Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás

Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás

ZŠ a MŠ Svitavy, Sokolovská 1

6. ročník / únor 2016

SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 1 – ÚNOR 2016

„Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe.“ John Lennon

Milí čtenáři, dostává se vám do rukou únorové vydání Koktejlu, do kterého jsme společně přimíchali mnoho ingrediencí. I když jde o měsíc v roce nejkratší, na obsahu našeho časopisu se to neodrazí. Ba naopak. Vrátíme se ještě na zasněžené svahy do Čenkovic; navštívíme prvňáčky ve výuce; zavzpomínáme na Valentýna ať už s našimi mudrci v podobě ankety, nebo při projektu páťáků; paní učitelka Macenauerová se s vámi podělí o zajímavé náměty z vyučovacích hodin nebo z kroužku; zmapujeme akce školní družiny jak na Sokolovské, tak i na Pražské; vrátíme se k pololetnímu vysvědčení a k zápisu budoucích prvňáčků; zastavíme se na chvíli u data 29. února; samozřejmě že NAKOUKNEME do různých oblastí, jako jsou počítačové hry, knihy, cestování, živočišná říše; a nepřijdete ani o čtení na pokračování, zábavu, vtípky a mnoho dalšího. Takže, pohodové chvíle a příjemné počtení s naším časopisem vám přeje Váš redakční tým

Milí čtenáři, v tomto čísle Sokolovského koktejlu vás seznámím s výsledky zápisu do první třídy, ukážu vám jednu úplně žhavou novinku a nastíním plány do budoucna. Jak jsem vám psala minulý měsíc, začátkem února proběhl na naší škole zápis do první třídy. Již dopředu jsme avizovali, že z kapacitních důvodů můžeme v příštím školním roce otevřít pouze jednu první třídu. A tak se také stane. Na budoucí prvňáčky se už teď všichni těšíme. V květnu je poprvé všechny společně seznámíme nejen s paní učitelkou Půlkrábkovou na našich adaptačních kurzech. Tentokrát to vypadá na více holčičí třídu . Žhavou novinkou je samostatná knihovna pro první stupeň. Vybudovali jsme ji v průběhu jarních prázdnin ve třídě 3. B a je propojena s relaxační místností. Toto propojení obou učeben umožní využít je současně, např. při čtenářských dílnách, které se dětem i vyučujícím velmi osvědčily při realizaci podzimního projektu Jazyk a jazyková komunikace. Dále budou obě učebny současně využívat děti ze školní družiny. Do budoucna bychom chtěli vybudovat na druhém konci chodby místnost pro setkávání nejen s rodiči, která ve škole velmi chybí především při osobních konzultacích s vyučujícími. Tuto místnost propojíme také s vedlejší učebnou, aby vznikl další studijní koutek využitelný nejen při výuce. Co se týká blízké budoucnosti školy, momentálně pracujeme na Plánu rozvoje školy, který bude popisovat hlavní priority školy na další tři roky. Tento dokument bude veřejně přístupný na webových stránkách školy. V souvislosti s tvorbou Plánu rozvoje školy bychom chtěli v březnu provést evaluaci školy, abychom si vyslechli také vaše názory a zajímavé podněty. Alena Vašáková SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 2 – ÚNOR 2016

V úvodu našeho čtení se zastavíme u události pro mnohé z vás významné, důležité či slavnostní, nebo také ne moc zdařilé, u pololetního vysvědčení. Jde o takovou pomyslnou „výplatu“ za půlroční práci. Někteří jste se s námi podělili o to, jak jste se svou „výplatou“ spokojeni, co se vám povedlo a co ne, kde je třeba zabrat atd. Martin, 7. A.: Jelikož jsem byl poslední týden nemocný, tak jsem si vysvědčení trochu zkazil. Ale nevadí, mít dvě dvojky v sedmé třídě je dobré. Druhé pololetí mám ambice jen na jednu dvojku, tak snad se zadaří. Vojta, 9. A: Moje vysvědčení mohlo dopadnout hůře, ale i lépe. Myslím, že jsem ze sebe mohl vymáčknout trochu více, ale je to 9. třída, tak to není nejhorší. Michal, 5. A: Mé vysvědčení mě vzalo. Měl jsem vyznamenání! Měl jsem pocit, že za něj musím dostat tak milión. Místo toho jsem si mohl koupit čokoládu. Měl jsem pocit, že mí rodiče z něj nemají radost. Měli! P. S. Musím zabrat v češtině. Bára B., 8. A: Moje pocity byly různé… Myslím, že to mohlo být lepší, ale byla jsem šťastná, protože jsem neměla ani jednu trojku. Verča, 7. A: Toto pololetí bylo moje vysvědčení nejhorší za celou základní školu. Chci se zlepšit v matematice a ve fyzice, ale ta mě vůbec nebaví. Měla jsem pět dvojek a jednu trojku. Martin K., 5. A: Vysvědčení jsem si představoval lepší. Moc se mi nepovedlo, ale aspoň jsem nedostal na zadek. Asi nebylo zas tak špatné.

Anička, 5. A.: Povedla se mi hlavně čeština, protože minulý rok byla horší. Ale z vlastivědy jsem nebyla ráda a mamka byla naštvaná. Dostala jsem dárek (knížku). Míša H., 8. A: Byla jsem překvapená a hrozně ráda. Nečekala jsem to. Je to pro mě velký úspěch a budu se snažit, abych si to (samé jedničky) udržela až do 9. třídy. Kuba N., 7. A: Pocity jsem měl lepší než minulý rok. Myslel jsem, že to bude horší, ale stejně musím hodně zamakat, abych to vytáhl stejně na konci roku. Vít, 9. A: Když jsem dostal vysvědčení, tak jsem nebyl nějak udiven, protože jsem věděl, co mi vychází. Jsem rád, že všechno i tak dopadlo. Mám z něj radost. Nebýt trojky z češtiny, tak mám překrásné vysvědčení jako z 1. stupně. Max, 8. A: Ze svého vysvědčení jsem nebyl moc nadšený. Docela jsem si to podělal. Robert, 5. A: Byl jsem překvapen, že z češtiny ani z matiky nemám trojku. Doma mě pochválili a dali mi peníze. Mám dobrý pocit, ale angličtina mohla být lepší.

Vojta, 7. A.: No, moje vysvědčení by se dalo shrnout jedním slovem „HRŮZA“. Kristýna, 9. A: Prvně jsem se bála, že dostanu trojku z matiky, ale když mi paní uč. Sirková řekla, že mi to vychází na dvojku, spadl mi kámen ze srdce. Poslední dny před vysvědčením jsem byla hodně zkoušená. Samozřejmě všechny známky jsem nedala na tu lepší, ale nevadí. Měla jsem šest dvojek. Sice to není úplně suprový, ale mně to stačí. Denis, 5. A: Bylo mi líto češtiny, protože mi utekla jen o kousek. Matika by také mohla být lepší. Byl jsem trochu zklamaný, ale věřím, že další vysvědčení bude lepší. Tadeáš, 8. A: S vysvědčením jsem nebyl spokojen. Moc jsem se neučil, a tak to dopadlo špatně. Eva, 7. A: Bylo super! Nedostala jsem žádnou trojku, takže dobrý. Akorát nějaké dvojky byly na hraně, tak v těch předmětech bych se měla zlepšit. Jinak super! Lukáš S., 9. A: Jsem mírně zklamán, protože jsem nemusel mít čtyři trojky, ale jen dvě. Kdybych se víc učil, mohlo to vypadat jinak. Michal Š., 8. A: Naštvalo mě, že jsem dostal jednu čtyřku. Jinak fajn. Adam, 5. A: Trochu mě zklamala angličtina. Doma mě pochválili a dostal jsem čokoládu.


