Č T E N Í PRO C H L A P C E DNES
V ČÍSLE: P O Z E M Š Ť A N É
A D Ě V Č A T A NA SEDM BYLI
U
MĚSÍCE -
H O V O R S Dr. MRÁZKEM, C S c , O A P O L L U 8 •
ROZ
16. I. 1969
VĚDECKO
60 H A L É Ř Ů
F A N T A S T I C K Á P O V Í D K A „LIDÉ V Z O O L O G I C K É
ZAHRA
DĚ" •
NANCY
K D Y Ž Ml B Y L O T Ř I N Á C T - V Y P R A V U J E
SIN ATROVÁ
•
DVANÁCTILETÁ
HVĚZDA
DNÍ
NA
NEBI
SLAVNÝCH ZPĚVÁKŮ •
SEN D O N A BENITA - PÁTRÁNÍ
PO MODRÉ ORCHIDEJI
•
20
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE S I PŘEČTETE: KDYŽ MI BYLO TŘINÁCT - VYPRAVUJE PETR SPÁLENÝ STOP ÚNOS STOLETÍ - NAPÍNAVÁ POVÍDKA STOP REPORTÁŽ Z MÍSTA, KDE DĚLAJÍ HOKEJKY PRO NÁRODNÍ MUŽSTVO STOP JÓGA PŘINÁŠÍ DALŠÍ CVIKY STOP DOBRODRUŽSTVÍ DAVIDA CROCKETTA POKRAČUJE STOP
|£j Nejnověji! m ó d o u jsou náulnice v podobě dlouhohrající g r a m o f o n o v é minidesky (v prů m ě r u m ě ř í 9,7 cm). Vyrobila je v USA firma Philco-Ford pro fanoušky nejnovějifch n a h r á vek, k t e ř í Je mohou o k a m ž i t ě použit k hudební produkci. „ N á u l n i c e " stojí SO centů a jsou z nerozbitného materiálu. Takhle znají velitele kosmické lodi Apollo 8, Franka B o r m m i , s t a m i l i ó n y l i d i . Tento s n í m e k pořídil f o t o r e p o r t é r Petr Molt z televizní obra zovky. Frank Borman z d r a v í všechny pracovní ky, k t e r ý m svým letem k Měsíci „ z k a z i l í " vá noční svátky. Podrobnosti o letu č t ě t e na s t r a n ě čtvrté.
Brýlemi se ISé otvory zjišťuji lékaři k r á t k o zrakost. Děti, k t e r é t ě m i t o b r ý l e m i vidí lépe než bez nich, se musí podrobit speciálnímu vyšetření, p r o t o ž e mají nijakou oční vadu.
v5* v* N o v é kolečkové brusle se těší v A n g l i i veli kému zájmu mladých s p o r t o v c ů . O d obvyklých a u nás d o b ř e z n á m ý c h bruslí s kolečky se liší t í m , ž e t ř i o t á č i v é m a l é disky jsou u m í s t ě n y v jedné r o v i n ě za sebou a tak s p o r t o v c ů m pry u m o ž ň u j í dokonale vychutnat při jízdě pocit. Že po p l o c h é m t v r d é m podkladu doopravdy bruslí.
Mamuti vyhynuli asi p ř e d d v ě m a milióny let. ftada z k a m e n ě l ý c h kostí nalezených předevifm v Severní Americe, u m o ž n i l a sestavit kostru tohoto z v í ř e t e , k t e r é bylo velmi p o d o b n é slonu.
O t v í r á k na konzervy m á m ale j á !
Mýli se každý, kdo se d o m n í v á , Se tento sní mek byl pořízen v l a b o r a t o ř i . Jde o fotografu z u l t r a m o d e r n í p l n o a u t o m a t i z o v a n é kuchyně, v níS k u c h a ř jenom přihlíží a o c h u t n á v á hotové výrobky. Tento stroj d o k á ž e p ř i p r a v i t l e s t n á c t druhů jídel nebo koktailů bez z á s a h u lidské ruky.
2
V Neapoli byl p ř e k o n á n nový světový rekord. Jistý Belgičan v touze po slávě, a jak se později ukázalo, i v touze po penězích, táhl za lano, k t e r é d r ž e l v zubech, p a t n á c t i t u n o v ý vúz m ě s t s k é tramvaje plné tři m e t r y . Na m í s t ě dostal výhodné nabídky od velkých firem vyrábějících zubni pastu. - Stačilo, aby p r o h l á s i l , ž e používá jejich výrobek.
chutin a tak dále. Znám dokonce jednoho čtrnáctiletého chlapce, který sbírá nálepky s nápisem .Pozor! Jed! 1 . Má jich doma přes tří tisíce z nejrůznějších států a světadílů". .,A k čemu je to dobré?" odvážil jsem se zapochybovat. Sběratelství je hříčka pro radost. A každá radost je pro člověka dobrá. A potom, někdy je sběratelství užitečné. Vzpomeňte $i na následníka trůnu, Ferdi nanda ďEste. Sbíral sošky svatých Jiří, zrovna tak jako anglický král, nu a dnes je
BURZA MLADÝCH SBĚRATELŮ
Eda Štrych. Ludmilln bratr: U nás sbírá celá rodina. Každý něco. Jedna moje starší sestra krasobruslaře a kosmonauty, druhá gymnasty, já jsem se dal na pohlednice, protože se mi líbily a bylo mi lito vyhazovat je. Moje nejmilejší zábava je pátrat po pohledech staré Prahy. Mám I vzácné fotografie Prahy z let 1911 a 1918.
Jiřina: Já mám strašně ráda čokoládu, a tak od n/ sbírám obaly. Těch mám nejvíce ze Švýcarska, Rakouska a Německo. Napsala jsem si do
4 '
„Mezi mladými lidmi - řekl mi pan Pavlát - se najde mnoho sběratelů, kteří střádají všechno možné - vstupenky, sýrové nálepky, barevného Václava Neckáře, klíče, vysušené hadí kůže, zvonky (i elektrické), modely autíček, obaly z nejrůznějších po
z těch sošek na Konopišti hezké muzeum a světová atrakce pro cizince . . ." Po tomto úvodu pana Pavláta, odborníka rva sběratelské hobby, jsme sestoupili k pokladům BURZY, která byla instalována na Pražském hradě v Domě českosloven ských děti. Kolem nás byla na lavicích vy stavena alba s pohlednicemi, kartony po lepené nálepkami. Nej zajímavější zkuše nosti a názory sběratelů jsme pro vás posbírali i my. Abyste věděli, jak na to . . .
Ludmila Štrychová (ze střední školy ekono miky služeb v Praze): Mám tady na burze ubrousky a sýrově nálepky. Ubrousky jsem začala sbírat proto, že se mi některé moc líbily. Jsou no nich různé ornamenty, na jednom mám Beethovenův dům, na jiném vývoj železnice, na jiných jsou Portréty známých automobilových závodníků nebo zpěváků. Zatím mám takových ubrousků 260. Ze všeho nejvíce mě ole baví sbírat krásné sýrové nálepky. Získávám je všude, kde se dá. a nutím celou rodinu, aby jedla sýry. Hlavně ty ze Švýcarska a Holandska,
Švýcar i dopis - o obaly mi přišly. Takte můžu říci, že Švýcarská čokoláda je nejen nejlepší ze všech čokolád no světě, ale má i nejkrás něji
obaly.
Vláda: Sbírám
zámky. Možná Že se vám to bude
zdát divné, ale sbírám je. Ty visací. Jednou jsem našel ve škole upilovaný zámek
a -
chyt/o mé to. Mám jich asi dvacet a pátrám
po těch nejstaršlch vis ocích zámcích, vím, že byly i krásně zdobeně o strašně těžké, třeba od nějaké truhlice na zbroj nebo tok. Jinak sbírám všechno, co se mi líbí, vstupenky, známky, odznaky . . .
Uspořádat první Burzu na Pražském hradě byl výborný nápad. Jistě budou i další, vždy spojené se soutěží o nejlépe uspořá danou sbírku. Cestou domů jsem se pozorně rozhlížel kolem sebe. Hlavně po tom, co bylo po hozeno na ulici a po chodníku. Uvazoval jsem, co všechno by se dalo sbírat. Možná že pak bych měl doma takovou sbírku, jakou ještě nikdo nemá. Snímky autor
PETR ČEKOTYLO
o naučili se dělat ještě mnoho jiných věci s přesnosti, kterou bychom jim mohli zde na Zemi právem závidět.
Vyskytly se nějaké problémy b ě h e m letu Apolla 8? Téměř ne. Zneprůhlednění některých oken lodi bylo zčásti očekáváno. Něco se s tím ještě bude muset udělat, ale zásadní problém to není. To spíše na samém Měsíci vzniklo několik otazníků. Jak vysvětlit mlze podobný opar před východem Slunce ? Co je příčinou slabě záře těsně nod Měsícem ? A pak ovšem známý problém při spojení na tak veliké vzdálenosti, kdy dochází k časovému zpožděni mezi vyslanou otázkou a přijatou odpovědí. Světlo i rádiové vlny se šiří na kosmické poměry příliš „pomalu" - rychlostí „jen" asi 300 000 km Ssec.
D á se s tím něco dělat? Ncdd. Toto rychlost se zdá být ze zásadních důvodů nepřekročitelná, dnešní fyzika to alespoň kategoricky tvrdl a má asi bohužel pravdu. U Měsíce jde o vteřinu či o dvě. Horší to bude u Marsu, kde již půjde o minuty; ještě dále ve sluneční soustavě půjde již o hodiny o ještě dále o léta, staletí a tisíciletí. A ještě dál by šlo o zpoždění no milióny o dokonce miliardy íeC
P O Z E M Š Ť A N É BYLI U MĚSÍCE REPORTÉŘI SEDMIČKY HOVOŘÍ S DR. JIŘÍM MRÁZKEM. CSc 27. prosince 1968 přistála v Tichém oceáně kosmická loď Apollo 8 s kosmonauty Frankem Bormancm, Jamesem Lovellem a Williamem Andersem na palubě. Tak skončila první šestidenní výprava lidí k Měsíci: Jak to všechno vlastně začínalo, pane doktore? V roce 1961 byla kosmonautika ještě v plenkách, zvláště americká. Tehdy president USA Kennedy dělal všechno pro to, oby americká kosmonautika vyrovnala sovětský náskok. Kromě řady organizačních opatření vytyčil vědcům o technikům své země nesnodný úkol: dosáhnout ještě v témž desetiletí přistání člověka na Měsíci. Ještě se ani dobře nevědělo, jak se to provede, nebyla vyřešena ani řada daleko jedno dušších problémů. Ale úkol desetiletí byl tady a jako maják ukazovoi cestu, po níž se nejlepšf mozky Ameriky vydaly.
A co se d ě l o v a m e r i c k é kosmonautice dál? To všichni víme. Lidé se učili létat do kosmu nejprve v jednomístných lodích typu Mercury, potom i ve dvoumístných Cemini o konečně se po třech posadili do kabin Apollo. Měsic fotograficky ohmataly sondy typu Ranger, po jeho povrchu hrabaly Surveyory a shora jej mapoval obíhající Orbitery. Sloužilo to především jednomu základnímu cíli: nalézt vhodné místo pro chystané přistání člověka. Pak se poprvé v dějinách lidstva lidé vydali osobně podívat zblízka na Měsíc. Viděli jej i zezadu, odkud jej dosud ještě žádný člověk na vlastní oči nespatřil. Fotografovali to, co ještě na dřívějších snímcích, získávaných automaty, nebylo. Pozorovali řadu jevů, k jejichž vysvětleni musí poslední slovo říci vědci. Naučili se od Měsíce k Zemi posílat bez poruch slovo i obraz Tři m u ž i , o nichž hovořil celý svět. Na s n í m k u jo vidíte při jednom se simulovaných s t a r t ů .
