IN SA AN ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU
CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE
IN SA AN ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU
CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE
TÉMĚŘ SAMETOVÉ REVOLUCE ALMOST VELVET REVOLUTIONS KATALOG K VÝSTAVĚ EXHIBITION CATALOGUE
INSAAN ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU / CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE KULTURNÍHO DIALOGU
S PODPOROU ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČR A VELVYSLANECTVÍ SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH V ČR / WITH THE SUPPORT OF THE EUROPEAN COMMISSION REPRESENTATIONIN THE CZECH REPUBLIC CZECH-ARAB AND THE EMBASSY OF THE UNITED STATESCENTRE OF AMERICA IN THE CZECH REPUBLIC FOR CULTURAL DIALOGUE
UVÁDÍ / PRESENTS VÝSTAVU FOTOGRAFIÍ POD ŠIRÝM NEBEM / AN OPEN-AIR PHOTO EXHIBITON
TÉMĚŘ SAMETOVÉ REVOLUCE ALMOST VELVET REVOLUTIONS Milé návštěvnice, milí návštěvníci,
Dear visitors,
vítám Vás na výstavě fotografií Téměř sametové revoluce. Proč jsme se rozhodli umístit vedle sebe fotografie československých revolučních událostí a arabských revolucí a protestů letošního roku? Protože věřím, že stojí za to prozkoumat vizuální cestou podobnosti i odlišnosti mezi oběma událostmi. Můj osobní názor je ten, že lidé, kteří vyšli do ulic v Československu a lidé, kteří vyšli do ulic v arabských zemích, mají více společného než odlišného. Spojuje je touha po tom, aby se s nimi zacházelo jako s lidmi, ne jako s inventářem, tedy s úctou a s respektem k základním lidským právům a svobodám. Spojuje je touha po větší sociální a ekonomické spravedlnosti. Spojuje je touha spolurozhodovat o věcech veřejných a o své vlastní budoucnosti. Spojuje je riziko, které na sebe vzali, když se neozbrojení postavili režimu navzdory jeho výhružkám a brutalitě. Spojuje je terminologie, s jakou je režim odbyl: kriminální živly, nepřátelé státu, cizí agenti provokatéři, teroristé. Spojují je také vlastní hesla, která doprovázela jejich vzdor: svobodu! (hurijja!), nenásilně! (salmijja!). Na druhou stranu, kromě odlišného kulturního a historického rámce, nejvíce viditelné rozdíly spočívaly v lišící se míře ochoty jednotlivých režimů použít dlouhodobého násilí a vzdát se politického monopolu. Přál bych si, aby tato výstava vzdala hold tomu, co nás spojuje, spíše než rozděluje.
Welcome to the photo exhibition Almost Velvet Revolutions. Why did we decide to place side by side photos from Czechoslovakian revolutionary events and from the Arab revolutions and protests of 2011? Because I believe that it is worth examining similarities and differences between the two. My personal opinion is that the people who went into the streets in Czechoslovakia and the people who went into the streets in Arab states have much in common, that what they share in common outweighs their differences. They both desired to be treated like human beings, not like an inventory, with dignity and respect for basic human rights and freedoms. They both desired more social and economic justice. They both desired to have a say in public affairs and their own future. They both risked their lives when they faced in a non-violent way the threats and the brutality of the regime. The regime dismissed them both as criminals, enemies of the state, foreign agents-provocateurs, terrorists. They both countered with the same chants that accompanied their resistance: freedom! (hurreya!), peacefully! (salmeya!). On the other hand, apart from a different cultural and historical framework, the most visible differences stemmed from the varying extent to which the regimes were willing to use brutal force and give up their monopoly on power. My wish is that this exhibition pays tribute to what connects rather than divides us.
