(Tento článek smí být rozšiřován k nekomerčním účelům, pokud zůstane úplný včetně tohoto upozornění.)

Singularita Vernor Vinge Department of Mathematical Sciences San Diego State University (c) 1993 by Vernor Vinge Czech translation (c) 1998 Jan Kučera (Tento článek smí být rozšiřován k nekomerčním účelům, pokud zůstane úplný včetně tohoto upozornění.) Původní verze tohoto článku byla přednesena na sympóziu VISION-21 sponsorovaném NASA Lewis Research Center a Ohio Aerospace Institute konaném 30.-31. 3. 1993. Poněkud upravená verze se objevila v zimním vydání Whole Earth Review 1993.

Abstrakt Do třiceti let budeme mít technické prostředky, abychom vytvořili nadlidskou inteligenci. Krátce poté skončí lidská éra. Je možno tomuto vývoji zabránit? Pokud ne, můžeme řídit běh událostí tak, abychom dokázali přežít? Úvaha se zabývá těmito otázkami a přináší možné odpovědi (i některá další nebezpečí).

Co je to Singularita? Ústředním rysem tohoto století je zrychlování technického rozvoje. V tomto článku dovozuji, že jsme na pokraji změny srovnatelné s objevením člověka na Zemi. Vlastní příčinou této změny je to, že v brzké době vytvoříme bytosti [Pozn. překl.: V originále se mluví o "entitách". Protože v češtině je slovo "entita" mnohem méně běžné a pociťuji je jako termín se silně filozofickým podtextem, překládám raději jako "bytost".] s inteligencí vyšší než je lidská. Tohoto průlomu může věda dosáhnout více způsoby (a to je další důvod, proč si můžeme být jisti, že k tomu dojde). •

• • •

Mohou být vyvinuty počítače, které budou mít vědomí a nadlidskou inteligenci. (Doposud je sporné, zda můžeme vytvořit strojový ekvivalent člověka. Pokud však odpověď zní "ano", lze sotva pochybovat o tom, že krátce poté mohou být vytvořeny bytosti inteligentnější.) Rozsáhlé počítačové sítě (a jejich uživatelé) se mohou "probudit" coby bytosti s nadlidskou inteligencí. Propojení (interfejs) člověka s počítačem se může stát tak těsným, že uživatele bude možno považovat za tvory s nadlidskou inteligencí. Biologie může poskytnout prostředky pro zvýšení přirozené lidské inteligence.

První tři možnosti zásadně závisí na zdokonalení hardwaru počítačů. Rozvoj v této oblasti sleduje v posledních desetiletích stabilní křivku [17]. Na základě tohoto trendu věřím, že k vytvoření inteligence vyšší, než je lidská, dojde v průběhu následujících třiceti let. (Charles

Platt [20] poukázal na to, že nadšenci pro umělou inteligenci - AI - vyslovují taková tvrzení už třicet let. Abych časové zařazení upřesnil, budu konkrétnější: Budu překvapen, stane-li se to před rokem 2005 nebo po roce 2030.) Jaké bude mít tato událost důsledky? Až se nadlidská inteligence stane hybnou silou rozvoje, bude tento rozvoj mnohem rychlejší. Není vlastně žádný důvod, proč by tento rozvoj nevedl v ještě kratší době k vytvoření ještě inteligentnějších bytostí. Nejlepší analogie, která mě napadá, je evoluce v minulosti: Zvířata se mohou přizpůsobit problémům a dělat vynálezy, ale často ne rychleji, než pracuje přirozený výběr - v případě přirozeného výběru je svět svým vlastním simulátorem. My lidé jsme schopni obsáhnout svět a ve své hlavě analyzovat "co se stane když..."; mnoho problémů jsme schopni vyřešit tisíckrát rychleji než přirozený vývoj. Vytvoříme-li nyní prostředky, které budou takové simulace provádět mnohem rychleji, dostáváme se do režimu, který se od naší lidské minulosti bude lišit stejně jako my lidé od zvířat. Z lidského hlediska bude tato změna znamenat odhození všech dosavadních pravidel, možná v jediném okamžiku, exponenciální lavinu vymykající se zcela jakékoli kontrole. K čemu jsme mysleli, že může dojít "za milion let" (pokud vůbec), to se pravděpodobně stane v příštím století. (V [5] Greg Bear kreslí obrázek závažných změn, které proběhnou během několika hodin.) Myslím, že takovou událost můžeme směle nazvat singularitou (pro účely tohoto článku Singularitou s velkým "S"). Je to okamžik, kdy musíme odhodit své staré modely a začne vládnout nová realita. Čím více se budeme blížit tomuto okamžiku, tím více bude tato realita ovlivňovat naše záležitosti, dokud to nebude zcela zřejmé. Přesto až se to nakonec stane, může to být velkým překvapením a ještě větší neznámou. V padesátých letech tuto budoucnost vidělo jen velmi málo lidí - Stan Ulam [28] parafrázoval Johna von Neumanna: Jeden rozhovor se soustředil na stále se zrychlující technický pokrok a změny v životním stylu lidí, což nasvědčuje tomu, že se blíží zásadní singularita v historii lidstva, po níž lidské záležitosti, jak je známe, nebudou moci pokračovat. Von Neumann dokoce použil termín singularita, i když měl zřejmě na mysli normální vývoj a ne vytvoření nadlidského intelektu. (Podle mne je nadlidskost podstatou Singularity. Bez ní bychom došli k nadbytku technického bohatství, které bychom nikdy nedokázali využít - viz [25].) V 60. letech byly pochopeny některé důsledky nadlidské inteligence. I. J. Good napsal [11]: Definujme ultrainteligentní stroj jako stroj, který daleko předčí intelektuální činnosti sebechytřejšího člověka. Protože vývoj strojů je jednou z těchto intelektuálních činností, ultrainteligentní stroj může vyvíjet ještě lepší stroje; dojde nepochybně k "inteligenční explozi" a lidská inteligence zůstane daleko vzadu. První ultrainteligentní stroj bude proto posledním vynálezem, který člověk udělá, pokud tento stroj bude dostatečně hodný na to, aby nám řekl, jak ho můžeme udržet pod kontrolou. ... Je pravděpodobné na více než 50 %, že ještě ve 20. století bude ultrainteligentní stroj postaven a že to bude poslední vynález, který člověk bude muset udělat.

Good postřehl podstatu valící se laviny, ale nevěnoval se jejím nejvíce znepokojivým důsledkům. Žádný inteligentní stroj toho druhu, jaký popisuje, by se nestal "nástrojem" lidstva - tak jako lidé nejsou nástroji králíků, drozdů nebo šimpanzů. V průběhu 60., 70. a 80. let se šířilo rozpoznání pohromy [29] [1] [31] [5]. Asi jako první vycítili její konkrétní dopad autoři science fiction. Konec konců právě autoři "tvrdé" science fiction psali příběhy o všem, co pro nás technika může udělat. Stále více tito spisovatelé cítili neprostupnou zeď táhnoucí se budoucností. Kdysi umísťovali takové fantazie do miliony let vzdálené budoucnosti [24]. Nyní vidí, že jejich odvážné extrapolace vedou do budoucnosti neznámo jak ... blízké. Kdysi mohla galaktická impéria vypadat jako záležitost posthumánní éry. Nyní do ní bohužel patří i říše meziplanetární. A co léta devadesátá a nultá a desátá, jak se blížíme k hranici? Jak se projeví přibližování Singularity na lidském pohledu na svět? Ještě chvíli se bude kritikům strojového rozumu popřávat sluchu. Ostatně, dokud nebudeme mít hardware s výkonností lidského mozku, je asi pošetilé myslet si, že bychom mohli vytvořit inteligenci ekvivalentní lidské (nebo vyšší). (Je zde jistá za vlasy přitažená možnost, že bychom vytvořili lidský ekvivalent z méně výkonného hardwaru, pokud bychom chtěli obětovat rychlost, kdybychom byli ochotni se spokojit s umělou bytostí, která by byla doslova opožděná [30]. Je však mnohem pravděpodobnější, že vytvoření takového softwaru by bylo choulostivý problém s mnoha slepými uličkami a mnoha experimenty. V takovém případě by se stroje s vědomím objevily za tak dlouho, že by se do té doby objevil hardware podstatně výkonnější než ten lidský.) V průběhu času bychom však měli vidět další symptomy. Dilema pociťované autory science fiction začnou vnímat i lidé pracující v jiných tvůrčích oblastech. (Slyšel jsem, jak si hloubaví autoři comicsů stěžují, jak je těžké vymýšlet si působivé efekty, když všechno, co lze nakreslit, je možné vytvořit dnes už běžnou technikou.) Staneme se svědky toho, jak automatizace bude nahrazovat lidi na složitějších a složitějších pracovních místech. Už dnes máme nástroje (symbolické matematické výpočty, CAD-CAM), které nás zbavují většiny jednoduché otročiny. Jinak řečeno, skutečně produktivní práce je doménou stále menší a elitnější části lidstva. V příchodu Singularity vidíme, že předvídaná skutečná technická nezaměstnanost se s konečnou platností stane skutkem. Další příznak blížící se singularity: samotné myšlenky se budou šířit ještě rychleji a i ty nejradikálnější se rychle stanou samozřejmými pravdami. Když jsem uprostřed 60. let začal psát science fiction, připadalo mi velmi snadné najít nápady, které teprve po desetiletích pronikly do kulturního povědomí; dnes se realizují za nějakých osmnáct měsíců. (Samozřejmě může být na vině ztráta mé představivosti spojená s mým stárnutím, ale tento efekt pozoruji i na ostatních.) Jak nabíráme rychlost přes kritickou hodnotu, Singularita se blíží jako rázová vlna ve stlačitelné kapalině. A co příchod Singularity samotné? Co se dá říci o tom, jak bude doopravdy vypadat? Protože se zakládá na lavinovitém růstu inteligence, proběhne pravděpodobně rychleji než jakákoli dosavadní technická revoluce. Bleskový účinek bude asi neočekávaný - možná i pro vědce, kteří se na něm budou podílet. ("Vždyť všechny naše předchozí modely byly netečné! Jenom jsme vyšolíchali pár parametrů...") Budou-li dostatečně rozvinuté sítě (budou zahrnovat i všudypřítomné počítače vestavěné do jiných zařízení), může se zdát, jako by se naše artefakty jako celek náhle probudily.

A co se stane za jeden dva měsíce (nebo za jeden dva dny)? Mohu ukázat pouze na jednu analogii: vznik lidstva. Budeme v posthumánní éře. A při všem mém nezkrotném technickém optimismu si někdy myslím, že bych se cítil lépe, kdybych uvažoval o těchto událostech jako o něčem vzdáleném tisíc let - a ne dvacet.

Je možné se Singularity vyvarovat? No, možná k tomu vůbec nedojde: někdy se pokouším představit si symptomy, které bychom mohli očekávat, kdyby se Singularita neměla vyvinout. Široce jsou přijímány argumenty Penrosa [19] a Searla [22] proti praktické možnosti vytvoření strojového rozumu. V srpnu 1992 uspořádala společnost Thinking Machines Corporation seminář (workshop) na téma "Jak sestrojíme stroj, který myslí" [27]. Jak lze usoudit z názvu, účastníci nebyli příliš nakloněni argumentům proti strojové inteligenci. Panoval prakticky souhlas s názorem, že myšlení může být založeno na nebiologickém základě a že zásadní význam pro existenci myšlení mají algoritmy. Mnoho se však debatovalo o tom, jak výkonný je hardware lidského mozku. Většina účastníků souhlasila s Moravcovým [17] odhadem, podle něhož nás od vyrovnání hardwarového výkonu dělí deset až čtyřicet let. Přesto zde byla zastoupena menšina, která poukazovala na [7] [21] a soudila, že výpočetní mohutnost jednotlivých neuronů může být mnohem větší, než se běžně věří. Je-li to pravda, mohlo by současnému počítačovému hardwaru do zařízení, které nosíme v hlavě, chybět deset řádů. Pokud je tomu tak (nebo je-li Penrosova či Searlova kritika oprávněná), Singularitu možná nikdy neuvidíme. Místo toho bychom v prvním desetiletí po roce 2000 mohli zjistit, že se výkonová křivka hardwaru začíná narovnávat - v důsledku naší neschopnosti automatizovat návrhářskou práci potřebnou k vývoji dalších hardwarových zlepšení. Skončili bychom u jistého velmi výkonného hardwaru, ale bez možnosti rozvíjej jej dále. Komerční digitální zpracování signálu by mohlo budit velký respekt a mohlo by se zdát, že i u digitálních operací jde o zpracování analogové, ale nikdy by se nic "neprobudilo" a nedošlo by k lavinovitému rozvoji inteligence, v němž tkví podstata Singularity. Pravděpodobně by tento stav byl považován za zlatý věk ... a byl by to současně konec pokroku. Velice se to podobá budoucnosti předpovězené Guntherem Stentem. V [25] na str. 137 Stent výslovně uvádí vyvinutí nadlidské inteligence jako dostatečnou podmínku pro nenaplnění jeho předpovědí. Pokud však k technické singularitě může dojít, stane se tak. Dokonce i kdyby všechny vlády světa chápaly "hrozbu" a bály se jí jako čert kříže, vývoj by dále směřoval k tomuto cíli. V beletrii se objevily příběhy o zákonech, které zakazovaly konstrukci "stroje k obrazu lidské mysli" [13]. Konkurenční převaha - ekonomická, vojenská, dokonce i umělecká - každého pokroku v automatizaci je vskutku tak přesvědčivá, že přijímáni zákonů či uvalení cla, které by takové věci znemožňovaly, pouze zajistí, že cíle dosáhne dříve někdo jiný. Eric Drexler [8] působivě pronikl do podstaty toho, jak daleko může jít technický rozvoj. Souhlasí s tím, že nadlidské inteligence budou k dispozici v blízké budoucnosti - a že takové bytosti představují ohrožení lidského statu quo. Drexler však tvrdí, že taková nadlidská zařízení můžeme udržet na uzdě, takže bychom jejich výsledky mohli bezpečně zkoumat a používat. Je to ultrainteligentní stroj I. J. Gooda s jistou dávkou obezřetnosti. Já tvrdím, že takové zkrocení je v praxi zásadně neproveditelné. V případě fyzického uvěznění: představte si, že jste zamčeni ve svém domě s pouze omezeným datovým spojením ven ke svým pánům. Pokud tito páni myslí řekněme milionkrát pomaleji než vy, sotva můžeme pochybovat, že během několika let (vašeho času) byste mohli přijít s "užitečnou radou", která vás jen tak mimochodem osvobodí. (Říkám tomu "rychle myslící" forma superinteligence, "slabá nadlidskost". Taková "slabě nadlidská" bytost by se pravděpodobně "prokopala" na svobodu

během několika týdnů vnějšího času. "Silná nadlidskost" by byla víc než jen ekvivalent lidské mysli roztočený na vysoké obrátky. Je těžké říci přesně, jak by "silná nadliskost" vypadala, ale rozdíly by asi byly zásadní. Představte si velmi rychlé psí myšlení. Pomohly by tisíce let psího života lidskému chápání? (No, kdyby se psí myšlení šikovně "předrátovalo" a potom rozjelo vysokou rychlostí, to by mohlo být něco jiného...) Zdá se, že mnoho spekulací o superinteligenci je založeno na "slabě nadlidském" modelu. Věřím, že postsingulární svět odhadneme nejlépe tím, že budeme přemýšlet nad vlastnostmi silné nadlidskosti. K tomu se v další části ještě vrátím.) Jinou možností je vestavět do mysli vytvářené nadlidské bytosti pravidla (například Asimovovy zákony robotiky [3]). Myslím si, že každá pravidla tak přísná, aby byla účinná, vytvoří současně zařízení, jehož schopnosti budou jednoznačně pokulhávat za nespoutanými verzemi (a lidská soutěživost tak bude dávat přednost nebezpečnějším modelům). Přesto je Asimovův sen úžasný: představte si ochotného otroka, který má po všech stránkách tisícinásobek vašich schopností. Představte si stvoření, které může splnit každé vaše bezpečné přání (ať tento termín znamená cokoli) a stále mu zbývá 99,9 % pro jiné činnosti. To by byl nový svět, který bychom nikdy opravdu nechápali, ale byl by plný laskavých bohů (i když jedno z mých přání by bylo stát se jedním z nich). Pokud Singularitě nemůžeme zabránit ani ji spoutat, jak zlá by mohla být posthumánní éra? No ... hodně zlá. Jednou z možností je vyhynutí lidské rasy. (Vezmeme-li v úvahu, co všechno taková technika může dokázat, vlády by mohly přijít k závěru, že občany už nepotřebují!) Přesto by fyzické vyhubení nemuselo být tou nejděsivější možností. Použijme opět analogii: Pomysleme na naše chování ke zvířatům. Některé způsoby krutého fyzického týrání jsou nepřijatelné, ale ... V posthumánním světě by stále byla spousta míst, kde je žádoucí automatizace vyžadující schopnosti ekvivalentní lidským: systémy začleněné do autonomních zařízení, vědomím vybavené kontrolní subsystémy pro výkon nižších činností ve větších cítících organizmech.) Některé z těchto lidských ekvivalentů by mohly být využívány pro pouhé digitální zpracování signálů. Byly by podobnější velrybám než lidem. Jiné by mohly vypadat velice lidsky, ale byly by jednostranné - natolik, že dnes by je to přivedlo na psychiatrickou kliniku. Třebaže žádní z těchto tvorů by nemuseli být lidmi z masa a kostí, mohli by v novém prostředí být čímsi, co je nejbližší k tomu, co dnes nazýváme lidmi. (I. J. Good k tomu měl co říci, ačkoli dnes už je jeho rada diskutabilní. Good [12] navrhl "metazlaté pravidlo", které lze parafrázovat slovy: "Chovej se k nižším tvorům tak, jak bys chtěl, aby se vyšší tvorové chovali k tobě." Je to skvělá, byť paradoxní idea - a většina mých přátel v ni nevěří - protože očekávaná výhra ve smyslu teorie her se obtížně vyjadřuje. Kdybychom to však dokázali, mohla by nám v jistém smyslu říci něco o pravděpodobnosti takové dobrosrdečnosti v tomto vesmíru.) V předchozím jsem argumentoval, že Singularitě nemůžeme zabránit, že se blíží jako nevyhnutelný důsledek lidské přirozené soutěživosti a možností technice vlastní. A přesto my jsme to uvedli do pohybu. I ta největší lavina se spouští maličkostmi. Máme svobodu v tom, jaké počáteční podmínky zavedeme, aby se věci udály co nejméně nepřátelsky. Samozřejmě (jako při spouštění laviny) nemusí být jasné, kterým směrem máme věci "pošťouchnout".

