Teorie a praxe PR. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

Teorie a praxe PR Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D. 30. 3. 2015

Public relations jako komunikační disciplína Marketingová komunikace je systém, který zahrnuje základní složky marketingového mixu. Mix v tomto znění pochází od Philippa Kottlera (nar. 1931) a vyjadřuje souhru faktorů: • PRODUCT (zboží, výrobek) • PLACE (místo: trh) • PRICE (cena, obvykle produktu) • PROMOTION (propagace, nebo marketingová komunikace) Svou koncepci rozpracoval i Neil H. Borden (1964, The Concept of the Marketing Mix).

Marketingovému mixu má předcházet STP (segmentation, targeting, positioning) – segmentace, zacílení a umístění a někdy se do 4P přidává ještě páté: lidský faktor (PERSON). Výraz promotion se překládá jako marketingová komunikace nebo

propagace (co je obecnější termín, není zcela specifický jen pro marketing). Zahrnuje ještě čtyři aktivity:

PROMOTION MIX: • ADVERTISING (reklama)

• PERSONAL SELING (osobní prodej) • SALES PROMOTION (podpora prodeje)

• PUBLIC RELATIONS (vztahy s veřejností)

Marketingová komunikace zahrnuje i tzv. nadlinkové – ATL – aktivity (přímá komunikace přes média; tisk, rozhlas, televize, billboardy) a podlinkové – BTL – aktivity (ovlivňování: public relations, sales promotion, personal selling, sponzoring, direct marketing...). Reklama a PR spolu souvisí, jako by byli v sourozeneckém vztahu. Dobré PR často nahrazují reklamu, na druhé straně i dobrá reklamní kampaň může jako krátkodobá aktivita posílit

vztahy s veřejností – nebo vyřešit, co PR zanedbalo.

Mezi reklamou a PR jsou podstatné rozdíly:

cíl předmět cílová skupina orientace náklady na prostor

důvěryhodnost časový horizont

REKLAMA prodej výrobky a služby zákazníci trh kupuje si prostor v médiích nižší krátkodobý

PUBLIC RELATIONS pozitivní vztahy informace veřejnost dovnitř i ven využívá a získává prostor vyšší středně- až dlouhodobý

Etika marketingu a PR Reklama i komunikace se spotřebitelem má být čestná a pravdivá (poskytnutí pravdivých a úplných informací, opakem je neúplnost, nepravda, polopravda, nebo lež), má být legální (dodržovat platné zákony), musí zvažovat důsledky a nesmí znevažovat konkurenci.

Regulace etických principů probíhá převážně na principu samoregulace. To znamená, že aktéři reklamního/PR procesu

sami dbají o dodržování etických principů, formují sdružení a asociace a vydávají různé kodexy. HORŇÁK, P.: Etické atribúty reklamy, propagácie a public relations v marketingovej komunikácii. In Otázky žurnalistiky, 2001, XLIV, č. 1 – 2, s. 36.

Etika marketingu a PR

Pravdivost je základním etickým požadavkem na PR – vztahy s veřejností. Je součástí Evropského kodexu profesionálního

chování v oblasti Public relations i Mezinárodního kodexu etiky Public relations. K dalším zásadám patří odpovědnost (nezneužívání strachu, předsudků, volný tok informací), čestnost (nezneužívání důvěry, nedostatku zkušeností, atd.), úcta k lidský právům, diskrétnost i hledání zájmu veřejnosti, vysoká úroveň profesních standardů, atd. HORŇÁK, P.: Etické atribúty reklamy, propagácie a public relations v marketingovej komunikácii. In Otázky žurnalistiky, 2001, XLIV, č. 1 – 2, s. 36.

Vztahy s veřejností jako komunikační disciplína

V rámci propagace jako řízené komunikace zajímají klíčové místo vztahy s veřejností. Obecně se jako její základné složky

uvádějí human relations (vztahy uvnitř instituce, jako i nábor nových zaměstnanců), press relations – media relations (vztahy s médii), corporate identity (identita firmy, image, nástrojem je i tzv. corporate dizajn manuál, corporate culture – firemní kultura, atd.) a sponzoring, lobing, spin-doctoring (využívání profesionálních publicistů na šíření pozitivního obrazu firmy ve veřejnosti).

