Čtení pro lidi. Veselé vánoční svátky a do roku 2011 jen to nejlepší všem našim čtenářům Štědrovečerní obrázek pro vás nakreslil p

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku Čestice

listopad – prosinec 2010

Cena 15,- Kč

Veselé vánoční svátky a do roku 2011 jen to nejlepší všem našim čtenářům Štědrovečerní obrázek pro vás nakreslil p. Milan Kos






















Co je v čtení, jinde není: Občasníček, Občasníček před sto lety, Slovo starosty, Výsledky voleb do ZM, Dušičky – zvyky a obyčeje, Recyklovaní, Slovo ředitelky ZŠ a MŠ,Hory, události, roční období, Budoucnost patří dětem, Mladí hasiči Dřešín, Smrad z Dallasu, Azimut 222, Jihočeská panenka, Nový sportovní oddíl, Zbytek roku v nevratném čase, Pozvání na adventní koncerty, Dějiny rodů, O relativitě vážně i nevážně




















Listování v občasníku: 1.9. Začíná školní rok. Výbor ČSŽ 4.9. Výborová schůze MS Háj Čestice 6.9. Přijíždí první kolotoče na velkou pouť. Začíná podzimní kurz drátování v Radešově 10.9. Zábava FATIMA – pořádal ČSŽ 12.9. Velká pouť – letos s výstavou obrazů pánů Lišků z Dražejova, výstava fotografií a hnětynek 17.9. Čestičtí hasiči měli výjezd – tentokrát ve vsi. Červený kohout vyskočil u Zdeňků na parcelách 24.9. Kulturní spolek pořádal diskotéku Františka Mareše – malá účast 26.9. Pouť Strakonice 28.9. V nahrávacím studiu p. Jana Kapáka v Konopici proběhlo nahrávání hudby k pohádce „Čáry báby Cotkytle“ 2.10. Ve mlýně v Hoslovicích proběhly od pátku do neděle ukázky práce se dřevem. 6.10. Konalo se poslední zastupitelstvo ve starém složení 9.10. Prodej zelí před restaurací Lidový dům 15.10. Roku 1920 se narodil Vlastimil Brodský 15.-16.10. Volby do zastupitelstev obcí 16.10. Zábava – hrála taneční skupina Narthu 20.10. Výborová schůze ČSŽ 29.10. Členská schůze MS Háj Čestice 30.10. II.ročník setkání harmonikářů Podlesí v sále Lidového domu Čestice. Účastnilo se 22 harmonikářů, diváků bylo kolem 250. 31.10. roku 1980 zemřel Jan Werich Občasníček před sto lety 2.9. V Paříži zemřel světoznámý „sváteční malíř“ Henri Rousseau, nazývaný podle svého zaměstnání na pařížském úřadě le Douanier (celník) 13.9. V severním Polsku byly zaregistrovány případy cholery. 14.9. Sjezd německých právníků odmítl zrušení trestu smrti. Vzducholoď Zeppelin VI byla u Baden – Badenu cela zničena požárem. 17.9. V uherském sněmu musela zasáhnout polici poté, co opoziční poslanci projevovali bouřlivý nesouhlas s vládními návrhy. 25.9. Náhle propuknuvší silná bouře a následné mohutné přílivové vlny zahubily v Neapoli na 1000 lidí. 2.10. Byl otevřen nový most přes Labe v Roudnici. 7.10. U Agry smetla nečekaná přílivová vlna do Gangy, posvátné řeky hinduistů, 700 poutníků. 15.10. Uragán na Kubě zničil města Casilda a Santa Clara. Počet obětí se odhadoval na 1000. 20.10. V Belfastu byla spuštěna na hladinu do té doby největší loď světa Olympic.

Pohádkový zvonkový průvod Členky ČSŽ Čestice pořádají v neděli 28. listopadu pohádkový zvonkový průvod obcí. Tradiční rozsvícení vánočního stromu, průvod se zvonečky, lampičkami, pochodněmi v kostýmech andělů obcí a ozdobení vánočního stromu na nádvoří zámku. Ozdoby si vezměte s sebou. Sraz všech v 16.30 hodin před kostelem v Česticích. Za ČSŽ Čestice Jana Kubešová

                      Na čtyři roky je klid. Povede se nám teď líp? Odpověď a řešení najdeš pouze ve ČTENÍ.                       Vážení spoluobčané, dovolte mě, abych vás již tradičně informoval o dění v našich obcích v uplynulém období a věcech, které jsou připravovány na období následující. V polovině října probíhaly po celé zemi volby do zastupitelstev měst a obcí celé České republiky. Po čtyřletém volebním období jste opět mohli přijít do volebních místností a zvolit si, kdo vás další čtyři roky bude zastupovat ve vedení obce. Podle vcelku vysoké volební účasti je vidět, že vám tato problematika není lhostejná. Složení nového zastupitelstva je již známo. V případě, že nikdo v zákonné lhůtě nenapadne výsledky voleb, bude svoláno ustavující zasedání nového zastupitelstva, kde proběhne slib zastupitelů a volba starosty, místostarosty, kontrolního a finančního výboru. Termín tohoto zasedání je předběžně naplánován na středu 10.11.2010 v 18 hodin v zasedací místnosti úřadu městyse Čestice. Přesný den konání bude vyvěšen na úředních deskách městyse. Chtěl bych tímto zároveň poděkovat všem minulým zastupitelům za spolupráci a těm, kteří se rozhodli do dalšího období nekandidovat, poděkovat za práci, kterou pro naše obce vykonali. Poslední říjnový víkend je ve znamení odvozu velkoobjemového, nebezpečného odpadu a elektroodpadu. V jarních měsících se konal první letošní sběr a množstvím svezeného odpadu nechal za sebou všechny takovéto dny z minulých let. Předpokládal jsem, že nynější podzimní sběr nebude již tak využitý, ale opak byl pravdou a odpadu se sešlo ještě více než na jaře. Naskýtá se nám zde však otázka, zda těchto dnů využívají jen naši občané, kteří na to mají plné právo nebo sem odpad vozí i lidé z jiných obcí. Proto se mě jeví potřeba sběrného dvora pro naše obce jako velice důležitá. V současné době máme připravený projekt sběrného dvora v prostorách bývalé sběrny v Česticích u hřbitova a čekáme jen na vyhlášení grantového programu Ministerstva životního prostředí, ze kterého bychom rádi čerpali dotaci na jeho vybudování. Vyhlášení tohoto programu se očekává v listopadu tohoto roku. Na začátku měsíce prosince, a to 10.12.2010 se uskuteční v sále Lidového domu v Česticích tradiční předvánoční setkání seniorů ze správního území městyse Čestice. Kulturní program si na letošní rok připravuje soukromá hudební škola pana Hartla z Radešova. K tanci a poslechu zahraje skupina Akord pana Hartla. Všichni senioři jsou srdečně zváni. V polovině října byl zakoupen nový hasičský automobil k přepravě zásahové jednotky a protipožárního vybavení GAZELLE, který nahradí dosluhující automobil AVIA DA-12. Na tento nový automobil v ceně cca 800 tisíc Kč jsme získali příspěvek z grantového programu Jihočeského kraje na podporu jednotek sborů dobrovolných hasičů ve výši 380 tisíc Kč. Na závěr bych rád poděkoval členům SDH Doubravice u Volyně, za vzornou reprezentaci v požárním sportu. V letošním roce získali druhé místo v okresním poháru v požárním útoku, hned za vítězným družstvem SDH Zahorčice. Milan Žejdl, starosta Poděkování sponzorům Vedení TJ Čestice děkuje za významnou pomoc v roce 2010 městysu Čestice. Dále TJ děkuje za poskytnutý finanční příspěvek firmě Strojírna s. r. o. zastoupené ing. Václavem Radou, firmě LAMIVEX s. r. o. zastoupené panem Ladislavem Mrázem, stavební firmě Josefa Nováka a firmě I. M. RATAJ – PODLAHY, s. r. o. Přejeme našim příznivcům, fanouškům a všem občanům Čestic všechno nejlepší v roce 2011. TJ Čestice

           Dopřejte teď ČTENÍ sluchu. Zastupitelstvo už máme v suchu!            Výsledky voleb do zastupitelstva městyse Čestice

Voliči zapsaní v seznamu Vydané obálky Odevzdané obálky Platné hlasovací lístky

Čestice 552 384 384 382





  





 





  





 

Nahořany 112 63 63 63

Doubravice 103 61 61 61

Celkem 767 508 508 506

SNK pro Čestice a okolí Jan Zábranský Jaroslav Janout Jana Bláhová Hana Ježková Mgr, Jiří Švehla Jaroslav Chalupný Mgr. Marcela Ouředníková Jan Kubát Věra Němcová Dušan Vávra Kamil Chochol Celkem