Šádí Shanaáh, ředitel
Šádí Shanaáh, director
16 / 11 - 30 / 11 / 2011 NÁMĚSTÍ REPUBLIKY, PRAHA
ZVLÁŠTNÍ PODĚKOVÁNÍ / SPECIAL THANKS TO Radek Bajgar, Radovan Boček, William Cohn, Karel Cudlín, Toufik Dallal, Naděžda Frelichová, Pavla Kantnerová, Lubomír Kotek, Dana Kyndrová,Wassim Ben Rhouma, Jan Sasínek, Anastasia Skomorokhova, Jan Šilpoch, Pjotr Ufnal, Michal Volf KURÁTOR / CURATOR Šádí Shanaáh GRAFICKÁ ÚPRAVA / GRAPHIC DESIGN Michal Volf INSAAN©2011
Skupina mladých demonstrantů manifestuje na Letné, kde zhruba 800 tisíc lidí vyjadřovalo nespokojenost s pouhou obměnou ve vedení komunistické strany a vyžadovalo hlubší reformy. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
A group of young protestors participating at a demonstration in Letná (Prague) where approximately 800 thousand people rejected a mere personnel change in the leadership of the communist party and demanded deeper reforms. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
Jemenské dívky demonstrující v hlavním města Saná žádají odstoupení prezidenta Saleha a vyjadřují solidaritu s ostatními „revolučními“ arabskými zeměmi (vlajky zleva): Sýrie, Jemen, před-kaddáfího Libye, Egypt a Tunisko. Photo © ČTK/AP Hani Mohammed, 26.8.2011
Yemeni girls taking part at a demonstration in the capital Sanaa demand the resignation of President Saleh and show solidarity with other “revolutionary“ Arab states (flags from the left): Syria, Yemen, pre-Gaddafi Libya, Egypt and Tunisia. Photo © ČTK/AP Hani Mohammed, 26.8.2011
Bahrajnský demonstrant ve městě Riffa symbolicky předává bezpečnostním složkám květinu jako výraz nenásilného protestu. Policisté zahradili demonstrantům cestu ke královskému paláci a následně je za použití brutální síly rozehnali. Photo © REUTERS/ Hammad Mohammed, 11.3. 2011
A Bahraini demonstrator in the city of Riffa showing flowers to the security service as a symbol of a non-violent protest. The police created a human wall to stop a march to a royal palace and then dispersed the protestors using brutal force. Photo © REUTERS/ Hammad Mohammed, 11.3. 2011
Demonstrující studenti, kteří byli zastaveni na Národní třídě během pochodu do centra města, předávají příslušníkům bezpečnostních sil květiny na znamení míru a nenásilného protestu. O dvě hodiny později jsou demonstranti brutálně zmláceni policií. Photo © Jan Šilpoch, 17.11.1989
Demonstrating students, who were stopped at Národní třída when they tried to march into the city center, are giving flowers to the security forces as a symbol of peace and non-violence. About two hours later they were brutally attacked by the police. Photo © Jan Šilpoch, 17.11.1989
Tunisanka předává květinu vojákovi, který střeží ministerstvo vnitra. Je 14. února, sv. Valentýn, ale také přesně měsíc od doby, kdy prezident Ben Ali uprchl ze země. Květina je tedy výrazem díků za intervenci armády, která se v posledních dnech demonstrací přidala na stranu demonstrantů. Photo © Wassim Ben Rhouma, 14.2.2011
A Tunisian woman giving a flower to a soldier guarding the Ministry of Interior. It is February 14, Valentine’s Day, but also exactly one month after President Ben Ali fled the country. Therefore, the flower is a thank-you gift for the army that in the last days of protests intervened on the side of demonstrators. Photo © Wassim Ben Rhouma, 14.2.2011
Radost a dojetí na Václavském náměstí po abdikaci generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ Milouše Jakeše. Photo © Karel Cudlín, 24.11.1989
Emotions run high after the resignation of Milouš Jakeš, the general secretary of the communist party, was announced. Photo © Karel Cudlín, 24.11.1989
Veliké emoce neopustily Tunisany ani šest dní po útěku prezidenta Ben Aliho ze země. Na demonstraci před ústředím režimní politické strany (RCD) požadují demonstranti její zrušení. Photo © MAGNUM PHOTOS/ Alex Majoli, 20.1.2011
Emotions stay very tense even six days after the Tunisian president Ben Ali fled the country. In front of the headquarters of the regime‘s political party (RCD) the protestors demand the ban of the party. Photo © MAGNUM PHOTOS/Alex Majoli, 20.1.2011