Každý kosmonaut m á na sobé ..laty na míru 1 * za pouhé t ř i milióny naiich devizových k o r u n .
Raději z ů s t a n e m e tedy u Z e m ě . . . Souhlasím, člověk i tak bude mít řadu nevyřešených problémů. Měl by se však zamyslit aspoň nad jedním, k němuž právě poslední let kabiny Apollo otevřel okno. Stačí vyletět třicet či čtyřicet tisíc kilometrů od Země a naši planetu už nepoznáváme. Jsme ochotni spíše uvěřit, že jde o Mors nebo Jupitera či o jinou planetu. Ani stopy po lidském mraveništi, ba často oni po světadílech a oceánech. Mělo by nás to učit skromnost/. Velkou vodou moderních Udí je, že jsou neskromní, aniž si to uvědomuji. Ted jsme viděli, jak nepatrná je naše planeta už z nejbližífho okolí. Měli bychom se nad tím zamyslet a naučit se hodnotit pozemské věci z kosmického nadhledu. Zjistili bychom, že ledacos, co jsme pokládali za zásadní, je ve skutečnosti malicherné. I tomu by nás měla učit kosmonautiko.
A budoucnost? Poslední den února roku 1969 má začít let po oběžné dráze kolem Země, během něhož bude zkoušen poslední článek projektu Apollo měsíční kabina LEM. Když se to povede, poletí se k Městci s celou souprovou na přelomu letošního léta a podzimu. Tento poslední let by měl vyvrcholit přistáním lidi na Měsíci, a tedy i splněním přání jednoho z nejlepšich amerických presidentů.
4
NÁVŠTĚVA V ZOOLOGICKÉ ZAHRADĚ T H E O D O R E
P R A T T
Té holčičce, co poskakovala na cestě v zoologické zahradě, bylo asi sedm let. Měla žluté vlasy a tvář k nerozeznání od panenky. Vlastně všichni tu měli nehybné, bezvýrazné tváře podobající se krásným panenkám. Nic se z nich nedalo vyčíst, ani radost, ani zármutek. ,,A co tu bude teď?" zeptala se holčička maminky. „Lidské bytosti." odpověděla matka a její tvář na zlomek vteřiny ožila. „Ještě nikdy jsem je neviděla." řekla holčička. „Hned je uvidíš, Dor, jakmile jen přijde me ke kleci." „Jsou taky tak legrační jako opice?" „Ani ne." „Proč jsem je tu ještě nikdy neviděla?" „Protože tu nejsou dlouho." „Jsou vzácní?" „Velice vzácni, Dor," usmála se matka. ,,A maji velkou cenu?" „Obrovskou." V tom okamžiku k nim přistoupil muž v bledě modré lesklé uniformě. U pasu mu visel dezintegrátor. Dítě se instinktivně přitisklo k matce, jejfi tvář se okamžitě přizpůsobila tváři ostatních. „Vaše jméno?" vyštěkl muž. „M 415698." „Zachytil jsem váš rozhovor. Říkala jste tomu dítěti, že lidské bytosti jsou vzácné a že maji velkou cenu." „Říkala jsem jenom, že jich není mnoho a že maji hodnotu pro naší zoologickou zahradu jako ostatní vzácná zvířata." „Víte o tom, že jedna z lidských bytostí, která je nyni v zoologické zahradě, žila na svobodě a klamala nás, roboty?" „Vůbec ne!" ..Dítě jste oslovovala jménem. Víte, že je to zakázáno? Jaké je jeho číslo?" „ X 218434." „Říkejte mu tak!" „Jistě." Muž se prudce odvrátil a odešel. Matka s dítětem došla ke kleci s lidmi. „Maminko, měla jsem z něho strach." „Nemysli na to, dělal jen svou povin nost." „jednou přišel takový strážce k nám do školy, položil několik otázek učitelce. Pak ji odvedl a už jsme ji nikdy neviděli." „Nemluv už o tom, X 218434." Maminko, ]á mám raději to druhé jmé no." „Pst! Už jsme u lidských bytostí." U klece asi s deseti mladými lidmi se shlukl dav. Lidé byli téměř nazí. Na kleci byl nápis: „Horno sapiens, lidská bytost.
druh téměř vyhynulý. Drive žil v mnoha Večer malá Dora usnula v malém pokoji rasách po celém světě." obrovitého komplexu budov pro roboty. Z davu se ozývalo posměšné voláni na „MysliŠ, že si něčeho všimli, když jsi se lidi uvnitř. Do klece dopadlo několik domlouvala s lidmi?" zeptal se otec, když burských oříšků. Dor s matkou viděly, jak vyslechl celý příběh ze zoologické zahrady. jeden z lidí sebral oříšek, rozlouskl ho „To nevím, Rale, opravdu nevím." a s úsměvem snědl. „Třeba to byla náhoda, že tam za tebou „Ještě si myslíte, že jste chytřejší než přišel ten robot." „Rale, někdy si myslím, že je příliš my?" ozvalo se z davu. kruté a nebezpečné starat se o lidi. O nás Člověk v kleci se nepřestal usmívatf nejde, ale Dor . . . Až jí řekneme, že není „Jsme chytřejší než kterýkoli robot, jaký robot, ale člověk jako m y . . . " byl kdy vyroben." „Jestliže nás někdy dopadnou, budou „Co tedy děláte v t é kleci?" pokračovat jini. Říkají nám, že lidé už Dav propukl v hlasitý smích, jejich tváře jsou téměř vyhlazeni, ale ty víš, kolik nás je. se však při tom ani nepohnuly. Uvidíš, že přijde náš čas a že svět bude zno „ N i m je lépe v kleci, když vy jste na vu lidský." svobodě." „V to doufám, Rale. Nedokážu už dlouho „Jste jako šašci, nedovedete se ani smát!" nosit tu nehybnou masku robotů, tak se vykřikl jiný člověk. přetvařovat a řfkat Doře tlm strašným „Vy se smějete pořád, nedovedete nic Číslem . . ." jiného!" , „Když jsme umožnili robotům, aby se „To může říci jen mluvící stroj!" rozmnožovali, musíme tu strašnou chybu Dor pozorovala lidi v kleci: ..Maminko, napravit. Teď mi ale pověz o těch lidech proč jim nedají něco na sebe?" v zoologické zahradě. Říkáš, že jsi s nimi „Asi abychom si je mohli lépe prohléd navázala spojení. Útěk se má uskutečnit nout." dnes v noci. Rozuměli ti?" „Proč se nám tolik podobají?" řeklo „Ano, pochopili všechno. Ja mi dal zamyšleně dítě. znamení, že mne poznal a že souhlasf." „Lidé vládli na Zemi velice dlouho a vy „Neviděl to nikdo jiný?" robili roboty podle sebe. Později roboti „Doufám, že ne, Rale, strašně se bo odhalili tajemství výroby krve a lidského jím . . ." těla a od t é doby jsme lidem tolik podobni." „I to je lidská vlastnost. Jenom robot ne „A pak lidé dovolili, aby se roboti roz zná takový pocit." množovali," připojila Dor, jako kdyby odří V tom okamžiku se rozletěly dveře. kávala lekci z učebnice. „Později jsme se Sunuli v nich čtyři roboti z bezpečnostní zmocnili světa a většinu lidí vyhubili." služby. Jejích tváře byly mrtvě bezvýrazné. ..Ano." . V rukou drželi připravené dezintegrátory. „Bylo svedeno mnoho bitev, v nichž Lidé pohlédli bezděčně k Dořině pokoji. lidé prohráli, protože jsme se zmocnili „Jak jste nás odhalili?" zeptal se Ral. všech strojů a zbrani a s lidmi jsme skonco „Chováni vaši ženy dnes odpoledne nás vali." zavedlo až sem." „Ano, zvítězili jsme." „ C o chcete dělat?" „Ve škole nám říkají, že lidé jsou zlí." Jeden z robotů pozvedl dezintegrátor. Matka neodpověděla. „Ne!" vykřikla žena. „Máme dítě!" „Ji mám ale ráda jejich tváře, jsou tak „Dftě bude odvedeno do zoologické za živé." hrady." „ O n a ale neví, že je člověk!" vykřikla „ U ž o tom nemluv," řekla matka. matka. „Ona . . . " „Já bych se s nimi ráda bavila. Zvláště „Zpátky!" s dětmi. Proč tady nejsou děti?" Roboti zvedli zbraně, ozvalo se krátké „Asi se je nepodařilo získat pro zoolo zasyčeni a lidé beze stopy zmizeli. gickou zahradu." „Přiveďte to dítě!" Roboti se vrhli do „Přijdeme sem ještě někdy? Třeba tu ložnice. nějaké dítě bude." „Snad." V zoologické zahradě se v kleci s nápi Matka sledovala očima člověka, který sem Horno sapiens objevil nový přírůstek. jedl oříšek. Ten zachytil jej! pohled a říkal Lidské mládě. Uběhne však nějaký čas něco jinému člověku. Oba pak hleděli sou a lidé naleznou cestu ke svobodě. Člověk středěně na matku. Byl to pohled, který může ztratit život, lidstvo však svobodu nemusel znamenat vůbec nic . . . nemůže ztratit na věky. Přeložil J. Tfč
POHÁR
ŠVÉDSKÉHO
KRÁLE
ml TENIS POD STŘECHOU Sportovci se č í m dál t í m m é n ě smiřují se zásahy zimy do své činnosti. Druhou sezónu si u ž desítky let pořádají pod střechami hal atleti, ovSem nejenom atleti. JIŽ v roce 1935 přišel velký fanoušek tenisu, Švédský král Gustav, s nápadem uspořádat každým rokem pro nejlepií evropské hráče turnaj družstev v kryté hale. Celá akce byla především kořistí Seveřanů, jen občas proniklo mezi v í t ě z e nějaké jiné j m é n o . Letos tenisová s o u t ě ž dospěla už do svého dvacátého roč níku.