279 140 101 95 158 101 109 77 93 87 114 --------1.354

22 12 7 26 16 10 10 8 6 6 16 ------139

26 21 25 15 24 23 18 15 12 13 23 -------215

327 173 133 136 198 134 137 100 111 106 153 ---------1.708

48 41 32 52 26 36 32 36 49 25 23 ------400

401 393 231 372 210 190 263 247 343 215 161 -------3.026

SNK – Za Čestice a okolí Milan Žejdl Ing. Zdeněk Pilný František Vozobule Jan Staněk Ing. Miloslav Kala Miroslav Rataj Ing. Vladimír Jelínek Zdeněk Valenta Mgr. Jan Hartl Vladimír Kačmár Martin Levý Celkem

305 305 149 275 155 122 200 176 254 156 114 --------2.211

48 47 50 45 29 32 31 35 40 34 24 ------415

Složení nového zastupitelstva: Jana Bláhová, Mgr. Jan Hartl, Jaroslav Janout, Ing. Miloslav Kala, Ing. Zdeněk Pilný, Miroslav Rataj, Jan Staněk, Mgr. Jiří Švehla, František Vozobule, Jan Zábranský, Milan Žejdl Jak by vypadalo složení zastupitelstva pouze podle počtu hlasů: Milan Žejdl, Ing. Zdeněk Pilný, Jan Staněk, Mgr. Jan Hartl, Jan Zábranský, Ing. Vladimír Jelínek, Zdeněk Valenta, František Vozobule, Vladimír Kačmár, Ing. Miloslav Kala, Miroslav Rataj











Kdekdo najde zalíbení dnes i zítra v našem ČTENÍ













































Dušičky nosívají šedivá mračna Ve Vinoři se povídávalo o šedivých mračnech, z nichž právě lila se spousta vody, asi takto: „ Duše utopenců, oběšených, zastřelených a vůbec těch, kteří se sami života zbavili, odsouzeny jsou za trest, že věčně vznášejí se nad zemí a drží mračna šedivá. Když v mračnech veliké množství vody se nahromadí a duše tíhy té již udržeti nemohou, umdlené povolají a na krajinu padá prudký liják. - Jednou když blížily se k naší vesnici mraky, omdlel prý jeden sedlák. Po dlouhou dobu jej křísili; když se probral, vypravoval, že na nebi je veliký hluk, že tam dušičky nešťastníků, které nesou mračna, pokřikují jedna na druhou: „Drž!" „Nepouštěj!" a druhé že zoufale odpovídají: „Už nemohu." Byl u nás také ve vsi starý Horák, ten měl všelijaké staré knihy, v nichž bylo mnoho všelijakých modliteb a zaříkávání nemocí různých a všelikých pohrom. Jednou, když blížily se mraky ke vsi (bylo to přede žněmi), vyšel Horák za ves a zažehnával ze své knihy kvapem blížící se neštěstí. Mezi zažehnáváním pohlédl na oblohu a tu ke svému leknutí spatřil tam svou nebohou dceru, která se nedávno utopila. V tom také tři kapky krve ukáply na knihu. Ihned odešel Horák domů, vzal všecky knihy a hodil je do ohně, aby už žádný nemohl jich používati, ubohým duším muka a trápení prodlužovati, nutě je zaříkáváním svým, aby ještě dále nosily těžké břemeno vody. Co všechno ještě na nebi viděl, nechtěl říci, ale nepřeje prý toho pohledu nikomu do nejdelší smrti."

Dušičky - zvyky a obyčeje Na den 1.11. připadá svátek Všech svatých, a den nato Památka všech zemřelých – dušičky. Oba tyto dny vzpomínali pozůstalí na své zemřelé příbuzné a přátele. V tyto dny všichni přicházeli na hřbitovy, kde očistili okolí hrobu, kde pokládaly věnce, květiny a zapálili svíčku, aby se pak v tichu pomodlili za spásu duší. Modlitba živých prý pomáhala dušičkám očistit jejich hříchy. Na dušičky pamatujme, z očistce jim pomáhejme! Budou na nás vzpomínat až my budem umírat… V dušičkový večer rozžehneme svíčky, modlíme se tiše při nich za dušičky. Poslední již svíce zvolna dohořívá, za duše, jichž nikdo, nikdo nevzpomíná. Také se věřilo, že o dušičkové půlnoci mají duchové bohoslužbu. V Pelhřimově se vyprávělo o jisté kmotře, která se o dušičkové noci probudila. Měsíc tu noc svítil velmi jasně a milá kmotra si myslela, že již ráno. Oblékla se a spěchala do hřbitovní kaple „U panenky Marie“. Kostelíček byl plný a u oltáře stál kněz. Kmotra se velmi styděla, že přichází na bohoslužbu pozdě a tak se rychle posadila na lavici a sklopila oči. Po chvilce je zdvihla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla mnoho lidí, kteří jí byli velmi povědomí. Vzpomínala, odkud je zná, když v tom si uvědomila, že to jsou všechno sousedé po smrti.






















ČTENÍ předpovídá klima – - letos bude tuhá zima.




















V tom do ní šťouchla její nedávno zemřelá sousedka a řekla jí, že je na mši duchů a že duchové živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Poradila jí, aby si svlékla kožíšek a rychle z kapličky odešla. Kmotra poslechla a ráno, poté co se o zážitku z předešlé noci svěřila sousedům, se všichni vypravili do kapličky, kde nalezli kožíšek roztrhaný na malé kousíčky. Hodně hospodyň dělalo dušičky z dvojího těsta. Pro rodinu bylo určeno pečivo z bílé mouky a pro čeládku z mouky černé. Díky tomuto lakotnému jednání se mezi čeládkou brzy rozšířila jednoduchá říkanka, kterou se snažila čeládka pokárat hospodyni za rozdílné dušičky. Dušičky věrný, nejste všecky stejný. Některý jste bílý, některý jste černý. Podle lidové víry prý v předvečer svátku „dušiček“ vystupují duše zemřelých na jednu noc z očistce, kde v plamenech pykaly za své hříchy. V Čechách v ten večer plnil hospodář lampu máslem místo oleje, aby si dušičky mohly opáleniny, způsobené očistcem natřít a trochu ochladit. Bývalo zvykem pro dušičky vhazovat tento večer do ohně různé pokrmy, což bylo místy chápáno jako částečné vykoupení z hříchů nebo také něco jako dušičkám na přilepšenou. Když se ráno ozvalo zvonění z kostela, musely se dušičky vrátit do očistce. Na den svátku Všech svatých se peklo pečivo - housky ve tvaru hnátů, položených křížem, kterým se říkalo „kosti svatých“. Na druhý den se místy peklo pečivo, kterému se říkalo „dušičky“. Bylo to čtyřhranné pečivo, zadělávané mlékem a plněné povidly nebo mákem a tím bývaly obdarováni žebráci a chudí lidé, postávající u kostela či hřbitova. Říkalo se, že pokud o dušičkách prší, že duše zemřelých oplakávají své hříchy. Že z evropského svátku dušiček vznikl anglosaský svátek Halloween ví téměř každý, ale málokdo tuší, že se v minulosti v Podkrkonoší slavily Dušičky podobně jako je tomu dnes například v USA, tzn. s průvody strašidelných a děsivých masek. Úryvek z knihy "Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce - Podzim

Blahopřejeme všem, kteří se v měsících listopadu a prosinci dožívají významného životního jubilea a přejeme do dalších let jen to nejlepší, zdraví, štěstí, spokojenost a osobní pohodu pan Jan Beran z Kobylky pan Zdeněk Kuneš z Čestic paní Růžena Vlasáková z Čestic paní Anna Maroušková z Kobylky paní Anna Mikešová z Hořejšíc pan František Bělohubý z Konopice pan Josef Kukrál ze Dřešína paní Zdena Červinková z Němčic paní Božena Bedlivá z Prkošína paní Marie Rezková z Čestic paní Marie Komrsková z Čestic pan Karel Havlík ze Střídky paní Eva Broulimová ze Dřešínka

65 let 60 let 88 let 83 let 82 let 87 let 81 let 50 let 87 let 82 let 75 let 75 let 50 let

paní Hana Kunešová z Čestic paní Alena Chocholová z Čestic pan Václav Krajánek z Čestic paní Věra Bejčková ze Dřešína pan František Havlan z Čestic paní Františka Škrlová ze Střídky pan Josef Král ze Střídky paní Anežka Průchová z Němčic pan Jaroslav Truhlář z Prkošína p. Marie Zahradníková ze Dřešína paní Milena Němcová ze Dřešína pan Jaroslav Šťastný z Němčic

