Teoretické modely ošetřovatelství

Teoretické modely ošetřovatelství

Model -vzor něčeho, návrh ( napodobenina), šablona

Model -vzor něčeho, návrh ( napodobenina), šablona

Ošetřovatelský model -vzorové schéma,které v konkrétních podmínkách (společenských, kulturních, ekonomických) dává návod jak koncepci ošetřovatelství realizovat v praxi.

Ošetřovatelské modely -hledají teoretické cesty jak dosáhnout cílů ošetřovatelství

Ošetřovatelské modely -hledají teoretické cesty jak dosáhnout cílů ošetřovatelství

-charakterizují vztahy mezi ZDRAVÍM ~ PROSTŘEDÍM ~ ČLOVĚKEM(nemocným) ~ OŠETŘOVATELSKOU PÉČÍ (sestrou)

Ošetřovatelské modely -hledají teoretické cesty jak dosáhnout cílů ošetřovatelství

-charakterizují vztahy mezi ZDRAVÍM ~ PROSTŘEDÍM ~ ČLOVĚKEM(nemocným) ~ OŠETŘOVATELSKOU PÉČÍ (sestrou)

fi-abstraktní rámce, které pomáhají sestrám: ● plánovat ošetřovatelskou péči ● zjišťovat problémy vztahující se ke klinické praxi ● studovat výsledky ošetřovatelských činností a zásahů ● odráží podstatu ošetřovatelství

Ošetřovatelské modely Ošetřovatelský model není jednou pro vždy daná teorie, ale rozvíjející a měnící s způsob uspořádání myšlení a ošetřovatelské činnosti, jež odráží postoje, metody a cíle ošetřovatelství. (Lemon 1)

Ošetřovatelské modely 1. Abdellahové 2. Gordonové 3. Hendersonové 4. Johnsonové 5. Kingové 6. Leiningerové 7. Levineové 8. Neumanové 9. Nightingaleové 10. Oremové 11. Orlandové 12. Peplauové 13. Rogersové 14. Roperové 15. Royové 16. Watsonové 17. Widenbachové

Modely v současnosti aktuální:

Gordonové, Hendersonové, Leiningerové, Watsonové

Marjory Gordon

Virginia Henderson

Madeleine Leininger

Jean Watson

1. Koncepční model Abdellahové (model 21 problémů ošetřovatelství) Faye G. Abdellah navrhla klasifikační rámec pro určení problémů sester/porodních asistentek založený na myšlence, že ošetřovatelství je převážně orientováno na zdravotní potřeby. Její hlavní úsilí bylo zaměřeno na odlišení ošetřovatelství z pouhé medicínské orientace na nemoc. Její klasifikační rámec zahrnuje 21 ošetřovatelských problémů. (Kim,1999)

2. Koncepční model Gordonové (model funkčního typu zdraví) Marjory Gordon stanovila základní strukturu modelu pomocí 12 oblastí, z nichž každá představuje funkční nebo dysfunkční součást zdraví (zdravotního stavu) člověka, podle nich sestra nebo porodní asistentka získává potřebné informace: 1. Vnímání zdraví 2. Výživa a metabolismus 3. Vylučování 4. Aktivita – cvičení 5. Spánek a odpočinek 6. Vnímání, citlivost a poznávání

7. Sebepojetíí a sebeúcta 8. Role – mezilidské vztahy 9. Sexualita 10. Stres 11. Víra – životní hodnoty 12. Jiné

Model vyhovuje ošetřovatelské praxi, ale i vdělávání a výzkumu, je výsledkem grantu, který byl v 80. letech min. století financován vládou USA.

3. Koncepční model Hendersonové (model udržování-opory) „Jedinečnou funkcí sestry je pomáhat člověku, nemocnému nebo zdravému,provádět činnosti přispívající k udržení nebo návratu zdraví, případně klidné smrti, které by prováděl bez pomoci, kdyby měl potřebnou sílu, vůli a znalosti. A dělá to tak, aby mu pomohla co nejrychleji dosáhnout samostatnosti.“

(Virginia Henderson: The nature of nursing, 1966)

Hlavním cílem ošetřovatelství je udržet člověka maximálně soběstačného, nezávislého, aby byl schopen hodnotně žít. V případě, že nemá potřebnou sílu, vůli a znalosti, pomáhá sestra vhodnou ošetřovatelskou péčí.

