VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV STROJÍRENSKÉ TECHNOLOGIE
TECHNOLOGIE I ZÁKLADNÍ METODY OBRÁBĚNÍ – 1. část Interaktivní multimediální text pro magisterskou formu studia Doc. Ing. Anton Humár, CSc.
2004
OBSAH 1. Soustružení ……………………………………………………………………………….. 1.1. Nástroje ……………………………………………………………………………… 1.2. Soustruhy ……………………………………………………………………………. 1.3. Upínání nástrojů a obrobků …………………………………………………………. 2. Frézování …………………………………………………………………………………. 2.1. Nástroje ……………………………………………………………………………… 2.2. Frézky ……………………………………………………………………………….. 2.3. Upínání nástrojů ……………………………………………………………………... 3. Vrtání ……………………………………………………………………………………... 3.1. Nástroje ……………………………………………………………………………… 3.2. Vrtačky ……………………………………………………………………………… 4. Literatura ………………………………………………………………………………….
2
3 3 4 7 8 9 10 11 14 14 15 16
1. SOUSTRUŽENÍ Soustružení je obráběcí metoda používaná pro zhotovení součástí rotačních tvarů, většinou pomocí jednobřitých nástrojů různého provedení. Z mnoha hledisek představuje soustružení nejjednodušší způsob obrábění a také nejužívanější metodu obrábění ve strojírenské praxi. Na soustruzích lze: • obrábět vnější válcové, kuželové i tvarové plochy, • obrábět vnitřní válcové, kuželové i tvarové plochy, • obrábět čelní rovinné plochy, • vyrábět zápichy (vnější, vnitřní, čelní), • upichovat, • vrtat, vyvrtávat, vystružovat, • řezat závity, • vroubkovat, • válečkovat, hladit, leštit, • podsoustružovat hřbetní plochy tvarových fréz. 1.1. Nástroje Z technologického hlediska se rozlišují soustružnické nože radiální (nejčastěji užívané), prizmatické, kotoučové a tangenciální. Radiální nože lze dělit podle konstrukce, směru posuvového pohybu, způsobu obrábění, tvaru tělesa nože a použitého nástrojového materiálu. V závislosti na konstrukci jsou radiální nože: • celistvé (těleso i řezná část nože jsou z nástrojového materiálu, např. rychlořezné oceli), • s pájenými břitovými destičkami (břitová destička z řezného materiálu je pájená tvrdou pájkou na těleso nože z konstrukční oceli), • s vyměnitelnými břitovými destičkami (do tělesa nože, vyrobeného z konstrukční oceli, jsou mechanicky upínány VBD ze slinutých karbidů, cermetů, řezné keramiky, atd.), • modulární (do základního držáku lze pomocí různých upínacích systémů upevnit hlavice s vyměnitelnými břitovými destičkami). Radiální soustružnické nože s vyměnitelnými břitovými destičkami jsou označovány jednotným systémem ISO, který používají všichni výrobci nástrojů a nástrojových materiálů: •
vnější nože
P C L N R - 32 25 L 12 - S,
•
vnitřní nože
A 40 T - P C L N L 12 - X.
Vyměnitelné břitové destičky radiálních nožů jsou vyráběny ze slinutých karbidů SK, řezné keramiky, cermetů, polykrystalického kubického nitridu boru - PKNB a polykrystalického diamantu - PD. Čela destiček (jednostranné destičky mají jednu čelní plochu, oboustranné dvě) jsou buď hladká, nebo jsou na nich vytvořeny předlisované (případně u supertvrdých nástrojových materiálů vybroušené) utvařeče třísky. Téměř všechny v současné době používané destičky jsou vícebřité a po otupení jednoho břitu se mohou pootočit do nové polohy, pro využití dalšího břitu (např. čtvercová oboustranná destička má 8 využitelných břitů). Výměna destiček je rychlá a snadná a polohu břitu obvykle není třeba seřizovat. Břitové
3
destičky jsou uloženy v nožovém držáku tak, aby řezné odpory směřovaly do stěn pro ně vytvořených vybrání a nezatěžovaly upínací mechanizmus. Podobně jako soustružnické nože, i vyměnitelné břitové destičky jsou označovány jednotným systémem ISO, který využívají všichni výrobci. Označování vyměnitelných břitových destiček ze slinutých karbidů je následující:
T N M G 22 04 08 E N - M Uvedené označování platí i pro vyměnitelné břitové destičky z cermetů. Keramické destičky mají jen velmi málo odlišný systém označování, destičky ze supertvrdých materiálů jsou většinou poměrně jednoduché a pro jejich označování jsou využívány jednotlivé prvky z označování SK destiček.