Pohár Švédského krále není skoupý na překvapení. Mnozí velcí favorité se museli již v jeho historii smířit s p o r á ž k a m i , ke kterým by na antukových nebo travnatých dvorcích zcela určitě n e d o š l o . H r a na palubových podlahách z dokonale ohoblovaných a potom zdrsněných prken je viak velmi z á ludná. Hraje se s t ě ž š í m i míči, k t e r é mají na dřevě lepší odskok, hra se zrychluje. Naději na úspěch mají p ř e d e v š í m t e n i s t é s velmi tvrdým p o d á n í m , které v ě t i i n o u rozhoduje. Techničtí hráči atletických typů, kteří pod Sirým nebem větSinu míčů „uběhají", jsou naopak z bleskové hry na dřevě neSťastnf. Loňské finále poháru, v n ě m ž spolu bojovala nejlepši čtyři m u ž s t v a , se hrálo poprvé v historii v č e s k o s l o v e n s k u v Bratislavě. N a š e družstvo postoupilo jako pořadatel p ř í m o bez boje do semifinále. Mnoho se mu nedařilo, a nebýt vyni kajícího výkonu inž. Kukala v obou jeho dvouhrách a přede vším nováčka r e p r e z e n t a č n í h o t ý m u Zedníka, vyšli bychom úplně naprázdno. Do Bratislavy se sice sjelo mnoho slavných Jmen evropské ho i s v ě t o v é h o tenisu, ale podle předvedených výkonů jsme si mohli právem dělat naději na úspěch, který si nakonec odvezli Š v é d o v é . Esem turnaje byl především Holanďan O k k e r , druhý hráč s v ě t o v é h o a m a t é r s k é h o žebříčku 1968 za č e r n ý m A m e r i č a n e m Ashem. Pro něho byl pohár prak ticky r o z l o u č e n í m s a m a t é r s k o u činností a z á r o v e ň se svo bodou (hned po návratu se o ž e n i l ) . Pozornost upoutali i vy nikající D á n o v é , kteří přes veškerou snahu individualit, jako je Leschly a bratří U l r y c h o v é , nedovedli vyhrát ani jediný zápas. Leschly získal jen p r i m á t největšího řečníka a starší Torbcn Ulrich připomínal svým c o p á n k e m na hlavě spíš fakira n e ž tenistu. Diváci při televizorech se jistě přesvědčili, ž e i tenis pod střechou m á svou přitažlivost a ž e už zbývá jen málo sportů, které se ještě pokorně sklánějí před zimou. Pavel Vitouš N a snímku autora zleva Torben Ulrich, Leschly, Kukal a Zedník.
SPORTOVNÍDROBTY
z e m ě a doskáčou na míčích po stano vené d r á z e až do cíle. N o v ý sport poskytuje nejen mnoho radosti a z á bavy, ale i výborný trénink pro nožní a břišní svaly. N a snímku závodí na skákajících míčích herečky z C o m é d i e Francaise, s t á t n í h o činoherního divadla v Paříži.
SKÁKAJÍCÍ MÍČ se říká v doslovném překladu nové hře ČI sportu, který vznikl na Západě a velmi brzy si získal neobyčejnou popularitu. Závodníci si sednou r o z k r o č m o na obrovské gu m o v é m í č e opatřené jakousi záchytnou rukojetí. Pak se odrážejí nohama od
6
D V O U K I L O G R A M O V Y B I F T E K , ki logram bílého chleba a dva litry m l é k a to je obvyklá snídaně Jimmy Ellise v den rozhodujícího utkání. Elvisovi je osmadvacet let a původně byl sparingpartnerem, s o u p e ř e m na trénink Cassia Claye. Když pak jeho velkému partnerovi odebrali mistrovský titul, p r o t o ž e odmítl bojovat ve Vietnamu,
Ellis vyšel sám bojovat do ringu. Po razil v Aucklandu Jerry Quarryho v patnácti kolech a stal se tak mistrem s v ě t a . Přes veškeré s v é úspěchy však stále prohlašuje, ž e nejlepším boxerem světa zůstává jeho přítel Cassius Clay.
mladá jóga
8
KURS ZÁKLADŮ HATHA-JÓGY PRO ČTENÁŘE SEDMIČKY ŘÍDÍ DR. KAREL MEYER. B U D E M E SEDĚT J A K O
BUDDHA!
Z n á t e obrázek či sošku Buddhy, jak sedí a m á nějak zapletená, zkřížené nohy? T o je t a k é pozice a jmenuje se „ l o t o s o v á " . Proč? O b r á c e n á chodidla na stehnech připomínají plátky lotosu, z n á m é h o svými nápadnými květy. I když už uplynula četná stalet! od dob, kdy Buddha žil, jóga žije pořád. Z n a m e n á to o v š e m také, ž e jóga byla lidem z n á m a už odedávna; někteří badatelé kladou její vznik do doby pěti tisíc let před naším l e t o p o č t e m . Pí s e m n ý m p a m á t k á m o józe je v současné době asi dva tisíce let. A dnes, v době kosmických letů, vyspělé techniky a vědy, se lidé vracejí k seznamování s jógou. Herbert von Karajan, s v ě t o známý dirigent, U Thant, generální tajemník O S N , a Četné další z n á m é osobnosti cvičí jógu, poněvadž poznali sami na sobě její blahodárný vliv. Nyní se naučíme „ l o t o s o v é pozici".
0 O t
P o s a d í m e se na zem s n a t a ž e n ý m a no hama, horní polovinu t ě l a (i hlavu) v z t y č e n o u , paže v o l n ě podél t ě l a . Zvol na ohneme pravou nohu v koleni a její nárt u l o ž í m e do l e v é slabiny (to je m í s t o , kde se t ě l o stýká s b ř i c h e m ) ; pravé koleno u l o ž í m e na zem. T o t é ž pak u d ě l á m e s levou nohou: ohneme ji v koleni a jeji nárt u l o ž í m e do pravé slabiny - horší už to bude s u l o ž e n í m levého kolena k zemi, ale i to se sou stavnými pokusy podaří. H ř b e t y rukou u l o ž í m e na kolena a n a t a ž e n í m ramen dozadu o t e v ř e m e hrudník. Hlava z ů stává vztyčena. Pokud se naučíte l o t o s o v é pozici, m ů ž e t e v ní s e d ě t pohodlně hodinu bez hnutí: v jakékoli jiné poloze (třeba vle že na zádech nebo na břiše) nevydržíte ani zlomek t é t o doby. Lotosová pozice je pohodlná, sedíte v ní v z p ř í m a , plíce jsou stále naplno provzdušňovány. Dostatek kyslíku v krvi, jak už v í m e , snižuje únavu. Pokusíte-li se n ě k o h o , kdo v t é t o pozici sedí, vychýlit z rovnováhy na kteroukoli stranu, vždy se do pozice vrátí; svaly nemusí pracovat, aby rov nováhu zachovaly. Z a p l e t e n é nohy sni žují průtok krve a sníženou výškou
nejvyšŠího bodu těla dochází k menší n á m a z e srdce. Značný ohyb nohou uvolňuje kyčle a kolenní klouby. Je d ů l e ž i t é , abyste tyto výhody znali a uvědomovali si je, č í m ž je ještě zvětšíte. V lotose sedte rejen v pokoji na podlaze, nýbrž i na židli, u táboráku, před televizní obrazovkou apod. Snímek M. Martinovského
největií prostor branky. Č í m m c n ř volného p r o t t o r u vidí s o u p e ř v brance, t í m menlf m á odvahu kc s t ř e l b ě . N e s m í t e vSak p ř e d č a s n ě padat na led, abyste neodkrývalí prostor a neprovokovalí útočníka ke s t ř e l b ě . K taktice b r a n k á ř e p a t ř í i způsob boje proti ú t o č n í k ů m . Je účelné vyprovokovat s o u p e ř e ke s t ř e l b ě do m í s t a , kde u m í t e j i i chytat a m á t e jistotu v z á s a h u , nebo k t o m u , aby p ř e d č a s n ě prozradil úmysl, jak zakončí svůj únik. Jestliže m á t e jistotu v chytání do lapačky a na hůl, m ů ž e t e úmyslně o d k r ý v a t levou stranu branky, a když t a m útočník vystřeli, tak t a m rychle
budou již unaveni, je taktické p o d r ž e t chycený k o t o u č a v y n u t í t e si přeruČeni hry. P ř i t o m se mohou vystřídat unavení hráči. V opačném p ř í p a d ě , kdy? m á t e převahu, je naopak správně vracet kotouč rychle do hry, aby nedoilo k p ř e rislani. Musíte r o v n ě ž u m ě t dirigovat hru před sebou. Vás spoluhráč si Často n e u v ě d o m í , že vám b r á n i v rozhledu, a proto je t ř e b a jej na to hlasitě upozornit. Stejně m u s í t e p ř i p o m e n o u t I p a t n é k r y t i volného hráče před brankou nebo pozdní r o z e h r á v á n í k o t o u č e do p r o t i ú t o k u . Spoluhráče povzbuzujte a p o m á h e j t e j i m
ŠKOLA
Radí v á m Jiří Hertl, ústřední trenér ledního hokeje a trenér r e p r e z e n t a č ních brankářů. T A K T I K A HRY Když b r a n k á ř ovládá viechny technické prvky, je n u t n é , aby si osvojil i taktiku své hry. P a t ř í do ni z m e n i o v á n i s t ř e l e c k é h o úhlu, kla m á n i ú t o č n í k ů , zpomalováni a zrychlování hry, řízeni hry před sebou. O z m e n i o v á n i úhlu jsme již psali, proto jen opakuji, že postojem v brance a před brankou m u s í t e takticky z a k r ý v a t co
HOKEJOVÉHO
zasáhnete lapačkou, c h r á n i č e m nebo holiKdyŽ na vás útočník najíždí, m ů ž e t e ho oklamat pohybem hole, kterou rychle vysunete před sebe a pak j i zase rychle s t á h n e t e a po užijete j i ve h ř e n e č e k a n ě znovu. M ů ž e t e t a k é naznačit pád na led, ale n e d o k o n č í t e jej a v r á t í t e tě rychle z p ě t do postoje. Potom m a n é v r o v á n í m na bruslích vytlačíte útočníka mimo b r a n k o v é ú z e m í . P o č í t e j t e ve h ř e « t í m , že útočníci ne mají mnoho Času, aby vymysleli nějakou zvláitni fintu, kterou vás mají oklamat, zrovna tak je m ú i e t e oklamat i vy. Bude-li s o u p e ř tlačit vaie m u ž s t v o do o b r a n n é t ř e t i n y a valí spoluhráči
BRANKÁŘE 10
radou. Jste největií m i spolupracovníky t r e n é r ů pří řízení hry a m u s í t e j i m u m ě t pomoci. Brzy začne turnaj o „ P o h á r n á r o d n í h o m u ž s t v a " a já bych byl rad, kdybyste se stali oporami svých m u ž s t e v . Chtěl bych se setkat s m n o h ý m i z vás na zápasech ligových dorosten ců a později na n ě k t e r é m s o u s t ř e d ě n i b r a n k á ř ů . Každý m á t e m o ž n o s t , když budete pilně t r é novat. A proto na shledanou za několik let v repre zentačním mužstvu. Vái
jlftí
HERTL
7
MOVIřfWlTHNANEY
TELEVlSíCrtl SPtWi QtMMUTM
Když mi bylo třináct
NANCY SINATROVÁ
Je dcerou slavného z p ě v á k a , ale narodila se za svízel ných p o d m í n e k : její otec byl tehdy na d n ě a dokonce u v a ž o v a l o s e b e v r a ž d ě . N e u p l a t n i l se Jako n o v i n á ř , ani jako z p ě v á k v nočních klubech. To bylo v roce 1940. Dnes jsou oba boháči a odbornici se d o m n í v a j í , ž e Nancy p ř e vezme slávu v e l k é h o Franka Sinatry.
Nancy na obalu jedné z mnoha desek, k t e r é natočila. Tuhle lokomotivu koupil pro Nancy jeji otec na h r a n í . Prý si j i vlak přál víc než ona.