(Virginia Henderson: Basic principes of nursing care, 1960)

Prvky základní ošetřovatelské péče dle Hendersonové:

1. Normální dýchání 2. Adekvátní strava a pití 3. Vylučování 4. Pohyb a udržování tělesné polohy /držení těla/ 5. Spánek a odpočinek 6. Výběr vhodného oděvu – oblékání, svlékání 7. Udržování tělesné teploty, přizpůsobení se prostředí 8. Udržování tělesné hygieny, upravenost, ochrana pokožky 9. Vyvarování se nebezpečí z okolí, zabránit zranění jiných 10. Komunikace s okolím, vyjádření emocí, potřeb, obav 11. Konání pobožnosti podle vlastní víry 12. Práce na něčem, co je smysluplné a dává uspokojení z výsledků práce 13. Hry nebo účast v různých formách rekreace 14. Učit se, objevovat nebo uspokojovat zvědavost, která vede k normálnímu vývoji osobnosti a zdraví

Myšlenky Hendersonové a její definice ošetřovatelství jsou aktuální dodnes. Její model lze použít k posouzení potřeb klienta jak v domácí, tak nemocniční ošetřovatelské péči

Všechny lidské bytosti mají stejné potřeby bez rodílu rasy, kultury, pohlaví a věku, tempramentu, intelektu. V. Henderson

4. Koncepční model Johnsonové (model behaviorální systémový) Prakticky je behaviorální systémový model Johnsonové vhodný např. u klientů u nichž je zdravotní problém zaměřen na změnu dosavadního chování ( u drogově závislých, u kuřáků, u poruch příjmu potravy apod.) Je tvořen 7 podsystémy, všechny spolu vzájemně souvisí, stres může změnit klientovi vzory chování a vyvolat narušení rovnováhy. Cílem ošetřovatelské péče je změna směrem k opětovné rovnováze, redukcí stresorů a podporou obranných schopností osoby.

Sedm podsystémů behaviorálního modelu 1. Subsystém shromažďování: patřit někomu, souviset s něčím, dosáhnout blízkosti, budovat sociální vztahy, sounáležitost. 2. Subsystém úspěchu: zdokonalovat a kontrolovat sebe sama nebo své prostředí, dosáhnout zlepšení, vytvářet intelektuální, fyzické, sociální dovednosti 3. Subsytém závislosti: udržet zdroje prostředí směřující k pomoci, podpoře, bezpečnosti, důvěře, pozornosti 4. Subsystém agresivity: chránit sebe sama nebo chránit ostatní od skutečného nebo představovaného ohrožení osobami, dosáhnout sebeochrany a schopnosti prosadit se 5. Subsystém vylučování: vylučování extrétů a biologických látek z těla 6. Subsystém příjmu potravy: Získat potřebné zdroje, udržet integritu organismu a stav spokojenosti 7. Subsystém sexuality: plnit očekávání v sexuální oblasti, uspokojovat biologické i sociální faktory ovlivňující adekvátní sexuální chování

5. Koncepční model Kingové (model interačních systémů) Interační proces, ve kterém sestra či porodní asistentka společně s klientem zpracovává informace, komunikuje, což vede k činnosti, která vyústí do reakcí, pokud nedojde k narušení. Společně vytýčí cíle, prostředky k jejich dosažení a činnosti provedou.