Demonstrující studenti byli zastaveni na Národní třídě v Praze a obklíčeni bezpečnostními jednotkami až na tzv. uličky, kudy mohli poté, co se nechají zbít, uprchnout. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Student demonstrators were stopped at Narodni (National) Street in downtown Prague by a cordon of riot police which blocked all escape routes and subsequently beat the students. The banner reads „Nonviolence“. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Jedenáct dní po útěku tuniského prezidenta ze země nepřestávají Tunisané demonstrovat, aby se ujistili, že nedojde jen ke kosmetickým změnám ve vedení země. Požadují odstoupení premiéra a všech kádrů spojených s režimem. Na transparentu je ve francouzštině nápis „Ne násilí“. Photo © ČTK/AP Hassen Dridi, 25.1.2011
Tunisians do not cede to protest even eleven days after the president fled the country. They want to make sure that the reforms do not stop at cosmetic changes in the leadership of the country and demand the resignation of the prime minister and all cadres connected to the régime. The banner says in French “No to violence”. Photo © ČTK/AP Hassen Dridi, 25.1.2011
Na Letenské pláni v Praze se shromáždily statisíce lidí, aby podpořily požadavky Občanského fóra. Photo © ČTK/Petr Josek, 26.11.1989
Hundreds of thousands gathered at Letna in Prague to support the demands of the Civic Forum. Photo © ČTK/Petr Josek, 26.11.1989
Chlapec sleduje egyptské demonstranty, kteří se 18. února shromáždili na náměstí Tahrír v Káhiře. Pod názvem „Pochod vítězství“ oslavovali Egypťané týden od svržení 30ti leté vlády Husniho Mubaraka, ale současně připomínali novým dočasným správcům země z řad armády, že řadoví Egypťané jsou odhodláni chránit revoluci a pokračovat v započatých změnách. Photo © REUTERS/Mohamed Abd El-Ghany, 18.2.2011
A boy watches as pro-democracy supporters gather in Tahrir Square in Cairo on February 18, 2011. Egyptians held a nationwide „Victory March“ to celebrate the overthrow of Hosni Mubarak‘s 30-year rule one week ago and at the same time to remind new temporary military rulers that ordinary Egyptians are determined to protect and implement the goals of the revolution. Photo © REUTERS/Mohamed Abd El-Ghany, 18.2.2011
Demonstrant z řad studentů mává českou vlajkou před kordónem bezpečnostních složek na Národní třídě v Praze. Policisté studentům odřízli únikové cesty a následně je zbili. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
A student demonstrator waving a Czech flag in front of a cordon of riot police at Narodni (National) Street in downtown Prague. The police blocked all escape routes and subsequently beat the students. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Muž mává egyptskou vlajkou před kordónem policistů, kteří jsou spíše v pohovu. Je sváteční den konce ramadánu, postního měsíce, téměř půl roku po pádu prezidenta Mubaraka. Napětí v Egyptě ale neustupuje a o každý reformní krok se různé skupiny demonstrantů přetahují s dočasnou vojenskou vládou. Photo © REUTERS/Mohamed Abd El-Ghany, 30.8.2011
A man waves an Egyptian flag in front of a somewhat relaxed police cordon. It is the last, festive day of the holy month Ramadan, almost six months after the demise of President Mubarak. The tension in Egypt however does not ease - as every reform step is a result of the pressure that different groups of protesters can mount on the temporary military rulers. Photo © REUTERS/Mohamed Abd El-Ghany, 30.8.2011
Když bylo 17. listopadu čelo studentské demonstrace zastaveno na Národní třídě v Praze, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. O dvě hodiny později byla demonstrace rozehnána brutálním zákrokem policie, který probudil zbytek veřejnosti k aktivní kritice režimu. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
When the front of the student demonstration was stopped by the riot police at Narodni (National) Street in Prague on 17 November, some of the students just sat on the ground in front of the police. Two hours later the demonstration was dispersed by brutal force which in turn awakened the rest of the public to active criticism of the regime. Photo © ČTK/Pavel Hroch, 17.11.1989