Michal M., 8. A: Toto pololetí jsem toho ve škole moc neudělal. Hrozily mi čtyřky, ale na poslední chvíli jsem to zachránil. Z vysvědčení jsem neměl dobrý pocit. Další pololetí se budu snažit, abych se dostal na vysněnou školu. Jakub Z., 5. A: Vysvědčení jsem čekal lepší. Zklamala mě angličtina, čeština a hlavně vlastivěda. Doma mi raději na to nic neříkali. Lea, 9. A: Já jsem spokojená. Kdybych neměla jednu dvojku, tak by to bylo úplně nejlepší. Ale takhle mi to stačí a věřím, že příště to dokážu na samé1.  Karolína, 7. A: Byla jsem překvapená, že jsem dostala z fyziky 1, ale chtěla bych si opravit dějepis a přírodopis na 1. Jinak jsem spokojená. Apolena 5. A: Vysvědčení dopadlo dobře. Mohlo být o trošinku lepší, ale já jsem spokojená. Rodiče mě za něj pochválili. Jsem za své známky ráda. Dostala jsem dvojku z matiky a vlastivědy, jinak samé jedničky. Nikola N., 9. A: Možná to bylo jedno z mála vysvědčení, na kterém mi vážně záleželo. Možná proto, že mi jde na přihlášku, ale také jsem se po celém půlroce začala snažit. Řekla bych, že jsem s ním spokojená. Díky Bohu, že už mě jich čeká „jen“ devět. Ondra, 7. A: Měl jsem dobrý pocit. Docela mě překvapila známka z matiky, čekal jsem horší. Sice jsem měl horší vysvědčení než minulý rok, ale na mě dopadlo celkem dobře. Kevin, 8. A: Vysvědčení mi dopadlo dobře, měl jsem dvě dvojky. Nejvíc mě udivilo, že jsem byl druhý nejlepší ve třídě, takže doufám, že to v druhém pololetí bude ještě lepší. Filip, 9. A: Mám dobrý pocit. Průměrem jsem přebil celý druhý stupeň a za to jsem rád. Ale čeština mohla vyjít lépe. No, aspoň ta trojka. Jediné štěstí je, že se čeština nedělí na pravopis a ostatní, to bych měl zřejmě pětku a jinak samé 1. Nikola, 9. A: Byla jsem celkem ráda, že jsem nedostala žádnou pětku, ale čtyřek bylo celkem dost, takže žádná velká sláva.

Lenka, 5. A: Vysvědčení… nádhera! Překvapila mě čeština, a že jsem vůbec nechyběla. Pocity byly senzační, protože jsem měla jedničky. Cítila jsem se dobře, ale po jednom dni byla zase škola! Fanda, 7. A: Byl jsem příjemně překvapen jedničkou z fyziky, ale chtěl bych zapracovat na češtině a matematice. Filip K., 8. A: Bylo to takový, jaký jsem to čekal, ale musím se zlepšit. Anička, 9. A: Moje pocity jsou velmi dobré. Osobně si myslím, že toto vysvědčení bylo jedno z mých nejlepších na druhém stupni. Akorát je mi docela k ničemu, když ho na střední školu nedávám. Saša L., 7. A: Byl jsem spokojený, ale měl bych víc zabrat v matematice, protože bych šel rád na školu, kde ji a fyziku potřebuji. Z fyziky jsem dostal dvojku, což je dobře. Claudie, 5. A: Byla jsem ráda, opět samé jedničky. Ale příští rok si musím zlepšit matematiku. Byla jsem ráda, že mi paní učitelka dala jedničku. Doma mě pochválili, takže jsem si den vysvědčení užila. 

Honza L., 9. A: Moje vysvědčení bylo takové, jaké jsem si ho udělal. Tento půlrok už mi na něm nezáleželo tak, jako mým spolužákům. Přesto si myslím, že dopadlo celkem dobře (aspoň pro mě). Láďa, 8. A: Mé pocity jsou skvělé, protože jsem dostal dvě dvojky. Jsem naprosto spokojen, protože se vysvědčení dává na přihlášky, takže nějaké body navíc. Adéla, 5. A: Když si představím svoje pololetní vysvědčení, vybaví se mi samé jedničky. Věděla jsem to předem, ale stejně mě hrozně potěšilo. Mamka s taťkou mě pochválili a já byla ještě veselejší. Jára, 9. A: Měl jsem smíšené pocity. Něco dopadlo dobře, u něčeho mi chyběl kousek. Bylo to moje sedmnácté vysvědčení a také předposlední na základní škole. Tomáš O., 7. A: Byl jsem spokojený až na dvojku z informatiky. Dost mě to překvapilo. Ve druhém pololetí musím víc zabrat. Ostatní známky odpovídají mým výsledkům. David, 5. A: Velmi mě překvapilo, že jsem dostal dvojku z angličtiny. Příště to musím zlepšit. Doma jsem dostal čokoládu a od babiček nějakou tu stovku. Zdeňka, 9. A: Pro mě bylo hodně překvapující, protože jsem nevěděla, co dostanu z matematiky. Když jsem ho poprvé uviděla, myslela jsem, že bouchnu štěstím. Z vysvědčení jsem byla nadšená.


Ve 3. B se juchalo… Masopust oslavily děti z 3. B učením češtiny a matematiky v maskách. Tento den byl výjimečný nejen přehlídkou masek, ale také tím, že si děti upekly pizzu, kterou vyhrály po roce a půl za rozcvičku v matematice. Po vydatné svačině se pilo dětské „šampáňo“, kofola, lízala se lízátka od Elišky a její maminky, tančil se letkis, makarena i jednoduché country. Prostě se juchalo… Zuzana Ptáčková