Pokud zprávou reagujete na nějakou událost, ve firmě, na pracovišti nebo v jazykové komunikaci vlastního myšlení, vystihuje komunikační cyklus i tato komunikační spirála: - červený bod je událost, na kterou reagujeme (např. krize)

- oranžový až fialový směr je vnitřní komunikační okruh (na pracovišti, v rodině, v mysli), modrý okruh je vnější komunikace ve veřejnosti, v médiích, psaná nebo jiná jazyková komunikace... Tento model se používá také v řízení krizové komunikace ve třech stupních:  Krizová odpověď (anotace, hlavička)  Zotavení  Prevence Kvalitní PR jsou vždy cyklickou činností!


Někdy se PR realizuje v praxi jako interní a externí komunikace. Mezi prostředky interní komunikace patří

teambuilding, porada, mítink, shromáždění, leták, nástěnka, podnikový časopis, propagační předměty, soutěže, kurzy a školení, zaměstnanecké výhody a další. Externí komunikace, a speciálně komunikace (práci) s médii se rozděluje na aktivní a pasivní (reaktivní) přístup.


Aktivní přístup znamená inciativu a stimulování médií, formulování myšlenek, koncepcí, obsahů a starostlivost

o vztahy s novináři. Tam patří i organizování různých akcí, eventů pro ně a také novinářský kit (balíček), který obsahuje: kontakty na představitele společnosti, nebo na mluvčího, informace o společnosti (historii, životopisy ředitelů, manažerů, popis produktů a služeb), fotografie, tiskové zprávy nebo PR článek (i v různých jazycích), případně i propagační předměty.


Pasivní (reaktivní) přístup je odpovědí na požadavek médií a jednak vyžaduje perfektní připravenost, jednak hotové PR

materiály, nebo obsahy určené pro média (třeba vytipovaných i vhodných a nevhodných mluvčích, atd.).

Hlavní nástroje Public relations můžeme obecně rozdělit na: • publikace: výroční zprávy, brožury, články, audiovizuální materiály a firemní magazín, web, blog, atd.

• akce – eventy: propagace firmy mezi zaměstnanci i novináři, akce pro veřejnost (např. charitativní, sportovní) • zprávy: vyhledávat, tvořit a publikovat zprávy o firmě, sledovat zpětnou vazbu • projevy: trénink psaní nebo řečnictví od profesionálů • služby veřejnosti: třeba věnování peněz nebo darů na dobročinné a charitativní účely • identifikační média: zabezpečují jednotný image společnosti (corporate identity)

Informační cesty (média) jsou pro PR pracovníka kontrolovatelné (obsah vznikající v společnosti) nebo nekontrolovatelné (obsah šířený masmédii). Mluvené slovo (oficiální i neoficiální informace – šeptanda), projevy, veřejná vystoupení – to vše může být efektivní ukázkou schopnosti firmy prezentovat se, ale vystoupení, nebo řečník se dá také objednat – v tzv. řečnických

kancelářích (speaker´s bureaus).

Ovládnout psané slovo a publikování v tisku je tradiční komunikační dovednost a vyžaduje si pochopení a znalost teorie komunikace i teorie mediální komunikace, ale především znalost publika. Jedna brazilská studie identifikovala pět typů čtenáře:

• instrumentální čtenáři (instrumental readers): získávají z tisku informace, aby rozuměli tomu co a proč se děje, je to pro ně užitečné • tvůrci názorů (opinion makers): tisk jim pomáhá se rozhodovat a pochopit myšlení jiných • čtenáři pro potěšení (pleasure readers): je to pro ně

příjemný zvyk, potěšení, rituál • posilovači ega (ego boosters): informovanost považují za

výhodu, náskok, výhru, vytváření tak dojem na jiné • listovači (scanners): žádný motiv není dostatečně silný na

to, aby patřili do některé kategorie

News relases, press relases, tiskové zprávy je možné doručit i přes tiskovou agenturu – mnohé mají speciální PR servis. Jedna z nejstarších a největších je PR Newswire, funguje od roku 1954, podobně fungují i rozhlasové news relases, automatické telefonické bulletiny, oznámení ve veřejném zájmu (PSA: public service announcement v USA), nebo video news relases a satelitní mediální túry (v USA hlavně v

prezidentských volbách).