Demonstrant se modlí na zemi před egyptskými vojáky na náměstí Tahrír v Káhiře. Chvíli před tím Husni Mubarak vyměnil některé členy svého kabinetu, ale sám odmítl odstoupit, k velké nevoli statisíců lidí, kteří již desátý den demonstrovali za konec vlády tohoto 82-letého prezidenta. Photo © REUTERS/Yannis Behrakis, 5.2.2011
A demonstrator prays in front of army soldiers near Tahrir Square in Cairo. Egypt‘s President Hosni Mubarak had reshuffled his government but refused to step down in a clear rebuff to the hundreds of thousands of people publicly demanding the 82-year-old leader step down. Photo © REUTERS/Yannis Behrakis, 5.2.2011
Mladý pár na demonstraci na Letné, které se zúčastnilo až 800 tisíc lidí. Československá televize začala poprvé přenášet dění přímým přenosem a přidala se k volání po generální stávce. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
A young couple at a demonstration in Letna that was attended by as many as 800 thousand people. The Czechoslovak TV started to broadcast revolutionary events live and joined the call for a general strike. Photo © Karel Cudlín, 25.11.1989
Jeden z více než deseti párů mladých Egypťanů, který během revoluce uspořádal svatbu přímo na náměstí Tahrír. Za svědky jim bylo více než 300 tisíc demonstrantů. Vzkazovali tím prezidentu Mubarakovi: můžeme žít své životy na náměstí, neodejdeme dříve než ty. Photo © ČTK/AP Emilio Morenatti, 8.2.2011
One out of the more than ten young Egyptian couples that married during the revolution in the Tahrir Square. More than 300 thousands fellow demonstrators became witnesses. It was also a message to the President Mubarak: we can live our lives on the Square, we will not leave sooner than you. Photo © ČTK/AP Emilio Morenatti, 8.2.2011
Jako tzv. Palachův týden (15. – 21. ledna 1989) se označují největší občanské protesty proti režimu v Československu od roku 1968. Připomínková akce k výročí smrti Jana Palacha se v Praze změnila v sedmidenní demonstraci za svobodu. Režim zareagoval brutálně – několik set lidí bylo zmláceno a zhruba 1400 zadrženo. Photo © Lubomír Kotek, 1989
The so-called Palach Week (January 15 – 21, 1989) in Prague saw the biggest street protests against the regime in Czechoslovakia since 1968. The anniversary of the death of Jan Palach turned into a seven-day demonstration for freedom. The regime replied brutally – several hundreds of people were badly beaten and around 1400 detained. Photo © Lubomír Kotek, 1989
Město Sidi Bouzid bylo epicentrem tuniské jasmínové revoluce. Plačící žena se dožaduje střetnutí s guvernérem po krvavém víkendu, kdy zemřelo přes dvacet demonstrantů, které režim označil za teroristy. Photo © AFP/ Fethi Belaid, 10.1.2011
The city of Sidi Bouzid became the epicenter of the Tunisian Jasmine Revolution. A crying woman is demanding to see the governor after a bloody weekend during which more than 20 demonstrators (described as terrorists by the regime) were killed. Photo © AFP/ Fethi Belaid, 10.1.2011
Když bylo 17. listopadu čelo studentské demonstrace zastaveno na Národní třídě v Praze, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky. O dvě hodiny později byla demonstrace rozehnána brutálním zákrokem policie, který probudil zbytek veřejnosti k aktivní kritice režimu. Photo © Radovan Boček, 17.11.1989
When the front of the student demonstration was stopped by the riot police at Narodni (National) Street in Prague on 17 November, some of the students just sat on the ground in front of the police. Two hours later the demonstration was dispersed by brutal force which in turn awakened the rest of the public to active criticism of the regime. Photo © Radovan Boček, 17.11.1989
Modlící se muž je jedním z tisíců Egypťanů, kteří navzdory pokusům armády rozpustit demonstraci, zůstal na náměstí Tahrír. Den před tím prezident Mubarak rozpustil vládu, ale sám odmítl odstoupit. Role armády v tu chvíli nebyla jasná. Photo © Magnum Photos/Peter van Agtmael, 30.1.2011
A praying man is one of thousands of Egyptians who stayed in Tahrir Square despite the attempts of the army to disperse the demonstration. The day before, President Mubarak dissolved his cabinet but refused to step down. The role of the army at that moment was not clear. Photo © Magnum Photos/Peter van Agtmael, 30.1.2011
