím výherní los jen se mrknu na Idos pak adios vodsud až tam kde krásný holky jsou až zarazí kde chlapi vždycky narazí na mořských vlnách vod sud při plavání z mokrý tváře do nepoznání zdrhnou slzy Zapomíná na nekonečný figury na nádraží vzpomínky na čísla různejch kamarádek roztroušenejch po republice na svou lásku v srdci s bejvalým a novým má počet mincí co mu stačí jen k tomu aby zmátly magnetem turniket když vychází na kartu ven z firmy a kartu přiložil spolu s peněženkou Když se zešeří a člověk má vyjít ven k plotu na svém západním pobřeží vidí málem tvář své lásky hladí ji vzhlédne k nebi vidí hvězdu kterou mu po ní nedovolila pojmenovat i přes nedostatky v počtech ho zahřeje chvilkový pocit bezpečí když se dívá na nebe a sčítá hvězdy vždycky své hvězdy nad domečkem Dva tažní voli /2006/ Když jsi mi prvně řekla přijď k mojí hlavní bráně přijď sám a beze zbraně co kolem toho bylo když lásky se zlo chopí všechno se nepochopí a ona jde dál se vším co snad jí ještě zbylo Jen žezlo na náhrobcích a poutník mezi kopci tam kaple co ho nutí hledat zapomenutí přemýšlet sázet keře otvírat všechny dveře nejíst a nepít vodu dva kroky od rozchodu A poutník za úsvitu pak chodí kolem citu jak kolem horké kaše tohle je láska naše pak je mou hlavní prací že s divností se vracím

tam kde se láska lomí z Moskvy do Oklahomy V noci hlava mi třeští smutno mnohdy bývá mi buď sexem v Budapešti zle černými divami nám dvěma láska schází ale chytit nejde ti to tě vždy doprovází v tobě - stále dítěti Mé tělo leží v trní byť nebe tak pěkné je snad mi tam nezakrní snad je z trnů naděje mé ruce jsou jen volem co černou růži spase bdící nad svým úkolem dřít káru s tebou zase Moc mi mé srdce bije léto pálí a má stín pak dobrá melodie zdáli vane z ostružin srdce mé nezná školy jak bije má trochu skluz moc mě to srdce bolí jak dva tažné voly vůz Dar básníkům /2001/ Co dávají básníkům? Někdy jen kus perníku i náhrobek k pomníku trní ku cestě z města ven

Chlapi na nákupu /2009/ V sobotu ráno v Penny jsme se sešli chlapi všichni jsme měli v rukách lístečky s úkoly co koupit motali jsme se tam tak že prodavačky nechápaly ti drsnější mladší jako my tam byli sami ti měkčí starší tam jeli škodovkou s dohledem starý a nás zase sralo jak se nám tam u regálů motaly ony Potkal jsem starýho Diviše viděl mě po letech a ptal se jestli jsem cestou neviděl marmeládu Já říkám že ne ale jestli on náhodou neviděl zelí Nakládaný zelí bílý jo? Viděl ho zavedl mě k němu a pak našel i nějakou marmeládu Chlapi v pohodě pomaloučku si ten úkol splněj jeden chlap koukal asi pět minut jaký má vzít pivo druhej dvě minuty rozmotával sáček na pečivo byli jsme v klidu ne jak krásná vytupírovaná černovlasá mládežnice co kudy chodila tudy jebala a překážela jí i stará babka pak jsem si uvařil vynikající oběd se zeleninou a sám chlapi si v klidu nakoupí chlapi si v klidu vyfiltrují bolesti chlapi si v klidu rozmotají pytlík chlapi si v klidu vyfiltrují ohrožující myšlenky což je na podzim kdy je všechno podezřelejší kdy jsem ohroženější slabší vůči nezdarům kdy se nechovám dobře proti svým slabostem kdy jsem neklidnější dobře Pomeranč jemuž se zimou klepala prdel /2008/ Jeden pomeranč se dostal do Čech a uvědomil si to až když se mu zimou rozklepala prdel podíval se na pár filmů a řekl si dyk vidíš že hejbou hubou jinak s velkými obtížemi si našel špatně placenou práci po práci na holku z práce před prací čekal chlap v autě který kdyby byl její otec musel by ji mít ve dvanácti a pomeranč říká: a mý neděle se líně zas v hospodě na cestě čekajíc vlečou

no nevadí na Ukrajině by to všechno bylo ještě o dvě procenta horší kéž bych ale neměl jen slupku pomeranče ale kůži hroší vděčný za každou chvíli a při té malé krádeži malého osudu pomeranč jednoho dne namáčkli do sudu zabili ho kousek za Přeloučí poslední co řekl: jejku ani jsem se nerozloučil Pojistka /2009/ Ani náznak nebe ani náznak vzduchu ještě že mám tebe na cestovním ruchu zima ta mi dává přes hubu v levým háku ještě že mám tebe holku na pajdáku ani náznak tepla v depresi v kocovině ještě že mám tebe mladou na medině jenom mlžný sračky dobrý na to číst si Pelce ještě že mám tebe na tý na zemědělce sračka padá na ves i ve starým městě pražským ještě že mám tebe holku na koňařským Santa rozdal dárky kýče s Coca Colou ještě že mám tebe s tou praktickou školou tak si lehnu v truhle ty na mě naser víko než poběžím ztuhle k učňáku za servírkou kdyby ani ona už mi nezabrala zajdu v klidu za tou co bez školy se vdala Hvězda v Čechách /2002/ Natalia Oreiro v nás vzbuzovala silný sexuální touhy na základce měla styl na rozdíl od toho co se děje teď pro to nemá ani tak bohatej jazyk jako čeština slovo Když Natalia zpívala ve znělce telenovely Divoký anděl píseň Cambio Dolar můj spolužák Tomáš Surmaj si všiml že v jeden moment asi na vteřinu jsou jí vidět kalhotky Surmaj byl cikán a moc dobrej kluk nevím jestli dodělal učňák Učitelky z něj byly v koncích

protože jeho skutky se vymykaly trestům připraveným pro skutky v pravidlech Základní školy Naposledy jsem Surmaje viděl na brigádě při trhání třešní už je to asi 6 roků Kdoví kam se poděla N.O. kdoví kam se poděl Surmaj kdoví kam jsem se poděl já když čumím místo práce na reprízu starejch telenovel když mám děsnej smrtelnej strach že mi oko zalepí nebo poškodí vteřinové lepidlo vteřinové lepidlo je jako většina hudby co slyším jsem odsouzen bránit se proti tolika sračkám co zpívají hvězdy v Čechách Autobus /2005/ V pondělí ráno zátylky jedoucí v zimě kdy už všechno pozbylo všeho jedna ženská bulvár čtoucí Jedna ženská regionální noviny čtoucí vzadu jeden chlap hudbu vnímající čeká ho sraní nákup chlebíčků v kantýně trochu strachu v devět aby se zapojil papíry aby prodrbal den večer zas odjet v kapitole jiné a to je člověk s mým tělem V úterý ráno čtyři holčičky jedoucí jejich barevné svetříčky tvářičky řečičky učebnice - cvičí spolu francouzská slovíčka mají strach z učitele fru fru žetém voní po mýdle lolitek mají strach ze zkoušení za nimi vzadu spořádaný občan hudbu poslouchající do práce jedoucí pivo pijící a předvídající jak stín tu před sebou by chytil za hlavičku nechal si ho ztvrdnout a vykouřit protože protože protože a to je člověk s mým tělem a to je člověk s mým tělem Blondýnečka ŇŇŇ /2008/

