Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás

Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás

ZŠ a MŠ Svitavy, Sokolovská 1

6. ročník / duben 2016

SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 1 – DUBEN 2016

Když věříš ve své schopnosti, naučil ses konečně žít. Oscar Wilde

Nezapomeňte si zapsat do kalendáře!!! Už se to blíží mílovými kroky! Za pár týdnů to vypukne! O čem je řeč? No přeci o již tradiční školní akci

ROZLOUČENÍ SE ŠKOLNÍM ROKEM Letos připadá na úterý 21. 6. Stejně jako v loňském roce bude rozdělen do dvou částí: 1. část zahájí v 15 hodin 2. část v 17 hodin Bližší informace týkající se organizace obdržíte později.

Milí čtenáři, vítáme vás u dubnového vydání našeho školního časopisu. Příspěvky se na nás hrnou ze všech stran a my jsme za to velmi rádi. Přinášíme vám další zprávičky o proběhlých akcích, jako jsou Den Země s veřejností, Listování apod.; o úspěších našich žáků; nechybí zajímavosti, odpovědi mudrců, čtení na pokračování; dozvíte se, jak akční jsou družiny na Pražské a Sokolovské; představíme vám naše nové a zároveň nejmladší redaktory; vydáte se se sedmáky na neznámé planety a mnoho a mnoho dalšího. Dubnový Koktejl opět přetéká, a to tak, že jsme si museli opět něco nechat na příště. Proto jsme se rozhodli udělat změnu!!! Poslední dvě vydání tohoto školního roku (květnové a červnové) spojíme ve dvojčíslo, které naplníme až po okraj dalšími ingrediencemi. To znamená, že si na prázdniny ponesete k přečtení mnoho zajímavostí ze života naší školy, ale také zábavu. Dvojčíslo bude stát 20 Kč. Těšte se, každý si tam určitě najdete to své. Příjemné chvíle s naším časopisem, zvládání školních povinností a co nejvíce slunečných dnů vám přejí redaktoři Sokolovského koktejlu 


Školní hlášení Saša Lebeda převzal ocenění

V březnovém vydání jste si mohli přečíst děkovný mail paní Komínkové o příkladném chování žáka 7. třídy Saši Lebedy při pomoci zraněnému kamarádovi. Saša za svůj čin obdržel věcný dar a byla mu udělena Pochvala třídního učitele.

STOP slovní šikaně! V úterý 12. dubna navštívili 3. B pracovníci ze Střediska výchovné péče Svitavska - Kamila a Petr. Přišli si s dětmi popovídat na téma slovní šikana. Děti měly na úvod uhodnout oblíbenou barvu, zvíře a koníčky Kamily a Petra a napsat o sobě, co rádi dělají pravdivě a nepravdivě. Poté se rozdělily do skupin, ve kterých se měly zamyslet nad tím, co je slovní šikana a jak se jí mohou bránit. Všechny skupiny pak prezentovaly své názory. Kamila s Petrem shrnuli všechny poznatky dětí a vysvětlili jim, co dělat, aby se slovní šikaně vyhnuly. Zuzana Ptáčková, tř. učitelka

Co byste měli vědět! Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 3 – DUBEN 2016

Matematický veleúspěch v 5. A Naše škola se každoročně účastní mezinárodní matematické soutěže Matematický klokan. Soutěž je určena žákům druhých až devátých ročníků. Pravidelně se těšíme z velmi dobrých výsledků, ty letošní ale předčily všechna očekávání.

Terezka Vaverová z 5. A získala 120 bodů ze 120 možných, a obsadila tedy 1. místo nejen na celostátní, ale i mezinárodní úrovni. Tímto ji srdečně blahopřeji a přeji spoustu dalších (nejen matematických) úspěchů. Mé srdce učitelky matematiky zaplesalo hned několikrát. Páťákům se prostě zadařilo. 1. místo: Tereza Vaverová - 120 bodů 2. místo: Martin Čepelka - 113 bodů 3. místo: Lenka Kopečná - 103 bodů 4. místo: Pavlína Matoušková - 100 bodů Tím ale naše matematické úspěchy nekončí. Terezka Vaverová se stala i vítězkou školního kola matematické soutěže Pythagoriády a postoupila do okresního kola, kde obsadila nádherné dělené 2. místo se ztrátou pouhého 1 bodu. Mám velikou radost a všem jmenovaným, ale i nejmenovaným páťákům přeji radost z počítání a řešení nadstandartních úloh. Jsem na své páťáky pyšná!  Ivana Lašková, třídní učitelka 5. A

Redakční rada i všichni ze Sokolovské se přidávají ke gratulaci všem úspěšným řešitelům a k excelentnímu výkonu Terky.

Pár otázek pro Terku Noemi Nývltová využila situace a svoji spolužačku trošku vyzpovídala. Víte, že máme v 5. třídě rozenou matematičku? A že byla v okresním kole matematické (soutěže) Pythagoriády druhá se 14 body z 15 možných? Jak už bylo řečeno, jde o Terku Vaverovou. Pythagoriáda se konala nedávno, a tak jsem se jí na pár věcí zeptala: Připravovala ses nějak? Doma jsem dělala asi 3 staré ročníky od paní učitelky Laškové a vždy i ve školním a okresním kole jsem měla 14 bodů, takže jsem asi něco opravila špatně. Kde se okresní kolo konalo? Bylo to ve Fabrice, tam to docela dobře znám, ale nejdřív jsem to nemohla najít. Naštěstí jsem nebyla jediná. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 4 – DUBEN 2016

Jak ses cítila, když jsi tam přišla? Tak samozřejmě jsem byla trochu nervózní, ale dalo se to zvládnout. Docela jsem se těšila, ale byla bych radši, kdyby to nebylo o prázdninách. Jak jsi zvládla nervozitu? No, tak já z tohohle moc nervozitu nemám, ale rozhodně jsem nechtěla být poslední. Popíšeš nám, jak soutěž probíhala? Nejdříve jsme se museli zaregistrovat. Při tom jsem zjistila, že asi jenom 3 děti jsou jako já narozené v roce 2005 a to mi docela nahnalo strach. Přece jen byli ostatní o rok starší. Protože někdo přišel později, tak jsme začali psát o 10 minut později. Když už jsem měla papír v ruce, rychle jsem pročetla všechny otázky a musím přiznat, že se mi ulevilo. Přišlo mi to mnohem lehčí než školní kolo. Měla jsem to docela brzo, a protože jsme to ještě nemohli odevzdat, tak jsem si to ještě překontrolovala a opravila si asi 4 chyby. U jedné otázky jsem měla strach, protože mi to nevycházelo do předtištěné odpovědi. Když jsme dopsali, byla jsem trošku nervózní. Kdy ses dozvěděla výsledky? Jaký jsi měla pocit? Celou dobu po vyhodnocení jsem byla v kontaktu

s paní učitelkou Laškovou. Výsledky jsem se dozvěděla asi skoro za dva týdny. Docela jsem byla zklamaná. Vím, že si asi říkáte, jak mohu být zklamaná, když jsem se dělila o 2. a 3. místo. To proto, že jsem se od školního kola vůbec nezlepšila. Gratuluji všem, kteří se také zúčastnili, a obdivuji, že někdo měl 15 bodů (maximum). Celkově to bylo fajn, ale docela mě mrzí, že se tam nedostal ještě někdo z naší třídy. Je matematika tvůj nejoblíbenější předmět? Asi spíš ne, ale druhý nejoblíbenější určitě. Je vidět, že máš na matematiku buňky (vždyť jsi získala v Matematickém klokánkovi nejvyšší počet bodů). Víš, po kom je máš? Po rodičích. Mamka se jako malá zúčastňovala matematických soutěží a oba rodiče ve svém zaměstnání pracují s čísly. Ještě nám prozraď, čemu se věnuješ ve volném čase. Ve svém volném čase se věnuji hře na keyboard (klávesy), malování a navštěvuji jazykovou školu. Ráda také čtu nebo sportuji. Děkuji za odpovědi, moc blahopřeji a přeji hodně úspěchů i nadále (-:

Posily do našeho týmu… Ptáte se, kdo jsou tihle malí hošíci? Možná vás to překvapí, ale je to velká posila našeho redakčního týmu týmu. David Cába a Míra Bouček z 2. B jsou velmi šikovní a stávají se tak nejmladšími redaktory od doby fungování Sokolovského koktejlu. Více se už dozvíte z odpovědí na otázky, které si pro kluky připravila Thea Mačátová z 6. A. 1) Jak vás napadlo přihlásit se do redakční rady? My jsme napsali svůj časopis, potom jsme ho dali paní ředitelce, paní ředitelka ho dala paní učitelce Andresové a ta naší paní třídní učitelce nabídla, jestli nechceme jít k vám do redakční rady. 2) Čím jste se inspirovali při psaní vlastního časopisu? Nás nejvíce inspiroval váš časopis a také akce, které se měly konat. 3) Jak se jmenoval nebo jmenuje váš časopis? Náš časopis se jmenuje ČASOPIS DVOJKY. 4) Baví vás psát časopis a těšíte se na spolupráci s naším časopisem? Ano, hodně!!! Tak vás vítáme v naší radě, těšíme se na spolupráci a přejeme vám, ať vás to baví i nadále! SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 5 – DUBEN 2016

Velmi populárním programem zprostředkovaným svitavskou knihovnou se stalo nejen pro dospělé

Listování s Lukášem Hejlíkem Druhostupňáci se touto formou scénického čtení seznámili s dvěma knihami – Život k sežrání a Můj příběh 9.58. Tentokrát měli možnost „ochutnat“ Listování děti z 1. stupně, kterým byla představena kniha Archieho Kimptona Kocour Šmodrcha – Pěkně popletený kočičák. Ohlasy čtvrťáků paní učitelky Škraňkové jsou důkazem toho, že si to všichni moc užili.