Mše svatá v břevnovském klášteře byla věnována událostem 17.listopadu, připomenutí brutálního zákroku bezpečnostních sil proti pokojné manifestaci studentů a ocenění jejich morálního postoje. Mši sloužil zdejší páter Alois Kánský (vpravo) a koncelebroval páter Václav Malý. Photo © ČTK/Libor Hajský, 17.12.1989
A holy mass in the Brevnov Monastery was devoted to the events of 17 November. It commemorated the moral position of the peaceful demonstrators and the brutal force used by the security service against them. The mass was celebrated by father Alois Kánský (right) and also by father Václav Malý. Photo © ČTK/Libor Hajský, 17.12.1989
Muslimský imám držící Korán a křesťanský kněz držící kříž jsou neseni na ramenou demonstrujících Egypťanů na náměstí Tahrír. Zatímco kněz celebroval mši pro křesťany, muslimové utvořili obranný kruh, aby modlící chránili před útoky režimních sil. Pak zase muslimy vystřídali křesťané. Společně skandovaným heslem se stalo: muslimové a křesťané jsou jedna ruka. Photo © REUTERS/Dylan Martinez, 6.2.2011
A Muslim imam and a Christian priest are being carried on the shoulders of demonstrating Egyptians in Tahrir Square. While the priest celebrated a mass the Muslims formed a defensive circle around praying Christians to protect them from the regime’s forces. Then Christians did the same for Muslims. The common theme chanted by both was: Muslims and Christians are one hand. Photo © REUTERS/Dylan Martinez, 6.2.2011
Demonstranti v druhém největším libyjském městě Benghází pálí Zelenou knihu Muamara Kaddáfího. Zelená kniha pro demonstranty symbolizuje osobní diktaturu Kaddáhího. Ten naproti tomu považoval svůj systém vládnutí za jedinou skutečnou demokracii na světě. Photo © REUTERS /Asmaa Waguih, 2.3.2011
In the second largest city in Libya, anti-regime demonstrators are burning copies of the Green Book written by Muammar Gaddafi. For them the Green Book symbolizes a personal dictatorship of Gaddafi. Gaddafi on the other hand regarded his political system as the only true democracy in the world. Photo © REUTERS / Asmaa Waguih, 2.3.2011
Na tradiční studentské slavnosti Majáles (za komunismu zakázané a po listopadu 1989 obnovené) pálí studenti symboly komunistické diktatury. Photo © Dana Kyndrová, 1.5.1990
Students are burning the symbols of the communist dictatorship during a traditional student celebration called Majáles (banned under the communist regime and revived after November 1989). Photo © Dana Kyndrová, 1.5.1990
Demonstranti pálí policejní čepici symbolizující tuniskou diktaturu založenou na policejním státu. Toho dne vyhlásil prezident Ben Ali stav nouze a pohrozil zastřelením všech, kdo se odváží demonstrovat. Později stejného dne uprchl prezident ze země. Photo © REUTERS /Zohra Bensemra, 14.1.2011
Demonstrators are burning a police hat symbolizing Tunisian dictatorship based on the police state. That day President Ben Ali declared a state of emergency and threatened to shoot anyone who dares to demonstrate. Later the same day he fled the country. Photo © REUTERS /Zohra Bensemra, 14.1.2011
Demonstrace k výročí sedmdesáti let od vzniku Československé republiky předznamenávala listopadové události Sametové revoluce o jeden rok. Policie demonstraci na Václavském náměstí rozehnala pomocí vodních děl, policejních psů a pendreků. Photo © Luboš Kotek, 28.10.1989
The coming events of November 1989 were heralded one year earlier by (among other events) a demonstration to commemorate the 70th anniversary of the creation of the Czechoslovak state. The police dispersed the crowds using water cannons, dogs and batons. Photo © Luboš Kotek, 28.10.1989
Pátek 28. ledna byl v Egyptě nazván Dnem hněvu. Stovky tisíc demonstrantů se vydalo do ulic i navzdory tomu, že byly internet a mobilní sítě vypnuty. Ministerstvo vnitra následně stáhlo policejní složky a otevřelo věznice ve snaze zastrašit demonstranty hrubou neuniformovanou silou. V ulicích se objevila armáda, jejíž role a příkazy nebyly známé. Photo © REUTERS /Yannis Behrakis, 28.1.2011