Když jsem ti po směně v práci rozpouštěl vlasy ty ani slovo neřekla jsi a já čekal i ty jsi čekala něco dobrýho jenže to není když na pilu se tlačí to musí vyplynout jak smilování dračí jako něco co jen tak stačí Když přestat kouřit rozhodnu se o blbci řeknu - sem s tím hnusem já večer čekám po turnuse něco dobrýho proč se těším až budu večer kouřit za tvým holčičím zadkem oko mhouřit no protože v šedi dnů chci vnímat něco dobrýho Proč mám rád slunce a všechno sladký nemám rád nemoc a smradlavý zadky proč vzrušujou mě klapavý podpatky chci něco dobrýho proč nesměle zkoumám Ježíše Krista aby mě prozkoumal jestli má tvář je čistá bych silnější byl při pohybu z místa to je něco dobrýho Proč rozkoší umírám když skládám píseň když to zas jde a samo navrátí se když laskavý jsem jak kytka v míse to je něco dobrýho 60 na hodinu a koukám na holčičky kolegyně jednou jsi celá blondýnečko se mnou byla kolem mě tím krásným slunným dnem proletěla bylo tě moc málo po tom co se mi dělo Tak krásnou holčičí vůni měla jak modrý mýdýlko který voda nezabila s vlasy jak lvíček jimiž slunce žhne já cítil tep krve v radostný pravý poledne říkal jsem jí Blondýnečka ŇŇŇ hodná rovná a správná Johnny Cash zpíval gospel tvrdý a černý jako rodná rovná půda ona se položila na postel Blondýnečko prosím jednou zaletíš do země kde je moje zakletí tvůj slib na to byl snad jen představa

v tom praktickém světě se mi to nestává Pak jsi zmizela do Afriky a komisař Krejčík říká na vobědě v bufetě u Vlasty: číslo na ní máme já říkám - to já mám taky Dvě půlky /2004/ Rozkrojila se dutá papírová maska jako meloun půl hlavy válelo se po dvoře začalo do ní pršet na druhou se dala gumička namaloval červený nos přetáhla se přes obličej veselého dítěte které se v tu chvíli stalo hastrmanem Svých písní si pamatuji melodie hned to je to co mě zachraňuje při mluvení se lidi neposlouchají Sedíš ve škole potíš se tam tričko košilaté nectnostmi a nudou snažíš se zachytit první a poslední zbytky světa jsi ten hastrman A druhá půlka - prázdná polokoule válí se po dvoře a je v ní jáma vědí to všichni do dutosti by mělo pršet Hlava mého psa /2008/ Věci nenabírají směr vývoje jaký si v hlavě vysním holky nejsou takové jak si je představuju lidi - když mají smutek do smrti s tebou jsou ale to jen tak napíšou kdo o tom všem věděl byl můj pes Když noc voněla viděl jsem zezadu siluetu chlupaté psí hlavy siluety uší od těla které vedle tebe dýchalo hlava s kulatýma očima se dívala nahoru na měsíc věděl jsem vše a bylo ticho

neviděl jsem nic jiného než měsíc a tu chlupatou psí hlavu v kořeněné noci Hřbitovní zídka /2001/ Ze hřbitovní zídky shrnul jsem kuličku sněhu a hodil ji do sklenice s kořalkou jen ať se rozpustí a může se vzpomínat na jiskry našeho věčného výletu Kuličky sněhu se v ruce mění v kuličky ledu při tom všem náš výlet pokračuje dál je v něm ale tma a ne pestré hýřící barvy jenom kousek žluti na provázku kousek něhy Z hřbitovní zídky na nás štěkají přeludy mrtvých co nás nemilují Není čas /2008/ Není čas pojmout všechna krásná díla světa není čas jeden druhého zbavit bolesti leží tu dva ten těžce nemocný leží ten lehce nemocný odchází na chodbu za sestřičkou za jejím zadečkem za její vůní za jejíma očima za teplem jejich dlaní za jejíma nohama později sestřička vejde do pokoje a nemocný se ptá kde je ten pán? ona říká - ten už zemřel chytač nad postelí se dokýval Ono /2005/ Jednou jsem se narodilo chtělo jsem pro někoho žít vystudovalo jsem školu mělo jsem nemanželské dítě jenom jedenkrát jsem uhodilo ženu bylo jsem citlivé získalo jsem dobré postavení chtělo jsem si vychutnat svoji moc

Zestárlo jsem a vypelichalo neprospělo jsem nikomu k radosti červenou kytkou zasypali moji rakev i blatouchem bylo jsem mrtvé Poetika života /2007/ Když ji na Silvestra vzal na hory vzalo to jinej drajv u vína jí řek´ true story about his lonesome life jenže tamten večer jedinej zub času dávno vzal neříkejte že je divnej když si ho sám honí dál Už v mobilu měl tolikrát - tak zítra a papa od všech Julií a Lysistrát až moc na jednoho chlapa marně tvoříš něhu a hlubokou ideu když si ho v práci honíš na freevideu Pravomoc /2011/ Zneužil jsem svou pravomoc ale bylo jí víc než 20 let sama si o to říkala teď mluvím v TV o právu jsem korupční tlustý prase ale kdo by si nešáh kdo by nezneužil takovou malou děvku až bude mít 17.11. narozeniny dám jí pěstí jako dárek ještě ťafku Co z takový holky může bejt když je z takových fotrů a říkám jí když světla reportérů zhasnou o ničem ani muk nebo by se to všechno obrátilo proti nám rozumíš? Růže /2001/ Co zázrak z růže zmůže? Možná pár okvětních lístků na zem padajících divnost smutnou jako trny lásku plachou jako srny místo kde potkáme krásu

která bude plná špásu Co zázrak z růže zmůže? Možná pár okvětních lístků na zem padajících Sobotní podvečer v Pardubicích /2005/ Zatímco se mládež připravovala na večer já byl v Tescu a nevěděl co si mám koupit jaro vypadalo na zimu brouci na trolejbusech v reprákách hráli Ready Kirken svůj velký hit mně bylo tak smutno jak jen smutno může být Dopoledne mě hráli v rádiu taky koupil jsem si do batůžku pizzu křen rohlíky že se vlakem dopravím do své zchátralé chalupy Na přechodu kolem mě běhal krásný svalnatý pes patřil dvěma vysokým třicítkám „ruce za hlavou nechá si ho vykouřit a eště chce slyšet jak byl dobrej… tak z toho vážně moc nemám…,“ řekla ta v sukni „to my to máme spravedlivě rozdělený,“ řekla ta v riflích tak to jo říkal jsem si tak to vážně jo Já odjel nikomu jsem nepsal sám jsem se pak ožral naše vesnička se chystala na pálení čarodějnic chtěl jsem jít ožralý do lesa chtěl jsem jít na chvíli na vysokou školu aspoň jako zpěvák zhoršit nějaké studentce zápočty italští neorealisté jsou mrtví francouzská nová vlna je mrtvá americké country ikony jsou mrtvé nepatřil jsem nikam ani na tý vejšce jsem nikdy nebyl ani jsem se neumyl nezatopil a spal Ubíhající minuty /2005/ Děláš ze sebe prase pro práci kde děláš skoro zadarmo ráno se vzbudíš s třesoucím žaludkem abys stihl tu hrůzu pustíš si jako lampičku Snídani s Novou z optimismu Míšy Dolinové je ti v tu chvíli zle 6.15…tak co vysrat se nebo vyčistit si zuby?

6.17…rozhodni se do prdele špína a bláto ti hrozí infekcí dělej 6.30! Přijde ti že je to domluvený zrychlený nebo už ani to ne rychle zamést popel a strávit den jako nejnepodstatnější část kolečka 6.46…dělej ježiši ostatní nikdy nebudou pykat za svou omezenost to jenom ty jestli to nestihneš nemyslíš na tváře na nic jen na svůj žaludek vypínáš Míšu a nemyslíš na řeči moudrých aby ses snažil s každým vyjít svý šéfy rozhodně z nabouranýho auta nikdy tahat nebudeš máš přesně vymezený pauzy a když si nestihneš prdel vytřít včas musíš podepisovat nějakej canc a je zas 6 vstávej tele uháněj na autobus za lidma co nemají v přírodě přirozeného nepřítele „V“ /2005/ Psaní v obálce prach v mé touze psací stroj a já v návratu k němu spousta otravů v české zemi pecka v broskvi Císař v trestném úplňku poselství v pět ráno člověk v soukolí vůně ve vlasech blondýnky Studio V ve Zlíně v něm Ivo Viktorin nový kamarád v práci pár mých věcí v nepříliš dobrém stavu jaro v nerozhoupnutí se Můj mozek v kocovině Jaromír Nohavica v nemilosti Vladimíra Merty volební průzkum v kraji první tráva v trávníku vodka v džusu Sexuální apetit v rozpuku hloubka v člověku