• •
Podle směru posuvového pohybu se rozlišují radiální nože: pravé (směr posuvu od koníku soustruhu k vřetenu), levé (směr posuvu od vřetena ke koníku).
• •
Podle způsobu obrábění existují radiální nože pro: obrábění vnějších ploch, pro obrábění vnitřních ploch.
V každé z uvedených skupin se dále nože mohou členit na uběrací, zapichovací, upichovací, kopírovací, závitové a tvarové.
• •
Podle tvaru tělesa nože existují radiální nože: přímé, ohnuté.
1.2. Soustruhy Soustružnické stroje představují největší podíl strojírenské obráběcí techniky. V obráběcích provozech strojírenských podniků se vyskytují ve velkém počtu typů a vykazují různý stupeň automatizace. Z konstrukčně technologického hlediska se rozlišují soustruhy hrotové, svislé, čelní, revolverové a speciální (např. podsoustružovací). Podle stupně automatizace se používají soustruhy ručně ovládané, poloautomatické a automatické. U poloautomatických a automatických soustruhů se aplikuje tvrdá automatizace nebo pružná automatizace pracovního cyklu. Hrotové soustruhy Hrotové soustruhy se používají v kusové a malosériové výrobě, pro soustružení hřídelových a přírubových součástí rozličných rozměrů a tvarů, bez náročného seřizování stroje. Vyrábějí se jako soustruhy hrotové univerzální a jednoduché (produkční). Univerzální hrotové soustruhy mají vodicí šroub a lze na nich obrábět vnější a vnitřní rotační plochy, čelní rovinné plochy, zapichovat při podélném i čelním soustružení, řezat závity, soustružit kuželové plochy (zapichovacím způsobem - velmi krátké kužely, natočením nožového suportu při ručním po-
4
suvu nástroje, vyosením koníku - dlouhé a velmi štíhlé kužely, pomocí vodicího pravítka), příp. plochy tvarové. Jednoduché hrotové soustruhy (produkční) nemají vodicí šroub, proti univerzálním soustruhům jsou vybaveny elektromotorem většího výkonu. Používají se hlavně pro hrubovací práce, jejich rozsah otáček a posuvů je menší než u soustruhů univerzálních. Velikost hrotových soustruhů se posuzuje především podle velikosti maximálního průměru obrobku, který na nich lze obrobit. Jako další parametr posuzování slouží největší délka soustružení, daná vzdáleností mezi hroty. Univerzální hrotové soustruhy bývají často vybaveny zařízením pro plynulou změnu otáček vřetena. Svislé soustruhy Svislé soustruhy (karusely) se vyrábějí ve dvou variantách, jednostojanové (malé, do průměru stolu 1200 mm) a dvoustojanové (velké, do průměru stolu 18000 mm). Jednostojanové soustruhy mají na příčníku, pohybujícím se po stojanu, obvykle suport s pětibokou revolverovou hlavou, druhý suport je pak přímo na stojanu. Dvoustojanové svislé soustruhy mají příčník pohybující se po dvou stojanech, na příčníku jsou většinou dva suporty a další suport je na jednom nebo obou stojanech. Svislé soustruhy se používají v kusové, malosériové a některé typy i v sériové výrobě středních a velkých rotačních součástí malého poměru délky k průměru. Hlavními částmi těchto strojů jsou otočný stůj, stojany a příčníky se suporty. Otočný stůl je uložen u menších a středně velkých strojů na valivém vedení, u velkých stolů na vedení prizmatickém. Na svislých soustruzích se obrábějí vnější a vnitřní válcové plochy, kuželové plochy (při natočených suportech), řežou závity, případně soustruží tvarové plochy, pokud je stroj vybaven kopírovacím zařízením. Jako zvláštní příslušenství mají někdy naklápěcí brousicí vřeteník pro broušení vnějších i vnitřních povrchů. Rovněž bývají vybavovány indikací polohy a aplikuje se u nich číslicové řízení. Čelní soustruhy Čelní soustruhy se používají pro obrábění deskovitých součástí velmi velkého průměru. Jsou vybaveny jedním nebo dvěma podélnými suporty a v některých případech mají i koník pro podepření obrobku. Revolverové soustruhy Revolverové soustruhy jsou určeny hlavně pro výrobu součástí v menších a středních sériích, vyžadujících k obrobení větší počet nástrojů. Obrobky se na těchto strojích obrábějí při jednom upnutí, postupně více nástroji revolverové hlavy (nástroje se upínají v držácích pro jeden nebo více nástrojů, do upínacích otvorů revolverové hlavy) a nástroji, upnutými na suportu. Jde především o nástroje pro obrábění válcových povrchů a nástroje pro obrábění děr. Součásti se obrábějí při jednom upnutí postupně, s využitím nástrojů v jednotlivých polohách hlavy. Předností revolverových soustruhů, při porovnání s hrotovými soustruhy, je rychlé a přesné nastavení nástroje vzhledem k upnutému obrobku a možnost obrábění několika nástroji současně, i při současné práci revolverové hlavy a příčných suportů.