60 let 65 let 82 let 82 let 84 let 89 let 70 let 85 let 50 let 81 let 55 let 84 let

      Váš život se promění. Čtěte články ve ČTENÍ      

































































Třídíme odpady v rámci Recyklohraní Naše škola se zapojila do školního recyklačního programu Recyklohraní. Program pořádají neziskové společnosti ASEKOL, ECOBAT a EKO-KOM, které zajišťují sběr a recyklaci vysloužilých elektrozařízení, baterií a obalů. Cílem projektu je zvýšit povědomí o třídění odpadů u mladé generace a také zajistit recyklaci drobných vysloužilých elektrozařízení a baterií v co nejvyšší míře. V rámci projektu Recyklohraní bude naše škola vybavena sběrnými nádobami na použité baterie a drobné elektrozařízení. Sběrné nádoby poskytnuté společnostmi ASEKOL a ECOBAT budou umístěny V ZÁKLADNÍ ŠKOLE. Každý žák bude moci do školy nosit nepotřebné drobné elektrospotřebiče (například starý mobil, kalkulačku, telefon, elektrohračku, drobné počítačové vybavení, discman nebo MP3 přehrávač) a baterie a akumulátory. Naši žáci se mohou zapojit také do zábavných her a soutěží, výtvarných či fotografických úkolů a kvízů z oblasti třídění a recyklace odpadů, které budou organizátoři projektu zadávat. Za nasbírané vysloužilé baterie a drobná elektrozařízení a splněné úkoly získá naše škola body, za něž žákům budeme moci pořídit různé učební pomůcky, hry i vybavení pro volný čas. Katalog odměn a další informace o projektu jsou Vám k dispozici na www.recyklohrani.cz.

Rodiče, i Vy se můžete do Recyklohraní zapojit. Máte-li doma vybité baterie či vysloužilé drobné elektrospotřebiče, věnujte je svým dětem. Zajistíte tak jejich recyklaci a svým dětem pomůžete získat body na nákup odměn.

                     Z odpadů skládáme znaky. Čestice a Dřešín taky. Udělal by velkou chybu, kdo by z ČTENÍ lepil rybu.                      V letošním školním roce se ZŠ a MŠ Čestice zapojila do školního recyklačního programu Recyklohraní. Cílem programu je realizace zpětného odběru baterií a elektrozařízení, spojený s osvětovou činností v oblasti nakládání s odpady. Účastí na pokusu o světový rekord Největší galerie znaků měst a obcí ČR z odpadových materiálů můžeme ukázat, jak lze využít odpadní materiál, který patří do barevných kontejnerů na tříděný odpad, aktivně zapojit žáky do soutěže a prezentovat obce, z kterých pocházejí naši žáci. Pracujeme na tvorbě znaku Městyse Čestice a Obce Dřešín. K samotné realizaci výroby znaku patří promyšlení, z jakého odpadního materiálu lze znak vyrobit, shromáždění potřebného materiálu, zhotovení rámu na znak a velmi důležitý je i způsob lepení odpadního materiálu. Znak Městyse Čestice vyrábějí žáci 1. stupně ve školní družině se svými vychovatelkami (p. Žejdlovou a p. Slukovou). Nejčastěji použitý odpadní materiál: víčka z PET lahví, PET lahve, igelitové tašky, sáčky, tetra pack, karton, tácky, síťky od ovoce. Znak obce Dřešín zhotovují žáci 8. ročníku v rámci hodin výtvarné výchovy a pracovních činností. Znak opět zdobí víčka z PET lahví. Znaky z oblasti Strakonicka budou vystavovány v rámci akcí "Zdravé město"ve Strakonicích. Nejlepší znaky po ukončení této oblastní výstavy budou námi převezeny do Českých Budějovic na celokrajskou výstavu (1.-14.12. v KD Metropol v Českých Budějovicích). Odtud 40 znaků poputuje v lednu na celostátní výstavu. Věřím, že přispějeme k užitečné věci, žáci si prohloubí znalosti o historii své obce, o heraldice, o původu znaku a pomůžeme vytvořit galerii znaků měst a obcí naší země. Městys Čestice: Matasová Eliška, Vastl Petr, Záhorský Jan, Tomášek Tadeáš, Stropnický Jiří, Jonáš Ladislav, Kralovič Filip, Solus Vojěch, Dolíška Martin, Mrázková Jana, Vastl David, Grabmuller David, Brož Michal Obec Dřešín.: Magová Lída, Hrachová Erika, Vlčková Lucie

Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy

          Loni, předloni i nýčko ČTENÍ – to je počteníčko           Hory, události, roční období

    

    



    

    



Moje „profesní“ štace mě zavála z pošumavského kraje Podlesí do Českého lesa, Medvědích hor. Na Šumavu teď pohlížím z úplně opačné strany. Zatímco dříve to byla ta jižní Šumava s Boubínem, nyní je to západní s Malým a Velkým Ostrým a Velkým Javorem. Uplynulé léto jsem samozřejmě více strávil v Medvědích horách, ale ani na Šumavu jsem nezapomněl. Byl jsem tam „jen tak“, ale i na Zadově na závodě „Kolo pro život“ s němčickými exklienty. V Jizerských horách, v Liberci na stejném závodě, ale poprvé s klientem TK Medvědí Kámen. V Krkonoších, ve Špindlerově Mlýně (to bylo jaro) jsem na odborné konferenci prezentoval příspěvek o Medvědím Kameni, v Blanském lese pod Kletí. V Červeném dvoře bylo neuvěřitelné setkání odborníků, ale zejména pacientů abstinujících od alkoholových i nealkoholových návykových látek. To bylo letošní jaro a léto, teď je již podzim, na Šumavě i v Českém lese jsem zastihl již dvě „babí léta“. To první v září, to druhé v říjnu. A od konce října do konce listopadu budu zase prožívat jaro, a sice na druhém konci světa, v jižní Americe, v Peru, Bolívii, Argentině a Brazílii (v čase uveřejnění článku tam právě jsem). Po návratu mě čeká pozdní podzim a letos ještě začátek zimy, zase v Českém lese a na Šumavě. Takže vlastně hory zůstávají stále stejné, i když i tam se střídají roční období, události jsou různé a běží, jak je život přinese, jen s ročními obdobími to mám letos nějaké zvláštní… Z Medvědích hor na jih Čech Již tradičně: první zářijový pátek, teď již každý sudý rok, tedy naposledy: letos, v pátek 3. září se v psychiatrické léčebně Červený Dvůr konal již 27. sjezd abstinujících. Krásné počasí již s nádechem podzimu přivítal Červený Dvůr – tradice a kvalita v léčbě závislostí - více než 350 abstinujících z Čech i ze Slovenska, kteří abstinují od několika měsíců po desítky let. Byl jsem rád, že tentokrát – byť mám vzácné ocenění „doživotní přítel PL Červený Dvůr“ se mohu zúčastnit v trochu jiné pozici: z mého současného působiště – Terapeutické komunity Medvědí kámen jsem přivezl jako hosty jednoho kolegu a dva současné klienty, již ve vyšší léčebné fázi. Mohli tak na vlastní oči vidět a prožít akci, která nemá svojí velikostí a obsažností v zařízeních v léčbě závislostí obdoby. Pro mě osobně to rovněž byl den plný setkání, milého přijetí i pochopení – od ředitele a primáře léčebny, dlouholetého přítele Jiřího Dvořáčka po ostatní členy jeho týmu a personálu, a rovněž možnosti se zúčastnit a slyšet životní příběhy abstinujících na oddělení C, díky umožnění vedoucím oddělení, dlouholetým kolegou Bohumilem Dejmkem. Potkal jsem také desítku němčických exklientů, pro něž byl Červený Dvůr zpravidla poslední zastávkou před nástupem do léčby v terapeutické komunitě, dále známou českou drogovou legendu, a další. Velmi silný dojem (jako vždy) na mě učinilo setkání a popovídání si s první dámou české adiktologie – jak jí pojmenoval Jiří Dvořáček – Arnoštku Maťovou, celoživotní partnerku a oporu Jaroslava Skály. Také mi ukázala kamínek z nádherného parku léčebny a říkala, že ho hned následující den položí na hrob Jaroslava, jako vzpomínku na to, že Jaroslav zanechal v Červeném Dvoře svojí nesmazatelnou odbornou i lidskou stopu, která nikdy nezmizí. Kromě setkání, pracovních skupin, slavnostního předávání diplomů za abstinenci byl jako již tradičně bohatý kulturní program, nechybělo ani tradiční divadlo a scénky současných klientů a mezi večerní program patřilo mj. i vystoupení a koncert legendární hudební skupiny Plastic People of the Universe. A tak zbývají jen vzpomínky: osobní, kolegů, „mých“ klientů, ale zcela určitě i několika dalších stovek účastníků. Děkuji, že v léčbě závislostí mohu prožít neobyčejný zážitek, protkaný mnoha lidskými osudy, neúspěchy i úspěchy, prohrami i výhrami. Miroslav Zachariáš