Další cesty k singularitě: posilování inteligence Mluví-li lidé o vytvoření nadlidsky inteligentních bytostí, představují si obvykle projekty umělé inteligence (AI). Jak jsem však poznamenal na začátku této stati, k nadlidskosti vedou i

jiné cesty. Počítačové sítě a interfejs člověk-počítač vypadají pozemštěji než AI, a přesto mohou vést k Singularitě. Toto odlišné pojetí budu označovat jako posilování inteligence (intelligence amplification - IA). IA je něco, co postupuje velmi přirozeně, většinou ti, kdo ho vyvíjejí, ani nepostřehnou, co se děje. Avšak pokaždé, kdy se zlepší naše schopnost přístupu k informacím a předáme ji ostatním, udělali jsme v jistém smyslu krůček nad přirozenou inteligenci. Už dnes tým složený z lidí s vědeckým titulem a s dobrou pracovní stanicí (i když nebude zapojena do sítě!) by asi mohl dosáhnout špičkových výsledků ve kterémkoli psaném testu inteligence. A je velmi pravděpodobné, že IA je mnohem snazší cesta k dosažení nadlidskosti než čistá AI. V lidských bytostech byly největší vývojové problémy už asi vyřešeny. Stavět na tom, co je v nás, by mělo být snazší než nejprve zjistit, co jsme zač, a potom konstruovat stroje na stejném principu. A je zde aspoň hypotetický precedens. Cairns-Smith [6] spekuloval, že biologický život možná začal jako přídavek k ještě primitivnějšímu životu založenému na růstu krystalů. Lynn Margulis (v [15] i jinde) předložil pádné argumenty ve prospěch názoru, že vzájemný vztah je v evoluci silným hybným činitelem. Poznamenávám, že nenavrhuji, abychom ignorovali výzkum AI nebo na něj věnovali méně prostředků. To, co se povede v AI bude asi použitelné i v IA a naopak. Navrhuji pouze uvědomit si, že ve výzkumu sítí a interfejsů je něco stejně závažného (a potenciálně nebezpečného) jako v AI. S tímto pochopením před sebou můžeme vidět projekty, které nejsou jen přímo aplikovatelné jako konvenční interfejsy a návrh sítí, ale které nás posunou blíže k Singularitě po cestě IA. Zde jsou některé možné projekty, které mají z hlediska IA zvláštní význam: •

•

•

•

Automatizace týmu člověk-počítač: Vezměme si problémy, které se normálně považují za vhodné pro čistě strojové řešení (jako je problém maximalizace funkcí) a navrhněme programy a interfejs, které využijí lidskou intuici a počítačový hardware. Vezmeme-li v úvahu všechnu bizarnost vícerozměrných problémů tohoto typu (a elegantní algoritmy, které byly pro jejich řešení vymyšleny), bylo by možno navrhnout velmi zajímavé zobrazovací a ovládací prvky pro použití lidským členem týmu. Vývoj symbiózy člověk-počítač v umění: Zkombinujme grafické zobrazovací možnosti moderních počítačů a estetické cítění člověka. Samozřejmě již bylo věnováno ohromné úsilí návrhu počítačových nástrojů pro umělce zaměřené na usnadnění jejich práce. Navrhuji, abychom se výslovně zaměřili na větší splynutí úloh člověka a počítače, abychom explicitně posílili kooperatovní přístup. Obdivuhodnou práci v tomto směru udělal Karl Sims [23]. Dovolit na šachových turnajích kombinované týmy člověk-počítač. Už máme programy, které dokáží hrát lépe než většina lidí. [Pozn. překl.: Od roku 1997 můžeme vynechávat slovo "většina" - program Deep Blue běžící na počítači doplněném speciálním šachovým hardwarem porazil v zápase na 6 partií úřadujícího mistra světa. Brzy poté byl počítač ve zmíněné speciální úpravě likvidován.] Kolik úsilí však bylo věnováno tomu, jak by jejich sílu mohl využít člověk, abychom získali něco ještě lepšího. Kdyby účast takových týmů byla připuštěna alespoň na některých turnajích, mohlo by to na výzkum IA mít pozitivní efekt, stejně jako připuštění účasti samotných počítačů mělo v oblasti AI. Vyvinout interfejs, který by umožňoval přístup k počítači a k síti, aniž by člověk byl uvázán na jediné místo vsedě před počítačem. (Tento aspekt IA představuje tak velké ekonomické výhody, že je mu už věnováno mnoho úsilí.)

•

•

•

Vytvořit symetričtější systémy pro podporu rozhodování. Výzkum a tvorba rozhodovacích systémů je v posledních letech populární oblastí. Je to forma IA, ale možná je příliš soustředěna na systémy "věštecké". Stejně důležité jako to, aby systém dával uživateli informace, musí být i otázka, jak má uživatel dávat systému vodítka. Využívat lokální sítě tak, aby lidské týmy skutečně pracovaly (tj. aby byly efektivnější než jejich samostatní členové). Obecně to spadá do oblasti "groupware", což už je velmi populární komerční činnost. Přístup k ní by se však měl zaměřit na to, aby činnost skupiny byla chápána jako sladěný organismus. V jednom smyslu lze tento návrh brát s cílem vytvořit "pravidla uspořádání" takových sladěných organismů. Například hlavní zaměření může být udržováno snáze než pomocí klasických pracovních porad. Kvalifikace jednotlivých členů týmu může být oddělena od osobních záležitostí, aby se přínos jednotlivých členů soustředil na týmový projekt. A samozřejmě sdílené databáze se využívají mnohem lépe než výsledky činnosti komise. (Poznamenávám, že tento návrh je zaměřen na týmovou práci a ne na politické schůze. V politice by výše popsaná automatizace pouze zvýšila moc těch, kdo určují pravidla!) Využívat celosvětově rozšířený Internet jako nástroj pro souhru člověka a stroje. Ze všech bodů tohoto seznamu rozvoj tohoto bodu postupuje nejrychleji a může nás dovést k Singularitě dříve než cokoli jiného. Síla a vliv i dnešního Internetu [tj. Internetu z r. 1993 - pozn. překl.] se výrazně podceňuje. Například si myslím, že naše současné počítačové systémy by se zhroutily pod tíhou vlastní složitosti nebýt výhody, kterou správcům systému a lidem z technické podpory dává "skupinové vědomí" Usenetu! Sama anarchie panující v celosvětovém vývoji sítí je důkazem jejího potenciálu. Jak se rozšiřuje konektivita, přenosová rychlost, rozsah archivů a rychlost počítačů, vidíme něco jako Margulisovu [15] vizi biosféry jakožto vyššího stupně datového procesoru, milionkrát rychlejšího a složeného z milionů lidských inteligentních komponent (nás).

Výše uvedené příklady ilustrují výzkum, který může probíhat v rámci současných kateder výpočetní techniky (informatiky). Jsou i jiná paradigmata. Například mnohým pracím spojeným s umělou inteligencí a neuronovými sítěmi by prospělo těsnější sepětí s biologickým životem. Místo pokusů prostě modelovat biologický život na počítačích a pochopit ho by výzkum mohl být zaměřen na vytvoření složitých systémů spoléhajících na biologický život jako vodítko nebo pro využití vlastností, které dosud neznáme dostatečně na to, abychom je implementovali v hardwaru. Dlouhotrvajícím snem science fiction je přímé napojení mozku na počítač [2] [29]. Skutečně existují konkrétní práce, které je možno v tého oblasti provádět (a které se již provádějí): •

•

•

Protézy končetin jsou oblastí s přímou komerční použitelností. Transducery nervkřemík jsou vyrobitelné [14]. Jde o vzrušující nepříliš vzdálený krok k přímé komunikaci. Přímé propojení do mozku vypadá dosažitelně, pokud bude nízká přenosová rychlost. Při lidské flexibilitě procesu učení by nemuselo být nutné vybrat přesný cíl. I rychlost 1000 bit/s by bylo velkou pomocí pro oběti mozkové mrtvice, které by jinak byly odkázány na interfejs založený na menu. Připojení na zrakový nerv by umožnilo dosáhnout přenosové rychlosti kolem 1 Mbit/s. K tomu bychom však potřebovali znát detailně, jak funguje zpracování zrakových vjemů a museli bychom umístit obrovskou síť elektrod s mimořádnou přesností. Pokud by naše rychlé připojení mělo fungovat navíc k drahám, které už v mozku jsou, problém se stává mnohem nezvládnutelnější. Prosté zasunutí sítě propojovacích prvků do mozku by určitě nefungovalo. Předpokládejme však, že by taková síť s rychlým

•

přenosem byla v mozku přítomna už v době, kdy se struktura mozku utváří během vývoje embrya. Z toho vyplývají: Pokusy na zvířecích embryích. V prvních letech takového výzkumu bych nečekal žádné úspěchy na poli IA, ale poskytnout vyvíjejícím se mozkům přístup ke komplexně simulovaným neuronovým strukturám by mohlo být velmi zajímavé pro lidi, kteří studují, jak se vyvíjí mozek embrya. V dlouhodobém výhledu by takové experimenty mohly vést k vytvoření živočichů s přidanými senzorickými drahami a zajímavými intelektuálními schopnostmi.

Původně jsem doufal, že tato diskuse o IA vyústí v nějaký zřetelně bezpečnější přístup k Singularitě. (Konec konců IA připouští, abychom se podíleli na jakési transcendentnosti.) Bohužel, podívám-li se zpět na zmíněné návrhy pro IA, skoro vše, čím jsem si jist, je to, že by se měly vzít v úvahu, že by nám mohly poskytnout další možnosti. Pokud se však týká bezpečnosti - některé z těchto návrhů jsou poněkud děsivé. Jeden z mých neformálních recenzentů poukázal na to, že IA pro jednotlivé lidi vytváří dost zlověstnou elitu. My lidé jsme zatíženi miliony let evoluce, díky níž se díváme na soupeření druhů v mrtvolném osvětlení. Mnohé takové obavy nejsou nutné v dnešním světě, kde ten, kdo prohrává, přebírá finty vítěze a je kooptován do vítězné firmy. Bytost stvořená de novo by mohla být mnohem dobrotivější než ta, v jejíchž kořenech byly tesáky a drápy. A i na rovnostářskou vizi Internetu, který se probudí spolu s celým lidstvem, se lze dívat jako na noční můru [26]. Problém není prostě v tom, že Singularita představuje ústup lidstva ze středu scény, ale v tom, že protiřečí našim hluboce zakořeněným představám o existenci. Myslím, že bližší pohled na pojem silné nadlidskosti může vysvětlit, proč tomu tak je.

Silná nadlidskost a to nejlepší, co můžeme chtít Předpokládejme, že můžeme Singularitu přizpůsobit. Předpokládejme, že můžeme dosáhnout splnění našich nejpřemrštěnějších nadějí. Co si potom můžeme přát - aby se našimi nástupci stali zase lidé, aby se každá nespravedlnost zmírnila naší znalostí vlastních kořenů. Pro ty, kdo zůstanou nezměněni, by cílem bylo vlídné zacházení (možná i s tím, že zaostalí obyčejní lidé budou mít dojem, že jsou pány božských otroků). Mohl by to být zlatý věk, v němž by existoval pokrok (přeskočení Stentovy bariéry). Bylo by možno dosáhnout nesmrtelnosti (nebo aspoň délky života limitované existencí vesmíru [10] [4]). V tomto nejradostnějším a nejlaskavějším světě by nastaly hrozivé problémy filozofického rázu. Mysl, jejíž kapacita zůstává stálá, nemůže žít věčně; po několika tisících let by se podobala více smyčce magnetofonové pásky než osobnosti. (Z toho, co jsem na toto téma četl, mi nejvíce běhal mráz po zádech v [18].) Aby se dalo žít neomezeně dlouho, musí se samotná mysl rozvíjet ... a když se stane dostatečně velkou ... jaký pocit sounáležitosti bude mít s duší, kterou původně bývala? Nová bytost by samozřejmě byla vším, čím byl originál, ale současně něčím tolik větším. A tak i pro individuum musí stále platit Cairnsova-Smithova nebo Margulisova představa nového života inkrementálně vyrůstajícího ze starého. Tento "problém" s nesmrtelností se vynořuje mnoha dalšími bezprostředními způsoby. Pojem ega a sebeuvědomění byl základem střízlivého racionalismu posledních několika století. Ještě dnes na pojem vědomí útočí pracovníci z oblasti umělé inteligence ("sebeuvědomění a jiné bludy"). Posilování inteligence podkopává naše pojetí ega z jiné strany. Postsingulární svět by vyžadoval sítě s extrémně velkou rychlostí (šířkou pásma). Ústředním rysem silně nadlidských bytostí by pravděpodobně byla jejich schopnost komunikace s proměnnou šířkou

pásma zahrnující i rychlosti podstatně větší než u řeči nebo psaného slova. Co se stane, když kousky ega bude možno zkopírovat a propojit a úroveň sebeuvědomění se bude moci rozšiřovat nebo zužovat podle odpovídajících problémů? To jsou základní rysy silné nadlidskosti a Singularity. Přemýšlíme-li o nich, začneme vyciťovat, jak zásadně divná a odlišná bude posthumánní éra - byť by byla vytvořena sebechytřeji a sebeneškodněji. Na jedné straně předložená vize splňuje mnoho našich nejšťastnějších snů: nekonečný čas, kde se můžeme navzájem opravdu poznat a pochopit nejhlubší tajemství. Na straně druhé se to hodně podobá scénáři nejhoršího případu, který jsem předestřel v dřívější části tohoto článku. Jaké hledisko platí? Ve skutečnosti si myslím, že nová éra je prostě příliš odlišná, než aby se mohla zařadit do klasického schématu dobra a zla. Tyto pojmy předpokládají izolované neměnné mysli komunikující navzájem málo a pomalu. Postsingulární svět však zapadá do širší tradice změn a spolupráce, která začala před dávnou dobou (možná dokonce před vznikem biologického života). Myslím, že existují etické pojmy, které by se v takové éře daly aplikovat. Výzkum v oblasti IA a rychlých komunikací by měl toto porozumění zlepšit. Záblesky vidím už dnes [32]. Je to Goodovo meta-zlaté pravidlo; možná existují pravidla, která odliší "sebe" od "druhých" na základě rychlosti spojení. A zatímco myšlení a "vlastní já" budou mnohem vágnější pojmy, mnohé z toho, čeho si ceníme (vědomosti, paměť, myšlenky), se nemusí nikdy vytratit. Myslím že Freeman Dyson to vystihl, když říká [9]: "Bůh je to, čím se stane mysl, až se vymkne možnostem našeho chápání." Chtěl bych poděkovat Johnu Carrollovi ze San Diego State University a Howardu Davidsonovi ze Sun Microsystems za to, že se mnou prodiskutovali předběžný text tohoto článku.

Anotované prameny (a žádost o případnou bibliographickou pomoc) [1] Alfvén, Hannes, píšící pod jménem Olof Johanneson, The End of Man? (Konec člověka?), Award Books, 1969; předtím publikováno pod názvem "The Tale of the Big Computer", Coward-McCann, přeloženo z knihy s copyrightem 1966 Albert Bonniers Forlag AB a copyrightem anglického překladu 1966 Victor Gollanz, Ltd. [2] Anderson, Poul, "Kings Who Die" (Králové, kteří umírají), If , březen 1962, str. 8-36. Přetištěno v Seven Conquests, Poul Anderson, MacMillan Co., 1969. [3] Asimov, Isaac, "Runaround", Astounding Science Fiction, březen 1942, str. 94. Přetištěno v Robot Visions, Isaac Asimov, ROC, 1990. V této knize Asimov popisuje vývoj svých robotických příběhů. [4] Barrow, John D. a Tipler, Frank J., The Anthropic Cosmological Principle (Antropický kosmologický princip), Oxford University Press, 1986. [5] Bear, Greg, "Blood Music" (Hudba krve), Analog Science Fiction - Science Fact , červen 1983. Rozšířeno na stejnojmenný román, Morrow, 1985. [6] Cairns-Smith, A. G., Seven Clues to the Origin of Life (Sedm klíčů ke vzniku života), Cambridge University Press, 1985.

