16-17_24Tema_SABLONA_TR 31.5.12 12:15 Stránka 16
TEMA
Cit pana Tomáše pro sníh Napsat o autorovi, že barvitě líčí krásy bílých plání, může vypadat jako stylistická barvoslepost. Presto to vystihuje novou knihu Tomáše Sniegoně Tváří v tvář Severu vydanou v květnu v Radioservisu asi nejlépe: fejetony v ní jsou barvité, čtivé, mají cit pro detail a sálá z nich zvídavost a zájem o chladné severní končiny. Ostatně - může vůbec psát o něčem jiném než o severu člověk, jehož příjmení evokuje sníh?
Čteme-li severské fejetony Tomáše Sniegoně, dlouholetého spolupra covníka Českého rozhlasu, a sou časně jezdíme prstem po mapě, začíná se naše cesta na Spicberkách, pokračuje do Grónska, na norské Lofoty, za švédskými mofieplavci a do švédského vnitrozemí, do Dánska, Laponska, na Faerské ostrovy, Island a Shetlandské ost rovy. Jenže proč zůstávat jen na severní polokouli, když sníh a led jsou i na té jižní? A tak se čtenáři s autorem nalodí na norskou loď Fram a plují k břehům Antarktidy. Míjejí při tom Falklandské ostrovy a ostrov Jižní Georgie. I poblíž jižní točny jsou však patrné stopy sevefianů, ať se jedná o polárníky, nebo velrybáře. Na každé zastávce čeká příběh nebo alespoň několik po střehů rozvinutých jako červený ko berec na uvítanou, aby se čtenář cítil v té dálavě trochu jako doma.
CHLADNÁ KRÁSA Takový koberec na studené sever ské půdě přitom mnohdy znamená víc než doušek z pověstné placatky na zahřátí. Ano, severské kraji ny jsou krásné, i lidé jsou tu krás ní a způsob, jak je obojí, krajina i lidé, spravováno, příkladné. Sou časně vše může na návštěvníka působit až příliš dokonale, dost odtažitě a zatraceně chladně. V Dánsku nebo Norsku není na příklad úplně běžné pouštět se do řeči s lidmi na ulici nebo v kavárně. To je ale základ reportérské práce! Pokud k hovoru na severu přece jen dojde, je potřeba respektovat větší osobní odstup, než jaký je ob vyklý ve střední Evropě. Můj osobní rekord, co se týče metrů, o něž je třeba při rozhovoru poodstoupit, padl nedávno, když jsem natáčela rozhovor s profesorem ekonomie na Stockholmské univerzitě. Ještě že mám dobrý mikrofon, protože pan profesor mě vykázal přes půl místnosti před sebe na gauč, za tímco sám seděl u stolu na kance lářské židli, která umožňovala hlu boký záklon. Odhaduji, že mezi ná mi zel osobní prostor o délce tři až čtyři metry. V Norsku toto ilustruje vtip o rozdílu mezi introvertním a extrovertním Norem: když mluvíte s introvertem, celou dobu se dívá na špičky svých bot. Extrovert se dívá na špičky těch vašich. Z toho plyne, že líčení ze seve ru, kde vystupují a celkem bez ostychu mluví lidé, které autor předtím neznal, je potřeba patřič ně ocenit. I Sniegoňovy fejetony o politice nebo historii jsou empa-
■A...
s tra n a
16
tr
Nakažlivá poetika so uo stroví Lofoty
Kniha Tomáše Sniegoně Tváří v tvář Severu je v červnu k dostání za zvýhodněnou cenu 1 9 9 K č v Reprezentační prodejně CRo, Vinohradská 12, Praha 2
tické a vřelé. Jak píše hned v úvo du, jeho návod na použití života (do nějž lze zajisté zahrnout i psa ní reportáží a fejetonů) se již mno ho let skládá ze tří bodů: „Globální pojetí, pozitivní nadhled a lidový přístup.“ Takový program rozmrazí leckteré neosobní a odtažité téma.