Pokusy a bádání s paní učitelkou Macenauerovou

EKO V hodinách globální výchovy se v posledních dnech v 6. třídě zabýváme energií a jejím šetřením. Diskutujeme například na téma: Je lepší jíst jablko vypěstované na jižní Moravě, nebo dovezené z Nového Zélandu? Je lepší se koupat ve vaně, nebo používat sprchu? Je lepší umývat nádobí pod tekoucí vodou, nebo v myčce? Díky těmto otázkám jsme se dostali k ekostopě. Vysvětlili jsme si, že ekostopu si může spočítat každý stát, město, obec, škola, a dokonce i každý z nás. Zajímalo nás, jakou ekostopu máme my. Je to vlastně přepočet, který nám ukazuje, kolik planet Zemí potřebujeme k životu právě s naším konkrétním životním stylem, ve kterém žijeme. Pro výpočet nám posloužilo 22 otázek. Protože byl celý výpočet náročný, kontrolovala nám to paní učitelka. A jak jsme dopadli? Z 23 žáků: spotřeba 0-1 planety: nikdo spotřeba 1-2 planet: 3 žáci spotřeba 2-3 planet: 7 žáků spotřeba 3-4 planet: 8 žáků spotřeba 4-5 planet: 3 žáci spotřeba nad 5 planet: 2 žáci

Výsledky nás překvapily. Nečekali jsme, že ke svému pohodlnému životu potřebujeme více než jednu planetu Zemi. Co nás uklidnilo je, že průměr na země Evropské unie je 4,7 planet Země. V souvislosti se šetřením energií se nyní zabýváme také ekologickými domy, pasivními domy a jak by šlo šetřit energií v našich domech. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 5 – ÚNOR 2016

Není Káča jako káča… Ráno jsem se vzbudila a říkala si, co bych tak s dětmi dělala v přírodovědném kroužku. Napadla mě zajímavá myšlenka s káčou. Přišla jsem do třídy s bílými papíry, špejlemi a plastelínou. Řekla jsem dětem, že jsem slyšela, že když se na káču namaluje hodně barev a roztočí se, tak se všechny její barvy spojí v bílou, a že by mě zajímalo, jestli je to pravda. Přírodovědci hned začali káči vyrábět. Jejich komentáře a dotazy byly zajímavé: - Když smícháš všechny vodovky, tak je z toho černá. To s tou bílou bude blbost... - A vzniknou barvy z bílé a černé? - Jak mám tu káču vyrobit z papíru? - Mám to udělat pastelkama nebo fixama? - Fakt to mám jako probodnout, jo? - Já se s tím vybarvovat nebudu, nalepím tam barevný papíry. - A jak to má být veliký? - A co když tam dám jen dvě barvy? Vyrobili jsme samozřejmě více káč, protože žáci chtěli vyvrátit moji myšlenku. Na konci kroužku se mě Matěj ze šestky zeptal, jestli by mohli pokračovat i ve výchově ke zdraví. Po chvilce jsem řekla, že ano. Vtom mi Kája ze sedmičky zašeptala, že mají také výchovu ke zdraví. Tak jsem se jen usmála a měla radost z nadšení žáků. Nakonec jsem neodolala a káči vyráběla se šesťáky, sedmáky a zkusila to i s osmáky. Největší nasazení bylo u šesťáků, kteří zkoušeli různé barvy, poté i různé tvary. Trochu měli problém s těžištěm, tak jsem jim dala další úkol, aby se káča točila aspoň 10 vteřin. Poradila jsem jim, že stačí pozměnit jen jednu věc a káča se jim pak bude pěkně točit. Hlavičky jim pěkně pracovaly. Nakonec i kluci ze šestky mezi sebou závodili, komu se káča bude točit nejdéle. Tato činnost je zabavila i o přestávce a druhou hodinu předváděli káču i paní ředitelce v matematice. Ta mi po hodině řekla, že se na matematiku vůbec nesoustředili. V sedmičce také zkoušeli více jak jednu káču i různé tvary. Pracovní a zvídavé nasazení bylo však jen v hodině. Nejmenší nasazení bylo v osmičce. Tam si vyrobil každý jen jednu káču. Zde ovšem žáci používali příklady z praxe, kdy se snažili vyrobit kónické tvary. Lukáš Kovář dokonce vystřihl velké kolečko, pak o 1 cm menší, dále o 1 cm menší a o 1 cm větší, slepil je izolepou a jeho káča se zaručeně točila nejdéle! Jako jediní se mě osmáci na konci hodiny ptali, co s tou káčou mají jako dělat... Příště – (Ne)chutné pokusy v příroďáku - Jitka Macenauerová SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 6 – ÚNOR 2016

Další setkání s Ferdou mravencem a jeho kamarády A nebylo to setkání jen tak ledajaké, pro většinu dětí a jejich rodičů šlo o setkání velmi významné. Ferda totiž se svými kamarády vítal 3. února nastávající prvňáčky, proto také celý zápis probíhal v duchu nám všem známé pohádky Ferda mravenec. Každý budoucí prvňáček si na svou pohádkovou cestu vybral svého Ferdu, Berušku nebo brouka Pytlíka, kteří mu po celou dobu dělali společnost, popř. mu pomohli v nesnázích. Nejdříve děti čekalo focení, které měly na starosti paní učitelka Macenauerová s paní učitelkou Sirkovou. Pak si vyzkoušely svoji zdatnost v chození po laně, ve skoku do dálky, chytání a házení míče do koše, ve skládání puzzle, vázání tkaničky na botě a v dalších činnostech připravených panem učitelem Luňáčkem, kterému pomáhali osmáci.

Nejdůležitějším úsekem Ferdovy cesty bylo setkání s paní učitelkou, kde děti prošly mnoha aktivitami, které odhalily, jak jsou šikovné a že už patří do školy.

Děti neodešly s prázdnou. Kromě dojmů z první velké „zkoušky“ si odnesly plno dárečků, ať už to byly zápichy pohádkových bytostí, papírové růže, záložky, berušky nesoucí na krovkách sladkosti, všechno vyrobené dětmi, nebo keramické placky se zvířátky z dílny paní učitelky Škraňkové. Těm, kteří se na zápisu jakkoliv podíleli, patří velký dík. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 7 – ÚNOR 2016

Rodiče a děti, na slovíčko!

Otázky na rodiče: 1) Proč jste si vybrali naši školu?

Otázky pro děti:

2) Prohlédli jste si už naše oddělené

1) Těšíš se do školy?

pracoviště na Pražské?

2) A proč?

3) Jak jste se dozvěděli o naší škole?

Nikolka Trudová: 1. Jo, těším se. 2. Na učení, zejména na matiku.

Paní Masaříková: 1. Protože tady máme už jednu dceru. 2. Ne. 3. Chodila jsem sem do školy.

Rozárka Štěrbová: 1. Ano. 2. Na počítání.

Anička Onderková: 1. Ano. 2. Na paní učitelku.

Matýsek Kršák: 1. Ano. 2. Že budu umět psát.

Johanka Pauková: 1. Jo. 2. Počítání.

Majda Ingrová: 1. Jo. 2. Na paní učitelku.

Paní Kratochvílová: 1. Máme to nejblíže. 2. Ano. 3. Známe ji. Paní Svobodová: 1. Máme dobré reference. 2. Ne. 3. Vím o ní celá léta. Paní Štěrbová: 1. Protože už tady máme starší dceru. 2. Ano. 3. Jsme ve spádové oblasti.

