Ten náš digitální výkvět na rozcestí Za dva roky se toho v digitální technologii změní obvykle mnoho. Ovšem platí to především pro masou produkci určenou širokým vrstvám běžných uživatelů. V technologické špičce už k tak velkým změnám většinou nedochází. Může za to určitá dokonalost a dotaženost zařízení a jistě taktéž marketinkové strategie zúčastněných firem. Ve vzácných volných chvilkách (živím se fotografií, máme dvě malé děti a obojí mám rád) se snažím udržovat si povědomost o všech podstatných produktech nejvyšší profitřídy a dělám si tak relativně velký počet soukromých srovnání a testů. Pokud mám pocit, že se děje něco opravdu podstatného, překonám vrozenou lenost a začnu trápit Word. Vývoj v těchto sférách špičkové technologie v poslední době tak nějak neví kudy dál. DSLR od Nikonu neochotně zvětšují rozměr čipu, Canon už může zvyšovat jen rozlišení a tradiční datastěnové špičky dělají jen kosmetické úpravy na stávajících modelech uvedených na trh před dvěma a více lety. Dost mých kolegů oddaluje nákup nové techniky, protože není úplně tak jasno, kudy půjde vývoj. Vyvstávají otázky, zda budou datastěny konečně cenově dostupnější, zda Canon 1DS MarkIII se dotáhne kvalitou na datastěny, zda se Nikon dotáhne na Canon. Zda ještě vůbec brát vážně ,,kinofilmové‘‘čipy s koeficientem 1.3 až 1.6. A tu do toho konečně rok a půl po příslibu, vstoupí Mamiya s datastěnou za více než příznivou cenu. Nastala teda správná chvíle pro srovnávací test a grafomanii. Porovnával jsem vzájemně tyto fotoaparáty: 1. 2. 3. 4.
Hasselblad řady V s datastěnou Leaf Aptus 75 Mamiya 645 AFDII ZD Canon EOS 1DS MarkIII Canon EOS 1DS Mark II.
Používal jsem tyto objektivy: Carl Zeiss pro Hasselblad - 40, 60, 80, 120, 180 a 250 mm Mamiya AF - 35, 45, 55, 80 a 150 mm Canon EF řady L - 14, 24, 35, 50, 85, 135 a 200 mm Dále jsem používal: Počítače Apple G5, monitory Eizo CG21. Software byl používán Leaf Capture 11.02, Adobe Lightroom 1.4, PhaseOne C1 Pro ve verzích 3.78 a 4.01, a Photoshop CS3 Ve svém srovnání jsem se snažil zjistit: 1. nakolik je kvalitativně srovnatelný rozměrově větší čip Mamiye 645 AFDII ZD s menším čipem Canonu 1DS MarkIII při jejich stejném rozlišení 1
2. o kolik utekl Canon 1DS Mark III svému předchůdci Canonu 1DS Mark II a zda se přechod na vyšší číslíčko vyplatí 3. který s aparátů se kvalitou souboru více přiblíží mému etalonu digitální fotografie v podobě původního precizně seřízeného systému Hasselblad V a nejvyšší řady datastěn LEAF Aptus 75, které v tonálních přechodech v oblasti vyšších světel (tedy v oblasti, kde digitál na film ztrácí nejvíce) nemá dosud relevantní konkurenci. 4. zda je možné odhadnout budoucí vývoj digitálních fotoaparátů v této kategorii K testu obecně: Nemíním zde omílat technická data, najdete je kdekoli jinde, nejlépe na firemních webech. Spíše se chci zaměřit na kvalitu a použitelnost souborů, ergonomii, spolehlivost a servis. Rád bych podotkl, že pro mne osobně není rozlišení nejdůležitější vlastnost a z toho vyplývá, že občas porovnávám systémy, které mají tento parametr odlišný. Ono pokud požadujeme určitou velikost výstupu, např. 60x90cm pro tisk, pak stejně i největší nativní soubory z 39Mpx datastěn přepočítáváme. Už jsem se ve své praxi mnohokrát setkal s faktem, že menší, ale kvalitnější, výchozí soubor dal lepší výsledek, než jeho rozlišením favorizovaný soupeř.