Je těžké, ošidné být synem či dcerou slavného muže. Lidi říkají: ..No | ó , tatíček zatlačil." Nebo: ..To má od tatíčka." Jako třeba můj známý R. S., syn slavného spisovatele. Napsal několik krás ných povídek, ale skoro nikdo mu to nevěří. Závistivci říkají: „To nepsal on, ale jeho otec. To se pozná." Lidé si mysli, že děti slavných rodičů maji životní cestu vždy snazší, usnadněnou. Ale já zase myslím, že ji mají naopak ztíženou. Mnohem hůře se prosazuji. Ano, to mi bylo třináct a můj otec byl na vrcholu (podle jiných je tam stále). Byl takový klidný den: opravdu vzácný, normálně jsme u nás nevycházeli z nerváků. Vzala jsem si poznámkový blok, plnicí pero a začala jsem klást otázky: „Proč zpíváte tolik melancholických písni, Frankieboy?" „Lidem se to libí." „Povahou jste horkokrevník, Frankieboy." „Ano." „Proč nosíte monogram i na mokasínech?" Rozhovor pokračoval, až otec chtěl vědět, proč mám takový pitomý otázky. Řekla jsem mu, že sl chci přivydělat a za rozhovor dcery s Frank Sinatrou mám slíbeno sto dolarů. Byl z toho rachot: tatíček rozhovor - vlastně zveřejnění - zakázal. Frankieboy zpíval dál svoje romantické písně a já ze vzdoru jsem ječela. Byl vidy pečlivě ustrojen; já si vzala svetr po mamince, který mi sahal do poloviny stehen (později se z toho stala světová móda - maxisvetry). Frankieboy s oblibou luskal prsty, když nás chtěl přivolat nebo na něco upozornit: já si začala hvízdat. Neměl rád ženy v holín kách, v kozačkách, já je začala nosit. Mimochodem: Píseň o botách mne později proslavila (These boots are for walking, český název: Boty proti lásce, u nás zpívá Yvonně Přenosilová). Po zklamání s interviewem se mne jednou otec zeptal, čím bych chtěla v životě být. Žurnalistiku mi vymluvil. Říkal, že je to džungle. Snad měl pravdu. Neměla jsem představu o Životě, ostat ně mi tehdy nic nechybělo: byli jsme bohatí, a já dost rozmazlená. „Tak co, Nancy, čeho bys chtěla d o s á h n o u t . . „Chci být herečkou: jako je Joan Mansfieldová nebo Marylin Monroeová. A „ N e , k tomu nemáš předpoklady." „Jaké předpoklady? Tělesné?" „Taky. Moc nevyrosteš, máš nos nahoru, pršák, p l h y . . . " „Sekretářky musejí být taky krásný?" „Většinou." „A zpěvačky?" Toho se Frankieboy nejdřív zhrozil, pak se tomu zasmál. Vyzval mne: „Zazpívej něco, Nancy." Zazpívala jsem jednu skladbu Cole Portera, kterého Frankieboy miluje. Otec nebyl spokojen. „Není v tom kouska citu. Zazpívej Valčík na rozloučenou." To dopadlo ještě hůř, kritika byla přímo sžíravá. „Mekáš." Ze vzdoru jsem začala při zpívání opravdu mekat. Později se mne snažil otec usměrnit: učil mne zpívat romantic ké písně. Nejvíc mi však prospěl, že mne naučil plavat pod vodou, abych si zlepšila dech. Se svým zpěvem jsem dlouho neměla úspěch, až jsem sc znovu stala vzdor ovitou dcerou. Přestala jsem zpívat sladáky. uslzené a sladké písničky. Začala jsem mekat, chcctc-li. PŘIPRAVILA DANIELLE DU§KOVÁ
„Tony. tobě přeskočilo" Na podzim jsem p r o j í ž d ě l a vesničkou Chuchelná na Semilsku a podle r ů z n é h o n á ř a d í jsem poznala, ž e se tu usadili filmaři. Překračovala jsem kabely, míjela reflektory, aŽ jsem se dostala do m a l é h o statku. Před vraty stály dva č e r v e n é hasičské vozy a ko lem požárníci v p l n é p r á c i . Ale jak jsem vella na d v ů r , vidím - n e h o ř í , to jen filmaři dělají u m ě l ý déšť a požárnici vesele kropí dávno již p r o m o č e n é herce, k t e ř í v t o m lijá ku stěhuji z chalupy do vozu r ů z n é z a ř í z e n i domácnosti. Dívám se na jednoho herce a m y s l í m t l : ..Je to přece on, nebo není . . . Ta podoba. To je K r ó n e r ! " N e d á m i to a m i m o d ě k z a v o l á m ; „Jožko!** Herec se o t o č í : „ T o bude asi omyl,'* p o v í d á , „ j s e m Króner, ale Lájoš. Josef, to je b r a t r . " „ D v a b r a t ř i a oba herci?" divím se. „ C o dva! Doma nás bylo d v a n á c t souro zenců a všichni jsme hráli. N e j d ř í v ochot nické divadlo. T á t a byl dokonce r e ž i s é r e m . Bylo to v Čadci na Kysuci. S hrou V i r n é srdce jsme se dostali až do Hronova, a jaké t a m bylo p ř e k v a p e n í , když v ni hráli samf K r ó n e r o v é . Tři sestry a t ř i b r a t ř i . Tam jsem dostal diplom a plaketu jako nejlepií herec. Ale to už jsme h r á l i bez Josefa, k t e r ý na stoupil jako profesionál u A r m á d n í h o di vadla v M a r t i n ě . Já s b r a t r e m Janem jsme se stali e s t r á d n í m i umělci v Banské Bystrici a dělali jsme lidem to, co nejvic p o t ř e b u j i legraci." „ A jak jste se dostal k filmu?" „ N á h o d o u . Jednou měl n á l Josef n a t á č e t film D ř e v e n á d ě d i n a , ale musel na d e l i i dobu odjet « divadlem do Prahy, no a tu r o l i svě
řili m n ě . O d t é doby jsem dělal několik slovenských filmů, z posledních jsou to Výšiny, Medvěd, Stopy na Sitne." „ A l e tady n a t á č í t e svůj první český f i l m . " „ A n o , r e ž i s é r k y V ě r a Plfvová a Drahule Králová připravovaly dalií film pro d ě t i a hledaly p ř e d s t a v i t e l e hlavni role, Tonyho. Viděly jeden múj film a poslaly m i s c é n á ř . H e r e c k é zkoušky vyšly, a tak jsem se dostal do filmu .Tony, t o b ě přeskočilo*. Moc si tu se všemi r o z u m í m a nejvíc se svými d ě t s k ý mi kolegy. Ten Tony, to je t a k o v é dobraČisko, vezme si z d ě t s k é h o domova na výchovu kluka. Když mu u m ř e ž e n a , všichni r a d í . aby kluka v r á t i l , ale Tony k n ě m u p ř i l n u l . N e d á na rady a ještě si několik d ě t i z domo va p ř i b e r e . Já m á m d ě t i moc r á d , s á m m á m doma t ř í kluky, a tak se n á m d o b ř e pracuje a vyvádí jak při filmováni, tak po n ě m .
Dvanáctiletý holandský chlapec Heintje Simon* prý ve své zemi popularitou předstihl samotnou královnu Julianu. Jeho písničky se na hitových p ř e h l í d k á c h již po několik měsíců objevují na p r v n í m m í s t ě . Heintje rostl dlouho jako docela obyčejný vesnický kluk ve své pilné, ú h l e d n é a ú r o d n é vlasti. T a t í n e k - h o r nfk - musel odejit p ř e d č a s n ě do d ů c h o d u , když mu lékaři naili prach na plicích. Z a ř í d i l si ve své vesnici k a v á r n i č ku, ale s t ř e m i d ě t m i n e l i l i Simonsoví nijak slavně. Nejm l a d l i Heintje rád zpíval a jeho hlas obdivovali spolužá ci ve škole, sousedé i bývalí k a m a r á d i Simonse s t a r š í h o h o r n í c i . Jednou se prý sousedé domluvili a t a j n ě napsali o Heintjeho nadáni jednomu h o l a n d s k é m u producen tovi gramofonových desek. Ten pak předal mladý objev s v é m u z i p a d o n ě m e c k é m u kolegovi Wolfgangu Roloffovi. Z a č a l a se točit první deska a s ní Heintjeho sláva.
Jediný p r o b l é m jsem m ě ! s češtinou. Pří natáčeni m l u v í m slovensky, ale potom mu sím dělat postsynchrony. To z n a m e n á , ž e všechno, co při natáčeni ř í k á m slovensky, m u s í m potom namluvit česky. A vitc vůbec, co to pro Slováka z n a m e n á naučit se fc? Dalo to hodně p r á c e . Z e z a č á t k u jsem si přál, abych byl raději j e d n í m z e x e m p l á ř ů své sbírky. Já t o t i ž rád r y b a ř í m , nějak se to rozneslo po Slovensku. Kam přijdu, d o s t á v á m od lidí na p a m á t k u ryby. S k l e n ě n é , p o r c e l á n o v é , z umělých h m o t . Tak c h á p e t e , p r o č jsem chtěl být jednou z nich."
A jak žije m a l á h v ě z d a , jejiž hlas je s r o v n á v á n s nejs l a v n ě j i í m tenorem všech dob, Italem Carusem? Jak žije z p ě v á k , s jehož písněmi se už prodalo víc než dva a půl miliónu desek? Jako všichni jeho vrstevnici. Vlc než zpívat ho bavf kopat do mičudy, nedávno dostal od rodičů kolo, od s v é ho m a n a ž e r a poníka, k t e r é h o rád hřebelcuje. Musí cho d i t do školy a učit se, n a h r á v a t smi jen když m á volno. A aby ho obdiv dospělých moc nezkazil. Často ho rodiče ukrývají na soboty a n e d ě l e na n e z n á m é f a r m ě v Holand sku, kde si hraje se zviřaty. Rodiče I m a n a ž e r si u v ě d o m u j i . Že Heintje musí v y r ů s t a t zcela n o r m á l n ě jako d í t ě , aby mu sláva nevzala d ě t s k é r a d o s t í , prostotu a u p ř í m nost. Z k r á t k a , aby ho sláva nezkazila.
Na rozloučenou nechal pan K r ó n e r vzkaz pro vás. Přál by si, aby každý mladý Člověk p o m á h a l staHíím a vážil sí jích. A nebudet e - l i , v ě d ě t , co s č a s e m , m á t e si najit svého koníčka. Člověk nikdy neví, k čemu to jed nou bude d o b r é .
Vždyť nikdo z a t í m neví. zdali jeho skvělý hlas p ř e žije o b d o b í dospíváni, zdali mutace n e z m ě n í jeho tenor natolik. Že bude po pěvecké slávě. Bude-ll z Heintjeho nový Caruso, d o b ř e . N e - l í , ať je z n ě h o v k a ž d é m p ř í padě d o b r ý a schopný Člověk.
R O Z M L O U V A L A HELENA RŮŽIČKOVÁ SNÍMEK! JANA EXNEROVÁ
PLAMENNÁ Hudba: JAROMÍR KLEMPÍŘ
LÁSKA Slova: JIŘÍ ŠTAIDL
Ve fllmu Kulhavý ďábel zpívá V. Neckář Snímek O. Dlabola
Č Editio Supraphon, Praha-Bratislava 1968 Xoderato
52^
Kdo jednou pozná A D
4' A A
do
kí»
DD
Fh hmi flnt F*7
i sá
j
-
plamennou l á s - k u , D7
že
j
- á -zku
b i - j e se
Kdo jednou p o z n á , G«i
D
I j m j i j a
A7
J i ,-iLJ
zmé-2e i
co
ne-e-
pro n i
ten
vyhrál D D
Jjip^l
zmů-ů- ž e .