Tak ahoj v září…

Pan Ingr: 1. Chodí sem ostatní naše děti a myslím, že je to dobrá škola. 2. Ano. 3. Netuším. Paní Čermáková: 1. Starší sourozenec. 2. Ano. 3. Reference ostatních. Paní Pauková: 1. Chodila jsem sem a chodí sem i starší syn. 2. Ano. 3. Chodila jsem sem. Anička Kosinová a Bára Boušková, 8. A


se vrátila děvčata z redakční rady. Thea Mačátová s Natálií Břenkovou ze šestky a Anička Kosinová s Nikolou Valentovičovou z osmičky se vypravily na Pražskou za našimi nejmladšími školáky, aby zjistily, jak se jim daří, co se jim ve škole a na paní učitelce líbí, a aby také zavzpomínaly na svůj „prvňáčkovský“ čas. V úterý 9. 2. jsme se vydaly na návštěvu za dětmi do 1. A a za jejich paní učitelkou Milenou Pešinovou. Strávily jsme s nimi dvě vyučovací hodiny. Zjistily jsme, co všechno se za první půlrok naučily, jak čtou, píší a počítají. Sledovaly jsme, jak se učí novou látku – sčítání, např. 11+5, 12+8 atd. Vybavily se nám mnohé vzpomínky z doby, kdy jsme usedaly do lavic v první třídě my. Na dětech bylo vidět, že je naše návštěva potěšila. Když jsme se dětí zeptaly na jejich nejoblíbenější předmět ve škole, odpovědi byly hodně odlišné. Uznejte sami.

1. A Anička si v tělocviku vyzkoušela roli učitele

1) Co tě ve škole nejvíce baví? 2) Co se ti líbí na paní učitelce?

Helenka Bálková: 1) Počítání a psaní. 2) Jak hezky zpívá.

Daniel Šimík: 1) Matematika. 2) Že má brýle.

Markétka Klímová: 1) Všechno. 2) Její šátek.

Matěj Chleboun: 1) Výtvarka. 2) Oblečení. Natálka Volfová: 1) Tělocvik. 2) Náušnice.

Anička s Nikčou využily situace a podrobily menšímu výslechu třídní paní učitelku dětí 1. A

Milenu Pešinovou

1) Jste vdaná? Ano. 2) Kolik máte dětí a něco o nich? Mám 4letou dceru. Je to moje velká radost v životě. 3) Co jste chtěla dělat jako malá? Chtěla jsem být popelářkou. 4) Co učíte nejradši? Výtvarnou výchovu. 5) Co nejradši děláte ve svém volném čase? Strašně ráda čtu. 6) Jak jste se dostala na naši školu? Končila mně mateřská dovolená a na této škole bylo volno, tak jsem šla na pohovor. 7) Líbí se vám tady? Ano moc. Obzvláště to rodinné prostředí. 8) Jakou máte nejoblíbenější knihu? Anna Karenina. 9) Slavíte Valentýn? Samozřejmě. Ráda slavím.

Paní učitelka jako školačka SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 9 – ÚNOR 2016

Bleskový výslech: Modrá, nebo fialová? Fialová. Kniha, nebo film? Kniha. Ovoce, nebo zelenina? Ovoce. Sladké, nebo pálivé? Sladké. Růže, nebo orchidej? Růže. Paní učitelka se svojí rodinou

S dětmi jsme si užily příjemné dopoledne. Paní učitelce děkujeme za rozhovor a přejeme jí hodně štěstí a radosti v pracovním i soukromém životě. Anička Kosinová a Nikola Valentovičová, 8. A

1. B Stejně jako holky z osmičky navštívily 1. A, tak i my jsme zavítaly na tři hodiny do 1. B. Paní učitelka Procházková byla nemocná, takže roli třídní učitelky převzala paní vychovatelka Jenišová. První hodinu měly děti češtinu, kde se zrovna začaly učit písmeno B. Vymýšlely na něj slova, např.: bílá, bratr, brada, Barunka,… Co dělaly potom? Četly si v čítance o dívce Zuzance. Potom z kartiček s písmeny skládaly slova jako třeba: pusa, dárek, les, koza,... Pak si to samozřejmě zkontrolovaly! Sice některé děti měly jednu chybu, ale i tak byly moc šikovné. Druhou hodinu měly matematiku, ve které počítaly příklady typu: 3+10=13, 12-10=2 a slovní úlohy. Podle nás jim to šlo velice dobře!!!

O přestávce si děti hrály a byly velice hodné Paní vychovatelka byla velice hodná, ale když děti zlobily, musela trochu zvýšit hlas. Myslíme ale, že i tak jsou hodnější než nějaké jiné třídy. Třetí hodinu byl tělocvik. Jako první měly rozcvičku a potom dělaly cviky na hrazdě. S tím, co děti zvládly, bychom měly možná problémy. Na fotografiích vidíte, že i zde byly velmi šikovné. rafiích.


Tak, holky, jde se na to… Ráz, dva,…

Tělocvik na svitavské hale s paní učitelkou Neudertovou

Jolana Šimková: 1) Prvouku. 2) Hodná. 3) Ano. 4) Dobře.

Zeptaly jsme se dětí: 1) Jaký předmět máš nejraději? 2) Jaká je podle tebe paní učitelka? 3) Baví tě škola? 4) Jak ti to jde ve škole?

Ondra Jurka: 1) Český jazyk. 2) Nevím, docela přísná. 3) Ani ne. 4) Docela dobře.

Šimon Blažka: 1) Český jazyk. 2) Hodná. 3) Ano. 4) Celkem dobře.

Pět, šest,… deset, jedenáct,…

Kateřina Valentová: 1) Prvouku. 2) Dobrá. 3) Ano. 4) Dobře. Anežka Luňáčková: 1) Prvouku. 2) Dobrá. 3) Ano. 4) Dobře.

Když jsme trávily s prvňáčky čas, vzpomínaly jsme na to, jaké jsme byly v první třídě my. Když tak nad tím přemýšlíme, kdo by se alespoň na chvíli nechtěl vrátit do první třídy?

Děkujeme dětem z 1. B a paní vychovatelce Jenišové za tři hodiny, na které nezapomeneme. Thea Mačátová a Natálie Břenková, 6. A

Tak prvňáčci, šťastnou cestu za dalším vzděláním a poznáním!!! SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 11 – ÚNOR 2016

To, že se děti ve školní družině nenudí, asi nikoho nepřekvapuje. Paní vychovatelky (na Pražské i Sokolovské) jim připravují jednu akci za druhou, při nichž není nouze jak o pohyb, poznávání nového, tak i o zručnost. No, posuďte sami.

Děti z družiny na Pražské si při návštěvě v mateřském centru Krůček ve Fabrice mohly pomocí knížky „Ferda a jeho mouchy“ vyzkoušet na vlastní kůži, jaké kladné i záporné vlastnosti všichni máme.

I tento měsíc jsme zavítali do městského muzea. Tentokrát se jednalo o interaktivní výstavu Devatero pohádek Karla Čapka. Ke každé pohádce měly děti připravený pohádkový úkol a moc se při jeho plnění bavily.