Friday, 28 January in Egypt was declared the Day of Anger. Hundreds of thousands of demonstrators poured into streets despite the shutdown of internet and mobile networks. The Ministry of Interior later withdrew police forces and opened prisons to scare off the demonstrators with a brutal and ununiformed force. The Egyptian army appeared in the streets too. Its role and orders were not known. Photo © REUTERS /Yannis Behrakis, 28.1.2011
Sametová revoluce začala studentskou akcí organizovanou jako připomínku uzavření českých vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939. Studenti se sešli na Albertově a pokračovali na Vyšehrad. Když se cestou zpět pokusili vydat do centra města, byli u Národní třídy obklíčeni a posléze zbiti. To vyvolalo negativní reakci širší veřejnosti a studentská akce přerostla v celonárodní revoluci. Photo © Karel Cudlín, 17.11.1989
The Velvet Revolution started as an event commemorating the closure of Czech universities by the Nazis in November 17, 1939. Students, who organized the event, gathered in Albertov in Prague and marched to Vyšehrad. Later, they were surrounded and brutally beaten by the police at Národní třída when they attempted to march to the city center. Police brutality angered the rest of the public, leading to a nation-wide revolution. Photo © Karel Cudlín, 17.11.1989
Demonstranti si na náměstí Tahrír v Káhiře připomínají svíčkovou vigilií dosavadní oběti (více než 300) reakce režimu na nenásilné protesty. Toho dne se k demonstrantům přidávají odbory a požadují odstoupení prezidenta Mubaraka. Photo © REUTERS/Asmaa Waguih, 9.2.2011
Demonstrators take part in a candlelight vigil for the people who were killed so-far (more than 300) by the regime’s reaction to non-violent protests. Labor unions began to join the demonstrators that day in their call for the fall of the regime. Photo © REUTERS/Asmaa Waguih, 9.2.2011
Tisíce demonstrantů v Praze si připomnělo dvacetileté výročí vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa, které ukončilo tzv. Pražské jaro v roce 1968. Demonstranti byli brutálně zbiti policií a milicemi a více než sto jich bylo zadrženo. Photo © ČTK/Petr Merta, Stanislav Peška, 21.08.1988
Thousands of demonstrators commemorated the 20th anniversary of the entrance of the Warsaw Pact armies into Czechoslovakia, which effectively ended the so-called Prague Spring in 1968. Demonstrators were brutally beaten by the police and the militia and more than 100 were detained. Photo © ČTK/Petr Merta, Stanislav Peška, 21.08.1988
Egyptští vojáci odvádí muže, který v přestrojení za ženu infiltroval demonstranty na náměstí Tahrír v Káhiře. Demonstranti, kteří požadovali soudní stíhání exprezidenta Mubaraka, muže odhalili a napadli jako špióna a provokatéra kontrarevoluce. Photo © MAGNUM PHOTOS/Moises Saman, 15.4.2011
Egyptian soldiers are taking away a man who dressed as a woman infiltrated demonstrators in Tahrir Square in Cairo. The demonstrators, demanding the prosecution of the former President Mubarak, unveiled the man and attacked him as a spy and instigator of a counter-revolution. Photo © MAGNUM PHOTOS/ Moises Saman, 15.4.2011
Pokud nebyli demonstranti na náměstí Tahrír v Káhiře zrovna pod útokem prorežimních sil, bavili sami sebe celou řadou kreativních nápadů: divadlem, recitací, vtipem nebo hudbou, samozřejmě s anti-Mubarakovskou tematikou. Photo © AFP/ Mohammed Abed, 6.2.2011
When demonstrators were not defending themselves against the attacks of the regime’s supporters and security services, they managed to entertain themselves by a number of creative ideas: theatre, recitations, jokes or music, of course with an anti-Mubarak context. Photo © AFP/ Mohammed Abed, 6.2.2011
Vítězství Sametové revoluce nad komunistickým režimem bylo zpečetěno zvolením Václava Havla prezidentem republiky. Lidé jeho zvolení oslavili ve stejný den na Václavském náměstí. Photo © CTK/Pavel Hroch, 29.12.1989
The victory of the Velvet Revolution was topped off by the election of dissident playwright and human rights activist Vaclav Havel as the President of the republic. People celebrated his election in Wenceslas Square in Prague. Photo © CTK/Pavel Hroch, 29.12.1989