JAK O SKANDINÁVII PSÁT Domnívám se, že dnes může čes ký novinář či česká novinářka re
24/2012
ferovat o Skandinávii nebo šířeji o takzvaném severu třemi základ ními způsoby: za prvé jako o exo tickém prostoru ledu a sněhu (ne bo alespoň s chladnějším poča sím) a o zvláštnostech tamějších lidí, zvířat a rostlin. Za druhé jako 0 ideálním koutu světa, kde mno ho věcí funguje hladce, ne-li přímo modelově. Lidé jsou tu vzdělaní a přemýšliví, ochotní věci neustá le zlepšovat a zastávají otevřený (ve smyslu transparentní) přístup k informacím. Psát takto o severu často znamená zobecňovat a be tonovat stereotypy, ale jako pří klad a inspirace k dobré praxi pro ne příliš dobře spravované země a komunity to slouží dobře. Za tře tí jako o prostoru, který má, stej ně jako všechny ostatní země na světě, svá výsluní a své stíny a kde se společnost skládá z lidí z masa a kostí, tedy dobrých 1zlých. To, že tito lidé občas řeší problémy, které by bylo možné zvenčí označit jako zhýčkané, ne znamená, že pro ně nejsou vý znamné. Při takovém způsobu re ferování je důležité oprostit se o nutkání srovnávat s prostorem mimo sever. Většina fejetonů Tomáše Snie goně podle tohoto dělení náleží do kategorie jedna. Současně se jed ná o ty nejvíc nadčasové. Do kate gorie dvě patří hlavně postřehy ze
Svédska a Norska. Do kategorie tři, která je nejvíce poplatná době, můžeme zařadit fejetony o součas ném Grónsku nebo o temných si lách ve švédské společnosti. Referovat o stinných stránkách Skandinávie není v Česku příliš obvyklé. Vyslovím tu další svoji hy potézu: aktuální problémy ve Skandinávii jsou buďto velmi po dobné jako v dalších evropských státech (například problémy s ne zaměstnaností mladých, potíže s integrací cizinců, silné naciona listické tendence, překotný industriální rozvoj v Grónsku), jen se týkají mnohem méně lidí, kteří na víc žijí na okraji Evropy. Nebo jsou takzvaně luxusní. Za takové pova žuji například nekonečné debaty o dalším vylepšování rovnopráv nosti mezi pohlavími pomocí sil ných argumentů (muži a ženy si přitom ve Skandinávii jsou - para frází George Orwella - jedni z nej rovnějších na světě) nebo některé pseudoproblémy pokrokového skandinávského školství. Anebo postřeh, který mi z Oslo rozhořče ně telefonoval dánský známý: z norských novin křičel před ča sem palcový titulek „Nedostatek parkovacích míst v Oslo!“. Již v prvním odstavci se přitom ukáza lo, že norské rodiny a obyvatelé Oslo nemají kde parkovat... svá druhá a třetí auta.
16-17_24Tema_SABLONA_TR 31.5.12 12:15 Stránka 17
TEMA
Jed e n z isla n d skfch vodopádů
Staré sk a ln í kresby v Altě
Replika lodi Gotheborg při návratu z ú sp ě šn é plavby
NORDOMANIE
pozitivní obraz Skandinávie (jakožto menší části severu) panuje již od šedesátých let 20. století. V rozvolněnějších poměrech druhé půlky šedesátých let se totiž přeložilo mnoho děl skandinávské literatury z období od třicátých let do součas nosti. Texty to byly čtivé a kvalitní a dovolovaly čtenářům unikat do krásné severské krajiny a ke spo lečnosti dbající na solidaritu a spra vedlnost. Ani v šedesátých letech však nebyla Skandinávie pro Čechy metaforicky Amerikou, která čekala na své objevení. Ve třicátých le tech, těsně předtím, než vypukla druhá světová válka, zuřila v Česko slovensku nordománie. Severské romány se překládaly jako o závod (jen švédských vyšlo v této dekádě sto sedmdesát), přímo ze sever ských jazyků, nikoli již přes němči nu. V tomto období, konkrétně v ro ce 1936, vydává Karel Čapek svoji Cestu na sever, která je od té doby
referenčním bodem pro všechny ce stovatele tímto směrem.
slovenským Židům a emigrantům po roce 1948, respektive 1968.