                     Aktivně ve volném čase v klubovně se sejdem zase. ČTENÍ zvědavostí hoří co v klubovně děti tvoří.                      Budoucnost patří dětem Děti ve Dřešíně se scházejí v klubovně již od roku 2007. Dostaly ji totiž jako vánoční dárek koncem roku 2006, kdy byla s finančním přispěním Ministerstva pro místní rozvoj vybudována v prostorách budovy obecního úřadu. Postupně se činnost dětí na pravidelných schůzkách vyvíjí podle zájmů dětí a možností vedoucích z řad rodičů. Děti zde čtou, hrají různé hry, soutěží, malují, vyrábějí sezonní dekorace, výzdoby i dárky maminkám a seniorům. Snad nejvíc je baví keramika a vymýšlení pohádek s maňásky a loutkami. Již třikrát zde také nocovaly s Andersenem a zapojily se tak do této celostátní akce. A protože tvoří dobrou partu, založily letos také kroužek mladých hasičů. Zájmová činnost dětí byla v letošním roce podpořena finančními prostředky z grantu Jihočeského kraje na základě projektu s názvem „Aktivně ve volném čase“. Z poskytnutých prostředků bylo nakoupeno základní vybavení pro mladé hasiče, výtvarné potřeby, fotoaparát a vysavač k úklidu klubovny. Dvě vedoucí byly finančně odměněny na základě dohody o provedení práce. Poskytovateli finančních prostředků jsme velice vděčni, činnost dětí se stala zajímavější a umožňuje další nové aktivity. Jeden z vedoucích kroužku mladých hasičů Ing. Jiří Záhorský zdokumentoval činnost v roce 2010 v následujícím článku. Mladí hasiči Dřešín - rok 2010 Začátky Vše začalo již v zimě na valné hromadě SDH, kde v diskusi vystoupil Jirka Záhorský a kromě jiného opět narazil na to, že by bylo dobré začít pracovat s dětmi, neboť ve Dřešíně je jich v současné době dost, a právě v nich je budoucnost hasičů. S tím pochopitelně všichni souhlasili, ovšem nikdo přesně nevěděl, jak se tato záležitost bude dále vyvíjet. Na jaře, konkrétně 11. dubna, se konala první schůzka mladých hasičů. Ze strany dětí byl o tuto činnost poměrně velký zájem a tak se všichni shodli na tom, že se zúčastníme alespoň jedné pohárové soutěže – Strakonický plamínek. Tato soutěž se konala 8. května ve Strakonicích a další nácvik byl tedy věnován této soutěži. První soutěž Nácvik na první soutěž probíhal i přes nepřízeň počasí dobře. Postavili jsme družstva mladších i starších hasičů (podle směrnic Plamen) a připravovali jsme se na soutěž v požárním útoku, který byl jedinou disciplínou, ve které se soutěžilo. Příjemným zjištěním bylo to, že se během soutěže uskuteční dva pokusy (jak je ostatně u dětí obvyklé) a tudíž je možné případnou chybičku napravit. Nutno podotknout, že již do přípravy se kromě Jirky Záhorského zapojili také Radek Kolářík a Václav Voldřich, kteří se zároveň stali vedoucími družstev mladších a starších mladých hasičů. Kromě toho se na přípravě dětí podíleli třeba i Karel Matějka a další členové hasičského sboru. Když přišel onen kýžený den, tedy sobota 8. května, vyrazili všichni s patřičnou dávkou nervozity do Strakonic na soutěž. Ta se konala v prostoru pod Hvězdou a počasí mladým hasičům poměrně přálo. Ukázka práce záchranného sboru, vystoupení mažoretek i vlastní závody proběhly hladce s průvodním slovem velitele strakonických profesionálních hasičů Oty Šmejkala. Naši starší hasiči se s časem 27,00 sekund umístili na 6. místě, což nebylo napoprvé tak špatné. Mladší hasiči ovšem dosáhli s časem 24,50 na 1. příčku, což byl nečekaný a velmi příjemný úspěch.

                     V pátek mladí hasiči cvičili šplh na tyči. Letos soutěž vyhráli, do ČTENÍ to napsali.                      Pokračování v poháru Po úspěšném debutu v pohárových soutěžích jsme se společně s dětmi rozhodli, že zkusíme ještě nějakou další soutěž. K tomu se přímo nabízela soutěž v Sousedovicích, která se konala 29. května. Účast na této soutěži přinesla další pohár do sbírky – v kategorii mladších získaly naše děti 2. místo, starší skončili na místě 5. Další soutěž byla 12. června ve Volyni, a protože i toto město je poměrně blízko, připočteme-li ještě nabuzení z předchozích úspěchů, bylo o naší účasti rozhodnuto. Mladší se umístili opět na 1. místě, starší i přes velice zlepšený čas (20,53 sekund) dosáhli na místo 4. Moc jsme chtěli uspět i v kategorii starších, což se konečně povedlo na další soutěži 26. června ve Střelských Hošticích. Poprvé se podařilo mladým hasičům ze Dřešína získat dvojité vítězství, tedy vyhrát kategorii mladších i starších. Navíc bylo toto vítězství okořeněno časem družstva starších, kteří se poprvé dostali na soutěži pod 20 sekund, konkrétně měli 19,00. Tím končí činnost mladých hasičů před prázdninami. Noční soutěž V polovině prázdnin, tedy v sobotu 31. července, se konala noční dětská hasičská soutěž v Benešově Hoře. Této soutěže jsme se také zúčastnili, abychom poznali společně s dětmi kouzlo noční soutěže a zároveň konfrontovali naše výkony i s družstvy z jiných okresů. Nutno uznat, že úroveň této soutěže byla vyšší, než na strakonickém okrese. Za všechny stačí jen jmenovat výkon družstva z Nevcehle, kteří udělali požární útok za 14,50 sekund. I při takovéto kvalitě se ovšem naše družstva nezalekla a umístila se na 5. (mladší) a 13. (starší) místě z celkem 42 družstev. Jenom poznamenejme, že jejich časy byly slušné (mladší 23,51 a starší 21,81 sekund), i když se závodilo tentokráte pouze na jeden pokus. Konec poháru Do konce pohárové soutěže v sezóně 2010 zbývaly po prázdninách ještě dvě. Ta první byla 4. září v Česticích a mladí hasiči ze Dřešína zde na téměř domácí půdě zaznamenali největší úspěch v celé sezóně. Obě družstva obsadila 1. místa a obě měla čas pod 20 sekund, konkrétně 19,06 mladší a dokonce 18,19 starší. To už bylo jasné, že letošní ročník absolvují obě družstva celý. Poslední soutěž se konala o týden později, tedy 11. září ve Štěkni. Mladším se požární útok moc nepovedl (skončili až 5.), ale starší s přehledem opět vyhráli. Celkově se v pohárových soutěžích roku 2010 družstva mladých hasičů ze Dřešína umístila na 1. místě mladší (50 bodů) a na 2. místě starší (37 bodů). V kategorii starších se před naše hasiče dostala pouze Štěkeň. Oficiální vyhlášení těchto výsledků proběhne v prosinci. K takovému výkonu nezbývá než pořádně pogratulovat. Rozloučení Na to, že v roce 2010 byli mladí hasiči ve Dřešíně založeni, byl tento rok velice úspěšný. Kromě úspěchů v pohárových soutěžích se ve Dřešíně vytvořila správná parta mladých lidí, kteří v případě potřeby umějí zabrat a táhnout za jeden provaz. Určitě je ale nutné jedním dechem říci, že nebýt obětavosti a času dospělých hasičů, rodičů a dalších, kteří se dětem během roku věnovali, nebyl by na světě ani tento úspěch. Proto chci ještě jednou poděkovat všem, kteří se na nácviku a úspěších mladých hasičů ze Dřešína jakkoliv podíleli. Jirka Záhorský