V PR by měli cyklicky probíhat činnosti: plánování a stanovení cílů, průzkum, stanovení strategie a programu, pak i metod realizace a uskutečnění programu a nakonec hodnocení výsledků a monitoring.

Působení médií na publikum, vysílání, se označuje pojmem broadcasting (široké působení), PR můžeme označit jako narrowcasting (úzké působení) a znamená to, že tento marketingový nastroj poskytuje o mnoho přesnější

komunikaci s veřejnosti, jemnější a citlivější nástroj působení na lidské chování.

Každá komunikace však musí překonat tři základní úskalí: • selektivní pozornost: příjemce nevěnuje pozornost jedinému médiu, řešením je atraktivita poselství • selektivní zkreslení: příjemce si obsahy interpretuje různě, řešením je jednoduchost a jednoznačnost poselství • selektivní zapamatování: příjemce si nezapamatuje celý obsah, řešení je opakování poselství

Pomůcka 7C efektivní komunikace: 1. Credibility: důvěryhodnost poselství, kompetentnost zdrojů 2. Context: reálnost poselství, konkrétní situace 3. Content: obsah – odpovídá poselství hodnotám příjemce? 4. Clarity: jasnost a srozumitelnost 5. Continuity & Consistency: kontinuita a konzistence poselství 6. Channels: kanály, které příjemce respektuje; ke kterým má vztah 7. Capability: schopnosti příjemce

Obrácená pyramida a zpravodajské otázky (5W 1H) • 5 W a 1 H v angličtině znamená kdo, co, kdy, kde, proč a jak (who, what, when, where, why and how) a tvoří základní informace ve zprávě (sdělení), které chceme zprostředkovat nebo dostáváme. Zamyslete se nad tím, co přesně chcete zprávou sdělit a konkrétní informace uveďte jasně – tvoří nejen hlavičku zprávy o vaší komunikaci, ale zůstává v komunikačním oběhu i tehdy, pokud se celé sdělení zkracuje, protože se postupuje od konce – od nejmíň důležitých informací. zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Inverted_pyramid

Teorie obrácené pyramidy a zpravodajských otázek (5W 1H) • Napište zprávu (sdělení) v rozsahu dvě až tři věty a použijte

princip obrácené pyramidy (seshora dolu) tak, že nejdůležitější informace budou na začátku. • Zpráva v tomto stylu se někdy nazývá i sumář novinové hlavičky nebo anotace – tento princip psaní se v angličtině označuje jako BLUF: "Bottom Line Up Front“ • Zpráva se může končit „výkopem“ (kicker) – závěrem, který má být následován konáním, akcí, popsanými v článku po přečtení „pyramidové anotace“.

Účinky masové a mediální komunikace

Především lze účinky médií rozdělit na procesy krátkodobé a dlouhodobé změny. Z těch krátkodobých uvádí Dennis McQuail následující: „účinky kognitivní (týkající se poznávání a tvorby názorů), afektivní (vztahují se k postojům a pocitům), a dopady na jednání.“

McQuail rozděluje účinky na krátkodobé a dlouhodobé a na záměrné či neplánované. Mezi krátkodobé plánované účinky podle něj patří individuální odezva, mediální kampaň, dozvídání se zpráv. Mezi dlouhodobé plánované účinky patří šíření pokroku, šíření zpráv, šíření inovací, distribuce vědomostí. Mezi krátkodobé neplánované účinky McQuail zařazuje individuální reakce, kolektivní reakce a mezi dlouhodobé neplánované účinky zařazuje sociální kontrolu, socializaci, vyznění události, definování reality, institucionální změnu, kulturní změnu.