MY A ONI, ONI A MY
LÁSKA
Pozoruhodně ani Československo ve třicátých letech sever neobjevilo. Zájem o tamější literaturu (ta je to tiž vstupní branou, skrze niž Češi a Slováci tuto část Evropy poznáva jí) je mnohem starší. Sahá až do sedmdesátých let 19. století. Tehdy se do češtiny začala ve větší míře překládat díla současné evropské literatury. Skomírající mateřštině měla v těle rozproudit druhou mízu. Vedle děl anglických, německých a francouzských se tedy překládala i díla severská. Severská literatura v posledních třech dekádách 19. století prožívala své zlaté obdo bí. V Dánsku tvořil J. P. Jacobsen, v Norsku Henrik Ibsen a Bjornstjerne Bjornson, ve Svédsku August Strindberg, abychom jmenovali ty úplně nejznámější. Do češtiny byla jejich díla převáděna poměrně rych le, což umožnilo napojit se na ak tuální situaci na vzdáleném seve ru. První vlna severské mánie za sáhla české země tedy již ke konci 19. století. Kontakty mezi českým a skandinávským prostorem jsou ale ještě starší. Můžeme jmenovat kuriozity typu Univerzity Karlovy, kam ve středověku jezdili studovat švédští studenti, protože to měli blíž než do Boloně či Paříže. Nemů žeme opomenout ani Seveřany pů sobící na dvoře císaře Rudolfa II, jako byl například Tycho Brahe. Tři cetiletá válka, která vypukla dvě de kády po jeho smrti, do českých ze mí přivedla švédská vojska. Jejich zásah do krajiny a životů lidí byl ne smazatelný. Jejich kořist kulturních artefaktů značná. Ve švédském vý kladu dějin jsou samozřejmě chápá ny jako bohatství spojené s rozma chem švédské říše. Musíme ale ta ké připomenout azyl, který zejména Švédsko nabízelo politicky či nábo žensky nepohodlným jedincům z české kotliny jako například Janu Amosi Komenskému nebo česko
I když se tedy středoevropský a se verský prostor stýkaly a potýkaly vždy, intenzita byla kolísavá a totéž lze říct o náklonnosti. Neplatí totiž, že česká, případně českosloven ská láska ke Skandinávii a severu je stejnou měrou opětovaná. A pla tí to dnes, stejně jako to platilo před sto dvaceti lety. Tehdy, v roce 1892, totiž do Prahy zavítal dánský literární kritik Georg Brandes. Ve své době byl celoevropsky známý a uznávaný, spisovatelé z celé Ev ropy mu zasílali svá díla a s lehkou obavou očekávali jeho hodnocení. V Praze se Brandes setkal jak s českou, tak s německou radikál ní mládeží, ovšem neobyčejný do jem udělal zejména na básníka Ja roslava Vrchlického. Ten vedle něj seděl u stolu při takzvaném Večeru Brandesově na Žofíně a kritikův proslov o boji malých národů proti velkým uzurpátorům ho ohromil tak, že si okamžitě na ubrousek poznamenal črtu jedné ze svých básní. Ve sbírce Bodláčí z Parnasu nese název Jiřímu Brandesovi a dnes bychom ji nejpřiléhavěji vy stihli jako poměrně patetickou. Při padá mi vtipné, že když si popis té to cesty a onoho večera na Žofíně najdeme v Brandesově deníku, zjis tíme, že kritik rozhodně neměl svůj proslov předem pečlivě vypilovaný, jednalo se spíš o chvilkovou impro vizaci. A Praha dánského kritika ta ké moc neokouzlila. Připadala mu šedá a lidé zamlklí. Na jednostran né náklonnosti a platonické lásce pochopitelně není nic špatného. Podle mě je ale důležité čas od ča su této jednostrannosti pohlédnout tváří v tvář. Nebo si připomenout, že na povrch dokonalá Skandinávie je ve skutečnosti mnohem barev nější, různorodější a složitější. I proto je zajímavé knihou Tomáše Sniegoně zalistovat.