5
Na revolverových soustruzích je možno soustružit podélně i příčně a v ose obrobku vrtat, vyvrtávat, vystružovat, řezat závity apod. Při řezání závitu je nůž veden výměnnou vodicí patronou, jejíž otáčky jsou odvozeny odpovídajícím převodem od vřetena a která posouvá čelist spojenou s držákem nože. Nůž je upevněn na výkyvné páce a čelist se uvádí do záběru ručně. Výchozím polotovarem je buď tyčový materiál, který se upíná do kleštin, nebo výkovky, výlisky a odlitky upínané do sklíčidel. Řízení pracovního cyklu nástrojů vykonává obsluha stroje, nebo je pracovní cyklus automatizován. Rovněž řazení otáček a posuvů bývá u některých strojů ovládáno předvolbou nebo řízeno programem. Revolverové soustruhy jsou často vybavovány číslicovým řízením. Podle polohy osy otáčení revolverové hlavy dělíme revolverové soustruhy na soustruhy s vodorovnou, svislou nebo šikmou osou revolverové hlavy. Vícevřetenové automatické soustruhy Tyto soustruhy slouží pro výrobu součástí z tyčového materiálu a polotovarů ze zásobníku, ve velkosériových a hromadných výrobách. Vysoké produktivity se dosahuje nejen automatizací pracovního cyklu obráběcího stroje, ale i současným obráběním na několika vřetenech. Vřetena stroje (4, 6 nebo 8) jsou uložena v bubnu, který se vždy po ukončení jedné operace pootočí do další pracovní polohy, takže obrobek se dostane k další skupině nástrojů. Nástroje jsou upínány v nástrojových hlavách, které se neotáčejí a vykonávají pouze podélný pohyb, a v příčných suportech umístěných vně pracovních vřeten (každé vřeteno může být vybaveno jedním příčným suportem). Technologické možnosti vícevřetenových automatů jsou rozšiřovány různými přídavnými zařízeními, např. pro vrtání děr mimo osu obrobku, vrtání příčných děr, frézování rovinných plošek apod. CNC obráběcí centra Soustružnická obráběcí centra s horizontální osou vřetena jsou multiprofesní stroje s hlavním obrobkovým vřetenem a obrobkovým protivřetenem a dvěma nástrojovými suporty, pro obrábění přírubových nebo hřídelových rotačních součástí s přídavnými nerotačními nebo nesouose rotačními plochami, velmi často jsou vybavena zařízením pro manipulaci s obrobkem. Mají lože s vícenásobnými valivými vodicími plochami pro první nástrojový suport s revolverovou hlavou a vřeteník protivřetena. První nástrojový suport má tři řízené osy X1, Y a Z1 (případně B). Jeho revolverová hlava může nést pevné nástroje i nástrojová vřetena pro rotující nástroje na obrábění přídavných nerotačních ploch na obrobcích upnutých v hlavním vřetenu nebo protivřetenu. Hlavní obrobkový vřeteník je obvykle pevný a pro obrábění nerotačních a nesouose rotačních ploch je vybaven kontinuálním řízením úhlové polohy obrobku v ose C1. Druhý nástrojový suport, jehož revolverová hlava nese pevné i rotující nástroje, může být pevně připojen k hlavnímu vřeteníku nebo může být řízen v osách X3 a Z3. Vřeteník protivřetena je řízen v osách X2, Z2 a C2. Na jeho tělese je možné umístit pevné nástroje, které mohou spolupracovat s prvním nástrojovým suportem při obrábění obrobků rotujících v hlavním vřetenu. Mezi těmito pevnými nástroji může být i hrot koníkové opěrky delšího obrobku v hlavním vřetenu při jeho obrábění z prvního nástrojového suportu. Obrobek v protivřetenu může být obráběn i pevnými nebo rotujícími nástroji z prvního suportu, což umožňuje i využití osy Y pro obrábění z druhé strany.