Honza Vyčítal v Krásných ztrátách Johnny Cash At Folsom Prison nebezpečí kousnutí klíštětem láska v umírajícím ohníčku Neklid v slepém střevě neštěstí ve hře a dál to znáte Zimní smrt v povzdálí /2011/ Jak si budeš vážit úspěchu a klidu po němé a nesnadné cestě? Jakému zoufalství propadneš když k tomu nikdy nedojde? Takové otázky mi kladlo mlžné Labe potom když se stromy míhaly za oknem autobusu začaly mi před očima rejdit jako na ruletě i obličeje mých lásek s nimiž jsem počítal za nimi tancovalo slunce jako dětská říkanka na uklidnění Jaru se zatím nedalo věřit (jako lidem) za pastvinou číhala zimní smrt Stále žiješ hladí mě ruka příliš daleko a vysoko Navečer pak slunce prosvítá skrz mlhu nad řekou vesnička je mezi poli jako na dlani romantický opar dětství se vznáší a já jsem opřený o strom uprostřed krajiny slunce a kolem kolotá v dálce modravý opar mlhy lízá kmeny stromů jako neklidná připomínka že všechno ještě není v pořádku Předjaří ještě neslibné hrané a nejisté vdechuju vůni ledové oblevy a říkám si překroč hranici Hatě a umřeš z absence domáckého dýmu bramborové natě Pomníčky /2011/ Kolik je pomníčků kolem cest co kousek to vzpomínka na bolest a neptej se mě proč odpověděl bych ti starým známým okoralým nevím

Není větší beznaděj než ta co v sobě mám můj syn měl být doma ale musí zůstat tam zatímco tady čeká život a pak umírá v mých očích je sklo a v srdci nevíra Průvodčí co už mi nevadil /2008/ Znal jsem spoustu výborných průvodčích na našem linkovým pohodových ženských tátů od rodin ale nedávno v narvaném rychlíku někam dál jsem potkal debílka se zaječíma očima u latrín špinavých jak lidstvo samo ve vagonu první třídy jsem stál a dal mi přirážku když viděl že jeli mimořádně načas já si výjimečně nestihl jízdenku koupit takovým tím porážkovým úšklebečným mletím ze mě dělal blbce a to byl docela mladý /ano vy asi nechcete první třídu jak to tak vypadá že? tak v dalších vagonech si můžete stoupnout do druhé vozové ano? A jízdenku jen v jednom směru ano?/ Ne 3X tam a zpátky debile chtěl jsem říct /kartičku si vezmu ták platí vám do 4. ledna/ Mlčel jsem ani nevtipkoval Unavoval mě Bylo mi líto že jsem nejel autem Jeho únavné mletí a dražší jízdenka by mi nevadily zpíval jsem si v duchu potichu gospely a díval se jak se protrhává modrá obloha ale co bylo horší byly jeho ruce Jebák co má nemocný ruce měl mít neschopenku na rukách měl asi svrab boláky puchýře co hnisaly těma mi vracel mince těma se mě dotknul dlaní měl to i na obličeji chtěl jsem říct že nebudu platit dokud si nezahojí ruce ale byl jsem v šoku a než jsem si ho prohlédl byl pryč šel jsem do 2. vozové a na dlaních cítil svědivost jeho prašivých rukou ta zima ta špína to všechno a ještě ty ruce to ne spílal jsem si chtěl jsem se umýt ale nebylo kde chtěl jsem masturbovat najíst se ale štítil jsem se dotknout ptáka i jídla to se roznese pomoc s takovýma rukama toho moc neuděláš

byl pozdní listopadový den zrovna jsem pohřbil svého psa jel po rozchodu přítelkyni vrátit pár drobných zbývajících věcí měl zítra hrát koncert kam nikdo nepřijde a potkal plesnivý pár rukou ale jinak jsem měl /nelžu/ docela dobrou náladu Promarněný bonus /2007/ Když vám umře pes co byl váš nejlepší kamarád patnáct let jste s ním žil a opustí vás přítelkyně co je sto čtyřicet kilometrů daleko nemáte vůbec žádný peníze v listopadovým zombáckým podvečeru je to tryzna hroutíte se a máte pocit že umřete přesto však můžete prožít přiměřený den Ráno si poslechnete CD s překrásnou gospelovou hudbou rozhodnete se že vás ty události někam posunou zkusíte se na svět smát a nebudete brečet V mizerně placené práci máte volnější den zaškolujete na váš obor paní a příjemně si popovídáte pak telefon pracovní Ve vlaku domů potkáte jednu svou vedoucí mladou holku hezky si s ní popovídáte na ulici potkáte dva ožralý Ukrajince chčijou na chodník prohodíte s nimi pár slov že se vám chce taky jste příjemný společník Je noc kouříte před dvorem pošty a přemýšlíte už nic dobrýho se nestane - jen pokus o spánek a zas vás to sejme najednou někdo odemyká zadní dveře a mříže skladu pošty - noční hlídač? - ne ve 22:05 vyjde překrásná sexy kočička a táhne po směně kontejner vyváží ho k popelnicím na dvoře nechcete pomoct? Ptáte se tak to je bonus než umřu řeknete si společně zapřete kolečka kontejneru je nádherná Podpatky džíny se zlatým pásem vlasy až na zadek korálky pusu od ucha k uchu díkas oblízne se rád bych tě oblizoval za uchem chcete říct ale držíte hubu směje se na vás a pak ta prdel zajde zamkne

jdete spát a zas to na vás leze zítra už tam nebude a vy jste držel hubu ale nežijete přece v básni ono se říká že před smrtí absolvuje člověk nějaký pozitivní vjem a tělo se po křečích uklidní Prosklené dveře /2004/ Prosklené dveře se na noc zamykají a kdyby už ti bylo těsno a nemohls dýchat - máš zvoneček jinou radu ti nemohu dát /leda by mi zvýšili plat/ tak jdi raději spát Prosklené dveře se na noc zamykají a za nimi děvčata na prince čekají - pro nadechnutí bez zvonečku dole na věšáčku ve vitríně klíče visí a jsou zamčené teď i kdysi Přes balkon to nejde od výtahu taky nemám klíče Za prosklenými dveřmi slyším jak na mě ťukají a volají holčičí hlásky cvakají než noc odplave a já jim ani nemohu říct že se na to musím vysrat připadají mi jak rybky v akváriu trávím bezmocnou noc jak už dlouho ne když budu chtít pohladit Adélku prorazím skleněné dveře Adélka však miluje Lukáška ale prosklené dveře patří do pavilonu zvěře všechno ztichlo a noc už není Nikdo nezmizí Je - li vám 20 a jste - li chlap nedělejte vychovatele na holčičím intru vaše touha po milování po všem co dělá život krásnějším po vůních holčiček po jejich zajímavosti a kráse po jejich nadechnutí se bude muset srát s prosklenými zavřenými dveřmi Chlap /2006/ Dbát na zastřihování nehtů u nohou ošetřovat proti opruzení citlivá místa soustředěně dolovat ušní maz pravidelně čistit zuby až do záhybů

stříhat si nůžtičkami nehty na rukou a chloupky v nose čistit ústa jablkem vyplachovat kořalkou Omývat si podpaží holit nebo neholit koule kartáčovat a zvlhčovat paty vykapávat oči umývat hřeben od povlaku to nemůžeš stihnout v jednom životě! A pak nasadíš krosnu a jedeš jsi volný hudba ti zní v uších neslyšíš hlupáky ani civilizaci slunce svítí jsi chlap český chlap Mudrci /2006/ 1. mudrc: Jet dneska do Ameriky je jako jet do Německa v roce 1934 2. mudrc: Lepší než do Turecka - a navíc co kdyby za mnou v Čechách přišli štíři? Báseň /2004/ Když už není nic jiného tak je báseň na konci třpytící se začátek co provede člověka tam a zase nazpátek Když už není nic jiného tak je báseň