Kingová definuje prvky interakčního procesu takto: akce vzniká při setkání klienta se sestrou, seznámení se situací, podmínkami, motivací, stanovení cílů reakce = způsob, jakým klient příp. sestra reagují interakce = vzájemná komunikace transakce = dosažení shody, cíle McEwen, 2002

6. Koncepční model Leiningerové (teorie transkulturní péče) „Lidé mají právo mít vlastní kulturní hodnoty, víru a potřeby. Pokud sestry poskytují svým klientům kvalitní službu, musí poskytovat takovou péči, která bude toto právo respektovat. Tedy poskytovat lidem rozdílných kultur kulturně specifickou a všestrannou péči v podpoře zdraví, blaha či pomoci jim čelit nepříznivým okolnostem, těžkostem, smrti kulturně vhodnými způsoby.“

Leininger, 1991

Teorie transkulturního ošetřovatelství je známa pod označením „model vycházejícího slunce“.

Schéma modelu Leiningerové - „Model vycházejícího slunce“

7. Koncepční model Levineové (konzervativní model) Myra Estrin Levine oceňuje holistický přístup k ošetřovatelské péči o všechny lidi, zdravé i nemocné. Oceňuje jedinečnou individualitu každé osoby. „Příčina ohrožení osobní celistvosti nebo integrity spočívá ve vnějších podmínkách. Vnitřní rovnováha organismu trvale závisí na zevních silách.“ Levine, 1991

8. Koncepční model Neumanové (model systémů zdravotnické péče) Vychází z reakcí pacienta na stresory. Pacientovo vnímání stresových faktorů, jeho reakce a přizpůsobení se jim jsou hodnoceny ve vztahu k faktorům fyziologickým, sociologickým, kulturním, vývojovým a spirituálním. Podle Neumanové „ošetřovatelská péče posiluje odolnost člověka pomocí přirozených i naučených reakcí nemocného na stresor a to prostřednictvím ošetřovatelského procesu - ošetřovatelské diagnózy, stanovení cílů a zákroků, které vedou k optimální ošetřovatelské péči.“

9. Koncepční model Nightingaleové (ošetřovatelská teorie zaměřená na prostředí) Podle Nightingaleové: „Ošetřování mělo by kromě podávání léků znamenati vhodné a rozumné užívání čerstvého vzduchu, světla, tepla, čistoty a používání přiměřených a vybraných pokrmů. Dobré ošetřování zakládá se na bedlivém pozorování rozličných jednotlivostí. Ošetřovatelka vede nemocného ke všemu, co jest mu prospěšno.“ Nightingaleová vytvořila ideu ošetřovatelství založenou na vztahu člověka, jeho zdraví a prostředí. Její ošetřovatelské principy jsou platné dodnes, přestože žijeme ve společnosti na vyšší sociální i ekonomické úrovni.

Schéma modelu Nightingaleové

10. Koncepční model Oremové (model sebepéče) „Člověk má přirozenou schopnost o sebe pečovat, přispívat osobně ke svému zdraví a vytvářet pro sebe pocit dobré pohody. Tyto činnosti člověka jsou ovlivňovány jeho věkem, schopnostmi a společensko-kulturním prostředím. V případě neschopnosti sebepéče je nutný ošetřovatelský zásah.“ (Orem, D. E.: Nursing Concepts of practice, 1991) Sebepéče je zaměřena na šest základních oblastí: 1. Dostatečný a pravidelný příjem potravy, vody a vzduchu 2. Uspokojivé funkce vylučování moči, stolice a potu 3. Rovnoměrné rozložení činnosti a odpočinku 4. Rovnováha mezi samotou a sociální interakcí 5. Rovnováha mezi bezpečím, jistotou a hrozícím nebezpečím 6. Normální bytí, existence, blaho

11. Koncepční model Orlandové (model dynamického interakčního procesu) Ida Jean Orlando se ve své teorii soustřeďovala na tři oblasti ošetřovatelské profese: 1. vztah mezi klientem/pacientem a sestrou 2. profesionální roli sestry 3. rozvoj ošetřovatelského poznání

„Ošetřovatelství dle Orlandové je unikátní směr k přímému kontaktu s klientem/pacientem v oblasti sociální i komunikativní, je to interakční proces, jak poskytnout útěchu v nouzi nebo napomoci získat pocit pohody.“ (Orlando,1990)

12. Koncepční model Peplauové (model interpersonálních vztahů) Hildegard E. Peplau: „Ošetřovatelství je významný terapeutický interpersonální proces, který působí v součinnosti s dalšími procesy, které lidem umožňují navrácení zdraví.“ Model k uspokojování potřeb bio-psycho-sociálních a bezpečí v interpersonálních vztazích.