Krátkodobé plánované účinky: individuální odezva, mediální kampaň, dozvídání se zpráv

Krátkodobé neplánované účinky: individuální reakce, kolektivní reakce

Dlouhodobé plánované účinky: šíření pokroku, šíření zpráv, šíření inovací, distribuce vědomostí

Dlouhodobé neplánované účinky: sociální kontrola, socializace, vyznění události, definování

reality, institucionální změna, kulturní změna Které a jak ovlivňuje PR?

Publikum masové a mediální komunikace Původ publika v lidech

Lidé se sdružují z různých důvodů a s různým cílem. Tak se třeba sejdou občané malého města a vytvoří veřejnou sféru, nebo věřící v kostele za účelem slavení rituálu, nebo etnická menšina s podobným záměrem. Podobně se sejdou příznivci nebo odpůrci politické strany nebo jiné instituce a jsou schopni a připraveni jednat. Mezi jednotlivými členy publika existují vztahy a vazby, stejně

tak mezi publikem a médiem.

Tento typ publika se vyznačuje nějakým druhem členství a má sklon aktivně reagovat na mediální komunikaci (čím se spíš přibližuje charakteristikám skupiny – viz H. Blumer). Jiným typem publika je seskupení lidí se stejným vkusem (rybáři, zahrádkáři, atd.). Není to již publikum jako sociální skupina, ale soustava jednotlivců se společnou preferencí, „spotřebitelským chováním“.

Původ publika v médiích Kultura vkusu – seskupení lidí se stejnou preferencí, kterou ale vytváří médium, mediální komunikace (fanklub seriálu, hudebního stylu, mediální celebrity, atd.). Toto publikum má charakteristiky mediálního – masového publika: rozptýlenost, (relativní) anonymitu, nestálost (proměňuje se v čase – podle aktuálních preferencí: Esmeralda versus Manuela). Podle Fiskeho to ukazuje plodnou sílu publika, publikum si zvýznamňuje mediální materiály, lidé je nechávají prožívat i mimo média – v realitě (třeba módním napodobováním). Publikum kanálu, média, značky je cílem marketingových aktivit (budování důvěry, loajality, předvídatelnosti).

Charakteristika masové komunikace a masového publika: 

asymetrie, ztráta zpětné vazby



neosobnost, selektivita



rozsah, dosah, permanentnost



jednosměrný tok (názorový vůdce)



standardizovaný obsah, symboly (produkty)



profesionalita komunikátorů (instituce)



technická závislost, komplexnost (kódování, dekódování)





společenské důsledky (agenda setting, sociální konstrukce reality...) nízké nároky (nejnižší společný jmenovatel)

Aktivní a pasivní publikum Podle J. Ftorka se rozlišuje aktivní a pasivní publikum: aktivní – filtruje mediální obsah a kriticky si vybírá (diskomunikace, opoziční čtení, mediální kompetence), používá vlastní interpretaci, dekóduje, řídí se vlastní zkušeností (epistemické kompetence), má vzdělání (gramotnost), je interaktivní. pasivní – bezbranné Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 159.

Publikum jako trh je předmětem inzerce a marketingové komunikace (reklama, PR). Je spíše objektem a pasivní složkou plánů, strategií.

Publikum jako trh: • množina individuálních spotřebitelů, • je vymezené ekonomickými kritérii, • mezi členy trhu nejsou žádné vnitřní vazby, • neexistují žádné sociální anebo normativní vztahy ke komunikačnímu zdroji, • neexistuje vědomí identity publika,

• výzkum se zaujímá o velikost trhu a individuální chování jeho členů. Luha, Marián. Masová komunikácia na zjedenie. [online] www.masmedialne.info, 5. 3. 2013. Dostupné elektronicky na: http://www.masmedialne.info/marian-luha-masovakomunikacia-na-zjedenie-vyskum/