                        Otevři si láhev piva ve ČTENÍ to přihořívá                         Smrad z Dallasu (2/2) Jan Pavel Jarkovský Pořád mi vrtalo hlavou, co starosta vlastně sleduje. Když jsem se blížil k e German Village viděl jsem, že All už má otevřeno. S ulehčením jsem zastavil buicka u benzinového stojanu a vešel dovnitř. „Nazdar Alle dvakrát vejce se šunkou a pořádný kafe. Jo a třešňovej koláč. Rychle nebo mě máš na svědomí, což už stejně máš.“ „Ahoj Phile, jasně, hned to bude, ale co tu děláš? Myslel jsem, že už budeš v posteli. „Jó, to sem si myslel taky, jenomže nějakej parchant dal šerifovi moje méno a navíc mu ráčil sdělit kam jedu. Nevíš, kdo to byl? „Promiň, Phile, ale co jsem měl dělat. Šerif se vyptával na doktorku, a kdože ji to vodvez a kam. Musel jsem mu to vyklopit.“ „Tak ti pěkně děkuju. Vypadá to, že se nevyspím ještě pár dní. Dobrá, sem na to ochotnej zapomenout, když to kafe bude na účet podniku.“ „Tady ho máš Phile, a co s doktorkou?“ ,,Má tu nejlepší péči. Bude v pořádku. Spíš mně neříkáš na co se mám připravit nahoře. Už je tam pořádek?“ „Nepoznáš to tam.“ halekal na mě All přes kuchyňské dveře. Místností zavoněla slanina. „Doktor tam nechal jednu sestru navíc sestře Jurkowicz k ruce. Toho Arména vodvezli do špitálu a pak ještě jednoho. Byl na tom byl podobně jak ten děda, ale furt se pral o nějakej blok, že prej musí dopsat nějakej román. Řeknu Ti, doktorka si tam chová partu pořádnejch magorů.“ Objevil se ve dveřích a na talíři nesl kouřící vejce. Přisunul židli a postavil talíř přede mě. „Tu máš, to tě postaví na nohy. Jó a ráno zmizel kuchař. Nikdo neví kam. Naštěstí je tam kubánská služebná. Tak se jim stará vo jídlo.“ „Víš vo něm něco? Myslím vo tom kuchaři.“ zeptal jsem se a nacpal si do pusy další sousto. „Jenom že se menoval Brenkley. Snad Stevan. Zeptej se Patty, tý kubánky, nebo Franka Pojara. Dělá u doktorky údržbáře. Stačilo?“ Zvedl se, aby odnesl prázdnej talíř. „Jo, díky. Napiš mi to na účet. Jedu se tam podívat ať se ještě dneska dostanu do postele.“ Zved jsem se k odchodu. „Tak zlom vaz Phile.“ Před ústavem mě vítalo plachtoví vypranejch prostěradel a pach nemoci teď přebyl pach desinfekce. Vešel jsem dovnitř. Dole bylo prázdno. Vyšel jsem po schodech. Na chodbě klečela snědá dívka v šátku a drhla rejžákem podlahu. „Hm, dobrý den, vy ste Patty, že? Neruším?“ „Jo Patty sem a jinak sem se zrovna chystala dát si pěnovou koupel a nalakovat nehty. Takže mi můžeš pomoct, šviháku.“ Vstala a kýbl s rejžákem práskla přede mě až mi vycákla voda na boty. Sakra ta má ale vyřídilku. „Promiňte, jmenuju se Marllowe a jsem přítel dr. Queenové. Poprosila mě, abych se pokusil zjistit, kde se to svinstvo vzalo,“ zalhal jsem „Takže čmuchal. Viděla jsem, jak jste ráno doktorku odvážel. Ale nevím, co po mě chcete, poldové tu byli už dopoledne a moc užitečný teda nebyli.“ „Prej zmizel kuchař pan Brenkley. Netušíte, kde by mohl být.“ „Slečna Krateil o něm nic neví. Pokračujte ve své práci Patty.“ Ve dveřích stála sestra Jurkowicz a se semknutými rty hleděla na Patty. „No jó madam vy ho máte víc v merku“ řekla Patty a prošla s kýblem kolem mě. ,,Philip Marllowe těšíme mě sestro Jurkowicz. Mohu se zeptat, kde by mohl být pan Brenkley?“ „Vím jenom to, že večer šel do svého pokoje a to jsem ho viděla naposled. Ráno byl pryč a jeho kufr taky.“ Na chvíli jsem měl pocit, že se jí hlas zachvěl a oči zamrkaly. „Dobře děkuji vám. Mohl bych si odněkud zavolat? Rád bych se ujistil o stavu dr. Queenové.“ „Jistě doprovodím vás do kanceláře“ řekla a seběhla přede mnou po schodech do přízemí. „Tušíte, sestro, z čeho to mohlo vzniknout? Myslíte, že Brenkley přidal něco do jídla?“ „Vyloučeno“ vyhrkla, „spíš se mu do kuchyně připletlo něco zkaženého. Doktor vyslovil podezření na salmonelózu. Tady je telefon. Nechám Vás o samotě“ dodala spěšně a vyběhla ven z kanceláře. Podivná ženská pomyslel jsem si. Skoro mně přišlo, že chce Brenkleyho krýt. Nechal jsem úvahy na později a vytočil číslo nemocnice. „Haló, nemocnice st. Jakobs? Dobrý večer, tady Marlowe. Mohu mluvit s doktorem Pitzingerem? Rád bych věděl jak se má vaše pacientka Susan Queenová.“ „Bohužel pane Marllowe dr. Pitzinger před chvílí odešel, ale mám tu pro vás vzkaz. Dr. Queenová si u nás pár týdnů poleží, ale bude v pořádku. Pan doktor Vás prosí, jestli byste se za ním po deváté zastavil.“ „Jistě, budu tam. A děkuju za vyřízení. Klidnej zbytek služby.“ Zavěsil jsem. Tak to bychom měli. A teď už konečně pryč z toho všeho. Sestra Jurkowicz stála na chodbě opřená o stěnu a v jejím pohledu byla otázka. „Dr. Queenová je v pořádku. Nějaký čas ale zůstane v nemocnici. Ráno s ní budu mluvit a pak se tu ještě stavím. Tak vám snad řeknu víc. Kdybyste se přeci jen něco dozvěděla o Brenkleyovi byl bych Vám vděčný.