Minutová vražda světla /2002/ Minutová vražda světla a brutální vzpomínky na písničku toť veškerý tvůj úspěch vlna to smetla Večerníčku A přece to není málo Jsou to jedny z posledních nezředěných pocitů a věcí ze světa cikáne chceme být zas doma kde žijeme tak tiše a přece nás každý uslyší tišší než princezny pod ibiškem a přece ti zbývá ještě znuděná hodina ve snu ve falešném městě na ubohé trosce lodi jenom darebáci se tam zplodí vzduch se lomí světlo má jen chvilku života komu zbývá jen chvíle života nemá co by skrýval ale když už to máš rozkoukaný proč by ses nedodíval je to tady stejný kličky staré shledání snad jdou pro tebe dali se do hledání snad nepřijdou dřív než si to dohraješ svou minutovou vraždu křehkou budiž dej světlu zemi lehkou ach lásko je to venku řveme ukaž nám souřadnice azimutu ať trefíme vždycky včas když už jdeme k nám tam kde není třeba vraždit světlo ani na minutu Nemám skoro nic /2003/ Nikdy jsem tě neviděl nikdy jsem tě neslyšel nikdy jsem o tobě nepsal nikdy jsem s tebou nespal nikdy jsem s tebou nechodil do práce a přece ti vařím obědy snídaně a přece jsi mi dala čtyři děti a přece mě bolí tvé rozmary Nikdy jsem se tě nedotkl nikdy jsem neměl možnost tě rozesmát nikdy jsme spolu nebyli na drahé večeři

nikdy tvůj dech nezabil svíčku a přece pořád chodí pošta na tvé jméno a přece nechci aby ses ostříhala nakrátko a přece s tebou nechci být zlaté prasátko a přece spolu umřeme – já dřív ty o čtyři roky později Nemám skoro nic mám jen jednu písničku jinak neumím nic – ptají se jak z toho můžeš vyžít? a já nevím ale vím že můžu Tu píseň jsem nikdy nenapsal a přece mě krmí platí bydlení přece ji mám v rodinném albu byli jsme spolu na dovolené u moře a tam jsme se milovali Přece mě čeká doma když mám své ubohosti když mám strach z pokaženého života když jsem plný tmy a chlastám Je jako ty a ty jako ona má jen šest taktů a velké oči jako ty A tyhle věci – dračice v čínské posteli mi říkají že jsme jen slabou literaturou faktu jíž se změnou režimu budou pálit nemůžu si vynachválit že až ji spálí bude mi větrno jak jsme se nikdy nepoznali Nesoulad /2009/ Právě počítač mi umožní být bránou ke světu a psát texty právě počítačovou dobu to nezajímá právě naše vesnice mě inspirovala k písním právě naše vesnice je omezující ohraničené bahýnko právě hraní na kytaru a sezení a psaní je ta největší radost právě tohle mi dělá špatně od vadných šoubyznysových vnad právě záchod nesplachuje tak jak by měl právě to mi nedovolí se jít nevysrat Starší páni /2009/ Vlasta Redl je někdo po kom bych chtěl spát v hotelovém pokoji u říčky Wabi Daněk je někdo s kým bych chtěl popít u stánku pod hradem do rána Zdeněk Vřešťál je někdo s kým bych chtěl vyrazit na dlouhý výlet autem Luboš Malina je někdo s kým bych chtěl jezdit plavat nebo měnit kolo u auta Karel Markytán je někdo s kým bych chodil na oběd i na kafe po něm Pavel Dobeš je někdo komu bych chtěl rozprostírat ubrousky na stolech

Pavel Bobek je někdo koho bych rád potkal ve francouzském i americkém filmu 70. let Ivo Viktorin je někdo s kým bych chtěl trávit všechny víkendy na chalupě na Vysočině Jaromír Nohavica je někdo s kým bych se na jaře prošel pod čerstvě zelenými stromy Vladimír Merta je někdo s kým bych po podání ruky šel do zrcadlovky na Petřín a pak do tiché hospody Vlasta Třešňák je někdo koho bych poplácal po ramenou a podal mu ruku a šel s ním na houby Slávek Janoušek je někdo od koho bych si nechal doporučit přes jaký kopec a kterou otevřenou krajinou jít Robert Křesťan je někdo koho bych chtěl mít jako člena rodiny třeba jako strýčka a každou neděli na kafe a na buchtu jezdit moci ho pohladit po vlasech podat mu ruku a pak se s ním projít po lehce podzimní zahradě Víra /2008/ Až stokrát narazíš se svou lodní přídí poznáš že je někdo kdo čas tvůj řídí až stokrát narazíš se svým lodním středem poznáš že je někdo kdo tvou ruku vede až stokrát narazíš vše bude k pláči poznáš že je někdo kdo s tebou kráčí Žáravost /2005/ Když táta zmizí a má rodinu cizí nemáte vzpomínky na houpačky ale zase můžete otcovskou osobnost lépe hledat není vám přidělena jen bez lásky to někdy nejde tak lehce Český a slovenský sen /2007/ Když mě opustila první láska zdál se mi český sen: se svou kámoškou si balila kufry ale před odjezdem se chtěly jít podívat na selmický hřbitov tak jsme tam šli a ten hřbitov byl zlý a plný podzimního shnilého listí a já začal strašně řvát Když mě opustila druhá láska zdál se mi slovenský sen: já přítel Richard a jeho dcera Julča a country zpěvák Hank Williams jsme kempovali někde na Slovensku vlk Julče natrhl ruku

Richard po něm vystartoval a jen pro tuto chvíli tam byl sníh ale bylo už pozdě vlk to udělal on díky tomu složil božskou utrápenou skladbu já ale přišel na to že je to nechtěný plagiát Buty: Duj duj duj bylo mi to líto smutně jsme se usmívali jako po vyjevení tajemství byl to pak nějaký hotel bylo nás tam víc do háje ho za to poslal i Karel Plíhal který se tam objevil ruka se Julče zahojila byla to pak nějaká bytovka a otravná bytná já tam chodil na pokoj k jedné blondýnce co jsem znal ze školy byla neskutečně milá a krásná i její šíje v tom snu trochu podobná té druhé lásce tak se to míchalo já s ní spal a postupně se do ní zamilovával a dával jsem si kolo do kolárny jinam než poroučela bytná takto debilně putujete napříč 1.1.1993 když vás opustí kočka ležící v srdci v tom proutěným /hrudním/ koši Čokoládová pistole /2006/ Na šíji nad jejími zády míří pistole z čokolády a bude mířit dlouho dlouho Pistole jejího kamaráda na kterou nastavuje záda a chce to dělat dlouho dlouho Ten kamarád z ní dnes neusne dokud vášní neuschne a potrvá to dlouho dlouho Ona je jeho krásnou holčičkou on její kamarád maličko a trvá to už dlouho dlouho Už čokoláda mokří žal on schne z jablka do křížal a na žití zbývá dlouho dlouho Drahokam /2005/

Seděla nádherná černovláska podobná drahokamu už jenom svým zjevem mi říkala že se klamu seděla smála se šaškovala v té louži která byla všude sledovala na hlídání den kdy už bude A jak se dlouží léta mě naháněla dolinou ukazovala tvář nevinnou jak svítání seděla tajemně jako když vítr vrabčáka ukryje byl to další prototyp mé další krásné Lucie Honění bycha /2006/ Ten chlápek měl moc tajností a občas se i lek měl hodně mužských předností a hodně úchylek byl sám i nebyl sám skřivánek na niti každej večer pozdě šel si bycha honiti Kdyby žil tak střídmě a trochu věrnej byl nemusel by jeho svět bejt černej netopýr najednou ho bolí snad všechno kromě břicha když přichází večer on si musí honit bycha Já nemám žadný tajnosti a dám se do rčení že bych je na pár zvláštností včetně močení a tý druhý zvláštnosti se někdy říká pich a já končím s básní stačilo řekl bych Jiná válka /2009/ Dnes už drahý starší pane vedeme jiné války Nepřítel už není blízko ale sami k sobě se díváme z velké dálky i když brnkám na kytaru tak jako vy stejně nemůžu se směrem k jaru proletět se svým hejnem jenom stíny podél cest mi nastíní kam patřím ti kdo mají spoustu peněz nejsou moji bratři Kluk z reklamy na popcorn /2002/ Jsem kluk z reklamy na popcorn a žije se mi líp než kdybych byl divnej hlubokej a občas o tom píp jsem kluk reklamy na popcorn a svý umělecký cinty

nepíšu do záznamů - přizpůsobení je součástí mý finty středňáci mi rozumí žádný velký rozumy vzniknul jsem z bubliny Miluju toho kluka z reklamy řekla jedna mladá dívka když ho do mikrovlnky dám vykyne i když není tak slavný jak Bolek Polívka Lucie /2002/ Zase se vracím na místo činu zase uvidím rodnou domovinu zase ti ty vzpomínky neprominu lásko Někde kolem mě je určitě má blonďatá Lucie určitě tu někde je a neříkej že už nežije Zase se ztrácím tam v tom kraji poslouchám a vracím nahrávky na kterých si lidé povídají Až zazvoní zvonec a výletu bude konec zabalím svou Lucii do krajin kde už nežiji Lucie je trochu opilá /2001/ Lucie je trochu opilá včera zas moc noci vypila ještě pár hodin jí nebude pomoci protože jsou příliš divné noci Mobil /2003/ Skončilo právě období temna kdy jsem byl v lese a něco jsem robil míval svý budky kam padla měna pevná až jednou kamarád daroval mi první mobil