Listování v knize Kocour Šmodrcha se mi moc líbilo. Bylo vtipné, jak byl kocour celý popletený. Nápadité bylo divadelní zpracování Lukáše Hejlíka, který hrál Honzíka. Překvapivé pro mě bylo kamarádství mezi starou sousedkou a malým Honzou. Zajímavá byla soutěž o nejpodivnější zvíře. Šmodrcha zazpíval, pořadatel měl jasno, Šmodrcha vyhrál 10 000 liber. Pořadatel chtěl Šmodrchu od Honzy koupit, ale Honza ho nechtěl prodat. Když se Honza ráno probudil, byl ale Šmodrcha pryč. Maminka ho prodala. Honzík Šmodrchu vysvobodil a hodil ho z kopce. Šmodrcha se skutálel dolů a byl z něj zase normální kocour. Dominik Rouchal

Mně se na Listování nejvíce líbilo to, že jsem se

V pondělí jsme byli na pohádce o kocourovi

setkal s autorem knihy. Potom se mi líbilo, že si herci vybírali děti z hlediště. Koupil jsem si knihu a autor mi tam napsal: To Robert. Happy jamble reading! Těším se, až začnu knihu číst.

Šmodrchovi. Pohádka se mi líbila, protože byla legrační. Kocour Šmodrcha měl hlavu, tlapky a ocas někde jinde, než je měl mít. Na konci jsem si knihu Kocour Šmodrcha koupila.

Robert Neumeister

Madla Komůrková

Líbilo se mi, jak hráli divadlo a jak vyvolali Žildu

Listování se mi moc líbilo. Ti herci to zahráli

jako miniaturního hrocha. Opravdu překvapilo, že spisovatel byl Angličan.

mě

dobře. A jsem ráda, že jsem viděla anglického spisovatele, byl to zážitek. Bylo to tam báječné.

Honza Dvořák

Petra Škrancová

Listování bylo úžasné. Skvělí herci. Nejlepší byl

Listování se mi líbilo. Bohužel jsem si zapomněl

popletený kocour Šmodrcha. Honzíkova sestra se dobře tvářila. Kocour byl malinko drzý.

peníze na knihu Kocour Šmodrcha. Až tuto knihu objevím v knihkupectví, koupím si ji a přečtu ji. Myslím, že tato knížka bude veselá.

Jirka Martínek

Líbil se mi plyšák Šmodrcha. Bylo to vtipné. Byl

David Šimák

jsem rád, že tam byl i autor knihy a knihu podepisoval. Líbilo se mi, jak hráli divadlo. Zaujalo mě, že autor knihy byl Angličan.

Listování se mi líbilo. Bylo to srandovní a taky

Šimon Hartman

Moc se mi to líbilo. Asi nejvíc Šmodrcha a

Šmodrcha je moc hezký kocour. Je pomíchaný a mourovatý. A je o něm celá knížka. Natálie Hloušová

ze života lidí. Rád si tuto knihu půjčím v knihovně. Michal Kseňák miniaturní hroch. Nejvíce se mi líbila scéna, kdy se honili v dodávce a házeli po sobě ovoce a zeleninu. Tomáš Horák


Listování o kocourovi Šmodrchovi se mi moc líbilo. A myslím, že i ostatním se to moc líbilo. Byl tam i ten pán, co knihu napsal. A říkal, že bydlí v Londýně. Matěj Valentovič

Listování bylo pěkné. Knihu jsem nečetla, ani jsem o ní neslyšela. Byli tam dva herci – Věrka, která hrála vedlejší postavy, a Lukáš, který hrál Honzíka Bačkoru a kocoura Šmodrchu. Vzadu v hledišti seděl i autor knihy Archie Kimpton. Pochází z Londýna, má 2 malé dcerky a velkou rezavou kočku. Kdo chtěl, mohl si knihu koupit a Archie mu do ní napsal věnování. Bylo to moc pěkné. Klidně bych šla na Listování znovu (ale s jinou knížkou). Knížku jsem si koupila, a až dočtu svoji sadu knížek, určitě si ji přečtu. Tereza Olšánová

Dvě akce věnované Zemi neměly chybu Den Země s veřejností se na naší škole konal druhým rokem. Celou (velmi náročnou) organizaci akce ovládly paní učitelky Jitka Macenauerová a Marcela Rusková. Ostatní pak přidali ruku k dílu, osmáci a deváťáci také pomohli a na světě byla opět velmi zdařená a úspěšná akce! Paní učitelky připravily celkem 22 ekologických stanovišť, která byla rozdělena do několika kategorií:  venkovní ekologická a Globe stanoviště, kde si děti mohly vyzkoušet různá ekologická měření, své smysly, poznávaly mraky a stromy, zahrály si na žlunu nebo třeba přiřazovaly přírodniny  na velkém sportovním ovále byly připraveny pohybové hry - čištění řeky a třídění odpadků do popelnic, chytání rybek, plastové kuželky a hod šiškami do košů  ve škole byly nachystané 3 třídy pro tvorbu recyklovaných výrobků - krabička z ruliček od toaletního papíru, „travňák“ z pilin, přáníčko ze starých knoflíků. V kuchyňce si děti mohly prohlédnout léčivé byliny a ochutnat bylinkové čaje připravené svými staršími spolužáky.

Dětmi velmi oblíbený „travňák“…

Den s veřejností byl velmi úspěšný, přišlo celkem 474 dětí. Paní ředitelka a paní učitelka byly zpovídány také místní svitavskou televizí. Již se těšíme, až je uvidíme. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 7 – DUBEN 2016

Přicházely za námi děti z širokého okolí a ani MC Krůček nezůstal pozadu…

Loňské pečení brambor nahradila opékačka jablek…

Den Země a sběrová akce Dne 22. dubna má svátek naše planeta Země, a proto se naše škola rozhodla jako každoročně uspořádat oslavu Dne Země, při které se sbírají odpadky v okolí Rosničky, v lesích a podél silnic. Každá třída se vydala na svůj přidělený úsek. Ten samý den se využívá k shromažďování papíru a v letošním roce se ještě osmáci vrhli na úpravu záhonků na Pražské. Naši deváťáci se mezitím ujali přípravy občerstvení u Rosničky, kde všichni za svou vykonanou práci obdrželi limonádu a párek. Anna Kosinová a Bára Boušková, 8. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 8 – DUBEN 2016

Den Země s veř ejností mohl být realizován i díky projektu „Enviromentální výchova na naší škole“ a to díky poskytnutí dotace z „Programu pro vzdělávání, výchovu a osvětu v oblasti životního prostř edí v Pardubickém kraji v roce 2016“ ve výši 15.000,- Kč.