[7] Conrad, Michael et al., "Towards an Artificial Brain" (K umělému mozku), BioSystems, sv. 23, str. 175-218, 1989. [8] Drexler, K. Eric, Engines of Creation (Tvořivé stroje), Anchor Press/Doubleday, 1986. [9] Dyson, Freeman, Infinite in All Directions (Nekonečné ve všech směrech), Harper && Row, 1988. [10] Dyson, Freeman, "Physics and Biology in an Open Universe" (Fyzika a biologie v otevřeném vesmíru), Review of Modern Physics, sv. 51, str. 447-460, 1979. [11] Good, I. J., "Speculations Concerning the First Ultraintelligent Machine" (Spekulace o prvním ultrainteligentním stroji), v Advances in Computers, sv. 6, ed. Franz L. Alt a Morris Rubinoff, str. 31-88, 1965, Academic Press. [12] Good, I. J., [Pomozte! Nemohu najít původní pramen Goodova meta-zlatého pravidla, i když si jasně vzpomínám, že jsem o něm slyšel někdy v 60. letech. Pomocí Internetu jsem našel odkazy na mnoho příbuzných článků. G. Harry Stine a Andrew Haley psali, jak by se metazákon mohl vztahovat na mimozemšťany: G. Harry Stine, "How to Get along with Extraterrestrials ... or Your Neighbor", Analog Science Fact- Science Fiction, únor 1980, str. 39-47.] [13] Herbert, Frank, Dune (Duna), Berkley Books, 1985. Román však vycházel na pokračování v 60. letech v Analog Science Fiction-Science Fact. [Pozn. překl.: I knižně vyšel poprvé dříve než v r. 1985.] [14] Kovacs, G. T. A. et al., "Regeneration Microelectrode Array for Peripheral Nerve Recording and Stimulation" (Regenerační systém mikroelektrod pro záznam činnosti a stimulaci periferních nervů), IEEE Transactions on Biomedical Engineering, sv. 39, č. 9, str. 893-902. [15] Margulis, Lynn a Dorion Sagan, Microcosmos, Four Billion Years of Evolution from Our Microbial Ancestors (Mikrokosmos, čtyři miliardy let vývoje od našich mikrobiálních předků), Summit Books, 1986. [16] Minsky, Marvin, Society of Mind (Společnost ducha), Simon and Schuster, 1985. [17] Moravec, Hans, Mind Children (Děti ducha), Harvard University Press, 1988. [18] Niven, Larry, "The Ethics of Madness" (Etika šílenství), If, duben 1967, str. 82-108. Přetištěno v Neutron Star, Larry Niven, Ballantine Books, 1968. [19] Penrose, Roger, The Emperor's New Mind (Císařova nová mysl), Oxford University Press, 1989. [20] Platt, Charles, soukromé sdělení. [21] Rasmussen, S. et al., "Computational Connectionism within Neurons: a Model of Cytoskeletal Automata Subserving Neural Networks", v Emergent Computation, ed. Stephanie Forrest, str. 428-449, MIT Press, 1991.

[22] Searle, John R., "Minds, Brains, and Programs" (Myšlení, mozky a programy), v The Behavioral and Brain Sciences, sv. 3, Cambridge University Press, 1980. Článek je přetištěn v The Mind's I, editoři Douglas R. Hofstadter a Daniel C. Dennett, Basic Books, 1981 (mnou použitý pramen). Tento reprint obsahuje skvělou kritiku Searlova článku. [23] Sims, Karl, "Interactive Evolution of Dynamical Systems" , Thinking Machines Corporation, Technical Report Series (publikováno v Toward a Practice of Autonomous Systems: Proceedings of the First European Conference on Artificial Life, Paris, MIT Press, prosinec 1991. [24] Stapledon, Olaf, The Starmaker (Tvůrce hvězd), Berkley Books, 1961 (napsáno však bylo pravděpodobně před r. 1937). [25] Stent, Gunther S., The Coming of the Golden Age: A view of the End of Progress (Příchod Zlatého věku: vyhlídka na konec vývoje), The Natural History Press, 1969. [26] Swanwick Michael, Vacuum Flowers (Květiny ve vzduchoprázdnu), na pokračování v Isaac Asimov's Science Fiction Magazine, prosinec(?) 1986 - únor 1987. Znovu vydáno v Ace Books, 1988. [27] Thearling, Kurt, "How We Will Build a Machine that Thinks" (Jak sestrojíme stroj, který myslí), seminář fy Thinking Machines Corporation, 24.-26. srpna 1992. Soukromé sdělení. [28] Ulam, S., Tribute to John von Neumann (Pocta J. von Neumannovi), Bulletin of the American Mathematical Society, sv. 64, č. 3, část 2, květen 1958, str. 1-49. [29] Vinge, Vernor, "Bookworm, Run!" (Knihomole, utíkej!), Analog, březen 1966, str. 8-40. Přetištěno v True Names and Other Dangers, Vernor Vinge, Baen Books, 1987. [30] Vinge, Vernor, "True Names" (Pravá jména), Binary Star Number 5, Dell, 1981. Přetištěno v True Names and Other Dangers, Vernor Vinge, Baen Books, 1987. [31] Vinge, Vernor, First Word (První slovo), Omni, leden 1983, str.10. [32] Vinge, Vernor, bude publikováno [ :-) ].

[Eric Raymond - http://www.netaxs.com/~esr/writings/hacker-history/ ]

Eric Raymond

Stručná historie hackerství Přeložil: Miloslav Nič [MNaaaa]

Prolog: Opravdoví programátoři. Na počátku žili Opravdoví programátoři Tak nenazývali sami sebe. Neříkali si ani hackeři, oni si vlastně neříkali nijak. Označení Opravdoví programátoři počal razit jeden z nich až později, po roce 1980. Ale již od roku 1945 počítačové technologie přitahovaly mnohé nejbystřejší tvůrčí mozky. Od časů prvního počítače EINAC Eckerta a Mauchlyho se udržovalo společenství nadšených programátorů, lidí, kteří psali software pro zábavu. Opravdoví programátoři obvykle pocházeli z okruhu inženýrů a fyziků. Velmi často patřilo k jejich koníčkům radioamaterství. Nosili bílé ponožky a polyesterové košile a kravaty a tlusté brýle a programovali ve strojovém kódu a v assembleru a ve FORTRANU a půltuctu dalších dávno již zapomenutých jazyků. Od konce druhé světové války až do počátku sedmdesátých let, ve velké epoše dávkových zpracování a "velkých železných" centrálních počítačů, byli Opravdoví programátoři dominantní technickou společností v oblasti počítačů. Několik legend pochází z těchto dob, včetně různých Murphyho zákonů a pseudo-německý plakát "Blikající světla", který stále ještě krášlí zdi mnohých počítačových místností. Někteří lidé, kteří vyrůstali ve společenství "Opravdových programátorů" zůstali aktivními i v devadesátých letech. Seymour Cray, tvůrce superpočítačů stejného jména, patřil k největším z nich. Říká se o něm, že jednou zavedl celý operační systém, který sám vytvořil, do počítače vlastní konstrukce s pomocí vypínačů na přední stěně počítače. Vše v oktální soustavě. A bez chyby. A fungovalo to. Opravdový programátor-superčlověk. Společenství "Opravdových programátorů" bylo těsně spjato s dávkovým (zejména vědeckým) programováním. Nakonec bylo zastíněno interaktivním počítáním, univerzitami a sítěmi. Z nich vznikla další inženýrská tradice, která se nakonec vyvinula v dnešní hackerskou kulturu otevřených zdrojových kódů.

První hackeři Počátek hackerské kultury, tak jak ji známe dnes, může být datován do roku 1961, do roku, ve kterém MIT koupila první PDP-1. Výbor pro signály a pohon MIT klubu železničních modelů přijal tento počítač jako svoji nejoblíbenější hračku a začal vynalézat nové programovací nástroje, slang a celou to vše obklopující kulturu, jejíž vliv lze rozeznat dodnes. Tyto první roky byly zdokumentovány v prvé části knihy Stevena Levyse "Hackers".

Zdá se, že na MIT poprvé začali používat slovo "hacker". Klub železničních modelů se stal jádrem MIT laboratoře umělé inteligence, na počátku osmdesátých let světově nejvýznamnější laboratoře v tomto oboru. Jejich vliv se velmi rozšířil po roce 1969, během prvého roku projektu ARPANET. ARPANET byl první mezikontinentální, vysokorychlostní počítačovou sítí. Vystavělo jej ministerstvo obrany jako experiment v oblasti digitálních komunikací, časem ale propojil stovky univerzit, firem, podílejících se na vojenských zakázkách, a výzkumných laboratoří. Umožnil výzkumníkům vyměňovat si informace s bezprecedentní rychlostí a flexibilitou a tím velmi povzbudil spolupráci a nesmírně zvýšil rychlost a intenzitu technologického pokroku. ARPANET ale udělal i něco dalšího. Jeho elektronické dálnice propojili hackery celých USA a tak bylo dosaženo kritické hmotnosti. Malé izolované skupiny pracujících na vlastních problémech se spojili v jediný sítěmi propojený kmen. První produkty hackerské kultury, první seznamy slangových výrazů, první parodie, první diskuze o etice hackera, to vše se šířilo v prvních letech po ARPANETU. Zejména první verze Jargon File vznikla výsledkem spolupráce let 1973-1975. Tento slangový slovník se stal jedním ze základních dokumentů, které definovaly hackerskou kulturu. Později byl publikován jako "Nový hackerský slovník". Hackerství vzkvétalo na univerzitách napojených na síť, zejména (ale ne pouze) na katedrách počítačových věd. MIT AI laboratoř byla první mezi rovnými od konce 60. let. Ale laboratoře umělé inteligence na Stanfordské universitě (SAIL) a Carnegie-Mellon universitě (CMU) se staly téměř stejně důležité. Všechny patřily k rozkvétajícím centrům počítačových věd a výzkumu v oblasti umělé inteligence. Všechny přitahovaly schopné lidi, kteří přispívali velkými věcmi do hackerské kultury, jak po stránce technické tak i folklórní. Abychom porozuměli tomu, co se stalo později, musíme se znovu podívat na samotné počítače, protože vzestup laboratoří a jejich konečný úpadek byly způsobeny změnami v počítačových technologiích. Od dob PDP-1 byly osudy hackerství propojeny s PDP sériií minipočítačů společnosti DEC. DEC byl průkopníkem v oblasti komerčního interaktivního počítání a v operačních systémech se sdílením času. Protože byly jeho počítače na danou dobu flexibilní, výkonné a relativně levné, koupilo si je mnoho univerzit. Levné sdílení počítačového času poskytlo prostředí, ve kterém hackerská kultura vyrůstala a po většinu času svého života propojoval ARPANET zejména počítače DEC. Nejdůležitějším z nich byl PDP-10, poprvé představený v roce 1967. PDP-10 zůstal nejoblíbenějším hackerským počítačem po téměř 15 let. TOPS-10 (operační systém počítače) a MACRO-10 (jeho assembler) jsou stále připomínány s nostalgickou láskou ve slangu a folklóru. MIT, ačkoliv používal stejné PDP-10 jako kdokoliv jiný, přešel na trochu jinou cestu. Zcela odmítl DEC software pro PDP-10 a vystavěl vlastní operační systém, ITS. ITS znamená "Nekompatibilní systém pro sdílení času" a výstižně charakterizuje myšlení hackerů z MIT. Chtěli mít vše podle svého. Naštěstí pro nás všechny, lidé z MIT byli stejně inteligentní jako arogantní. ITS, jakkoliv byl výstřední a ačkoliv se v něm občas vyskytovaly chyby, obsahoval řadu skvělých technických vylepšení a jedná se pravděpodobně o systém se sdílením času, který byl nejdéle využíván.

Samotný ITS byl napsán v assembleru, ale mnoho ITS projektů bylo napsáno v jazyce LISP. LISP byl zdaleka nejmocnější a nejflexibilnější jazyk té doby, ještě nyní, po 25 letech, svou konstrukcí poráží většinu současných jazyků. LISP umožnil ITS hackerům myslet neobvyklými a tvůrčími způsoby. Byl jedním z hlavních faktorů jejich úspěchu a zůstává dodnes jedním z nejoblíbenějších hackerských jazyků. Mnoho výtvorů z těch dob ještě stále přežívá, nejznámější z nich je asi editor EMACS. A většina folkloru ITS ještě žije, jak dosvědčuje současný slang. SAIL a CMU také nespaly. Mnozí z těch, kteří vyrůstali okolo SAIL PDP-10 se stali později klíčovými postavami při vývoji osobních počítačů a dnešních uživatelských rozhraní. Hackeři v CMU zatím pracovali na projektech, které později vedly k prvním velkým praktickým aplikacím expertních systémů a průmyslových robotů. Dalším důležitým střediskem této kultury byl XEROX PARC, slavné výzkumné středisko Palo Alto Research Center. Více než deset let, od počátku sedmdesátých let až po polovinu let osmdesátých poskytoval PARC ohromující množství převratných hardwarových a softwarových inovací. Moderní myš, okna, ikony na obrazovce byly objeveny zde. A také laserová tiskárna a místní síť (LAN). Série počítačů D o desetiletí předešla výkonné počítače osmdesátých let. Bohužel, tito proroci nebyli ceněni vlastní společností, byli tak málo uznáváni, že se rozšířil vtip o tom, že PARC je místo, kde se vyvýjejí skvělé myšlenky pro kohokoliv jiného. Jejich vliv na hackerství byl všudypřítomný. Společenství ARPANETu a PDP-10 vzrůstala na síle a různorodosti během sedmdesátých let. Elektronické diskuzní konference, které původně povzbuzovaly kooperaci mezi jednotlivými výzkumnými skupinami, byly stále více používány i ve společenském styku. DARPA úmyslně přehlížela tyto technicky vzato "neautorizované" aktivity. Bylo jasné, že ztráty způsobené takovým použitím budou mnohonásobně převáženy tím, že bude přilákána celá generace schopných mladých lidí do oblasti počítačů. Asi nejznámější společenskou konfrencí ARPANETU byl SF-LOVERS pro obdivovatele scifi, která stále ještě na Internetu žije. Takových konferencí bylo mnoho a razily cestu pro způsob komunikace, který později komerčně využívaly služby jako CompuServe, GEnie a Prodigy (a kterou později ovládla AOL)

Nástup Unixu Mezitím, daleko v divočině New Jersey, se rodilo od roku 1969 něco, co později zastínilo tradici PDP-10. V roce narození ARPANETU hacker v Bellových laboratořích se jménem Ken Thompson vynalezl Unix. Thompson pracoval na vývoji operačního systému se sdílením času s názvem Multics, jehož předkem byl ITS. Multics sloužil jako testovací laboratoř pro některé důležité nápady na skrytí části komplexity operačního systému v jeho jádru tak, aby byly neviditelné pro uživatele a dokonce i pro většinu programátorů. Cílem bylo umožnit přístup k Multicsu zvenčí (a programování pro něj!) mnohem jednodušší, tak aby zbylo více času na opravdovou práci. Bellovy laboratoře přerušily projekt, když Multics začal přerůstat v nepoužitelného bílého slona (později byl komerčně nabízen společností Honeywell, ale nikdy nebyl úspěšný). Kenu

Thompsonovi chybělo prostředí Multicsu a začal implementovat směsici nápadů z tohoto projektu a vlastních myšlenek na odepsaném počítači DEC PDP-7. Jiný hacker, Dennis Ritchie, vynalezl nový jazyk se jménem "C" pro Thompsonovo embryo Unixu. Stejně jako Unix, i C byl konstruován tak, aby se snadno používal, byl flexibilní a nikoho neomezoval. V Bellových laboratořích stoupal o tyto nástroje zájem a v roce 1971 Thompson s Ritchiem vyhráli soutěž na projekt, který bychom v dnešní době nazvali "systémem pro automatizaci kanceláře". Jenže Thompson s Ritchiem si kladli vyšší cíle. Tradičně se operační systémy psaly v úsporném assembleru tak, aby hostitelský počítač byl využit s maximální efektivitou. Thompson a Ritchie patřili k prvním, kteří si uvědomili, že technologie v oblasi hardware a kompilerů se stala natolik výkonnou, že celý operační systém mohl být napsán v C. Roku 1974 bylo skutečně celé prostředí úspěšně portováno na několik různých počítačů. Nikdy předtím se něco takového nepodařilo a důsledky byly ohromné. Pokud mohl Unix vypadat stejně a mít stejné schopnosti na počítačích různých typů, mohl sloužit pro všechny jako společné programové prostředí. Uživatelé už nebudou muset platit za veškerý software, až používaný počítač zastará. Hackeři budou moci používat stejné nástroje na různých počítačích a nebudou muset vynalézat ekvivalenty ohně a kola pokaždé znovu. Vedle přenositelnosti, Unix a C měly další významné přednosti. Oba byly konstruovány podle filozofie "Vše musí být jednoduché a primitivní". Programátor si mohl snadno pamatovat celou logickou strukturu C (čímž se C liší od většiny dřívějších, ale i pozdějších jazyků) a nemusel neustále listovat manuály. Unix byl strukturován jako flexibilní sada jednoduchých programů, které mohly být vzájemně propojovány. Tato kombinace byla schopná se adaptovat na mnohé počítačové úkoly, včetně takových, které samotní tvůrci nepředpokládali. Velmi rychle se rozšířila v AT&T, ačkoliv formálně nebyla nijak podporovaná. Do roku 1980 se rozšířila na velké množství univerzit a výzkumných center a tisíce hackerů o ní doma přemýšlelo. Hlavními počítači prvních Unixů byly PDP-11 a jeho potomek, VAX. Jelikož byl ale UNIX přenosný, téměř nezměněn běžel na mnoha počítačích, které se nacházely na celém ARPANETu. A nikdo již nepoužíval assembler, C programy byly na všechny tyto počítače přenosné. Unix měl dokonce vlastní podporu sítě, UUCP. Byla sice pomalá a nespolehlivá, ale levná. Jakékoliv dva Unixové počítače si mohly vyměňovat elektronickou poštu přes obyčejné telefonní linky. Tato možnost byla přímo vestavěna do systému, nebyla to žádná přidružená aplikace. V roce 1980 si začaly první servery USENETu rozesílat zprávy a vytvořily gigantickou nástěnku, která brzy přerostla ARPANET. Unix začal vytvářet svůj vlastní síťový národ okolo USENETu. Několik Unixových počítačů bylo i součástí ARPANETU. Společnosti PDP-10 a Unix/USENET se začaly prolínat na hranicích, ale zpočátku to mezi nimi skřípělo. PDP-10 hackeři často považovali Unixový dav za tlupu začátečníků, kteří používali nástroje směšně primitivní, když byly porovnány s barokní komplexností LISPu a ITS. Mumlali: "Kamenné nože a oblečení do kůže".

