Tento oponentský posudek je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Opone nt s k ýpos ude k ( onl i nev ý uk a )

doc . Pa e dDr . J a r os l a v aVa š ut ov á , Ph. D. Če s k éBudě j ov i c e2013

Výstupy z učení CZ.1.07/2.2.00/28.0115

Tento oponentský posudek vznikl v rámci projektu „Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu“ s reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0115.

Tento oponentský posudek je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu, s reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0115


Oponentský posudek k řešení projektu „Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu“, s reg. číslem CZ.1.07/2.2.00/28.0115 – posuzovaná část: :

1. metodický materiál, který byl vypracován autory Janou Brckovou a Imrichem Rukovanským, 2. koncepce on-line výuky. Ad 1/ Metodika on-line výuky Text napsaný v rozsahu 40 stran lze charakterizovat jako metodickou příručku, jejímž účelem je poskytnout akademickým pracovníkům a dalším odborným pracovníkům Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích základní informace o výuce podporované počítačem. Příručka je rozsahem stran malá, nicméně podává výklad o technologiích výuky podporovaných počítačem velmi srozumitelně a vystihuje podstatu tohoto fenoménu ve vzdělávání. Pro hlubší poznání a didaktickou aplikaci dané problematiky je žádoucí, aby čtenáři této příručky doplnili získané poznatky studiem dalších specializovaných odborných publikací, případně absolvováním vhodných kurzů. Koncepty jako počítačová gramotnost, elektronizace, e-learning se stávají vysoce frekventovanými v oblasti vzdělávání a je nutné jim porozumět, znát didaktické i technické výhody a nevýhody, především však sledovat hledisko efektivity učení studentů. Je třeba předeslat, že nové technologie ve výuce vyžadují nové didaktické přístupy, které reflektují strategie výuky orientované na studenta, konstruktivistické kognitivní teorie, intelektové potenciality vysokoškolských studentů a preferují aktivizující strategie výuky a řízené samostudium. Takové přístupy vyžadují také nové formy zjišťování výsledků učení a adekvátní kritéria hodnocení. V příručce jsou tyto aspekty postiženy. Nové technologie mají studentovi pomoci zvládat narůstající rozsah informací a orientovat se v nich. Vysoké školy počítají při utváření výukového procesu s touto kompetencí u vyučujících a zároveň se tato dovednost stává cílovou kompetencí v rámci tzv. výstupů z učení (learning outcomes) absolventa vysokoškolského studia. Multimediální technologie se zároveň staly nepostradatelnou součástí způsobu organizace studia v terciární sféře a daly vzniknout novým výukovým metodám a technikám. Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu, s reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0115


V textu příručky je věnována pozornost přednášce, která je klasickou výukovou metodou ve vysokoškolském vzdělávání (a zároveň formou vedle semináře, cvičení atp.) Její účelnost a efektivita byla již v 80. letech minulého století zpochybňována v souvislosti s kritikou tradiční univerzity a hledaly se možnosti jejího nahrazení. Dosud však se nepodařilo zvrátit její nezastupitelnost, a jak se ukazuje, jsou to právě multimediální technologie a e-learning, které aktualizují didaktické pojetí přednášky a přinášejí do této formy inovace pro učení. V přednášce je důležitým aspektem profesionalita přednášejícího. Ve videonahrávce přednášky, která je také do elearningu zahrnovaná, nevyznívá osobnost, charisma, schopnost improvizace vysokoškolského učitele a výchovné působení v roli modelu budoucí profese, které jsou vnímatelné pouze v přímém kontaktu učitele se studenty. Proto by měly mít videonahrávky přednášek spíše doplňující funkci. Vhodnější je on-line přednáška, jejíž charakteristika a návod na přípravu jsou součástí textu. Značná pozornost je pak věnována videokonferenci především z hlediska technického zajištění. Je třeba upozorňovat na technická rizika nových technologií výuky. Zvláště pro starší generaci tradičních akademiků je ovládání techniky často problémem, ačkoli na druhé straně mají vysokou erudici v oboru a jsou vynikajícími pedagogy. Mladší generace akademických pracovníků zase snáze zvládá práci s technikou, ale chybí ji potřebná úroveň odbornosti získávaná profesionálním rozvojem, a absentuje pedagogická kompetence a zkušenost. Je tedy třeba hledat způsob, jak vyrovnat „generační rozdíl“ v užívání podpůrných elektronických technologií. Znamená to, na jedné straně usnadnit adaptaci na nové technologie těm akademickým pracovníkům, pro něž je to často technická překážka, na straně druhé poskytnout mladým vysokoškolským učitelům s pozitivním vztahem a zkušeností s těmito technologiemi podporu didaktického charakteru. Z didaktického úhlu pohledu lze vidět e-learning, který je červenou nití metodické příručky, jako jiný způsob komunikace vzdělávacího obsahu za podpory technických prostředků, které vytvářejí specifické výukové a učební prostředí. Toto prostředí determinuje didaktické pojetí výuky, ve stanovení cílů a výsledků, ve zpracování a prezentování obsahu, ve volbě vhodných výukových forem a metod, které podporují individualizaci, aktivizaci, kooperaci a kolaboraci studentů, ve způsobu hodnocení, a také v tvorbě specifických studijních opor apod. V metodické příručce je tato problematika prezentována ve stručné formě. Pro výukovou praxi to znamená, že pokud doposud vysokoškolští učitelé nebyli pedagogicky vzdělávaní, pak pro efektivní výuku podporovanou Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu, s reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0115