Já Miloš Zeman a Zuzana byli jsme snad jediní Miloš objímá stromy Zuzana sledovala nebe teď z nebe se dívá a v srdci chybí mi ach jak je to smutné když někdo hovor s Bohem utne A já můžu psát zprávy nešťastné lásce můžu být na příjmu když svět „umění“ bude mě chtít můžu si složit ale jen krátce do vyzvánění nějakej novej rádiovej hit Na růžku /2001/ V restauraci Na růžku potkal jsem tam Jarušku byla tam zaplatit dluh za párek nebo co a já kvůli ní začal zase kouřit Hned jsem se do ní zamiloval Vypili jsme pár sklenic pak odjela domů stále na ni myslím ahoj sedí tam Vypili jsme pár let a já zase zkouším přestat kouřit Kolem jejího města jsme tuhle bloudili v autě snažíce se dostat do Pardubic Moje starý žlutý Beskydy - hory ve kterých jsem bloudil na revers Tak možná dorazíme někdy Na růžek tam asi sedí moje Beskydy tak čauec Ty Beskydy patřily nějakýmu Radkovi jenže ten měl rád jen auta a Beskydy měly rády hudbu a havrani taky rádi hudbu Někde si žijeme svůj sen /2009/ Někde na Východě v Evropě v Čechách v Pardubicích v pokoji bez peněz bez práce žiješ si svůj sen - ale ne ten dobrej vždyť jsme se narodili pro žití krásného snu pro přežití šílených výsevů alergií

dušení nevolnosti bolesti pro otestování přátelství skrz lhostejnost a neporozumění v čase pro strach otočit hlavou na polštáři aby se nevolnost nerozlila v těle ještě hůře Narodil jsem se pro tisíc tajných smrtí při každém přikrytí peřinou je to makabrózní a nechutný pro to abych už nemohl dál dýchat a neměl důvod to neustále dokola a dokola s doktorem překonávat pro hovno - pro EU? Pro AHA? protože život se vzniká stejným orgánem na kterej pak půlku doby trvání je? Setmí se Freddy Kruger mě od středy do středy pronásleduje a když zvládnu tisíc bolestí přežít ráno to okolní zuby tváře podpaží rty hlasy berou jako samozřejmost ne jako vítězství pro svůj rutinní klid mají o tom druhém jisté povědomí jo to je ten co támhle ještě asi žije a dřív než vždycky usnu ani si neodflusnu Někde na Východě v Evropě v Čechách v Pardubicích v pokoji bez chlapa bez slova žiješ si svůj sen - ale ne ten dobrej jsme tu pro strach ze zubařů pro nespravedlnost co tě žere na chcípnutí když si to děláš víš že se ti nepodařilo být Julií Robertsovou v Pretty Woman osud ti vrazil být postavou ve filmech Lucia Fulciho každej večer utřeš zvratky a kolem tebe chodí nemrtví a přece to zvládáš a máš svůj styl čeká tě ňouma co nemá peníze a chce s tebou jen vyspat a říkat obvyklý fráze čeká tě ňouma co má peníze a chce se s tebou jen vyspat a říkat obvyklý fráze a pak si budete navzájem kdo koho a trumfovat se kdo je špatnější přitom byste se měli trumfovat kdo je blbější život nudí bolí bolí je předvídatelnej trapnej opakuje se unavuje nikam nevede vypláchne vypije sere odjíždí přijíždí sežere umeje usíná a dřív vždycky než usneš ani si neodflusneš Pomsta /2007/ Karel v televizi tančí a kolem něj stojí křoví a hoří září

kaňky zůstanou od školních dob pod kalamáři Potřeboval bych se rozhýbat sex zlo peníze největší rozhýbavače jo bejt ten Šéf s velkým eš bejt ten Šulin a mít to v rukou zatím jsem ten nejposlednější bažant Mí polobozi hrozí že kdo mě sejme tomu medaili dejme já jdu vstříc vědom si toho že největší pomsta pokryteckýmu okolí je buď úspěch nebo vražda Prvního července /2003/ Prvního července znamení raka hvězdy jdou do věnce a člověk se fláká jsem zas v úžasu jako malý kluk co viděl blesk vraždit v poli sírou vpodvečer zasyčel hned zmizel z luk tak jako leccos co bolí vytáhli brány a otěže a zkoušeli uhranout blesky zatímco rudé rty v seně šeptají že to bylo hezký jak malý jsem o tom ještě nevím očurávám piedestaly vstoje všechno se mi tak větší jeví i kapky první krve nahoře na zápraží dívám se jak se navzájem sráží navzájem horké sráží Před podzimem /2004/ Z okna jsou vidět kouřící věže podzimní stromy mlha a tma šajny světel aut a stíny vleže sedavé chladné zlaté ráno se rozsvítit má

Hrnky od vína a kafe pocit že ti je ještě dobře ale den se krátí a už zase tolik nestihneš co chceš plný popelník tak mi tu zbyl magneťák a Karel Kryl K ránu místy mlhy na horách kolem dvaceti plný popelník a skleničky lampa vítr šustí venku zima vlhko plíce bolí vlhkem sám jsem si zbyl já a magneťák a Karel Kryl Setrvačnost /2005/ Nepsané pravidlo kde kdo sedí nepsané pravidlo kdo co ví nepsaní svědkové všichni vědí co mají povídat soudcovi Každé ráno od vlaku jde stádo podle vlaštovek si bezhlavě určí směr zevloun vždycky na protějším chodníku jde v čele nepsaného průvodu Jedna skupina na druhou nepočká protože semafor nečeká na skupinu druhá se pokusí podusit první vprostřed přechodu blikne chodcům červená Co znamená nepsané stádo co znamená to odžití a bývá líto vědomí že tohle nejsou MY co jednou se stádem zestárnem - a večer zpátky

Uvnitř /2002/ Není dobře vidět co se děje ve mně už dobře ani nevím co je hrubé jemné lidská tajná přání a trvanlivost citů dočasná jak slunce při úsvitu Ještě krvesaje kapka mi k srdci věrně přitulí to co je věrné jak psí tlapka co je těžké jak „je mi líto“ mé lidské tajné přání – náramek s cizím věnováním hledám je ve vlaku rád jen tehdy když se cítím akurát V tom vlaku nepojedu do Anglie nebo na Floridu kousek za Přeloučí má duše s tělem se loučí a říkám vám – ještě pozbydu Zazlívání /2003/ Ďob ďob já ti zazlívám svůj hrob ďob ďob já ti zazlívám taky svoje tepláky uniklé papíry Ďob ďob já ti zazlívám svůj strop ďob ďob za otravné průvodčí netopýry Svýho času to tady frčelo A ještě jednou ďob ďob Vrátka /2003/ Jako se zamykají klíčem tajemství do pohádek jako hledá unavený mezi domy bílou uličku kde je chládek tak se otáčí klíčem v zoubcích zámku starých vrátek Vrátka jsou už staletá a je uprostřed léta nezajímá je to že pospícháš na vlak a málo času máš na běh loukou kde seno voní než se sklízí staré dřevo pracuje a zacvaknutí zámku je po kontrole jistotou že do tvého království nikdo nemůže a nikdo a nic ven není to jako pípnutí centrálu otočením klíčem v bytě