A rozběhl se i třetí proud. První osobní počítač byl uveden do prodeje v roce 1975. Roku 1977 byla založena společnost Apple a následující roky přinesly neuvěřitelný pokrok. Potenciál mikropočítačů byl zřejmý a přilákal další generaci schopných mladých hackerů.

Konec starých časů Takže v roce 1980 byla situace následující, tři různé kultury, které se na okrajích překrývaly, ale které se shromažďovaly okolo velmi rozdílných technologií. Kultura ARPANET/PDP-10, oddaná LISPu, MACRO, TOPS-10, ITS a SAIL. Společnost Unixu a C s PDP-11, s VAXem a telefonním spojením. A anarchistický spolek prvních mikropočítačových nadšenců, kteří chtěli přinést počítače masám. Mezi těmito kulturami měl stále ITS čestné postavení. Ale nad ní se již stahovala mračna. Technologie PDP-10 stárla a samotná Laboratoř byla rozkládána prvními pokusy o komercializaci umělé inteligence. Některé nejlepší mozky z Laboratoře (a z SAIL a CMU) byly odlákany na velmi dobře placená místa v začínajících společnostech. Smrtelná rána dopadla v roce 1983, kdy se DEC rozhodl zrušit Jupitera (pokračovatele PDP10) , aby se mohl soustředit na PDP-11 a VAX. ITS již neměl budoucnost. Protože nebyl přenosný, nikdo si nemohl dovolit věnovat tolik časo na jeho přepsání na jinou architekturu. Varianta Unixu z Berkeley, která běžela na VAXu se stala prvotřídním hackerským prostředím a každý, kdo dokázal odhadovat budoucnost viděl, že mikropočítače nabíraly rychle na síle a chystaly se smést vše, co jim stálo v cestě. Někdy v té době psal Levy knihu "Hackers". Jedním z jeho hlavních zdrojů informací byl Richard M. Stallman (tvůrce EMACSu), jedna z hlavních postav Laboratoře a nejfanatičtější odpůrce komercionalizace její technologie. Stallman (který je obyčejně znám pod svými iniciálami a loginem RMS) vytvořil Free Software Foundation a věnoval se tvorbě velmi kvalitního volného software. Levi jej nazval "posledním opravdovým hackerem", tento popis se naštěstí ukázal mylným. Stallmanův největší projekt jasně dokumentuje přerod hackerství na počátku osmdesátých let. V roce 1982 začal vytvářet vlastní klon Unixu, napsaný v C a dostupný zdarma. Jeho projekt byl znám jako GNU (Gnu Není Unix) operační systém. GNU se dostalo brzy do centra zájmu hackerské aktivity a s ním se duch a tradice ITS uchovaly v mladší hackerské kultuře soustředěné okolo Unixu a VAXu. A opravdu, více než jedno desetiletí po svém založení Free Software Foundation z velké části definovalo veřejnou ideologii hackerské kultury a jedině Stallman samotný se po právu mohl považovat za vůdce tohoto kmene. Okolo let 1982-1983 mikročipy a technologie místních sítí začaly mít važný vliv na oblast hackerství. Ethernet a mikročip Motorola 68000 vytvořily obzvláště silnou kombinaci a několik začínajících společností začalo stavět první generaci toho, co nyní známe pod názvem pracovní stanice. V roce 1982 skupina Unixových hackerů za Stanfordu a Berkeley založila Sun Microsystems, neboť věřila, že Unix na relativně levných počítačích založených na čipu 68000 bude představovat nejlepší kombinaci pro řadu aplikací. Měli pravdu a jejich vize dala příklad

celému průmyslu. Zatímco byly stále příliš drahé pro většinu individuálních uživatelů, pracovní stanice byly levné pro korporace a univerzity a jejich sítě brzy nahradily starší VAX a další systémy.

Období komerčního Unixu Od roku 1984, kdy se stal Unix poprvé podporovaným produktem díky AT&T, největší trhlina hackerském království se táhla mezi celkem soudržným síťovým národem soustředěným okolo Internetu a USENETu (používajícím hlavně minipočítače nebo pracovní stanice s Unixem) a ostrůvky nepropojených mikropočítačových nadšenců. V té době se také objevily první zprávy o nabourání do systémů v masmédiích a novináři začali nevhodně používat slovo hacker pro počítačové vandaly, a dodnes v tom vytrvávají. Počítače kategorie pracovních stanic, které stavěl Sun a další, otevřely hackerům nové světy. Měly výkonnou grafiku a mohly si přes síť sdílet data. V osmdesátých letech se hackeři zejména zabývali softwarem a nástroji pro zvýšení efektivity. Do Unixu z Berkeley byla vestavěna podpora pro protokoly ARPANETU, která poskytla řešení pro síťové problémy spojené s UUCP a podpořila další rozvoj Internetu. Bylo učiněno několik pokusů o zkrocení grafiky pracovních stanic. Nakonec zvítězil X systém, který vyvinul MIT ve spolupráci se stovkami vývojářů a tucty společností. Rozhodujícím faktorem v jeho úspěchu bylo to, že tvůrci X byli ochotni zveřejnit zadarmo zdrojové kódy v souladu s hackerskou etikou a posílat je přes Internet. Vítězství X nad komerčními grafickými systémy (včetně toho, který nabízel SUN) bylo důležitým zvěstovatelem změn, které za několik let ovlivnily samotný Unix. Stále ještě docházelo ke sporům mezi ITS a Unix hackery (většinou ze strany ITS). Poslední počítač s ITS byl ale odpojen roku 1990 a nadšenci již neměli co bránit a většinou se asimilovali do Unixové kultury s většim či menším vrčením. V samotné skupině Unixu panovala největší rivalita mezi příznivci Unixu z Berkeley a z AT&T. Dosud ještě můžete narazit na kopii plakátu z tohoto období, který ukazuje X-stihačku z Hvězdných válek, která útočí na explodující Hvězdu smrti s logem AT&T. Hackeři z Berkeley se rádi představovali jako rebelové bojující proti bezduchým komerčním císařstvím. AT&T Unix nikdy nedohnal BSD/Sun na trhu, ale vyhrál válku standardů. Od roku 1990 je stále těžší obě verze odlišit, protože přejaly mnoho inovací druhé strany. Se začátkem devadesátých let technologie pracovních stanic minulého desetiletí byla stále zřetelněji ohrožována novými, levnějšími a výkonnějšími osobními počítači založenými na Intelu 386 a jeho novějšími variantami. Poprvé si mohli hackeři dovolit koupi domácích počítačů, které měly výkon srovnatelný s minipočítači o deset let staršími a které byly schopné běžet pod Unixem, podporovat kompletní vývojové prostředí a propojit se na Internet. Svět MS-DOS to vše blaženě ignoroval. Ačkoliv první nadšenci se rychle rozrostli do populace DOS a Mac hackerů, o několik řádů početnější než "populace síťového národa", nikdy se nestaly sebe sama si uvědomujícím společenstvím. Rychlost pokroku byla tak velká, že padesát různých technických kultur vzniklo a zase zaniklo tak rychle, jako jepice, nikdy neměly dost času na to, aby si vytvořily společný jazyk, tradice a legendy. Nepřítomnost

všudesahající sítě porovnatelné s UUCP nebo Internetem jim zabránila v tom, stát se národem. Začal se rozšiřovat přístup ke komerčním on-line službám jako CompuServe a GEnie, ale to, že ne-Unixové počítače neobsahovaly vývojové prostředí znamenalo, že jen velmi málo zdrojových kódů bylo zveřejňováno. Nevyvinula se tedy žádná tradice kolektivního programování. Hlavní proud hackerství, točící se okolo Internetu a více méně totožný s Unixovou technickou kulturou se nestaral o komerční služby. Chtěl lepší nástroje a více Internetu a levné 32-bitové PC slibovaly to vše umožnit. Ale kde najít software? Komerční Unix zůstával drahý, v řádu tisíců dolarů. Na počátku devadesátých let několik společností začalo prodávat AT&T nebo BSD Unix pro PC třídu počítačů. Úspěch ale nepřicházel, ceny neklesaly a nejhorší ze všeho, se softwarem člověk nedostal modifikovatelné a distribuovatelné zdroje. Tradiční obchodní model nedával hackerům to, co potřebovali. To ale neposkytovalo ani Free Software Foundation. Vývoj HURDu, jádro Unixu pro Hackery, které RMS dlouho sliboval, se na dlouhá léta zastavil a do roku 1996 neposkytl žádné použitelné jádro (ačkoliv od roku 1990 FSF poskytlo téměř všechny ostatní obtížné části operačního systému ve stylu Unixu) Co bylo ještě horší, od počátku 90.let začínalo být jasné, že desetileté úsilí komercializace Unixu selhalo. Slib Unixu o přenosnosti software mezi jednotlivými systémy se ztratil v hašteření půl tuctu komerčních variant Unixu. Komerční poskytovatelé Unixu byli tak nafoukaní, tak slepí a neschopní v marketingu, že Microsoft okupoval velkou část jejich tržního teritoria s podřadnou technologií operačního systému Windows. Na počátku roku 1993 nepřátelský pozorovatel měl důvody pro to, aby usoudil, že příběh Unixu končí a s ním i osud kmene hackerů. A v počítačovém obchodním tisku bylo takových pozorovatelů dostatek, mnozí z nich rituálně předpovídali konec Unixu v půlročních intervalech od konce 70. let. V těchto dnech veřejné mínění předpovídalo konec éry jednotlivých technických hrdinů, předpovídalo dominanci kolosů jako Microsoft v oblasti software a začínajícího Internetu. První generace Unixových hackerů se zdála starou a unavenou (výzkumná skupina v Berkeley v roce 1994 přestala být financována). Byly to těžké časy. Naštěstí, mimo pohled komerčního tisku a dokonce i většiny hackerů probíhalo něco, co přineslo překvapující rozvoj na konci roku 1993 a v roce 1994. Nakonec to vše udalo celé kultuře nový směr a nepředstavitelný úspěch.

První Unixy zadarmo Do mezery, kterou zanechalo FSF nedokončeným HURDem vstoupil student Helsinské univerzity Linus Torvalds. V roce 1991 začal tvořit jádro Unixu pro počítače řady 386 s pomocí nástrojů FSF. Jeho počáteční rychlý úspěch přilákal řadu Internetových hackerů, kteří mu pomáhali vytvořit Linux, plnohodnotný Unix se zcela bezplatnými a volně šiřitelnými zdroji.

Linux nebyl sám. V roce 1991, současně s prvními experimenty Linuse Torvaldse, William a Lynne Jolitz experimentálně přenášeli BSD Unixocé zdroje na 386. Většina pozorovatelů porovnávajících první Linusovy pokusy s BSD technologií očekávalo, že BSD se stane nejdůležitějším Unixem na PC. Nejdůležitějš rys Linuxu nebyl technický, ale sociologický. Až do chvíle vývoje Linuxu každý věřil, že software tak složitý jako operační systém musí být vyvýjen pečlivě kontrolovaným způsobem poměrně malou a disciplinovanou skupinou lidí. Tento model byl a stále je typický pro komerční i velké freewarové katedrály vytvořené FSF v 80. letech, stejně pracovaly i freeBSD/netBSD/OpenBSD projekty, které byly odvozeny od původního přenosu 386BSD. Linux se vyvýjel zcela rozdílně. Téměř od počátku byl spíše náhodně programován velkým počtem dobrovolníků spolupracujících přes Internet. Kvalita nebyla dosahována pevnými standardy nebo autokracií ale až naivně jednoduchým způsobem tak, že každý týden byl publikován pokrok a během několika dnů získána odezva od stovek uživatelů. Díky tomu vznikla obdoba rychlé Darwinovy selekce mutací vytvořených vývojáři. K překvapení téměř všech, tento model docela fungoval. Koncem roku 1993 Linux mohl soutěžit ve stabilitě a spolehlivosti s mnohými komerčními Unixy a běželo pod ním mnohem více software. Dokonce začal přitahovat první přepisy komerčního software. Jedním z nepřímých výsledků jeho rozvoje byl zánik menších komerčních Unixů, bez vývojářů a hackerů, kterým mohly být prodávány, přestaly existovat. Jeden z mála přeživších, BSDI (Berkeley Systems Design, Incorporated) vzkvétal díky tomu, že nabízel kompletní zdroje a pěstoval si své vztahy s hackery. Tento rozvoj nebyl téměř zaznamenán ani v hackerské společnosti, a už vůbec ne mimo ni. Hackerská kultura, která opakovaně odrážela předpovědi o svém zániku, právě začala předělávat komerční svět ke svému obrazu. Ještě to ale bude trvat 5 let, než se tento trend stane zřejmým.

Velká exploze WWW Počáteční růst Linuxu se spojil s dalším fenoménem, veřejnost objevila Internet. Počátek 90. let také přinesl rozkvět poskytovatelům Internetu, kteří poskytovali připojení za několik dolarů měsíčně. Po příchodu WWW se dosavadní rychlý růst ještě zrychlil do neuvěřitelného tempa. Od roku 1994, kdy byla formálně ukončena činnost vývojové skupiny Unixu v Berkeley, několik rozdílných volných Unixových verzí (Linux a následovníci 386BSD) se stalo základem hackerské aktivity. Linux začal být komerčně distribuován na CD-ROM a prodáván jako běžné zboží. Koncem roku 1995 také hlavní počítačové společnosti začaly blyštivou reklamní kampaň oslavující Internet a přátelskost jejich software a hardware. Koncem 90. let se v centru pozornosti hackerů ocitl vývoj Linuxu a Internet. WWW konečně změnil Internet v masmédium a mnoho hackerů 80. a počátku 90.let začalo nabízet připojení na Internet masám. S tím, jak se Internet dostal do centra pozornosti, získalo i společenství hackerů respekt a politický vliv. V letech 1994 a 1995 zabránila hackerská aktivita přijetí Clipperova návrhu,

který by dostal silné šifrování pod vládní kontrolu. V roce 1996 hackeři mobilizovali velkou koalici, která zabránila přijetí velmi nevhodně označeného "Zákona o slušné komunikaci" a tím zabránila cenzuře vstupu na Internet. S tímto vítězstvím přenecháme historii současnosti. Přicházíme do období, ve kterém se váš historik stal (k jeho velkému překvapení) hercem a ne pouze pozorovatelem. Toto vyprávění bude pokračovat "Pomstou hackerů".

Literatura [Levy] Levy, Steven; Hackers, Anchor/Doubleday 1984, ISBN 0-385-19195-2. [Raymond] Raymond, Eric S.; The New Hacker's Dictionary, MIT Press, 3rd edition 1996. ISBN ISBN 0-262-68092-0. David E. Lundstrom gave us an anecdotal history of the ``Real Programmer'' era in A Few Good Men From UNIVAC, 1987, ISBN-0-262-62075-8.

Verze a historie změn Tento dokument byl započat někdy okolo roku 1992, ale jeho verze nebyly kontrolovány do roku 1997 Revize 1.20 byla první SGML verzí se seznamem literatury. 17.srpen 1999

30 dôvodov, prečo je lepšie byť mužom: 1. Na päť dní dovolenky potrebuješ maximálne jeden kufor. 2. Rady pred pánskymi záchodmi sú kratšie minimálne o 80%. 3. Pri prijímacom pohovore sa nikto nezaujíma o tvoj zadok. 4. Všetky tvoje orgazmy sú skutočné. 5. Nemusíš pri sebe všade nosiť kabelku. 6. Tvoje priezvisko ti zostane až do smrti. 7. Môžeš sa osprchovať a vypadnúť z domu za desať minút. 8. Pri sexe se nemusíš báť, že prídeš o poctivosť alebo o dobrú povesť. 9. Nikto z tvojich spolupracovníkov nie je schopný ťa rozplakať. 10. Nemusíš sa holiť nižšie ako na krku. 11. Keď máš 34 a si stále slobodný, ľuďom to väčšinou nevadí. 12. Všetko na tvojej tvári môže zostať v prírodnej farbe. 13. Môžeš byť prezidentom. 14. Všetko vyžehlíš obyčajnou kvetinou. 15. Myslíš na sex 98% svojho bdelého stavu. 16. Môžeš si dovoliť zmoknúť v bielej košeli. 17. Stačí ti súčasne vlastniť iba tri páry topánok. 18. Predohra je dobrovoľná. 19. Nikto neprestane rozprávať sprostý vtip iba preto, že vojdeš do miestnosti. 20. Nemusíš predstierať úpravu make-upu, keď sa ti chce ísť na toaletu. 21. Môžeš obdivovať Clinta Eastwooda bez toho, aby si sa snažil vyzerať ako on a trápil sa preto hladom. 22. Môžeš sedieť s kolenami od seba a nezáleží na tom, čo máš na sebe. 23. Rovnaká práca, ale lepšie platená. 24. Šedivé vlasy a vrásky ti pridávajú na výraze. 25. So 400 miliónami spermií si schopný zdvojnásobiť svetovú populáciu. 26. Máš výhradné právo na diaľkové ovládanie televízie. 27. Ľudia ti nehľadia na hrudník, keď sa s nimi rozprávaš. 28. Máš normálny a zdravý vzťah ku svojej matke. 29. Môžeš si kúpiť kondóm bez toho, aby si ťa predavač predstavoval nahého. 30. Rozumieš sa počítačom a oni rozumejú tebe.

Návod na obsluhu bankomatu Návod pre mužov: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Zastavte auto až pri bankomate. Stiahnite okno na aute. Vložte kartu do bankomatu a zadajte PIN kód. Zadajte, akú hotovosť chcete vybrať. Vyberte kartu, hotovosť a zoberte si potvrdenku. Zavrite okno na aute. Odíďte.