Z pohledu aktuálního zpravodajství a publicistiky je tak Skandinávie za jímavá zřejmě jen tehdy, pokud se stane opravdu necekaná událost ja ko například otištění karikatur pro roka Mohameda v roce 2005 v dánském deníku Jyllands-Posten nebo tragické události na norském ostrově Utoya v létě 2011. Jinak každodenní politický, společenský nebo kulturní život editory zahranič ních médií příliš neuchvacuje. Novináři-nordisté se proto raději věnují dlouhodobějším fenoménům a nad časovým tématům. V nich už hrany kritiky bývají značně otupeny, anebo tu dochází ke smířlivé katarzi. Tím to nehoruji pro jakousi přísnost a kritičnost vůči Skandinávii. Jen mě ten dlouhodobě pozitivní obraz severu zajímá. Odkud se vzal? A je pravdivý? Jak mi vysvětlila Dagmar Hartlová, nordistka z FF UK a pře kladatelka, v Česku tento navýsost
Se v e rn í m ys v Norsku, který vlastně n e n í nejsevernějším výběžkem Evropy
■ A ■ ■ ■ s tra n a 17 t r 24/2012
■ Daniela Vrbová, redaktorka CRo 6
iN
I;
2012 I P R IB E H Y Z C E S T
LETOS VYŠLO Čína: Střípky z jižního Podnebesí la n Karlach Gasset, 2012 188 stran, obrozouý doprovod, m apky
Cestopis s prvky bedekru. Mladý sinolog v jižní Číně potkává divoce žijící obyva tele, pamětníky „Velké kulturní revoluce" šamany, léčitele i místní hipíky.
Kolmo na Moskuu a další cyklocesty po Europě
.t m
Seuerm polární kruh, Balkán, Moskua, Cabo da Roca Milan Martinec Cykloknihy, 2012 288 stran
Autor shrnul do knihy svoje poslední čtyři výpravy do čtyř světových stran a zmiňuje se v ní celkem o 23 zemích.
Křížem krážem zemí českou To m á š Koutek B rán a, 2012 2 k l stran
Netradiční průvodce po místech, kde se sice nacházejí pozůstatky z naší histo rie, ale která si mezi turisty své místo doposud nenašla.
Noué cesty na jih
TVARIV TVAR SEVERU
lo se f Kroutuor Pulchra, 2012 168 stran
Tom áš Sniegoň žije ue Šuédsku
Soubor esejů a cestovních črt, které vzni kaly v průběhu minulých dvaceti let.
Nouý okruh Angolou Jiří C hrom ý Repronis, 2012 138 stran
už jedenadvacet let a prý Seueru rozum í čím tím méně. Své nejistoty, vtipné postřehy ze severské so u časn o sti a historie i pokusy o odhalení povahy tam ějších obyvatel světu sděluje prostřednictvím tém ěř stovky fejetonů. dál
Ještě jednou za tučňáky - na Lofoty! .
* iiiii
:.ÍA
Cestopisná kniha brněnského entomologa obsahuje rady pro cestovatele, ale i inves tory.
Patagonie: sen a skutečnost M'toiw M iroslau Po d h o rský Akcent, 2012
88 stran, fotograficko příloha
Většinu svých původních představ 0 Patagonii musel autor cestopisu poopravit.
Potkala jsem Sicílii Marie Třešnákouri Frag m e n t, 201 2 1 0A stran
Autorka navštěvuje malé město na jihu ostrova opakovaně a všechny své zážitky zpracovala do krátkých fejetonů.
Pátrání po tučňácích na severonorském sou ostroví Lofotyjsem z důvodů, které hned vy světlím, zahájil v muzeu norského lovu velryb ve vesnici Reme. Už tamní zjištění však jasně naznačilo, že najít stopy tučňáků na Lofotách nebude snadná práce: „O tom jsem nikdy neslyšela. My mladí, kteří jsme tu vyrostli, už nemáme o tyhle věci takový zájem, jako měly starší generace. Že jsme se tu narodili, přece neznamená, že víme vše o všem, co se tu kdy dělo,“ řekla mi Linn Ingebrigtsenová, kterávmuzeu pracuje. Byla vlastně ještě shovívavá-připustila, že tučňá ci tu kdysi mohli žít, aniž by o tom ona sama musela vědět. To jiní mě měli doslova za bláz na. Nespletljsemsi tučňáky spapoušky?, ptal se například starší muž, jako kdyby papoušci byli v severním Norsku jevem výrazně oby čejnějším než právě tučňáci. Jakkoli to zní pošetile, tučňáci naLofotách kdysi skutečně žili. Ve 30. letech, nedlouho před válkou, je sem z ostrova South Georgia nedaleko Antarktidy přivezli norští lovci vel