Hasselblad 555ELD v alternaci 501CM + LEAF Aptus 75 Stěna Soubory z datastěny Leaf Aptus 75 vynikají přesně definovanými barvami, obrovským dynamickým rozsahem při jakémkoli typu osvětlení (tedy bez vlivu barevné teploty světla na dynamický rozsah, jako u většiny konkurence) a dokonalým podáním tonálních přechodů v nejvyšších světlech (to má zásadní vliv na zobrazení prostoru a uctění materiálu fotografované rekvizity). Datastěna má veliký dotykový displej, takže se dobře ovládá a při náhledu 1:1 je zcela jednoznačné, zda jste ostří nebo nikoli. Lze v pohodě fungovat do 400 ASA. Nastavit jde do 800 ASA, ale to už je spíše letákový údaj. Soubory jsou mimořádně odolné při přepočtu na vyšší rozlišení. Při použití fractalového přepočtu, rozhodně narazíte spíše na formátové možnosti tiskáren. Nativně je to A2 a při přepočtu na A0, ještě není znát žádný úbytek kvality. Nejvíce jsem zatím tiskl 6x2.5 m a při pozorovací vzdálenosti 2 m tisk stále ještě ani zdaleka neurážel. Objektivy Firmě Zeiss se v druhé polovině minulého století dařilo produkovat jen velmi obtížně překonatelná skla. Je to s podivem, ale v naprosté většině odsunou, při použití s datastěnou, současné ,,velkoformátové‘ digitální Schneidery a Rodenstocky na druhou kolej. Ne že by se u Zeissů povedla všechna skla 2
napoprvé, některé objektivy firma pravidelně přepočítávala s každou novou generací. Pro základní orientaci zde uvedu zkrácené výsledky jiného testu, kdy jsem měl možnost podrobně přezkoušet takřka všechny ozávěrkovaná skla co se na Hasselblad kdy dělala. Carl Zeiss v průběhu let dělal čtyři základní generace objektivů pro Hasselblad, pokud nepočítám amatérskou řadu CB a sběratelskosnobskou ZV. 1. 2. 3. 4.
řada C od roku 1957 byla stříbrná řada C od roku 1971 byla vícenásobně ovrstvena a byla černá řada CF od roku 1982 – možnost stálého otevření závěrky pro řadu 2000 řada CFE a CFi od roku 1999 – elektrické kontakty pro řadu 200
Zde je mé doporučení, jaká generace u konkrétního ohniska už je ta správná:
Zeiss F-Distagon 3.5/30 (fisheye) - stačí řada CF Zeiss Distagon 4.0/40 – je nutná nejnovější CFE IF – je velmi drahá, ale ostatní jsou o dost horší Zeiss Distagon 4.0/50 – je vhodná nejnovější CFi, CF je použitelná Zeiss Distagon 3.5/60 – stačí černá řada C Zeiss Planar 2.8/80 – stačí řada CF Zeiss Planar 3.5/100 – stačí černá řada C Zeiss Makro-Planar 4.0/120 – stačí řada CF Zeiss Sonnar 4.0/150 – je vhodná nejnovější řada CFi, CF je použitelná Zeiss Sonnar 4.0/180 – stačí řada CF, pozor CFE je při plné díře náchylná k reflexům, od 5.6 je naopak brilantnější Zeiss Sonnar 5.6/250 – je nutná nejnovější řada CFi, cokoli jiného je o mnoho horší, i tak se vyplatí investovat do SuperAchromátů. Zeiss Sonnar 5.6/250 SuperAchromat – je vhodná nejnovější řada CFE, CF je použitelná Zeiss CFE Tele-Superachromat 5.6/350 – je nutná nejnovější řada CFE (jiná se nedělala) Zeiss Tele-ApoTessar 8.0/500 – je nutná řada CF (CFE se už nedělala), řada C je nepoužitelná Obecně lze říci, že nejnovější řada CFE a CFi je opticky o fousek lepší, zejména kvůli dokonalejšímu černění uvnitř tubusu. Výjimku tvoří CFE 180mm, kde na plnou díru, dochází v protisvětlech k rozptylu světla a snížení kontrastu, za což vděčí neřešené konstrukční chybě právě v začernění tubusu. Mechanicky byla pak bezkonkurenční řada CF. Tyto objektivy dávají spolu s LEAF Aptus 75, naprosto dokonalý výsledek. Ale zrovna tak dobře se potkávají s filmem a samozřejmě i s datastěnama od konkurence. Osobně jsem zkoušel PhaseOne 45 a Sinar eMotion 75.