V zábavném hracím centru Rarášek se děti pořádně vydováděly. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 12 – ÚNOR 2016

Když nám počasí nedovolí jít ven, zkoušíme svoji zručnost a nápaditost při vyrábění zajímavých a netradičních výrobků. Tentokrát šlo o zažehlovací techniku na látkové ubrousky. Povedené, co?

Zásady první pomoci musí zvládnout každý. Jak si poradit se zlomeninou, popáleninou, s člověkem v bezvědomí nebo jak správně provádět umělé dýchání, se dozvěděly děti z obou školních družin během programu – Zdravověda aneb první pomoc hrou. Jana Jenišová, družina na Pražské

Na konci ledna jsme se školní družinou na Sokolovské také navštívili městské muzeum, kde jsme se seznámili s tvorbou spisovatelů Josefa a Karla Čapka. Zábavnou a hravou formou jsme blíže nahlédli do knihy Devatero pohádek, povyprávěli jsme si ve zkratce jejich obsah a poté jsme prošli jednotlivá stanoviště s připravenými úkoly, které navazovaly na knihu.


Diář se sovičkou? Neminula nás ani další výtvarná dílna, ve které jsme si tentokrát vyrobili originální diář ve tvaru sovy. Protrénovali jsme si fantazii a také naši zručnost a šikovnost.

S blížícím se masopustem jsme si ve výtvarné dílně vyrobili pestrobarevné čepce. Každý si zvolil a vybral vlastní námět a hotové čepce jsme si nakonec představili a zhodnotili.

Každý pátek navštěvujeme se školní družinou tělocvičnu na ZŠ Sokolovská. A protože nás sportování baví, zahráli jsme si rozmanité hry s padákem. Procvičili jsme si bystrost a pozornost při hře Na barvy, protrénovali koordinaci rukou ve hře Na obra a Palečka a přitom jsme se naučili spolupracovat a pomáhat si navzájem. Veronika Bobková a Dana Maňasová, družina na Sokolovské SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 14 – ÚNOR 2016

V lednovém vydání nám Thea Mačátová za všechny šesťáky vylíčila, jak si den po dni užívali lyžařský výcvik. Tentokrát se s námi o své dojmy ze stejné týdenní akce podělí sedmáci. Den příjezdu (neděli) zmapovala Vanča: Ve tři hodiny odpoledne jsme odjeli se šestou třídou na lyžařský výcvik. Po příjezdu jsme museli vyšlapat veliký kopec. Pak jsme se ubytovali a šli na večeři. Po večeři jsme se šli porozhlédnout po okolí. Byl to samý kopec. Došli jsme ke sjezdovce, ze které jsme se klouzali po zadku, po tašce atd. Po návratu dolů jsme se rozloučili se šesťáky a šli do chat. Po večerce jsme šli spát.

Pondělní den nám popsala Vendy: Hned po dobré snídani, která byla formou švédských stolů, jsme vyrazili na svah. Rozdělili jsme se do tří skupin. Ti nejlepší lyžaři do skupiny C, ti průměrní do skupiny 118 a ten zbytek (začátečníci) do skupiny A, která se šla seznamovat se základy lyžování. Po pěkném dopoledni jsme se odebrali na oběd a užili si hodinu osobního volna. Odpoledne jsme pokračovali dvě hodiny na svahu, kde se nám moc líbilo. Následovala večeře a opět osobní volno. Sledovali jsme televizi nebo jsme hráli různé hry. Po vydařeném dni, během kterého jsme se pořádně unavili, se nám krásně usínalo.

A jak probíhalo úterý, Míšo? Vstávali jsme v 7 hodin ráno. Oblékli jsme se a šli na snídani. Po ní jsme šli zpátky na Vigonu, kde jsme si vzali věci na lyžování a čekali na instruktory, a pak jsme vyrazili na sjezdovku. Někteří kluci si vzali i snowboard. Ve 12 hodin nám končilo lyžování, tak jsme se vydali na oběd. Po obědě jsme šli na chatu, kde jsme hráli do 2 hodin hry atd. Pak jsme si museli vzít věci na lyžování a zase se čekalo na instruktory. Skupiny 118 a C šli na Třebovskou sjezdovku, skupina A zůstala na Vigoně. Skupina C se dostala i na Červenou vodu. Ve 4 hodiny nám končilo lyžování, takže jsme šli zpátky na chatu. Do 6 hodin jsme hráli a pak jsme šli na večeři. Po ní jsme si pustili s šesťáky dokument a v 10 byla večerka.


Sedmáci, a kde je středa? Že by jen odpočinkový den?  Čtvrteční den v podání Lenky: Ráno jsme vstali asi v 7 hodin, udělali ranní rutinu a šli na snídani. Zase byl menší švédský stůl. Nasnídali jsme se a šli zpátky na chatu. Oblékli jsme se do lyžařského a čekali před chatou na instruktory jako každý den. Skupina C a 118 šli na Třebovskou sjezdovku a na Červenou vodu. Skupina A zůstala na Vigonský. V 12:30 jsme šli na oběd (byla svíčková). Potom jsme se připravovali na slalom, který byl naplánovaný na půl druhou. Když jsme vyjeli nahoru, nikomu se nechtělo jet jako první. Po slalomu jsme se rozdělili do svých skupin. Áčko zůstalo na Vigonský, C a 118 šli na Třebovskou. Někteří kluci šli na snowboard. Asi v 16 hodin nás pustili na chatu. Tam nám přednášeli o horské službě, ukazovali nám různé obrázky a videa. V šest jsme se navečeřeli (rýže s houbami) a vydali se zpátky na Vigonu. Asi v 19 hodin přišli šesťáci na společné vyhlášení výsledků slalomu. Šesťáci odešli a my jsme šli na pokoje. Večerka byla ve 22:30.

Pátečním dnem se rozloučí opět Vanča: Dnes odjíždíme z Čenkovic. Jako každé ráno jsme se nasnídali. Kdo chtěl, tak si mohl zalyžovat, ale asi polovina z naší třídy nechtěla. Ti dobří šli na sjezdovku na Svitavskou, ale tam byl velký led, tak se šlo na Třebovskou. Asi po třech hodinách jsme se vrátili do chaty a uklidili po sobě. Po úklidu jsme dali tašky před dveře a šli na oběd. Tom a Martin šli na oběd dřív, aby pomohli pánům s taškami dolů k autobusu. Pak už nás čekala cesta domů. Byl to prima týden, ale doma je doma.


Myslíte, že by se dala klasická hodina matematiky ještě více zpestřit? Naše paní učitelka matematiky nám ukázala, že ano. Jestli nevíte jak, tak vám to klidně prozradím. Vyhledejte si v kalendáři nějaký svátek a připravte si k tomu všelijaké zábavné matematické pracovní listy. Výsledek? Místo písemek si užijete krásné dopoledne, kdy budete počítat do pracovních listů vašich spolužáků a popřípadě si i něco vyrobíte.

páťáků

A takhle jsme si to přesně udělali my v 5. třídě v pátek 12. února. Na jaký svátek? V neděli 14. února proběhl jako každý rok svátek zamilovaných neboli Valentýn. Tento svátek slavíme na počest úmrtí kněze Valentina, který je patronem lásky. Jak to u nás ve třídě vypadalo? Každý z nás vymyslel různé početní a logické úkoly (na téma - jak už tady zaznělo - svatý Valentýn). Paní učitelka pro nás nachystala materiál na výrobu krásných papírových růží. Samozřejmě jsme si nezapomněli přinést také něco na zub, protože při této zábavné hodině se může i mlsat.