6
1.3. Upínání nástrojů a obrobků Upnutí soustružnických nástrojů musí být jednoznačné a spolehlivé, má vykazovat minimální vyložení a je-li to nutné, má umožnit výškové přestavení. Soustružnické nože se upínají do různých upínek, nebo do otočných nožových hlav, které se využívají zejména u univerzálních hrotových soustruhů a je možné do nich upnout až čtyři nože současně. Upínání nástrojů ve speciálních držácích do otočných revolverových hlav se uplatňuje u revolverových soustruhů, automatických soustruhů, ale také u soustruhů svislých. U CNC poloautomatických a automatických soustruhů a obráběcích center se používá upnutí do speciálních držáků, které jsou řešeny tak, že seřizování nástroje je provedeno mimo stroj v seřizovacím přístroji. Předseřízený nástroj se vkládá do zásobníku nástrojů a odtud se v automatickém cyklu aplikuje pro obráběcí proces. Upnutí obrobku musí být spolehlivé, má vykazovat dostatečnou tuhost a má zajistit jednoznačnou polohu obrobku vzhledem k funkčním částem obráběcího stroje. Pro upnutí obrobků na soustružnických strojích se používá celá řada upínacích elementů buď jednotlivě, nebo ve vzájemné kombinaci. Způsob upnutí obrobku při soustružení závisí na jeho tvaru a hmotnosti, požadované přesnosti soustružení a na druhu soustruhu. Obrobky s poměrem délky a průměru větším než 2÷3 se upínají mezi hroty, jež zasahují do středicích důlků navrtaných na čelech obrobku. Ve vřetenu stroje se používá pevný hrot, v koníku většinou hrot otočný. Krouticí moment vřetena se přenáší na obrobek unášecí deskou a srdcem, které je připevněno šroubem na začátku obrobku. U soustružnických poloautomatů a automatů se používá odpružených hrotů, které usnadňují upínání obrobku. Mezi hroty se také upíná při vyšších požadavcích na přesnost obrábění. U soustružnických poloautomatů a automatů se též používají samosvorná sklíčidla, která obrobek automaticky sevřou, jakmile se začínají otáčet. Na těchto strojích lze rovněž použít čelní unašeče s odpruženým hrotem, které přenášejí krouticí moment řezným odporem nožíků namáčknutých do čela obrobku. V tomto případě se dá obrobek soustružit v celé délce. Nejpoužívanějším upínacím zařízením na soustruhu je univerzální sklíčidlo, které se používá jak pro dvoustranné upínání dlouhých obrobků (jeden konec je upnut ve sklíčidle, druhý konec se opírá o hrot koníku), tak pro letmé upínání. Současného soustředného pohybu upínacích čelistí (obvykle 3, někdy i více, výjimečně 2) se dosahuje nejčastěji ručně, u automatizovaných soustruhů i pneumaticky, hydraulicky, nebo elektricky. Těžší a kratší obrobky nepravidelných tvarů se upínají např. na univerzální upinací desku se samostatně stavitelnými čelistmi. Univerzální upinací desku lze rovněž využít v případech upínání komplikovaných tvarů, kdy obrobek nelze upnout mezi čelisti. Tyčový materiál menších a středních průměrů se upíná do přesných upinacích pouzder - kleštin. Kleštiny jsou rozříznuty několika podélnými drážkami a vtahováním do kuželové dutiny pouzdra materiál upnou. U menších průměrů jsou odstupňovány po 0,5 mm, u větších průměrů po 1 mm. Štíhlé obrobky s velkým poměrem délky k průměru se podpírají při soustružení lunetami, které jsou buď pevně upnuty na loži stroje (pevné lunety), nebo jsou připevněny k suportu, s nímž se posouvají po loži (pohyblivé lunety).