Byl Den Země. Sbírali jsme odpadky. Měli jsme mapu, pití a svačinu. Cestou jsme našli hodně nedopalků od cigaret, kelímky, dráty, plastové láhve, plechovky, kapesníky, sáčky od brambůrků… Šli jsme lesem k rybníku. Měli jsme buřty. Byly vynikající. Pak jsme si šli koupit nějaké dobrůtky. Hráli jsme si venku. Kdo nešel do družiny, vrátil se do školy. Akce byla hodně úžasná. Sepsali žáci 1. A

Dne 22. 4. jsme se zúčastnili Dne Země. Cestou jsme sbírali odpadky povalující se všude okolo. Na Rosničce jsme se nasvačili, dostali jsme zadarmo buřta a limonádu. Hráli jsme si s míčem. Já s Kubou jsme sledovali rybáře a jeden z nich nás nechal pohladit rybu a pak ji vypustil. Moc se mi to líbilo. Matyáš Kosina, 5. A

Dne

21. 4. jsme měli Den Země s veřejností. Líbila se mi spousta aktivit. Nejvíce se mně líbil travňák a těším se na další Den Země. Dne 22. 4. jsme měli Den Země, kde jsme v přírodě uklízeli odpadky kolem Rosničky a zasloužili jsme si limonádu a párek. Adam Šnajdr, 5. A

Ve čtvrtek byl Den Země s veřejností. Tak trošku jsem tušila, co tam bude, protože jsem v Ekotýmu. Moc mě to bavilo. Jsem ráda, že naše škola něco takového vymyslela a zorganizovala. V pátek byl další Den Země. Sice jsme si nic nevyrobili, ale zato jsme více pomohli naší planetě. Baví mě to, protože mám ráda přírodu, a také proto jsem v Ekotýmu. Doufám, že i příští rok, až odejdu na gymnázium, bude naše škola taková. Přeji hodně štěstí k získání stálého titulu Ekoškola. Terka Vaverová, 5. A

Den

Země s veřejností se mi moc líbil. Stanoviště byla hezky přichystaná. Dokonce jsem se přišla podívat i odpoledne. Druhý Den Země se mi líbil o něco víc. Užili jsme si s paní učitelkou krásné dopoledne a na Rosničce jsme si dali špekáčky a limonádu. (Potom jsme se dozvěděli výsledky přijímaček.) Lenča Kopečná. 5. A

9. A si musela půjčit ze třídy 2. B lavice na Den Země. Stanoviště byla venku i vevnitř. Na stanovištích jsme vyráběli různé věci. V pátek jsme sbírali odpadky kolem Rosničky. Za odměnu každý dostal jeden párek a k tomu limonádu. Pomohli nám deváťáci. Měli jsme bílé rukavice, ve kterých jsme se potili. Od školy k Rosničce jsme nasbírali 2 pytle odpadků. Šimon našel dokonce botu! Škoda, že nebyly dvě. Uklízejte, aby bylo čisto! David Cába a Míra Bouček, 2. B


Co na oslavy říkají sedmáci:

Bylo to velmi zajímavé. Dozvěděla jsem se mnoho

nových věcí, které jsem nevěděla. I pro malé děti to bylo určitě zajímavé, protože si mohly něco vyrobit. Za 15 razítek jsme dostali lízátko, které mi moc chutnalo. (Eliška) Bylo to super. Hlavně jsme se pobavili s děckama ve skupince. Pak se mi líbilo opékání jablek. Také jsme si mohli i něco vyrobit. (Terka) Den Země s veřejností byl pěkný. Moc se mi líbil stánek s kuželkami. Nebylo ale pěkný, když tam nějaké holky seděly a hned nám daly razítko. (Denča) Měli hezké provedení stánků. Za vyplněné úkoly jsme dostávali razítka a za 15 razítek pak odměnu. (Kája) Bylo to hezky zpracované a dobré. Vyrobila jsem si moc hezké věci. (Terka S.)

Očima šesťáků:

Den

Země s veřejností se mi moc líbil. Bylo tam hodně zábavných her. Nejvíce se mi tam líbilo opékání jablek. Den Země byl taky moc hezký. (Matěj)

Na Dni Země s veřejností se mi nejvíce líbilo to, jak jsme vyráběli travňáka. Na Dni Země to, jak jsme chodili po lese a sbírali odpadky až na Rosničku.

Den Země s veřejností se mi líbil a nejvíce z toho opékání jablek a bowling. Doufám, že se příští rok zase zúčastním. Den Země byl docela dobrý.

Den Země s veřejností se mi hodně líbil. Nejvíce se mi líbilo poznávání podle čichu. Den Země ušel.

Den Země s veřejností se mi zdál spíš pro 1. stupeň. Den Země mě bavil, ale na naší trase nebyly skoro žádné odpadky, takže jsme toho moc nenasbírali.

Den Země s veřejností se mi moc líbil, jelikož tam bylo mnoho stanovišť. Den Země - ráno v 6:45 jsme si šli s Honzou zaběhat na ovál za školou a pak jsme se připojili k naší skupině. Nasbírali jsme asi 4 pytle s odpadky, které jsme pak odevzdali na Rosničce. Vzali jsme si párky a pití, najedli se, napili a šli jsme domů. Moc se mi to líbilo. (Kamil)

Den Země s veřejností se mi moc líbil, protože jsem si mohla opéct jablko, vyrobit si náramek atd. Nejvíc se mi líbilo vyrábění náramku.

A co na to děti z 2. B?

Mně se líbilo to přírodní bahno a ochutnávka čajů.

Líbilo se mi všechno!!! Jediné, co se mi nelíbilo, bylo opékání jablek. Ale já jsem stihl všechno!!! Bylo to moc hezké. (David) Mně se nejvíc líbilo, jak jsme si vyrobili nástroj a náramek. Nelíbilo se mi opékání jablek. (Páťa) Nejvíce se mi líbilo opékané jablko, bowling a sbírání odpadků. A jak jsme si vyrobili nástroj a náramky a králíka z šišek. (Šimon) Nejvíce se mi líbilo, jak jsme mohli ochutnat čaje. Ještě se mi líbilo, jak jsme si mohli uplést náramek. Nelíbilo se mi opékání jablek. (Anna) Bavili mě králíci ze šišek a ještě travňák, navlékání korálků, pokladnička želva, činelky a krabička. (Ilčíková) Nejvíc se mně líbily ty korále, opékání jablek, hra na žlunu a výroba králíčka. (Matěj) Nejvíc se mi líbilo plácání z bláta. Nejzajímavější bylo poznávání půdy. A opečené jablíčko bylo dobré. A chození po slepu, uf to jsem se bál, ještě že jsem se nebouchl do stromu, uf. (Adam)

Mně se nejvíce líbilo na ovále, protože jsme házeli po pet-kuželkách, v kuchyňce jsme dělali přáníčka. A líbilo se mi v 9. A, protože jsme dělali činely. A líbilo se mi, jak nám vyprávěli o počasí. (Daniel)

Mně se líbily činely. A také se mi líbilo chození po

slepu. A nelíbilo se mi opékání jablek. Bylo to moc hezké!!! (Sam) Nejvíc se mi líbilo navlékání korálků, opékání jablek, želva, činelky, chození podle provazu. Nelíbilo se mi tvarování z hlíny. (Štěpán) Mně se líbilo to bahno a taky náramek. Ale i chození po slepu bylo hezké. A ochutnávka čajů je taky dobrý nápad. Prostě se mi líbilo všechno! Až na opékaná jablka. Bylo to moc hezké. (Mirek)

Po oba dny, při nichž jsme dělali něco více pro naši Zemi, nám přálo počasí, a tak jsme si to všichni moc užili. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 10 – DUBEN 2016

Ekoznámka hlášení Míra Bouček, 2. B

Vít Veselý, 9. A

Už se stalo tradicí, že se v březnu ve výtvarné výchově žáci se svými vyučujícími vrhají do tvorby ekoznámek, které poté posílají do městské soutěže (vždyť jsme Ekoškola). Tradicí se také stalo, že se pokaždé mezi našimi návrháři objeví vítěz nebo i více vítězů v různých kategoriích. Také letos se naši výtvarníci pustili do práce a o nápady nebyla nouze. Nabízíme vám ochutnávku některých, které posíláme do soutěže. A to nejsou zdaleka všechny. Anna Karpíšková, 9. A

Karel Valta, 8. A

Milan Sláma, 7. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 11 – DUBEN 2016

Jirka Pilař, 8. A

Adam Janko, 2. B

Max Čuhel, 8. A

Dominik Pilař, 8. A Nikola Valentovičová 8. A Leona Zoicasová, 9. A

Patricie Němcová, 2. B

Honza Lustyk, 9. A

Dan Břenek, 9. A Anna Kosinová, 8. A


Ze Země na jinou planetku

Pojďme chvilku snít. S kým? Se sedmáky. A o čem? O cestě na asteroidy. A proč zrovna tam?

„Správně vidíme srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné.“ Kdo by neznal citát z knihy Antoina de Saint Exuperyho Malý princ. Ta se stala námětem k čtenářské dílně v 7. třídě. A právě cestování Malého prince po asteroidech, kde se setkával s lidmi různých povah a vlastností, je inspirovalo k vlastním návštěvám.