Návod pre ženy: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Zastavte auto až pri bankomate. Cúvnite kúsok späť, tak, aby ste zastavili priamo pri bankomate. Znovu naštartujte zhasnutý motor. Nájdite kabelku, vysypte celý jej obsah na sedadlo spolujazdca a nájdite kartu. Nájdite púzdro s make-upom a skontrolujte si make-up v spätnom zrkadle. Stiahnite okno. Pokúste sa vložiť kartu do bankomatu. Otvorte dvere auta, aby ste sa dostali k bankomatu a dosiahli kartou na príslušné miesto. 9. Vložte kartu. 10. Vložte kartu správnym spôsobom. 11. Znovu vyberte kabelku. Vysypte jej obsah na sedadlo spolujazdca a nájdite diár, v ktorom máte na vnútornej strane napísaný PIN kód. 12. Zadajte PIN. 13. Stlačte Cancel a zadajte správny PIN kód. 14. Zadajte požadovanú čiastku hotovosti. 15. Skontrolujte si make-up v spätnom zrkadle. 16. Znovu vyprázdnite kabelku, nájdite peňaženku a schovajte do nej peniaze. 17. Potvrdenku vložte do šekovej knižky. 18. Skontrolujte si make-up. 19. Podíďte dopredu o dva metre. 20. Vráťte sa späť k bankomatu. 21. Vyberte kartu. 22. Vysypte kabelku, nájdite obal na kartu a vložte ju do nej. 23. Skontrolujte si make-up. 24. Naštartujte zhasnutý motor a vytiahnite okno. 25. Prejdite 3 až 4 kilometre. 26. Uvoľnite ručnú brzdu.

List Ježiškovi Milý Ježiško, asi sa čuduješ, že Ti píšem práve dnes, 26. decembra... Rád by som Ti ale vysvetlil niekoľko vecí, ku ktorým došlo v minulom roku. Plný očakávania som Ti asi pred mesiacom napísal list, v ktorom som Ťa prosil o horský bicykel, elektrický vláčik, kolieskové korčule a futbalový dres. Rád by som zdôraznil, že som si ničil svoj mozog dôkladným štúdiom po celý rok. Nielenže som bol najlepší v triede, dokonca som dosiahol najlepšie hodnotenie na celej škole. Neklamem Ťa, naozaj nikto v mojom okolí sa nechoval lepšie ako ja k mojim rodičom, k bratrovi, ku kamarátom a k svojim susedom. Jednoducho neexistuje v minulom roku absolútne nič, čím by som sa prehrešil proti ľudskosti, vzdelaniu alebo slušným mravom. Takže mi prosím Ťa vysvetli, ako je možné, že si mi pod stromčekom nechal iba hlúpe jo-jo, sprostú píšťalku a pár ponožiek! Ako si to vôbec predstavuješ, ty tlstý imbecil, že si ma mal za blbca celý ten zasraný rok a nakoniec si mi priniesol pod stromček také pi..viny? A aby si ma ešte poriadne nahneval, dal si tomu malému buzerantovi oproti v dome toľko hračiek, že ani nemohol chodiť po izbe! Láskavo Ťa teda prosím, nabudúce sa už ani nepokúšaj strkať ten svoj hnusný zadok do našich dverí. Najprv by som ťa skopol zo schodov, ty zmrd! Potom by som Ti kameňom rozbil lebku a musel by si ísť domov peši, tak ako ja teraz musím chodiť peši, pretože si mi neposlal ten skurvený horský bicykel! Seriem na Teba, Ježiško. Na budúci rok spoznáš, aké to je, keď sa nahnevám, ty skurvený bastard. Ahoj, Tvoj Janko.

Dve etické otázky Otázka číslo 1: - Keby ste poznali ženu, ktorá je tehotná, má už 8 detí - z toho 3 hluché, 2 slepé, jedno mentálne retardované a ona má syfylis. Odporučili by ste jej potrat? Kým si pozriete odpoveď, odpovedzte ešte na otázku číslo 2. A tá znie: - Je čas zvoliť vodcu sveta a váš hlas rozhodne o víťazovi. Tu sú fakty o 3 najhorúcejších kandidátoch: Kandidát A: Stretáva sa s politikmi, ktorí nie vždy hrajú čistú hru. Svoje činy konzultuje s astrológom a mal dve milenky. Fajčí a denne vypije 8 až 10 pohárikov Martini. Kandidát B: Dvakrát ho vyhodili zo zamestnania, spáva do obeda, na Univerzite bral ópium a každý večer vypije štvrť fľaše whisky. Kandidát C: Bol vyznamenaný ako vojnový hrdina. Je vegetarián, nefajčí, pije iba príležitostne pivo a nemal žiadne mimomanželské aféry. Ktorého z týchto troch kandidátov by ste si vybrali? Najskôr odpovedzte na obe otázky a až potom si pozrite výsledky. Nepodvádzajte!

1. Kandidát A je Franklin D. Roosevelt. 2. Kandidát B je Winston Churchill. 3. Kandidát C je Adolf Hitler. Len tak mimochodom, ak ste pri otázke číslo 1 odpovedali áno (odporučili by ste jej potrat), tak ste práve zabili Beethovena.

Výpisy zo žiackych knižiek • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

Na hodine dejepisu schválne uvádza iné dátumy. Váš syn nevhodne dokazuje svoju silu na pracovnej výchove tým, že dievčatám priťahuje zveráky. Nedovolený vstup do školy. Pozerá sa na mňa cez zelené priesvitné pravítko a smeje se mi, že som zelený. Dáva stále pozor, či dávam pozor, a keď si myslí, že nedávam pozor, tak nedáva pozor. Bez povolenia padá zo stoličky. Bez vyzvania vybrala na hodine telesnej výchovy kozy a celá trieda cez ne skákala. Vedomosti vašej dcéry sa rovnajú nule. Pre postup do vyššieho ročníka je potrebné, aby ich minimálne zdvojnásobila. Napovedá nedovoleným zpôsobom. Dievčatám siaha na mliecne vaky. Zlomil zemepisnú mapu o hlavu spolužiaka. Plátno to vydržalo, je nutné opraviť rám. Bije spolužiačku dáždnikom, pričom nie je jeho. Pravidelne chodí do školy nepravidelne. Zjedla pomôcky na výtvarnú výchovu. Olizuje temperové farvy a diví sa, že potom zvracia. Behá po stene. Spal na hodine tak tvrdo, že ho neprebudil ani príchod pána riaditeľa, ktorý strašne dupe a funí. Lezie do päťmetrovej výšky na dvojmetrový strom. Nepíše si čo hovorím, píše iba to, čo potrebuje. Cez prestavku silno kopal do dverí a keď bol napomenutý, kopol si drzo ešte raz. Stále sa hlási. Pľul na schodoch na nižšie postaveného učiteľa vyššieho ročníka, čím znížil jeho vážnosť. Ohrozoval spolužiakov nožíkom, ktorý potreboval až na tretej vyučovacej hodine. Smrká mi do výkladu. Nechá sa od spolužiakov ochytávať a nehlási to učiteľovi. Svojim spevom úmyselne rušil hodinu spevu. Neustále sa smeje a odmieta mi povedať na čom. Vyliezol na okno a tam sa usadil. Počas písomky vnucuje spolužiačke správne odpovede. Močí do výšky očí. Rozbil okno a vyhováral sa, že nemôže dýchať.

Život v Hríňovej 12.8. Presťahovali sme sa do našeho nového domu v Hríňovej. Bože, ako je tu krásne. Vrchy dookola vyzerajú tak majestátne. Už sa nemôžem dočkať, až ich zakryje sneh. 14.10. Hríňovej je tým najkrásnejším miestom na zemi! Všetko lístie zmenilo farbu - odtiene oranžové a červené. Vyšiel som si na prechádzku a videl nejaké jelene. Boli nádherné. Som si istý, že sú to tie najúžasnejšie zvieratá na zemi. Je to tu ako v raji. Ách, bože, ako sa mi tu páči... 11.11. Čoskoro začne lovecká sezóna. Neviem si predstaviť, ako niekto môže chcieť zabiť niečo tak úžasné, ako je jeleň. Dúfam, že už konečne začne snežiť. 2.12. Minulú noc konečne snežilo. Prebudil som sa a všetko bolo pod bielou prikrývkou. Vyzeralo to ako na vianočnej pohľadnici. Vyrazili sme von, odhádzali sneh zo schodov a z príjazdovej cesty. Urobili sme si nádhernú guľovačku (ja som vyhral) a potom prišiel snehový pluh a my sme museli odhádzať príjazdovú cestu znovu. Milujem Hríňovú. 12.12. Minulú noc napadal ďalší sneh. Snežný pluh si zopakoval žartík s príjazdovou cestou. Jednoducho som sa do tohto prostredia zamiloval. 19.12. Ďalší sneh napadal minulú noc. Kvôli zahrnutej príjazdovej ceste som sa nedostal do práce. Som úplne vyčerpaný prehadzovaním. Skurvený snežný pluh. 22.12. Minulú noc napadalo ešte viac tých bielych sračiek. Mám na rukách pľuzgiere od lopaty. Som presvedčený, že snežný pluh čaká hneď za rohom, dokiaľ neodhádžem príjazdovú cestu. Kurva jedna! 25.12. Veselé skurvené vianoce! Viac posraného snehu. Až niekedy dostanem do rúk toho skurvysyna, čo riadi ten zasraný snežný pluh, tak ho, prisahám Bohu, zabijem! Nechápem, prečo nepoužijú na tú cestu viac soli, čo by rozpustila všetok ten sajrajt. 27.12. Ďalšie biele sračky napadali minulú noc. Celé tri dni som nevystrčil nos, s výnimkou odhadzovania príjazdovej cesty zakaždým, keď prešiel snežný pluh. Nemôžem sa nikam dostať. Auto mám pochované pod horou bielych sračiek. Meteorológ hlásil ďalších dvadsaťpäť centimetrov na túto noc. Dokážete si predstaviť, koľko je to lopát plných snehu? 28.12. Meteorológ sa mýlil! Tentokrát napadalo ďalších osemdesiatpäť centimetrov tých bielych sračiek. Takto sa to neroztopí ani do leta. Snežný pluh uviazol v záveji a ten kretén si prišiel

vypožičať moju lopatu. Povedal som mu, že už som ich šesť polámal, keď som odhadzoval tie sračky z mojej príjazdovej cesty a potom som mu tú poslednú prerazil o jeho skurvenú hlavu! 4.1. Konečne som sa dostal z domu. Išiel som do obchodu kúpiť nejaké jedlo a na spiatočnej ceste mi vbehol blbý jeleň pred auto a ja som do neho vrazil. Na aute mám škodu za tritisíc. Tie skurvené beštie by sa mali postrieľať. Že ich tí lovci počas sezóny nevystrieľali všetkých. 3.5. Odviezol som auto do servisu v meste. Neverili by ste, aké je hrdzavé od tej skurvenej soli, čo s ňou posýpali cesty. 18.5. Odsťahoval som sa do Georgie. Neviem si predstaviť, ako niekto, kto má zdravý rozum, môže žiť na takom bohom zabudnutom mieste, ako je v Hríňovej.

Slávne posledné slová 1. Nie je to divné, Ishiko? Americké lietadlo nad Hirošimou sa hneď tak ľahko nevidí! 2. Otecko, prečo mám na hlave jablko? 3. A prečo by sa v lietadle nemohli otvárať dvere? 4. Ja sa pozriem, či je to nabité. 5. Urob na toho blbca grimasu, keď ho budeme predbiehať! 6. Ano? Ale iba cez moju mŕtvolu! 7. Ale nevypínaj to, Hanička, bude to hneď hotové... 8. Jano, zostávajú ti nejaké granáty? Hoď mi jeden! 9. Je to pravda, že nositeľ štvrtého danu v karate musí byť vykastrovaný? 10. Pozri, ja sa nedržím! 11. Zprava nič nejde... 12. Dnes som si sám zložil padák. 13. Toto pivo chutí zvláštne... 14. Ahoj Alenk..., chcem povedať Martinka!

List klienta do zdravotnej poisťovne. ...odpovedám Vám na list, v ktorom ste ma žiadali o spresnenie môjho úrazu. Do oznámenia o úraze som uviedol, že som si úraz spôsobil sám. Som zamestnaný ako murár a v daný deň som pracoval úplne sám na stavbe domu. Po skončení práce mi zostalo ešte asi 250 kg tehál na streche. Zišiel som teda dolu a cez kladku som vytiahol po lane prázdny sud na strechu. Lano som si pevne zabezpečil, vyšiel som na strechu, kde som všetky tehly naložil do suda. Po naložení suda som opäť zišiel dole, aby som sud s tehlami spustil. V zmluve som uviedol, že vážim 75 kg. V okamihu, keď som lano pevne uchopil a odviazal, uvedomil som si platnosť gravitačného zákona. Ako som už uviedol, sud vážiaci sám o sebe 25 kg, bol naložený 250 kg tehál. Ako si sami domyslíte, moja hmotnosť 75 kg nemohla udržať tak ťažký sud a kým som si to uvedomil, bol som v prudkom pohybe nahor a sud naopak v prudkom pohybe dolu. Asi na úrovni tretieho poschodia som sa stretol s protipohybujúcim sa sudom, čo vysvetľuje ten otras mozgu, zlomeninu krku a lícnej kosti. Po strete som naďalej pokračoval smerom nahor, až som sa zastavil prstami v kladke, čo vysvetľuje tie polámané prsty. Aj napriek veľkej bolesti som sa stále držal lana. V tom okamihu sud s tehlami dopadol na zem. Pri dopade sa mu rozbilo dno a všetky tehly z neho vypadli. Ako som už napísal, sud sám o sebe váži 25 kg a ja, ako máte uvedené v zmluve - 75 kg. Pôsobenie gravitačnej sily pokračovalo ďalej a ako si iste domyslíte, situácia, keď ja so 75 kg som bol hore a sud bez dna s 20 kg bol dole, nemohla zostať. A tak som sa v okamihu ocitol v prudkom pohybe nadol a prázdny sud naopak v prudkom pohybe nahor. Asi na úrovni tretieho poschodia som sa opäť stretol so sudom, čo vysvetľuje tie zlomeniny oboch členkov. Aj po tomto strete som pokračoval v pohybe nadol, kde som prudko narazil na zem, čo vysvetľuje tie rozbité kolená, zlomeniny kostí a stehenného kĺbu. V bolestiach a bez vôle som pustil lano, pričom som si neuvedomil, že na druhom konci lana je stále uviazaný prázdny sud. Ako si už domyslíte, pôsobením gravitácie sa tento v prudkom pohybe ocitol presne na mieste, kde som bezvládne ležal. A toto vysvetľuje tie tri zlomené rebrá. Dúfam, že som Vám poskytol Vami požadované informácie. Na ďalšiu zaujímavú spoluprácu sa teší Jožko Zdravý

Brainwashing - bitva o vaši mysl martin mačok 17. 3. 2002 (02:00)

Techniky sugesce, manipulace s širokou veřejností, přesvědčování a "vymývání mozků" které se v současnosti používají na veřejnost. - na článek Dicka Suthpena jsem narazil úplnou náhodou při vyhledávání významu jistého termínu (stockholmský syndrom) a po jeho přečtení jsem byl poměrně šokován. Anglický originál The Battle for Your Mind je přepisem autorových přednášek a ve filosofově koutku jsem našel výborný český překlad Honzy Krepse obohacený fundovanými trefnými komentáři. Předúvod: TECHNIKY ZMINOVANÉ V TOMTO DUKUMENTU, JSOU JIŽ POMĚRNĚ ZASTARALÉ. V DNEŠNÍ DOBĚ JE TEŽKÉ SI PŘEDSTAVIT JAKÉ TECHNIKY SE POUŽÍVAJÍ. TENTO DOKUMENT UKAZUJE ASPON ZÁKLAD. ZE ZAČÁTKU DOKUMENTU SE MUSÍTE PŘENÉST PŘES HISTORII. NOVEJŠÍ ZÁKLAD ZAČÍNA TAK OD 1/5. Jmenuji se Dick Sutphen a tahle páska je rozšířenou verzí mojí přednášky na Světovém kongresu profesionálních hypnotizérů v Las Vegas v Nevadě. Ačkoliv nahrávka je chráněna autorskými právy před neoprávněným kopírováním, za účelem prodeje dalšími společnostmi, tomto případě vyzývám každého ke tvorbě kopií a šíření mezi přátele nebo kohokoliv jiného za účelem co největšího rozšíření těchto informací. Ikdyž jsem měl o daném tématu mnoho rozhovorů v místních, regionálních, rozhlasových a televizních pořadech, rozsáhlé masové rozšíření je zřejmě zablokováno. Samotné stanice které by ho uvedly nebo případně jejich sponzoři by se totiž mohly stát předmětem vyšetřování. Jisté vládní úřady si zřejmě nepřejí aby tyto informace vešly v obecnou známost. Vše o čem budu vyprávět. představuje pouze povrch problému. Nevím jak se dá zneužívání těchto technik zastavit. Nemyslím že je možné mít zákony proti něčemu, co se často nedá ani objevit natož prokázat a jestliže zákonodárci sami tyto techniky používají,je malá naděje, že by se takové zákony uplatňovaly. Vím, že první krokem ke změně, je vzbudit zájem. V mém případě to bude pravděpodobně jenom výsledek podzemního úsilí. Když mluvím o tomto tématu, mluvím o své vlastní práci. Znám ji a vím, jak účinná může být. Vyrábím hypnotické a subliminální kazety a na některých mých seminářích používám konverzní taktiku,abych pomohl účastníkům stát se soběstačnými a nezávislými. Ale vždy, když oněch technik použiji, poukáži na to, že je používám a účastníci se mohou sami rozhodnout jestli se jich zúčastní nebo ne. Oni také vědí jaké budou výsledky toho, čeho se účastní. pokračování ... (64K) z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že některé (spíše ty zastaralé) techniky brainwashingu se běžně používají např. v katolické církvi. nedělní náboženské rituály probíhající v působivě