7
2. FRÉZOVÁNÍ Frézování je obráběcí metoda, při které je materiál obrobku odebírán vícebřitým nástrojem. Hlavní, rotační pohyb u všech druhů frézování koná nástroj, posuvový pohyb je většinou přímočarý a koná ho obrobek, u okružního a planetového frézování může být i rotační a konat ho může obrobek nebo nástroj. U moderních frézovacích strojů jsou posuvové pohyby plynule měnitelné a mohou se realizovat ve všech směrech (obráběcí centra, víceosé CNC frézky). Řezný proces je přerušovaný, každý zub frézy odřezává krátké třísky proměnné tloušťky. Frézováním lze vyrábět: • rovinné plochy, • tvarové plochy (obrázek, video - hrubování, obrábění na čisto, dokončování), • pravoúhlá osazení, • drážky (stopkovou, kotoučovou nebo čelní válcovou frézou), • tvarová vybrání a zahloubení, • vnější a vnitřní závity. Z technologického hlediska se v závislosti na aplikovaném nástroji rozlišuje frézování válcové (frézování obvodem nástroje) a frézování čelní (frézování čelem nástroje). Od těchto základních způsobů se odvozují některé další způsoby, jako je frézování okružní (vnější a vnitřní) a planetové (vnější a vnitřní). Válcové frézování se převážně uplatňuje při práci s válcovými a tvarovými frézami. Zuby frézy jsou vytvořeny pouze po obvodu nástroje, hloubka odebírané vrstvy se nastavuje kolmo na osu frézy a na směr posuvu. Obrobená plocha je rovnoběžná s osou otáčení frézy. V závislosti na kinematice obráběcího procesu se rozlišuje frézování nesousledné (protisměrné, nesousměrné) a sousledné (sousměrné). Při nesousledném frézování rotuje nástroj proti směru posuvu obrobku. Obrobená plocha vzniká při vnikání nástroje do obrobku. Tloušťka třísky se postupně mění z nulové hodnoty na hodnotu maximální. K oddělování třísky nedochází v okamžiku její nulové tloušťky, ale po určitém skluzu břitu po ploše vytvořené předcházejícím zubem. Přitom vznikají silové účinky a deformace způsobující zvýšené opotřebení břitu. Řezná síla při nesousledném frézování má složku, která působí směrem nahoru a odtahuje obrobek od stolu stroje. Výhody nesousledného frézování: • trvanlivost nástroje nezávisí na okujích, písčitém povrchu obrobku a pod., • není zapotřebí vymezování vůle mezi posuvovým šroubem a maticí stolu stroje, • menší opotřebení šroubu a matice, • záběr zubů frézy při jejich vřezávání nezávisí na hloubce řezu. Při sousledném frézování rotuje nástroj ve směru posuvu obrobku. Maximální tloušťka třísky vzniká při vnikání zubu frézy do obrobku, obrobená plocha se vytváří když zub vyjíždí ze záběru. Řezné síly působí obvykle směrem dolů, proti stolu stroje. Sousledné frézování může probíhat pouze na přizpůsobeném stroji, při vymezené vůli a předpětí mezi posuvovým šroubem a maticí stolu frézky. V opačném případě způsobuje vůle nestejnoměrný posuv, při němž může dojít k poškození nástroje, popř. i stroje. Výhody sousledného frézování: • vyšší trvanlivost břitů, což umožňuje použití vyšších řezných rychlostí a posuvů, • menší potřebný řezný výkon, • řezná síla přitlačuje obrobek ke stolu, takže lze použít jednodušších upínacích přípravků, • menší sklon ke kmitání, • obvykle menší sklon k tvoření nárůstku, • menší drsnost obrobeného povrchu. 8
