4 2005 ZPRAVODAJ O VÝCHOVĚ A VYUŽITÍ VOLNÉHO ČASU DĚTÍ A MLÁDEŽE
a d á ib ri
m a B a:
Tém Na
h c e l d í ř k
5 0 20
f é k s t dě
e i z a t n a 2 s Pře
0 0 0 30
t š v ná
ů k í ěvn
Sedmičková Bambiriáda – akce, která už nepotřebuje velkou reklamní kampaň. Podnik, konající se již pravidelně. Tento rok s pořadovým číslem sedm. Pro originalitu začnu několika větami z numerologie. Sedmička je číslem zázraků, uskutečněných snů, víry, spirituality a tajemství. Mezi čísly má zcela výjimečné postavení. Je vždy šťastná a příznivá. Sedm dní trvalo stvoření světa, s magickou sedmičkou se setkáváme v pohádkách a pověstech. Přesně tak lze, s trochou nadsázky, charakterizovat i Bambiriádu 2005.
Televizní spoty zvaly na den plný zábavy. Rádio hlásalo názvy dvaceti sedmi měst, ve kterých se „Bamboška“ (to je takový slangový výraz č. 1 pro Bambiriádu) konala. Přesto se mi vůbec nikam jet nechtělo. Teploměr šplhal nad 30 stupňů a předpověď slibovala sluneční katastrofu. Rvát dítě do prostředku městské hromadné dopravy, doufat v návaznost spojů a myslet si, že uvidím něco jiného než šest let předešlých…? Tak do toho by šel jen opravdový šílenec. Pozorný čtenář se dozví, že opravdových šílenců bylo celkem 231 702. Ta poslední dvojka značí mě a našeho syna Vojtu. Vydáváme se na Bambiriádu do Prahy. Au-
Návštěvnost Bambiriá
tobusy se s tramvají míjí, vedro je ukrutné, ale pan Miler se svým Krtečkem zaručí pohodovou cestu. Jistě patřím do velké skupiny lidí, kteří pochod na Vítkov vydýchávali prvně v životě. Takže Vítkov – jedna z dominant hlavního města Prahy. Vrch, na němž 14. července roku 1420 pod vedením Jana Žižky z Trocnova porazili husité křižáckou armádu. Od roku 1953 jsou zde ukládány pozůstatky předních představitelů komunistického režimu. To vše a mnohem více neodmyslitelně patří k Národnímu památníku Vítkov. Nikdo mu už nevymaže ani konání akce s názvem Bambiriáda 2005. Při vstupu do letištních prostor Bambiriády si nešlo nevšimnout úsměvu všech mravenců (slangový výraz č. 2 pro důležité pomocníky pořadatelů z řad dětí), jako by nevnímali úmorné vedro a neviděli unavené tváře horolezců plazících se od poslední možné zastávky. Vím, jak popsat Bambošku z pohledu organizátora, z pohledu človíčka, který stojí ve stánku a informuje rodiče o aktivitě svého sdružení. Jenže já si letos vše užila i jako Máma. Člověk, který si přijde pro trochu té jistoty, že jeho dítě má šanci na normální šťastné dětství. Při troše sobeckosti lze říci, že Bambiriáda je hlavně pro rodiče. Samozřejmě, děti si jí užívají přímo a plnými doušky. Mohly tu vidět postavené stany, ve kterých lze snít o táborovém ohni. Zkusit si vylézt na horolezeckou stěnu, či poslat balónkovou poštu. V radiovém vysílání předvésti vypravovací schopnosti, vytvořit vlastní internetovou stránku, přetřídit správně odpad, vyrobit na hrnčířském kruhu vázu nebo jen vypít ledovou tříšť u pódia. To a mnohem více. Za jediný den nešlo stihnout projít všech 40 hangárů. Takový rodič se ovšem zajímá o jiné stránky věci. Kde bude moje dítě trávit prázdniny? Kam můžeme na dobrý výlet? Konají se i jednorázové akce pro děti? Jaké sdružení má v programu ochranu přírody? Kdo se postará o dítě i ve
dy 2005
Bambiriáda vilo 231 702 se letos konala celkem ve 27 měste ch, kde ji nav měrná návšt účastníků. Převedeno n a ěv počet zaznam nost na jedno místo 3 69 „bambidnů“, vycház štíí 3 v prostoru K enali pořadatelé v Chom 58 účastníků. Největší průdenní amencového utově. Tam Bambiriády B je ambiriáda sí zera. V sob 1 přes 10 000 5 000 účastníků! Mezi otu prošlo branami tam dlí města, kde se návštěvníků ější ké Budějovic p e, Ostrava, O atří: Praha, Chomutov, akce zúčastnilo neznamená, že tam, kde lomouc, Šumperk, Prost Brno, Děčín, Česči že by příp d rava obnášel ětí přišlo méně, si odnesějov. Nicméně to a pro pořadat ly ele méně prá menší zážitky ce. -pal-
2
školním roce? Existuje celá řada témat. Věřme, že letošní Bambiriáda poskytla na všechny otázky širokou paletu odpovědí. Kdo ji nemohl podpořit svou účastí (a nejen ten), ať řádně přečte všechny informace a poznatky v mimořádném dvojčísle Archy. Určitě patří všem žluťáskům (slangový výraz č. 3 pro lidičky ve žlutých tričkách) velký dík. Jen namátkou a zcela neoÞciálně poděkuji třeba Blance za všechny důležité maličkosti, které nikdo nevidí, ale tvoří základní pilíře mnoha věcí. Danovi, který i přes velké vedro létal mezi pražskými hangáry a plnil nesplnitelné. Martinovi, Štěpánovi, Jirkovi, Radce, protože díky nim byla Bamboška „on-line“. Pavlovi, protože on patřil do řady automobilových šílenců, kteří brázdili cesty mezi bambiriádními letišti. V neposlední řadě České radě dětí a mládeže, vždyť ta to celé již po sedmé spískala. A samozřejmě statisícovému spolku zúčastněných šílenců, bez něhož by celá akce ztratila svůj pravý smysl. Bambiriáda 2005 se tedy stala hrdým nositelem čísla sedm. Byla opravdu pohádková,šťastná, příznivá, zázračná, snová, tajemná a zcela jistě výjimečná! Marie Molková – Hromča
Zpravodaj ČRDM o výchově a využití volného času dětí a mládeže
Registrace Ministerstvem kultury: MK ČR 8135 Tematická skupina 13A/A8, ISSN 1212 – 5016 Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s.p., odštěpný závod Přeprava, č.j. 1259/99 ze dne 29. 3. 1999 Redakce: Jiří Majer– vedoucí redaktor Adresa redakce: Česká rada dětí a mládeže Senovážné náměstí 977/24, 116 47 Praha 1 tel: 234 621 210, fax: 234 621 541 e-mail:
[email protected] IČO: 68379439 Graf. úprava a sazba Michala Rocmanová ak. mal. Tiskne TG TISK s.r.o. Lanškroun Fotografie z archivů členských sdružení ČRDM Příspěvky přijímáme nejlépe ve Word 7.0 nebo RTF Vychází 8 x za rok Toto číslo vyšlo v červenci 2005 Zpravodaj Archa je nekomerční tiskovinou, která není určena k prodeji. Archiv čísel Archy od roku 1999 ve formátu PDF najdete na adrese http://www.crdm.cz/archa Foto na přední obálce: Jana Valová, Letní dům, Radka Páleníková a bambiriádní štáb v Třebíči Foto na zadní obálce: Radka Páleníková, bambiriádní štáb v Třebíči, Letní dům a Pavel Trantina
Bambiriáda se rozlétla na křídlech dětské fantazie
Bambiriáda se letos konala kromě Prahy v dalších 26 městech po celé republice a trvala čtyři dny, od čtvrtka do neděle. Podle českého vzoru ji také jako jednodenní akci již krátce předtím uspořádali organizátoři na Slovensku (Žilina, Námestovo) a v Polsku (Bielsko-Biala). Podle předsedy ČRDM Pavla Trantiny je Bambiriáda názornou odpovědí na aktuálně zaznívající zpochybňování úlohy neziskových organizací v České
Symbolickým odstřižením provázků poutajících papírové draky a vypuštěním nafukovacích balónků k bezmračnému nebi odstartoval 26. května 2005 krátce před polednem na pražském vrchu Vítkov sedmý ročník tradiční Bambiriády. Prestižní akce, pořádaná Českou radou dětí a mládeže (ČRDM), zábavnou formou upozorňuje děti a jejich rodiče na možnosti, jež pro účelné trávení volného času nejmladší generace představují různá dětská a mládežnická sdružení. Slavnostního zahájení Bambiriády, jejíž letošní motto znělo „Na křídlech dětské fantazie“, se spolu s dalšími pozvanými hosty zúčastnil i ministr vnitra František Bublan.
„Když jsem projížděl a procházel tímto areálem, tak jsem se nestačil divit, kolik organizací a kolik různých zájmových skupin se na Bambiriádě podílí. Myslím si, že je to dobře a že je to namístě,“
prohlásil ministr vnitra. Zároveň s letmou vzpomínkou na dobu svého dětství vyzval malé návštěvníky bambiriádního vrchu, aby si ponechali prostor i pro svoji vlastní fantazii, a díky ní si vytvořili takové dětství, jaké chtějí mít.
republice. „Všichni, kteří se tady starají o program, všichni dobrovolníci kteří vedou oddíly, kluby, kroužky – ti všichni získávají velice silný mandát. Získávají ho od dětí a mladých lidí, kteří jim důvěřují, a od jejich rodičů. A musejí o něj bojovat týden co týden zajímavým
Náměstek ministryně školství Ing. Karel Hrdý s bývalou předsedkyní ČRDM Ing. Janou Vohralíkovou (vlevo) a ředitelkou odboru pro mládež MŠMT Ing. Evou Bartoňovou
3
a tělovýchoY D IÁ IR ví, mládeže B st M ol A B šk I o Ř E tv rs PARosTNtátní partneři: Ministedravotní pojišťovna minislnteí rspatvrta nvneřiti:-
iá Cel s., Z lostátní med Pojišťovna a. edivy, Generali hy, a.s., ABA. Hlavní ce iožurnál. Celostátní m iny, ov rá ad d N R . é – 1 k 1 e es s oj Č la , M zh ra a, Maminka, ze, Český ro Česká televi i: Sluníčko, Mateřídoušk eř ální partn iny, adam.cz. Učitelské nov
programem, zajímavými aktivitami i tím, že vychovávají mladé lidi k určitým hodnotám a nabízejí jim užitečné trávení volného času,“ podotkl Pavel Trantina.
ali: Záštitu nad akcí bopředavz, ministr
vo JUDr. Cyril S cí, JUDr. Petra vě h íc n ví, zahranič istryně školst Buzková, min výchovy, RNDr. lo mládeže a tě ek, ministr žioz br m A r Libo Karel tředí, JUDr. votního pros obrany, Mgr. tr Kühnl, minis an, ministr vnibl u B k istr Františe Mlynář, min ém, ír m di la V B tra, l ve Pa r. MUD informatiky, . Prahy, Ing. Pam primátor hl. elník Generálníáč vel Štefka, n ády ČR. rm A u áb št ho
Součástí programu bylo i vyhlášení dětské výtvarné soutěže „Okřídlený lev“, kterou spolu s ČRDM uspořádal generální partner Bambiriády Generali Pojišťovna a.s. Soutěžící měli za úkol výtvarně ztvárnit benátského lva, jehož má pojišťovna ve znaku a který dal také soutěži její název. Soutěž obeslalo svými výtvory
4
přes 500 malých výtvarníků a ti, kteří ve čtyřech věkových kategoriích získali první až třetí místo, byli od odměněni hodnotnými cenami: dostali od Generali Pojišťovny a.s. stan, batoh a spací pytel.
DNÍseMĚv SdoTAbě od 26. BAMísBteIRmIÁ, kd e áda
M biri a 2005 Bam do 29. květn to města: Brno, ta , Frýkonala, byla ovice, Děčín čín, ěj d u B é k es Č lu H v, řo Haví dek-Místek, vé, Cheb, Cholo rá K ec d ra á, H dim, Karvin mutov, Chru ec, Mělník, Oloer Klatovy, Lib , Ostrava, Plzeň, va a p O mouc, ějov, Přerov, Praha, Prost bor, Třebíč, Třiá Šumperk, T Hradiště a Zlín. é sk er h U , ec n
Na pódiu, které vyrostlo vedle památníku na Vítkově, byly rovněž slavnostně předány ceny ČRDM „Přístav“. Jde o ocenění, která vedení dětské a mládežnické rady každoročně uděluje regionálním politikům za jejich podporu a pomoc mladé generaci i těm, kteří se na jejich mimoškolní výchově podílejí. Letošní cenu v podobě krásně malované „trosečnické“ láhve s ukrytým poselstvím převzala zástupkyně starosty Městské části Praha 22 Eliška Machačová a starosta Šumperka Zdeněk Brož. foto Radka Páleníková, Tomáš Řehák, Jiří Majer a Stanislav Cimbura
Laureáti Ceny Přístav Mgr. Zdeněk Brož a Ing. Eliška Machačová, CSc.; s mikrofonem v ruce předseda ČRDM Pavel Trantina.
Cena Přístav do Šumperka S jakými pocity jste přebíral letošní Cenu Přístav? Určitě mám z té ceny radost, ale především si myslím, že nedělám nic mimořádného, jenom to, co mi velí moje stavovská profesní čest. Ta cena určitě patří spíš těm, kteří s děckama a mládeží pracují každý den. Protože kdyby jich nebylo, tak by nebylo ani koho podporovat. Takže si myslím, že je to spíš jejich ocenění než moje – a takhle to také beru.
Co pro vás osobně znamená fakt, že vás na toto ocenění nominovala právě sdružení, která se každodenně a celoročně zabývají prací s dětmi? Tak z toho mám opravdu největší radost, protože si myslím, že dokážou skutečně pojmenovat a rozlišit to, kde podpora je a kde není. A pokud cítí podporu ve městě Šumperku ze strany radnice – a znovu říkám, že nejen moji, ale i mých kolegů v radě, v zastupitelstvu, které rozděluje Þnance – tak je to jenom dobře. Stojíte v čele zhruba třicetitisícového města, kde – jak se lze dočíst na internetu – tvoří děti do čtrnácti let asi šestnáct procent jeho obyvatel. Můžete nyní z pohledu starosty právě vyznamenaného za pomoc a podporu dětem a mládeži toto číslo nějak okomentovat? Mě hlavně mrzí, že dětí ubývá. To je pro mě jako pro kantora i jako pro starostu třicetitisícového města, kterému bohužel ubývá počet obyvatel, dost smutná záležitost. Ale myslím si, že to není
Rozhovor s Mgr. Zdeňkem Brožem, šumperským starostou oceněným Cenou ČRDM „Přístav“ za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží pro rok 2005
věc, která by se dala změnit na úrovni vlády nebo radnice, že to je záležitost životního stylu, který se změnil po roce devadesát. Lidé spíš upřednostňují dříve kariéru, hmotné zabezpečení, cestování, bydlení a podobně, a pak teprve přemýšlejí o dítěti. Aby nás přibývalo, tak by musely být nejméně tři děti v rodině, což je dnes naprosto ojedinělá záležitost. Radost z toho nemám, ale chápu to jako životní realitu. Pracoval jste jako učitel, pak jako ředitel základní školy. Můžete říci, zda vám pedagogická praxe dala něco, oč se můžete opřít při výkonu své nynější funkce? Určitě, určitě, myslím, že strašně moc. Být učitelem, mít pedagogické vzdělání a být ředitelem školy je velmi významný základ pro to dělat starostu města. Například v oblasti vztahové – znám strašně moc lidí v Šumperku, kteří byli moji žáci mohu říct, že jsou to v podstatě tisíce lidí. Myslím si, že i řízení školy je v podstatě v malém řízení města. Je to určitá komunita, společnost, která je obrazem obyvatelstva města a je to vynikající základ pro moji práci. Takhle to cítím.