Jordánští aktivisté slaví útěk tuniského prezidenta Ben Aliho ze země před tuniským velvyslanectvím v hlavním městě Jordánka Ammánu. Jordánsko rovněž zažilo vlnu demonstrací, které ale nevyústily v dramatické politické změny. Photo © REUTERS/Muhammad Hamed, 15.1.2011
In front of the Tunisian embassy in Amman, Jordanian activists celebrate in a show of solidarity the departure of President Ben Ali from Tunisia. Waves of demonstrations hit Jordan too but have not yet resulted in major political changes. Photo © REUTERS/Muhammad Hamed, 15.1.2011
Mezi slavná hesla Sametové revoluce patří skandování „Máme holé ruce“, které demonstranti doprovázely i jasným gestem, symbolem nenásilného protestu morálně nadřazeného brutální reakci autoritářského režimu. Photo © Radek Bajgar, 17.11.1989
“We have bare hands” is one of the most famous chants of the Velvet Revolution. It was complemented by a clear gesture, a symbol of a non-violent protest morally superior to the brutal reaction of the authoritarian regime. Photo © Radek Bajgar, 17.11.1989
Tuniští demonstranti se po útěku prezidenta Ben Aliho shromáždili před sídlem režimní strany a požadovali rezignaci ministrů a ostatních kádrů spojených s prezidentem. Když policisté začali střílet nad hlavy demonstrantů ve snaze je rozehnat, uchýlili se demonstranti k univerzálnímu gestu symbolizujícímu nenásilný protest. Photo © REUTERS/ Finbarr O‘Reilly, 20.1.2011
After Tunisian President Ben Ali fled the country, demonstrators were meeting in front of the headquarters of the ruling party to demand the resignation of ministers and other officials connected to the President. When the police started to fire shots above the demonstrators ‘ heads in order to disperse them they did not move and used the universal gesture of non-violent protests. Photo © REUTERS/ Finbarr O‘Reilly, 20.1.2011
Demonstranti uklízí po proběhlé demonstraci Václavské náměstí ve snaze ukázat zodpovědnost za své činy a připravenost podílet se na vývoji země. Photo © CTK/ neznámý autor, 21.11.1989
Demonstrators clean Wenceslas Square in Prague after a demonstration to show responsibility for their acts and the readiness to take part in the development of the country. Photo © CTK/unknown author, 21.11.1989
Egyptští demonstranti uklízejí náměstí Tahrír den po rezignaci prezidenta Mubaraka. V notoricky nepořádné Káhiře je to gesto znovunalezené občanské hrdosti, odpovědnosti a přítomnosti ve veřejném (nejen fyzickém) prostoru. Photo © AFP/Patrick Baz, 12.2.2011
Egyptian demonstrators clean Tahrir Square a day after the resignation of President Mubarak. In the notoriously messy city of Cairo it is a gesture of a newly-found citizen pride, responsibility and presence in the public (not just physical) space. Photo © AFP/Patrick Baz, 12.2.2011
Pohřeb Jana Palacha za účasti jeho matky a bratra. Jan Palach, student Karlovy Univerzity, se 16. ledna 1969 upálil na protest proti okupaci země silami Varšavské smlouvy a proti potlačování svobod a lidských práv komunistickým režimem. Palachova oběť i výročí jeho smrti se staly veřejným symbolem v protestech proti režimu na mnoho dalších let. Po smrti Palacha se upálilo několik dalších mladých lidí. Photo © CTK/neznámý autor, 25.1.1969
The funeral of Jan Palach attended by his mother and brother. Jan Palach, a student of the Charles University, set himself on fire in January 16, 1969 to protest against the occupation of the country by the Warsaw Pact armies and against the suppression of freedoms and human rights by the communist regime. Palach’s sacrifice and the anniversary of his death became public symbols in the struggle against the regime for many years to come. Several other young people self-immolated after Palach’s death too. Photo © CTK/unknown author, 25.1.1969
Rodina Mohameda Bouaziziho se modlí na jeho hrobě. Bouazizi se upálil 17. prosince 2010 a zemřel o osmnáct dní později. Jeho čin, o to silnější kvůli postavení sebevraždy ve věřících zemích, byl motivován zoufalstvím a beznadějí po konfrontaci s představiteli režimní moci. Bouazizi nenašel žádnou jinou cestu jak upozornit na svá lidská práva než tím, že se demonstrativně zapálil před místním úřadem, zdrojem jeho ponížení. Stal se symbolem arabských protestů po celém regionu. Po Bouazizově upálení následovalo jeho příkladu minimálně dalších deset mladých lidí v různých arabských zemích. Photo © AFP/STR, 19.1.2011