výpočetní technikou to bude nezbytností. Nepůjde totiž jen o tradiční sdělování obsahů, ale novou didaktickou transformaci vzdělávacích obsahů a také o aktivní osvojení a rozvoj obecných způsobilostí studenta, jak vyplývá z návrhu Národního rámce kvalifikací v terciárním vzdělávání. Jak bylo výše uvedeno, v současné době je ve vysokoškolském vzdělávání preferována výuka, která je orientované na studenta (angl. student-centred teaching).

Její podstatou je podpora a

usnadňování učení každého jednotlivého studenta. Prakticky to znamená vytváření optimálních podmínek pro efektivní učení studentů, věnování se studentům tak, aby dosáhli nejlepších výsledků, tzv. facilitační strategie. Tato strategie má značný význam ve studijních programech masového charakteru, kam přicházejí diverzifikovaní studenti z hlediska motivace a studijních předpokladů. Nelze opomenout, že v této výukové strategii hrají důležitou roli vztahy učitele a studentů a vztahy mezi studenty, které jsou založené na spolupráci a partnerství. Může to být i jeden z argumentů pro podporu e-learningu, který právě takové učební prostředí vytváří, neboť jsou eliminovány negativní projevy v chování a jednání subjektů výuky (jestliže kolaborace a kooperace jsou prostředkem a cílem výuky). Školy si však musí uvědomit, že cílem výukového procesu je nejen informace předávat, ale především naučit studenta, jak se ve velkém množství informací orientovat, jak informace zpracovat, třídit, vyhodnotit a použít. Je třeba ještě podotknout, že na českých vysokých školách se nyní nacházíme ve fázi úsilí o přechod z částečně elitního a částečně masového k univerzálnímu vysokoškolskému vzdělávání (podle modelu M. Trowa), které bude vyžadovat zásadní proměnu života vysoké školy a naplnění jejich funkcí. Elektronizace je jednou z možných cest, která do budoucna podle futurologů ovlivní vzdělávací funkcí vysoké školy, neboť nabídne nové formy studia pro široké vrstvy zájemců a pomocí nových technologií lépe zpřístupní terciární vzdělávání. Dosažené terciární vzdělání pak usnadní absolventům uplatnění na trhu práce. Je však třeba tuto vizi vnímat jako dlouhou cestu. Tím má být řečeno, že projekt Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu, jehož součástí je metodika on-line výuky, je dobrým vstupním počinem, ale bude vyžadovat kontinuální pokračování ve vazbě na aktuální kontexty vysokoškolského vzdělávání. Publikace v podobě příručky splňuje metodický záměr a stálo by za zvážení dále rozpracovat Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu, s reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0115


stěžejní pasáže, a případně realizovat kurz, který by provedl akademické pracovníky praxí elearningu. Na druhé straně je třeba mít na paměti, že nadužívání technické podpory ve vzdělávání může být dehumanizující. Proto orientace na blended learning, který propojuje výhody prezenční výuky a výhody e-learningu. Blended learning vznikl vlastně zjištěním, že e-learning není vhodný pro všechno a pro všechny a že v některých případech je prezenční forma výuky nenahraditelná a je využíván především tehdy, když vedle zprostředkování znalostí/dovedností má být trénováno i praktické vyústění znalosti/dovednosti. Tato forma e-learnigu je velmi flexibilní a má velký potenciál, neboť pomáhá vytvářet zacílený, interaktivní a individuální proces učení se. Blended learning tedy může být zlatou střední cestou.