Ohlasy spolužáků: Áďa: Na valentýnské matematice jsem vše hodnotila dobře a moc se mi tam líbilo. Štěpán: Moc se mi tam líbilo, chtěl bych to dělat znovu. Lenka: Určitě se mi líbily pracovní listy. Ještě hezčí ale byly růže z papíru. Valentýnský projekt byl krásný! Adam: Líbila se mi výroba růží z barevného papíru a vyplňování pracovních listů. Bylo to dobrý a těším se na další projektovou matematiku. Terka: O přestávkách jsme vyrobili dekorace a pak jsme mohli začít počítat. Mezi počítáním jsme si mohli dát něco sladkého.  Nejvíce se mi líbil pracovní list č. 18. Myslím, že poslední dvě páteční hodiny byly nejoblíbenější. Myslím, že se to moc povedlo, a nevím jak ostatní, ale já bych tohle chtěla určitě zase zopakovat. Noemi Nývltová, 5. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 17 – ÚNOR 2016

Zeptali jsme se našich mudrců: Co a jak se slaví na Valentýna? Děti paní učitelky Pešinové z 1. A: Matyáš Pásztor: Je to svátek lásky. Natálka Volfová: Že se třeba tancuje, převléká do kostýmů. Markétka Klímová: Že se dávají zamilované věci. Anička Nečasová: Slavíme u babičky. Taťka dá mamce kytku. Matěj Chleboun: Taťka dává mamce kytku a bonboniéru.

Děti paní učitelky Půlkrábkové z 2. A: Kubík: Na svatého Valentýna má svátek Valentýn. Aspoň myslím, že se říká, že se nejí 40 dnů. A ještě před Valentýnem se slaví, jí se maso a pak 40 dnů se nejí. Vojtík: Valentýn slaví zamilovaný nebo přátelé. Na Valentýna někomu můžeš dát dáreček nebo kytku. Jonášek: Valentýn je svátek zamilovaných. Na Valentýna jsou na sebe rodiče hodný. Valentýn se slaví 13. února. Valentýn slaví lidé, kteří jsou zamilovaný. Máťa H.: Valentýn je svátek všech zamilovaných. Nejvíce ho slaví dospělí. Valentýn se slaví ve středu 25. 2. Na Valentýna se nebijeme a máme se rádi. Viki: Je to svátek zamilovaných. Ve škole se třeba píše Valentýnská matematika (ta matematika se píše pro radost). Lukášek O.: Valentýn je svátek zamilovaných, nebo když máš někoho rád. Dávají se dárky, když někoho miluješ. Adámek: Je to svátek zamilovaných. A ve škole se vyrábí dárky svým rodičům. Lucinka: Na Valentýna se dávají dárky. Slaví se láska. Adélka: Je to den zamilovaných. Slaví se to, když je někdo zamilovaný. Děti můžou dávat rodičům dárky taky. Denisek: Je to třeba to, že někomu uděláme radost. Pája W.: Valentýn je svátek lásky a radosti a všeho dobrého. A také svátek veselosti. Všeho zlého ne, jenom radosti, lásky, svatby a všeho dobrého. Honzík: Valentýn je svátek lásky. Valentýn slaví věřící. Josífek: Je to svátek zamilovaných. Dávají se dárky, ale jen zamilovaným. Nikolka: Valentýna je, že se dávají kytky nebo čokolády pro ženy. Elishka: Protože se máme rádi a abychom se neprali a abychom se měli dobře. Miki: Je to den všech zamilovaných, slaví se 14. února. Matýsek S.: Valentýn je proto, abychom dokázali, jak máme rádi svoje rodiče nebo prarodiče. Šimonek: Slaví se zamilovaní. Filípek: Je určen Valentýn pro děti. Vznikl v USA jako halloween. Není to starý svátek. Luky H.: Přátelé na Valentýna přijdou. Samík: Pro mladý lidi. Dávají se dárky.


Čtení na pokračování pro ty, co číst chtějí… Povídání o psí slečně Kimince Díl 2. V novém domově Po cestě do nového domova mě moje nová paní nesla v náručí. Bylo to docela fajn. Jemné pohupování mě odnášelo do říše snů, ale ne na dlouho. Potkávali jsme hodně lidí a ta holka mě všem ukazovala. Co bylo zajímavé, že jí všichni říkali Táňo. Aha, tak ty se jmenuješ Táňa. Máš skoro stejné jméno jako moje maminka, to se mi líbí. Dala jsem Táni pusinku na její dlouhý čumáček na znamení přátelství. Táňa mě pohladila a já v jejím náručí usnula. Zdálo se mi o mamince. Probudilo mě až vrznutí dveří, ale to už jsme vcházeli do mého nového bydliště. Hned mi začala spousta starostí. Musela jsem prozkoumat nové prostředí, a že toho bylo hodně. Při mém průzkumu jsem narazila na velmi podivného tvora. „Co jsi zač?“ zeptala jsem se, protože mě neobyčejně zajímalo, jak se ta obluda jmenuje. „Já jsem papoušek Pepa, jen se podívej na moje krásně zbarvená peříčka a taky umím lítat a krásně zpívám,“ naparoval se ten opeřenec. „A co u nás doma pohledáváš, ty šeredo. Barvičku máš jenom jednu. A to divné peří?“ vřeštěl. „Já ještě žádné jméno nemám, ale Táňa mi brzy nějaké dá a určitě nebude tak hloupé jako to tvoje. A jestli mě budeš zlobit, tak tě kousnu, já jsem totiž pes a mám zuby! Podívej!“ Ještě jsem pro jistotu výhružně zavrčela a tím jsem dala najevo, že náš rozhovor skončil. Nechci a nikdy se nebudu s tímhle nafoukancem bavit. Jenom mě zdržoval a já měla spoustu práce s průzkumem nového obydlí. Hned na první pohled mě zaujal veliký pelíšek, o kterém jsem usoudila, že je určitě můj. Pohodlně jsem se uvelebila a rozhlížela se po pokoji. Přemýšlela jsem, kam si budu v pelíšku zahrabávat svoje poklady a kostičky, když vtom do pokoje vstoupila Táňa a z pelíšku mě vyhnala. Marně jsem se snažila Táni vysvětlit, že jsem unavená a nutně si potřebuji odpočinout a právě na tomhle krásném pelíšku. Táňa mi pořád ukazovala na místo, kde byl taky pelíšek, ale ne tak krásný jako ten, co jsem si vybrala. Já nutně potřebuji pohodlíčko, protože chci dělat hají na záda a na bříško. Budu si muset s Táňou o téhle velmi závažné věci promluvit. Najednou jsem uslyšela podezřele zvuky u dveří. Nakouknu, a co to vidím, úplně cizího chlapa. „Co tu děláš!“ rozzlobila jsem se. „Tady bydlím já, Táňa a papouch Pepa. I když toho ptáka si klidně vezmi!“ začala jsem můj nový domov a Táňu bránit útokem na nohavice toho člověka. Výš jsem nedosáhla. „Táňo!“ křičel ten člověk, „ Co to je?“ „Pes,“ odpověděla klidně Táňa. „Hezký, že? Neboj, víc už nevyroste, bude pořád takhle malušenký.“ To, že Táňa o mé velikosti lhala, se poznalo během krátké doby. Rostla jsem jako z vody, ale to už nikomu nevadilo. S pánem si už taky rozumím, byl to právě on, kdo vyřešil můj problém s pelíškem. Sám mě do pelíšku pozval, a tak děláme hají na záda a na bříško všichni tři, já, Táňa a pán. Jo a s Pepou jsme se už skamarádili. Vůbec to není protivný papouch, ale můj kamarád papoušek Pepíček. A já už mám taky jméno. KIMINKA. HEZKÉ, ŽE?