Mediální publikum J. Ftorek uvádí vztah mezi médii, jejich publikem a inzerenty: vysoká čtenost, poslechovost, sledovanost = vyšší příjem z inzerce = vyšší zisk Sleduje se: • prodaný počet výtisků vs. nezávisle ověřený náklad (remitenda-neprodané, rozpoznání značky/image, atd.) • čtenost (stupeň identifikace), poslechovost, sledovanost – hodnocení (rating), „jenž udává procentuální počet diváků, kteří poslouchali nebo sledovali v daný čas konkrétní pořad (ze všech, kdo mají funkční přijímač)“ • celkový podíl na trhu (share) – podíl ze všech, kteří „měli v daném čase zapnutý přijímač a sledovali nebo poslouchali konkrétní pořad“ Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada,

Mediální publikum

příklad na rating http://mediamania.tyden.cz/rubriky/statistiky/top-porady/sledovanost-televiznich-poradu27-3-2015_337794.html

Mediální publikum

příklad na share (podíl) http://mediamania.tyden.cz

Účinky masových médií

Individuální prvky: • emocionální charakteristika • vzdělání • socio-ekonomické postavení • posouzení důvěryhodnosti zdroje (dvoustupňový tok) • dostupnost alternativních informací • kvalita informace • zkušenosti a psychický stav příjemce (podnět-reakce – percepce – recepce)

Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 160-161.


Trojúhelník důvěryhodnosti podle J. Ftorka Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 161.


Kvalita – důvěryhodnost informace (zdroje) • aktuálnost • forma podání (styl projevu) • kulturní status média (rámcování, soukromé vs. veřejnoprávní médium) • technické možnosti vysílače (šum, digitální přenos, atd.) • slučitelnost vysílaných estetických, ideologických a jazykových kódů s kódem příjemce

Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 161-162.


Prostředí příjmu • zkušenost příjemce: věk, vzdělání, sociální postavení, praxe, pohlaví • momentální fyzická a psychická kondice (selektivita) • přístupem ke kódu podavatele (gramotnost a existence přijímače; anténa a přenosová soustava) • slučitelnost kódů (politický, mravní, jazykový, atd.)

Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 163.

Účinky masových médií Dostupnost alternativních informací • zdrojem jiné než mainstreamové média, názoroví vůdci, blízké osoby, svědek události • rychlost – informování (i profitu) – probírání informací, propaganda, PSYOP, atd. • sdělení může vyvolat množství účinků, protože prostředí, kam sdělení proniká, je silně proměnlivé a neurčité „Čím je důvěryhodnější zdroj sdělení a čím méně existuje protichůdných alternativních zdrojů informací (včetně vlastní zkušenosti recipienta), tím je

větší pravděpodobnost, že sdělení vyvolá stejný, rovnoměrný účinek a požadované, podavatelem preferované chování na straně.“ Ftorek Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. Třetí, rozšířené vydání. Praha: Grada, 2012. 224 s. ISBN 978-80-247-3926-7. s. 163.

Přesvědčování: Analýza chybných argumentací Neformální logika ukazuje zejména možnosti nekorektní argumentace. Za chybnou, tzn. nekorektní argumentaci se považuje ten způsob vyvozování, který se odchyluje od pravidel formální logiky.

Přehled chybných argumentací: • Kvazi-argumentace • Argumentace s jazykovými vadami • Logicky chybné argumentace • Argumentace s chybějícími argumenty • Argumentace s presumptivní nebo komplexní otázkou • Slabě induktivní argumentace • Argumentace se zmanipulovatelnou tezí • Argumentace s chybnými argumenty podle NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007. E-výuka pro logiku. [online] Dostupné elektronicky: http://snug.ic.cz/index.htm#

Analýza chybných argumentací – Kvazi-argumentace 

Kvazi-argumentace neboli využití psychologických prvků je způsobem nekorektní argumentace.