V návrhu na vaše ocenění mimo jiné stojí, že jste podpořil vznik a ustavení Zastupitelstva dětí a mládeže v Šumperku, účastníte se akcí, kde můžete diskutovat s dětmi – viz například Dětské slyšení v rámci Dne Země, jednání již zmíněné-
ho zastupitelstva… Proč je podle vás důležité a dobré naslouchat hlasu nejmladší generace a vést s ní partnerský dialog? Snažím se o to, být s dětmi co nejvíc a pravidelně. Dokonce se mi podařilo ještě domluvit tak, že mohu dvě hodiny týdně vyučovat na své bývalé základní škole, takže jsem s nimi v kontaktu skutečně téměř denně. Snažím se účastnit Dětských slyšení, Dnů Země a podobně. Myslím si, že je dobré poslouchat děti a mládež především proto, že vyslovují své názory jasně. Nejsou ještě ovlivněni tolik kompromisy, jako už je ovlivněna naše generace, takže říkají ty věci naprosto přímo a tak, jak je cítí. A to je velice důležité.
Poslední otázka – co si myslíte o Bambiriádě? Bambirriáda je skvělá věc. Když jsem slyšel poprvé tento název, tak mi to nic moc neříkalo. Ale když jsem ji poprvé viděl v Šumperku, tak jsem byl nadšen, protože to je úžasná přehlídka všech lidí, kteří pracují s dětmi a mládeží a všech dovedností, které s nimi dělají. Myslím si, že by to měli vidět skutečně všichni kolegové, kteří pracují v pozici, ve které jsem dnes já. A myslím si, že zhlédne-li někdo takovou přehlídku, jakou můžeme vidět tady – nebo jakou můžeme vidět v Šumperku v příštích dnech – tak to určitě zvýší podporu mládežnických aktivit, pokud ta podpora ještě někde není, čemuž moc nevěřím. Já si myslím, že každý v mé pozici si musí uvědomovat, že ty děti budou jednou dospělé a budou na našich místech. A tak, jak s nimi budeme dnes pracovat, tak taková bude – nadneseně řečeno – i tato země; bude fungovat tak, jak je to naučíme. Za rozhovor poděkoval Jiří Majer foto Radka Páleníková a autor
5
Jedinec sám mnoho nedokáže Co vám vytanulo na mysli, když jste se dozvěděla, že máte být oceněna Cenou Přístav? Že je to ocenění celé naší městské části Praha 22 - Uhříněves. Jedinec sám toho mnoho nedokáže. V případě, že by nebyla Rada městské části zajedno, tak bychom pro naše mladé spoluobčany (nerada říkám mládež) mnoho neudělali. V tom je vlastně kouzlo komunální politiky. Nestojí v centru soustavných dohadů a kompromisů, které v konečné fázi neuspokojí téměř nikoho. Jsme poměrně malá městská část, každý radní má svoje kompetence a svoje úkoly musí plnit dobře, protože je všem obyvatelům na očích.
Ve své funkci zástupkyně starosty máte na starosti mj. oblast prevence kriminality. „Rýmuje“ se to nějak s Bambiriádou? Já uplatňuji asi hodně otřepané heslo: „Kdo si hraje, nezlobí“. Snažím se tedy prosadit, aby fungovaly všechny dostupné možnosti, které máme nebo-li musíme poskytnout. Máme dobře sloužící Středisko volné„Je to taková krásně zdobená láhev s lodičkami, v nichž je voskem zatavené poselství, které říká: Když mě necháš jít za sebou, můžu se ti ztratit. Když mě necháš jít před sebou, můžu tě svést z cesty, ale když půjdeme vedle sebe a budeme si pomáhat, tak dojdeme dál. A to poselství vyjadřuje podle nás – podle ČRDM – postavení státu a nevládních organizací, postavení dětí a dospělých. A říká, že když bude ta cesta společná, tak bude stát za to. Touto cenou vám vyjadřujeme největší dík – protože vy jste to dokázali.“ Jana Vohralíková, bývalá předsedkyně ČRDM
6
Rozhovor se zástupkyní starosty městské části Praha 22 Ing. Eliškou Machačovou,CSc., oceněnou Cenou ČRDM „Přístav“ za podporu mimoškolní práce s dětmi a mládeží pro rok 2005 manou, přišla od dětí výtka, že někde jezdit musí. K Mikuláši tedy pan starosta v Uhříněvsi předával perfektní Skatepark. Na jaře pak není problém vyrazit s dětmi na úklid obory. Máme v plánu výstavbu provazové pyramidy, která je také svým způsobem adrenalinovým sportem pro ty starší.
ho času s velmi širokou nabídkou jak kroužků, tak sportovních aktivit. Je zde mimo jiné horolezecká stěna, posilovna a velmi úspěšný oddíl ßorbalu atp. V současné době tam v suterénních prostorách vzniká nízkoprahový klub. V loňském roce bylo nákladem 2 milionů korun rekonstruováno veškeré sociální příslušenství tak, aby odpovídalo normám EU. Dali jsme příležitost klukům z Občanského sdružení Malý princ. Jsme s jejich pomocí moc spokojeni a doufám, že k nám přijdou zase na podzim. My jim za spolupráci rádi přispějeme, aby mohli volný čas trávit podle svých představ. Kdybyste byla požádána o radu komunálním politikům, jak předcházet závadovému chování dětí a mládeže, co byste jim řekla? Zapojit mladé lidi do práce, která je s problémy tohoto rázu spojena. Tuším, že v předminulém dětském parlamentu, po tom co je pan starosta káral, že nemohou na skatech a BMX kolech jezdit všude, kde si za-
„Začala hledat způsoby, jak neziskovému sektoru pomoci, aniž by nám předkládala seznam důvodů, proč to nejde,“ píše se v jednom z návrhů na vaše ocenění. Bylo pro vás obtížné tento přístup zvolit? Ne, když je něco potřeba, vím, že Rada Městské části mně bude nápomocná. Každé odmítnutí by se v důsledku obrátilo proti nám.
Jakého z dosavadních výsledků své práce si v souvislosti s Cenou Přístav považujete nejvíce? Nerada bych vytrhovala ze souvislostí. Je to opravdu moje ÞlozoÞe. Samozřejmě, že bez spolupráce s velice obětavými lidmi, kteří vše dotáhnou do spokojenosti dětí, by nic nebylo. Zde musím jmenovat zástupce občanského sdružení Malý princ pana Ondřeje Martinka, představitele Saleziánského hnutí pana Stanislava Paseku a v neposlední řadě ředitele Domu UM pana Romana Urbance. Tito pánové vědí, co děti a mládež potřebují, a úkolem zastupitelů je být jim v tom nápomocni. Za rozhovor poděkoval Jiří Majer foto Radka Páleníková a autor
Bambiriáda na vodě Ve čtvrtek 26. května se v Praze rozběhla jedna z nejoblíbenějších akcí pro děti. Jedná se o Bambiriádu, která se koná již po sedmé. Její letošní téma zní: Na křídlech dětské fantazie. Nemusíte se však pouze vznášet. Kdo dnes Bambiriádu navštívil, tak ví, že se na ní představovala spousta dětských sdružení a organizací. Odstartovala na dvou místech: v parku na Vítkově a v loděnici Bošán naproti plaveckému bazénu v Podolí.
Sešli jsme se už v osm hodin, abychom stihli doladit všechny detaily. S úderem deváté hodiny začaly do loděnice proudit davy dětí, které jakoby nikdy nekon-
čily. Na výsledku to bylo znát. Během dvou hodin naší branou prošlo kolem dvou set dětí. Bylo vidět, že se u nás dětem líbí. A co všechno si mohly vyzkoušet? Čekali je zde indiáni, kteří je nechali uplést si krokodýlka z korálků či vyzkoušet různé indiánské sporty, upéct placku, mohly si vyrobit papír, prstýnek či něco z keramiky a vrcholem všeho byly samozřejmě vodní hrátky inzerované i na Bambiriádních plakátech. Děti dostaly
Škola malých novinářů Přišel čtvrtek 26. května; první den naší prezentace. Ten den bych nazval hodně zkušebním. Všichni jsme si museli ujasnit, co kdo bude dělat a na mě jako na vedoucím bylo vše zorganizovat. Na nedostatek dětí ve stánku jsme si ale rozhodně naříkat nemohli. Ačkoliv jsem zaslechl pár výroků typu „jé, škola, tam nejdu“, stále jsme se měli komu věnovat. Děti si rády vyzkoušely opravování zapeklitých chyb v textu, také to, jak napsat zprávu o Bambiriádě, říkat jazykolamy a jednu minutu povídat o čemkoliv na mikrofon. Za každou disciplínu
vesty a na pěti devítikánoích si vyzkoušely pádlování a pod dohledem vedoucích se chvíli projížděly. Více informací o našem sdružení najdete na internetové adrese www.bosan.cz, a o Bambiriádě v Podolí se dozvíte více na bambiriada.kondor.info. Jana Trpišovská, Kondor a DTA
jsem se musel pousmát, když na mě nějaký „učitel“ který zrovna vypisoval vysvědčení, zavolal: „Pane řediteli, prosím o podpis!“ Na žádném vysvědčení totiž nesměl chybět podpis učitele a ředitele. Dan Mrázek, DTA foto Radka Páleníková
dostaly známky do speciálních žákovských knížek a když absolvovaly všechny úkoly, dostaly vysvědčení. Na něm jsme ale neznámkovali jen splněné úkoly, ale také chování, vyjadřovací schopnosti a zájem, jaký o nás projevily. Musím říct, že jsme měli samé pilné žáky, a není tedy divu, že mnoho dětí si z naší Velké školy malých novinářů odnášelo samé jedničky. Jak už jsem naznačil, my, členové Dětské tiskové agentury (DTA) jsme se převlékli za učitele, školníka a na mě zbyla čestná funkce ředitel školy. Na tento titul jsem byl patřičně hrdý a vždycky
7
Neumím létat, ale můžu malovat…
Letní dům se již čtvrtým rokem účastní Bambiriády a prezentuje na ní svou činnost. Nenabízíme návštěvníkům – dětem ani dospělým – žádné soutěže, body a výhry, ale právě naopak, nabízíme jim krátké zastavení, odpočinutí si od všech hluků okolo, spočinutí ve stínu nebo na hřejivém sluníčku se štětcem, houbičkami a barvami a prostor k ztvárnění čehokoliv, prostor k zaznamenání prchavé fantazie.
Výtvarného tvoření se mnoho dnešních lidí – dětí a dospělých – doslova bojí: „Já to neumím, neumím malovat“, mávnou rukou a jdou pryč, a proto nás vždy potěší, kolik dětí se nadšeně vrhá do této tvořivé barevné činnosti a je na nich vidět radost a uspokojení z namalovaného obrázku. I to je svým způsobem výhra, ne ten hotový nádherný obrázek, ale zážitek, když zápolím se štětcem,
8
když lapám po stékající barvě, když sleduji, jak se tahy štětcem vlní a barva jedna vedle druhé se začnou skládat v něco, co ještě nikdy nikdo neviděl. K letošnímu bambiriádnímu tvoření se nám podařilo přizvat také pět dívek z Dětského domova v Krompachu. Pokud jste byli na Bambiriádě, určitě jste je potkali. O bambiriádní zapojení dětí z dětských domovů, se kterými celý rok pracujeme, se snažíme již dlouho. Letos je to tedy první zkušenost a myslím, že velmi důležitá jak pro nás, tak pro pomocnice.
Většina z nich se po ukončení ústavní péče vydá do Prahy, aby tu žily. Bambiriáda je vhodná příležitost, jak dívkám, které se k pomáhání samy přihlásily, přiblížit život v Praze. Musely se aktivně zapojit do každodenní pracovní činnosti, komunikovat s cizími lidmi, podílely se na organizování prezentace Letního domu. To vše od nich vyžadovalo notnou dávku zodpovědnosti a aktivity.
A také mohly vidět řadu mladých lidí v jejich věku všude kolem při podobné činnosti. Bambiriáda nám přináší řadu zajímavých poznatků a zkušeností. Návštěvníci nejsou naší cílovou skupinou, tou jsou děti z dětských domovů, ale všímaví lidé, kteří kolem nás projdou, jsou nezbytnou součástí podpory, kterou od široké veřejnosti potřebujeme. Jsou jakýmsi komunikačním pojítkem mezi námi a společností. V tomto směru je pro o.s. Letní dům Bambiriáda velmi důležitým prostorem, ve kterém o sobě a své činnosti můžeme dát vědět. Touto cestou bychom chtěli za bambiriádní prostor poděkovat a mnohokrát děkujeme také za podporu organizátorů. Děkujeme! Lucie Hajdušková foto Letní dům
Víme, na co přispíváme Společnost ABA Czech s.r.o. má sídlo v Hustopečích u Brna; je tedy nasnadě, že jejím prvořadým zájmem, pokud jde o podporu neziskového sektoru, je právě rozvoj zmíněného regionu. Co se vám v této oblasti již podařilo a z čeho máte největší radost v poslední době? Radost začíná u toho, že naše společnost se pozitivně rozvíjí, a může tedy na podporu neziskového sektoru vůbec myslet. A radost máme ze všeho, co se v tomto směru povede. Nejsme velkými plošnými mecenáši, spíše podporujeme více menších projektů a každý z nich má svůj konkrétní význam. Úzce spolupracujeme například s představiteli města Hustopeče. A samozřejmě jsme vždy rádi, když se dozvíme, že naše podpora pomohla ke zdárnému dílu. Nerad bych tedy vyzdvihoval jeden projekt. Myslím si, že každý z nich je svým způsobem důležitý.