Cesta do pekel, napadne mu, ale ani ta myšlenka ho nezastaví. Vzduchem sálá nesnesitelné vedro, kolem dopa dají r o z ž h a v e n é kameny. Znovu vybu chuje proud lávy a její rudá záře osvět luje okolí. Český zahradník se v duchu louči se ž i v o t e m . Klesá u skupiny keřů, k t e r á jako z á z r a k e m zůstala dosud neporušena. Když se konečně odhodlá a o t e v ř e o č i , vidi před sebou svůj sen. Ano, blouzní, před jeho zraky a na dosah ruky je něžná překrásná modrá orchidea, něžná jako sen. Potom uplynou vteřiny, dlouhé, nekonečné vteřiny, kdy Roezl poznává, ž e ho n e m á m í smysly, ale m o d r ý květ je skutečným k v ě t e m . Jeho ruka s dlou hým n o ž e m se chvěje, když dobývá ze z e m ě převzácnou hlízu. Hora soptí ještě několik hodin. Když se konečně ukáže slunce, odhalí vše chnu tu hrůzu. Kolem není ž i v o t a . Po tvrdé půdě stékají kaskády r o z ž h a v e ného čediče, v trhlinách se tvoří rudá jezírka. Teprve teď Roezl pochopil, čeho se odvážil . . .
SEN DONA B E N I T A Vypěstovat modrý květ je touhou všech zahradníků. Mít modrou růži, jiřinu, orchideu bylo snem i m l a d é h o českého zahradníka Benedikta Roezla. Stal se nejslavnějším s b ě r a t e l e m orchi deji v Jižní a Střední Americe a prů kopníkem pěstování těchto překrás ných rostlin ve sklenicích celého světa. D l o u h é , nekonečné cesty podniká v druhé polovině minulého století Benedikt Roezl po pralesích Jižní Ameriky. Indiáni ho nazvou Don Benito. Sbírá a odesílá do Evropy tisíce trsů orchidejí. Ale květ m o d r é barvy mezi nimi není. Všechny n a m á h a v é cesty, všechno úsilí se z d á m a r n é . Touha po m o d r é orchideji ho žene d á l e . Až jednou . . . při návštěvě indián ské m e x i c k é vesnice mu starý m u ž svěřuje tajemství posvátné sopky Colimy. Je sídlem nejvyšších b o ž s t e v a na okraji kráteru prý roste m o d r á orchi dea, bohy stvořená rostlina. Roezl se o k a m ž i t ě vydává na cestu. Indiáni nejsou jeho nápadem nadšeni, ale nakonec se jich přece několik od hodlá a slíbí mu, ře ho dovedou až k vrcholku posvátné hory. Za úsvitu se vydávají na pochod. A ž k poledni pozvolna stoupají pohodlnou cestou. T a však náhle končí, dál vede jen sotva znatelná stezka mezi skalní mi útesy a nad propastmi. K vrcholu lezou všichni po čtyřech, jen Roezl po třech. O ruku přišel v Havaně při
pokusu se strojem na zpracování ramie, asijského druhu kopřivy. Pod kráter sopky Colimy se výprava dostává až druhého dne večer. Ale k cí li nedojdou. N á h l e jim do cesty vkročí dva statní indiánští s t r á ž c o v é . Smrtel ník ke kráteru sopky nesmí, to m í s t o je vyhrazeno pouze b o h ů m . Roezl se musí vrátit i se strážci a doprovodem k nízké chatrči, kde všichni přespí. ,,Teď se přece nemohu vzdát. Ale jak oklamu strážce, jak se dostanu až k vrcholu sopky?" přemýšlí k smrti unavený Don Benito. Tichou noc n e d o t č e n é přírody přervala kolem třetí hodiny prudká bou ře. O d oceánu se přihnala vichřice, z nitra hory se ozývá z l o v ě s t n é dunění. Indiáni už na nic nečekají. S pocitem hrůzy, že je stíhá zloba rozhněvaných bohů, prchají do tmy. I Don Benito osaměl v dunivé bouři. Zem pod nohama se mu chvěje. Vysko čil a dal se na útěk. Ale nedoběhl dale ko. Hlavou mu bleskla myšlenka na nejvzácnější rostlinu na s v ě t ě : modrou orchideu. I ve chvíli děsu si uvědomil, že strážci jsou pryč a cesta ke kráteru je volná. Sílou vůle zvládne rozechvěni i strach, obrátí se a šplhá strmými stezkami k s a m é m u jícnu. Nad jeho hlavou rudne t m a v é nebe, vrcholek hory se zahalí d ý m e m , čpícím sírou.
Indiáni ve vesnici ho přijali jako zje veni. Kdyby se d o v ě d ě l i , ž e v k o ž e n é kabele u pasu m i ukrytou hlízu m o d r é orchideje, snad by ho prohlásili za božstvo. Toho se Roezl děsil, a proto se jim svým n á l e z e m ani nepochtubil.
• Modrá orchidea tedy existuje. Ale proč ji n e v i d í m e v ž á d n é m skleníku světa? Jeji hlízu poslal Benedikt Roezl do Evropy, ale přes veškeré úsili jeho přátel shnila v skleníku m ě s t a Gentu. Tehdy se ještě nevědělo o s y m b i ó z e některých hub s hlízami orchidejí. Ale odborníci dodnes o m o d r é m květu po chybují. „Kdoví," říkají, ,,jak to tehdy bylo," a tak se veliké dobrodružství slavného č e s k é h o zahradníka mění v krásnou legendu. JAROSLAV SVOBODA
I
SEDM KŘÍŽKŮ V NOTÝSKU
Překlad Eva Bezděková
13
Saillard zabručel jakoby sám pro sebe: „V osobním oddělení dnes nikdo není." „Třeba bychom mohli sehnat ředitele doma. Třeba si vzpomene P' Lecoeur neskončil. Měl toho na srdci ještě mnoho, ale nemohl to postihnout. Možná že to všechno bylo jenom fantazírování... Chvílemi mu to tak připadalo, ale jindy se mu zase zdálo, í e objevil do očí bijící samozřejmost. „Haló! Prosím vás, mohl bych mluvit s panem Guillaumcm? Není doma? Nevíte, kde bych ho mohl najít? U dcery v Autenil? Můžete mi dát její telefonní číslo?" Ti také poobědvali v rodinném kruhu a ted asi srkali kávu a likéry. „Haló! pan Guillaume? Ano, tady je Saillard. Doufám, že vás moc nevyrušuju. Máte už po jídle? Jde o toho vraha. Jsou tu nějaké novinky, ještě nic přesného. Chtěl bych si ověřit jednu domněnku a pospíchá to. Nedivte se moc mé otázce. Nebyl v posledních měsí cích propuštěn někdo z našich lidí, na hodnosti nezáleží? Co pro sím? Za celý rok ani jeden?" Lecoeurovi se sevřelo srdce, jako by se na něho řítila nějaká katastrofa, a podíval se žalostně na plán Paříže. Prohrál. Už se vzdal a divil se, í e jeho šéf naléhá dál. „Mohlo to být i dřív, to nevím. Pravděpodobně by to byl někdo, kdo sloužíval v noci a ve vlc okresech, mezi jinými v patnáctém, dvacátém a dvanáctém. Někdo, kdo by po tom vyhazovu pořádné tttrpM. Cože?" Tón, jakým Saillard pronesl poslední slovo, vrátil Lecoeurovi naději, zatímco ostatní kolem nich rozhovoru vůbec nerozuměli. „Strážmistr Loubet? Správně, slyšel jsem o něm, ale v t é době jsem ještě nebyl v disciplinární radě. Ano, před třemi lety. Nevíte náhodou, kde bydlel? Někde u Tržnice?" Ale tři roky, to už bylo příliš dlouho a Lecoeur znovu ztratil odvahu. Bylo nepravděpodobné, že by si někdo uchovával ponížení a nenávist v srdci po tři roky, než by začal jednat. „Nevíte, co se s ním stalo? Samozřejmě. Ovšem. Dnes to bude těžké . . . " Zavěsil a podíval se pozorně na Lecoeura. Pak na něho promlu vil, jako by mluvil se sobě rovným: „Slyšel jste to? Ten strážmistr Loubet dostal celou řadu vý strah a byl třikrát nebo čtyřikrát přeložen, než ho konečně vy hodili. Přijal to velmi špatně. Opíjel se. Guillaume myslí, že si našel práci v nějaké soukromé detektivní kanceláři. Chcete-li to zkusit..." Lecoeur to udělal, ačkoliv tomu nevěřil. Ale mohl alespoň jednat a ne jenom čekat před tfm zatraceným plánem. Začal od nejpochybnějších agentur, protože tušil, že člověka jako Loubet by ve slušném podniku nepřijali. Ve většině kanceláří bylo zavřeno. Volal tedy lidem domů. Často mu odpovídaly dětské hlásky. „Neznám. Zkuste to u Tisseranda na bulváru svatého Martina. Ten sbírá všecku tu holotu." Nebylo to však ani u Tisseranda, který se specializoval na sledo váni. Tři čtvrtě hodiny seděl Lecoeur u telefonu, až najednou někdo vztekle zahudroval: „Ani o tom darebákovi nemluvte. Už je to přes dva měsíce, co jsem ho vyhodil, a ačkoliv mi vyhrožoval vydíráním, nezmohl se vůbec na nic. Jestli ho potkám, tak mu rozbiju hubu." „Co u vás dělal?" „Hlídal v noci různé budovy." André se celý jakoby proměnil. „PII hodně?" „Ten? Ještě nebyl ve službě ani hodinu a už byl ožratý. Nevím, jak to dělal, ale dával si vždycky nalívat zadarmo." „Máte jeho přesnou adresu?" „Ulice U mezčí soutěsky 27 B."