                  ČTENÍ nabízí vám práci u Kubeše v restauraci.                   Jo a díky jak se tady o všechno staráte. Takže ráno.“ „Dobrou noc pane Marllove.“ Vklouzla do svého pokoje a dveře za ní zaklaply. Vyšel jsem na dvůr a zamířil ke svému buicku. Všiml jsem si, že v garáži se svítí a vzpomněl si na Franka Pojara. Našel jsem ho, jak se sklání nad rozebraným motorem zahradního traktůrku. „Ahoj Franku, jsem Phil Marllowe. All mi řekl, že jste se trochu přátelil se Stevem Brenklyem. Snad byste mi o něm moh něco říct. Od sestry Jurkowicz jsem se toho moc nedověděl i když mi přišlo, že jí není tak docela lhostejný. „Jó madam. Každej tu ví, že je do něj zabouchnutá až po uši, ale ta ženská by vám to nepřiznala ani na mučidlech.“ „Tak to leccos vysvětluje a co Brenkley?“ „Hodnej chlápek. Takovej samotář, člověk by řek, že ho ženský moc nezajímají, ale pak se mi svěřil, že občas chodí v Dallasu do jednoho striptýzovýho baru.Clichi se to jmenuje. Je to latinské čtvrti. Řek bych, že tam poslední dobou jezdil až moc často. Nevím kde je, ale jestli ho hledáte, začal bych tam.“ ,,Díky Franku moc jste mi pomoh. Dejte si na mě pivo“ sáhl jsem do náprsní tašky a vytáhl pětidolarovku. „Jasně, kdybyste něco potřeboval, klidně se zeptejte. Šťastnou cestu.“ Ani jsem nepostřehl, jak bankovka zmizela z mojí ruky do kapsy jeho montérek. Večerní chlad mě trochu probral a po dnešku jsem si skleničku určitě zasloužil. Bar Clichi jsem znal, byl jen dva bloky od hlavní, co dělila latinskou čtvrť od centra. Na to, že Brenkleyho ženský nezajímaly, si vybral podnik pro fajnšmekry. Než jsem vešel, zhluboka jsem se nadech takže směsice cigaretovýho kouře, smradu z dámských voňavek a potu stáda nadrženejch chlapů dala mýmu nosu jenom mírnej direkt. V tuhle hodinu mi chvíli trvalo, než jsem se probojoval k baru. „Nazdar Debie vypadáš skvěle. Dá se k tobě vůbec dneska dostat?“ „Ahoj Phile. Kdes byl syčáku. Neviděla sem tě sto let. Hej Tony vypadni na vzduch, přišli hosti.“ Chlapík s nepřítomným výrazem se poslušně sesunul se stoličky a odpotácel se pryč. Usadil jsem se místo něj. „Povídej, Phile, co si dáš, jako obvykle.“ „Dej mi dvojitou, lítám dneska od čerta k ďáblu.“ Debie bylo hodně přes čtyřicet, ale postavu by ji mohla závidět leckterá dvacítka a podstatně jí určitě na věku ubralo to, jak uměla zacházet s líčidlama. Stejně to, ale by kumšt udržet si v týhle branži její vizáž. „Potřebuju helfnout Debie, hledám chlápka jménem Steven Brenkley. Prej sem chodí.“ „Jó svatoušek Steve. Co s ním je, proved něco?“ „Přál bych si, aby ne. Ale proto ho potřebuju najít.“ „Včera se tu vobjevil. Chvíli po půlnoci a zmizel s Nancy. Klofla ho tady tak před dvěma měsícema. Od tý doby sem za ní furt chodil, že sežene prachy a odvede ji odsud. Svatej blázínek. No a včera, než s ním Nancy vypadla, řekla mi, že jim pronajal kvartýr na South Fifth. Je to pět ulic vodsaď na jih. Jsou tam všeho všudy tři domy. Měl by to bejt podle Nancy ten poslední. Dělám to jen pro Tebe, Phile vode mě to nevíš.“ Pozval jsem ji ještě na drink a šel konečně spát. Ráno v devět jsem zajel do nemocnice. Dr. Pitzinger už na mě čekal. Ujistil mě, že Susan je na tom dobře. Podle mě, tak nevypadala, ale sama řekla, že se cítí líp a péči prej má prvotřídní. Pak si mě vzal Pitzingerstranou. „Podívejte, Marlowe, je to salmonela. Je to z jídla. Musím zajet do ústavu a zjistit z čeho se konkrétně nákaza rozšířila. Ty dva co sem přivezli odpoledne měli namále, kdyby zůstaly v German Villasge, tak je po nich.“ Řek jsem mu o hovoru se starostou a sirotčinci. Pitzinger už o tom případu věděl a už sám poslal kontrolu. Fajn. Nechal jsem doktora, ať si dělá svoji práci. V tomhle jsem se fakt nevyznal. Vysvětlil jsem mu jak se dostane do Germen Village a slíbil mu, že se mu odpoledne zavolám. Já se zatím vypravil do South Fifth. Ulici a dům jsem našel bez problémů. Horší bylo najít v něm Brenkleye. Nakonec se na mě, ale štěstí usmálo. Kluk, co zevloval před domem na chodníku, mě asi považoval za kunčofta a za dolar mi ochotně sdělil, že ten pasák s tou holkou, který se sem včera nastěhovali, jsou teď pryč, ale ať se stavím večír. Zajel jsem se najíst a vrátil sek sobě do kanceláře, která mi sloužila i za skromnej příbytek. Sed jsem si za stůl a začal se probírat účtama za elektriku a za telefon, že bych z toho moh něco zaplatit. Už zase mi zvonilo v hlavě. Otevřel jsem oči a zíral na řinčící telefon. Musel jsm usnout aspoň na dvě hodiny. Zvedl jsem sluchátko. „Haló, to je Marholwe.“ „Ano, kdo je?“ „Tady je Pitzinger. Marlowe zjistili jsme, z čeho to bylo. Z kuřat. Ta dodávka už přišla zkažená. Stejně tak, to bylo i v sirotčinci. Obojí zásobovali Coco Chicken. Pošlu jim tam kontrolu. Ale na Vás už je zjistit, kdo to u nich spískal.“ „Díky doktore, dám vám vědět, jak to dopadlo. Zatím se mějte.“

               Když ze strnišť vítr fouká, Pavel z okna ven se kouká. A pro svoje potěšení udělá si draka z ČTENÍ.                Azimut 222

    



    



Než se vydáte na cestu, je nutné znát její cíl a účel. Ten náš byl z pochopitelných důvodů navštívit Dobrš a uctít památku otce Martina Vícha. Pouť na Dobrš je od jeho smrti 7.10.2008 v TK Němčice tradicí. Protože jsme tak trochu „jiní“, jiná je i naše pouť na Dobrš. Samozřejmě, že i pouť v našem pojetí není cestou snadnou a bez překážek. Abychom eliminovali naše ztráty, protože zdraví klientů je křehké a pro terapeuty vždy na prvním místě, zvolili jsme malou lest: dobrodružství. A pro překonání překážek na cestě je dobrá nálada nezbytná. Jak to ale udělat? Je přece podzim!!! Ze všeho nejdříve je důležité absolvovat základní výcvik s mapou a buzolou. Vyčkáte úplného bezvětří, vyrobíte si draka a za pomocí buzoly a mapy se vydáte hledat vítr. Je dobré obléknout se lehce, jako na sobotní krátkou vycházku. To později oceníte - zejména při prodírání se houštím a ostružiním nebo při návratu v dešti kolem 22. hodiny, prokřehlí až na kost. Vítr jsme nenašli, ale putovali jsme pod azimutem 222 přímo na Dobrš. Cestou necestou, lesem nelesem, polem nepolem. I když jsme na cestu vyráželi ve 14.00 hodin, k cíli jsme došli až v půl sedmé večer. Podcenili jsme totiž síly přírody. Stavěla se nám neuvěřitelně houževnatě na odpor. O elektrických ohradnících nemluvě. Když jdete podle buzoly, nesmíte se totiž odchýlit a jdete stále přímo. A při troše šikovnosti, tak jako my, dojdete až ke kapli na Dobrši. Tam jsme zavzpomínali na otce Martina, zapálili svíčku a vyrazili zpět. Prokřehlí a mokří jsme doma u čaje kolem půlnoci mluvili jeden přes druhého, plní dojmů a zážitků. Jako malé děti. Naplněni dobrým pocitem a přitom s čistou hlavou. To vše díky otci Martinovi. Za terapeutickou komunitu v Němčicích napsali Pavel, Roman a Víťa     

    

    

    



ZÁKLADNÍ ŠKOLA ČESTICE organizuje SBĚR VYŘAZENÝCH ELEKTROSPOTŘEBIČŮ Pokud k nám do školy dopravíte vyřazené elektrospotřebiče, pomůžete nám získat body do Recyklohraní a zároveň pomůžete životnímu prostředí – všechny odevzdané spotřebiče budou ekologicky recyklovány! KTERÁ ELEKTROZAŘÍZENÍ SBÍRÁME: - rádia, varné konvice, mixéry, kalkulačky, telefony (klasické i mobily), drobné počítačové vybavení, hračky, hudební nástroje, walkmany, mp3 přehrávače… - televizory a počítačové monitory - tiskárny, faxy, kopírky, skenery, vysavače,… - velkou bílou techniku (lednice, pračky,…) - baterie VŠECHNY PŘÍSTROJE MUSÍ BÝT KOMPLETNÍ (NEDEMONTOVANÉ), BATERIE NEPOŠKOZENÉ!

                     Jihočeská Panenka – Pavlínka a Kačenka zpívaly a tancovaly, článek do ČTENÍ nám daly.                      Jihočeská panenka V rámci turistického veletrhu kompas“ v Českých „Jihočeský Budějovicích se uskutečnila přehlídka sólových folklórních mladých talentů s názvem „Jihočeská panenka“. Vše se odehrálo 9. října 2010 v sále Kulturního domu Metropol. Každá z účastnic folklórní přehlídky si musela vybrat dvě ze tří kategorií: sólový zpěv, tanec nebo sólová hra na hudební nástroj. Také čestická škola měla 2 účastnice této přehlídky – Pavlu Voldřichovou a Kateřinu Novotnou. Obě sólově zpívaly a tancovaly. Pro děvčata to bylo vskutku náročné, neboť na přípravu měla 14 dní a něco jiného je zpívat a tancovat se souborem a něco jiného je vystoupit jako sólo. Pavla i Katka se s tím popraly opravdu statečně a jejich vystoupení se líbilo. V celkovém počtu asi 15 účastnic se jistě neztratily a hlavně připsaly Česticím další plus – účast na 1. ročníku Jihočeské panenky. Jana Voldřichová