Podle čeho si vybíráte projekty, které stojí za to, abyste je podpořili? Než jsme začali vybírat projekty, tak jsme se museli domluvit s majiteli holdingu o jejich představách poskytování podpory neziskovému sektoru. Společně jsme si pak deÞnovali dvě klíčové oblasti, ve kterých se naše Þrma chce angažovat. Těmi oblastmi jsou důraz na rozvoj regionu a důraz na děti a mládež. Upřednostňujeme také dlouhodobé projekty před jednorázovými akcemi. U dlouhodobých projektů se dá většinou lépe zhodnotit jeho význam, připravenost, efektivita a důvěryhodnost. Dá se tedy zjednodušeně říci, že dlouhodobé projekty poskytují větší záruky a jejich účinnost ve společnosti bývá také vyšší. Určitě je veliký významový rozdíl mezi dlouhodobou a systematickou prací s mládeží a mezi pořádáním jednoho maškarního plesu. Ale jednorázové akce určitě také mohou mít svůj význam. No a samozřejmě musí být projekt připravený a důvěryhodný. Podpora „neziskovek“ – a občanské společnosti vůbec – nejspíš žádný Þnanční efekt vaší Þrmě nepřináší… Jaký tedy?
Rozhovor s ing. Martinem Nemravou, ředitelem ABA Czech s.r.o., celostátního sponzora Bambiriády 2005
Mohu jen potvrdit, že nejen že žádný Þnanční efekt nepřináší, ale ani žádný neočekáváme. To je hodně zásadní otázka a nemá význam před ní uhýbat. Než odpovím, jaký efekt nám tedy přináší, musíme si celou věc poměrně jasně deÞnovat. Já osobně dělím sponzoring na ten, který je skutečně spojen s marketingovými aktivitami Þrmy a má reklamní účinek, a na sponzoring pro charitativní či veřejně prospěšnou činnost. Marketingový sponzoring je o tom, kolik musím vynaložit peněz, aby se mi zvýšily tržby a zisk, jinak není k ničemu. Charitativní sponzoring je především o pomoci společnosti, resp. její konkrétní části, např. dětem a mládeži, a je limitován tím, co si může konkrétní Þrma dovolit. Někdy se může jednat o kombinaci obou přístupů, ale to není náš případ. My jsme v situaci, kdy naše lokální aktivity určitě významně nezvýší naše tržby, a to už jen proto, že přes 90% naší výroby exportujeme. Z tohoto důvodu dnes považujeme veškeré sponzorské aktivity v regionu za charitativní a výše našich sponzorských aktivit je limitována tím, co si Þrma může dovolit, tedy jak se jí daří a jak to vnímají majitelé. My prostě cítíme zodpovědnost podílet se v rámci našich možností na rozvoji společnosti a regionu, a to zejména v oblasti, která výrazně ovlivní naší budoucnost, tedy děti a mládež. Nic víc, ale ani nic míň. ABA Czech s.r.o. letos znovu věnovala sponzorský dar ve výši 50 000 korun na uspořádání celostátní akce zvané Bambiriáda. Znamená to tedy, že švédští majitelé Þrmy pokládají na základě vašich referencí dobročinnou aktivitu zaměřenou tímto směrem za vhodnou a přínosnou… Jaký argument pro podporu Bambiriády je podle vašeho názoru v jejich očích asi tím nejpádnějším? Ono to vyplývá již z toho, co jsem uvedl na začátku. Kritéria, která jsme si stanovili pro poskytování podpory neziskovému sektoru, již sama o sobě naznačují, že naši majitelé považují tuto oblast za vhodnou a přínosnou. Tím nejpádnějším argumentem je ale to, že Bambiriáda v podstatě splňuje všechna stanovená kritéria současně. Jedná se sice o akci jednou
ročně, která ale pod hlavičkou ČRDM zastřešuje mnoho organizací, které pracují s dětmi a mládeží systematicky a dlouhodobě. Navíc se jedná o propagaci širokého spektra aktivit v rámci činností dětí a mládeže, což určitě zvyšuje význam a efektivitu takové akce. Region je momentálně zastoupen Bambiriádou v Brně. Nicméně já osobně bych přivítal, kdyby jednou byla Bambiriáda i v Hustopečích. Hustopeče nejsou velké město, ale mají vhodné zázemí pro pořádání i dostatek aktivit pro prezentaci. Prostě Bambiriáda by Hustopečím slušela. Na druhou stranu je potřeba říci, že město Hustopeče rozhodně nezahálí a v květnovém období, kdy se Bambiriáda tradičně pořádá, má již teď dostatek vlastních aktivit. Posledním nezanedbatelným argumentem je také to, že Bambiriáda už má svoji několikaletou tradici a prostě funguje – organizačně i obsahově. Tedy víme, na co přispíváme. Byli jste se na Bamabiriádu podívat i letos, třeba v Brně? Pokud ano, jaký dojem jste si z ní odnesli? Tak letos jsem se kvůli pracovnímu vytížení na Bambiriádu vůbec nedostal. Byl jsem v měsících dubnu a květnu často služebně v zahraničí, a tím byly moje další možnosti významně limitovány. Nicméně o Bambiriádě, a zejména té brněnské, jsem hodně slyšel. Podle ohlasů mohu soudit, že Bambiriáda opět splnila svůj hlavní účel, a tím je prezentace všech možných aktivit pro děti a mládež. Věřím, že v té nabídce opět některé děti našly právě tu svoji aktivitu a že zde mnoho dalších dětí i dospělých získalo inspiraci, jak trávit volný čas. Síla i smysl Bambiriády tkví právě v tom, že je pod jednou střechou ČRDM prezentována široká škála různých aktivit pro děti a mládež. Pokud by kterákoli s prezentujících se organizací chtěla uspořádat podobnou akci sama, tak by rozhodně nezískala takové publikum jako Bambiriáda. Tím myslím publikum odborné a mediální, ale zejména pak to dětské a rodičovské. A taková akce by trvala možná několik hodin, ale těžko několik dní, jako je tomu u Bambiriády. Takže díky všem, kteří se opět postarali o to, že letošní Bambiriáda byla, a že se konala v tolika městech. ptal se Jiří Majer
9
Slunečné letní počasí s teplotami zdolávajícími hranici třiceti stupňů Celsia, a hlavně pestrý a přitažlivý program celé řady dětských a mládežnických spolků a organizací vábily na Bambiriádu velké množství lidí. Bambiriádní areál ve třetím pražském obvodu se až do neděle proměnil zcela v duchu letošního hesla: „Na křídlech dětské fantazie“ v jedno velké letiště.
Po „ranveji“ vedoucí k památníku na vrchu Vítkově proudily davy návštěvníků, hlavně rodičů s jejich ratolestmi – od těch nejmenších v kočárcích až po dospívající mládež. Po obou stranách „přistávací dráhy“ stály „hangáry“ – stany, v nichž jednotlivá sdružení zaměřená na mimoškolní výchovu dětí předváděla ukázky ze své činnosti.
V pionýrské expozici dostali zájemci letenku, na niž bylo třeba otisknout potřebný počet razítek; po jejich získání si mohli za odměnu vypustit svůj balón (viz Balónková pošta… na str. 15) Kdo chtěl, mohl se u pionýrů také ne-
chat vyfotografovat v malovaném letadle, nebo si dopřát trochu odpočinku v čajovně. Ti, kteří v sobě našli i v panujícím tropickém horku dost sil a vytrvalosti, se mohli nedaleko indiánského týpí Ligy lesní moudrosti pokusit rozdělat oheň třením dřev, nebo se u hangáru Kondorů projít na chůdách.; Asociace TOM připravila nejmenším návštěvníkům Bambiriády „ovčí stezku“ a Mládež Českého červeného kříže půjčovala zájemcům bílé hole – aby si s šátky uvázanými přes oči vyzkoušeli chůzi naslepo…
CID
Zkrátka a dobře, bylo z čeho vybírat. Fronta malých návštěvníků stála například před umělou horolezeckou stěnou. V přílbách a úvazech, bezpečně jištěni chlapci a dívkami v tričkách s nápisem „Skauting pro život“ si mohli starší děti dodat odvahy a vyšplhat se kolmou cestou vzhůru. Jeden za druhým se řadili zájemci i u některých dalších „atrakcí“, třeba před odrazovým můstkem sokolů. Na trávníku před hangárem Letního domu si malí návštěvníci nakreslili svůj vysněný příbytek, zaskákali si na velikých nafukovacích válcích, které pro ně připravila YMCA, a vykroužili si keramickou misku na hrnčířském kruhu Sdružení pracovníků DDM. Anebo se projeli na kole po dětském dopravním hřišti spravovaném pražskou městskou policií. A pak si na připravené Þguríně vyzkoušeli pod dohledem zkušených zdravotníků spásné dýchání z úst do ústa a masáž srdce… K doprovodným akcím, které tradičně provázejí Bambiriádu,
10
patřilo i veřejně vyslovené uznání aktérům spontánního dobročinného podniku ve prospěch dětí ze Srí Lanky, koncem loňského roku zasažené ničivou přílivovou vlnou tsunami. V rámci celostátní přehlídky dětských ßétnových souborů ve Valdštejnské zahradě bylo slavnostně oceněno vládou uvedené země 25 organizací, které významně přispěly do sbírky Škola dětem Srí Lanky. Humanitární akci připravil DDM Cvrček z Děčína spolu s pionýrskou skupinou Veselí medvědi.
Na Bambiriádě je mnoho zajímavých sdružení s nejrůznějšími soutěžemi. Mezi takové rozhodně patří i stánek CID, což je v plném významu Centrum integrace dětí a mládeže. Hry jsou tam jak pro velké děti, tak i pro malé. Pro malé děti je tam připravena klouzačka, tunel k prolézání a házení víček od láhví do kartonu od vajíček.
Pro větší děti jsou tu aktivity spojené se skřítkem Lipánkem, který, jak jsem pochopil, je asi maskot sdružení. Můžete se pokusit skřítka namalovat či napsat o něm nějakou pohádku (samozřejmě, že nemusíte kreslit ani psát jenom o skřítkovi). Pro kreativní děti je tu připraveno stavění letadýlek z PET-láhví. Máte-li nějaký problém či trápení, můžete skřítkovi napsat dopis a hodit
ho poté do speciální Lipánkovy schránky. Pokud uvedete svoji adresu, skřítek vám odpoví. Další výhodou je, že kdo skřítkovi napíše, ten dostane sladkou odměnu. Pokud se vám aktivity CID líbí, můžete se zúčastnit tábora, který pořádají každý rok v Jeseníkách. Stánek tohoto sdružení najdete kousek od hlavního vchodu na pražskou Bambiriádu, je kousek od hangáru Dětské tiskové agentury. Honza Greš, DTA
Víte, co je peruť? Ano, samozřejmě, křídlo. Peruť je ale také taneční pomůcka severoamerických indiánů. Na vlastní oči si ji můžete prohlédnout v tee-pee, které stojí poblíž hangáru Ligy lesní moudrosti S7. V obou těchto stavbách máte možnost zjistit něco o životě indiánů, vyzkoušet si rozdělání ohně třením a křesáním, nechat si pomalovat obličej indiánskými symboly a na-
Skočila jsem špatně Ono totiž není nic lehkého skočit podle sokolských norem dobře. Pokud se na to cítíte, můžete si u hangáru S6, kde právě Sokol sídlí, zkusit skočit a vzápětí si poslechnout: „Obě nohy, ruce nahoru!“ Pokud nejste dost velcí na obrovskou trampolínu, nebo jste příliš aktivní a všestranní, vyzkoušejte překážkovou dráhu. Na té musíte mimo trampolíny překonat kovové konstrukce a prolézt plátěným tunelem. Devatenáctiletý Petr, který jistí děti při přechodu přes kladinu, říká, že malí se nebojí, ale velcí ano. Zatímco malí cvrčci se při překonání kladiny dívají všude kolem, jsou ochotni jít pozadu a klidně udělají holubičku, ti větší se ustrašeně dívají na své nohy, aby skutečně došlápli. Velmi vám doporučuji procvičit si tělo v hangáru S6. Klára Doubková, DTA
Řekli o Bambiriádě
vléknout korálky, které používali indiáni. Samozřejmě se můžete zdržet v jehlanovitém obydlí, posadit se do pohodlných proutěných lenošek, prohlédnout si indiánské předměty. O víkendu se pak budou péct těstoví hadi. Klára Doubková, DTA
Pavel Hofri ch „Na Bambiriá ter, hlavní koordiná to dě mohou d je bezvadná ěti ochutnat r Bambiriády: – si ji mohou a rovnou se mohou zap aktivitu, o níž si řekn za ou, že sa budou příšt pamatovat a pak – až se t do nějakého oddílu. í N k činnosti, k školní rok dělat ve volnýc v září budou rozhodovat ebo terá je na Bam , h chvílích – se prostě vrát co biriádě zauja it la.“ Ing. Petr Há je k , G en erali Pojišťo Bambiriády) vna a.s. (gen : erální part „Je pro nás ner ve lk á če st , že se může s vámi podíle m 1999; chce set na této akci. Naše spole již po šesté v řadě spol u lého století… mi říci, že počátky naš upráce s ČRDM začala v í hodou, že m Připomněl jsem si ještě spolupráce sahají do m roce in ot je podobné logu to této akce Na křídlech dnu paralelu: jistě nen uí nád n ět aš sk í pojišťovny, k é benátského teré má ve sv fantazie je významně lva.“ ém znaku ok řídleného Pavel Tranti n a , p ře d seda ČRDM „Fantazií by : zaměřila naš také bylo, kdyby nejen e společnost po ty čtyři d nosti, potřeb n y i naděje sv mnohem více pozornosti y koncem května jejich cestě k ěta dětí a m na skutečné la dospělosti d oprovázejí.“ dých lidí – i těch, kteří je možna Daniel Srb, šéf pražské „Bambiriád Bambiriá ve společnos a umí dětem místo nud dy: y nabídnout ti dobrých p aktivní preze zá řá ntace – kdy tel. Už samotná forma bavné aktivity řadu aktivit B si a najít si nov děti mohou na vlastní ambiriády – tedy se nejedná je kůži vyzkou é kamarády, še n o další z m je noha dětskýc pro ně přitažlivá, a při t tom h dnů.“ Eva Hampej so „Jenom díky vá, pracovnice odbo ských sdruže těmto akcím se více d ru pro mládež MŠMT: ět přece jen ménní. I když ten nápor nen í z ulice dostává do obča í velký, přisp ně d ět í a mlad negativním vl ív ivům, s nim ých lidí se vyskytuje na á k tomu, že iž se dnes a denně setkáv ulici a podléhá áme.“
11
Hrátky v chládku Přestože udolávající slunce bez přestání nemilosrdně praží na vítkovské letiště, Bambiriáda je v plném proudu. Letištní restaurace, (hlavně jejich chladící pulty) jsou v neustálém obležení zmrzlinychtivých dětí i dospělých. Je tu ale ještě jedna možnost, jak osvěžit své tělo. V žižkovském památníku se usídlily Þrmy ALBI, PIATNIK a Česká asociace GO. V příjemném chládku máte možnost naučit se hrát například Carcassonne, Halali, DaVinci, či Go. U stanoviště ALBI se navíc ve 12:00, 15:00 a 17:00 losuje z vy-
Anketa Pražská část Bambiriády se letos odehrávala v areálu těsně sousedícím s Národním památníkem na Vítkově ve třetím pražském obvodu. Přímo v památníku pak byla umístěna expozice hlavolamů a deskových her, v jeho patře jako doprovodná akce Bambiriády zase probíhaly “kulaté stoly” účastníků Sněmu dětí a mládeže s pozvanými hosty. Řada návštěvníků Bambiriády se šla do památníku podívat, už jen proto, že masivní zdi této velké budovy skýtaly v tropickém horku chladivý stín. Některým z nich jsme na odchodu položili anketní otázky: 1/ Co říkáte Bambiriádě? 2/ Víte, co je to za památník, z něhož právě vycházíte? Byl(a) jste v něm už někdy?