Na svých cestách jsem se najednou dostala na asteroid s číslem 551. Už z dálky poznávám, že tato planeta nebude normální. Byla to maličkatá planetka, která byla do posledního milimetru zelená. Tvarem připomínala malinkatou květinku a to mě donutilo navštívit ji. První, co jsem viděla, byla květina, ale ne jenom jedna, bylo jich nespočetné množství. Také jsem zahlédla pána, který po špičkách „tančil“ mezi kvítky. Nevšímal si mě do té doby, dokud jsem nevstoupila na planetku. Po špičkách běžel za mnou a křičel: „Jsi slepá? Stojíš na Anežce!“ Rychle jsem si stoupla na špičky do volného místa. Když ke mně konečně doběhl, zadýchaným hlasem povídá: „Co tě to napadá? Vždyť jsi chudinku Anežku málem ušlapala.“ Zeptala jsem se: „A co vy s těmi květinami děláte?“ Odpověděl mi, že je počítá, stará se o ně a dává jim jména. Zajímalo mě proč. Odpověděl mi, že mu květiny daly jméno Kvítko a že počítají, kolik mu je let. A že spolu žijí už 15 000 let. „Jak je to možné?“ ptám se. „Protože každá květina počítá jinak,“ odpověděl bez přemýšlení. Tato planeta je hodně moc zvláštní mumlala jsem si při odletu. Klárka Melicherová

Na své cestě po světě jsem se náhodou octla na asteroidu číslo 777. Byla jsem zmatená a říkala si, kde to vlastně jsem. Napadlo mě, že bych se tady mohla trošku porozhlédnout a najít si tady třeba i nějaké kamarády. Šla jsem a uviděla jen krásnou přírodu, ale žádné lidi. Bylo to tam moc velké a krásně zbarvené. Rostly tam krásné žlutozelené vysoké stromy, červené keříky, vysoká rozkvetlá tráva a hlavně zde protékala malá řeka, která rozdělovala celý asteroid. Najednou jsem zahlédla opravdu malý domeček,

kde bydlel roztomilý skřítek. Měl na sobě růžovou čepičku, zelené kalhoty a rudě červené tričko. Staral se o přírodu, byl velmi veselý a milý, ale když se mu něco nepovedlo, strašně se naštval a byl pár dnů zlý. No, byl to velmi zvláštní skřítek. Byli jsme dobří kamarádi do té doby, dokud se nenaštval. Byl to dobrý zážitek, mohla jsem poznat bytost, kterou u nás nenajdete. Nebo ano? Klidně bych si to úplnou náhodou zopakovala znovu. Denča Bajtková

Létala jsem vesmírem a objevila planetku číslo 127. Přistála jsem na ostrově, který se nacházel na planetce, která byla ze dvou třetin plná vody. Vedle mě stál pán v plavkách a čistil si svůj bazén. Přidával tam samé chemikálie. Pak skočil do vody a začal plavat. Uplaval strašně moc bazénů. A když vylezl z vody, začal ho zase čistit. Neměl ani čas si s někým povídat. Pak zase skočil do vody a začal plavat. A když vylezl, oslovila jsem ho: „Ahoj, co to děláš?" Plavec rychle odpověděl: „Čistím bazén,“ a hned zase skočil do bazénu a začal plavat. Už mě to na planetce nebavilo, a tak jsem odletěla a řekla si: „Ti dospělí jsou vážně divní.“ Verča Soukopová SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 13 – DUBEN 2016

Navštívil jsem asteroid, který byl malý, byl tam pouze počítač a malý klučina. Přišel jsem k němu, kluk hrál nějakou hru. Zeptal jsem se ho: „Co děláš?“ Odpověď nepřišla, tak jsem se zeptal znovu. Vtom se na mě klučina podíval a vykřikl: „Mohl bys být ticho!“ V tu chvíli jsem nechápal, co mám dělat. Mám se ho snad zeptat znovu, přemýšlel jsem. Nebo mám na něj křiknout, aby se vzpamatoval? Rozhodl jsem se a vší silou na něj zařval. Kluk se rozplakal. „Promiň, neměl jsem na tebe křičet,“ řekl jsem mu a on si utřel slzy a obejmul mě. „Víš, já jsem ještě nikdy žádnou bytost, jako jsi ty, neviděl,“ řekl mi klučina a rozplakal se ještě víc. Byl jsem strašně šťastný. Fanda Vraspír

Na asteroid číslo 2913 jsem se dostala raketou. Vypadal jako veliká neuklizená místnost. Jak jsem si to tam prohlížela, uviděla jsem pána, který se rozčiloval nad tím, jaký je kolem něj nepořádek. Byl to pan uklízeč. Zeptala jsem se ho, kdo mu tady udělal takový nepořádek. Odpověděl mi, že ho tam udělal on sám, aby měl co dělat. Potom jsem se ho zeptala, kde vzal tolik věcí. Na to už mi odpovědět nedokázal. Nechala jsem ho uklízet a šla se porozhlédnout po planetce. Překvapilo mě, jak je veliká. Vrátila jsem se za ním s otázkou, kam ty věci uklízí. Ukázal mi díru v zemi. To mě udivilo, přesto jsem mu poděkovala za ochotu, že mi odpovídal. Nastoupila jsem do své rakety a odletěla jsem. Cestou zpět jsem si říkala, jak moc podivní ti dospělí jsou. Kristýna Kvapilová

Navštívil

jsem asteroid číslo 1043, na které žil hypochondr. Žil na

malé planetce, kde se povalovaly lékárničky a prázdné krabičky od léků, také tam byl stůl, ortopedická židle a čistička vzduchu. „Ahoj,“ říkám podivnému člověku a on jen odpoví: „Ahoj.“ Zeptal jsem se ho, kdo je a co tu dělá. „Jsem hypochondr a jím celé dny prášky a čtu lékařské knihy,‘‘ odpověděl. „A proč to děláš, když nejsi nemocný?‘‘ zeptal jsem se znovu. „Protože se bojím, že budu nemocný.“ Aha, řekl jsem si a raději se rozloučil. Ten pán byl ale zvláštní, vůbec jsem ho nepochopil. Ti dospělí jsou fakt divní. Tomáš Kudla

Ve

vesmíru jsem viděl velmi zářivý asteroid.

Všude to tam blikalo a svítilo barevnými světélky. Byl to asteroid 561. Když jsem tam přistál, stály tam všude hrací automaty a herní stoly. Našel jsem tam člověka a zeptal se ho, co je to za místo. A on odpověděl, že Kasino, a vložil minci do automatu. Chtěl jsem se ho ptát dál, ale on neposlouchal. Ve všem tom zmatku jsem šel na prohlídku asteroidu. Všude to bylo

stejné, jenom automaty, herní stoly a věčný hluk. Nakonec jsem usoudil, že z toho svítivého asteroidu odletím. Na poslední chvíli se mě ten člověk zeptal: „Nemáš drobný?“ a já jen zakroutil hlavou a rychle jsem odletěl. Na této planetce to bylo opravdu hrozné, ten člověk byl na automatech úplně závislý. To jsem zvědavý, kolik takových divných planet ještě najdu. Milan Sláma

Na své cestě po Brně jsem zabloudila do jedné uličky. V té uličce byla mezi domy na silnici vyznačená LEŽATÁ OSMIČKA. Dotkla jsem se jí a... Probudila jsem se na nějaké planetce, která byla vcelku veliká. Kolem ní létaly obláčky a mráčky. Byla jsem hodně zaskočená, ale na jednom mráčku bylo napsáno DOTKNI SE, tak jsem to udělala. Na druhém konci planetky se objevila krásná žena. Měla hnědé dlouhé spletené vlasy do copánku na bok, na nich obláčkovou čelenku a na sobě šaty ze stříbrného hedvábí. Okolo bylo plno oveček a beránků. Oslovila mě a zeptala se, co tady dělám. Vysvětlila jsem jí, jak jsem se k ní dostala. Jmenovala se Anna a řekla mi, že má důležitou práci - hlídat, aby se zvířata měla ráda. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 14 – DUBEN 2016

ještě něco dokázala. Posadila mě na největší ovečku, pískla a z planety se stal stříbřitý drak, na kterém jsem se prolétla. Poděkovala jsem jí a řekla si, že lidé mohou být hodní. Tereza Pastušťáková

Chtěla jsem se podívat do vesmíru a také se mi to splnilo. Vydala jsem se na cestu k planetám a dorazila na planetku s číslem 147. Když jsem ji procházela, byly všude samé květiny. Šla jsem dál až k vodopádům a tam někdo seděl. Měl na sobě vše z květů, klobouk, boty, no prostě vše. „Kdo jste a co tady děláte?“ zeptala jsem se. Odpověděl mi, že je zahrádkář a žije tady, aby stále sázel květiny, zaléval je a pečoval o ně. Když

jsem přišla blíž, tak mně dal asi tak dvacet květů, ty že mám hodit do potoka a něco se mi splní. Hodně mě překvapilo, že stále něco dělal, neměl ani jednu přestávku, nepil a nejedl. Měl jen jedinou kamarádku - kytku masožravku. Jmenovala se Bětka a byla strááášně velká. Zahrádkář říkal, že je věrná jako u nás pes. Bylo to hodně zvláštní, ale tahle planetka byla nejlepší ze všech, které jsem navštívila. Vendy Dvořáková

Na asteroid číslo 111 jsem se dostala kosmickou lodí.