Mezi kvazi-argumentaci patří:

• Vyhrožování, neboli argumentace „holí“ • Vydírání působením na city • Společenský apel • Individuální apel neboli argumentace k člověku • Argumentace dovoláním se autority

podle NYTROVÁ, Olga - PIKÁLKOVÁ, Marcela. Etika a logika v komunikaci. Praha: UJAK, 2007. E-výuka pro logiku. [online] Dostupné elektronicky: http://snug.ic.cz/index.htm#

Analýza chybných argumentací – Kvazi-argumentace Vyhrožování, neboli argumentace „holí“ Může být fyzické i psychické, oba druhy nesou souhrnně název „argumentace holí“

(agrumentum ad baculum). Fyzické vyhrožování, slovní nebo skutečné, je nejprimitivnější formou kvazi-argumentace. Prvkem ovlivnění je strach z fyzické/tělesné újmy. Psychické vyhrožování je mírnější formou, pořád jde však o vyhrožování. Prvkem ovlivnění je strach z odepření něčeho, co považuje daný systém za důležité. Běžné formulace vyhrožování: „Když mi nepůjčíš ..., tak …“ „Když mi nedovolíš ...“ „Když nebudeš souhlasit s ...“ „Jestliže mi dáte pětku, budu doma potrestán“ Forma: Jestliže negace (tvrzení A, tj. to co chce argumentující dosáhnout), pak (tvrzení B, tj. vymodelování strachu).


Analýza chybných argumentací – Kvazi-argumentace Vydírání působením na city Odlišné od psychického vyhrožování. Citové vydírání patří k častým prostředkům vynucovaných důkazů pozornosti, náklonnosti či lásky. Používá formu „medu“ ne

„biče“. Běžné formulace citového vydírání: „Jestli mě máš opravdu rád(a), tak ...“

„Na důkaz své náklonnosti uděláš ...“

„Jestliže mě opravdu vnímáš, pak ...“

Když je pro tebe důležitý ten zápas, tak…“

Forma: Jestliže (tvrzení A, tj. formulace hodnoty), pak (tvrzení B, tj. čeho chce argumentující dosáhnout).


Analýza chybných argumentací – Kvazi-argumentace Společenský apel Využívá při argumentaci zejména vlastnosti těch, kterým je argumentace určena, s cílem dosáhnout přístupnosti k přijímání argumentů či protiargumentů. Společenský apel lze vést přímou výzvou My/Vy jako Češi, křesťané, zemědělci, ... Společenský apel lze vést působením na vlastnosti společné skupině Kdo je mladý a kdo se rád moderně obléká, ten ... (módnost, mladost) Forma: Každý prvek množiny má danou vlastnost. Každý (mladý člověk se rád obléká). Já jsem (mladý člověk). Já se (rád oblékám).


Analýza chybných argumentací – Kvazi-argumentace Individuální apel (argumentace k člověku) Útok na ty, se kterými nebo proti kterým se argumentuje, způsobem hledání v nějakém tvrzení třeba jen zdánlivého rozporu s něčím, co dotyčný pronesl nebo tvrdil, či jen připustil dříve, nebo s čím se ztotožňuje. Nejčastějšími prostředky takového argumentování jsou urážka, podezírání a obviňování.

Argumentace dovoláním se autority Běžné formulace dovolání se autority:

„tatínek/maminka říká, že ...“ „pan učitel povídal, že ...“ „podle našeho ředitele/ministra ...“ „každé dítě ví ...“ „jak jistě víte, jsem ...“ „jak jste se mohl přesvědčit, ...“ „při vašem vzdělání ...“

(jako autorita může být použita třetí osoba, řečník sám i oponent)


Analýza chybných argumentací – Argumentace

s jazykovými vadami Mezi argumentaci s jazykovými vadami patří: • používání víceznačných slov • používání víceznačných vět • používání záměn částí a celku

• záměna významu tvrzení zdůrazněním slov, chybnou interpretací slovních tvarů


Analýza chybných argumentací – Argumentace s jazykovými vadami Mezi argumentaci s jazykovými vadami patří: • používání víceznačných slov Aristoteles: „Protože dobro je to, co musí být, ale protože zlo musí být také, tak zlo je

vlastně dobro“ Musí být (je použito ve dvou významech) 1. to, co má být. 2. to, co je nevyhnutelné. Rok co rok se počet propadlých žáků na naší škole zmenšuje. 50% propadlých žáků v roce 1990 nemusí být více než 33% propadlých žáků v roce 1991.



s jazykovými vadami Mezi argumentaci s jazykovými vadami patří: • používání víceznačných vět „Žák přesvědčil učitele, že nezná logiku a že není proto dostatečně inteligentní“. Kdo nezná logiku není z tohoto tvrzení zřejmé.