ryb. Šlo o tučňáky patagonské, druhýnejvětší tučňáčí druh vůbec, a iniciátor celé myšlen ky, jakýsi Helge Helgesen, chtěl prostě vědět, zda jsou tito živočichové schopni vytvořit kolonie ve volné přírodě i na severní polo kouli. Celkem jich bylo přivezeno šestatřicet a vysazeni byli na neobydleném ostrově Róst, který patří k nej odlehlejším částem Lofot s klimatem odlišným od zbytku celého sou ostroví. Experimentů s importem cizích zvířat bylo přitom v oné době v Norsku víc - na Špicberky byli například z Grónska dovezeni pižmoni severní, kteří tam ovšem nepřežili, a do pevninského Norska byli importováni i lasicovití norkové, kteří tam přežili a příro dě škodí dodnes. Pamětníků tučňáčí akce, o níž jsem se mimochodem nedozvěděl od Seveřanů, ale od jednoho chilského biologa v Antarktidě, je absolutní minimum a zmínky o experimen tu chybí i ve většině knih mapujících histo rii lofotského souostroví. Snaha Helgeho
8. 8.2012 I ¡N
TOMÁŠ SNIEGOŇ VYSTUDOVAL ŽURNALISTIKU V PRAZE A HISTORII VE ŠVÉDSKÉM LUNDU. VE ŠVÉDSKU ŽIJE OD ROKU 1991. V SOUČASNOSTI PRACUJE NA KATEDŘE EVROPSKÝCH STUDIÍ UNIVERZITY V LUNDU. JE AUTOREM KNIH SEVER, ZA KAMNA VLEZEM, IUBJANKA, III. PATRO, ZMIZELÁ HISTORIE. HOLOCAUST V ČESKÉ A SLOVENSKÉ HISTORICKÉ KULTUŘE (ŠVÉDSKY 2008) A TVÁŘÍ V TVÁŘ SEVERU.
Bezprostředním impulzem byla nabídka z nakladatelství Radioservis, které již v roce 1998 vydalo moji první severskou knihu Sever, za kamna vlezem. Nabídku jsem rád přijal, protože o tom, že bych podobnou knížku o severu rád sestavil, jsem uvažoval již dříve. Co uás na Šuédsku n ejvíc překuapilo?
Mile mě překvapila švédská demokratická kultura, která má samo zřejmě také svoje mouchy, ale obecně vykazuje vysokou míru respektu k lidským právům a svobodám a k parlamentní demokracii. Velkým překvapením pro mě je, že jsem tu našel víc lidí, s nimiž cítím mentální blízkost, než jsem možná původně očekával.
JAK NA SEVER Pro návštěvu doporučujeme především léto, nejlepší možnosti poznání nabízí cestování autem. ]edete-li vlakem, využijte průkazu Interrail. Za noclehy ušetříte tak, že cestu jete nočními vlaky pravidelně z jihu na sever či na západ a zpět. Tak například v liché dny tak poznáte jižní Norsko v okolí Oslo, v sudé dny končiny blízko polárního kruhu nebo fjordy u Bergenu či Stavangeru.
iN/iRi i
Helgesena nicméně nedopadla dobře - patagonští tučňáci na ostrově Róst nikdy žádnou kolonii nevybudovali a namísto toho se roz prchli a postupně vyhynuli. Jistá žena, která do té doby tučňáka nikdy neviděla, považo vala dokonce jednoho takového nešťastníka za ďábla a utlouklajej prvním prknem, které měla po ruce.
Tomáš Sniegoň
Radioservis, 2012 216 stran
Mé hledání na Lofotách nakonec stejným kolapsem naštěstí neskončilo, a to díky se tkání s Johnem Stenersenem, ornitologem a fotografem, který na ostrově Rost často pracoval. Je sice příliš mladý na to, aby si na tučňáky ve zdejších zeměpisných šířkách osobně pamatoval, ale o kuriózním experi mentu Helgeho Helgesena dobře věděl: „Slyšel jsem tu historii od lidí z oblasti a krom toho jsem také četl, že k dalšímu podobnému experimentu došlo v blízkos ti Severního mysu, přičemž těmi, kdo stáli za oběma iniciativami, mohli být námořníci ze stejné posádky. Ve 30. letech to bylo po važováno za něco zvláštního, ale povoleného - dnes nic podobného absolutně není možné. Tenkrát na to ale hleděli jinak.“ Ať bylo, jak bylo, je asi dobře, že tučňáci nakonec zůstali tam, kam podle přírody patří. A velkým tučňáčím štěstím je určitě i to, že jim experimentumilovní Norové na jižní polokouli na oplátku nepřivezli třeba lední medvědy. >
STAVÍME V HARMONII S PŘÍRODOU.