Byl světle modrý, kulatého tvaru. Planeta byla

celá vyzdobená a vypadalo to, že se tam uskuteční nějaká párty. Na planetě byl ale jenom jeden člověk. Byl smutný. Byl smutný proto, že nemá koho rozveselit. Jeho práce je totiž rozveselování. Tak mě napadlo, že rozveselím já jeho. Šla jsem za ním a zkoušela jsem dělat různé blbosti, říkala jsem vtipy, tancovala, ale nic ho nerozesmálo. Zeptala jsem se, proč se nesměje, a on řekl, že neví k čemu je smání. Tak jsem mu vysvětlila, že když někdo dělá něco vtipného, ostatní se zasmějí. Řekl mi, že se nikdy nesmál, nikdy neviděl, jak je planeta hezká, nikdy nevidí, jak vypadá člověk, kterého právě rozesmává, prostě nic. „Jsem totiž slepý,“ řekl najednou. Chvilku jsem ho litovala a přemýšlela, proč chce někoho rozesmávat, když neví, jak to vypadá, když se na něj směje. Zeptala jsem se ho a on řekl, že i když není šťastný, tak chce rozveselit osobu, která je na planetě. Tento člověk nemyslí jenom na sebe, ale i na ostatní. Verunka Stránská

Jednou jsem jela s maminkou a tatínkem k moři. Cesta byla poměrně dlouhá, ale dalo se to zvládnout. Hned, jak jsme přijeli, převlékli jsme se do plavek a skočili do moře. Jen tak jsem plavala a v útesu zahlédla díru, nad kterou bylo napsané „ASTEROID 78“. Nejprve jsem se toho bála, ale pak mě přemohla zvědavost a já vplula dovnitř. Najednou jsem vyplavala a objevila se ve vesmíru!? Super! V dáli jsem viděla modrou planetku s ostrůvkem. Letěla jsem blíž a zjistila, že to modré je voda a na ostrůvku leží starší muž s bílými vousy (vypadal trošku jako Santa Klaus) a pořád pil vodu. Přiblížila jsem se k němu a začal náš rozhovor: „Dobrý den, co to tu děláte?“ zeptala jsem se. „Ahoj, ležím a piji vodu, nevidíš snad?“ odpověděl chraptivým hlasem. „No, to vidím, ale proč?“ zeptala jsem se. „Abych naplnil ostrov vodou, kterou pijete,“ řekl už trošku zlým hlasem. „Proč to děláte Vy? Vy jste něco jako vodní nádrž? Vy jste tu sám? To nemáte mamku a taťku?“ pokládala jsem mu otázky jednu za druhou. V tu chvíli jsem si vzpomněla na mamku a taťku, vždyť o mně musí mít strach, vždyť mě musí hledat. Než muž stačil něco říct, tak jsem vletěla do díry. Pak už jsem jen slyšela jeho ubrečený hlas, který řekl: „Proč jsem tak sám?“ Rychle jsem vyplavala a vrátila se k mamince. Vše jsem jí řekla a zeptala se, jestli bych tam nemohla ještě na chvilku. Ona jen přikývla a já se rychle vrátila. Letěla jsem za tím pánem a on hned spustil: „Ahoj, děkuji, že ses vrátila. Na vše ti odpovím, jen se ptej. Budu rád, když tu aspoň chvíli zůstaneš.“ A já se ho tedy ptala a on začal vyprávět: „Ta voda jsou moje slzy, jsem smutný, protože jsem sám a sám taky budu. Piji, abych dostal tu vodu, kterou vybrečím, zpátky do těla…“ Bylo mi ho líto, ale už jsem slyšela maminčin hlas. Tak jsem ho objala, omluvila se a letěla za mamkou. Pořád na něj myslím i já ho musela opustit, chudák… Katka Ebertová SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 15 – DUBEN 2016

1. dubna je aprílový den. Přišla jsem postupně do sedmé, osmé a deváté třídy a rozdala papíry. Možná si dovedete představit ten překvapený výraz žáků, že se bude psát neohlášená písemka… Začala jsem diktovat… První otázka: „Dnes je prvního dubna, co tento den pro tebe znamená?“… Ozval se radostné oddechnutí, že nepíšeme písemku. Stejně jsem chtěla, aby mi žáci odpověděli na 3 otázky:

Aprílové žertíky

1) Je 1. dubna, co tento den pro tebe znamená? 2) Podařilo se ti někdy někoho nachytat a jak? 3) Nachytal někdy někdo tebe a jak? Aprílová písemná práce žáků 7. třídy: Klárka: 1) Apríl = den srandy. 2) Ano. Vendy, máš tady něco na tričku.  3) Ne. Milan: 1) Nebudeme psát písemku. 2) Ano. Řekl jsem, že není oblíbený kroužek. 3) Ne. Verča St.: 1) Apríl = nějaká sranda. 2)Ano, mamku. Řekla jsem, že jedna známá prodává psa, jinak ho bude muset utratit. Nakonec to však sranda nebyla a pořídili jsme si pejska. 3) Ano, že v domě hoří. Denča Č.: 1) Apríl = sranda. 2) Ne. 3) Ano, Vendy. Řekla mi, že mi něco spadlo, a já se podívala na zem. Řekla: „Apríl.“ Aneta: 1) Den plný srandy a zábavy s kamarády. 2) Ano, řekla jsem, že jsem dostala špatné známky. 3) Ano, rodiče mi řekli, že nepojedeme na výlet. Kristýna: 1) Den, kdy nemůžu nikomu věřit. 2) Ne. 3) Ano, Vanča. Řekla mi, že na mě čeká mamka, a pak řekla: „Apríl.“ Šimon: 1) Apríl!!! 2) Ano. Vběhl jsem sestře do pokoje a zařval: „Zaspali jsme!“ 3) Ne, jsem ve střehu.

Aprílová písemná práce žáků 8. třídy: Bára B.: 1) Že můžu spoustu lidí nachytat, když je Apríl. 2) Nachytala jsem rodiče. Přetočila jsem v domě a na mobilech čas. Takže, když rodiče vstávali, mysleli si, že je 8 hodin a že jsme všichni zaspali. Ale ve skutečnosti bylo 7 hodin. Když jsme chtěli odcházet do práce a do školy, teprve jsem jim to řekla. Mysleli, že snad dostanou infarkt. 3) Ne. Honza: 1) Apríl. 2) Mamku. Řekl jsem jí, že jsem si zlomil ruku na trampolíně. 3) Ano, kamarád mi přivázal kolo na vlasec ke stromu. Lucka: 1) 1. dubna = nikomu nevěř! 2) Ráno, když rodiče vstali, vběhla jsem do ložnice a řvala: „Hořííí!“ a potom „Apríl!“ Rodiče neměli radost. 3) Mě snad nikdy ne. Mija: 1) Že mám narozeniny. 2) Ano, nachytal jsem kámoše. Měli jsme s kamarádem stejný mobil. Do rukávu jsem si dal kryt toho mobilu, pak jsem ho hodil na zem, jako že spadl. 3) Ne, nenachytal. Kuba: 1) Musím nachytat babičku. 2) Jo, řekl jsem doma, že jsem dostal jedničku. 3) Jo, rodiče mi řekli, že nemusím do školy.  Kevin: 1) Můžu si dělat srandu ze všech jen tak. 2) Nachytal jsem bratra. Dělal jsem, že nefunguje počítač. 3) Ne. Aprílová písemná práce žáků 8. třídy: Nikča 1) Můžu si vystřelit z lidí. 2) Ano, ve škole jsme si říkali: „Máš na hlavě