Tady dělám hají na záda a na bříško Pokračování příště Táňa Gáliková


S Noemi do knihovny Ráda bych vás seznámila s knížkami norského spisovatele Jo Nesbo. Říkáte si, že to jméno už jste někdy zaslechli a knížku od něj čtou třeba vaši rodiče? Máte samozřejmě pravdu. Jo Nesbo je známým autorem detektivek pro dospělé, ale napsal i několik humorných knížek pro děti. Velmi zajímavý název nese hned první díl ze čtyř zábavných knížek: Doktor Proktor a prdicí prášek. Většina knih na světě má svého hlavního hrdinu. Tady jsou hlavní postavy hned tři: bláznivý profesor a šílený vědec Doktor Proktor, malý kluk s rudými vlasy Bulík a jeho kamarádka, obyčejná prima holka Líza. Příběh se převážně odehrává v hlavním městě Norska v Oslu, kde se sám spisovatel Jo Nesbo narodil, takže je zajímavě a pravdivě popsána atmosféra tohoto města. Naši tři hrdinové zažívají napínavá dobrodružství, kde nechybí radost a vtip, ale objeví se i smutek a zklamání. Důležitou součást knih tvoří vkusné ilustrace Pera Dybviga, tradičního ilustrátora norských dětských knížek. Myslím, že všechny čtyři knížky rozhodně stojí za přečtení. Noemi Nývltová, 5. A

…mezi malé spisovatele… MALÝ STRAŠÁK - Deniska Odehnalová, 3. A Byl jednou malý strašák, který žil na zahradě u Musilů a děti si s ním hrály na honěnou. Při hře byl velmi šťastný. Jednoho dne přišel na zahradu další strašák. Měl hnědý slaměný klobouk, na něm žlutou kytičku a usmíval se na celé kolo. Malý strašák koukal na nového kamaráda a měl velkou radost. Strašáci se chytli za ruce a vyrazili do světa. Cestou potkali zajíčka, který je ubytoval. Bydleli s ním dva měsíce. Pak se vydali na další cestu a potkali medvěda, který jim nabídl med a pozval je na návštěvu. Když dojedli, vydali se na další cestu, až konečně doputovali tam, kam chtěli. Došli ke krásnému a voňavému poli, a protože to byla krása, kterou hledali, rozhodli se se tu zůstat napořád. Na poli si hrají, běhají a žijí tam šťastně až dodnes. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 20 – ÚNOR 2016

S Theou na magické datum… A proč zrovna s Theou? Pro někoho je to mimořádný jeden den navíc, někdo ho vůbec nevnímá, jiný se na něj každé čtyři roky těší,… Pro Theu, jako jedinou z naší školy, je to den narozeninový. V loňském roce by si mezi spolužáky z devítky našla „parťačku“. Tou je Kája Nespěšná. Oběma oslavenkyním gratulujeme a přejeme hodně štěstí, pohodu a úspěchů ve škole.

29.2.

Páni, mít narozeniny 29. února by asi nikdo nechtěl. Ano, není to zrovna úžasné, ale má to i své výhody:

1. Každý si pamatuje, kdy máte narozeniny. Vaše datum je totiž unikátní. 2. Stárnete 4x pomaleji. Zatímco přátelé se dožívají už 72. narozenin, vy máte teprve plnoletost. 3. Jste nadmíru inteligentní. Ve dvou letech už umíte číst. 4. Slavíte víckrát! Lidé nevědí, jestli vám přát 28. 2. nebo 1. 3., takže dostáváte gratulace a dárky v oba dny. Když je přestupný rok, oslava se může protáhnout hned na tři dny. 5. Na ty pravé narozeniny se těšíte 4x víc! A co jsem ještě zjistila?  Vdavekchtivé slečny mohou (např. na Britských ostrovech) 29. února požádat o ruku svého milého.  V České republice má v rodném listě narození 29. února celkem 6626 lidí, z toho 3233 mužů a 3393 žen. Takže nakonec si myslím, že mít narozeniny 29. února je super. A letos si je určitě skvěle oslavím. Thea Mačátová - 12 let (3 roky)

Dort nesmí chybět žádný rok

Zeptala jsme se dětí ve 3. a 4. třídě: 1) Čím je zvláštní datum 29. února? 2) Za jak dlouho bude zase 29. února? Denisa, 4. A: 1) nevím 2) za 2 roky Honza, 3. A: 1) nevím 2) asi za 50 let Terezie, 3. A: 1) devětadvacátého 2) za 4 roky Sam, 3. A: 1) nevím 2) za 5 let Karolína, 3. B: 1) přestupný rok 2) za 1 rok


Jirka, 3. B: 1) nevím 2) 1 rok 1 měsíc a 29 dnů Aneta, 3. B: 1) nevím 2) za 1 rok Jáchym, 3. B: 1) přestupný rok 2) za 1 rok 1 měsíc Filip, 4. A: 1) přestupný rok 2) za 2 roky Karolína, 4. A: 1) přestupný rok 2) za 4 roky

S Adélkou za kolibříky Kolibříci jsou malí, štíhlí ptáci. Jsou pozoruhodní oslňujícími barvami a ornamenty ,,létající drahokamy“. Tráví život ve vzduchu. Při letu spí, páří se a loví hmyz, vznášejí se u květu a sají z nich nektar. Mají jedinečnou křídelní konstrukci, která z nich činí akrobatické letce – vibrují křídly tak, že špice opisují osmičku. Jako jediní zástupci ptačí říše dokážou létat pozpátku, vzhůru nohama a mohou létat i na místě. Mají specializovaný zobák pro vybírání nektaru z květů. Jejich délka a tvar odpovídají tvaru květů, jejichž nektarem se různé druhy živí. Vyskytují se jen na americkém kontinentě. Dožívají se 3 – 5 let. Adéla Kratěnová, 5. A

s Nikčou na velikonoční výzdobu… Protože budou za necelý měsíc Velikonoce, ukážeme si postup při výrobě kuřátka ve skořápce a svíčky ve skořápce. Můžeme je použít při výzdobě jako dekoraci nebo třeba jako dárek pro koledníky.