Ad 2/ Koncepce on-line výuky Záměrem Vysoké školy technické a ekonomické v Českých Budějovicích je založit vzdělávání na modelu blended learningu. Znamená to, že bude uplatňován e-learning v různých formách a v kombinaci s přímou výukou. E-learning bude využíván jak v synchronním tak v asynchronním pojetí., ať již půjde o videokonference a on-line přednášky s diskusí, do níž se studenti přímo zapojí nebo o vytvoření distančních studijních materiálů. Jednoznačnou výhodu vzdělávání realizovaného formou e-learningu spatřuje VŠTE ve skutečnosti, že jeho účastníkem může být každý člověk, zdravý i student s handicapem. Předpokladem je, že je schopen samostatně studovat a je si vědom vlastní zodpovědnosti za vzdělávací cíl a postup, kterého chce dosáhnout. Realizace videokonference na vysoké škole, která je zaměřena na profesní přípravu, má mimořádný význam, protože uvádí studenty do reality profesního prostředí, v němž se stává již běžnou záležitostí. Má tedy nejen vzdělávací funkci jako forma e-learningu, ale je modelovou situací v budoucí profesi absolventů. Videokonference jsou používány zpravidla v podnikatelském prostředí, kde šetří náklady na cestování. Díky schopnosti propojit více lokalit jsou schopny do značné míry nahradit např. osobní setkání zaměstnanců různých poboček jedné společnosti. Proto lze ocenit zařazení on-line synchronní přednášky v předmětu matematika, která se uskutečnila v rámci videokonference na VŠTE v Českých Budějovicích a VŠLG v Přerově. Průřez touto přednáškou je prezentován v příručce. Struktura virtuální přednášky odpovídá výukovým fázím a didaktickým principům a je využita interaktivní tabule a vizualizér, obsah přednášky je prezentován Inovace výstupů, obsahu a metod bakalářských programů vysokých škol neuniverzitního typu, s reg. č. CZ.1.07/2.2.00/28.0115


formou power pointu. V závěrečné zprávě k uskutečněné on-line výuce jsou shromážděny didaktické přípravy všech videokonferenčních přednášek mezi VŠTE v Č. Budějovicích a VŠLG v Přerově. Jednalo se o předměty z oblasti ekonomie a logistiky. Pro úspěšné provedení on-line přednášky, potažmo videokonference, je podmínkou fungující technické zařízení, detailní didaktická příprava a schopnost komunikace ve virtuálním prostředí a také organizační zabezpečení. Výhody virtuální výuky ve formě videokonference lze vidět v ekonomických úsporách, v atraktivnosti pro studenty, v překonání vzdáleností mezi institucemi nebo účastníky konference z různých míst, zvláště pak ve zprostředkování originálních aktuálních obsahů nebo studentům nedostupných technologií v reálu. K výhodám online výuky multimediální komplexní výukové metody patří možnost studia i vyučování z jakéhokoliv místa, kde je možnost připojení k internetu a kde je možno disponovat sluchátky, mikrofonem a web kamerou. Při výuce podporované počítačem není nutné nikam dojíždět, ušetří se čas i peníze. Největší rozdíl k tradiční přednášce je v přímém „face-to-face“ kontaktu, který mezi přednášejícím a recipienty chybí. Nevýhodou mohou být technologické nároky na přenos a případné poruchy technického rázu. Mezi rizika patří kromě selhání techniky i nevhodnost tématu pro tuto formu, nezájem studentů nebo i jejich nepřipravenost pro virtuální synchronní diskusi. Je proto třeba provádět reflexi realizované výuky včetně studentského hodnocení, znát vzdělávací potřeby studentů a především zjišťovat dosažené výsledky jejich učení touto výukovou formou. Díky počítači se mění funkce učitele i studenta ve výuce. Učitel se stává organizátorem a manažerem vyučovacího procesu, partnerem studenta, jeho pomocníkem a rádcem, technologem vyučovacích prostředků. Ve výsledcích dotazníkového šetření se přednášející videokonferenčních přednášek shodli na tom, že příprava na přednášku byla náročná jednak z důvodu přípravy přednášky pro neznámé publikum, ale zároveň u důvodu technické náročnosti a zapojení více technických pomůcek současně. Z dotazníkového šetření též vyplývá, že přednášející kromě techniky zaměstnávala i volba vhodných komunikačních prostředků, způsob získávání zpětné vazby od publika a že tempo přednášky bylo všeobecně pomalejší. Na straně příjemce vyučující ohodnotili jako největší přínos možnost porovnat si zpracování a obsah daného tématu s kolegou z jiné vysoké školy. Zařazení videokonferenční přednášky hodnotili příjemci jako vítaný způsob zpestření výuky, studenti byli pozorní a spolupracovali „na dálku“ s přednášejícím.



Videokonferenci lze v terciární sféře využít pro dálková školení a studium, pro přednášky odborníků z jiných vysokých škol, vědecké či aplikační sféry z odlehlé destinace. Pořizovací a provozní náklady jsou u většiny videokonferenčních systémů poměrně vysoké. Přesto se tato investice v podstatě vždy vyplatí kvůli úsporám cestovních nákladů. Závěrem lze konstatovat, že postupné zavádění blended learningu do výuky na VŠTE

bude

vyžadovat neustálou zpětnou vazbu u studentů a reflexi vysokoškolských učitelů. Teprve na bázi zjištění zvýšené efektivity učení studentů lze učinit závěry ve prospěch podpory nových výukových technologií.

Vypracovala:

doc.PaedDr.Jaroslava Vašutová, Ph.D. Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání

Kontaktní adresa:

ÚVRV PedF UK Myslíkova 7 Praha 1 [email protected]

V Praze 21. října 2013


Tento oponentský posudek je financována Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky

Recommend Documents