nemůžeš pospíchat a snažit se zamknout staletí spěšně vyžaduje to čas snažíš se vyhovět a porozumět moc lidí taková vrátka nemá mají peníze na nové rychle vzdušné zámky Chtěl bych tedy vyhovět vrátkům chtěl bych zaplatit splátku říci pohádku jako přání k mezisvátku A když tě žere stres z toho nepodstatného vlaku na který nemáš potřebu vyjít včas v mezisvátky kdy povídáš si s vrátky časová magie toho okamžiku je stejná jako zvědění že když už JI nikdy nepotkáš můžeš tu lásku ustát je to jako: Být s ní chvíli dýl /kdyby se náhodou rozhodla zůstat/ střela by vysmála se cíli ale co je to vlastně cíl? Včera jsem to věděl ale jenom chvíli Ostatky /2001/ Na naší zahradě našly se ostatky mnichů je přeci nasnadě že díky tomu mám pýchu mnichové leží si v posteli nepříliš hezké žádné skalní převisy jen hlína co krmí steskem Náš pes vyčuchal je tam mezi hromadou hlíny archeologický kus ráje kde potkáš smrtku kus špíny Na naší zahradě našly se ostatky mnichů k zemi se nakláněj bude tě píchat v břichu Tramtárie II. /2003/ Byl jsem v Tramtárii dostal jsem tam horečku v květnu ještě mrzlo a blbí u moci

Odvezli mě na kolečku bouchli do týla dali mi vyrobit barevného motýla /z manéže a všude přesila/ Vypotil jsem se dostal ji zas vypotil se Všude byl hrozný kravál slunce svítilo divoce jako podvečerní přízrak Vlaštovka na nočních proudech /2002/ Na nočních ulicích jsme se procházeli mezi lampami odhozenými do kouta na balkóně mezi světélkujícími domy jsme seděli a vnímali štěkot psů a kouř komínů Utíkám všem kteří dotírají vymlouvám se všem jen abych zas prožil to kouzlo s tebou které prožili téměř všichni jinde a jinak Cítím že zase přichází doba kdy se budeme válet v trávě vlaštovko chytáš mě za ruce v podvečer děláš jaro Vidím tvoje vlasy ve slunci ráno vidím tvoje tričko ve vlahém větru cítím tvoje vlasy když se stmívá bloudím kolem blikajících lamp Zbytek léta /2003/ Píseň i přání na cestu zakletá jak prožíváš zbytek léta? já jinak než bych měl dvě písně mám na jedno uvítání a třetí na odchod tvůj

dvě ruce cele mám na umírání když natahuji je volám zůstaň i pluj O něco hlasitěji než já předzimně po domě chodí myši které mi protrhnou uši síla mi jak svíčka ubývá rychlostí vosku - i já bych tak ubýt měl už ani nezpívám jak bych chtěl bohužel vždycky se najde ten David aniž bych použil jména co bude tě svou písní bavit jsi mladá žena Půl roku člověk čeká aby se zbavil smutků a vin a našel lásku jak odpověď v článku od docenta zahřívá ho deka zdražili mu plyn rád zase uvidí v publiku tváře svého půl procenta by mohl žít Existuje takový klid! Zneužití ticha /2004/ Větérek co se ani nehne vadí mi to je ticho co člověka nesmírně provokuje takové ticho jako by ten o kom nevíš střežil póly opačných magnetů A do ticha občas zvěř zabučí nebo bača houkne a nad tichem Anna stojí takové ticho jako bych byl pitomečkem ve 4. třídě a občas plácnu hloupost třeba o modré a o zelené křídě Dva kašle prolomily ticho podivná Gertruda mě učí znát nový druh ticha kdy se vložka smýká ryba v řece líná kdy jako bys skrz podivné čvachtání

neslyšel jak ty a tvůj blízký dýchá Ještě jsem neslyšel aby ticho mělo nožičky nesmálo se uteklo do daleka a bylo hloupé jako když červík leze z břicha Celý život studuji podoby ticha z lásky a z důležitosti a nyní jsem viděl zneužití ticha vše se dá zneužít s Honzou jsem se z toho Skácel on mi to prominul jak jsme se setkali se snůškou slizu malosti ticho za to nemůže chce jen v klidu žít průměrný plat mít práci přítele a malý byt Kočárek /2003/ Kočárek je vlastně smutná věc pro srdce osamělých milovníků ozvěny školních lásek na louce zelené kočárek těch třicetiletých sluncí vidí na chodníku a jejich srdce nerozžehnou už ani plamenem Pospíchání /2004/ Rychle se obléknout v zmatení mysli zlá gesta polknout obléct si svetr i na nohy učesat umýt navonět oholit aby ti neuteklo to stvoření jenom to vidět jenom to vidět Učešeš navoníš umyješ oholíš vyběhneš z pokoje – a nic

ticho po pěšině zoufale nic prázdná ulice v hořícím víně jen zlaté listí dávno spadané dnes už víc než dříve tě dostane že je to stejné jako hrob jako člověk co se kop co je hnusný bude hnusný co je pěkný bude pěkný to víš znáš jen za dvě stě let – říkají vědci – zmizí nám ochlupení jen za dvě stě let – říkají Jehovovi svědci – se možná něco změní možná něco ale to nevadí - uklidňuje tě že když plaveš v hluboké temné vodě víš že už jsi v tom jednou byl ale stejně: že sis ty tlusté punčochy vzal jako bys věděl že tu budeš tak strašně dlouho sedět? Tak strašně dlouho sedět! Učesals navoněls umyls oholils vyběhls z pokoje a nic ticho po pěšině zoufale nic prázdná ulice v hořícím víně slepá patrona ve špatném kině duté kruhy na hladině recenze Tribuny ’69 o Krylově Rakovině tvůj názor v špíně kapr co běží líně vnímá ticho pro pěšinu sedíš v kinosále v podivném krásném splínu Znovu /2004/

Ležíme na posteli sluchátko u ucha bzučáku na stěně dole nezvoní předtucha Ale současnost a realita jako mlha klidná obrovská voňavě zpitá úzkostlivě tmavá Na stropě pavouk pracuje někdo si vlasy zkracuje ani by nám darovali větu jsme opět v ghettu Znovu se setkáváme s oranžovou vodou ulepeným slinami novými zákony kraje co nikde jinde neplatí nesouvisí s módou normálního života a to je móda nepřesné a slabé slovo Světla do noci /2003/ Najednou vyplynula chvíle klidu už ticho a žádné skřehoty vzpomínka na den v jednom kole mrazivé jízdy abys byl vždycky dole včas byla pryč A tak jedeš do Alberta ještě svítí sice ale pozdě přece přišla zima čas a perletě přikryly ty špatné věci člověk je jen okem netečného režiséra vnímá jako kýč I když už neumíš co jsi dělal i když necítíš už co jsi cítil i když nevíš už jak ten dům svítil i když nevíš jestli zapomněla v puse se zachytil z rohlíku mák Co bez opratí jsi kdysi jedl

nenávidění tlačí černou noc jinak zlou kupředu s posvěcenou černou kytarou si říkej že jsi hezký kluk nemáš vřed a cesta je ti fuk krásnou necestou někam na oběd Až zavřou pak se v stopách sněhu stejnou cestou vrátíš zase zpět

Alenka /2004/ Alenka v říši divů je nádherná světoznámá knížka pedofila po pátým šestým pivu by se na nikoho už nezlobila Alobal /2001/ Sbal alobal a pak sbal holku na alobal uvidíš jak se zapeče Beruška /2005/ Pokazil sis štěstí ušetřil jsi stovku vítr cestu klestí utrhl ti krovku Lépe jedna krovka než být prostý krovek je tu ještě stovka pro lez z Eiffelovek Bitka /2005/ Pojď si to vyřídit ručně jak mistr stavebky s učněm Budoucnost využití CD - zpráva z nějakých novin /2009/ Řidiče, kteří ráno vyjížděli autem do práce, překvapila namrzlá okna a někteří se marně sháněli po škrabce, případně rovnou použili k odstranění námrazy kreditní karty nebo CD nosiče. Co bych nechtěl /2004/ Nechtěl bych být za nic v menze mně stačí pivko potom penze Česká závist /2007/ Etiopie - hele táto Etiopan pije