„Má telefon?" „Možné to je. Nemám nejmenii chuť mu telefonovat. Je to všecko? Můžu pokračovat v bridži?" Než zavěsil, bylo ještě slyšet, jak o tom vykládá přátelům. Komisař se u i mezitím zmocnil telefonního seznamu a našel tam Loubetovo jméno. Vytočil jedno číslo. Mezi ním a Lecoeurem byla teď jakási mlčenlivá dohoda. Sdíleli stejnou naději. Ve chvíli, kdy se užuž dotýkali cíle, měli v konečcích prstů stejný chvějivý pocit, druhý Lecoeur, Olivier, vycítil, že se děje něco důležitého, vstal a díval se z jednoho na druhého. Ačkoliv mu komisař nic neřekl, udělal André Lecoeur něco, co by si ještě dnes ráno vůbec nedovolil: vzal si druhé sluchátko. Bylo slyšet vyzvánění telefonu tam někde v bytě v ulici U mezčí soutěsky; zvonilo to dlouho, jakoby do prázdna, a Lecoeurovo srdce se zrovna začalo znovu svírat, když někdo vzal sluchátko. Bohudíky, byl to ženský hlas, hlas starší ženy, který prohlásil: „To jsi ty? No konečně! Kde jsi?" „Haló! Pani Loubetová? Tady není váš manžel." „Stalo se mu něco?" Přes telefon se zdálo, ie ji to pomyšleni těší. že na takovou zprávu čekala už dávno. „U telefonu je přece paní Loubetová, že ano?" „Kdo jiný by to byl?" „Váš muž není doma?" „Především, kdo mluví?" „Komisař Yaillard . . ." „Proč ho potřebujete?" „Komisař zakryl na okamžik mikrofon dlaní a řekl tiše Le coeurovi: „Zavolejte Janvierovi, aby tam honem běžel." V téže chvíli volalo nějaké komisařství, takže se v místnosti mluvilo najednou na třech telefonech. „Váš manžel se dnes ráno ještě nevrátil?" „Kdyby ta vaše policie za něco stála, tak byste to věděli." „Stává se mu to často?" „To je jeho věc. ne?" Pravděpodobně svého opilce manžela nenáviděla, ale jakmile ho někdo napadl, stavěla se na jeho stranu. „Víte, že už není zaměstnán u policie?" „Zřejmě na to není dost velký grázl!" „Kdy přestal pracovat pro agenturu Argus?" Pokračováni příště
Ilustrace A. Borr
HVĚZDOPRAVECTVÍ
Podle „Hvězdářské ročenky 1969" vstu puje Slunce do znamení Vodnáře 20. března v 6 hod. 39 minut středoevropského času. Jeho znaky vidíte v záhlaví tohoto článku. První znamení patři planetě Uranu, druhé známému už Saturnovi, další dvě kresby (obrys postavy se džbánem a „dvě vlnky") jsou astrologická znamení Vodnáře. Lidé, kteří se narodili mezi 21. lednem a 18. úno rem, jsou tedy pod vlivem dvou planet. Uran Všechny planety až po Saturna byly známy už tisíce let a ani v dobách novověké astrologie nikomu nenapadlo, že by mohly existovat planety ještě vzdálenější. Až přišel den 13. března 1781. Tehdy anglický hvězdář William Herschel hledal na nebi dvojhvězdy, a proto soustavně prohlížel jednu hvězdu po druhé. V souhvězdí Blí ženců nalezl objekt, který měl na rozdíl od jiných hvězd zřetelný malý kotouček. Po mnoha měsíčních pozorováních se ukázalo, že je to nová planeta, sedmi co do vzdále nosti od Slunce. Světelný paprsek dosáhne planetu Uran až za 2 hodiny 40 minut, leží tedy ve vzdálenosti téměř 3 miliard km od Slunce. Měří v průměru 46 tisíc km a ko lem Slunce oběhne za 84 lec Uran se rychle otáčí kolem své osy (za 10.8 hod.), což způsobilo značné zploštěni planety. Jeho atmosféra je tvořena vodíkem a meta nem a panuje tam věčný mráz kolem -180 »C. Uran má pět měsíců, které obíhají jako některé satelity Jupiterovy a Saturnovy opačným směrem.
a věrné, mají i pevnou vůli, ale často jim chybí rozvaha a „chladný rozum", který by tlumil jejich citové vzplanutí. Při nepří znivém postavení planet se jejich věrnost může proměnit v panovačnost a fanatismus. Staří astrologové se shodovali v tom, že ve Vodnáři se rodí lidé s krásnou postavou, zvláštním půvabem vynikají ženy s pravi delnými a jemnými rysy obličeje, skvělými vlasy a nádherných hlubokých očí. Tomuto popisu jistě odpovídá naše pani Božena Němcová, která se ve znamení Vodnáře narodila. Z vynikajících osobnosti zroze ných ve Vodnáři jmenujeme slavného ame rického vynálezce Thomase Alvu Edlsona (21. 1. 1882), geniálního, věcně mladého hudebního skladatele Wolfganga Amadea Mozarta (27. 1. 1756). velikého herce a člo věka Jana Wericha (6. 2. 1905). A nyní naše hádanka. Napište nám, co víte o vy nálezu, který nejvíce proslavil T. A. Edisona. Obrázek dívky představuje typ zrozený ve Vodnáři.
Krásné ženy - geniální lidé Uran (s kterým stará astrologie nepočí tala) je symbolem rychlosti, pohybu, neče kané změny a originality. Lidé narození pod vlivem Vodnáře jsou prudcí, impulzivní, podléhají svým citovým vášnfm, někdy maji sklon k fanatismu. Jsou to lidé originální ve svém uměleckém projevu i myšleni, maji nečekané objevné a původní myšlenky (v tomto znamení se rodí vynikající umělci, vynálezci i vědci). Ze všeho nejvíce milují osobní nezávislost v projevu i myšleni. V podstatě jsou to osoby skromné, trpělivé
MILÍ MLADÍ PŘÁTELÉ! Dnes se p o p r v é s e t k á v á m e ne lince d ů v ě r y , kterou jste si ve tvých dopisech vyžádali. Z těch listů, a nebylo jich m á l o , je vidět. Že i v mla dých lidech se m ú i e nahromadit kupa starosti, s n i m i t si nevédf rady. Jejich starosti a t r á p e n í se celkem n e l i l i od potíží s t a r š í c h . Dospělý svět vlak p r o b l é m y mladých nebere většinou dost v á ž n ě ; z d á se, jako by přehlížel s k u t e č n o s t . Že i m l a d í mají „nervy**. Duievni n a p ě t í m ů ž e po čase natolik zesílit, že se s t á v á n e s n e s i t e l n ý m . V z p o m e ň t e si na holiče k r á l e Midase, k t e r ý když se chtěl zbavit n e s n e s i t e l n é tíhy na duti, vyleptal j i a s p o ň do vrby. M o d e r n í psychologie a psychiatrie už dnes ví, že mnohem lepší n e ž uschlá vrba je d ů v ě r ník Živý a navíc spolehlivě o r i e n t o v a n ý v pro blematice lidských v z t a h ů . Největií svízele vznikají p r á v ě z n e d o b r ý c h v z t a h ů mezi l i d m i . Od t é t o chvfle se budou nad v a i i m i dopisy p r a v i d e l n ě scházet dva starlf k a m a r á d i , jeden psycholog a jeden psychiatr, k t e ř í ve svém po
12
voláni nedělají nic j i n é h o , n e ž Z e s e s n a Ž Í nachá zet východiska ze zdánlivé bezvýchodných s i tuací - a budou sa z a m ý š l e t nad v a i i m i starost mi. P ř e d e m vás viak chceme upozornit, abyste od nás nečekali p ř e s n é návody nebo recepty na ř e i e n í svých p o t i l i . Půjde n á m t p i š o t o , aby chom si spolu nacvičovali v malých, stravitel ných dávkách „ u m í n í dívat se na problémy 1 * I z jiných p o h l e d ů , než jak se na n i d í v á m e běž ně. P o k u s í m e se z k r á t k a p o r o z u m ě t jednomu z nejpotřebnějlich e zároveň nejzanedbávaněji i c h u m ě n í - jednat s l i d m i . Z vašich dopisů, vždy z jedné jejich č á s t i , zni určitý společný refrén. Aby nedošlo ke zby t e č n ý m p o c i t ů m křivdy, rozhodli jsme se vylo sovat z k a ž d é h o t a k o v é h o mnoŽstvi se společ nou t e m a t i k o u jeden, nad k t e r ý m se budeme s v á m i z a m ý š l e t . T í m se budeme obracet k celé s k u p i n ě č t e n á ř ů , k t e ř í mají s t e j n é p o t í ž e . Jedna velká Část vašich důvěrných sdělení ukazuje. Že není všechno v p o ř á d k u mezi rodiči a d ě t m i , to je v p r v n í m m e z i l i d s k é m vztahu.
do k t e r é h o d í t ě na t o m t o s v ě t ě vstupuje. A ř e k n ě m e si hned, ž e do n ě h o vstupuje jako nerovnocenný partner. Z toho vyplývají p r o r o d i č e u r č i t ě závazky a povinnosti, na k t e r é nejsou Často náležitě p ř i p r a v e n i . Dochází pak v prů běhu let k o p a k o v a n ý m c h y b á m , k t e r é vedou k v z á j e m n é nespokojenosti a n e p o r o z u m ě n í . A pak t o t ř e b a končí tak, jak n á m ukazuje jeden dopis, k t e r ý m á m e p r á v ě p ř e d sebou. P a t n á c t i letá dívka mezi jiným p i l e : „ . . . V i d í m , že r o d i če mají raději peníze než mne, a já jsem z toho zoufalá . . . " A zrovna x t é t o věty m ů ž e m e vyjít v příští první b e s e d ě .
AUTOMOBILOVÍ
krejčí
Celý světový oděvní průmysl sleduje pečlivě každý nový model, který se zrodí v pařížských módních ateliérech. Podle Diora se šije v Americe, Evropě, zrovna tak I v Japonsku nebo v Africe. Nachlup stejné je to v automobilovém průmyslu. Kdo nechce riskovat neúspěch nového vozu, postaví karosérii podle italské linie, nebo sl ji nechá „ušít na míru", u některého předního ital ského karosáře. Japonsko, země, která omráčila moto ristický svět svými motocykly a řadou tech nických novinek, se začíná prosazovat i svými automobily. Od počátku bylo Japonsko zcela původní a nejedna firma pošilhávala do země vycházejícího slunce, zda by se tu nedalo něco okopírovat. V Japonsku se toho zrodilo moc . . . Kromě nového směru v karosování. Japonsko „šije" v Itálii. Svéráznou postavou automobilového prů myslu je Carlo Abarth. Rodem Vídefták,
srdcem a temperamentem pravý l u l . Sám vozy nestaví, pouze je upravuje a zvyšuje jejich výkon. V jeho dílně se ročně postaví jen několik desítek nových vozů. Přesto auto mobily nesoucí jeho jméno a značku škorpióna - d r i l celou řadu světových rekor dů. Mít na voze úpravu od Abartha je přáním většiny všech sportovně založených řidičů. Například: upravený Fiat600 dosahuje rych losti 160 km/hod. Tentýž vůz s motorem Fiatu 850 a se zvýšeným výkonem dosáhne hravě 180 km/hod. Pro majitele silných a pohodlných limuzín, třeba mercedesů, to musí být jistě pěkný šok, když je v plné rychlosti znenadání předjede malý Fiat a klidně zmizí v dáli. Carlo Abarth je skutečný milovník sportovních vozů. Svědčí o tom i jeho výrok: „Nekonstruuji proto, abych více prodával, ale proto, abych své výrobky ještě více zdokonalil."
•
4h
S S A N - j a p o n s k ý v ý r o b e k ; 6 v á l c ů ; 1998 cem; komprese ; 125 ks.
. . M i m silné nohy, b r á c h a ve m i s m ě j e , žc by mne byl p r i m a fotbalista . . „Jsem t l u s t á , hlavně na stehnech, poradte, dělat . .
F I A T Abarth -1000 prese 9,5:1; 74 ks.