Táňa Bruknerová, 43 let, Praha Je to hezké. Příjemné rozptýlení pro děti. Na Bambiriádě jsme už byli jednou, na Letné. Já jsem tady byla dávno, ale nic z toho si už nepamatuji. Karel Nejdl, 33 let, Praha Líbí se mi, já už jsem na Bambiriádě po šesté. Moment, teď budu chvilku hledat ženu a děti…
12
plněných anketních lístků. Výherci si mohou vybrat hru. A nemusíte se bát - zábava se najde pro děti už od tří let. Klára Doubková, DTA foto Radka Páleníková
Jako dítě jsem tu byl. Památník byl původně postaven za první republiky na oslavu státnosti, byl tady neznámý bojovník, pak Gottwald a jiní podobní pánové… Michal Černes, 55 let, Praha Připadá mi, že tentokrát je sice hezký námět – jako že je to letiště, a tím je všechno dané dohromady – ale nevím, proč mám pocit, že je letos Bambiriáda trošku chudší. Nevím, z jakého důvodu, jestli proto, že atrakce se opakují, že jsou v různých stáncích podobné, nebo jestli ten pocit mám jenom já – nevím. Já si pamatuji, ještě když tady byl Gottwald, takže jsem tenhle památník navštívil, samozřejmě. Měl vzniknout po první světové válce na památku legionářů a vzniku naší armády a státu. Později tu byla postavena socha Žižky od Kafky… No a pak se to zvrtlo a stalo se to památníkem bolševického vládnutí. Blanka Pluhařová, 65 let, Praha No – Bambiriáda… Senzační! My (podívá se na své dvě vnučky) musíme přijít ještě zítra, protože to nemůžeme všechno stihnout. Paráda! Na Bambirádě jsme podruhé, loni jsme byli na Letné. Byla jsem tady jako dítě školou povinné, byl tu pochovaný Gottwald, takže jsme mu tenkrát šli vzdát čest. Pak to ale bylo strašně dlouho zavřené a co z toho bude teď…? Slyšela jsem nějaké úvahy, ale nevím o tom nic. Pavel M., mimopražský návštěvník Bambiriáda je zajímavá akce. Ale koná se jen ve velkých městech, ne v těch menších. Jsem na ní poprvé.
Tenhle památník jsem viděl jako malý kluk. Ale je to jen určitá část historie české země… Zdenka, 34 let, Praha Hezká. Jen mi je docela líto, že to je letos trochu mimo dění centrální Prahy. Když to bývávalo na Střeleckém ostrově, tak to bylo asi nejlepší. Bambiriádu jsem navštívila určitě třikrát. Nebyla jsem tu. Využila jsem právě té příležitosti, že to pořádáte v této části Prahy, abych ji navštívila. Památník byl vlastně takovým mauzoleem komunismu, dalo by se říct. Ivana Lelková, 40 let, Praha Chodíme na Bambiriádu od prvního ročníku a líbí se nám. Byla jsem tu už dříve a vždycky mi šel mráz po zádech. Teď to bylo příjemnější, že to najednou dneska není mauzoleum. Jiří Majer foto Radka Páleníková, Martin Ďoubalík a autor
Co už víme o skotských dudách jste někdy památník navštívili, lehce si představíte, o jak rozlehlý prostor se jedná. Pokud ne, věřte mi, je opravdu veliký) Pro svou hlasitost dudy nechyběly ve skotských válkách při útocích, neboť pro celé vojsko stačil jeden jediný dudák Dosah jejich tónů se počítá v kilometrech. Už asi tušíte, že dopřávat sousedům třeba hodinu živé hudby denně v podobě cvičení na jmenovaný hudební nástroj by nebylo „to pravé ořechové“, a tak se v těchto případech vymění klasické dudy za elektrické, což sice není ideální, ale co se dá dělat… Poslední perlička ke skotským dudám – naladit je trvá přes hodinu. Ke skotským dudám se nepochybně váže skotská kultura a s ní spjatá „mužská sukně“ ne-
boli kilt. Tato velice dlouhá látka naskládaná kolem pasu podléhá módě v podstatě pouze v délce, a to v rozmezí několika centimetrů. Kilt se řadí mezi typické znaky skotské vrchoviny. Zajímavostí je, že se dnes na tento oděv používají tisíce vzorů.
Jestli vás skotská dudy nebo skotská kultura zaujaly, mám pro vás dobrou zprávu – v Korunní ulici v Praze bude brzy otevřen skotský obchod. Kristýna Mixová, DTA foto Radka Páleníková
U kulatého stolu na Bambirádě se setkávají děti s různými významnými a zajímavými lidmi. V památníku na Vítkově sešly třeba s Václavem Routem, předsedou Klubu přátel Skotska. Na této sešlosti byl panem Routem představen a přiblížen pro většinu lidí dost neobvyklý hudební nástroj – skotské dudy. Jak jsem se společně s Klárou Doubkovou dozvěděla, naučit se na skotské dudy není nic jednoduchého. Než se dostanete na úroveň, kdy můžete začít hrát na opravdové dudy, trvá to přibližně 3-4 roky. Předtím hrajete na jakousi ßétnu (v řeči odborníků Practice Chanters). Jinak vyhrávat na skotské dudy si může troufnout jen člověk se silnými bubínky v uších. Svědčí o tom jedna průpovídka: Proč dudáci pochodují? – Aby unikli zvuku. A musím potvrdit, že se zakládá na pravdě. Když se totiž zmiňované dudy rozezněly v památníku na Vítkově, zvukem naplnily každičký kout. (Jestli
13
Mladí lidé diskutovali o možnostech studií v Německu Jaké jsou podmínky ke studiu na německých školách? Jsou příznivější než na českých? Co má člověk udělat pro to, aby tam mohl studovat? Platí se v Německu školné? A pokud ano, kolik? Takové a další otázky padaly při setkání účastníků Sněmu dětí z bambiriádních měst a zástupců Národního parlamentu dětí a mládeže (NPDM) s hosty z Česko-německého fóra mládeže. Přibližně hodinová beseda se uskutečnila v památníku na Vítkově v rámci právě probíhajícího sedmého ročníku Bambiriády.
Na zvídavé dotazy tří desítek mladých lidí odpovídali čtyři členové česko-německého fóra – Jan Ryjáček, Benjamin Georg Zeitler, Bára Procházková a Michaela Johnová. K uvolněné atmosféře besedy přispěla hned počáteční omluva hostů za jejich poněkud opožděný příchod: „Ukázali jsme vám něco ze současné německé kultury, protože v Německu už žádná akce nezačíná v podstatě včas.“ Pak už se rozproudila živá diskuse, při které se její účastníci dozvěděli třeba to, že na německých vysokých školách se až na určité poplatky, například za zapracování dat, školné neplatí. Situace se však podle členů Česko-německého fóra může během dvou let snadno změnit a školné se by se tam tak stalo realitou – přinejmenším v Bavorsku. Hosté, kteří mají osobní čerstvé zkušenosti se studijními pobyty v Německu, se o ně s přítomnými obsažně podělili. „Jsem přesvěd-
čena o tom, že v dnešní situaci je mnohdy lepší jít studovat do zahraničí, než tady v České republice,“ shrnula svůj názor Bára Procházková. Česko-německé fórum tvoří celkem čtyřicet mladých lidí ve věku od 14 do 26 let – po dvaceti z České republiky a Německa. Scházejí se pravidelně již dva roky a snaží se uvádět v život konkrétní projekty, které zlepšují vztahy mezi mládeží obou států. Dopolední setkání bylo jen jedním z bambiriádních „kulatých stolů“, které se od čtvrtka do neděle v budově památníku na Vítkově konají. Mladí lidé tam již diskutovali s Václavem Routem ze Skotského klubu a Janou Drdáckou na téma „Flamenco“; program kulatých stolů zahrnuje i debatu s představitelem Muslimské unie, se zástupcem Unie federalistů a s židovským spisovatelem a překladatelem. Jiří Majer
Losování výherců soutěže o vyhlídkový let Soutěž o vyhlídkový let nad Prahou, která běžela na pražské Bambiriádě po celé čtyři dny jejího trvání, má své šťastné výherce. První cenu – třicetiminutový vyhlídkový let nad Prahou pro tři osoby – vyhrál Marko Pejatovič z Prahy 2. Nebyl sice osobně přítomen, ale hlavní koordinátor Bambiriády Pavel Hof-
richter se s ním spojil “živě” přímo z pódia prostřednictvím mobilního telefonu a výhru mu oznámil. Tři další ceny – volné vstupenky do aquaparku Centra Babylon získaly dívky: Radka Pecinová - Praha 8 (cenu nejprve převzala matka, pak ale výherkyně dorazila i osobně), Sabina Rakovská z Pra-
hy 3 a Eva Hrdličková z Prahy 8. Ceny se v neděli v 15:00 losovaly z karet, které obsahovaly správné odpovědi na zadaný úkol. Ten zněl: „Prolétni se Bambiriádou a najdi 14 leteckých pohledů na Prahu. Ke každému obrázku napiš svůj tip.“ -majfoto Martin Ďoubalík
Výhercem této poukázky na vyhlídkový let se stává…
…Marko Pejatovič z Prahy 2.
Oznámení výhry živě – prostřednictvím mobilního telefonu.
14
Smažený Bambík Byl večer a bylo ráno, den první. S vyplazeným jazykem se vyšplhá kluk s batohem na horu Mont Everest alias Vítkov a dosedne do stínu košatého stromu, hodí batoh do rozpáleného stanu. Je čtvrtek ráno a za pár okamžiků se otevřou brány již sedmé Bambiriády. Je šťastný, protože nemusel do školy a bude zase hodně důležitej. Bude totiž příslušníkem štábu žlutých mravenců (dobrovolní pomocníci Bambiriády, pozn. red.). Uvidí ho všichni, kdo přijdou za chvíli na Bambošku. Juj, to bude super, výskne si. Milena Kořínková mu navlíkne žluté tričko, chlazené nápoje bublají v presscentru a minerálky se oteplují vedle hlavní brány.
Vchází první návštěvníci a formují se žlutí mravenečci, kterým se lepí potem tričko na tělo. Vysílačka řve střídání služeb a kluci a holky kmitají z brány na bránu, z volné hodinky do nové služby na bráně. Rozdávají vstupenky a katalogy, nalévají se minerálkou s grapefruitovou příchutí, a když dojde, tak i bez příchuti. Pomalu začíná večer, brány se uzavírají a unavení mravenci vůbec nejsou unavení, jsou to mravenci, a tak kmitají jako mravenci. Sosáci (Skautská ochranná
služba, pozn. red.) hlídají podél zátarasů, vysílačky hlásí B10, B5 a jiné bééééé a mravenci konečně usínají. Byl večer a bylo ráno, den druhý. Mravenec vstává a běží na bránu. I u Mileny a Blanky je potřeba občas něco pomoci. Problémky se službami zažehná přesný rozpis volna a služeb. Sluníčko pálí více než včera. Množství návštěvníků brázdí bambiriádní nudli od památníku až k bráně. Na kole se tu prohání mezi stanovišti pár důležitých lidí od štábu, fordka pana ředitele Dana a univerzální moped pro všechny ze štábu. Jak se všechno vylidní, proběhne šňůra mravenců ještě celý areál a třídí odpadky, které tam líní návštěvníci poházeli všude možně i nemožně, protože nemohli dojít tři kroky k popelnici. Vyhlašuje se konkurz na řidiče popelnice – a ejhle, je nevídaný zájem o tuto novou profesi. Je večer, je ráno. Den třetí. Všichni se těší na společenský večer u pódia. Bašula prohání strojem disky a rezignuje z poho-
dovek osmdesátých let. Pak tam hodí moderní komerčáky, a rázem je všechno na nohou. Přichází obložené mísy a pivo gratis. Při hitu skupiny Kabát „Když se u nás chlapi poperou...“ i ti nejunavenější vypruží z umělohmotných židlí. Ještě v noci má sílu někdo dělat bugr, ale sosáci ho velmi rázně zklidňují. Je ráno, den čtvrtý. Pár mravenců odpadá. Doléhají k uchu slova o krácení Bambiriády a jiná usmažená slova. Odpoledne se cosi mění. Najednou si uvědomuji to prázdno, které nastane, když něco skončí. Jako po táboře nebo po jiné akci, kde mi bylo dobře v dobrém týmu skvělých lidí. Je večer a všude cinkají balící čety. Je prázdno, pusto v mém srdci. Mám Bambošku rád a všecky ty lidi kolem ní. Dana, Milenu, Pavla, Luboše, Blanku, Luďka... A všecky ty mravné i nemravné mravence, kteří vydrželi až do konce a udělali zase jedno krásné dobré jméno Bambiriádě 2005. Ondra Martinek foto TAMP
Balónková pošta funguje Ten, kdo nebyl líný, mohl si z expozice Pionýra z Bambiriády v Praze poslat balónkovou poštu. Stačilo projít několik disciplín, a tak získat balónek s pohlednicí. Kdo to zkusil a napsal vzkaz, mohl se kochat pohledem na to, jak se ta jeho pošta vznáší vzduchem do téměř bezmračného nebe. Překvapivě ještě krásnější je to, že se pohlednice opravdu vracejí. Některé urazily pěkný kus cesty – třeba až do Jizerských hor. Děkujeme proto všem, kteří si našli chvíli času na zaslání pohlednic i vzkazů nazpět. Ze všech dýchá takové zvláštní pouto, pouto v duchu jednoho z ideálů Pionýra – Přátelství. Jiří Tomčala
15
S Bambiriádou kolem republiky a zase zpátky… Je pátek 27. května ráno a já nasedám do autobusu směr Liberec. Mám před sebou tři dny návštěv po bambiriádních městech po celé republice. Letos se mi podařilo „utrhnout“ se z Prahy na delší dobu, abych zjistil, jak Bambiriáda vypadá ve dvanácti jiných místech. Opustil jsem tak atmosféru pražského „bambiriádní letiště“ na Vítkově, kde jsme Bambiriádu zahájili ve čtvrtek dopoledne, a vydal se na cestu klasičtějšími dopravními prostředky – autobusem a autem.