Míša: 1) To, že si s bráchou budeme dělat navzájem vtípky. 2) Ano, řekla jsem mamce, že jsem vyhodila knížku. 3) Ano, brácha mi řekl, že je mamka v nemocnici. Kristýna: 2) Ano, nachytala jsem kamarádku tím, že jsem jí 1) První duben je den vtípků, kdy si lidé dělají srandu napsala, že jsem v Chorvatsku. Babička tam totiž z těch druhých a dělají si naschvály. jela, tak jsem si udělala srandu. 2) Nepamatuji si. 3)Ano, ale už si nepamatuju. 3) Mamka mi řekla, že jsem dostala nový kolo. Lea: Běžela jsem na zahradu a tam stálo starý, rezavý. 1) Pro mě to nic neznamená. Je to den jako každý Nikča Neu.: jiný. Nijak ho neprožívám. 1) Normální den, jako každý jiný. Jen všichni chodí a 2) Ne, já „neapríluju“. za každou větou říkají: „Apríl.“ 3) Ne, jen bráchové si občas udělají srandu. Ale to já 2) Jednou jsme paní učitelce Šimkové přetočili hned poznám, protože je Apríl. hodiny, abychom šli dříve na oběd. Nevyšlo to. Světlana: 3) Mamka jednou přišla s tím, že mi vyházela 1) Je to den plný vtípků. všechny plyšáky. Apríl to ale nebyl, i když bylo 1. 2) Řekla jsem bráchovi, že je venku tornádo, a on dubna. tomu uvěřil. Eliška: 3)Sestra mi zavolala, že je v nemocnici. 1) Apríl pro mě asi neznamená nic, ale je sranda. I přesto, že jsem si dávala pozor, aby mě nikdo nenachytal, povedlo se to hned v sedmé třídě Vanese Zelinkové. Řekla mi, že mám na tabuli napsanou hrubku… No, a já jí uvěřila . Příjemné další aprílové (dubnové) dny přeje Jitka Macenauerová

TOP aprílové žertíky z různých zdrojů 1. Kde je Pepa?

Nestojí vás vůbec nic kromě sebeovládání. Vyhlédnete si jakýkoli obchod nebo stánek s občerstvením a jeden za druhým do něj v intervalu několika minut choďte a ptejte se: „Prosím vás, nebyl tady Pepa?“ Když už je oběť dostatečně připravená (rudne, kleje a z uší jí stoupá za pronikavého pískání pára), poslední z vás k ní přijde a zeptá se: „Dobrý den, já jsem Pepa. Nehledal mě tady někdo?“ Sportovní obuv pro rychlý ústup doporučuji!!!

2. Natržený zadek Každý se určitě lekne. Budete potřebovat kus staré hadry (trička, trenek nebo hodně velkých slipů) a něco, pro co se každý rád ohne. Taková věc je jen jedna - peníze. A ani jich nemusí být moc. Na místě, kde se můžete poměrně dobře schovat, je položte na zem a čekejte, až je někdo uvidí. Jakmile se pro ně ohne, vyčíhejte okamžik, kdy má kalhoty na zadku nejvíc napnuté a látku ve svých rukách roztrhnete. Pak už jen pozorujte, jak dotyčná oběť třeští oči a sahá si na…

3. Piknik Vyvést z míry ostatní nemusíte jen tím, že jim tajně povolíte brzdy u kola. Aniž byste kohokoli naštvali, můžete lidi jen vyvést z míry. Třeba tím, že si uděláte piknik ve výtahu nebo na nějakém jiném nečekaném místě, kde je velký provoz chodců. Nejspíš vás brzy vyrazí policie, ale nikdy jindy nezažijete tolik zajímavých reakcí. Zásob si raději vezměte víc, často se najde někdo, kdo se k vám přidá. Pokud jste letos nikoho na apríla nenapálili, můžete příští rok vyzkoušet žertíky z nabídky, které vám připravil Tomáš Kudla ze 7. A SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 17 – DUBEN 2016

V 5. třídě jsme si hodinu přírodovědy zpestřili dvěma aktivitami. Probíráme smyslovou soustavu, tak nám paní učitelka donesla misky s různými pochutinami. Prozkoušeli jsme si náš čich, chuť, sluch a hmat se zavázanýma očima. Další aktivitou byl pracovní list, který byl z části v angličtině (metoda CLIL = téma probírané částečně v mateřském a částečně v jiném cizím jazyce).

Jen aby mě nekousl…

Co by to tak asi mohlo být???

Jak nás tento způsob výuky (ne)zaujal?  







  

Ta hodina se mi líbila, protože jsme se mohli učit a při tom si hrát. Nejlepší byla tajenka. (Honza) Bylo to hezké. Spoustu anglických slov jsem nevěděl, ale mohli jsme si půjčit slovník. Chtěl bych, aby se tyto hodiny opakovaly. (Michal) Tyhle hodiny mám mnohem radši, než psaní písemek . Dobré bylo, že nám paní učitelka dala slovníky. Nevadilo by mi mít tyhle hodiny pořád. Bylo to super. (Adélka) Velmi dobrá kombinace angličtiny a přírodovědy. Zábavná, naučná a pobaví. Chtěla bych něco podobného častěji, protože mě to baví. (Terezka) Bylo to lehké i těžké zároveň. Anglické věty jsme skoro všechny bez problému přeložili. Nejvíce se nám líbila ochutnávka pochutin. Pak jsme dostali kartičky s písmeny a měli je poznat. Bylo to krásné, zábavné a také vtipné. (Terka a Lenka) Myslel jsem si, že jsme v angličtině a ne v přírodovědě. Vůbec se mi to nelíbilo, byl jsem s tím nespokojený. (Kuba) Moc mě to nebavilo. Pořád jsem něco hledal ve slovníku. (Štěpán) Když nám paní učitelka na přírodovědu rozdávala pracovní list, těšila jsem se a myslela jsem, že to bude zábava. Ale nebavilo mě to, protože to byla napůl angličtina a napůl přírodověda. Naštěstí měla s sebou slovníky, takže jsem zvládla celý pracovní list. Někdy jsem se i zeptala a poradila mi. (Anička)


To tady přece někde musíme najít…

Zeptali jsme se mudrců: „Proč žije žížala v zemi?“ Kája: Aby ji ptáčci nesnědli. Anežka: Je tam voda. Vojta: Má tam živiny. Pája: - Aby nevysychala půda.

Šimonek: Aby mohla tajně ukradnout salát. Ondra: Dělá si tam skladiště jídla. Kačka: Aby ji tam nikdo nezašlápl. Nela: Mohla by na slunci oslepnout. Děti paní učitelky Procházkové z 1. B

Matěj Chleboun: Protože kypří půdu a aby mohly růst květiny. Kačka Šťastná: Protože je v zemi a běhá pomalu. Aleš Pecák: Protože si tam shání potravu. Anička Nečasová: Protože tam mají vodu. Bára Boučková: Protože by na slunku uschly. Lucinka: Protože je slizká, tak aby se nevysušila a nezemřela. Kubík: Protože žížala nemá nohy. A na zemi by jí něco přejelo. A v zemi může jíst hmyz. Lukášek O.: Má tam potravu. A aby se nevysušila. A aby ji ptáci nedostali. Honzík: Aby ji kos nesnědl. Josífek: Aby neviděla (když už je slepá). A aby byla krytá. Vojtíšek: Aby ji nesezobl kos. Miki: Protože by se neživila a neměla by živočichy. Adélka: Je tam vlhko, proto tam je nekonečno žížal. Nikolka: Protože je to tvor v zemi.

Děti paní učitelky Pešinové z 1. A

Filípek: Protože pomáhá zahrádce a rostlinám. Pája W: Protože nahoře nevidí a dole vidí. Elishka: Protože kdyby byla na trávě, nemohla by vidět. Proto žížala žije v zemi. Matýsek: Aby ryla pod kytkami a ty vyrostly. Samík: Protože dává zdraví květinám a keři. Děti paní učitelky Půlkrábkové z 2. A

A co říkají o žížalách odborníci? Žížala obecná (Lumbricus terrestris) je prvoústý článkovaný živočich. Řadí se do kmene kroužkovců, podkmene opaskovců a třídy máloštětinatců. Většinou se vyskytuje v zásaditých nebo neutrálních půdách, mnohem méně už v kyselých půdách. Dorůstá délky přibližně 9 až 30 cm. Žížala dýchá celým povrchem těla, funkci dýchání plní hustě prokrvená jednovrstevná pokožka. Charakteristická je pro žížaly velká regenerační schopnost. Když je nepřítel polapí, zůstane mu jen zadní část těla žížaly za opaskem. Konec těla žížale doroste. Pokud je ale přetržena přesně uprostřed opasku, vždy zahyne.

POZOR! Zde je správná odpověď: Potravu žížaly tvoří především tlející listí, případně drobní uhynulí živočichové, rozkládající se v půdě. Nestrávené zbytky pak žížaly vynášejí na zemský povrch ve formě malých hromádek trusu, jehož hmotnost za několik let dosahuje až několika kilogramů. Žížaly mají zvláštní ekologický význam. Pohybem v půdě převrstvují a provzdušňují půdu a podílí se na vytváření humusu. Hojnost žížal v půdě je tedy zárukou vysoké kvality půdy, neboť je provzdušněná, výživná a tím i úrodná. Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/ SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 19 – DUBEN 2016

Družina v akci

O tom, jak trávily děti ze školní družiny na Pražské dubnový čas, s čím Honza Sauer, se seznámily, co si8. A vyzkoušely a co nového poznaly, nám zdokumentovaly paní vychovatelky Jana Jenišová a Marta Kodytková.