Věštba kněžky Pýthie pro krále Kroisa: „Překročíš-li Halys, zničíš velkou říši“ (neřekla jakou říši)


Analýza chybných argumentací – Argumentace s jazykovými vadami Mezi argumentaci s jazykovými vadami patří:

• používání záměn částí a celku Vadná záměna částí a celku – chybné složení, chybné rozložení. Víme, že sodík a chlór jsou atomovými částicemi kamenné soli. Protože víme, že sodík a chlór jsou smrtelně jedovaté, tím také víme, že i kamenná sůl je smrtelně jedovatá. (chybné složení) Kamenná sůl je nejedovatá sloučenina, proto i její elementární prvky sodík a chlór jsou

nejedovaté. (chybné rozložení)


Analýza chybných argumentací – Argumentace s jazykovými vadami Mezi argumentaci s jazykovými vadami patří: • záměna významu tvrzení zdůrazněním slov, chybnou interpretací slovních tvarů „Protože máš moje peníze ....“

Může znamenat můžeš jít nakupovat (důraz na máš peníze) nebo nemáš co chodit nakupovat (důraz na moje peníze) „XY je právní stát, protože v něm platí zákon.“ (chybná interpretace slovního

tvaru, zákon ve smyslu právo, tj. soubor právních norem.)


Analýza chybných argumentací – Logicky chybná argumentace Argumentace, ve které teze nevyplývá z předpokladů. Nesprávně postavený argument. Dá se dokazovat protipříkladem. „Každý, kdo zná logiku, je inteligentní.“ „Někteří žáci naší třídy jsou inteligentní.“ „Někteří žáci z naší třídy logiku znají.“



s chybějícími argumenty Jsou vynechány předpoklady, které jsou nepravdivé a po jejichž doplnění by byla chybnost celých argumentací patrnější. „Protože je studentem filozofické fakulty, má stipendium.“ (zamlčený předpoklad Každý student filozofické fakulty má stipendium, který je nepravdivý.) „Protože bere dětské přídavky, je ženatý /je vdaná.“ (ne každý, kdo je ženatý/vdaná bere dětské přídavky)



s komplexní otázkou „Kouříte a pijete kávu?“ Když odpovíte NE, je jasné co z možností vlastně platí? Komplexní otázka na pravdivost složeného výroku, konkrétně konjunkce. Komplexní otázka na pravdivost složeného výroku, disjunkce


Analýza chybných argumentací – Slabě induktivní argumentace Unáhlené zobecňování Po přistižení českého turisty při krádeži ve Vídni se začaly objevovat česky psaná upozornění, že krást se nemá. Tezi, že všichni Češi kradou nelze obhajovat tvrzením, že někteří Češi byli přistiženi při krádeži. Vynechávání informací Neurčitý subjekt (kdo, co přesně) Neurčitý predikát (jak) Srovnání (ve srovnání s čím) Úsudky (kdo tak usuzuje, na jakém základě tak

usuzuje) Nominalizace (dotaz na chybějící informaci návratem ke slovesu)


Analýza chybných argumentací – Slabě induktivní argumentace Zobecňování informací Podmíněnost mohu/nemohu (co Vám brání, co by se stalo, kdybyste to udělali). Podmíněnost musím/nesmím (co by se stalo, kdybyste to udělali/neudělali). Obecné výroky - všeobecné kvantifikátory (dotaz na výjimku, stalo se vůbec někdy, že…) Zkreslování informací Neurčité předpoklady (proč si myslíš, že…) Příčina a následek (jak přesně toto způsobuje toto)

Pomyslné čtení myšlenek (jak víš, že…)


Děkuji za pozornost!

PhDr. Peter Jan Kosmály, PhD. V případě nejasností mě kontaktujte na: [email protected]

Teorie a praxe PR. Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů PhDr. Peter Jan Kosmály, Ph.D

Recommend Documents