Senátor na lanové dráze Do Lidových sadů v Liberci dorážím před půl desátou, už tam panuje čilý ruch – předseda Rady dětí a mládeže Libereckého kraje Jiří Šmída spolu s vedoucí kanceláře RADAMLK Petrou Handlířovou ladí vše před oÞciálním zahájením. Areál, tedy velká budova se sály (a věží, odkud vysílá Český rozhlas) a velkou přilehlou zahradou, se zdá být skvělým zázemím. Stín, jenž poskytují vzrostlé kaštany, pořadatelé a návštěvníci v horkých dnech ještě jistě ocení… Před desátou se schází primátor Liberce, hejtman kraje Petr Skokan, ředitelka odboru pro mládež MŠMT paní ing. Eva Bartoňová a nakonec i předseda Senátu MUDr. Přemysl Sobotka.
Během slavnostního zahájení pak předávají třem starostům z Liberecka obdobu Ceny ČRDM Přístav – Cenu Klokan (neboť, jak se praví v jeho statutu: „Každé klokaní mládě se může kdykoliv schovat do bezpečí máminy kapsy a zůstat v ní až do doby svého vlastního osamostatnění. Také někteří zástupci samosprávy si uvědomují, že naše děti potřebují maximální péči a pozornost a že je potřeba vybavit je do života tím nejlepším.“). Jiří Šmída se obává, aby nepopletl jméno ceny a jednoho z jejích předávajících – takže Skokan předal Klokana, ne naopak! A pak se dávají návštěvníci na prohlídku toho, co jednotlivá sdružení pro návštěvníky přichystala. Předseda Senátu neodolá křesání ohně ve skautském tee-pee ani lanové lávce u tomíků – být tu bulvár, určitě by si smlsnul titulky jako „Senátorův šplh po laně“ či „Se senátorem se to zakymácelo“. Po troše pohybu pak mám spolu s předsedou Senátu, ředitelkou odboru pro mládež MŠMT a předsedou liberecké krajské rady možnost v klidu hovořit o tématech, jež trápí sdružení dětí a mládeže.
Rekordmanská Chrudim A rychle do Chrudimi – tam to i po páté hodině odpolední ohromně žije. Ujímá se mě Roman Málek, nestačím se dívat okolo. Park Na Střelnici se zdá být optimálním místem, je zaplněn do všech koutů něčím zajímavým.
V Hradci bojovali proti kouření
A pak opět na autobus a do Hradce Králové. Druhé bambiriádní odpoledne se tu chýlí ke konci, zástupci některých sdružení, zmožení pálícím sluncem, už balí. Hned u vstupu se mě ujímá šéfová zdejší Bambiriády Zuzana Plocková a vypráví, co už všechno proběhlo, jak stovky mladých lidí vydržely ve vedru déle než dvě hodiny na zajímavém protikuřáckém programu Lídy Pohankové v amÞteátru zdejšího letního kina, atd. Procházíme kolem stanovišť jednotlivých sdružení; je mezi
16
nimi mnoho křesťanských a dělají skvělé věci. Rád se tu také potkávám s čerstvým členem ČRDM – Československým Zálesákem.
Letos sem pro zpestření Roman dotáhl i vojenský transportér a ve čtvrtek večer jednoho z kandidátů na první Superstar Juliána Záhorovského. Prim ale hrají samozřejmě sdružení. Ostatně, co se v Chrudimi dělo, jsme mohli všichni vidět ve čtvrtek ve Večerníku ČT – ten přinesl, stejně jako loni, záběry právě odsud. Zdejší pořadatelé (z Občanského sdružení Altus) opět trhli rekord v návštěvnosti, která překonala i jejich nejsmělejší odhady. Gratuluji!
Šumperk – Země Nezemě Petera Pana Příští dva dny jsem strávil ve žlutém bambiriádním Fordu Romana Málka. Vyráželi jsme v sobotu brzy ráno, před sebou nějakých tisíc kilometrů podle pečlivě sestaveného itineráře, který jsme, světe div se, skutečně dodržovali téměř na minutu. Naším prvním zastavením byl Šumperk. Zdejšímu panu starostovi jsem ve čtvrtek rád předal Cenu Přístav za podporu aktivit sdružení ve městě – a jak její navrhovatelé prospívají, to bylo vidět v parku kolem zdejšího pořadatelského domu dětí a mládeže Vila Doris.
Po ránu se všichni ještě protahovali, ale cestu si sem našli už první návštěvníci a začínal bohatý pódiový program. Letos se sem opět přijely podívat i organizace dětí a mládeže ze Slovenska, Polska a Německa. A na křídlech dětské fantazie jste mohli doletět i do Země Nezemě Petera Pana – do kina na Þlm, nebo si zasoutěžit s pohádkovými bytostmi z tohoto příběhu J. M. Barrieho v přilehlém parku U Sovy.
V šesti městech moravskoslezské Bambiriády Míříme do Slezska, kam dorážíme před polednem. Jako první na nás čeká Opava – Bambiriáda tu probíhá na sídlišti Kateřinky, v parku u centra další členské organizace ČRDM – Elimu Opava. Sdružení si našla úkryt před sluncem pod stromy a nabídla pestrou paletu vzájemně provázaných aktivit, mnohdy motivovaných létáním. A díky za oběd, elimáci!
a prý skvělé zázemí pro vystoupení na prostorném pódiu. A vzhůru do Karviné. I tady už se chystali končit.
Na hřišti u základní školy pod koordinací skautů vyrostl stanový tábor s podsadami a týpkem a stánky pionýrů, tomíků, Klubu mladých FiladelÞa, prezentoval se i Sokol, DDM a městská policie. Sousedství školy způsobilo, že se prý během pátku stala Bambiriáda oblíbeným přestávkovým cílem zdejších žáků.
Pokračujeme do Hlučína, naprosto přemoženého horkem. Okolo Dětského ranče, kde se Bambiriáda koná, míří davy – na blízké koupaliště. Škoda, zdejší tomíci a hasiči by určitě návštěvníky osvěžili neméně dobře, stejně jako ostatní zdejší bambiriádníci.
V o kousek vzdáleném Frýdku-Místku mělo vedro zdatného soupeře, protože areál Sokolík sousedí s nábřežím chladivé Ostravice. I tady se pořadatelství ujalo místní sdružení ČRDM – Sdružení Klubko – a Martin Sysala mi vysvětlil, že se jim osvědčila nejen přímá prezentace činnosti Následuje rychlý přejezd přes Ostravu do Havířova. Stihneme ještě Bambiriádu na zdejším hřišti Slavie? Bohužel, už vidíme jen balení a přípravy na další navazující akci. Jako poslední zůstala čajovna s deskovými hrami hlavních pořadatelů – skautů. Havířováci si díky podpoře města mohli dovolit pro všechny postavení velkého stanu, který poskytoval ochranu před slunečními paprsky
17
sdružení a pódiová vystoupení, ale i rozsáhlá expozice o všech možnostech pro děti a mladé lidi ve volném čase formou informačních panelů. Pochvaloval si i spolupráci s městem. Poslední sobotní zastavení, nejdelší, nemohlo patřit jinému místu než Ostravě. Měli jsme štěstí, že jsme hned u vchodu do Domu kultury Nové Huti, který poskytoval Bambiriádě zázemí, narazili na místopředsedu pořádající Rady dětí a mládeže Moravskoslezského kraje (RADAMOK) Mojmíra Nováčka. V jeho ochotném doprovodu jsme pak prošli celý bambiriádní areál, jehož rozsah ohromil, stejně jako některé aktivity (například horolezecká stěna velikostí předčila tu pražskou téměř dvojnásobně). S pionýry jsme nakoukli k opičí dráze a prošli kolem tisíců víček od PET-lahví, jejichž sbírání zde vrcholilo. Na zemi z nich sestavili nádherně barevné bambiriádní letadlo – Bambéro. Příjemný chládek byl v budově domu kultury – i tady se prezentovala sdružení, právě tady se vydávaly ceny za celobambiriádní soutěž. A tady také měl své sídlo bambiriádní štáb a šikovní mladí amatérští novináři ze Sólokapr.cz, kteří o dění na Bambiriádě informovali. Bambiriáda měla v sobotu skončit v šest, ale to tam bylo stále ještě plno. A pak měl následovat country bál ve Stodolní, ale nás s Romanem čekala cesta do Brna a přenocování tam. Na snídani v Uherském Hradišti Občas se stane, že se člověk při přípravě tak trochu přehlídne a dojde k chybě. Stává se to
tak maximálně jednou za deset let. Doufám, že jsme si to v neděli ráno vybrali. Když jsme totiž po ránu po hodině a půl jízdy přijeli do tichého centra města, cestou zkontrolováni Policií ČR (bez pokuty, které jsme se trochu obávali), posnídali a vydali se do Smetanových sadů na místo zdejší Bambiriády, nalezli jsme už jen jednu ceduli a pytle odpadků pečlivě srovnané a připravené k odvozu. Až pak jsme zjistili, že uherskohradišťská Bambiriáda se v neděli konala všude jinde, jen ne v parku – v jízdárně na koních, sportovně v areálu Sokola či v kině. Takže příští rok opáčko, tentokrát si dáme větší pozor, slibuji zde Hradišťanům. Brno a jeho Lužánky Brno má štěstí na dvě věci – na park Lužánky, jenž je pro Bambiriádu perfektním prostředím, a na DDM Lužánky s jeho šéfem Milanem Appelem – Mikinem, který poskytuje Bambiriádě skvělé zázemí. Po průchodu rozlehlým parkem jsme se dostali až k bu-
dově DDM, kde nás zahlédl a ujal se nás Martin Kříž, šéf Zeměpisné společnosti Morava, který nám představil celkové uspořádání akce (a věnoval tričko své organizace do sbírky, díky!). Začali jsme u inforcentra, které na mapě přehledně představuje, kde a jaká sdružení dětí a mládeže na Brněnsku působí. A pak už jsme
18
se vrhli mezi stanoviště, kde se organizace představují „naživo“. Tam se čile pohyboval i Mikin (který podle vlastních slov měl na Bambiriádě dva úkoly – provázení návštěv a odvoz popelnic, obojí časově dobře skloubitelné), za jehož doprovodu a výkladu jsme měli možnost udělat si opravdu dobrý přehled o tom, co vše se mladým Brňanům nabízí ve volném čase. Moc se mi líbila i zdejší forma katalogu – pexeso s logy zúčastněných sdružení. Nemám pochyb, že zdejší Bambiriáda beze zbytku plní svůj účel.
A zpět na pražské bambiriádní letiště Vítkov Po cestě na dálnici D1 zaslechneme na Radiožurnálu živé vstupy z Bambiriády v Praze a před čtvrtou hodinou jsme na místě. Díky, Romane, řídil jsi skvěle a s obdivuhodnou výdrží! V chladivém přítmí památníku, kde sídlí tiskové centrum, ladíme s Jiřím Majerem poslední tiskovou zprávu letošní Bambiriády. Ta bude za chvíli jen pěknou vzpomínkou. Ukázala, kolik dobrovolníků ve sdruženích u nás dává dnes a denně křídla dětským snům, kolik fantazií dostane křídla v té správné partě. Děkuji všem, kteří se na jejím uspořádání podíleli. Díky úspěšnému výsledku jejich snažení stojí za to Bambiriádu pořádat – i v příštím roce! Pavel Trantina, předseda ČRDM foto autor a Roman Málek
Bambiriáda na Flóře Pracovně jsem byl v pátek 27. 5. 2005 v Olomouci, v krásném sídelním městě tohoto kraje. O Bambiriádě jsem se „dozvěděl“ již z plakátu na Hlavním nádraží. Takže jen co jsem zakončil pracovní jednání, vypravil jsem se kolem 14:30 do areálu Flóry Olomouc, příjemného komplexu parků, pavilonů a jezírek s vodním ptactvem. Vydal jsem se ze strany od Pavilonu „A“, ze stanice tramvaje a první maminky s kočárkem a třemi dalšími dětmi kolem ní jsem se otázal, jestli neví kde najdu Bambiriádu: „Já ji také hledám, ale už tu chvíli bloudím, takže sama nevím...“
Až následně jsem zjistil, že od jednoho hlavního vstupu do areálu je Bambiriáda výborně značena již velkým transparentem u vchodu. Já přišel z konce druhého, kde bohužel značení chybělo. Nicméně po chvíli člověk zjistí, kam či odkud míří proudy
dětí a rodičů, takže já i maminka s kočárkem jsme se na Bambiriádě přeci jen potkali ještě jednou. Prošel jsem si Bambiriádu v podstatě celou. Prohlédl jsem si prezentace jednotlivých sdružení dětí a mládeže uvnitř Pavilonu, zhlédl některá vystoupení tanečních kroužků a souborů a prošel jsem si různě situovaná a pojatá stanoviště sdružení v parku mezi stromy a keři. Příjemně mě překvapilo, jakým způsobem a v jak hojném počtu byly do aktivit sdružení zapojeny také romské děti, které s nadšením tančily či soutěžily v rámci celého areálu. „Dobrý den pane,“ pozdravil mě jeden ze dvou chlapců na lavičce v parku a hned dodával na vysvětlenou, když jsem pozdrav opětoval: „... mamá mě učila, že je dobré lidi zdravit – a co myslíte vy?“ Tím jsem se dal do krátkého rozhovoru s romskými kluky, kterým se na Bambiriádě velmi líbilo; chválili si soutěže i drobné odměny, které získali u pionýrů i jinde. Z panelů vybočovala nepřehlédnutelná prezentace činnosti dětských oddílů Duhy. Když jsem se ptal v okolí, bylo mi potvrzeno, že i činnost oddílů v místě je skutečně nepřehlédnutelná. Co se týká jednotlivých stanovišť, tak i přes rozdílné pojetí byla většina z nich zajímavou ukázkou činností oddílů Pionýra, námořnických tomíků, Duhy, Junáka či kroužků
domů dětí a jiných neziskových zájmových organizací dětí a mládeže. Rodiče s dětmi Bambiriádu, podle mého pohledu, vnímali jako zavedenou dobrou akci. Lee Louda
Z mělnického webu V pátek v 10 hodin začal program na stáncích jednotlivých sdružení i na pódiu. Tam se jako první objevily děti z MŠ Neratovice. Pak již se střídala vystoupení hudební, pěvecká, taneční i divadelní dětí ze ZvŠ Mělník, rodinného centra Kašpárek, sdružení YMCA, 4. ZŠ Kladno, IZV MŠMT Hořovice, Ligy lesní moudrosti a Pionýra. Byly tu i mažoretky Carmen. V 11 hodin pozdravil děti starosta města Mělník Mgr. Miroslav Neumann. Velký poprask pak nastal v 16 hodin, kdy se mezi dětmi nečekaně objevil Petr Poláček, známý z loňského kola Česko hledá Superstar. Měl totiž přijet až v sobotu, ale jeho program to neumožnil, proto přijel již dnes. Zazpíval několik písniček, a pak se trpělivě podepisoval a podepisoval a podepisoval... I na stáncích bylo živo. Byly tu lanové aktivity, malování na obličej, požární útok, jízda zručnosti na kole i ve šlapacím autíčku, ošetřování zraněných, veslařský trenažér, jízda na kanoích, deskové hry a mnoho dalších aktivit.