The family of Mohammed Bouazizi prays at his grave. Bouazizi set himself on fire on December 17, 2010 and died eighteen days later. His act, all the more powerful because of the position of suicide in believing countries, was motivated by desperation and hopelessness after a confrontation with regime officials. Bouazizi did not find a way how to call attention to his human rights other than self-immolation in front of the local town hall, the source of his humiliation. He became a symbol of Arab protests in the whole region. After his self-immolation at least ten other young people in various Arab countries followed his example. Photo © AFP/STR, 19.1.2011
TÉMĚŘ SAMETOVÉ REVOLUCE
ALMOST VELVET REVOLUTIONS
Tunisko: 219 mrtvých, 510 zraněných
Tunisia: 219 dead, 510 injured
Egypt: 846 mrtvých, 6400+zraněných
Egypt: 846 dead, 6400+ injured
Libye: 2000 - 6000 mrtvých před intervencí NATO, celkově 15 000 – 30 000 mrtvých a tisíce pohřešovaných
Libya: 2000 – 6000 dead before NATO intervention, in total 15 000 – 30 000 dead and thousands missing
Bahrajn: 43 mrtvých, 1000+ zraněných, 1500 zadržených
Bahrain: 43 dead, 1000+ injured, 1500 detained
Jemen: 220+ mrtvých, 1000+ zraněných, situace se stále vyvíjí
Yemen: 220+ dead, 1000+ injured, situation is still evolving
Sýrie: 3000+ mrtvých, 1700 raněných, 30 000 zadržených, situace se stále vyvíjí
Syria: 3000+ dead, 1700 injured, 30 000 detained, situation is still evolving
Oběti, raněné a zatčené si vyžádali také demonstrace a protesty v Alžírsku, Iráku, Jordánsku, Kataru, Kuvajtu, Libanonu, Maroku, Mauretánii, Ománu, Saudské Arábii, Spojených arabských emirátech, Súdánu, Západní Sahaře a na palestinských územích.
A number of victims, injured and arrested were claimed by demonstrations and protests in Algeria, Iraq, Jordan, Kuwait, Lebanon, Morocco, Mauretania, Oman, Qatar, Saudi Arabia, United Arab Emirates, Sudan, Western Sahara and Palestinian territories.
Příbuzní Ridhy Mohameda po tom, co lékař diagnostikoval mozkovou smrt. Ridha byl střelen do hlavy bezpečnostními silami, když spolu s dalšími tisíci lidí nenásilně demonstroval na Perlovém náměstí v Manámě, hlavním městě Bahrajnu. Photo © REUTERS/Caren Firouz, 20.2.2011
Relatives grieve after being told by doctors that Ridha Mohammed, shot in the head during a non-violent protest, is brain dead. Ridha was amongst thousands of anti-government protesters camped in a Pearl Square in Manama, the capital of Bahrain. Photo © REUTERS/Caren Firouz, 20.2.2011
Příbuzný oběti střelby, kterou ozbrojenci zasypali demonstranty v ulicích města Latakie v Sýrii. Syrský režim, podobně jako ostatní arabské diktatury, využívá neuniformované ozbrojence pro zastrašení obyvatel a vyvolávání sektářských, náboženských nebo etnických nepokojů, které pak uniformované složky zdánlivě stabilizují a umožní režimu pasovat se do role nepostradatelného strážce pořádku. Photo © AFP/ Anwar Amro
A relative of a victim of a shooting when an armed group opened fire at demonstrators in Latakia, Syria. The Syrian regime, similarly to other Arab dictatorships, uses ununiformed armed groups to scare off people and to stir sectarian, religious or ethnic unrest that is subsequently “stabilized“ by uniformed security forces, which enables the regime to pose as an indispensible guardian of order. Photo © AFP/ Anwar Amro
SPOLUPOŘADATEL CO-ORGANIZER
Městská část Praha 1 Prague 1 Municipal District ZÁŠTITU UDĚLILI AUSPICES
Záštita místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí České republiky Karla Schwarzenberga Auspices of Deputy Prime Minister and Minister of Foreign Affairs of the Czech Republic Karel Schwarzenberg
Velvyslanectví Libye v ČR Embassy of Libya in the Czech Republic
HLAVNÍ PARTNEŘI MAIN PARTNERS
PARTNEŘI PARTNERS
MEDIÁLNÍ PARTNER MEDIA PARTNER
Velvyslanectví Tuniské republiky v ČR Embassy of the Republic of Tunisia in the Czech Republic
ČESKO-ARABSKÉ CENTRUM KULTURNÍHO DIALOGU CZECH-ARAB CENTRE FOR CULTURAL DIALOGUE Drtinova 10 (HUB Praha) 150 00, Praha 5 GSM: +420 777 627 637 E-mail:
[email protected] www.insaan.cz