3
Tělo Vysoce hodnotím objektivy a datastěnu, ale již méně ideální mi přijdou těla Hasselblad řady V. On Viktor Hasselblad byl levák a foťáky si dělal původně pro sebe. Takovou diskriminaci ,,pravicové‘‘ většiny jsem u jiné značky opravdu nezažil. Hasselblad se pravákovi drží dost podivně a ruce si překážejí. Je třeba si zvykat, ale na druhou stranu – na legendu si člověk zvykne rád. Výborný je Hasselblad na stativu. A ten stačí i poměrně lehký, neboť komora je při expozici opravdu extrémě klidná. Řada 500 samozřejmě postrádá jakékoli jiné, než plně manuální ovládání. Vyhlášenou spolehlivost klasické V řady nepotvrdím. Četnost závad mého systému je minimálně jedna porucha ročně a to mám vše coby první majitel. Podotýkám, že toto není můj jediný aparát a u všech ostatních je četnost poruch méně než jedna za pět let. Extrémem pak je AP 67, který v době, kdy jsem s nim protáčel cca 100 filmů týdně, vydržel bez poruch 9 let. Přes tyto uvedené stesky musím říci, že tělo je velmi lehké, krásně provedené a je na něm vidět, že ho vymýšlela osobnost s jasnými názory, na to, co je fotografovi třeba. U starších modelů se při výrobě dbalo daleko důkladněji na výrobní tolerance (tj. když ještě žil Viktor a poté jakž takž do roku výroby 1998) a zmíněné závady se nevyskytovaly. Taktéž je třeba říci, že v době kdy v Čechách tuto techniku servisovali pánové Doležal a Kaucký, těla, závěrky a kazety fungovaly tak nějak
samozřejmě. Software Je možné si vybrat, zda budete používat Leaf Capture 11.02 nebo Adobe Lightroom 1.4. Leaf má vynikající doostření, rozhodně o dost předčí podobné snahy v Photoshopu. Podobně je to se saturací. Celkově je převod do TIF snad nejdokonalejší jaký znám. Má však vysoké nároky na přesnost expozice. O intuitivním ovládání bych v tomto případě raději pomlčel. Nicméně oproti předchozím verzím je nyní velmi stabilní, svižný a po určitém zácviku, nikterak nepřekáží. Lightroom je cosi zcela jiného. Sice nemá tak dokonalý převod a rovněž ostrost je jen o trochu lepší než při převodu ve Photoshopu, ale zato je intuitivní a v dobrém smyslu inspirativní. Pokud má být výsledek řemeslně dokonalý, převádím v Leafu, pokud to má mít spíš emotivní záležitost, jdu do Lightroomu. Nezmiňuji, coby vážnou alternativu, převod pomocí Photoshopu. Je to spíše náhradní řešení pro PCčkáře, kvalitou připomínající staré diapozitvní filmy od Fomy. Dále pak varuji před používáním, neřkuli nákupem Aperture od Apple. Ten má převod přímo odstrašující.