V
i Společnost NET4GAS nyní buduje v Ústeckém a Plzeňském kraji zcela nový vysokotlaký plynovod GAZELA. Jeho význam má strategický dopad na zvýšení energetické bezpečnosti nejen České republiky, ale také ostatních evropských zemí. Zemní plyn, který plynovod GAZELA bude od ledna příštího roku přepravovat, patří k ekologicky nejčistším zdrojům tolik potřebné energie. Energie, která zajistí teplo vašich domovů. w w vu .n e t4 g as.cz
TEMA
Proč zrouna seu erské zem ě?
100+1
rozhovor
Tomáš Sniegoň
severu
Momentka ze souostroví Lofoty při norském pobřeží
Tomáš Sniegoň je novinář a publicista, který se zam iloval do severu Evropy a o Skandinávii ví zřejmě víc než kdokoliv jiný. Jeho v pořadí druhá kniha s názvem Tváří v tvář severu přináší další pronikavé postřehy ze života seveřanů
Ve Švédsku žijete od roku 1991. Co vás přimělo zůstat?
vysoké daně, a to vcelku disciplinovaně,
citelný rozdíl - hodně se tu myslí na slab
D ůvodů jc celá řada. K těm hlavním
a přesto m ají politiky, kteří pro společ
ší, ačkoliv i tady se situace trochu mění.
je určitě překvapující, že seveřané platí
spíš rozvah)'. Také v ohleduplnosti je dost
patří zdejší klidný a ohleduplný životní
nost odvádějí práci, za niž jsou z daní
V český prospěch v mých očích hovoří
styl, m ožnost vystudovat novou vysokou
placeni, dodržují zákony a nedovolí si
n aopak flexibilita a individuální přístup.
školu, která m i otevřela nové obzory
krást a nechat se nestydatě korum povat.
Švédské myšlení je občas schematické,
a poté dala zajímavé zam ěstnání, m ožnost
D aň ová disciplína při vysokém zatížení,
má rádo škatulkování, a když člověk do
realizovat vlastní pracovní cíle a plány,
dobrá politická m orálka a nízká m íra
nějaké přihrádky náhodou nepasuje,
vysoká životní úroveň a v neposlední
korupce v dlouh odobě dobře fungujících
najednou je z toho zmatek. To, co je pro
řadě i geografická blízkost, díky níž jsem
ekonom ikách, to je kom binace u nás
oba národy naopak společné, je humor.
vlastně nikdy skutečně neztratil kontakt
m om entálně zcela nemyslitelná.
Ve Švédsku dokonce existuje ob dob a Járy C im rm ana, i když není tak notoricky
s rodnou vlastí.
Je něco, co by mohlo Středoevropana na seveřanech skutečně překvapit?
Mohl byste porovnat českou a - řekně me - švédskou mentalitu?
populární jako ten český.
N erad generalizuji, ale mám-li se o něco
Kdyby měli lidé ze severu něco na Ce ších ocenit, co myslíte, že by to bylo?
Jak o vždy záleží na tom , jaké středo
takového pokusit, pak m usím říct, že
evropské oči se na sever dívají a co od
Švédové jsou obecně m nohem klidnější.
D ost často slýchám, že Češi si ze sebe d o
tohoto poh ledu očekávají. N ě k d o m á
N ejde jim jen o to, hnát se za něčím rych
káží dělat skvělou legraci. Myslím, že Ceši
severský život —m yslím teď především
le, ale chtějí vědět za čím, kam a také proč
ve Švédsku m ají vesměs dobrou pověst
život politický — za m odlu a jiný ho
se vlastně hnát. Tato občasná pom alost
coby pracovití a šikovní lidé, většina nemá
bere jako zaklínadlo. Pro řadu C echů
přitom není výrazem nepracovitosti, ale
problém se do švédské společnosti začlenit.