Čelní frézování se uplatňuje při práci s čelními frézami, které mají břity vytvořeny na obvodě i čele nástroje. Podle polohy osy frézy vzhledem k frézované ploše se rozlišuje symetrické (osa nástroje prochází středem frézované plochy) a nesymetrické frézování (osa nástroje je mimo střed frézované plochy). U čelního frézování pracuje fréza současně sousledně i nesousledně. 2.1. Nástroje Vzhledem k mnohostrannému uplatnění frézování ve strojírenské výrobě a k velkému rozsahu technologie frézování se v současné době používá mnoho typů fréz. Frézy jsou vícebřité, někdy i tvarově složité nástroje, které lze v závislosti na jejich technologickém uplatnění třídit do jednotlivých skupin podle různých hledisek: • Podle umístění zubů na tělese nástroje se rozlišují frézy válcové (mají zuby na válcové ploše), čelní (mají zuby na čelní ploše), válcové čelní (mají zuby na čelní i válcové ploše). • Podle nástrojového materiálu zubů se rozlišují frézy z rychlořezných ocelí, slinutých karbidů, cermetů, řezné keramiky, polykrystalického kubického nitridu boru a polykrystalického diamantu. • Podle provedení zubů se rozlišují frézy se zuby frézovanými nebo podsoustruženými. U frézovaných zubů tvoří čelo i hřbet rovinné plochy, úzká fazetka o šířce 0,5 až 2 mm na hřbetě zpevňuje břit a ostření se provádí na hřbetě. Podsoustružené zuby mají hřbetní plochu vytvořenou jako část Archimédovy spirály, čelo zubu je tvořeno rovinnou plochou a ostření se provádí na čele. Předností podsoustružených zubů je, že při ostření na čele se jejich profil mění jen nepatrně, takže se využívají především pro tvarové frézy. • Podle směru zubů vzhledem k ose rotace frézy se rozlišují frézy se zuby přímými a zuby ve šroubovici, pravé nebo levé. Zuby ve šroubovici vnikají do záběru postupně, takže řezný proces je plynulý a klidnější. Sklon šroubovice je 10° až 45° a někdy i více. • Podle počtu zubů vzhledem k průměru frézy se rozlišují frézy jemnozubé (velký počet zubů), polohrubozubé a hrubozubé (malý počet zubů). Pro klidný chod frézy má být počet zubů takový, aby současně řezaly nejméně dva zuby. • Podle konstrukčního uspořádání se rozlišují frézy celistvé (těleso i zuby jsou z jednoho materiálu - rychlořezné oceli nebo slinutého karbidu), s vloženými noži (v současné době používané jen velmi sporadicky) a frézy s vyměnitelnými břitovými destičkami, mechanicky upevněnými k tělesu frézy (Kennametal-Widia, Mitsubishi, Pramet Tools, Sandvik Coromant, Seco, Walter). • Podle geometrického tvaru funkční části se rozlišují frézy válcové, kotoučové, úhlové, drážkovací, kopirovací, rádiusové, na výrobu ozubení, závitů, atd. • Podle způsobu upnutí jsou frézy nástrčné (upínají se za centrální díru) a stopkové (upínají se za válcovou nebo kuželovou stopku). • Podle smyslu otáčení (při pohledu směrem od vřetena obráběcího stroje) lze frézy rozdělit na pravořezné a levořezné. Podobně jako soustružnické nože, jsou i frézy s vyměnitelnými břitovými destičkami označovány jednotným systémem ISO, který používá převážná většina výrobců nástrojů a nástrojových materiálů: •
nástrčné frézy 160 H 05 N - F 90 T P 16 P 22,
•
stopkové frézy 32 A 3 R 040 B 32 - S A D 12.