Shrnutí Pro výborné objektivy 4
excelentní datastěna velmi pružný servis Leaf Proti pro praváka neergonomické tělo překvapivě poruchové tělo i závěrky v objektivech nekvalitní servis Hasselbladu v Čechách Závěr Do ateliéru i exteriéru, opravdu výborné. Datastěna Leaf Aptus 75 systém Hasselblad nikterak neztěžkopádní, ani neomezí. Dělal jsem s tím v třicetistupňových mrazech, ve vedrech, ve vlhku, v prachu a v ateliéru. Všude v pohodě. Samozřejmě, že systém je zcela nevhodný na reportáž. Je to poklidný střední formát. V kvalitě souboru bude tuto sestavu stíhat máloco. Uživatel Fotograf, který nemá rád kompromisy. Musí ovšem respektovat řemeslo, protože zde neexistuje žádná automatika a to ani v software. Uživatel musí také rozdýchnout cenu. Tomu většinou pomůže úvěr a přehodnocení nutných důvodů ke koupi nového vozu vyšší třídy, případně domu (dle plánovaného rozsahu příslušenství).
Mamiya 645 AFDII ZD Stěna Na tento aparát se čekalo dlouho. Moc dlouho. Jeho souputníka Mamiyu ZD jsem testoval již před dvěma lety. Samozřejmě mne velmi zajímalo, jak se bude podařený čip Dalsa chovat v kazetě. Chová se stejně jako v těle původní ZD. Tedy velmi dokonale k obrazovému souboru, ale za předpokladu nastavení citlivosti do 100ASA a při zpracování v Adobe Lightroom. Pokud si toto splníme, potom dostáváme kvalitní soubory, které mají bezproblémové barevné podání (osvědčilo se mi vyvažovat na šedou už při focení – není to stejné jako dodatečné kliknutí na šedou v Lightroomu) a dobrou ostrost. Dynamický rozsah je stejný s Leaf, ale jen při 50 ASA. Na 100 ASA už je Leaf vpředu. Šum má Mamiya obecně větší než Leaf, nebo se alespoň svou strukturou výrazněji projevuje. Tonální přechod v nejvyšších světlech je při 50 a 100ASA s Leaf srovnatelný. Dispej má malý. To bych však nutně neviděl jako špatné. Osobně displej na digitálu používám dost střídmě a především na kontrolu histogramu a občas ostrosti. Na histogram by mi stačil dispej ještě menší a černobílý a pro kontrolu ostrosti je podstatné co je vidět při maximálním zvětšení. A zde je, po chvilce zácviku, vidět jasně, že jste nebo nejste ostří.
5
Mamiya trpí jedním opravdu nepříjemným jevem. Má velmi pomalé listování již nafocenými soubory a dlouho trvá i jejich zvětšování. Čekací doba 3 až 6 sec je zde normální a především nepraktická. Objektivy Objektivy bych hodnotil jako vynikající. Měl jsem k dispozici originál Mamiya adapter na Hasselblad, takže jsem je přímo srovnával s etalony od Zeisse. A musím říci, že obstály opravdu se ctí. Jednoznačně lepší byl jen Distagon 40mm, který ve srovnání s Mamiyou 35mm exceloval. Nicméně je to jeden z nejlepších současných objektivů vůbec a především se u nás prodává za cca 230.000 Kč, kdežto 35 mm od Mamiya je za 26.000 Kč. Ono podobné cenové rozdíly jsou i u ostatních ohnisek, ale je příjemné, že už tam nejsou zásadní rozdíly v kvalitě. Konkrétně mezi záklaďákama není rozdíl takřka žádný a v případě Mamiya 150 versus Zeiss 180 je rozdíl minimální a to spíše v tom, že teleobjektivy od Zeisse jsou nejostřejší na plnou díru a špičkovou ostrost drží do 11, tak Mamiya kreslí nejlépe na 8 a naopak na 16 je Mamiya zase ostřejší než Zeiss. Mamiya 55mm byla dokonce ostřejší než Distagon 60mm. Jedině Mamiya 45mm se mi jako jediná nelíbila a nebylo to poprvé. Ke sklům ještě tolik, že AF je sice pomalejší, než u špičkových ,,kinofilmových‘‘ DSLR, zato je nebývale přesné. Pokud opakovaně zaostříte odcloněný objektiv na stejné místo, zaostří vždy zcela správně. Pokud Vám toto přijede jako samozřejmost, zkuste si to se svým fotoaparátem a poslední snímek zaostřete ručně. Soubory si potom prohlídněte na počítači a jděte zapít žal. Pokud si objekt vyberete na nekonečnu, tak tato zkouška bývá jen pro