19
Bambiriáda na Vysočině Od sobotní šesté hodiny ranní se v areálu podzámecké nivy postupně začala vytvářet kulisa letošní Bambiriády na Vysočině – po pátku v krajské Jihlavě tentokrát v Třebíči. S postupně více a více pražícím sluncem v zádech
20
kmitali dobrovolní pořadatelé na stavbě hangárů, úpravě terénu, přípravě jednotlivých aktivit a prezentací, stavbě pódia a podobně. V deset hodin byla Bambiriáda 2005 slavnostně zahájena výstřelem z historického děla a mluveným slovem moderátora Rádia Vysočina – rádia pro mladé. Od té doby se na ploše podzámecké nivy nebo na pódiu průběžně prezentovala téměř dvacítka organizací, které se nějakým způsobem zabývají prací s dětmi a mládeží nebo kvalitním využitím volného času mládeže. Nechyběly ani školy a školská zařízení. Přestože kolem poledne bývá standardně menší návštěvnost,
organizátory překvapil pravý opak – do 13 hodin Bambiriádu v Třebíči navštívilo cca 1 400 lidí, přes šílené vedro, které nad nekrytou plochou areálu panovalo. Do 16 hodin se v areálu vystřídalo cca 2 500 návštěvníků (z celkových 3 000, pozn. red.), kteří dali přednost Bambiriádě před místními pivními slavnostmi a čtyřmi dalšími velkými akcemi pro děti a mládež v nejbližším okolí. Akce pokračovala až do 18 hodin. Petr Hrdlička
Ze slovácké bambiriádní metropole Také Uherské Hradiště bylo jedním z bambiriadních měst – letos už popáté pereme žlutá trička, která hodně barví, izolovaně od jiného prádla... Bambiriádní dění jsme před pěti lety iniciovali společně s Bobem Stránským a Kletrem, ICM i domy dětí, za odměnu se schází celý rok bambiriádní štáb právě u nás v Knihovně Bedřicha Beneše Buchlovana (BBB). Vše se domlouvá dlouho dopředu a každý podle svým možností přispívá svou troškou do společného díla. Naše dětské království se
jsme výstavku dětských knih z tvorby autorů zemí EU, společně s doprovodnými besedami k tématu Co čtou moji kamarádi v zemích EU. Letos mezi nejvydařenější řadíme vystoupení Policie ČR s ukázkou výcviku policejních psů a zadržení pachatele. Pořad moderovala tisková mluvčí Jitka Zámečníková. Také hasiči se ukázali. Na nádraží byl pro děti připraven kinematovlak, v neděli Městská kina promítala v rámci Bijásku Krušnohorské pohádky. V neděli dopoledne vozil děti uliBambiriáda ukázala, že možností i lidského potenciálu je na Slovácku víc než dost. Mirka Čápová a Hanka Hanáčková, Knihovna BBB foto autorky
České Budějovice: Závěrečné slovo náčelníka
už poněkolikáté stalo garantem doprovodných programů – a tak zajišťujeme např. loutkové divadlo, volný vstup do Slováckého muzea, ukázku práce hasičů a policie ČR, domlouváme zvukaře, dozor městské policie... Letos jsme nabídli na bambiriádní vstupenku vstup na naši vyhlídku v knihovně, uspořádali
cemi města vyhlídkový vláček. A to už nehodnotíme pódiová vystoupení a prezentace ve stáncích jednotlivých organizací... Máme radost, že i letos jsme mohly být obě u toho – tlumočíme pochvalná slova rodičů i dětí – i jejich povzdech nad termínem (nejen dětský den u Hypernovy, dětský den v pasáži Slunce, kroměřížská superstar, Jízda králů ve Vlčnově, Pohádkový les v Uh. Ostrohu – většinou se sejdou v tento termín – což je škoda pro všechny. Navrhujeme posunout alespoň o týden dříve, než je 1. červen). I letos se ukázalo, že už o sobě víme, umíme se domluvit. Ač máme různá povolání, náš záměr je jediný – ukázat dětem, že i za málo peněz se mohou bavit a smysluplně trávit volný čas.
Jeden z Murphyho zákonů říká: „Jestliže máte pocit, že se všechno daří, patrně jste něco závažného přehlídli.“ Toto jsem letos často opakoval a pořád vyhlížel, co jsem přehlédl. Je konec Bambiriády 2005, a pořád se žádný problém neobjevil. Nepočítám-li řadu drobných prkotin, že nějaký „šikula“ do rána rozebral vstupní brány, že se tu a tam nějaký opilec pokusil odnést nějaký stůl, jiný nenechavec služební megafon, nebo že všichni padají vedrem, patřila Bambiriáda 2005 mezi ty nejzdařilejší, které ve své historii pamatuji. Obloha bez mráčku, rekordní počet návštěvníků, spousty krásných atrakcí, téměř hladce fungující spolupráce sdružení. Žádný úraz, nadšení návštěvníci, které náš program tak upoutal, že se sem někteří opakovaně vracejí. To byly hlavní klady letošní Bambiriády. Chtěl bych poděkovat štábu a organizátorům, sponzorujícím partnerům za jejich práci a podporu, bez které by tato výjimečná akce nemohla být zorganizována. Věřím, že do sdružení se pohrnou noví členové, kteří si na této akci vyhlédli ten svůj oddíl. za štáb Wiki
21
12 000 účastníkov na Bambiriáde 2005 na Slovensku verejnosťou, ktorá bola 21. mája 2005 v areáli žilinskej univerzity a v amÞteátri na brehu Oravskej priehrady. Počas celého dňa sa tu vystriedalo 4 000 návštevníkov. Druhú časť Bambiriády 2005 od 19. do 22. mája 2005 tvorili sprievodné akcie, ktorých úlohou bolo podporiť činnosť pre deti a mladých. Tieto podujatia „praskali vo švíkoch“. Obrovský záujem detí, mladých aj ich rodičov bol o vozenie na koníkoch, motokáry, squash, plávanie, prácu s internetom, návštevu Budatínskeho zámku, Oravského, či Strečnianskeho hradu, oravských múzeí, bábkového divadla, ekoskanzenu, knižnice, talentária, či o plavbu loďou po Oravskej priehrade a iné. Tlačová správa V Žiline, dňa 23. mája 2005 V dňoch od 19. do 22. mája 2005 sa v Žilinskom kraji, v meste Námestovo a Žilina konala Bambiriáda 2005. Hlavným organizátorom podujatia bola Rada mládeže Žilinského kraja. Išlo o prezentačné podujatia detských a mládežníckých organizácií, centier voľného času, umeleckých škôl a iných subjektov pracujúcich s deťmi a mládežou.
Celé podujatie sa skladalo z dvoch častí. Zo samotnej prezentácie činnosti pred širokou
Podujatie splnilo svoj cieľ, ktorým bolo poukázať širokej verejnosti na to, aké dôležité je tvoriť pozitívne prostredie, v ktorom deti a mladí trávia voľný čas, v zmysle tohtoročného hesla „Čím dnes naplníme srdcia detí a mladých, tým oni zajtra naplnia svet“. Celé podujatie sa konalo pod záštitou primátorov príslušných miest. Na Bambiriáde odznel aj príhovor vedúceho odboru školstva Žilinského samosprávneho kraja Mgr. Ľubomíra Jaňáka.
K úspěchu přispělo bezchybné letní počasí, a tak v obou slovenských městech byly zástupy dětí i jejich rodičů. Takhle to vypadalo v Žilině.
Bambiriádu svojou návštevou poctili aj zástupcovia moravskosliezkej Rady mládeže. Svoju činnosť prezentovali v Žiline: DOMKA – Združenie saleziánskej mládeže, stredisko Žilina, Slovenský skauting – 25. zbor, 99. zbor, 83. zbor, 12. zbor, detský folklórny súbor „Stavbárik“, Fénix – UR Žilina, eRko – Hnutie kresťanských spoločenstiev detí, Súkromná základná umelecká škola Žilina, Základná umelecká škola Vlčince Žilina, Domov mládeže – Hlinská, Saleziáni dona Bosca. V Námestove to boli: Centrum voľného času „Maják“, DOMKA – Združenie saleziánskej mládeže, stredisko Námestovo, LAURA – Združenie mladých, stredisko Námestovo, Slovenský skauting – 39. zbor, OZ UJUT – Kamenčan, Roboši, Materské centrum – CENTRÁČIK, Okresné riaditeľstvo policajného zboru v Dolnom Kubíne, OR HaZZ v Námestove, Združenie saleziánskych spolupracovníkov, stredisko Námestovo, Základná umelecká škola, Dom kultúry Námestovo, Katolícka jednota Slovenska – pobočka Námestovo. Ing. Darina Čierniková, Rada mládeže Žilinského kraja
V Námestove se Bambiriáda konala na břehu rozlehlé Oravské přehrady, což dodalo akci mimořádnou romantiku a kouzlo.
22
Polsko Kromě obou Bambiriád na Slovensku navštívila pětičlenná delegace RADAMOKU (Rada Moravskoslezského kraje) ještě Bambiriádu v Polsku, kde se poprvé konala ve městě Bielsko-Biala. Tady neměli moc peněz, a tak se Bambiriáda konala v prostorách Gymnázia č. 3. Také zde se účastnily davy dětí, na stáncích se prezentovala nejen dětská sdružení, ale také školní projekty. Jako na našich Bambiriádách zde byli hasiči se zvedací plošinou a folklórní soubory i dětská dechovka, která na zahájení zahrála svižný swing. Za město se akce zúčastnil i hlavní školní inspektor. Bambiriáda za hranicemi se konala jen jako jednodenní – v sobotu 21. května. Týdenní posun proti Bambiriádám v ČR je přínosný, protože pořadatelé z Polska i ze Slovenska se zase přijedou podívat na Bambiriádu v Moravskoslezském kraji. Za RADAMOK Mojmír Nováček
Bambiriáda skončila, nezapomeňte! Sedmý ročník Bambiriády se v neděli 29. května 2005 stal minulostí. Pro někoho znamenal pár hodin výletu s dětmi za prima aktivní zábavou. Pro jiné čtyři dny pilné práce na stánku sdružení, kterým předcházely týdny vymýšlení, jak expozici připravit co nejlákavěji. Pro hlavní organizátory víc než rok velmi intenzivní práce. Co je však nejdůležitější, jsou zážitky, které si ti, kterým je Bambiriáda určena především – tedy děti – odnesly. Zážitky, které se nedají poskládat do tašky. Zážitky, které nedovede zprostředkovat sebedokonalejší televizní obrazovka. Zážitky, které je třeba prožít! -palfoto Radka Páleníková
23
Jsem na straně mladých
Rozhovor s místopředsedou Senátu ing. Edvardem Outratou
Mladé lidi čeká podle jeho názoru v rozvoji evropských vztahů ještě spousta práce. Začít však mohou už teď: nalézat a pěstovat vzájemné kontakty se svými vrstevníky v zahraničí, hlavně s Evropany. A učit se cizím řečem – s cílem nejen se s nimi domluvit, ale také jim porozumět. Někdy, spíše žertem, vyčítá autorům Evropských společenství (zejména Římských dohod z roku 1957, kdy začala skutečná integrace Evropy), že nezřídili latinu jako oÞciální jazyk – cizí všem, a tím pádem přijatelný pro všechny… Místopředseda Senátu ing.Edvard Outrata (bez polit. přísl.) hovoří česky, anglicky i francouzsky a je zcela Þnančně nezávislý – jeho hlavním příjmem je totiž důchod kanadského státního úředníka. Na e-mailovou žádost o rozhovor pro časopis Archa odpověděl s rychlostí, jakou lze jen popřát všem, kteří se kdy se svou záležitostí obrátí na nějakou instituci. Stojíte v čele Evropského hnutí v České republice, jehož cílem je „přispívat k vytváření sjednocené federální Evropy, založené na respektu k lidským právům a demokratickým principům“. Kdyby se Vás mladý člověk zeptal, zda ho v případě naplnění cílů Evropského hnutí čeká i v oblasti práva tak „uživatelsky vlídné prostředí“, jako je cestování po Evropě na občanský průkaz nebo platba v řadě států stejnou měnou, co byste mu odpověděl? Pomalu se to již uskutečňuje. Pokud jde o cestování po Evropě na občanský průkaz, pro nás platí již od vstupu do EU – i když je dobré mít například poměrně nový občanský průkaz. Já bych sice zatím každému doporučil cestovat po Evropě raději na pas, avšak rychle nastane situace, kdy všichni budeme mít občanské průkazy uznávané všude v unii.
Co se týče peněz, je to trochu komplikovanější. Jde o to, abychom do eurozóny vstoupili v okamžiku, kdy to bude ekonomicky nejvýhodnější pro obě strany, zejména pro nás. Je proto třeba, aby se ekonomiky daleko víc sblížily, aby sjednocení měny nezpůsobilo hospodářské otřesy. Tomu se chceme vyhnout – a to je také důvod, proč vstoupíme do
24
eurozóny pravděpodobně někdy kolem roku 2010. Bude to výhodné: lidé si nebudou muset měnit peníze na hranicích, přestaneme i zbytečně platit za převod peněz mezi měnami…
Z hlediska práva je důležité, do jaké míry na nás bude evropský právní systém všeobecně působit. Někde – jako v oblasti lidských práv – ani tak nezáleží na vstupu do unie jako na našem souhlasu s jurisdikcí evropských soudů. Ten byl dán už předtím, bylo možno se odvolat do Štrasburku… Myslím, že je to velice dobrá věc, že má člověk právo se odvolat – když jsou lidská práva porušena – i proti zákonům vlastní země. U nás to platí ústavně, ale poměrně krátkou dobu; svět s tím má mnohem větší zkušenosti. A skutečnost, že jsme pod tlakem oněch zkušeností, nám pomáhá. Povede také k tomu, že už naše judikáty budou více evropské, a postupně se zvýší i právní vědomí u nás.