Čestický brambor 2010 Dětská literární a výtvarná soutěž Ředitelství ZŠ a MŠ Čestice a Kulturní spolek Čestice vyhlašují XVI. ročník literární a výtvarné soutěže pro děti Čestický brambor 2010. Na rok 2010 bylo vyhlášeno téma: Kouzelník, kouzelnice. Zúčastnit se mohou všechny děti ve věku povinné školní docházky, které mají chuť na dané téma něco napsat, namalovat nebo vytvořit. Děti budou soutěžit v literárním i výtvarném okruhu ve třech kategoriích: I. kategorie: 1. - 3. třídy II. kategorie: 4. - 6. třídy III. kategorie: 7. - 9. třídy Každá práce, literární i výtvarná, musí obsahovat jméno a příjmení žáka, třídu a název školy, kam žák chodí, a název práce. Uzávěrka soutěže bude 10. listopadu 2010. Vyhodnocení soutěžních prací proběhne 18. listopadu 2010 v sále Lidového domu v Česticích. Jana Voldřichová

            Sportovní oddíl nově nezrodil. V Záhoříčku u Čkyně . ČTENÍ je v tom nevinně!             Nový sportovní oddíl pro nejmenší sportovce













































Vážení rodiče, milé děti! Rádi bychom vás informovali o založení nového sportovního oddílu pro nejmenší děti a začínající sportovce OUTDOOR KIDS. Jedná se o oddíl pro děti ve věku 4 - 10 let, později možná i pro starší, nebo i mladší. Na základě vlastních celoživotních sportovních zkušeností a při výchově sportujících dětí chceme vytvořit pro děti z regionu Čkyně – Vacov – Čestice zázemí pro sportovní aktivity. Sporty, kterým se věnujeme, je běh, kolo a běžecké lyžování. Doplňkově hry v přírodě, turistika, horská turistika, in-line brusle, a jiné. Zároveň bychom rádi podpořili vznik skupiny fajn lidí, kterým není lhostejné, jak a k jakým hodnotám jsou vychovávané jejich děti. Chceme spojit dva fenomény. Jedním je SPORT a druhým je INTERNET. Chceme vytvořit internetové stránky (www.cz-outdoorkids.eu), které se stanou naší společnou sportovně sociální sítí. Bude zde probíhat veškerá organizace a děti i rodiče si zde budou moci sdělovat své sportovní zážitky. Nejde nám nyní o profesionalitu, jde nám o zážitky, zábavu a partu nadšených lidí. Nápadů je hodně, stejně jako možností. Jako formu sportovního klubu jsme zvolili občanské sdružení a budeme jen rádi, když se k nám přidáte. Přivítáme každého do těchto týmů: Fun club: rodinní příslušníci, kteří podporují členy závodního týmu, fandí na závodech, tvoří atmosféru, zábavu a ducha týmu (dresy, vlajky, trumpety, vaření čaje, pečení buchet) Realizační tým: trenéři, organizátoři, časomíra, manažeři, sponzoři (pracovní jednotka) Hobby tým: všechny děti a rodiče, kteří mají rádi sport, chtějí být s námi a nemají až takové ambice závodit. Závodní tým: reprezentanti OUTDOOR KIDS: (Skupina 4-6 let, skupina 7-8 let a skupina 9-10 let) Pokud chcete spolu s vašimi dětmi být u toho hned od počátku existence OUTDOOR KIDS, o.s., budeme rádi, když nás kontaktujete. Podle zájmu uspořádáme organizační setkání.

S pozdravem sportu zdar manželé Ladislava a Jiří Mánkovi

Adresa: Záhoříčko 14, 384 81 Čkyně Telefon: 724 830 441, 724 830 442. E-mail: [email protected], [email protected]

Adventní čas bude tu zas. ČTENÍ vás zve do kostela, zazní tam i pastorela Zbytek roku v nevratném čase Jen poslední dva měsíce a zase je rok v minulosti. Každý rok něco přidá a něco ubere. Listopad začíná svátkem blízkých, kteří už mezi námi nejsou. Jen vzpomínání připomene každého člověka, co v našem životě žil. Nikdy nikdo nevíme v současnosti, jestli třeba za rok budeme mít také svátek a budeme blízko těch, ke kterým nás dnes pojí jen vzpomínky. Data odchodu připomenou člověka, jako třeba 7. říjen a rozloučení 15. října před dvěma lety s farářem Františkem Martinem Víchem z Dobrše. Ke konci listopadu narození i odchod ze světa Pepíka Křešničky. Smiřujeme se se vším, co se jednou stane, když dohoří svíčka života. Každý začátek má i svůj konec. K tichu a klidu hřbitova měli lidé vždycky úctu a nikdy se nestávalo to vandalství a škody na hřbitovech a zlodějiny, jako poslední léta. Dříve bylo k mrtvým i ke starým lidem více úcty a kdo měl čisté svědomí, by to nikdy nedokázal, anebo by pochopil, že i on jednou bude starý. Svádí se všechno na dobu, je svoboda, ale hodně lidí ji využívá a zneužívá v neprospěch druhých. Zákony se strašně mění a i nedobré věci se podporují. Proč by si potom dobrodruzi něco nezkusili, když se ve vězení budou mít dobře a nemusí se o nic starat? Jen přijdou o svobodu. Ale zákon o lidských právech se o ně postará. Dítě se narodí a už má dluh a člověk, který celý život poctivě pracoval a žil skromně a když už si půjčil, vše poctivě vrátil, bude také mít dluh. Čí vinou? Jsou v dnešní době velké nároky na vše, ale všechno dělají lidé na úkor druhých. Poctiví a pracující mladí to také nemají jednoduché. Jsem ráda, že už jsem stará. Kdo ale zaplatí ze mě státu ten dluh, který jsem neudělala? Názor člověka, který prožil čtyři režimy a porovnává. M. Staňková, Němčice     

    

    

    



Kulturní spolek Čestice za laskavého svolení p. Bogdana Ganczarského a za finanční podpory Jihočeského kraje zve všechny na cyklus koncertů „Krásný a klidný vánoční čas“ do kostela Stětí sv. Jana Křtitele v Česticích. Čas bude upřesněn na plakátech, předpokládá se začátek v 15,00 hodin 28.11. 5.12. 12.12. 19.12.

Prácheňský soubor písní a tanců Schola Všech svatých Volyně Sbor sv. Martina Radomyšl Modus Václava Hrušky

Kulturní spolek Čestice pořádá 19.12. na nádvoří zámku Adventní odpoledne, kde vystoupí s kulturním programem děti ze Základní školy a Mateřské školy v Česticích, žáci Soukromé hudební školy p. Hartla v Radešově a dudácká skupina Elčovická dudácká muzika. Začátek pravděpodobně ve 13,30 hodin

Divadelní soubor Kulturního spolku Čestice uvádí 12.11.2010 od 19,00 hodin v sále Lidového domu pohádku Zdeňka Kozáka „Čáry báby Cotkytle aneb Tři zlaté zuby Děda Vševěda“
















ČTENÍ na svých stránkách řeší osud Koců na Dobrši.














Dějiny rodů (pokračování) Kocové z Dobrše

















Josef Vichr

Dobrš – dobová rytina 1876 Kocové na Dobrši Rodovým znakem Koců z Dobrše bylo zlaté mlynářské kolo o čtyřech loukotích v modrém štítu a stejné kolo bylo i nad helmicí jako klenot. Tento rodový erb užíval již v letech 14351519 jako první Jan Koc z Dobrše. První známý držitel Dobrše a praotec rodu byl Přibík z Dobrše, jinak řečený Kocík, který v roce 1377 podával faráře k místnímu kostelu. Jeho manželkou byla Anna a jejich synové Jan, Vintíř a Přibík. Synové bydleli s matkou, která se připomíná ještě roku 1391. V letech 1390-1435 se bratři připomínají jako patronové dobršského kostela. Otec Přibík přislíbil, že dá tři kopy platu ke kostelu s tím, aby každý týden byly slouženy dvě mše. Synové 24. dubna 1395 darovali peníze faráři Janovi z Důchodů ze vsi Malče. Nejstarší Jan měl velké rozepře s Otíkem Zibotem z Petrovic. K uklidnění rozepří přispěl královský hofmistr Jan Krušina z Lichtenberka. Jan potom koupil Benešovu Horu, kde se usídlil. Roku 1426 byl purkrabím ve Strakonicích a roku 1437 od Jana Kosoře z Malovic koupil vsi Oušovice, Vůravy a Vyškovice s poplužním dvorem v Sedlci, které náležely k vimperskému panství. O tyto vsi měl spory Přibíkův syn Václav Koc, který se připomíná ještě roku 1454 s vimperskými pány. Marně prohlašoval u dvorského soudu roku 1460, že jeho otec vesnice koupil. Václav Koc tento spor prohrál. V držení Dobrše se postupně nacházeli bratří Jindřich, Přibík, Vintíř, Humprecht, Petr, Hynek a Markvart, roku 1479, synové Václava Koce. Přibík s Petrem koupili bystřické panství, do jehož držení přijali bratra Vintíře. Jindřich a Přibík Kocové prodali roku 1512 v Dobrši na tvrzi s dvorem, vsí a podacím na některých vesnicích 50 kop ročního platu Buškovi z Újezdce. Tím svůj majetek zadlužili, neboť jiný nekupovali. Přibík Koc roku 1519 prodal několik vesnic vimperskému panství na zaplacení dluhů. On měl potom Bystřici sám, a stal zde praotcem Bystřické rodové větve. V Dobrši zůstala rodová větev dobršská a linie Ohrazenická, která se odloučila.