Přednáška Zeleném Vendolí V úterý 12. 4. 2016 si pro nás připravila vzdělávací program paní Mgr. Jana Bendová ze záchranné stanice Zelené Vendolí. Žáky seznámila s našimi běžnějšími druhy ptáků, savců, plazů a jejich ochranou. Žáci si mohli prohlédnout vajíčko pštrosa, slepice, hada, křepelky a nakonec si za odměnu mohli křepelky prohlédnout a ti odvážnější i pohladit.

Muzeum- řezbářství Ve středu 13. 4. 2016 jsme navštívili interaktivní program řezbářství. Nejdříve jsme si poslechli teoretickou část, poté prohlédli práci odborníka na soustruhu, a abychom jen nekoukali, tak si každý z nás vyzkoušel práci na soustruhu. Za odborné pomoci jsme si vyrobili misku, sázecí kolíky a dýku. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 20 – DUBEN 2016

Tulipánová výtvarná dílna Tentokrát jsme si s dětmi vyrobili jarní dekoraci – tulipány. Jako podklad jsme použili staré proložky od vajíček. Dětem se práce velmi dařila a krásné výrobky si odnesly domů.

Muzeum – Není šutr jako šutr S žáky jsme poznávali kameny pomocí hmatových bedýnek, skládali 2D trilobita, vyzkoušeli jsme si formy na odlévání zkamenělin ze sádry a další drobné herní prvky. V družině jsme si potom vyplnili pracovní listy a vybarvili omalovánky s prehistorickou tematikou. V muzeu se nám na interaktivní výstavě moc líbilo.

Na kolečkách Jelikož máme ve družině velice šikovné děti, tak jsme využili betonové plochy za ZŠ Sokolovská a zajezdili si na kolečkových bruslích. Počasí nám moc nepřálo, byla celkem zima, ale my jsme se při jízdě na bruslích zahřáli až až.  SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 21 – DUBEN 2016

Na středu 6. 4. 2016 jsme si naplánovali šipkovanou. Celé dopoledne bylo škaredé počasí, a tak jsme přemýšleli, zda s dětmi po obědě vyrazíme. Nakonec jsme to riskli. Prvním úkolem bylo zazpívat píseň, ve které je slovo sluníčko, abychom si ho přivolali, a věřte nebo ne, ono se nám to povedlo. Po dozpívání sluníčko, sluníčko, popojdi maličko, panovalo krásné počasí. Po cestě jsme plnili různé úkoly jako dřepy, sestavit obrázek z kamínků, zatancovat gangnam style a spoustu dalších. Odpoledne jsme si všichni užili s úsměvem na rtech.

Mezi námi kuchtíky…

Šipkovaná

První dubnový týden jsme měli ve družině téma povolání, a tak jsme si ve čtvrtek 7. 4. 2016 jedno vyzkoušeli. Zahráli jsme si na kuchaře, pekaře či cukráře? Děti si ve skupinkách samy dle receptu připravily a umíchaly těsto, naplnily košíčky a paní asistentka Stáňa nám je upekla. Dětem se moc povedly, všichni jsme se olizovali až za ušima.


Ani v družině na Sokolovské se nezahálí a o akce plné zábavy, poznávání a zkoušení není nouze. O tom nám napsaly paní vychovatelky Veronika Bobková a Dana Maňasová.

Přírodovědná procházka V pátek jsme se vydali na přírodovědnou procházku k rybníku Rosnička za účelem pozorování vodních živočichů. Štěstí nám přálo, a tak jsme se zblízka setkali s labutěmi a jinými živočichy obývající okolí rybníka. Děti jim na přilepšenou přinesly suché pečivo, které z vody mizelo přímo rychlostí blesku.

Sportování v areálu základní školy I přes chladivé počasí jsme s dětmi zavítali do areálu školy, kde jsme si zasoutěžili při malování nejdelšího skákacího panáka, zahráli si kopanou nebo prozkoumávali jarní květiny.


Za Emušákem Ferdou do MC krůčku S Emušákem Ferdou jsme se zaměřili na naše prožívání a emoce. Na základě příběhu o zvědavosti jsme si prověřili, jak bychom reagovali, kdyby nám chtěl někdo prozradit velké tajemství, zda jsme zvědaví, či ne. Na závěr jsme si vyrobili škrabošku, která v nás na maškarním plese zvědavost přímo probouzí právě tím, kdo se za ní skrývá.

Zdravověda S paní Krausovou jsme se seznámili se základy zdravovědy a první pomoci. Na figuríně jsme si natrénovali umělé dýchání a masáž srdce, vyzkoušeli si nanečisto zavolání první pomoci pomocí mobilního telefonu a naučili jsme se zavázat a ošetřit žilní a tepenné krvácení z horní či dolní končetiny.

Žabáci jako živí V dubnu jsme se ve výtvarné dílně zaměřili na výrobu papírových loutek ve tvaru žáby. Procvičili jsme si jemnou motoriku při navazování provázků a rozvinuli jsme naši tvořivost a fantazii. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 24 – DUBEN 2016

Čtení na pokračování pro ty, co číst chtějí… Povídání o psí slečně Kimince Díl 4. Blešky Kdo jsou blešky, jsem hodně dlouho nevěděla a ani jsem neměla tušení, že taková zvířátka existují. Dnes už to vím, jsou to malinkatí broučci, kteří se nastěhují pejskovi do kožíšku a začnou mu pořádně otravovat život. Nejsou to vůbec slušní nájemníci. Stále pejska vyrušují hopsáním v kožíšku, a pokud se pejsek začne bránit, tak ho kousnou. Takové chování považuji za velice neslušné. Já, když jsem s Táňou na návštěvě, tak se chovám slušně, ovšem tyhle kousavé obludy, které navštívily můj kožíšek, neměly ani potuchy o slušném vychování. Rozhodly se udělat si z mého kožíšku nový domov a nemohla jsem za to já ani Táňa, ale stalo se. Často chodíme s Táňou do parku. Táňa si vezme knížku a čte si, což mi náramně vyhovuje. Nehlídá mě tolik, a tak si můžu dělat, co mě napadne, hrabu díry, dělám kuli kuli v trávě a hlavně v prachu. Zkrátka se plně věnuji svým koníčkům. Toho dne byla Táňa zabraná do čtení a já si hrála u jezírka, když najednou hop z trávy, zelená obludka vyskočila. Poskakovala, vydávala divné zvuky a poulila na mě oči. Přičichla jsem k ní, abych zjistila, co je zač, ale po každém mém drcnutí čumáčkem ta šereda poskočila směrem k jezírku. „Necháš toho, chceš spadnout do vody!“ ozvalo se mi za zády. „Byla by velká škoda, aby si tak hezoučká holka vymáchala kožíšek. Copak nepoznáš žábu? A ta jak známo, bydlí v jezírku.“ „Takhle mi radil pejsek, kterého jsem v parku ještě nikdy neviděla. Pozorně jsem si toho psího kluka prohlédla a došla k názoru, že to teda žádný krasavec není. Byl špinavý a bříško měl propadlé, prostě takový špinavý hubeňour. Já teda nejsem žádný tlusťoch, ale moje bříško je pěkně kulaté. Přes všechny nedostatky, které tento psík měl, mi bylo jasné, že je to sympaťák, protože měl chytré a bystré oči, a to se mi líbilo. Zavrtěla jsem ocáskem na znamení, že jsem pejsek hodný a vůbec mi nevadí jeho společnost. Ukázala jsem se ze všech stran, aby si všiml, jaká jsem krasavice. Potom přišlo na řadu důkladné očichávání, z čehož vyplynulo, že můj úsudek byl správný a můžu tomuto psíčkovi plně důvěřovat. Začala jsem novému kamarádovi říkat Zrzounku, smutně mi totiž oznámil, že žádné jméno nemá, protože je úplně sám a nikomu nepatří. Zrzounek prostě neměl žádného pána, který by se o něj postaral. Představa, co bych dělala bez Táni, mě vyděsila. Kdo by se staral o moje bříško! Kdo by mi česal kožíšek! Kde bych spinkala!!!!!!! Při pohledu na Zrzounka jsem si uvědomila, jak se mám s Táňou dobře. Začali jsme si se Zrzounkem hrát. Běhali jsme po parku, kouleli se v trávě, hrabali jamky, a doufali, že najdeme tu největší kost na světě, třeba od mamuta. Zrzounek říkal, že pokud bychom našli mamutí kost, stal by se z něj velký boháč a měl by do konce života o jídlo postaráno, protože mamut byl největší slon na světě. Mamutí kost jsme sice nenašli, ale zato se Zrzounkovi podařilo vyhrabat mrtvou myšku, do které se s velkou chutí pustil. A protože je kavalír, tak mi půlku myšky přenechal. Ne že bych měla hlad, ale nechtěla jsem před Zrzounkem vypadat jako rozmazlená frfňa, a tak jsem ochutnala. Fujíky, strašně smrděla a byla tvrdá. Opravdu nechápu našeho kocourka Míšu, co na těch myškách má, že je stále loví. Ten den jsme se ještě hodně naběhali. Než Táňa zavelela odchod domů, stačil mi Zrzounek ukázat strom, kde na mě bude pokaždé čekat, a já zase slíbila, že mu doneseme něco dobrého k snědku, aby nemusel papat takové ošklivosti. Svůj slib jsem ale nedodržela. Večer mě začal podivně kousat kožíšek. Nestačila jsem se drbat, a to mám čtyři nohy. A pak přišlo to nejhorší. Táňa mi prohlédla kožíšek a oznámila mi, že mám blechy a že musím do vany. Vanu a místnost s ní spojenou nemám ráda. Koupelna, vana a voda jsou fuj, a aby nebylo trápení konec, rozbolelo mě bříško. SOKOLOVSKÝ KOKTEJL - 25 – DUBEN 2016