Jaký význam přikládáte případnému přijetí Evropské ústavní smlouvy pro život mladé generace? Bezprostřední dopad ústavní smlouvy na lidi jakéhokoli věku nebude moc velký. Všeobecně jde vlastně o přepsání již existujícího stavu; eventuální změny se týkají vnitřní práce evropských orgánů. Osobně se domnívám, že obě strany, které zdůrazňují strašlivý význam té smlouvy, přehánějí význam změn, které nastanou. Myslím, že nenastanou v podstatě žádné, protože velká většina záležitostí se stejně řeší dohodou. Dlouhodobý důsledek, který já považuji za pozitivní, a kterého se bojí naši národovci, je, že se bude vytvářet povědomí Evropy patřící k sobě. A že záleží na jejích aktivitách: bude důležité například volit správné lidi do Evropského parlamentu. Tento efekt bude dlouhodobě napomáhat tomu, aby se dotvořil evropský národ. A v takové situaci se přestaneme bát slov jako je „federální“ – a zřídíme možná federální systém… To se asi ale opravdu bude týkat lidí, kteří jsou dnes hodně mladí. V naší generaci tohle už dohromady sotva dáme, protože v Evropě je víceméně shoda, že balanc mezi dnešní integrací a suverenitou jednotlivých států je asi správný. Takže: na mladé lidi čeká hodně práce v dalším rozvoji evropských vztahů. A také v tom, aby pochopili okamžik, kdy se který krok dá unést. Mladí lidé jsou většinou netrpěliví, takže se budou vyjadřovat silněji, ale to je dobře a budou nás muset s sebou „utáhnout“. Rád jim pomůžu, já jsem na jejich straně (zasměje se), ale ne všichni moji vrstevníci… V příslušné pasáži Evropské ústavní smlouvy, která se týká mládeže, se hovoří o evropském
rozměru vzdělání, o výuce a šíření cizích jazyků členských států EU… Je v těchto pojmech skryto něco, podle čeho pozná mladý člověk – bude-li ústavní smlouva schválena – že se cosi konkrétního změnilo? Já myslím, že ne. Mám dojem, že v téhle části je to víceméně shrnutí dnes existující situace. Výhodou je ovšem shrnutí a deklarace v jednom dokumentu. Jde o dlouhodobý proces; myslím si ale, že probíhá velice dobře, už teď. Víc ovšem souvisí s naším vstupem do Evropské unie a vůbec s otevřením hranic. Pro mladou generaci je naprosto důležité najít co nejvíce kontaktů s ostatními Evropany, zejména jejich věku. Mladý člověk je totiž otevřenější, včetně schopnosti učit se jazykům.
Za první republiky téměř každý vzdělaný člověk mluvil také německy – byli jsme dvojjazyčná země – a každý, kdo měl aspoň střední školu, se naučil ještě jednomu jazyku, tehdy to byla spíš frančina. Národovci se učili rusky, a takoví, co viděli daleko dopředu, anglicky. Po skončení vysoké školy velká většina lidí mluvila kromě své mateřštiny ještě alespoň německy, francouzsky a anglicky. To se nám úplně zkazilo po druhé světové válce… Je strašně důležité to zvrátit, a v tom také vidím smysl vytváření společných koncepcí toho, čemu se učit. Zvláště dnes, kdy se ukazuje, že evropské školství jako celek má vady ve srovnání s tím, jak se lidi učí v Severní Americe. U nás jde žák do školy často s představou, že je jedna pravda, a tu odříkává pan učitel – a on je tam od toho, aby odříkal tutéž pravdu panu učiteli. Ne s představou jako v Kanadě, že aspektů je hodně a žák má přijít se svými myšlenkami do školy, a tam se naučit o nich diskutovat s ostatními. Určitě platí, že se máme co nejvíc integrovat a co nejvíc bariér zrušit – nejen těch formálních, na hranicích, ale i v nás. Čili, pro
každého mladého člověka platí: čím víc času stráví v nějaké jiné zemi, tím víc se naučí. Každá minuta za to stojí. Dlouhá léta jste pobýval v zahraničí, žil a pracoval jste v Kanadě… Jaké vlastnosti by si měl mladý člověk osvojit, aby v evropské konkurenci obstál? Tou první a nejdůležitější je sebevědomí, které se ovšem nedá nařídit. Vznikne nejlépe tím, že člověk stráví co nejvíc času komunikací s ostatními, aspoň Evropany. Při nedostatku sebevědomí člověk neví, jestli má být nabubřele sebevědomý a bojovat s tím takhle, anebo jestli má říkat, že všechno „venku“ je ohromné a to naše je všechno špatné. Spousta lidí lítá mezi těmito dvěma póly; ani jedno, ani druhé není správné. Jsme samozřejmě normální Evropané jako každý jiný, máme tu či onde nějakou výhodu anebo nevýhodu. Musíme poznat své výhody a pak na nich stavět, což jakžtakž děláme v národním či státním měřítku. I každý jednotlivec by se měl soustředit na to, co umí, a pěstovat to v sobě. Měl by se seznamovat co nejvíc se světem, časem si zvolit obor, a v něm se snažit dosáhnout úspěchu – a zase: nejen doma, ale také „venku“. I v drobnostech. Pracovat na sobě, aby viděl, jak to dělají jiní, aby si udělal vlastní názor. A z téhle situace pak člověk nabude sebevědomí. Mám ale dojem, že rozdíl mezi dítětem vyrůstajícím za komunismu a dnes je ohromný. Ani mi ne-
vadí tolik jako jiným, že mladí lidé nemají příliš zájem o bezprostřední minulost. Možná je to způsob, jakým ji mohou trochu hodit za hlavu a postarat se, aby si našli svoje místo ve světě. Však se k ní jednou vrátí, až pro ně minulost bude zajímavá. Blíží se sedmý ročník Bambiriády, největší přehlídky činností sdružení, které se zabývají mimoškolní výchovou dětí a mládeže. Součástí Bambiriády je i zasedání Sněmu dětí a mládeže v parlamentu (jeho jednání E. Outrata loni se zájmem sledoval). Pokud vím, letos mají mít na programu i otázku Evropské ústavní smlouvy, budou o ní rokovat a snad se chystají i na simulované referendum… Jak na tuto aktivitu pohlížíte? Sama o sobě je velice fajn, protože u nás lidi neměli moc velkou představu, jak se dospívá k rozhodnutím, jaký je jejich vnitřní mechanismus. Mírně formalizované diskuse a kopírování rozhodovacího procesu jsou v tomto ohledu velice dobré. Ti mladí lidé se to opravdu naučí – jak jsem na ně koukal, umějí to hned… A pomůže jim to, protože – ať už budou pokračovat dál ve veřejné činnosti jakéhokoliv druhu, či nikoli – budou vědět, jak tyto záležitosti probíhají. Všechny podobné akce, které vedou k prohloubení znalosti našeho ústavního systému, jsou velmi důležité. Děkuji Vám za rozhovor a za čas, který jste si udělal. Jiří Majer foto archiv a autor
25
Sněm dětí podpořil referendum o euroústavě
I když Francouzi den předtím řekli své „non“ návrhu Evropské ústavní smlouvy, ratiÞkační proces se nezastavil – tedy alespoň v českém Senátu, kde v pondělí 30. května jednal v rámci doprovodných akcí Bambiriády 2005 Sněm dětí a mládeže. Čtyři desítky mladých lidí hledaly odpověď na to, zda by v otázce schvalování euroústavy v naší republice bylo namístě všelidové hlasování, ane-
26
bo by bylo lépe toto rozhodnutí přenechat Parlamentu. Většina, totiž 26 ze 43 přítomných, se vyslovila pro referendum; proti jich zvedlo ruce 14 a tři se hlasování zdrželi. Snad ještě zajímavější než samotný výsledek tříhodinového rokování Sněmu byla ovšem rozprava, jež mu předcházela. K mikrofonu v jednacím sále Vadštejnského paláce totiž přistupovali -náctiletí, připravení vést věcnou polemiku na téma, o němž díky předchozí průpravě věděli evidentně více, než v současné době mnozí dospělí, kteří by o něm v případném referendu měli skutečně rozhodovat. Celé jednání, jehož části se jako host zúčastnil i asistent senátorky Aleny Gajdůškové (ČSSD) Pavel Pechanec, řídil s přehledem Tomáš Zíka. Nejčastěji uděloval slovo navrhovateli a zpravodaji, kteří představovali jakousi esenci dvou protichůdných přístupů k euroústavě – vstřícného a odmítavého. K jejich stručně a výstižně formulovaným názorům se pak podle uvážení připojovali svými poznámkami a postřehy ostatní účastníci Sněmu. Na programu měli celkem deset bodů – tezí k okomentování. Například: Ústava zjednodušuje evropský právní systém a činí jej snáze pochopitelným… Ústava zavádí v EU spravedlivější a účinnější rozhodová-
ní… Ústava více zviditelňuje EU na světové scéně… Ústava jasně vymezuje hodnoty a cíle EU… Ústava poskytuje občanům více přímých pravomocí… a podobně.
Závěrečná rozprava před samotným hlasováním se už týkala kardinální otázky, zda podpořit vypsání všelidového hlasování v ČR o Evropské ústavní smlouvě, či nikoliv. „Včera jsme se dozvěděli na kulatých stolech, že by měla existovat nějaká informační kampaň od září do června – to znamená celý školní rok – což by bylo super,“ nechal se slyšet Petr. „Ale vidím dvě hlavní negativa,“ pokračoval. „Za prvé: určitě nebude zadarmo. A za druhé: kdo mi zajistí, že bude objektivní? Kdo mi zajistí, že nebudou jenom billboardy, tam sečtělý muž, jeho jméno, strana a EVROPSKÉ ÚSTAVĚ SVÉ ANO, nebo své NE?“ O slovo se hlásí Jára: „Poznámka k tomu předešlému, že referendum bude drahé: ano, bude drahé. Všechny volby jsou drahé. Protože žádná demokracie není zadarmo...“ Jiří Majer foto Radka Páleníková
Debrujárská alchymie ke Dni muzeí Zpěvná francouzština jako dorozumívací jazyk českých, maďarských a belgických debrujárů zazněla vstupní halou Muzea hlavního města Prahy při slavnostním zahájení květnových Dnů muzeí. I když bylo zrovna třináctého, a ještě k tomu pátek, pro desítky chlapců a děvčat z Asociace mladých debrujárů (AMD) ČR to rozhodně žádný smolný den nebyl. Díky pochopení ze strany vedení muzea si v jeho prostorách mohli připomenout zmíněný svátek tak, jak jsou už od roku 1992 zvyklí: skoro až alchymickým představením toho nejlepšího, co se ze zábavně aplikované fyziky, chemie i dalších vědních oborů ve svých debrujárských kroužcích dosud naučili. Prezident AMD ČR Petr Zapletal (vlevo) a čestný prezident Milan Rojko
ních hostů – Asma a Judit. Přijely z Belgie, s níž mají čeští debrujáři velmi čilé vztahy, a z Maďarska, kde se pro změnu asociace „šikulů“ teprve zakládá. „Velmi mě zajímá vaše práce, takže bych ráda věděla, jak co děláte. A děkuji vám mockrát za pozvání do Prahy,“ přeložila tlumočnice dětem Juditin francouzský vzkaz, v její rodné maďarštině – jak se mohly předtím snadno přesvědčit – sice exoticky znějící, avšak zcela nesrozumitelný. O chvíli později už české debrujárky a debrujáři Juditě, Asmě i všem dalším zájemcům ukazovali, jak a čím se ve svém volném čase baví: luštěním „zakletého“ písma čitelného jen z určitého úhlu pohledu, výrobou ručního papíru či hrátkami s modelem větrné elektrárny. A také „čarováním“ s hřebenem na principu elektrostatické indukce, stavěním papírových letadýlek, létajících talířů a mini-bumerangů s přesně vyváženým těžištěm, které létají ladněji, přesněji a dál než „obyčejná“ vlaštovka… Asociace malých debrujárů ČR od počátku slavila Dny muzeí tradičně v Národním technickém muzeu v Praze. To však nyní prochází rozsáhlou přestavbou, a tak pomocnou ruku debrujárům podalo letos Muzeum hlavního města Prahy. Kromě prostor vyčleněných pro to, aby tam mohly děti předvádět veřejnosti své po-
kusy, se jim velkoryse postaralo i o sobotní program s ukázkami starých řemesel. Dost možná, že napřesrok už za prezentačními stolky během Dnů muzeí nebudou stát čeští debrujáři sami. Letošní hosté z Belgie a Maďarska mají totiž podle Petra Zapelatala v úmyslu přivézt v roce 2006 do Prahy své svěřence, aby společně ukázali, co všechno umějí. Jiří Majer foto autor
Do Muzea hlavního města Prahy kvůli tomu zamířily děti z Brna, Pardubic, Prakšic, Rožnova pod Radhoštěm, Starého Města, Stráže u Tachova, Uherského Ostrohu, Valašského Meziříčí a Žamberka. „Moc děkuji za pozvání mezi vás. Jsem velice rád, když mám kolem sebe takové koumáky, kteří jsou mezi debrujáry – a věřím, že vás bude ještě víc, až tady někteří pražští žáci uvidí, jakým způsobem se dokážete vy bavit,“ pozdravil je čestný prezident AMD ČR, vysokoškolský profesor Doc. RNDr. Milan Rojko, Csc. Spolu s ním přivítali debrujárskou mládež prezident jejich organizace Mgr. Petr Zapletal a také dvě zástupkyně zahranič-
27
Skautské jaro Obrok – stovky skautů na Vysočině Velké setkání roverů – skautů od 15 do 25 let – se konalo na konci dubna na Vysočině. Téměř 900 lidí z celé republiky přijelo do Dobré nad Sázavou hledat nové známé, zábavu, relaxaci a inspiraci. Čtyři slunečné jarní dny byly plné pestrého programu – nechyběl sport, řemesla, výtvarné činnosti, přednášky, Þlmy a diskuse. O své životní zkušenosti se s účastníky podělily desítky zajímavých hostů, například ekolog Martin Bursík, Þnanční ředitel člověka v tísni Jan Kamenický, mořeplavec Michal Nešvara či vězeňská farářka Vendula Kalusová.
které se lze na prahu dospělosti vydat,“ hodnotí smysl akce dvacetiletá studentka Eliška Krajtlová, členka padesátihlavého organizačního týmu.
Škola v Africe Dokončovací práce probíhají v interiéru nové základní školy v etiopském městě Asore. Postavit školní budovu pro 160 dětí prvních až čtvrtých tříd umožnila veřejná sbírka skautů a společnosti Člověk v tísni, která se uskutečnila v České republice loni na podzim. Práce na budově i pozemcích školy pomáhají dokončit obyvatelé třítisícového městečka. Od září začne budova sloužit jejich dětem. Druhý ročník Sbírky pro Afriku, jehož cílem je shromáždit prostředky na stavbu další školy, proběhne 11. – 13. října 2005.
Velikonoční kuřátko pomáhá dětem
Jedno dopoledne věnovali roveři pomoci hostitelskému místu – sázeli stromky, upravovali lesní cesty, vypomohli v domově důchodců. „Vzájemná setkání takového rozsahu přinášejí lidem radost z toho, co dělají, a chuť do další činnosti. Nedávají jednoznačné odpovědi, ale pomáhají klást si otázky a ukazují různé cesty, na
Pětačtyřicet skautských oddílů se letos zapojilo do sbírky Pomozte dětem! Vybraná částka, která na konto sbírky od skautů letos putovala, činila 628 579,50 korun. Skauti se na sbírku připravovali již od loňského roku, kdy jednotlivé oddíly začaly s výrobou vatových kuřátek ve skořápce. Za příspěvek do kasičky je děti rozdávaly kolemjdoucím v centrech desítek měst v Čechách a na Moravě. Skauti se do sbírky Pomozte dětem! zapojili již počtvrté, celkem za uplynulé ročníky vybrali přes 1 450 000 Kč a druhým rokem jsou největším spojencem sbírky a pořadatelem nejzajímavějších doprovodných akcí.