A táta zneuctěný tloušťík se ptá proč a jí neví že by měl raději zůstat o čaji Člupek /2004/ Jeden děda z Člupku nosil hřebík v pupku řek mu doktor v Zhoři s hřebíkem neochoříš Dement /2002/ Za roční epos u baru propil dement Subaru Deprese /2003/ Depresi mám strašně hnusnou že nemůžu ani usnout až se bude bělet jen můj bílý skelet běžte na to všechno za mě flusnout Deprese II. /2003/ Deprese dnes protla mě do břicha pak po tlamě necítím se náramně jak bych se cítit měl Deziluze /2003/ Všechny naše múzy vyměnily trička s Kelly Family za filcový černý ženský kabátky všechny naše sny vzala špína vždyť se skoro nemyly vomejou se jednou za rok na svátky Diskotéka /2005/ Diskotéka v Hany Bany ráno zůstanou jen slzy slaný když se z toho světa vracím domů Ze světa z něhož se mě dotýká velká myšlenková rotyka sním o tom že ji sundám z toho stromu

Divotvorný hrnec /2005/ V divotvorném hrnci jsem uvařil dva srnci Duševní piercing /2005/ Nikdy nechci duševní piercing Raději budu Ambrose Bierce Ing. V duši straší si ti Když už jsi starší Dvořisko /2004/ U trati poblíž Dvořiska poslouchají tchoři SKA dobře se jim trsá nemaj žádná prsa Džbánov /2004/ Včera večer u Džbánova viděly se báby znova neb na tamní rychlotrati vlak loni vyjel dnes se vrátil Honza /2001/ Honza měl hlad začal se ptát kdo by dal žrát srát se a prát pořád se mát nejen dvakrát nedostal žrát divně dopad Honza II. /2001/ 12345 cos to Honzo cos to sněd 12345 sněd jsem pěknou sračku Hostinec /2001/ V hostincích na ryncích v každé hospodě seděl mladý honič krav dovolávaje se svých práv smůla – byl to jen honič of the cows

Hovado /2001/ Už mnohokrát mě otravovalo hovado tak jsem ho nechal být stejně večer už brzy umře samo se pohřbí a bude klid Hovna /2011/ V životě jsou hovna nej když jseš s nimi srovnanej Chvíle klidu /2001/ Chvíle klidu pro hlouček Židů Adolf spí nic ho nevzbudí Janovičky /2002/ Až navštívíš Janovičky proplížím se ti Jano víčky když se vplížím až k řasám budu vzhůru jen já sám Kanibalské rodinné stanování /2009/ Syn: Abych měl volnou karimatku udělal jsem si na kari matku Když /2001/ Když mám zámek značky Fab klidně můžu být i srab Když už /2001/ Když už musím vstát co mám dělat na svět koukat čůrat kakat pak jít makat potom papkat nejít makat čůrat kakat Když už musím vstát Konec story /2005/

Pak zmizela z Prahy teď žije někde u Tuklat říkala mu drahý musíme to ututlat Kostěnice /2005/ Jedna holka mi od Kostěnic chrastí že nebude prostě nic Krásné ráno /2002/ Jedu si nádherným květnovým ránem do knihovny za svým Maupassantem potom jedu na oběd přemýšlím nad obsahem vět Doma mě čeká Terry Pratchet to se musím smát i brečet tys to nečet? Květinový alkohol /2003/ Kudy pramen vodky tek Teď je celej vod kytek Kyselý člověk /2006/ Acidofil Leden /2008/ Ani nedohořely svíce na adventním věnci už nás po úřadech zase ženou ženci ani jsme věnec ještě nestrhli z dveří už zas přežijí jen lidé co věří Lenka /2002/ Lenka je jako ustřižený ocásek užovky ulička v níž Alenka s Helenkou si hrají na schovky každý ocásek doroste a obalí se porostem

Literární sračky /2004/ Takové literární sračky by nezplodily ani bratislavské mačky Moře /2006/ Má láska v noci pluje jako velryba pod peřinou má láska v noci kuje moc často to nebývá plnou nádrž potřebuje Náboženské /2001/ Ze zpěvů Pátera Nostra zbyla už jen bílá kostra Canticorum Jubilo rájů zase ubylo Nádražní hlášení /2003/ Po třiadvacáté koleji cestují sardinky v oleji Nápisy z vlaku a zároveň základní poučení pro mladé filmaře /2006/ Zákaz zdržovat se v blízkosti klapek v době vyprazdňování zákaz jízdy s otevřenými nebo nezajištěnými klapkami Nápravné zařízení /2009/ Šéf natěračů plechu ptá se: natřete ten plot čím? dělník: v týhle sklenici mám macechu a tohle bejval otčím Oukej a štětec jeden lotr ten vám jako spad kam? dělník: tenhle štětec byl fotr a tenhle byla matka Nářek devianta dopadeného komisařem Rexem /2011/ Už si ho nevyhoním nad Jennifer Lopez! Včera při dopadení ukousl mi ho pes

Návrat do chudoby /2005/ Jednou já se votočím a nevrátím - jde vo to čím Nedostatek místa /2001/ Z nedostatku místa není láska jistá Obejmi mě /2001/ Obejmi mě kolem mého Junior - pasu Obraz At The Room /2001/ Two židličky Two lampičky one kondom jeden mrtvý rom takový je obraz At The Room Od rakví ke kuřecím líhním /2011/ Hlavně se vyhni kuřecí líhni člověk toho pak ví když stráví čas s rakví Osík /2004/ V obci jménem Osík šel včera večer hosík že mu chyběl háček nad s lez si pro něj honem nad les Pohan na smrtelném loži /2002/ Bůh nejni je v lejni Poříčí /2004/ V Poříčí u Litomyšle praskly mi mý pitomý šle to jak jsem lez do kopce narazil jsem do skopce

Rádio K.O. /2005/ Rádio K.O. – české písničky které se vám hnusí Redukční dieta /2005/ Po držení redukční diety poznal jsem 3 další světy Rex /2003/ Můj vlčák Rex už vůbec nechtěl žrát nedalo mu to se mě nezeptat Ano Rexi je tam anorexie S Ladou /2003/ Opojen alkoholem sedím za stolem jak všem dívkám tykám tak za alkohol pykám hezky je nám s Ladou jen když nikdo netrpí srdeční vadou Samota /2005/ Nikdo mi nevolá nikdo mi nepíše snědl jsem buvola zadupnul slepýše Sebereflexe umělce /2004/ Při poslechu všech svých desek sebou chlápek div že nesek Servírky /2000/ Po ulici krásky jdou mají holé nohy každá z nich bude servírkou snad mají pro šéfa vlohy Srpen /2001/ V srpnu na sežehnutých polích

léto už trávu bolí Slunce na hmyz praží nic si stejně nevydraží Tam se prochází muž Serpen „Už je srpen.“ Sloužím lidu /2001/ Nemám ani čtvrtou třídu a přece sloužím všemu lidu po městě zametám vozím kárku odpadky oplatky sem další várku! Snídaně /2009/ K snídani chleba s máslem krajíček k tomu od Paroubka pět vajíček to přece jen víc snese žaludeční schránka než smažené valašské gule Topolánka Soudruh z Brna /2001/ Soudruh z Brna přišel a byl už starý pak zavzpomínal jak se kdysi smáli jenže léta vlají soudruhovi taky v internetu mobilech mu mizí jako mraky Stav krajní nouze /2001/ Výbuchem celý svět spad´ jen já zůstal tu sám a všichni nezbyli a já jim vykládám klid přátelé je to pouze stav krajní nouze Styl života /2009/ Večer lubrikanti ráno fabrikanti Šibík /2002/ Fotky Jana Šibíka jsou duševní vibika s kafem fotky o Ukrajině nepil jsem - dal cukra Ině