otrlé. Já jsem s AF u Mamiye neměl žádný problém, pravda nesnažil jsem se tento středoformát naučit reportáž. Na trhu je dostatek k tomu určených aparátů. Tělo Tělo Mamiye je opravdu podařená záležitost. Na rozdíl od Hasselbladu jde dokonale do ruky a jeho váha a vyvážení mi vyhovuje. Pokud je foťák moc lehký, vždy musím více bojovat z jeho rozhýbáním během expozice. Lehké aparáty z tohoto důvodu přímo nesnáším. Jsou také, myslím, určeny spíše těm, pro které je privilegovaná jiná činnost, než focení. Jsem zvyklý chodit v krajině s více než 20kg techniky včetně neošizeného stativu a sám mám přes 100 kg. Mám prostě ke hmotnosti trochu jiný vztah. Zpátky k tělu aparátu. Má dokonalé vybavení, zcela srovnatelné s Canony i Nikony, což u středního formátu potěší. Vše je kde má být. Závěrka i zrcadlo mají dokonalý chod. Na stativu je, přestože má štěrbinovou závěrku, ještě klidnější než Hasselblad. Mamiye servisuje v Čechách pan Kocián, což je pro mne dostatečná záruka. Software Lze použít jen a pouze Lightroome. ,,Kvality“ Photoshopího převodu jsem již zmiňoval a převod ve firemním software je totální deziluze. Výsledek je spíše
6
na úrovni průměrných kompaktů. Pokud použijeme Lightroom je to naopak radost a kvalita. Jsem zvědav zda PhaseOne, poté co si vypůjčil tělo AFDIII za své, třeba na revanš neposkytne možnost zpracovávat soubory se ZD ve svém software. Považuji ho za vynikající a myslím, že nejsem sám. Shrnutí Pro výborné objektivy dokonalé tělo velmi přesný AF tovární redukce pro objektivy Hasselblad řady V cena/výkon Proti kvality datastěny ZD nedosahují kvalit datastěn Leaf Aptus pomalé listování v již nafocených souborech Závěr Asi nejlepší středoformátové tělo na trhu, plně srovnatelný je jen Hasselblad řady H, který však v mých očích Haselbladisty přeci jen poněkud sráží fakt, že optika dle mých testů (s výjimkou velmi podařeného základního objektivu) nedosahuje kvalit řady V. Není bez zajímavosti, že s firmou Zeiss tyto H objektivy nemají již nic společného. K Mamiye se nabízí řada velmi kvalitních, cenově dostupných objektivů. Snad s výjimkou 45 mm, která mne neuspokojila, jsem nenašel opticky slabé místo a to jsem srovnával se špičkovými Zeissy řady V. U datastěny bych neváhal označit špičkovou kvalitu souboru, ovšem s omezením citlivosti do 100 ASA. Uživatel Fotograf, který fotí především ,,středoformátové‘‘ motivy, ať už v atelieru, nebo v exteriéru a není spokojen s kvalitou nejlepších ,,kinofilmových‘‘ DSLR. Nemůže ovšem počítat, že s tímto aparátem odfotí reportáž na vysokou citlivost. Tedy ateliérový fotograf, krajinář, fotograf architektury a interiérů, modní fotograf. To jsou aspiranti na tento aparát. TIP 1 Pokud bych vybavoval svůj ateliér znovu, pořídil bych si právě Mamiyu 645 AFD II s objektivy. Datastěnu bych s dovolením koupil od Leaf, je prostě lepší i když o hodně dražší než ZD od Mamiye. Tato kombinace by mi přinesla srovnatelnou kvalitu s Hasselbladem a ušetřila několik set tisíc korun na výdajích. Měl bych systém s dobrou prognózou do budoucna a kvalitním servisem v Čechách. 7
TIP 2 Majitelé starších Hasselbladů, kteří vlastní několik Zeiss objektivů a ještě nedigitalizovali, by měli zpozornět. Mamiya 645 AFD II s datastěnou ZD a s adaptérem na objektivy Hasselblad řady V má tak příznivou cenu, že se její případný nákup výrazně vyplácí oproti nákupu klasických Hasselbladích datastěn. Kvalitativně je Mamiya ZD lepší než jakýkoli Imacon (i než ten, na kterém už je nějaký pátek nápis Hasselblad) a jde říci, že ji překonávají jen cca 2x a více dražší, modely. Konkrétně Sinar Emotion 75V, PhaseOne P45, a Leaf Aptus 22, 65 a 75. Navíc pokud se vyskytne potřeba AF skel, je kam sáhnout a objektivy od Mamiya stojí většinou do 30.000 Kč.