(ne)nasvícených monumentálních prostorech se silně zkreslenou akustikou (ozvěny, dozvuk, distorze), při kterých je mysl účastníků obřadu ovlivňována hudbou, monotónním projevem (voice roll) vůdce seance a sborovým zaříkáváním - sugestivním opakováním frází o vlastní nedokonalosti a prosením o odpuštění ... ač sám nejsem věřící (považuji se za agnostika se sympatiemi k východním filosofiím blízkým budhismu), cítil jsem na vlastní "kůži" (lehkou) změnu stavu vědomí (alfa), pocit úzkosti (vnitřní dezorientace?) a nepříjemný pocit z "neúčasti" při rituálu (silně závisí na vaši poloze v kostele a na umístění v "davu") ... zájemcům o (ne)dobrovolnou konverzi doporučuji například návštěvu nedělní seance v kostele Sv. Antonína Paduánského (Strossmayerovo nám., Praha) nebo bohoslužby polského kněze v Minoritském kostelu Nanebevzetí Panny Marie (Jihlava). zatím jsem navštívil zhruba 6 různých katolických obřadů a tyto byly "nejpůsobivější". netroufám si odhadnout, jak "silné" jsou obřady jindy (a jinde), určitě se to v různých lokalitách velice liší, důležitá je samozřejmě osobnost klerika a jeho schopnosti ... z jiného soudku je televize. ta, byť je ztlumená a nenápadně umístěná v místnosti, stále poutá pozornost (nesnáším hospody, kde je puštěná televize!). někdy večer sedím u počítače a pracuji, opodál je puštěná televize (přítelkyně sleduje film), v podstatě mne to nijak neruší (když jsem dostatečně zabrán). všiml jsem si, že v reklamních blocích mne ovšem (ač je více ztlumená) podstatně více ruší a častěji se přistihnu, že na ni prostě zírám (ačkoliv dávají stupidní shot, který jsem již x-krát viděl/slyšel). zkuste někdy doma večer vysledovat skelný pohled vašich blízkých sledujících reklamní shoty (například když jsou unaveni - "dej si airwaves, volně dýchej!"). mimochodem, kolikrát se vám stalo, že se vás při sledování filmu někdo zeptá na poslední vyřčenou větu a vy, ačkoliv jste ji velice dobře slyšeli, ji nejste schopni zopakovat? že by trans? ;-) o manipulaci organizované vládami (rusko, čína, amerika) a jinými mocenskými skupinami (korporace, sekty, církve), které do různých výzkumů ovládání lidí již několik desítek let investují nesmírný finanční a odborný potenciál (CIA, NSA, programy BLUEBIRD (1950), ARTICHOKE, MKULTRA ...), při kterých se zkoumají účinky elektromagnetického vlnění, radiace, drog, neurolingvistiky, nizkofrekvenčních zvuků, subliminálních informací ve zvuku či v obraze - podstatě čehokoliv - na ovládnutí lidské psychiky ... si netroufám napsat už vůbec nic, protože o tom v podstatě nic nevím (a nejsem si zas až tak uplně jist, jestli o nich opravdu něco vědět vůbec chci...). zmiňovaný článek rozhodně patří do kategorie must-read. příjemný zbytek neděle :) zdroje a související odkazy: The Battle for Your Mind (by Dick Sutphen) Bitva o vaši mysl (český překlad) filosofův koutek Dick & Tara Sutphen Personal Website hackujeme mozek 1 antiteze k hackování mozku - mobilní telefony hackujeme mozek 2 brainwashing by religious cults (víceméně anti-teze k článku) google (brainwashing, mind control ...) martin mačok autor studuje mff uk

24. vecí, ktorá Vás naučí iba mama 1.

Moja mama ma naučila OCENIŤ DOBRE VYKONANÚ PRÁCU: "Ak sa chcete navzájom pozabíjať, urobte to láskavo na dvore, práve som vyriadila!"

2.

Moja mama ma naučila NÁBOŽENSTVO: "Modli sa, aby to z toho koberca zišlo dole."

3.

Moja mama ma nučila LOGICKY MYSLIEŤ: "Prečo? Pretože som to povedala!"

4.

Moja mama ma naučila PREDVÍDAŤ: "Skontroluj si, či máš čisté prádlo. Čo keby ťa zrazilo auto?"

5.

Moja mama ma naučila IRÓNIU: "Ešte chvíľu plač a ja ti k tomu dám skutočný dôvod!"

6.

Moja mama ma naučila veľa O VEDE ZVANEJ OSMÓZA: "Zavri si ústa a zjedz tú polievku!"

7.

Moja mama ma naučila BYŤ OHYBNÝ: "Pozri sa na tú špinu, čo máš na chrbte!"

8.

Moja mama ma naučila BYŤ VYTRVALÝ: "Neodídeš odtiaľto pokiaľ nezješ všetok špenát!"

9.

Moja mama mi vysvetlila POČASIE: "Tvoja izba vyzerá, ako keby tu pred chvíľou bolo tornádo!"

10. . Moja mama mi vysvetlila ŽIVOTNÝ CYKLUS: "Priviedla som ťa na tento svet a môžem ťa z neho zase rýchlo dostať!" 11. . Moja mama ma naučila BYŤ ZÁVISTLIVÝ: "Na svete sú milióny nešťastných detí, ktoré nemajú takích dobrích rodičov ako ty!"

Ženy versus Muži PREZÝVKY: Ak idú Aďa, Jana, Lenka a Renáta spolu na obed, oslovujú sa navzájom "Aďa", "Jana", "Lenka" a "Renáta". Ale ak idú Peter, Pavol, Robo a Mišo spolu na pivo, oslovujú sa "Kokos", "Tlsťoch", "Sosák" a "Trubka". ÚČET: Keď čašník prinesie účet, tak Peter, Pavol, Robo a Mišo každý hneď vyberie stovku, aj keď celý účet je 150.- Žiaden z nich nemá menší peniaz a žiaden z nich neprizná, že chce drobné naspäť. Keď dostanú taký účet ženy, k slovu sa dostanú kalkulačky. PENIAZE: Muž zaplatí 200 korún za 100-korunovú vec, ktorú chce. Žena zaplatí 100 korún za 200korunovú vec, ktorú nechce. KÚPELŇA: Muž má v kúpeľni 5 vecí: zubnú kefku, penu na holenie, holiaci strojček (alebo britvu), mydlo a uterák z hotela. Priemerný počet vecí, ktoré má v kúpeľni žena, je 337. Väčšinu z tých veci nie je muž schopný identifikovať. HÁDKA: Pri hádke má žena vždy posledné slovo. Čokoľvek, čo potom povie muž, je začiatok ďalšej hádky. MAČKY: Ženy majú rady mačky. Muži vravia, že tiež majú radi mačky, ale keď sa ženy nepozerajú, muži do mačiek kopú. BUDÚCNOSŤ: Žena má obavy z budúcnosti, ale len kým sa nevydá. Muž nikdy z budúcnosti obavy nemá. ...kým sa neožení. ÚSPECH: Úspešný muž je taký, ktorý dokáže zarobiť viacej peňazí, než jeho žena dokáže minúť. Úspešná žena je taká, ktorá takého muža nájde. MANŽELSTVO: Žena sa vydáva a očakáva, že muž sa po svadbe zmení, ale on sa nezmení. Muž sa žení a očakáva, že žena sa po svadbe nezmení. Ale ona sa zmení... OBLIEKANIE: Žena sa oblieka inak, keď ide nakupovať, inak, keď ide polievať kvety, inak, keď ide vysypať kôš, inak, keď ide k telefónu, inak, keď ide čítať knihu, vybavovať poštu... Muž sa oblieka inak, len keď ide na svadbu alebo na pohreb. KRÁSA: Muži ráno vstávajú a vyzerajú tak isto dobre, ako keď išli večer spať. Ženy cez noc nejako ošpatnievajú a ráno sa musia zasa skrášliť...

POTOMSTVO: Žena vie o svojich deťoch všetko. Vie o termínoch návštev u zubára, o najlepších priateľoch svojich deti, o ich tajných láskach, obľúbených jedlách, ich obavách, túžbach a snoch. Muž z času na čas registruje prítomnosť menších ľudí v dome.

Ženy jaké jste dle druhu? Dámy neuražte se, ale přesně takovou otázku si položil začátkem minulého století prof. Mathes, v té době přednosta ženské kliniky v Innsbrucku. A jako správný vědátor našel i jasnou odpověď, i když zdůvodnění ... Podle něho jest čtvero druhů žen.

První typ, typ pravého ženství, se nazývá pyknika. Je to žena zrozená pro manželství a mateřství. Její tělo je formováno tak, že snadno rodí. Je klidná, rozumná, veselá, nikdy se nenudí, snadno se rozhněvá, ale zato brzo zapomíná, snadno odpouští. Je ve své duši harmonická. Snadno pláče, ale ne dlouho. Miluje zábavu. Láska a manželství není pro ni problémem. V manželství se cítí šťastná. Sice jí muž bývá nevěrný, ale ona mu odpouští, a muž se k ní znovu a rád vrací. Brzo stárne, ale stáří ji netíží. Pyknika nikdy není umělkyní. Druhý typ je žena mající v sobě mnoho prvků mužských a tento typ nazývá pan profesor typem intersexuálním. Jest to typ vyskytující se prý hlavně ve velkoměstech. Muže neodolatelně vábí, oslňuje, erotizuje. Rozum takové ženy bývá bystrý, tvář i postava nápadně krásná, ale duše je plná rozporů, protože v ní princip mužský a ženský vedou ustavičně krutý boj. Vášnivý oheň její lásky k muži mění se často obratem v mrazivou lhostejnost, ba odpor. Dovede být něžná a citová, ale i hrubá i krutá. Je-li bezdětná, stravuje se touhou po dítěti. Je-li sama, stravuje se touhou po manželství, ale vyplnění jejího přání jenom rozmnoží její utrpení. Její manželství je plné tragiky a dříve nebo později se rozbíjí. Má-li děti, je nervózni a neumí je vychovávat. Podle pana profesora by se tyto ženy neměly raději vdávat a měly by si zvolit zaměstnání, které se jim

líbí. U intersexuálek se s vyhasnutím sexuality dostavuje konečně klid, ale je to klid rezignace. Prý opravdové umělkyně jsou vždy intersexuálního typu. Třetí typ je asthenika. Má přecitlivělou nervovou soustavou. Je jakoby neustále vyčerpaná. Sexuálních radovánek a jiného veselí si s ní partner moc neužije, i když partner je pro ni moc důležitý, neboť v něm hledá pevnou životní oporu. Poslední typ je typ robustní, někdy nehezky tzv. mužatka. Je protikladem astheniky, i pokud se jedná o sex. Tento typ ženy může být zajímavý např. pro muže, jenž nemá na to, aby byl pánem domu a rád tuhle roli zcela přenechá partnerce. Pánové, pokud se vám typologie prof. Mathese nelíbí, vymyslete si vlastní. Vždyť zdůvodnění výsledků v této oblasti bádání nemusí být tak rigorozní jako např. v matematice. Jenom si vzpomeňte na staré řeky, rozeznávali pouze dva typy žen, manželky a hetéry a bohatě s tím vystačili. Jak jednoduché a praktické. Dámy, a pokud jde o muže, myslím si, že tady je vynaložená energie na vypracování podrobné typologie zcela zbytečná, vždyť tak často a s oblibou říkáte, že všichni muži jsou beztak stejní a umí myslet jenom na to jedno jediné. Knižní prameny: Henri Poire: Nahota v umění, vydal Bohuslav Šrámek v knihovně ASTARTE, rok předválečného vydání neuveden, Praha. Milan Bouchal: Psychologie v lékařství, Masarykova univerzita, 1993, Brno. R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, český překlad Ladislav Fikar, Fr. Borový, 1949, Praha. R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, český překlad Radovan Lukavský, Vyšehrad, 1971, Praha. R. M. Rilke: Píseň o lásce a smrti korneta Kryštofa Rilka, český překlad Jindřich Flusser, PRIMUS, 1994, Praha.

Všem starejm, který se narodili před rokem 1983... Spousta studentů, který letos nastupujou na vysokou, se narodila před rokem 1983...... teda v době, kdy jsi ty už dávno uměl násobit a dělit, dokonce už jsi řešil i rovnice.... Oni už nepamatujou komunismus, a během války v zálivu byli ještě malí špunti. Sametová revoluce je pro ně asi tak stejně vzdálená jako únor 48. Nikdy pro ně neexistoval jinej papež než Jan Pavel II. Když Garcia-Marquez dostal Nobelovku za literaturu, ještě ani neuměli číst. Bylo jim 8, když se rozpadl Sovětskej svaz. Nepamatujou studenou válku, znaj jenom jedno Německo, i když ve škole jim tvrděj, že byly dvě. Fronta na banány je pro ně sci-fi. AIDS pro ně existovalo odjakživa. Nikdy nehráli hry na Atari nebo na ZX Spectrum Cédéčka se začaly prodávat, když jim byl sotva rok. Nikdy si nepouštěli pravý desky a nehráli pacmana. Hvězdný války jim přijdou fakt out a speciální efekty jsou dost trapný. Skoro nikdo z nich neví, jak dřív vypadaly televize a některý dokonce nikdy neviděli černobílou telku. Nedokážou pochopit, jak někdo mohl žít bez dálkovýho ovládání. Narodili se tři roky po vstupu walkmanů na trh a brusle podle nich vždycky měly kolečka srovnaný uprostřed do jedný řady. To už ani nemluvim o tom, že mobil nebo pécéčko jsou pro ně samozřejmostí. Nikdy nekoukali na Studio Kamarád a nečetli Ohníček. Michael Jackson byl podle nich vždycky bílej. Myslej si, že Charlieho andílci a Mission Impossible jsou nový filmy. A teď si představ, že tyhle lidi teďko nastupujou na univerzity, voni jsou teď ty mladý. Několik příznaků stárnutí: 1. Rozumíš předcházejícímu textu a usmíváš se... 2. Jsi muž, který je schopen bez výčitek říct ženě NE. 3. Jsi žena, která je konečně schopná říct muži ANO a bez výčitek. 4. Sportuješ, každýmu o tom vyprávíš a jsi na sebe hrdej. 5. Na nočnim stolku máš léky. 6. Panictví už přestalo být aktuálním konverzačním tématem. 7. Děti, se kterými jsi až donedávna měl takovej pocit spiklenectví, tě oslovují pane, a ještě ke všemu ti vykají. 8. Potřebuješ víc než dopoledne na to, aby ses dal do pořádku po propařený noci. 9. Dokáže tě naštvat, když někdo nechá otevřenou zubní pastu. 10. Kámoši se ti začínaj ženit, aniž by přímo museli. 11. Desetiletý děti z příbuzenstva ti říkaj o cigára. 12. Tví synovci se v informatice vyznaj líp než ty. 13. Můžeš klidně strávit celej den na pláži, aniž by ses šel vykoupat. 14. Na koncerty se díváš v televizi, místo abys na ně zašel. 15. K narozeninám vždycky přineseš dárek jako kdyžs byl malej. 16. Na sport si kupuješ oblečení, který leccos skreje, místo aby odhalovalo. 17. S kamarádem se radši sejdeš, než abys s nim trávil hodiny na telefonu. 18. Dobře víš, co chceš. 19. Po přečtení tohohle mailu se rozhodneš ho poslat dál kamarádovi, říkáš si, že se mu to určitě bude líbit...

Muži jsou opravdu jednoduší! Zajímá vás, co nám chtějí sdělit pánové tvorstva? Přečtěte si "Manifest muže". Taky se vám zdá myšlení a chování vašeho partnera úplně scestné? Nic si z toho nedělejte, to je normální. Vše, co nám pánové tvorstva kdy chtěli říct, je obsaženo v následujícím "Manifestu muže". 1) Pokud si myslíš, že jsi tlustá, je to asi pravda. Už se mě na to neptej, odmítám odpovídat. 2) Pokud něco chceš, stačí se zeptat. Řekni to přímo – jsme jednodušší. Nerozumíme fikaným nepřímým požadavkům. Nepřímé požadavky se míjejí účinkem. Záměrně nepřímé požadavky se míjejí účinkem ještě více. Říkej věci tak, jak jsou. 3) Pokud položíš otázku, na kterou nečekáš odpověď, nebuď překvapená, že uslyšíš takovou odpověď, kterou slyšet nechceš. 4) Jsme jednoduší. Pokud tě požádám, abys mi podala chleba, nedělám to proto, že bych ti chtěl vyčítat, že není na stole. Nehledej za tím žádný skrytý význam ani výčitku. 5) Jsme jednoduší. Není k ničemu se nás pořád ptát, na co myslíme. Myslíme stále na sex. Nejsme tím posedlí, je to zkrátka to, co se nám líbí nejvíce. Bohužel jsme jednoduší. 6) Občas na tebe nemyslím. Není to nic vážného, tak si na to prosím zvykni. Neptej se mě pořád dokola, na co myslím, zejména pokud nechceš mluvit o takových věcech, jako je politika, ekonomie, fotbal nebo závodní auta. 7) Neděle = spousta jídla = kamarádi = koukání na fotbal. Nepokoušej se to měnit, je to stejně nevyhnutelné jako úplněk. 8) Nakupování není zábavné a já se ho nikdy nenaučím za zábavné považovat. 9) Když spolu někam jdeme, ty šaty, co máš na sobě, ti určitě sluší. 10) Máš dost oblečení, máš dost bot. Brečet, že chceš další, je vydírání. 11) Většina mužů vlastní troje boty. Jak jsi přišla na to, že bych ti mohl poradit, které z tvých třiceti párů bot ti nejvíce sluší? 12) Co se týče otázek, ve většině případů jsou odpovědi ANO nebo NE naprosto dostačující. 13) Pokud máš nějaký problém, nechoď za mnou, jestliže čekáš, že ti ho pomůžu vyřešit. Nechtěj po mně, abych tě litoval. Nejsem žádná tvoje kamarádka.