Tarot /2001/ Z toho co mi řekl tarot radši jsem se hodil marod Tito /2002/ Když jsem měl už dost vypito zjevil se mi vládce Tito pak jsem zvracel jak je žito zase zmizel velký Tito Trest /2007/ Kdo kolem ní prošel okamžitě pošel chytrej nebo debil najednou tu nebyl abych se vám přiznal já lásku jsem jí vyznal a cítím to dodnes jak jsem to nejvíc vodnes Trampská /2003/ Je mi líto pařezu když krvácí na řezu bez je nahoře bez Tržek /2003/ Jednou večer v Tržku rozbili mi držku ani chlapcům z Hrušový nikdy já to nepovím Třasořitka /2009/ Nejsem žádná třasořitka jen mě občas zradí řitka co je zbude po úleku třasořitky do toho můžeš sázet kytky Úspěch /2002/ Po množství všech tahanic Lhotka volá Praha nic řeknu si ty kokotku zatím buď rád i za Lhotku Úsvit /2001/

Za úsvitu louka bílá rosa ji už pohltila občas skousl křídla cvrček blyští se ve slunci smrček za úsvitu země vstává noční víla polehává jde spát na stromeček zdravý každý se s ní z rána zdraví V podhradí /2005/ S Luckou Bílou v podhradí Gábina si esemeskuje kde je dílo? - nevadí když dnes místo textu Esemes kuje V rakvi /2001/ V rakvi se nedá moc hrát ani spát ani se prát Je tam málo vzduchu nedá se tam ani přemýšlet stojí to tam za prd jen už je to jedno V servisu podvozku /2006/ Dnes v noci zase neusnu jsem model v Auto Kelly když ty bortíš mi pneu snů a vše co bychom chtěli to zborcení je neměnné a hever by se hodil a taky svářeč plamene co ztavil by náš podíl Vášně /2002/ Já s tebou přes vášně přes kule du když mozek spočívá už u ledu Vášně II. /2002/ Čo všechno žmůžou špalujíčí vášně

jenom si říci na švětě je kjášně čo všechno žmůže pomatená hjava vylámané žuby a žít že še to štává Vědec /2002/ Znám sanskrt umím tím mluvit jsem vědec nejsem žádnej trubec ale v životě jsem si ani neškrt zato znám sanskrt Viry /2011/ Antivir mi prohledává Karla Gotta a můj život prohledává nejistota kdo by strkal viry do Gotta v době kdy je špatná robota Vojenská služba v Itálii /2009/ V rádiu hraje Pavarotti večer si kouřej páva roty chlapi říkají oč tu běží dělají to i všichni kněží Vrchlickej /2002/ Jsme jen zrnka rejže okna v bouři vidím Vrchlickej že kouří Vývoj /2008/ Ten svět ve kterém žijeme je dost šedý vzpomínáme kdy barvy měl naposledy už neřešíme v čajovně mouchu sedící na hovně už nás život vzal drápem už v tom hovně šlapem Za chatou /2002/ Znásilnil jsem za chatou jednu holku prachatou měla klamný dojem že už prý ví kdo je

Žádný velký léto /2010/ Byl jsem pryč jenom nakrátko a Rosemary už má děťátko banda dětí se dívá na zoubek chlapovi co jmenuje se Paroubek Není to žádný velký léto jen sluníčko ve větru mi náladu dodá každej každýmu říká jde to po tváři pohladí zář jak živá voda Pak před památkou zesnulých já vypil jsem ve snu líh otravou jsem zesnul naštěstí jenom ve snu v tom snu já jsem chcípnul stejně jak tři „píp“ nul Život /2001/ Nejdřív legrace potom na štace nástup do práce důchod kremace

OBSAH: Úvodní slovo

03

Lehce osamělí kluci od široké řeky _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Lehce osamělí kluci od široké řeky, Je to zvláštní svět Jaro v Polabí, Ale Báseň na les V bazénu A tak se vracím Až budu mít sílu Balónek, Den, Figurína Hypernova, Bání, Dříve Dva Jiná láska, Láska a dva umělci Let O sráčovi a jeho děvčeti Počítání, Podzim Mám to za to, Máří Kačenka Nalézání, Místo pro zlobivý kluky, Nokturno Osobní vesmír, Podobnost Říjnová básnička, S Janem Skácelem v krajině stínů Strach Podzim do města vplouvá Polabské elegie, Přes zimní zdi Tajemství, Vzpomínka na podzim u nás při pobytu mimo Šerost, Tajení Velice krátce, Hvězdy nad domečkem Dva tažní voli Dar básníkům Chlapi na nákupu _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ Chlapi na nákupu, Pomeranč jemuž se zimou klepala prdel Pojistka, Hvězda v Čechách Autobus, Blondýnečka ŇŇŇ Dvě půlky, Hlava mého psa Hřbitovní zídka, Není čas, Ono Poetika života, Pravomoc, Růže Sobotní podvečer v Pardubicích, Ubíhající minuty „V“ Zimní smrt v povzdálí, Pomníčky Průvodčí co už mi nevadil

05 06 07 08 09 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 24 25 26 27 28 30 31 32 33 34 35 36 37 39 40 41 42 43 44 45

Promarněný bonus

46

Prosklené dveře, Chlap 47 Mudrci, Báseň 48 Minutová vražda světla _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 49 Minutová vražda světla, Nemám skoro nic 50 Nesoulad, Starší páni 51 Víra, Žáravost, Český a slovenský sen 52 Čokoládová pistole, Drahokam 53 Honění bycha, Jiná válka, Kluk z reklamy na popcorn 54 Lucie, Lucie je trochu opilá, Mobil 55 Na růžku, Někde si žijeme svůj sen 56 Pomsta 57 Prvního července, Před podzimem 58 Setrvačnost 59 Uvnitř, Zazlívání, Vrátka 60 Ostatky, Tramtárie II. 61 Vlaštovka na nočních proudech, Zbytek léta 62 Zneužití ticha 63 Kočárek, Pospíchání 64 Znovu 65 Světla do noci 66 Bratislavské mačky _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 68 Alenka, Alobal, Beruška, Bitka, Budoucnost využití CD, Co bych nechtěl, Česká závist 69 Člupek, Dement, Deprese, Deprese II., Deziluze, Diskotéka 70 Divotvorný hrnec, Duševní piercing, Dvořisko, Džbánov, Honza, Honza II., Hostinec 71 Hovado, Hovna, Chvíle klidu, Janovičky, Kanibalské rodinné stanování, Když, Když už, Konec story 72 Kostěnice, Krásné ráno, Květinový alkohol, Kyselý člověk, Leden, Lenka 73 Literární sračky, Moře, Náboženské, Nádražní hlášení, Nápisy z vlaku a zároveň základní poučení pro mladé filmaře, Nápravné zařízení, Nářek devianta dopadeného komisařem Rexem 74 Návrat do chudoby, Nedostatek místa, Obejmi mě, Obraz At The Room, Od rakví ke kuřecím líhním, Osík, Pohan na smrtelném loži, Poříčí 75 Rádio K.O., Redukční dieta, Rex, S Ladou, Samota, Sebereflexe umělce, Servírky, Srpen 76 Sloužím lidu, Snídaně, Soudruh z Brna, Stav krajní nouze, Styl života, Šibík 77 Tarot, Tito, Trest, Trampská, Tržek, Třasořitka, Úspěch, Úsvit 78 V podhradí, V rakvi, V servisu podvozku, Vášně, Vášně II. 79 Vědec, Viry, Vojenská služba v Itálii, Vrchlickej, Vývoj, Za chatou 80

Žádný velký léto, Život

81

Obsah

82

Adam Katona (nar.1986) je český písničkář, spisovatel a básník. Napsal stovky vlastních písní, sám je i zpívá, doprovází se na kytaru. Překládá také písňové texty z angličtiny. V roce 2007 vydal autorské album Pod lampou skloněnou (Indies Records Brno) se sleeve-note publicisty Jiřího Černého. Spolupracuje s řadou hudebníků české převážně folkové scény. Tetralogie Lehce osamělí kluci od široké řeky je shrnutím básnické tvorby Adama Katony z let 2001 – 2011. Neotřelé básnické obraty a myšlenky se mísí s lyrikou, vlastním pohledem na svět a generační výpovědí. V textech je také patrný vztah k rodnému Východočeskému kraji.

Copyright 2001 - 2011 © Adam Katona www.katona.wz.cz www.bandzone.cz/adamkatona [email protected]