O radu pro d ě v č a t a , k t e r á t r p í touto „vadou**, jsme požádali paní Drahu H O R Á K O V O U , |ež sa zabývá s e s t a v o v á n í m zvláitnfch cvičeni pro Ženy. „Sledujete-li Ženy, k t e r á se z á v o d n ě věnuji n ě k t e r é m u s p o r t u , z j i s t í t e , ž e ncjštihlojši nohy mají atletky, především skokanky a b ě ž k y n ě . ProČ? Je z j i š t ě n o , ž e p ř e b y t e č n ý t u k n e m á r á d n á s o b e n i d r o b n é o t ř e s y a rychlé s t ř í d á n í napéti s u v o l n ě n í m . N o r m á l n í m b ě h e m , rychlým i vol n ý m , poskoky a skoky p ě k n ě v t e m p u nejlépe v y t ř e s e m e všechno z b y t e č n é . K t o m u p ř i d á m e ř á d k u promyšlených pohybů a úspěch ja na dosah. B ě h á m e co nejvíc, k elektrice, na n á k u p , do školy, při k a ž d é p ř í l e ž i t o s t i . Z á s a d n ě se neloudá me a n e v l á č i m e nohy za sebou. Běh s t ř í d á m e s rychlou, p r u ž n o u chůzí. Doma do cvičení z a ř a z u j e m e h o d n ě klusu, poskoků a klusu na m í s t ě . Poskakujeme na obou i na jedné noze a u v o l ň u j e m e je v y t f á s á n i m . Nestačfme-li s dechem, n e p ř e s t a n e m e cvičit, ale z v o l n í m e tempo, pochodujeme na m í s t ě . Po n a b r á n i dechu p o k r a č u j e m e o p ě t v t e m p u . N ě k o l i k r á t d e n n ě rychle s e b ě h n e m e se schodů, nahoru s t o u p á m e ve v o l n é m tempu nebo se svezeme v ý t a h e m . A t e ď několik cviků:
Coupé spécial - 4 válce; 982 cem, kom
1-2 uvolnit nohy od kolen ke Špičkám, a í volně spadnou patami k hýždim 3-4 uvolnit v kyčlích a nechat cele nohy volné sklouznout po podlaze. P ř í š t ě budeme p o k r a č o v a t dalšími cviky.
1. P ř i d r ž í m e se levou rukou stolu nebo o p ě r a d l a židle, s k r č í m e p ř e d n o ž m o pravou nohu do v n i t ř , b é r e c visí volně dolů, špička nohy není napnutá. 2. P u s t í m e uvolněnou nohu na zem, až pleskno chodidlo o podlahu, a Ihned (plynule) s k r č í m e ú n o ž m o , noha od kolene dolů zase volně visi. Stejným z p ů s o b e m a stejnou cestou z p ě t do výchozího p o s t a v e n í . Cvičíme n e j m é n ě deset k r á t , pak obrat a t o t é ž levou nohou. 3. V lehu na z á d e c h : 1-2 s k r č i t p ř e d n o ž m o 3-4 přednoŽit, nohy jsou n a p j a t é
13
KŘÍŽOVKA S TAJENKOU
A
a
1
T o
2
£
3
fú 0
4 J
6 y 7
A
j
9
k
D
F G
S \f
13 14
7
A
L A I * • ř [A V E li r v 0 L.
i
I
v
1 N
CW 0
k
0 v I se l
V A ^/
ií Á í FA H N R £ A v)
12
/
M
A
10 5 11 u
H
A' r J A V A LL [fe A ř Ř R A
-
8
-i
r A
& Clí
5
C
N
Ty
A
L R
A A < ll
c
N
l
Ý
0 U
f a A M
r
t"
i"
malá detektivko
JEDNODUCHÝ PŘÍPAD Inspektor Merlock si posunul klobouk do tý la a sklonil se k z a d n í m d v e ř í m dodávky. „ Z ř í dili v á m to pěkně, jen co je pravda!*' prohodil. U s t a r a n ý šofér přikývl. „ J e š t ě š t ě s t í , i e jsem vás potkel. U v i d í t e to t é m ě ř na m í s t ě . Je to ta dy nedaleko." Pří zpáteční c e s t ě přemýšlel šofér za volan tem nahlas: „Zaskočil jsem sl do lesa a zašel jen kousek dál ke s t u d á n c e - a t ě c h p á r m i n u t j i m s t a č i l o . Padesát t r a n z i s t o r á k ů ! Pánové, to bude v podniku m a l é r ! " „ T e ď d á v e j t e pozor, inspektore, tadyhle za tou z a t á č k o u jsem s t á l . "
14
SAM O O B S L U H A v předtuše pololetí
„Kam letíš. Vašku!" ptal se na ulic strýček svého malého synovce. „Utikim. abych zabránil dvěma klukům v ošklivé rvačce." odpověděl udýchaný Vašek. - ,.A kdo jsou t i dva kluci?" ptal se strýček. Co mu na to Vašek od pověděl, to se dovité x tajenky dolejší křížovky, t ( „Mirku, kdy se už konečně začneš učit!" zlobí s© TfcfV ^ c ó ř N 4*ČH -Já) M T€fu ENUVflf UTťěC/Viaminka. V o d o r o v n í : 1. Mužské jméno; vesnice.-2. " > " £ ^ ..Jen klid. mami. náš pan učitel si dal xivatek. že ný uhlovodík; sibiřský veletok; mzda. - 3. Čidlo č ř y něho nikdo nepropadne." chu; pouzdro, pozdrav starýc 1 ftimanú. - 4. PipouS"fA^V ..Karle, umyj si pořádně ty ruce!" ..Vydrž, tatínku, ještě čtrnáct dni! Kdo $i má ty i«k šedý; iniciály Antonína a Václava: ráj. - 5. Ozvě vzorečky pamatovat!" na; stupeň; Asiat. - 6. Darovat; chlup na očním vičku: Libuše ČERMÁKOVÁ. Brno Seveřan. - 7. Lat. mluv. spojka: druh koření; motoznaČka SSSR. - 8. Obyvatelka severské evropské ze ..Když řeknu - jim. Jaký |e to čaa. Urbánku?" m i ; dravý sokolovitý pták. - 9. Existují; název hlásky ,.To je. prosím, polední Čas.'* ..S": darovaný. - 10 Seknuti; pohádková bytost, Libuše URBÁNKOVÁ. Brno starší franc mince - 11. Italské oslavné zvoláni; zkr Františka. - 1 2 . Malé děcko; chem. zn. zirkoma; kutá ..Čumpeliku. jak se jmenovala žena vládce bohů!" lí. - t3. Pronikavý křik: denni zápisník; pohyb vody ..Zeusová, paní učitelko." v řece. - 14. Citoslovce překvapení; t ř e t í Část ta Irena PROKEÍOVÁ. Orlická kotlina jenky ; moje. S v i s I e : A. První část tajenky. - B. Mužské iméno: polodrahokam; oséváni; taneční vír. - C. Figurka pro Štěstí (talísman): legendární Český kniŽe; pra obyvatel Jižní Ameriky: předposlední písmeno v naši Abecedě. - D. Zesílený zápor; chem. zn. osmia; hl. město v Ázerbájdžánské SSR; číslovka; souhlas rusky. - E. Hudebni značka; polní květina; mužské jméno. F. Bota; ©vařené vepřové maso; koření. - G. Dřímej; zkr. Eduarda; město v Rumunsku; část těla; bujný kůň (obr.). - H. Známi postava z orientálních poví dek; řeka v Turecku; sport, výraz při kopané; chem. zn. uranu. — I . Shluk lidí; starořecké město při vtoku Marice; řeka v RSFSR - přítok Šilky; těžiště kamene. - J. D r u h á č á s t tajenky. N á p o v ě d a : 2. Etan. - 11. Eviva. - H ; Aladm. I. Enos.
„ J e d t e d á l . " řekl inspektor, „ a jak to půjde. obraťte. 4 * Když za chvíli znovu míjeli to m í s t o , ptal se šofér, má-li zastavit. „ N e n í t ř e b a , „ j e d t e stejn J U r y c h l o s t í , jako jste jel, když jste viděl, jak jste ř í k a l , ty tři p o d e z ř e l é na pěšince asi t ř i c e t m e t r ů nad s í t n i c í . " „Tu pěšinku je vidět jen na v t e ř i n u , stromy j i kryji z ebou stran. N e m ů ž u v á m ty l i d i popsat, viděl jsem je jenom . . . pozor, t e d to p ř i j d e ! " Inspektor se naklonil z bočního o k é n k a na své s t r a n ě vozu, pěšinka se mezi stromy skuteč n ě jen mihla. „ N i k d o tam s a m o z ř e j m é není, a taky by n e m ě l o cenu se za nimi honit. Měl bys te m i t r o z u m ! " Řidič na o k a m ž i k p ř e k v a p e n ě o b r á t i l oči z vozovky na inspektora. „ P o v í t e n i m hned, kam jste ta radia u l i l , ne bo p o č k á t e až u n á s ? " „ H n e d , " řekl řidič t i š e a zadíval se na vo zovku. P ř í b é h končí a o t á z k a je j a s n á . Podle čeho inspektor Merlock usuzoval. Že řidič dodávky lhal a kradl?
Sedmáci jeli na výlet. Učitel se ptal Jirky: „Kdy! má! po pravé ruce jih a po levé sever, co mál vzadu?" „Na západní straně mám batoh!" Milena PŘIBÁŇOVÁ. Nezdice Při zpěvu vyvolala pani učitelka k tabuli Míšu. aby vyjmenoval bicí nástroje. ..Prosím, rikoska. va řečka, řemen." Jarmila SATARIUSOVA H#vlř©v ..Kdo porazil Švédy. Nováková?" „Prosím, nevím, my máme pokaženou televizi." Hana BUDINSKÁ. Vysoké Mýto V hudebni Škole kárá paní učitelka Jitku. „Proč nešlapeš na pedály'" „Snad nehraju tak rychle, abych musela brzdit!" Hana PAVLÍKOVÁ. Praha
Vaše odpovědi na k o r e s p o n d e n č n í c h lístcích, označených D, č e k á m e do 2S. ledna.
Vyluštění h á d a n k á ř s k é h o 15
t u r n a j e z čísla
Odpovědi Jindry V a ň k o v é z Děčína, Jana Schorn é h o z Karlových V a r ů a Z d e ň k a Vymlátila z Vratislavic jsme vylosovali asi z pěti kil vašich odpovědí. Většina z v i l správně našla jména měst: Liberec, Vsetín, Žilina, Bratislava. Opava. Tibor, Kolín. Větší potíže vám dělaly jednoduché počty. Mirek. Milan a Jarda i« na hříšti sešli každý třicá tý den. to lest nejmenŠÍ společný násobek dvou. tři a pěti. Z obou ovčáků měl horní sedm adolm pět ovci Dědečkovi, který se chtěl dožít sta tet. kdyby žil ,«itě polovinu toho. co l i l , a jeden rok. bylo šedesát fest let.
ZKOUŠKA DŮVĚRY
H a l ó ! To je věznice? Pane řediteli, i e nevíte, kdo v á m volá?