V pupíčku mě vrzalo tak nahlas, že ani nebylo slyšet moje pofňukávání. Táňa mi dala fujprášeček a poslala mě hajat do mého pelíšku, kde jsem zůstala dva dny a Táňa sama druhý den zanesla Zrzounkovi dobré papáníčko. Když jsem se uzdravila, šli jsme do parku. Těšila jsem se na Zrzounka, jak si zase báječně pohrabeme a poběháme, ale Zrzounek tam nebyl a nepotkala jsem ho ani další dny. Už jsem si začínala myslet, že na mě zapomněl, když jsem Zrzounka náhle uviděla. Šel vedle starší paní. Na první pohled jsem poznala, jak se můj kamarád změnil. Měl ostříhaný a učesaný kožíšek, pěkně kulaté bříško a taky nové jméno - Bobík. Vyprávěl mi, jak jednoho dne potkal v parku paní, která seděla na lavičce sama, a tak ji šel doprovodit domů a už u ní zůstal. Dívala jsem se za Bobíkem, jak odchází se svojí paní domů. Šli vedle sebe a byli oba šťastní. Paní už nikdy neseděla v parku na lavičce sama, měla svého Bobíka a Bobík měl jí. A tak to má na světě být, každý má k někomu patřit a nezáleží, jestli jsme pejsci nebo lidi. Jo, a od Bobíka jsem už blešky nikdy nedostala. Tak ahoj, dětičky a lidičky. Tak ahoj, pejsci a kočičky. Tak zase příště Táňa Gáliková

Začínající spisovatelé??? Oko Bylo jedno oko a to se pořád rozhlíželo po světě a stále někde cestovalo. Právě dneska je v Africe, včera bylo v Asii a předevčírem v Německu. Očičko má moc rádo kokosové mlíčko a moc ho překvapilo, že tohle mléko je jenom v kokosu. Všichni, kam přijelo, mu říkali Očičko a ptali se, jestli má rád vajíčko. Včera mi psalo, že se má dobře a že už brzy pojede domů do České republiky.

Nikolka Holečková a Lucka Pišínová, 3. B

Povídáme, komolíme, jedno písmenko užíváme… Barbora bila babku. Babka bila býka. Býk bil Bohuslava, Bohuslav bil bramboru. Brambora bila bratra Barbory, bratr Barbory bil bramboru. Deniska Odehnalová, 3. A

Samostatný Sam, seděl se sestrou sovou, slonem, sněhulákem. Sněhulák se sesypal. Slon si sedl. Sova se schovala. Sestra solila sesypaného sněhuláka sněhem. Slon smíchy sfoukl sníh.


Štěpánek Pauk, 3. A

S Ivem mezi PC hry God of War 3 Remastered

S Katkou mezi aplikace Ahoj! Dnes jsem si pro vás připravila aplikaci, kterou určitě někdo z vás zná nebo o ní už někdy slyšel.  Tak jdeme na to!

Cocoppa Zvlášť doporučeno, pokud… - Chcete, aby vaše app ikony byly roztomilejší. - Chcete více stylovou tapetu. - Chcete, abyste měli vaší oblíbenou postavu na ikoně nebo tapetě. - Chcete změnit své ikony na domácí zvířata nebo na něco, co máte rádi. Ikony a tapety jsou vyslány tvůrci z celého světa. Ujišťujeme Vás, že najdete ty, které se vám líbí! Katka Ebertová, 7. A

s Tomem na Madagaskar Je to ostrov ležící poblíž jihovýchodního pobřeží kontinentální Afriky a je součástí Afriky jako celku. Současně se Madagaskar nazývá ostrovní stát v Africe, který se rozkládá na území tohoto ostrova. Hlavní město: Antananarivo Rozloha: 587 041 km² Časové pásmo: +3 hodin Počet obyvatel: 20 653 556 Jazyk: francouzština (úřední), malgaština (úřední) Měna: Malgašský ariary Tak zase příště – Tomáš Kudla, 7. A

Už to bude 6 let od doby, co GoW 3 vyšlo na PS3. My jsme se na konci minulého roku dočkali její předělávky na PS4 a zde je moje recenze! Veškerá vylepšení jsou kosmetická. Např. vylepšené FHD textury, nasvětlení, ale také třeba to, že hrajete ve FHD na krásných 60fps! Vžijeme se do role poloboha Kratose, jenž se chce pomstít všem titánům Olympu tím, že je zabije. Nechci nijak spoilovat příběh, ale podíváme se na Olymp i do hlubin Tartarusu za Hadesem! Po cestě získáváme vylepšení nejen formou talentového stromu přímo na Kratose, ale i nové zbraně. Kdybych měl jmenovat, tak dýky nebo luk! Vylepšením samotného Kratose, resp. jeho dovedností patří různá komba! Důležitou součástí hry jsou bossové, kteří, ač ne všichni, jsou velice těžcí na poražení a musíte se naučit jejich pohyby/schéma útoků! Kdybych měl toto dílo shrnout, tak hra nebude podstatná pro běžného hráče, ale playstation nadšence nebo někoho kdo čeká na GoW 4, by mohl tento remaster nadchnout! Za mě 9/10! Ivo Teplý, 8. A

Zajímavosti: Madagaskar se vyznačuje hlavně svou nádhernou flórou, faunou - lemuři, plazi, ptáci. Z osmi druhů baobabů na světě je 6 druhů trvale se vyskytujících právě na Madagaskaru.

Soukromá rezervace Berenty leží u Fort Dauphin. Je to oblast trnité buše, kde žijí lemuři. Rezervaci tvoří část velké farmy, v níž se pěstuje sisal (pevná lehká lesklá vlákna z listů agáve). Dělají se tu i noční vycházky za lemury, u kempu je nedotčený pobřežní les, žije tu více než 100 druhů ptáků.

Anakao je obklopeno pláží s bílým pískem a tyrkysovou vodou, zelenou vegetací. Uvidíte tu barevně pomalované pirogy (malé loďky). Nachází se tu místa na potápění kolem blízkého ostrova Nosy Be - dávného místa pirátů.


.

Faunu a floru Madagaskaru znají mnozí z nás ze stejnojmenného filmu

Narodila se koťátka…

Na dubnovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Členové redakční rady: Miroslav Bouček, Barbora Boušková, Natálie Břenková, David Cába, Kateřina Ebertová, Anna Kosinová, Adéla Kratěnová, Tomáš Kudla, Thea Mačátová, Klára Melicherová, Noemi Nývltová, Ivo Teplý, Nikola Valentovičová Autoři dalších příspěvků: Veronika Bobková, čtvrťáci paní učitelky Škraňkové, Táňa Gáliková, Nikola Holečková, druháci paní uč. Chybové a paní uč. Půlkrábkové, Jana Jenišová, Marta Kodytková, Ivana Lašková, Jitka Macenauerová, Dana Maňasová, Denisa Odehnalová, Štěpán Pauk, páťáci, Lucie Pišínová, prvňáci paní uč. Pešinové a paní uč. Procházkové, sedmáci, šesťáci Finální podoba: Petra Andresová Před tiskem přečetla: Monika Škraňková Tisk zajistila: Jiřina Sirková

http://www.zs5.svitavy.cz/


Čtení o našem dění Čtení pro radost a pobavení Čtení od nás (pr)o vás

Recommend Documents