Canon 1DS Mark III Docela mne zajímalo, jak se Canon vypořádá s vývojem své vlajkové lodi. Léta používám 1DS MKII a dobře znám jeho světlé i stinné stránky. Na první pohled mi přišlo, že Canon pokročil, tak nějak nenápadně a na první pohled ani ne příliš mnoho. Ovšem jakmile jsem s tím začal fotit, pochopil jsem svou naivitu. Ono je to zlepšené kam šáhnu a přitom to zůstává v linii řady EOS 1. Čip Začnu obrazovou kvalitou – ta je opravdu silně zvýšena. Domnívám se, že za to může daleko více oněch 14bitů na barvu, než těch 5MPx navíc. Přechody ve světlech jsou rozhodně srovnatelné s Mamiyou 645 AFD II ZD a vcelku se blíží vjemu s datastěny Leaf Aptus 75. Šum je na 100ASA větší než u Leaf Aptus a přibližně stejný s Mamiya ZD, nad 200 ASA je Canon převálcuje a je docela v pohodě použitelný i na 1600ASA. Ostrost je menší než u datastěn, ale ne o mnoho a jde to bez problémů doostřit ve Photoshopu. Barevné podání je s datastěnama srovnatelné. Takže pokud je nastaveno 100ASA, máme nasazené pevné eLko a zkusíme udělat ateliérovou fotografii pomocí zábleskového zařízení, pak při sofistikovaném zpracování bude výsledek velmi blízký výsledku z Mamiye a Leaf je výrazně lepší jen v ostrosti. Situace se trochu mění v krajině, kde je u Canonu znát větší náchylnost ke ztrátě dynamiky, při dominanci modrého světla (projevuje se to od cca 7.500 K). Takže zde mají datastěny stále navrch. Nicméně tento rozdíl není až tak markantní jakou u předchůdce MKII, který jsem v krajině používal pouze se sadou konverzních fitrů. Canon EOS 1DS Mark III tedy poskytl velmi dobrý a pro mne neočekávaný výsledek. Objektivy Nemohu potvrdit, že je nutné přepočítat všechny skla od Canonu, jak občas čítám na netu. Podobné obavy byly už při přechodu z 1DS na 1DS Mark II 8
a ukázalo se, že, nebyly oprávněné. Naopak starší typ měl problém s daleko větším počtem objektivů, než následovník. Zde je to tak, že kvalitní eLko prostě obstojí. Zkoušel jsem 14, 24, 35, 50, 85,135 a 200mm. V případě 14 a 85mm šlo o starší verze. Samozřejmě, že 14mm měla problémy v krajích při jakékoli cloně, ale ty měla i na MarkII. Starší 85, neměla žádné problémy. Stejně jako ostatní testované objektivy. Optika fungovala zkrátka dobře. AF ostření opravdu výrazně pomohla korekce zaostřené vzdálenosti pro konkrétní objektiv. I tak to je především rychlé, než úplně přesné, ovšem na rozdíl od Mark II bezpečně použitelné. Přesně zaostřit to jde ovšem opět jen manuálem. Tělo Tělo je stejně jako jeho předchůdci normálním způsobem nerozbitné. Ovládání silně zpřehlednilo a přestal jsem si lámat prsty dvojhmatama. Trochu to v převzalo ovládání z nižších modelů, což bych ovšem hodnotil jednoznačně kladně. Prach na snímcích jsem neměl, tak to čištění asi i k něčemu je. Chce to zkoušet delší čas, pak se uvidí. Do ruky jde komora dobře, její universálnost je dech vyrážející. Na stativu s předsklopeným zrcadlem