4 4
2012/15
Tomáš Sniegoň rozhovor
100+1
Začleňování do pracovního trhu může trvat dlouho, jestliže nepracují v oboru, který patří mezi žádané. Ale na druhé straně zde výraz „m ultikulturalism us“ plošně kritizuje m álokdo, protože jeho opakem je ještě problem atičtější extrém, m onokulturalism us, a to už je skutečně úroveň nebezpečně se blížící té Breiviko-
% % Severští / / politikové dodržují zákony Často se Švédsko, Finsko, Dánsko a Norsko obecně označují jako sever. M ají ale vůbec tyto země kromě geo grafie něco společného?
země začnou srovnávat jedna s druhou
Severská identita je, tak jako jiné identity,
ano, ale jedn ota nikoliv.
navzájem, zdůrazňují hlavně rozdíly, které hovoří v jejich vlastní prospěch. Takže sum a sum árum - severské podobnosti
a nedovolí si krást a nechat se nestydatě korumpovat
konstruovaná a tato konstrukce prochází
mecku. D nes je tento pojem v podstatě
Severské země si už řadu let budují obraz snášenlivých, multikulturních zemí. Přesto v nich sílí extrémní pra vicové nálady. Jso u to okrajové jevy, nebo je naopak „multi-kulti“ povaha severu pouze oficiálním nátěrem, který běžní lidé nesdílí?
zapom enut, podobně jako například
Extrémy tipu Breivika nepovažuji za
v našich podm ínkách pojem čechoslo-
běžné lidi, ale přesto - ano, severské
vakism us. Z a studené války vznikla zase
země m ají s přistěhovalectvím, zejména
Severská rada, která ovšem nedosáhla žád
s takovým, které probíhá v hrom adných
Dokáže vás ještě dnes na severu něco upřímně překvapit?
jako dlouhodobý proces různorodým vývojem. N a počátku 19. století vznikl například pojem skandinavism us a prosa dil se z velké části jako volání po politické jednotě D ánska, Švédská a N orsk a na podporu dánských požadavků vůči N ě
vě. O braz snášenlivosti také posiluje fakt, že dost lidí tady adoptuje děti z rozvo jových zem í nebo jim pom áhá. Snad by se to dalo shrnout tak, že extrem ism us je zesilující problém , který je nutné brát vážně. A to se děje, takže stabilitou dem o kratického systému naštěstí neotřásá.
né výraznější politické jednoty zejména
vlnách - problémy. Pro řadu přistěhoval
Samozřejmě. Kdybych ztratil schopnost di
vzhledem k ostatním tehdejším politic
ců, především neevropských a takříkajíc
vit se, pak bych už novinařině a psaní vůbec
kým aktérům v Evropě a ve světě. Některé
„nezápadních“ , není snadné najít práci na
zřejmě prokázal nejlepší službu tím, že bych
její členské země - Švédsko a Finsko -
úrovni, na niž byli zvyklí ze svých zemí.
se s nimi nadobro rozloučil. IMU
byly neutrální, jiné se připojily k N A T O . A i dnes jsou Švédsko, Finsko a D ánsko v Evropské unii, zatím co N orsko a Island nikoliv. Finsko platí eurem, ale D án sko a Švédsko o tuto m ěnu nestojí. Zejm éna při srovnání s jiným i částmi Evropy exis tují mezi severskými zem ěm i jistě kulturní
Tomáš Sniegoň (1965) Vystudoval žurnalistiku na Karlově univerzitě v Praze a historii na univerzitě v Lundu. Ve Švédsku žije od roku 1991 a spolupracuje s Českým rozhlasem jako reportér ze Švédská. Napsal dvě knihy Sever, za kamna vlezem a Tváři v tvář severu, m
podobnosti. N icm éně jakm ile se tyto
Soutěžte s Radioservcsem! Zodpovězte správně na našem webu www.stoplusjednicka.cz do 17. září na tři otázky a vyhrajte jednu z pěti knih Tváří tvář severu.
1
Manželka současného švédského krále ■Karla XVI. Gustafa se jmenuje:
a) Olivia b) Silvia c) Elisabetha
2
Norsko a Dánsko byly sloučeny ■v takzvané Kalmarské unii po dobu:
a) 738 let
b) 436 let c) 212 let
Island je jednou z nejřidčeji ■obydlených zemí v Evropě. Na ploše 103 000 km2 žije:
3
a) 320 000 lidí b) 415 0 00 lidí c) 540 000 lidí