                     Z bratrů Koců na Dobrši optimizmus jenom srší. Všechna jejich snažení zveřejníme ve ČTENÍ.                      V začátku 16. století byl Vilém z Pernštejna nejvyšším hofmistrem Českého království a předsedal komornímu soudu. Roku 1508 byla projednávána žaloba Václava Přecha z Čestic na bratry Koce z Dobrše, aby svého člověka Jandu postavili před pány Jeho Milosti u komorního soudu. Obvinění se týkalo lesního pychu. Z bratrů Koců Dobršských byli obviněni Jindřich, Přibík a Petr“…že jest u člověka jeho Fencla ze Zdíkovce zbil, sesekal a zmordoval, příčiny tomu nemaje nižádné, tak jakož puohon plněji v sobě obsahuje. Tu Jindřich Koc od sebe a od svých bratří stál jest, ale člověka jeho pouvodu jmenovaného vedle puohonu nepostaviti sú. V kterýžto věci on Václav puovod žádal jest Jeho Milosti pánuov za opatření podle práva. Tu J.Mti. Vilém z Pernštejna na Helfenštejně s pány a vladykami krále Jeho Milosti radami takto vypověděli: Poněvadž nadepsaní bratři jsouce pohnáni, aby toho člověka Jandu postavili a podle puohonu se nezachovali, z té příčiny J.Mti. dávají jemu, puovodovi proti nadepsaným bratřím pohnaný za právo, tak že sú oni jemu puovodcovi tem pychem a pokutou, a němž již jmenovanou, tj. 10 kopami grošů českých vinni a ty aby jemu Václavovi, oni pohnaní dali od dnešního dne ve dvú nedělích pořád zběhlých. Stalo se u soudu komorního na Hradě Pražském ve čtvrtek v den sv. pěti bratruov L.P.1506.“ Jindřich Koc odešel roku 1501 do Bavor, kde vévoda Ruprecht počínal svoji při o dědictví Landshutské. Zdeněk ze Švamberka píše mu do Bavor 22. srpna 1501 tento varovný list: „Nekaz se mezi těmi Němkyněmi, ať tě čert nevezme!“ Uposlechl-li Jindřich Koc této rady, či setrval v cizích službách až do konečné porážky Čechů u Schonberka blíže Řezna roku 1504 se neví. Roku 1528 přijal Kryštof Koc, syn Petra Koce a on synem Václava Koce po otci vesnice Dobrš tvrz s poplužním dvorem a vsí, dále vesnice Chvalšovice, Radkovice, prostřední Dřešín, Němčice, Kváskovice, Zálezly, Maleč, Lhotu pod Kústrým, Vrbici, Rohanov, Úbislav, Zdíkovec, Mladíkov, Přečín tvrz pustou s poplužním dvorem a ves Drážov, Lhotu nad Rohanovem, Čábuzi, Pohořiště, Benešova Hora, Biskupice, Koryto a Dobročovice. Tento obsáhlý majetek dal 15. března 1544 vložit do obnovených zemských desek a přikoupil roku 1556 pustou tvrz Žihobce za 850 kop grošů českých. Žihobce byly určeny pro manželku Kryštofa Koce, Kateřinu z Běšin, aby měla vdovské sídlo. Zapsány tak byly jen po dobu Kryštofova života. Kryštof, jak ostatní předkové, byl katolík. S manželkou roku 1561 nechal blízký kostel opravit a ke konání bohoslužeb přizpůsobit. Kryštof a Kateřina Kocovští darovali kostelu v Dobrši velký zvon o váze 96 centů s nápisem „věřícím ve všeobecnou římskokatolickou církev“.

Dobrš: původní brána do hradu – brána po opravě

                     Že mám velké břicho pivní? To je pouze relativní. V ČTENÍ totiž právě psali: Relativita nás halí.                      O relativitě vážně i nevážně Jiří Kolář Když se před nějakými dvaceti třiceti lety o někom řeklo, že se narodil ještě v minulém století, automaticky se vybavila představa starého člověka. Dotyčný musel být hodně starý, jestliže se narodil ještě v minulém století. A ejhle! Máme začátek nového století, a kdo se narodil v tom minulém, vžitou představu stáří už automaticky nenaplňuje. Záleží na tom, z jakého časového úseku, zda ze začátku, prostředku, či konce století, věk příslušného jedince poměřujeme. Z pohledu začátku roku 2001 se v minulém století narodili vedle skutečných seniorů i ti, co jsou dnes ve věku školním batolezeckém, či dokonce kojeneckém. Samotné století hraje ve vztahu k délce lidského života úlohu relativní. A jsme u toho. Relativita neboli vztažnost, poměrnost. Délka života je relativní. Čas je relativní. Je o tom celá složitá teorie, vynalezená jistým geniálním fyzikem. Na raketě, která dosáhne rychlosti světla, tj. 300 000 km/s bude ubíhat čas pomaleji než na Zemi. Astronauti, kteří navštíví nějaké vesmírné těleso vzdálené blíže nespecifikovanou řadu světelných let (jeden světelný rok je přibližně 15 bilionů kilometrů), se vrátí na matičku Zemi ve vzdálené budoucnosti. Řekněme, že na bedrech budou mít o deset let víc, zatímco Země zestárne o tisíc roků. Což je dost těžko pochopitelné, ale prý to tak funguje. Zatím teoreticky, ovšem. Do té doby, než se podaří sestrojit vesmírné plavidlo dosahující rychlosti světla. Vždycky mě fascinuje pohled na noční jasnou oblohu. Zvláště když pomyslím, že některé z těch jasně zářících hvězd už možná dávno neexistují. To, co vidíme, je jen světelný zdroj putující desítky, stovky, možná tisíce světelných let hlubinami vesmíru z nějaké hvězdy, která už před milionem let možná vyhasla. Teprve až světlo doputuje k nám, hvězda zmizí našemu zraku. Což může být opět za milion let. Teprve tehdy přestane pro náš zrak existovat. Ne nadarmo Karel Hynek Mácha básní: ,,…umřelé hvězdy svit, zašlé bludice pouť“. Otázky relativity času se kdysi dotkli i klasikové humoru Werich a Horníček. Bylo to v jedné z jejich předscén na jevišti divadla ABC, Šlo o to, jak je to s tím klasickým rozdělením historie na starověk, středověk a novověk. Na Werichovu otázku, co že je to vlastně ten temný středověk, Horníček odpovídá, že je to střední věk, tedy věk mezi starověkem a novověkem. Ale, ale, říká Werich, abychom mohli určit střed, musíme nejdřív vědět, co to střed je: střed je bod od obou konců stejně vzdálený za předpokladu, že oba konce jsou konstantní, čili neměnné. V případě středověku tomu však tak není, protože pokud jde o starověk, o tom jednak vůbec nevíme, kdy začal a o jeho konci se taktéž víceméně dohadujeme, a novověk je v neustálém pohybu vpřed, století za stoletím, a tím pádem i středověk kráčí kupředu, čili je to všechno v pohybu. Tak jaképak neměnné konstanty. Za nějakých pět set let se našim potomkům bude jevit středověk možná právě v době, ve které teď žijeme. Což vzhledem ke dvěma krvavým světovým válkám a mnoha dalším, vyhlazovacím táborům a gulagům, kterými se zviditelnilo právě uplynulé století, by nebylo hodnocení nikterak přehnané. Příroda, zvířata, vesmír a vůbec život mimolidský, pojem času, jako měřitelného faktoru neznají. Zakončeme proto tuto kratičkou a povrchní úvahu výrokem obou moudrých klaunů: čas si vymysleli lidé, aby věděli od kdy do kdy a co za to.




















Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou listopad – prosinec 2010 Cena 15,- Kč Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce Sazba a tisk: ČZ Strakonice a.s. Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846