14) Bolest hlavy, která trvá 17 měsíců, není bolest hlavy. Běž k doktorovi. 15) Pokud řeknu něco, co si můžeš vyložit dvěma způsoby a jeden z nich přitom navozuje nějaké smutné nebo dojemné asociace, buď si jistá, že jsem to myslel tím druhým způsobem. 16) Žádný muž nerozeznává 16 barev. Broskvová je vodka, ne barva. 17) Co to k…a je fuchsiová barva? A jak se ta hovadina píše? 18) Pivo máme úplně stejně rádi jako vy kabelky. 19) Pokud se zeptám: „Co ti je?“ a ty odpovíš „Nic“, beru to tak a chovám se, jako že je vše v pořádku. 20) Neptej se mě, jestli tě miluji. Buď si jistá, že kdybych tě nemiloval, tak bych s tebou nebyl. 21) Základní pravidlo, na které je třeba brát především zřetel je: Buď co nejjednodušší. MY JSME OPRAVDU JEDNODUŠÍ. Tak co, už je vám to jasné, milé dámy? Oni jsou asi opravdu jednoduší.

Týchto 10 rád je určených pre tých, ktorí s fotoaparátom začínajú. Samozrejme, že univerzálnych 10 zásad sa asi nedá určiť, avšak najčastejšie pri fotografovaní zabúdame na zopár pravidiel. Tento návod má za cieľ iba Vám pripomenúť niečo, čo už možno dávno viete, ale občas na to zabúdate. 1. Pohybovať sa v teréne Zakaždým keď zbadáte objekt vhodný k fotografovaniu, pozrite sa najprv cez hľadáčik Vášho fotoaparátu a rozhodnite sa, či urobíte krok vpred alebo vzad. Väčšinou sa na správnosť miesta netrafíte hneď na prvý krát. Veľa krát stačí na to, aby na fotke neboli rušivé prvky iba urobiť krok vpred vzad alebo iným smerom. Ak sa k objektu posuniete bližšie a vyplníte ním rám fotografie, určite bude táto zaujímavejšia per toho kto si ju bude pozerať . Na druhej strane dávajte pozor, pretože pri pohybe s aparátom na oku múžete prísť k úrazu. Ak sa Vám skupinka priateľov nezmestí do hľadáčika, nemusíte hneď preto spadnúť z nejakého brala. 2. Buďte rýchly V prípade, že Váš objekt je lietajúci, poprípade existuje pravdepodobnosť, že sa prestane smiať alebo jednoducho sa unavý čakaním na Vás, foťte rýchlo a pre istotu dvakrát. Prax z Vás urobí rýchlejšieho a rýchlejšieho. Naučte sa predvídať správanie toho čo fotografujete. Neplačte zbytočne nad plytvaním filmom. Stratu dobrého záberu Vám pár korún nenahradí. Neváhajte a nečakajte zbytočne kým si budete istý záberom, ale foťte. 3. Pozor na kompozíciu Aj v prípade, že sa nechystáte predávať svoje fotografie, je dobré keď budú kompozične vyvážené a pekné. Nie je vždy pekné keď máte krásnu modrú oblohu alebo pekné azúrové more a kompozične je fotka absolútne rozhádzaná. Každý ocení viac fotografie s kompozičnou rovnováhou. Pre začiatočníkov: Snažte sa aby Vaše fotografie boli rovné t.j. aby ste sa zbytočne nenaklánali iba preto aby sa vám zmestil hrad do záberu. Padajúce domy a nakláňajúce sa postavy nie sú dobrou vizitkou. "Odstrihnite" zbytočne veci o ktore sa nezaujímate resp. nepatria do záberu. Aj keď je niečo veľmi pekné, občas sa to jednoducho s objektom nehodí. Dajte pritom pozor na to, že fotografia je dvojrozmerná a Vaše oko vidí trojrozmerne. Elektrické vedenie, ktoré sa Vám zdá v diaľke bude na fotografii vychádzať Vášmu priateľovi priamo z hlavy. Pozor na sochy, lampy a iné rušivé prvky Umiestnite svoj objekt tam, kde sa najviac hodí. Radšej ako metódu "tu sa postavím a odfoť ma s tým krásnym kostolíkom" uprednosti na fotografii život a akciu t.j. umiestnite svoj objekt pred dvere kostola akoby vychádzajúci von resp. inú polohu. nie vždy ide pekné dievča a pekný kostol kompozične dohromady. Pohrajte sa s perspektívou. Ak sa Vám niečo nezmestí do záberu, ľahnite si na zem. Nehanbite sa urobiť dobrý záber aj za cenu "čo si ľudia o mne pomyslia?". Myslite na pravidlo tretín, ktoré rozdeľuje fotografiu na 3x3 častí. Nedávajte svoj objekt zbytočne do stredu. Pravidlo tretín hovorí, že najlepšie pozície sú na krajoch. V našom obrázku sú to rohy časti označenej X. 4. Buďte náročný V prípade, že Vás nejaký mitív nadchol a chcete ho stoj čo stoj odfotografovať, nedajte sa odradiť zbytočnými prekážkami. Buďte si istý pri fotografovaní a urobte všetko pre to, aby zbytočné rušivé prvky opustili Váš záber pred stlačením spúšte.. Najjednoduchšia cesta je kontrolovať si okraje hľadáčika. Tam spozorujete trčiaci konár alebo smetiak. Stačí si to iba uvedomiť a prekomponovať záber napr. posunutím sa, alebo zmenou ohniskovej vzdialenosti. Aj v prípade, že sa nachádzate v situácií kde sa nedajú tieto prvky odstrániť, máte niekoľko možností ako napr. odfotiť detail, ktorý prezradí celý príbeh. Často stačí namiesto celého starého auta odfotiť iba detail starého svetla alebo niečo iné. Váš záber bude zaujímavý, a

každému bude jasné o čo išlo. Je to vždy lepšie ako nepodarený záber. Ďalšou možnosťou v prípade auta je odfotiť záber v pohybe. Pri troche šťastia bude auto ostré a okolie rozmazané. stačí iba nastaviť dlhší čas, zaostriť na idúce auto a pohybovať so zaostrením foťákom v smere jazdy. 5. Zaostrite na svoj objekt Praxou zistíte v akých rôznych situáciách potrebujete konkrétnu hĺbku ostrosti. V prípade fotografovania scenérie krajiny je lepšie nastaviť čo najväčšiu hĺbku ostrosti t.j. napr. f/16, f/32 atď. a naopak v prípade detailov a portrétov je lepšie mať clonu čo najviac otvorenú t.j. f/5.6 a menej a zaostriť priamo na objekt. V prvom prípade bude všetko ostré a v druhom iba Váš objekt. 6. Experimentujte s časom Či už fotíte športové podujatie alebo vodopád popr. iba Vašu ratolesť hrajúcu sa na pieskovisku, experimentujte s časom. Uvedomte si, či chcete svoj objekt zmraziť v akcii aby bol ostrý alebo chcete ho mierne rozmazaný popr. chcete aby Váš vodopád vyzeral ako tečúce mlieko. Podľa toho nastavte čas na svojom aparáte. Pre prvý prípad napr. 1/500 s a menej v zavislosti od rýchlosti akcie, pre posledný prípad 1/30 s a viac. Niekedy je nevyhnutné použiť statív. 7. Pozor na svetlo Nie všetky slnečné dni sú na fotkách krásne. Poludňové slnko je postrachom pre fotografov. Vytvára ploché obrazy bez farieb. Najlepšie časy na fotografovanie sú rána a večere kde vychádzajúce a zapadajúce slnko príjemne sfarbí Váš objekt. v prípade, že fotografujete architektúru, budete mať výraznú štruktúru, ktorá by na poludňovom slnku vyzerala absolútne bez textúry. Takisto Vaše deti pri fotografovaní so slnkom v tvári t.j. za Vaším chrbtom, budú mať krajšiu farbu. Fotiť sa dá takmer zo všetkých smerov a využiť môžete všetko od bočného cez predné až po zadné osvetlenie. Ibaže na Vaších fotografiách to raz budú siluety inokedy niečo iné. skúšajte a experimentujte. so svetlom a fotoaparátom sa naozaj nebudete nudiť. 8. Aj počasie je dôležité Výhovorky typu "nemám čo fotiť lebo prší" nepatria do medzi fotografov. V každom počasí je čo fotiť. Raz to môžu byť dopadajúce kvapky dažďa, inokedy hmlisté stromy atď. Treba si dať iba pozor na techniku a patrične ju chrániť pred počasím. Sledujte teda počasie a prispôsobte sa mu. Je to jedna z mála vecí, ktoré pri fotografovaní nemôžete ovplyvniť. V prípade, že je obloha škaredá a siva, jednoducho ju vynechajte v zábere dieťaťa, ktoré sa má smiať. 9. Jednoduchosť Príliš veľa pekných vecí na jednom mieste pôsobí veľmi gýčovo. Urobte radšej viac jednoduchších záberov. Veľa fotografií by bolo krajších keby na nich nebolo more spolu s brehom, loďou a pevninou v pozadí so snahou zachytiť letiacu čajku. Buď to alebo ono. Určite Vám k tomu pomôže aj dobrá technická znalosť Vášho prístroja. Nespoliehajte sa v týchto prípadoch iba na automatiku. Spojením všetkých uvedených zásad do kopy spolu s troškou rozmýšľania na mieste fotenia vznikne určite dobrý záber. 10. Buďte odvážny Nedovoľte svojmu druhému JA aby Vás obmedzovalo a strašilo pri fotografovaní. Nebojte sa, že Vás ľudia odmietnu. Ak chcete portrét starej zvráskavenej babičky, jednoducho choďte za ňou a opýtajte sa jej. Buďte však opatrný napr. pri fotografovaní divej zveri. Na fotke to vyzerá ako neškodný medvedík, ktorý Vám pri fotografovaní môže poriadne vyprášiť kožuch. Avšak pri použití teleobjektívu sa dostanete k objektu bližšie a môžete ho izolovať od všetkého čo ruší jeho originalitu. Napr. pri fotografovaní v zoologickej záhrade sa snažte urobiť taký záber, aby na ňom nebolo poznať, že zviera je fotené v zajatí. Avšak nie za cenu, že padnete do tigrej klietky.

Narozeni 1979: Jací jsou? Kouří marlbora a nosí zlato nebo je pro ně počítač luxusem a o Internetu jen slyšeli? Slovenský deník SME se věnoval výzkumu mladé generace Slováků. Jací jsou, co chtějí, jak s nimi mají mluvit rodiče a jak marketingoví odborníci? Narodili se v roce 1979, touží po úspěchu, po volném čase, po vzdělání a samozřejmě po svobodě. Reklamní agentury o nich hovoří jako o generaci NEXT, X nebo Y. A nepřestávají hledat způsoby, jak se jim přiblížit a jak s nimi komunikovat. „Víc se zajímají o svá práva, méně už o své povinnosti,“ říká o prudké generační změně ředitel púchovského gymnázia Peter Horváth. „Přicházejí a chtějí vidět řád školy a Deklaraci práv dítěte. Uvědomují si důležitost cizích jazyků a ovládání počítače a mnohdy oboje umějí lépe než učitelé. Jsou sami k sobě citliví, mají rádi, když je člověk pochválí,“ pokračuje. „Jsou sebevědomí, individualističtí a rozmazlení,“ doplňuje jeho slova Anna Slavíková. U té vykonávají praxi budoucí kuchaři a číšníci v Bratislavě. „Skoro všichni používají mobily, nosí zlato a kouří marlborky. Podle mě na ně rodiče nemají čas, a tak jim prostě dají peníze a dál se o ně nestarají. Velké rozdíly jsou mezi Bratislavany a venkovany, kteří jsou skromnější, slušnější a uctivější. I jejich rodiče se víc zajímají – zatelefonují, přijdou se na ně optat.“ Zatímco životní styl mladých ve městě se během jediné generace změnil k nepoznání, na venkově se nezměnilo skoro nic, píše deník SME. Den venkovského mladíka nebo slečny končí sledováním televize, v sobotu diskotékou. Počítače jsou pro ně luxusem, o Internetu jen slyšeli. Mají pocit, že jim v životě něco uniká a chtějí jen jediné: do města

Microsoft: váš zákazník, váš pán? ačkoliv nejsem zastáncem momentálního stavu soudního řešení monopolního postavení microsoftu, jsem přesvědčen o tom, že to, co si microsoft dovoluje ke svým zákazníkům, jednoznačně potvrzuje jeho dominantní postavení. neskrytě ho totiž zneužívá a ukazuje, že si se zákazníkem může vytřít podlahu, kdy se mu zachce. jeho pozici to totiž neohrozí. dva různé případy posuďte sami. microsoft se snaží ze svých zákazníků vytřískat co nejvíce peněz. a protože microsoft není žádný troškař, bere si na paškál své největší zákazníky. neustále je obtěžuje telefonáty, že jejich software používají nelegálně, nutí je k opakovaným auditům a poukazuje dokola na různé dodatky a formulace ve svých licenčních ujednáních. jeden z křiklavých případů popsal minulý týden server internetweek.com - microsoft vzkazuje uživatelům: plaťte víc. případ demonstruje, že místo rychlé a kvalitní placené technické podpory, microsoft už se zákazníky diskutuje jen o jejich licencích. výsledek jejich snažení je stále rostoucí cena za vlastnictví a používání (total cost of ownership) produktů microsoftu. aljašské aerolinie (alaska airlines) musela zrušit svůj plán vybudovat windows NT terminal server, na který by mohli pomocí speciální aplikace (browseru) jejich piloti přistupovat ze svých domácích PC, z kiosků atp. když se microsoft dozvěděl o této aplikaci, aeroliniím oznámil, že musí zaplatit za licenci na každý počítač, z kterého se bude přistupovat na tento terminal server. argumenty aerolinií, že je to nesmysl, protože nemůžou mít licenci na všechny počítače, které jsou připojeny k internetu, vedly microsoft k přehodnocení jejich postoje na licenci: "chceme tedy licenci na každého vašeho zaměstnance, který bude tento systém používat". aerolinie si tuto cenu přepočítala a výsledná částka by tento projekt zdražila o 250000 dolarů. tímto byli donuceni zrušit původní záměr naprogramování thin klienta a systém přepracovat do klasického použití webovského browseru na straně klienta ... těchto případů, kdy microsoft používá svoje licence především k vytáhnutí co nejvíce dalších peněz ze svých zákazníků, přesvědčující je k upgradu novějšího/rychlejšího/stabilnějšího/bezpečnějšího software, během kterého (ani ne moc) nenápadně utahuje licence, v poslední době přibývá stále více. kolují zvěsti o tom, že licence jsou již teď tak složité, že dva ruzní kompetentní lidé z microsoftu nemají stejný názor na jejich interpretaci a právníci varují, že licence obsahují příliš mnoho nepřesných formulací a nejasných ujednání, díky kterým si může microsoft dělat se svým zákazníkem témeř cokoliv. základní rady a informace pro zákazníky microsoftu, kteří chtějí mít pořádek v licencování najdete např. na serveru internetweek, zastudena.cz (např. prevence před policejním zásahem a komerční software může zvýšit budoucí náklady firmy). u nás na undergroundu jsme se témat lehce dotkli v článcích kolikrát jste ochotni zaplatit za windows? a jak prokázat legalitu software. další povedený kousek microsoftu z trochu jiného soudku se týká produktu .NET (anebo to je microsoft .NOT?). microsoft zde snad i dokonce počítal s tím, že si licenci

nikdo nepřečte, protože její obsah je opravdu docela síla. připomenu - pokud budete používat tuto platoformu, tak vaše dokumenty, práce, osobní data a v určitých případech i aplikace budou umístěny na centrálních serverech u microsoftu. (pro více informací se prokousejte reklamníma brožurkama na www.microsoft.com/net/ .) licenci najdete na adrese www.passport.com/Consumer/TermsOfUse.asp. nebudu ji zde podrobně rozebírat, protože bych v podstatě jen duplikoval poměrně solidní články z www.netem.cz (takový český slashdot) a www.lupa.cz (poměrně dost ostrý článek na lupu podle mého ... ale dobrý), a proto myslím, že citace z licence budou stačit, komentáře skoro netřeba: (nejprve taková nesmyslná poznámka z úvodu) POZNÁMKA: POKUD JSTE SPOTŘEBITELI, VAŠE ZÁKONNÁ PRÁVA ZŮSTÁVAJÍ NEDOTČENA. (a později přijde ten hardcore) UDĚLENÍ LICENCE SPOLEČNOSTI MICROSOFT Zasíláním zpráv, předáváním souborů, zadáváním dat, poskytováním jakékoli odezvy nebo návrhů nebo jakýmkoli jiným přístupem k jakékoli formě komunikace prostřednictvím serveru WWW Passport potvrzujete a zaručujete, že vlastníte příslušné oprávnění nebo jste oprávněni k takovému jednání, a proto poskytujete společnosti Microsoft a jejím sesterským společnostem povolení k následujícím činnostem: 1. Používat, upravovat, kopírovat, distribuovat, předávat, veřejně vystavovat, veřejně provádět, reprodukovat, publikovat, sublicencovat, přenášet nebo prodávat jakékoli takové komunikace a vytvářet z nich odvozená díla. 2. Sublicencovat třetí straně neomezená práva k provádění kterýchkoli předchozích práv udělených ve vztahu k těmto komunikacím. 3. Publikovat vaše jméno v souvislosti s kteroukoli takovouto komunikací.