13. Koncepční model Rogersové (model jednotných lidských bytostí) Martha E. Rogers vidí klienta jako člověka v životním prostředí, kde každá hmotná částice vytváří ve svém okolí určité pole(energetické, ekologické), v němž dochází k interakci. Cílem je dosažení maximálního zdravotního potenciálu a pomoci klientovi tak, aby se přizpůsoboval zevním podmínkám prostředí bez komplikací.

14. Koncepční model Roperové (model vycházející ze životních aktivit klienta) Nancy Roper zdůrazňuje význam pacientovy schopnosti provádět samostatně činnosti denního života. Každý člověk je zapojen do těchto činností prostřednictvím svého „životního rozpětí“. Během života se člověk pohybuje od úplné závislosti k úplné nezávislosti vzhledem k věku, zdravotnímu stavu a dalším okolnostem. Roperová sestavila 12 základních životních aktivit: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Udržování bezpečného okolí Komunikace s okolím Dýchání Jídlo a pití Vylučování Osobní hygiena a oblékání

7. Kontrola tělesné teploty 8. Pohyb 9. Práce a hry 10. Projevy sexuality 11. Spánek 12. Umírání

15. Koncepční model Royové (model adaptační) Callista Roy: „Klient je chápán jako příjemce ošetřovatelské péče, jako biopsychosociální bytost, která je v neustálém kontaktu s prostředím.“ „Zdraví je stav a proces bytí a stávání se integrovaným a celistvým.“ Tento model má pět základních prvků, které sestra bere při volbě nejvhodnější ošetřovatelské péče v úvahu: 1. 2. 3. 4. 5.

Příjemce ošetřovatelské péče (klient) Zdraví Prostředí Cíl ošetřovatelské péče Sesterské aktivity

Na základě zhodnocení nemocného stanoví sestra ošetřovatelské diagnózy, vypracuje plán péče, kterou po provedení zhodnotí. Návrh ošetřovatelské péče plánuje ve spolupráci s nemocným, aby péče skutečně směřovala k podpoře jeho adaptace.

16. Koncepční model Watsonové (model humanistické péče) Jane Watson stanovila deset faktorů humanistické ošetřovatelské péče orientovaných na podporu zdraví: 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Formování systému hodnot Pocit víry, naděje, optimismu a důvěry Pěstování citlivého postoje k sobě a k ostatním Důvěra v pomoc – účinná komunikace, empatie Vyjádření pozitivních i negativních citů Tvořivý přístup k ošetřovatelské péči, tvořivá metoda ošetřovatelského procesu 7. Vzájemné učení a postupný přesun zodpovědnosti za dobré zdraví na klienta 8. Pomoc klientovi zvládat změny prostředí (i vnitřního) 9. Pochopení a podpora při uspokojování lidských tělesných, sociálních, emocionálních a spirituálních potřeb 10. Citlivost k pochopení sebe a ostatních

17. Koncepční model Wiedenbachové (model umění pomoci na základě předpisové teorie) Podle Erstine Wiedenbach závisí úspěch ošetřovatelské praxe na sestře/porodní asistentce, na příjemci – klientovi, na cíli, prostředcích a rámci. Teorie je vhodná pro individuální ošetřovatelskou péči, tedy pro jednotlivce, ne pro skupiny. Model je možné využít jak v nemocnici, tak v komunitě, ale především u těhotných žen a matek. Při získávání informací o klientově potřebě pomoci vychází model ze tří hlavních zásad: 1. Zásada shody a neshody(hodnocení klienta sestrou) 2. Efektivní vytrvalosti pomoci klientovi 3. Zásada rozšířené péče(kdy se obrátit o další pomoc)

Použitá literatura: Archalousová Alexandra, Přehled vybraných ošetřovatelských modelů