Kuřátko ve skořápce Co budeme potřebovat? * tavicí pistoli * plastové kuřátko * půlku skořápky Postup: 1. Vymyjeme si skořápku (musí být čistá). 2. Roztavíme si tavicí pistoli a do skořápky šikovně nalepíme kuřátko.

Svíčky ve skořápce Co budeme potřebovat? * starý hrnec na rozpuštění svíčky * svíčku (může být barevná i voňavá, jakou budete chtít) * skořápku * knot od čajové svíčky (i s kovovým koncem) Postup: 1. Skořápku opět vymyjeme. 2. Rozpustíme svíčku v hrnci nebo aromalampě (doporučuji hrnec). 3. Knot s kovovým koncem vložíme do skořápky a zalijeme rozpuštěnou svíčkou tak, aby knot koukal asi 0,5 cm ven. 4. Necháme ztuhnout a hotovo. Tip: Svíčku můžeme položit do umělé trávy a nabízet koledníkům místo vajec. Nikola Valentovičová, 8. A


S Ivem mezi PC hry Until Dawn Znáte to, partička středoškoláků se sejde na chatě jednoho z rodičů, aby si užili… Ale po nevydařeném žertu na jednu z účastnic události naberou úplně jiný směr a ona dívka uteče směrem do lesa. Jakmile to její sestra zjistí, vydává se ji hledat. Obě společně spadnou ze skály. O rok později, na den výročí jejich smrti, pořádá jejich bratr opět sraz v chatě. Po cestě autobusem za vaší první postavu – Samem, prozkoumáte lanovku a setkáte se s kamarádem ze střední. Zde přichází první a zásadní věc, na které hra staví - vaše rozhodnutí! Jakékoliv, i když se může zdát malé rozhodnutí, má ve výsledku velký dopad. Např. rozhodnutí buď utíkat, nebo se skrýt, rozhodne o životě vaší postavy. Ano, „úkolem“ hry je, aby vám přežilo co nejvíce z osmi postav. Jak jsem naznačil, nacházíte se v horách a velmi rychle po začátku hry zjistíte, že se zdejším okolím je něco v nepořádku. Ale přejděme už k tomu hlavnímu… Ze začátku jste děšeni jakýmisi vrahy v maskách. Zhruba 5x za hru se octnete u jakéhosi psychologa,

který vám dává na výběr, např. čeho ze dvou věcí se bojíte víc. Díky tomu hra na základě vašich zvolených odpovědí vybírá, např. jaké zvíře na vás vyběhne atd. Když už jsem to zmínil, hra je především hororová, a to se jí vskutku daří. Má výbornou atmosféru. Systém voleb, takzvaný „motýlí efekt“, je celkem dost dobře propracovaný. Zhruba ve ¾ hry ovšem zjistíte, že všechny vraždy a paranormální jevy má na svědomí onen bratr sester. Trochu mu to ale přerostlo přes hlavu, a tak se do hry přidává zcela nový faktor – tzv. Vindigové. Jsou to nebezpeční tvorové a vyhnout se jim můžete pouze tak, že budete nehybně stát. Za zmínku by také stálo setkání s osobou s plamenometem, který zdejší krajinu zná jako své boty, ten ale dlouho nepřežije a jste odkázáni zase sami na sebe. Během hry, jak jsem říkal, na vás čeká mnoho důležitých rozhodnutí. Nechtěl bych ale prozradit blíže zápletku, a proto končím v tom nejlepším! Za mě 9/10 Ivo Teplý, 8. A

s Tomem na Kapverdské ostrovy… Kapverdské ostrovy jsou ostrovní stát nedaleko pobřeží Senegalu. Hlavním město: Praia Počet obyvatel: 418 224 a rozloha: 4033 km² Jazyk: portugalština, kapverdská keroaština Zajímavosti: Více Kapverďanů žije v zahraničí než na samotných ostrovech. Jen v USA jich je přes 350.000, což je vzhledem k celkovému počtu velmi vysoké číslo. Od měsíce října až do června dochází k velmi nepříjemnému jevu – větry plné písku, které souvisí se sousední Saharou. Mezi měsíci červen a únor je zde nelegální lovit želvy, ale po zbytek roku je to legální. Kdyby vás náhodou ostrovy zlákaly, počítejte s tím, že let trvá 6 – 6,5 hodiny. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 23 – ÚNOR 2016

Tomáš Kudla, 7. A

Mini luštění s Natkou 1. Dítě před nástupem do školy… 2. Zadání na příští hodinu… 3. Hodina, ve které sportujeme… 4. Žena, která nám podává informace… 5. Hodina, ve které počítáme…

S Kájou na pár slůvek… ACHÁT, ANSÁMBL, ANTIGONA, ATOLEK, AVAŘI, AVIA, BACIL, BAGR, BAHNÍK, BOLTCE, ČTYŘHRA, DBÁT, DĚNÍ, EGOISTA, EXPANZE, GALAXIE, HESLA, HOLD, HROCH, IDEA, KABINETY, KLAM, KLAN, KMENT, KOCÁBA, KOČÍ, KOPANEC, KORD, KRÁČET, KUŘE, KÝTA, LAKY, LINO, LÍSTKY, MĚCHÁČ, MLHA, MÓDA, MORD, NADACE, NAPŘED, NEGR, NOHY, OBDAT, OGAM, OHRYZEK, OKNO, OLOVA, PAKL, PLKAT, PRAK, REVALVACE, ROPA, RÝHA, SISAL, STRH, STŘELEC, SVĚTLINA, ŠATNÍK, TÁLY, TOXIN, TVÁŘ, ÚCHOP, ÚRAZ, VAZÁK, VĚRNÍ, VIBEX, VOJÍN, VRAKY, ZASLAT, ZDARMA, ZIMA

Karolína Hladíková, 6. A

Na únorovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Členové redakční rady: Barbora Boušková, Natálie Břenková, Vendula Dvořáková, Kateřina Ebertová, Anna Kosinová, Tomáš Kudla, Adéla Kratěnová, Michaela a Lenka Liškutinovy, Thea Mačátová, Klára Melicherová, Noemi Nývltová, Ivo Teplý, Nikola Valentovičová, Vanesa Zelinková, Autoři dalších příspěvků: Veronika Bobková, Táňa Gáliková, Karolína Hladíková, Jana Jenišová, Jitka Macenauerová, Denisa Odehnalová (3. A), Zuzana Ptáčková, druháci paní učitelky Půlkrábkové, prvňáci paní učitelky Pešinové, Alena Vašáková Finální podoba: Petra Andresová Před tiskem přečetla: Monika Škraňková Tisk zajistila: Jiřina Sirková

http://www.zs5.svitavy.c zz/ SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 24 – ÚNOR 2016

Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás

Recommend Documents