Předchozí povolení zahrnují právo využívat jakákoli vlastnická práva k takovýmto komunikacím, včetně, ale ne výhradně, práv na základě autorství, ochranných známek, služebních známek nebo patentových zákonů v rámci jakékoli příslušné jurisdikce. V souvislosti s využitím materiálů obsažených v takovýchto komunikacích nebude společnost Microsoft vyplácet jakékoli vyrovnání. Společnost Microsoft nemá žádnou povinnost zasílat nebo používat jakékoli materiály, které jí poskytnete, a může takové materiály kdykoli odstranit pouze na základě vlastního uvážení. takže stručně: cokoliv si k nim uložíte, oni se na to kouknou, a když se jim to bude líbit, tak to prodaj třeba konkurenci, nebo to zveřejněj jako svoji práci, nebo vám to prostě smažou ... prostě cokoliv. vy proti tomu nemůžete nic udělat, protože jste s tím

předem souhlasili. více komentářů myslím netřeba, napadají mě snad jen klíčová slova 1984, big brother a the american way. ale abych nebyl nařknut, že o této skvělé firmě píši jen samé ošklivé věci, jako třeba že jim nejde o kvalitu software a o spokojenost zákazníka, ale o vymačkání a vyždímáni nejen zákazníkovy peněženky, ale i o sesbíráni a prodej soukromých informací, článek ukončím stejně, jako končí většina tiskových prohlášeních firmy microsoft: Posláním společnosti Microsoft v ČR je přinášet pozitivní změny do každodenního života našich lidí. Kdekoliv lidé pracují, učí se nebo si hrají, usilujeme o usnadnění jejich života prostřednictvím informačních technologií nejvyšší světové úrovně, které jsou lokalizovány nebo přizpůsobeny našemu trhu. Microsoft je připraven přispět ke zkvalitnění vzdělání, zvýšení produktivity práce, pozvednutí konkurenceschopnosti našich firem a umožnění integrace našeho státu do NATO a EU podporou rozvoje dovedností v oblasti informačních technologií a počítačové gramotnosti v naší zemi. děkujeme microsofte, děkujeme

ROZŠIFROVÁNÍ PGP BYL JEN ZAČÁTEK (alias čo ste sa ani na fyzike neučili) Po nedávném senzačním odhalení českých badatelů v oblasti kryptologie, proražením šifer PGP, se nyní rýsuje další český úspěch. Tentokráte se jedná o záležitost mnohem rozsáhlejší a dotýkající se svým významem rozměrů nejen mezinárodních, ale dokonce mezihvězdných a mezigalaktických. Jak se v tajných kruzích šušká, týká se tento objev tzv. "tmounů". Jejich existence zůstávala vědcům po dlouhá desetiletí utajena zejména proto, že tmu si vysvětlovali pouze nepřítomností nebo nedostatkem světla v daném prostoru. Sami autoři učinili tento objev zcela náhodně, když si začali podrobněji všímat podivného častého jiskření ve své blízkosti. K tomu, abychom si vysvětlili, co je to tmoun, zkusme si nejdříve zopakovat, co je foton. Např. Slovník cizích slov uvádí následující definici: "...foton = atom zářivé energie, nejmenší kvantum energie, které může elektromagnetické záření vyměnit (vyzářit nebo pohltit) s jiným mikrosystémem (atomem, elektronem, molekulou); foton si lze klasicky představit jako vlnové klubko pohybující se určitou skupinovou rychlostí, schopné interakce s aktivním prostředím; proud fotonů je záření. (-záření je jedním ze tří druhů radioaktivního záření, je to elektromagnetické vlnění s velmi krátkou vlnovou délkou...)" Jinak řečeno, foton se při své aktivitě projevuje světlem. Čím více fotonů, tím více světla. Tmoun je antičásticí fotonu. Je to částice, která dokonale pohlcuje veškerou zářivou energii. Vše, co dokonale pohlcuje jakékoli záření, je černé. I tmoun je tedy charakteristický touto barvou. Projevuje se tedy tmou. Čím více tmounů, tím větší tma. Jinak se tmoun chová zcela stejně, jako jiné mikročástice. Koná tedy chaotický, tzv. Brownův pohyb. Zároveň má, jako každá částice, duální charakter. Je nutné na něj tedy pohlížet jednak jako na vlnění, jednak jako na částici. Jako vlnění proto nepozorovaně proniká do jakéhokoli otevřeného prostoru. Jako částice se projevuje jakousi nepatrnou hmotností, díky níž se pomalu se snáší k zemi. Proto se hromadí v koutech, u země, a třeba i u pedálů aut. Na to všechno existují vypracované teorie a případné zájemce o podrobnější informace můžeme odkázat na kteroukoli literaturu popisující např. Heisenbergův princip neurčitosti, formulovaný již roku 1927, který nám říká, že je principiálně nemožné přesně stanovit polohu i rychlost částice, či jen o rok starší, a mezi studenty přírodních věd velmi málo oblíbené Schrödingerovy rovnice, které pomocí parciálních diferenciálních rovnic popisují pohyb každé částice. (Pozn. aut.: jak by také mohl být oblíbený někdo, kdo takové zapeklité věci řešil již v době, kdy počítač byl jen výplodem fantazie spisovatelů sci-fi. Aneb, jak pravil Will Smith, zvaný "J - Džej" ve filmu Men in black: "...hned se mi zdál nějak podezřelý...") Výraznou vlastností tmounů je jejich afinita ke stěnám a stísněným prostorům. Proto se s nimi v tak hojné míře setkáváme např. v tunelech nebo v různých zákoutích, pod stolem či pod postelí. Dá se tedy hovořit a jakési světloplachosti tmounů? Jak známo, opačné částice se přitahují. I v případě fotonů a tmounů by tedy mělo docházet ke vzájemným interakcím. Jak je tedy možné, že když je světlo, není zároveň tma? Je to

způsobeno tím, že aktivita tmounů vzrůstá s klesajícím slunečním zářením. Je-li někde dostatečné množství fotonů, pak se tam jen velmi sporadicky objevují tmouny. Pokud se tam objeví, je to jen díky výše zmíněnému Brownovu pohybu či Heisenbergově principu neurčitosti. Takzvané "toulavé" tmouny se však velice rychle dostávají z těchto přesvětlených prostorů pryč nebo náhodnou srážkou s fotonem zanikají*. To se však týká jen přírodního světla, nikoli umělého. Proto v místnosti, kde svítí umělé osvětlení, snadno nalezneme tmavá místa plná tmounů. Zajímavý, z tohoto hlediska, je případ světelného kužele vycházejícího z baterky. Dalo by se říci, že při tak silném paprsku záření za tmy, kdy je aktivita tmounů vysoká a kdy skutečně dochází k silným interakcím mezi fotony a tmouny, se proti světelnému paprsku musí vydat silná armáda tmounů a že nám tedy může hrozit poražení touto hordou. Jen si představte tu komickou situaci, kdyby každý, kdo se vydá na toulky noční přírodou s baterkou v ruce, musel chodit s helmou a neustále čelil nárazům proudu tmounů. Aktivita tmounů v noční tmě je opravdu vysoká, avšak málokdo již ví, že umělé osvětlení působí jako inhibitor této aktivity. Tmouni, kteří se přiblíží k umělému osvětlení, jsou zpomalovány tím více, čím blíže jsou tomuto světelnému zdroji. Proto noční osvětlené chodce obeplouvají jen zvolna, zlehka a bez povšimnutí. Více informací se nám zatím nepodařilo sehnat, protože ČAV má po výměně předsedy jiné starosti. Jak také prohlásil mluvčí vlády: "V letošním rozpočtu se s tmouny nepočítá." Z poslanecké sněmovny jsme se dozvěděli, že připravovaný imunitní zákon by se měl vztahovat nejen na tmouny, ale i na fotony. Na poslance by si tak nešlo ani posvítit. Další vývoj senzačního objevu je tak zahalen tmou. Dalo by se říci s básníkem: "Tak střeží tmouni království své, kde temno vládne odvěké...." * Dodatek: Energie uvolněná při srážce fotonu a tmounu se projeví většinou náhlým vnuknutím skvostné myšlenky u někoho, kdo se nachází v těsné blízkosti této srážky. (Pozn. aut.: někteří jedinci přemírou svého kladného smýšlení o životě přímo iniciují tyto, jinak poměrně vzácné, srážky. Obecně se dá říct, že každý, o němž jeho okolí již někdy proneslo, že "má nápady", byl utajeným účastníkem takovéto interakce) Zdeňka Kolská, Ústí nad Labem, 2001 Josef Kozák, Praha, 2001

Kdyby se celá populace planety Země smrskla na vesnici se o stu obyvatel kde by však zůstal zachován poměr všech lidských odlišností - jak by potom tahle maličkatá, různorodá vesnička vypadala? Tak to přesně bylo předmětem pátrání Philipa M. Hartera, lékaře z Nemocnice u Stanfordske Univerzity. Tady jsou výsledky jeho výzkumu: 1. Ve vesnici by žilo: 2. 55 Asiatů, 21 Evropanů, 14 obyvatel ze Západní polokoule, 10 Afričanů 3. 52 žen, 48 mužů 4. 70 "barevných", 30 bělochů 5. 70 jiného vyznání, 30 křesťanů 6. 89 heterosexuálů, 11 homosexuálů 7. 6 lidí by vlastnilo veškerý světový majetek 8. 6 by bylo z USA 9. 80 by žilo v domě, který by neodpovídal standardu 10. 70 by neumělo číst 11. 50 by trpělo podvýživou 12. 1 by byl na prahu smrti 13. 1 by byla těhotná 14. 1 by měl vysokoškolské vzdělání 15. 1 by vlastnil počítač

Následující je pouze anonymní interpretace výše uvedených faktů: Přemýšlejte o tom tímto způsobem. Žijete-li v pěkném bytě, máte dost jídla a umíte číst, jste členem velmi úzké skupiny. Máte-li pěkný byt, jídlo, umíte číst a vlastníte počítač, jste členem elity. Pokud se vzbudíte toto ráno a budete více zdraví, než nemocní, jste šťastnější, než celý milion lidí, který nepřežije tento týden. Pokud jste nikdy nebyl v bitvě, nezažil osamělost uvěznění, utrpení mučení, nebo sevření hladu... jste na tom lépe než 500 miliónů lidí tohoto světa. Pokud můžete chodit na mše do kostela, aniž byste se museli obávat ponížení, zatčení, mučení nebo smrti, jste šťastnější než miliarda lidí, kteří nemají to štěstí. Pokud máte jídlo v lednici, oblečení na

sobě, střechu nad hlavou a kde spát...jste bohatší než 75% lidí na této planetě. Máte-li peníze v bance, ve své peněžence a střádáte si do kasičky... jste mezi 8% nejbohatších lidí světa. Pokud jsou vaši rodiče stále naživu a svoji....jste velmi vzácný případ. Držíte-li hlavu zpříma s úsměvem na tváři a jste skutečně vděční... jste požehnaní, protože většina lidí má tu možnost, ale nedělá to. Držíte-li něčí ruku, objímáte-li někoho, nebo se jen dotýkáte jeho ramene, jste požehnaní, protože umíte nabídnout léčivý dotek. Pokud můžete číst tuto zprávu, jste požehnaní dvakrát, protože na vás někdo myslel, a co víc, jste ještě požehnanější než více než dvě miliardy lidí, kteří nedokážou číst vůbec.

Je sdělení binary.division významné? josef perutka 8. 11. 2000 (12:00) nedávno se zase svým osobitým způsobem zviditelnila hackerská skupina binary.division. nedá a nedá si s tím pokoj. možná nám něco chce sdělit. nechtějí ti hackeři náhodou, abychom se nad něčím zamysleli? poslední hack (post.sk) sice žádný výrazný manifest neobsahoval (kromě implicitního sdělení, že admin komerčního serveru byl blbý a nechal binary.division do systému doborovolně vstoupit vlastnoručně vytvořeným bezpečnostním otvorem, což zřejmě poukazuje na jeho intelektuální úroveň), ale vkrádá se nám do pozornosti nutkavost opakovaných návštěv tohoto nezvaného hosta. za nutkavostí většinou něco bývá. vzhledem k tomu, že u binary.division se jiná forma projevu než informující sdělení nevyskytuje (a proto jim také právem náleží titul hackeři, nikoliv crackeři), nezbývá nám než věřit, že to, co stojí za touto nutkavostí, je určitá závažnost těchto sdělení. v předchozích dvou hackách (hzds.sk a home.sk) se vyskytují texty netriviálního ražení, k jejichž pochopení je nutno sice upotřebit určitou část mozkového povrchu, nicméně jejich vstřebání může přinést nový vhled do stávající reality a nasměrovat bytost na zcela jinou cestu hodnotovým žebříčkem, než kterou se zrovna chystá ubírat. binary.division nás upozorňují na nesmyslnost slávy, ega, přesvědčení o vlastní neomylnosti, a zejména na nesmyslnot přebírání informací z takzvaného veřejného mínění. upozorňují, že probírání obsahu televizních seriálů se svými blízkými, na rozdíl od tvůrčího přemýšlení a sdílení svých originálních myšlenek (pozor - zde je důležité slůvko originální, pozn. aut. pro blběj. čten. ), nic do života nepřináší. jestliže se pak zaobíráme celý život činnostmi, které nic do života nepřináší, náš život zůstane stále od svého začátku prázdnou množinou, bude informačně dutý a z hlediska svého významu přestane existovat. takový jedinec se stává významovou mrtvolou. žije, ale nepřemýšlí, tudíž nežije. jestliže žije a nežije, pak se stává zombií. navrch sice vypadá živě (a klinické přístroje to také ukazují - srdce bije, mozkem protéká chladicí tekutina, která ovšem nic nechladí, protože se žádně teplo při přemýšlení netvoří), ale uvnitř nic podstatného neprobíhá. takový člověk je pouhou mechanickou loutkou v mechanickém soukolí civilizace, která, sestrojena z takových součástí, neobsahuje žádný elektrizující náboj myšlenek. sex je sice krásný, ale i ze sebelepšího idola smrtí vyprchá většina sexappealu (nekrofil promine), a orgastické prožitky jsou sice vnímány šmahem pozitivně, ale není to nic jiného než jednoduché impulsivní bouře ve vegetativním nervovém systému. za peníze se sice dá něco koupit, ale od určité sumy již znamenají nekonečno a tudíž nic. navíc jaksi nejdou proclít do hrobu - všichni je tady zatím museli nechat na zemi. sláva je trapných patnáct minut v životě niemanda, který po ničem jiném netouží. automobil ani chatu by pravděpodobně zdravě uvažující člověk vrcholem svého života neučinil. informace je jako chléb. chléb je jedinou potravinou, která se nikdy nepřejí, nezají. stejně tak i informace je jediným smyslem života, který se nikdy neokouká a neopotřebuje. informace z televize jsou plytké, připomínají plesnivý chléb, neboť

namísto jedničce a nule (pravdě / nepravdě, tuhá kůrka / jemná střídka) jsou blíže půlce a půlce (polopravdě / pololži, chlupatá plíseň / chlupatá plíseň). namísto, aby pro nás znamenaly stoprocentní pravděpodobnost, znamenají něco kolem padesátiprocentní (půlka stanic tvrdí to, druhá půlka ono), a po zlogaritmování dostáváme ubohou, téměř nulovou informační hodnotu. drbání žen slepičích mozků na kachlíčkované pavlači není přenos tvůrčích idejí, nýbrž přenos nic neříkajícího informačního šumu, pro který nepotřebujeme pavlačovou drbnu, ale stačí nám šumící přechod v polovodičové diodě. pavlačová drbna se tak stává nepotřebnou, nezajímavou, bezcennou. nezastupitelnou roli tvůrčí ideje vzniklé z ryzího lidského mozku, nezatíženého stádním papouškováním, vyjeví následující úvaha. vesmír je deterministický systém, který se řídí pravidly napsanými v jeho učebnicíh fyziky. jediný možný kanál vstupu externí informace je kvantová neurčitost. kvantová neurčitost v neživých tělesech se prokazatelně projevuje jako informačně prázdná (tepelný šum) a tudy cesta myšlenek tudíž nevede. zbývá kvantově-mechanický převodník značky mozek, který na svou kvantovou neurčitost chytá a svojí nestabilitou zesiluje informační signál lidské mysli. že mysl produkuje čerstvou, nepředvídatelnou informaci, není zpochybnitelné. lidé mají v hlavě přepínač, který říká, co půjde na výstup do úst: jestli to z mozku, nebo to z uší. většina lidí ho má v poloze uši a tak se deklasují do pozice pouhého zesilovače akustického signálu, jinak také člena stáda, které opakuje neustále ozvěnovitě stávající náplň. někteří ho ovšem přepnuli do polohy mozek, kdy čerstvá externí informace z jejich mysli může plynule proudit do společnosti a tak tuto společnost obohacovat. informace se totiž z vesmíru neztrácí a tak co do něj vniklo z naší mysli nemá naději na zánik. přepínač se přepíná učením se nových věcí, přemýšlením, tvořením, děláním si vlastních názorů, chápáním věcí, jejich rozebíráním, experimentováním s nimi, touhou po vědění. člověk dělající tyto činnosti pocítí volání dálek a ucítí důležitost své vlastní mysli, informačního náboje, který v sobě skrývá a který je silnější než atomová bomba. tvoje informační nitro je něco fundamentálně, diametrálně odlišného od všeho, co se někdy někomu podaří pochopit. je to něco, co existuje zcela nezávisle na viditelném světě, jednoduše kvůli své nezměrné síle, která se v celém vesmíru nesebere dohromady, neboť i vesmír je jejím vedlejším produktem. vedlejším. nežij pro samoúčelnost pozemského života. žij pro informaci. jako binary.division.

josef perutka