Skládají ji chlapci a děvčata, kteří se chtějí stát staršími pionýry (12 - 15 let). Ten. kdo byl j í l v mladší věkové kategorii a splnil všechny oddílové zkoušky nebo stupně, plní těchto pět podmínek: 1. Z n i zákony Pionýra a umí je doložit příklady. 2. Z ř í slib, symboly, kroj a historii oddílu. 3. Z n i tradice a uspořádáni své pionýrské skupi ny, jméno skupinového vedoucího, případně (v od dílech mimo skupinu) sídlo a předsedu okresní rady Pionýra. 4. Pravidelně se zúčastňuje práce v oddíle. 5. Splní doplňující podmínky, které mu urči oddíl podle svého zaměření. Ten, kdo ještě pionýrem nebyl, plní tyto pod mínky; 1. Napíše si přihlášku. 2. Pořídísi základní krojové součásti. 3. Vede si zápisník. 4. Účastní se pravidelně činnosti oddílu a pří padnou neúčast omluví. DalŠi podmínky platí jak pro nové pionýry, tak i pro ty, kdo sice již pionýry byli, ale nesplnili oddí lové zkoušky nebo stupně. 1. Zná státní symboly, jeiich význam a správné používáni. 2. Určí hlavní a vedlejší světové strany podle busoly v terénu. 3. Zúčastní se nejméně dvou výletů $ oddílem. 4. Umí vyrobit jednoduchý výrobek s použitím nože, sekery, pily a bezpečně t těmito nástroji za chází. 5. Zatelefonuje, odešle telegram, balík, peníze. 6. Umí ošetřit poraněný prst, ovázat obinadlem končetinu, ošetřit spáleninu nebo znečištěnou ránu. 7. Zná a dodržuje základní pravidla hygieny osobní i prostředí. 8. Umi jezdit na kole nebo ujede 2 km na lyžích. nebo umí bruslit či uplave alespoň 15 m. 9. Zdolá trať s přírodními překážkami nebo se zúčastní přeborů lehkoatletického trojboje. 10. Předvede krátké vystoupení u táboráku nebo na večírku (vyprávění, recitace, píseň atd.) nebo po řídí zápis do kroniky (fotografii, obrázek, vyprávěni atp.). Nejnáročněji! je zkouška věrnosti, ale o té al příště.
D ě k u j e m e za všechna b l a h o p ř á n i k N o v é m u roku. Doatali jame jich velkou hromadu od jed notlivých č t e n á ř ů , t ř e b a od Táni Č e r n é x Jab lonce, Zuxany K o h o u t o v ě z Prahy, Honzy Bylka z Kutné H o r y , • od různých podniků, organi zací a Institucí, n a p ř . od Krajského domu d ě t i a m l á d e ž e z Plzně, o b v o d n í rady Pionýra z Pra hy 1. o k r e s n í rady Pionýra ze Š u m p e r k a , z á vodní organizace KSČ Vodohospodářských sta veb z Prahy, od chlapců a děvčat ze Stanice eociální pomoci z Teplíc atd. Nezlobte se na n á s , zústanou-li n ě k t e r á vaše přání bez o d p o v ě d i . Velice nás potěěila a sami Jito Jistě poznali. Že Sedmička se n e z m ě n i l a ani po N o v é m roce. „V jídelně naší školy se nedávno shromáždily děti v zelených košilích. Byl to oddíl soudružky Jarmily Smejcové - „Delfíni". Po slavnostním nástupu každý pionýr jednotlivě skládal slib před celým oddílem a svým vedoucím. Všichni dostali průkaz, odznak a pionýrský šátek lemovaný trikolorou. Pak následo valo občerstvení, různé hry. Slavnostní odpoledne se všem líbilo." Jana S c h o r m o v á , Z a c l é ř Vrahové . . . !
,.Koncem listopadu jsme byli % okresní radou Pionýra na zájezdu v Praze. Všichni jsme měli zelené košile a rudé Šátky a lidé si nás přesto pletli se skauty..." Alena Mikulášková, oddíl Šlápoty, Hranice „Junáci a skautky v Brandýse n. L. uspořádal 1 tříhodinový program. Bylo vyprodáno a představení mělo veliký úspěch. Polovinu Čistého výtěžku odeslali na konto vesničky SOS." Ivana K u d r n o v á , St. Boleslav Zprávu o svém příspěvku nt konto 777 nim po slali i žáci ZD3 Vranovská z Brna a pionýři z jablonce nad Nisou. V a l a š s k é M e z i ř í č í : Žáci středni průmyslo vé školy stavební pomáhali v zemědělských druž stvech v okrese Vsetín. Získali 7000 Kčs a celou část ku odeslali na konto 777.
SPOJKA
Do Spojky se přihlásilo mnoho slovenských děvčat a chlapců. Dnešní sloupek věnujeme jejich přáním. Rada spievam a jazdím na koňoch. xbíeram tanečné p<esne a zaujímám sa o prstene. I . S k v a r e k o v á , 15 w., Vlková 7, okr. Poprad
Zbieram známky - květy a Sport. Juraj Paluš. P o h o ř e l á 403, o k r . B. Bystrica Zaujímáme sa o tanečnú hudbu, gymnastiku a krasokorčufovanie. M . Prleeolová, S t r e d n ý SliaČ 305, O . Jacková, Šeredný SliaČ 342, o k r . Liptovský Mikuláš Chccl by som si dopisoval s 13roČným chlapcom. Zbieram známky a obrázky zvierat. M . Tarala, Fučíkova 961, Stupava, okr. Bratislava Rada by som našla ozsjstného priatefa alebo priatefku z Čicch. Alena ŽufFová, Šoltesovcj 1836, Zvolen, 14 rokov Eva a Stanislav Kelbelovi, 15 a 13 let, t u b i ca. okr. Poprad, hledají přátele z Čech. Zajímá je mo derní hudba. Stanislava sport, dobrodružné knihy a známky K. H e r ě d y o v i , 14 let, Želovce 399, o k r . Luče nec, sbírá pohlednice a fotografie herců Zbieram moderně tanečné piesne a fotografie spevákov. M . V a r g o v á , 13 r., Vlčany 40é. okr. Gala n ta Rád by som si dopisoval s chlapcom alebo dievčeťom z Čicch. V . T a k á č , Dlhá n. V á h o m 322, o k r . Galanta Chodím do 9. triedy a chcela by som sí písať s chlapcom. ktorý se narodil 14.11.1953. K. FazekaSova, N . Dedinka 159, okr. Bratislava - vidiek Rada Čítám, zbieram pohfadnice. H . Cingelová, T e r c h o v á 1B9, okr. Žilina, 9. trioda Zbieram fotografie K. Gotta, hokejístov i filmo vých her co v. H . T u n i l o v á , Střet niky 127, o k r . B. Bystrica Mim 15 rokov, zbieram známky, obaly čokolád a žuvečiek. E. L e m e ě a n y i o v i , P a r t i z á n e k a 394, T u r č . Teplíce, o k r . M a r t i n Višnívo zbieramc talizmeny. Eva Gáíová, 8. t r „ l - l é / B , M . S m k o v á . G 30 4 . Detva-sid h sko Volám sa Milka, mám 13 rokov. zbieram cigarety a fotografie spevákov. E. Bardyová, V a ž e c 547, okr. Lipt. Mikuláš Zbieram modely lietadiek maléflaítičky a servítky, zaujímám sa o turistiku, atletiku, rád športujem. T i b o r Bielik, 8. B slov. Z D Í , Ž e l i a z o v c a , o k r . Levica Kdo si sa mnou vymění poznatky o přírodě i známky? L. Machálková, Ú v o z 44 a, č e s k ý Těšín Hledáme kamarády ze 7. cřidy. H . Č i p e r o v á , Praha 2, Budečská 30. V . H a n u š o v i , Praha 2. Š u m a v s k á 31 Fandím Slovanu Bratislava, sbírám ubrousky a fotky zpěváků. D . A d a m o v á , Chomutice 145, okr. Jičín Pomozte nim založit beatovou skupinu. A . Ž i l ková, 15 l e t . Duchcovská 2444, Teplice I I I Rád čtu a sbírám nálepky. Hledám kamarády od 10 do 12 let. Z . P r o c h á z k a , Dukelská 1122, Kras lice Chtěl bych si dopisovat s chlapcem, který chová králíky, a jiná zvířata. Jiří Sladký, H n á t n í c e 250, okr. Ústi n. O r l . Fandím Věře čáslavské. Dubčekoví, mám zájsm o sport a zeměpis. V . Č e r m á k o v á . Kotlářova 519, Pardubice 3 Ráda cestuji a sbírám staré mince. D. Prchalová, 15 let, Pcšinova 3, Olomouc V I Sbírám pohlednice z celého svítá, obaly čokolád a Žvýkaček, zajímám se o historií. P. Košelková, Broumov - Bylnice 2, 118 Kdo mně pomůže sbírat fotografie krasobruslařů? A . Kocurová, M a r k v a r t i c k á 14/9, Ludgéřovice, okr. Opava Hraji kopanou, ráda Čtu, sbírám nálepky. E. Za pletalová, 13 let. Protlvanov 117, okr. Prostějov
N a í a n í c h . Hrají družstva o sedmi hráčích — Esky mák a Šest psů. Ke hře potřebujeme saně pro kaž dé družstvo a kc každým saním sedm provázků 120 cm dlouhých. Eskymák a „psi" stojí v zástupu u saní, Eskymák ic poslední. Na dané znamení se psi přivážou pro vazy na konci a ten se připevní k saním. Eskymák si sedne na saně a psi táhnou náklad o závod do cíle. vzdáleného 100 - 200 m. Eskymák nesmi spadnout a provazy se nesmějí roztrhnout ani rozvázat, jinak družstvo vypadne ze hry. Na lyžích. Hráči utvoří velký kruh - Ml o průměru deseti metrů. Doprostřed kruhu zabodneme hole do tvaru kroužku. Je jich o jednu méně ?ůi hráčů. Kaídý hráč má tedy jednu hůl. Na dare znamení se hráči „rozestaví do kruhu", rozběhnou v- směru hodinových ručiček. Na zapísknutí bělí všichni hráči do středu kruhu a každý se snaží zmocnit se jedné hole. Na koho hůl nezbude, vypadne ze hry. Ostatní zabodnou hole do kruhu a pokračují ve hře. Ve středu je zase o jednu hůl méně. Hrajeme tak dlouho, až zbude poslední hráč. Na bruslích. Dvě družstva-červení a bílí. stojí pro ti sobě na brankových Čarách. Na znamení vyjedou proti sobě. a jakmile vjedou do střední třetiny, zvolá vedoucf např. „Červení". Červeni začnou ihned útočit: vyrazí vpřed a snaží se dotknout „bílých", kteří se pokoušejí ihned vrátit do své třetiny, kde jsou ncpolapitelní.
15 *
t ý d e n í k pro chlapce a d í v č a t a - V y d á v á Č e s k á rada P i o n ý r a V M l a d é ř r o n t č - R o č n í k TI. - Redakce P r a h a l . S t a r o m ě s t s k é n á m ě s t í 17 - Š é f r e d a k t o r Jan R y s k a - Z á s t u p c e Š é f r e d a k t o r a Radek K u b m e k - Graficky upravuje Jan K u d l á č e k - T i s k n e Svoboda, g r a f i c k é z á v o d y , n . p . , z á v o d 1, P r a h a o. S. M . K l r o v a 43 - V y c h á z í k a ž d ý č t v r t e k . - R o z á i ř u j e PNS - I n f o r m a c e o p ř e d p l a t n é m p o d á a o b j e d n á v k y p ř i j í m á k a ž d á p o á t a i d o r u č o v a t e l - O b j e d n á v k y do z a h r a n i č í v y ř i z u j e P N S , ú s t ř e d n í e x p e d i c e t i s k u , o d d ě l e n i v ý v o z t i s k u , J l n d ř l S s k á 14, P r a h a 1 P ř e d p l a t n é na č t v r t r o k u 7,80 K č s , na pCil r o k u 15,60 K č s , c e l o r o č n í 31,20 K č s N e v y ž á d a n é r u k o p i s y , f o t o g r a f i e a k r e s b y se n e v r a c e j í . Cena 0.60 K č * . © M l a d á f r o n t a P r a h a 1906