je zcela bez otřesů. Servis v AWH je vcelku bezproblémový a hlavně je ho velmi málokdy zapotřebí. Software Používal jsem PhaseOne C1 ve verzi 4.01 a Lightroom 1.4, v obou převodnících je výsledek vcelku bezproblémový, Phase je ostřejší a Lightroom zase ovladatelnější. Převodník od Canonu jsem neměl nervy testovat, ale kolega mne přesvědčoval, že je už kvalitní. Tak až budu mít v duši harmonii a volný týden, nainstaluji si ho. Shrnutí Pro odfotí vše a výborně silně zlepšené přechody ve světlech zlepšené ovládání celková robustnost konstrukce umožňuje nasazení v prostředí o kterém se datastěnám ani nezdá v žádném aspektu nezdržuje Proti ostrost nedosahuje úrovně špičkových datastěn AF stále neostří zcela bez chyb (toto ovšem odchytí tak 2% uživatelů)
9
Závěr Canonu se povedlo, to co před lety s MKII. Tedy to, že bude zle zatápět průměrným datastěnám. Ty opravdu špičkové o kousek nedotáhne. Velmi úctyhodný výkon. Uživatel Prakticky kdokoli. Není ve fotografii obor, kde by tento přístroj propadl, ale je pravda, že v některých je špičková datastěna lepší. Na druhou stranu jsou oblasti, kde se mu žádná z datastěn ani nepřiblíží. Bravurně zvládá, reportáž, modní fotografii, focení na vysokou citlivost a nasazení v tvrdých podmínkách. Je výborný i v krajině a překvapivě v ateliérové fotografii, kde jsem jeho předchůdce bral spíše jako znouzectnost, když na datastěnu není. Ovšem v posledních dvou případech je použití datastěny o dost vhodnější. Takže jaké mám odpovědi na své otázky 1. Velký čip v Mamiye 645AFDII ZD má oproti rozměrově menšímu čipu v Canonu 1DS MarkIII výhodu především v o lepším podání tonálních přechodů v oblasti světel a větším dynamickém rozsahu především při stávajícím světle (kupříkladu při dominanci modré v krajině). To celé platí do 100 ASA, pak je naopak lepší Canon, protože rostoucí šum znepoužitelní soubory z Mamiye. 2. Canon 1DS Mark III je podstatně lepší aparát, než 1DS MarkII. A to ve všech svých vlastnostech. Obrazová kvalita stoupla díky 14 Bit zpracování o tolik, že bych obnovu techniky doporučil, i kdyby rozlišení zůstalo stejné. 3. Upřímě řečeno zatím se Hasselbladu v kombinaci s Leaf Aptus 75, nepřiblížilo nic, ale Canon 1DS Mark III se výrazně přiblížil datastěně Mamiya ZD a bezpečně se vzdálil starší generaci průměrných datastěn. 4. Domnívám se, že vývoj půjde zvětšováním čipů na datastěnách, postupně na 6x4.5, 6x6 a více. ,,Kinofilmové‘‘ DSLR samozřejmě budou zvyšovat už jen rozlišení. Myslím, že brzy tu bude zcela jednoznačná analogie kinofilmu a středního formátu jako před 20 lety. To je pro zorientování, co si zakoupit docela dobrá situace. Kdo je akčnější koupí si ,,kino‘‘a nebude ho již omezovat rozlišení, ani nedokonalé tonální přechody, kdo je spíše středoformátový, půjde si také svou cestou a bude si užívat kvality. Většina profesionálních fotografů se stejně nakonec koupí oboje.
10