Dovolání k Nejvyššímu soudu v kauze Štiřín Junák podá dovolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze v kauze Štiřín. Skautská organizace nemá podle soudu na zámek, o nějž se pře s Konferenčním centrem Štiřín, nárok. Štiřín je nyní ve správě Ministerstva zahraničních věcí ČR, které vynaložilo na přestavbu zámku na luxusní vládní hotel s golfovým hřištěm přes půl miliardy korun. Celkem pochopitelně se nyní uznání práv skautů brání. Pokud by ani dovolání k Nejvyššímu
28
soudu nepřineslo žalobcem očekávaný výsledek, Junák se obrátí na Ústavní soud, který již před časem v podobné věci spravedlivě rozhodl. „Už od roku 1990 usilujeme o mimosoudní vyrovnání, k soudní cestě jsme byli víceméně donuceni,“ říká místostarosta Junáka Jiří Navrátil. Zámek připadl organizaci v roce 1948 náhradou za skautský majetek zabraný za války nacisty a převedený do vlastnictví Hitlerjugend. Po únoru 1948 pak byl Junák rozhodnutím tzv. Akčního výboru Národní fronty sloučen s tehdejším Českým svazem mládeže. Ten se zmocnil celého jeho majetku a zámek Štiřín předal v roce 1954 předsednictvu vlády ČSR. Podle žalobce se nejednalo o právní postup, ale o komunistickou zvůli - Štiřín Junáku nikdy žádný státní orgán nevyvlastnil, ani nezabavil, ani neznárodnil, a jeho vlastnické právo tedy nepřetržitě trvá. Junák
Tábor je naše vizitka
Pro pořadatele letních táborů „na zelené louce“, kteří chtějí směrem k přírodě vyjít „se ctí“, je určen útlý spisek „Tábor je naše vizitka“. Ten vydalo Sdružení Mladých ochránců přírody a formou stručných námětů obrací pozornost pořadatelů a vedoucích na běžné náměty z táborového života, který by mohly mít vliv na okolní přírodu a životní prostředí. Uvedené náměty k „zezelenění dlouhodobých pobytů v přírodě“ nejsou žádná dogma, ale spíše náměty k zamyšlení – vždy je totiž co vylepšovat. Materiál si lze stáhnout ze stránek http://www.smop.cz, kde je uveden v sekci „novinky“. Michal Kulík, Sdružení MOP ČSOP ilustrační foto Klub PathÞnder
Benefiční představení pro vévodu Na 22. dubna připravilo nezávislé divadlo Kámen beneÞční představení ve prospěch Programu pro mládež Cena vévody z Edinburghu. Akce, jejímž cílem bylo napomoci propagaci Programu v České republice a Þnančně přispět na jeho činnost, proběhla na prknech Žižkovského divadla Járy Cimrmana. V samém úvodu večera před plný sál vystoupili produkční a PR manažerka divadla Kámen Lenka Chadimová a výkonný ředitel Programu Tomáš Fajkus. Společně poděkovali sponzorům akce a stručně představili činnost Programu v tuzemsku. Následovala hra Mlejnek, v současnosti nejčastěji nasazovaný kus souboru. „Hra je vlastně detektivkou s překvapivě nejednoznačnou pointou,“ přiblížila děj Lenka Chadimová. Představení sklidilo velký ohlas u diváků. Mezi nimi nechyběli ani zástupci médií a účastníci a vedoucí Programu z Liberce, Litoměřic, Mimoně, Mladé Boleslavi, Nového Města pod Smrkem a Ostravy. Pro šest účastníků z ostravské skupiny bylo předsta-
vení zakončením velice slavnostního dne. O několik hodin dříve převzali v jedné z malostranských zahrad pod Pražským hradem diplomy osvědčující úspěšné dokončení Programu. Pro Cenu vévody z Edinburghu bylo beneÞční představení především příležitostí k oslovení široké veřejnosti. „Doufáme, že se informace o naší činnosti dostane k novým účastníkům, provozovatelům a sponzorům,“ uvedl Tomáš Fajkus, výkonný ředitel Programu v České republice. „Poděkování přitom nepatří jen samotnému souboru divadla Kámen, ale i sponzorům akce – architektonickému atelieru Omicron K a kurýrní službě Najbert,“ dodal. Získané Þnanční prostředky poputují do fondu na podporu účastníků a vedoucích Programu. Pavel Záleský, tiskový mluvčí Programu pro mládež Cena vévody z Edinburghu Cena vévody z Edinburghu byla založena roku 1956 ve Velké Británii manželem královny Alžběty princem Philipem, vévodou z Edinburghu. Princip Programu, kterému
se v našich krajích začalo říkat „Edie“, spočívá v citlivém nasměrování a motivování mladých lidí, kteří v rámci daných pravidel usilují o dosažení osobně stanovených cílů. Účastníci ve věku od 14 do 25 let se zdokonalují v individuálně vybraném sportu a praktické dovednosti, vykonávají službu a v týmu naplánují a podniknou dobrodružnou expedici. Nenásilnou formou se tak učí aktivně využívat volného času a odpovědnosti k sobě samému i k ostatním. Díky své univerzálnosti je dnes Program provozován školami a různými zařízeními a organizacemi pro mládež ve více než sto zemích světa a od svého vzniku již oslovil přes pět milionů účastníků. Od roku 1993 se o splnění podmínek Edieho mohou pokoušet také účastníci z České republiky. Tuto možnost jim v současnosti nabízí pětadvacet provozovatelů. Historie divadla Kámen sahá do roku 1998. Důsledně autorské pojetí inscenací a netradiční přístup posouvající na první pohled klasickou divadelní formu do nezvyklých rovin přinesl divadlu řadu ocenění na oÞciálních přehlídkách nezávislé scény. Soubor se těší dlouhodobé oblibě také u divácké veřejnosti. Jeho představení v Žižkovském divadle bývají pravidelně zaplněná.
Pohledy do přírody
Ještě daleko po prázdninách je uzávěrka 10. ročníku fotograÞcké soutěže „Pohledy do přírody“, kterou pořádá Sdruže-
ní Mladých ochránců přírody + Lesy ČR, s.p. + MŠMT ČR. Tato „vyhledávací“ soutěž je určena především začínajícím umělcům a pozorovatelům přírody (kategorie do 12 let, do 18 let a starší) a letos má tato vyhlášená témata: Česká krajina, Mikrokosmos, Jak se do lesa volá… a Živá voda. Každoročně se této soutěže účastní přibližně stovka autorů, většina prací je prezentována na výstavách putujících po celé republice, uzávěrka je 15. října 2005, podrobné propozice a vstupní formulář jsou zveřejněny na internetu (www.smop.cz), kde jsou také ukázky prací minulého ročníku, a tak nic nebrání vybrat z letních fotek ty nejlepší a poslat je do soutěže. A právě na ty vaše se těší celá odborná porota. Michal Kulík (
[email protected]), Sdružení MOP ČSOP
Foto: Jana Sejpová: „Spřízněné duše“ Karel Krpata „Zapomenuté kolo“ (Snímky získaly 3. místo v loňském ročníku soutěže.)
29
S Rychlými šípy nejen do Stínadel
Měsíční výstavu konanou 6. 9. – 9. 10. 2005 doplní množství doprovodných akcí pro nejširší veřejnost jak v muzeu samotném, tak i na území Prahy. Muzeum dětské kresby, Dům u zelené žáby, U radnice 13, Praha 1, otevřeno denně kromě pondělí 13-18 hod. Společně s Pražskou pobočkou SPJF spolupořádají Pražská rada Junáka, Česká tábornická unie – oblast Praha, Klub skautských sběratelů Junáka. Podrobnosti průběžně na www.bohousek.cz. Milan Lebeda
Tak se jmenuje výstava v roce 65. výročí prvního vydání Záhady hlavolamu a 80. výročí prvního Jestřábova tábora u legendární Sluneční zátoky. Expozice je věnovaná životu a dílu Jaroslava Foglara (zhlédnout bude možno i dosud neprezentované dobové materiály), jeho odkazu, činnosti současných dětí a mládeže v Pražské pobočce Sdružení přátel Jaroslava Foglara (SPJF) a praž-
Poslední rozloučení s Františkem Rounem ských skautských a tábornických oddílech. Výstava věnuje pozornost nabídce pro ty, kteří hledají dobrou partu kamarádů, stejně jako současným výtvarníkům navazujícím na dílo J. Foglara (např. Marko Čermák či Milan Teslevič). Akce připomene i představí celoroční aktivity dětí a mládeže ve městě i v přírodě, průvodcem bude právě nezapomenutelná pětice – klub Rychlých šípů, který nudou rozhodně nikdy netrpěl ...
30
V Malé obřadní síni Strašnického krematoria se ve čtvrtek 19. 5. 2005 rozloučili zástupci ČRDM a jejích členských organizací s panem Františkem Rounem, jenž zemřel náhle 11. května po dlouhé těžké nemoci ve věku nedožitých 62 let. Od roku 1992 do roku 1999 byl František Roun prvním generálním sekretářem Národního informačního centra pro mládež (NICEM). V roce 1998 byl jedním z osmi zakladatelů České rady dětí a mládeže a do roku 2000 členem jejího představenstva. Přinášíme vzpomínku Ing. Jany Vohralíkové, předsedkyně ČRDM 1998-2004: Vzpomínám Františka na našich prvních jednáních, napřed G7 a posléze Představenstva ČRDM. Byl z nás úplně nejstarší, a tak to mnohdy s námi neměl vůbec jednoduché. Vzpomínám na naše leckdy zbrklé reakce a neprozřetelné kroky plynoucí z mladické nerozvážnosti, které se snažil usměrňovat a jemně ukazovat i jiný pohled na věc. Jeho velikou zásluhou se stal i NICEM jednou ze zakládajících organizací ČRDM, i když to musel ještě mnohokrát poté vysvětlovat a obhajovat, ale dělal to vždycky věcně a rád. Často se říká, že my křesťané to máme v situacích, kdy někdo blízký zemře, jednodušší než ostatní, protože věříme na další pokračování. Dnes jsem si při posledním rozloučení s Františkem uvědomila, že ztráta bolí vždycky stejně. To hezké je naděje a možnost říct: „Za všechny úsměvy, za všechna hezká slova, za dobře míněné rady a nezištnou pomoc, přijmi ho Pane do svého království...“. A tak ať tě tam andělé, Františku, doprovodí a ať je ti tam hezky...
Bambiriáda 2005 Spolupráce s Českou radou dětí a mládeže se datuje již od konce roku 1999. První smlouva úrazového pojištění pro členská sdružení České rady dětí a mládeže byla uzavřena 1. 1. 2000. Poprvé však v letošním roce byla smlouva uzavřena na dva roky. Generali Pojišťovna a.s. je také generálním partnerem jednoho z nejvýznamnějších projektů České rady dětí a mládeže – Bambiriády. Na to, jak hodnotí spolupráci Generali a České rady dětí a mládeže a Bambiriádu samotnou, jsme se zeptali ředitele odboru pojištění osob Ing. Petra Hájka.
dětí i dospělých: jedná se o ztrátu trvalého zubu, jizvy nebo porušení Achillovy šlachy. Nadále platí, že paušální částky se vyplácejí v případě, že vyplacená paušální částka by byla vyšší než případný nárok z denního odškodného.
V čem se pojistná ochrana v oblasti úrazového krytí změnila? Po vzájemné dohodě směřovaly změny zejména k většímu zdůraznění pojistné ochrany pro děti, jejichž ochrana je hlavním smyslem sjednávané smlouvy. Proto bude denní odškodné vypláceno dětem již od 1. dne nezbytného léčení úrazu, zatímco dospělým od 29. dne léčení.
Kromě této změny byl rozšířen seznam úrazů, za které se vyplácí pojistné plnění formou paušálních částek. Dosud se paušální částky vyplácely pouze za zlomeniny u dětí. Nyní byl seznam úrazů rozšířen také na další úrazy
Bambiriáda se konala již posedmé. Jak hodnotíte spolupráci s ČRDM na Bambiriádě tento rok oproti létům minulým? Spolupráce naší pojišťovny s ČRDM při pořádání Bambiriády je opravdu tradiční. Naše vztahy se prohlubují, a to nejen ty formální, oÞciální, ale stále více i osobní. Rád bych na tomto místě poděkoval organizátorům za letošní vydařenou akci, současně též za prostor, který se naší pojišťovně dostal. Jsem osobně rád, že jsme letos poprvé zorganizovali společnou soutěž pro děti. V této či jiné podobné akci bychom rádi pokračovali i v letech příštích. Bambiriáda sama byla letos jiná než ty předešlé. Především umístěním na horu Vítkov se dle mého názoru výrazně změnila její tvář. Byla přehlednější, prostornější a měla ucelenější charakter. Myslím, že letos po dlouhé době bylo též štěstí na krásné počasí. Jak hodnotíte přehled volnočasových aktivit jednotlivých sdružení na Bambiriádě? Musím se přiznat, že mě vždy velmi příjemně překvapí, kolik sdružení se Bambiriády účastní,
jaké jsou na nich prezentovány činnosti, jaké nápady a inspirace si mohou děti a jejich rodiče z této akce odnést. Pestrá směs jednotlivých aktivit nabízí pro každého mnoho. Kdybyste se však ptali mého tříletého Štěpána, předpokládám, že by Vám asi nejvíc vyprávěl o hasičích a zvířátkách. V příštím roce tu však budou pro něj jistě i jiná „lákadla“.
V dnešní přetechnizované době je mnohdy těžké odtrhnout děti od počítače. Myslíte si, z pohledu otce, že akce tohoto typu mají smysl? Veškeré akce pro děti, které pěstují a prohlubují jejich vztah k obecným hodnotám, ke společnosti, k přírodě jsou potřebné. Když mé vlastní děti již dnes ve svých 2 resp. 3 letech neomylně vědí, jakou funkci mají některá tlačítka na ovladači k televizi, uvědomuji si, jak je činnost jednotlivých kroužků, klubů, či organizací vedle výchovy v rodině pro rozvoj dítěte významná. Generali Pojišťovna a.s. foto archiv a Tomáš Řehák
31
Nevyrušovat prosím! Nebo mě to zrcátko splete a vyjedu z nakreslené dráhy.
Motto sedmého ročníku Bambiriády znělo „Na křídlech dětské fantazie“. Jak je vidět, kromě samotného motivu létání dostalo spoustu dalších podob.
Výtvarné umění si vždycky najde své nadané adepty. Ááále, to jen takové modelování…
Malování je skvělá věc. Zvláště když jsou barvičky tak pěkně po ruce.
Ťukání bílé hůlky o asfalt. Nevidomá nejsem, ale už snad lépe tuším, jaké to je.
Nejkrásnější pohled je prý z hřbetu koně. Souhlas. Co to ale zkusit s šátkem přes oči…? Copak asi je tam nahoře zajímavého? Musím to prozkoumat.
Tohle vypadá jako letecký den na zemi. A proč ne? Na to, abychom předvedli trochu akrobacie, přece nemusíme být kdovíjak vysoko.