9
2.2. Frézky Frézovací stroje - frézky jsou vyráběny a dodávány ve velkém počtu modelů a velikostí, často pak s rozsáhlým zvláštním příslušenstvím. Zpravidla se člení do čtyř základních skupin - konzolové, stolové, rovinné a speciální. Z hlediska řízení pracovního cyklu se rozlišují frézky ovládané ručně a řízené programově (tvrdá automatizace, pružná automatizace). Velikost frézky určuje šířka upínací plochy stolu a velikost kužele ve vřetenu pro upnutí nástroje. Dalšími důležitými technickými parametry jsou maximální délky pohybu pracovního stolu nebo vřeteníku, rozsah otáček vřetena a posuvů (případně plynulá regulace pohybů), výkon elektromotoru pro otáčení vřetena a kvalitativní parametry dosahované u obrobených ploch. Konzolové frézky Charakteristickou částí těchto strojů je výškově přestavitelná konzola, která se pohybuje po vedení stojanu. Na konzole je pohyblivý příčný stůl s podélným pracovním stolem. Tato kombinace pohybů umožňuje přestavování obrobku upnutého na pracovním stole ve třech pravoúhlých souřadnicích vzhledem k nástroji. Konzolové frézky jsou vhodné pro frézování rovinných a tvarových ploch u menších a středně velkých obrobků v kusové a malosériové výrobě. Vyrábějí se ve třech základních variantách, a to jako vodorovné (horizontální), svislé (vertikální), a univerzální. Vodorovné konzolové frézky mají osu pracovního vřetena vodorovnou, rovnoběžnou s plochou podélného stolu a kolmou na směr pohybu podélného stolu. Nejčastěji se používají pro frézování ploch rovnoběžných s upínací plochou stolu a pro výrobu drážek a tvarových ploch. Pracuje se na nich obvykle frézami válcovými, kotoučovými a tvarovými. Frézovací trn, na který se upíná nástroj, může být podepřen v jednom nebo ve dvou opěrných ložiskách. Omezeně se u nich používají frézy s kuželovou stopkou a frézovací hlavy upnuté do kužele pracovního vřetena. Univerzální konzolové frézky se od ostatních frézek liší tím, že jejich podélný stůl je ve vodorovné rovině otočný kolem svislé osy o ± 45°. Svislé konzolové frézky mají osu pracovního vřetena kolmou k upínací ploše stolu. Pracovní vřeteno je uloženo buď ve svislé hlavě připevněné na stojanu frézky, nebo přímo ve stojanu. Svislá hlava se dá natáčet o ± 45° kolem osy y, vřeteno bývá svisle přestavitelné. Na svislých konzolových frézkách se frézují zejména rovinné plochy rovnoběžné s upínací plochou stolu, drážky v těchto plochách a tvarové plochy. Používají se k tomu čelní frézy upnuté na krátkém trnu, nebo frézy s kuželovou stopkou upínané přímo do kužele vřetena, nebo s válcovou stopkou, upnuté do sklíčidla. Na větších svislých konzolových frézkách se používají také frézovací hlavy. Nástrojářské frézky mají oproti ostatním frézkám navíc možnost posouvat vřeteník ve směru osy y a natáčet jej kolem osy x, případně z. Stolové frézky Stolové frézky mají podélný a příčný stůl, který však není umístěný na svisle přesuvné konzole, ale přímo na základně stroje. Nastavení nástroje vzhledem k obrobku ve svislém směru je proto zajištěno přemísťováním frézovacího vřeteníku po vedení stojanu. Na stolových frézkách lze kvalitně a produktivně obrábět rozměrnější a těžší součástky. Vyrábějí se jak v provedení svislém, tak i vodorovném.
10
Rovinné frézky Patří mezi nejvýkonnější druhy frézek. Mají robustní konstrukci a umožňují obrábět velmi těžké a rozměrné obrobky. Jsou vhodné pro kusovou a malosériovou výrobu, dobře se však uplatňují i v sériové výrobě. Pracuje se na nich nejčastěji frézovacími hlavami při obrábění vodorovných, svislých a šikmých ploch a stopkovými frézami při frézování úzkých ploch a drážek. U rovinných frézek má pracovní stůl jeden stupeň volnosti, pohybuje se pouze v jednom vodorovném směru (osa x), ve zbývajících dvou osách (y a z) se přesouvá vřeteník. Rovinné frézky mohou mít více vřeteníků (vodorovné i svislé), někdy jsou konstruovány jako portálové. Speciální frézky Mezi speciální frézky lze zařadit např. starší typy frézek na drážky, vačky a závity (ovládané ručně, mechanizované, případně automatizované). Do této kategorie však patří zejména frézky na výrobu ozubení (odvalovací frézky na výrobu ozubení čelních kol, frézky na výrobu ozubení kuželových kol se zakřivenými zuby, atd.). CNC obráběcí centra Frézovací obráběcí centra s horizontální osou vřetena jsou tří- až pětiosé multiprofesní stroje pro obrábění nerotačních obrobků, většinou skříňovitého tvaru (pro výrobu skříňovitých součástí jsou též využívána centra s řízenou polohou osy vřetene). Nosná část je obvykle rozdělena na neměnnou nástrojovou část s třemi navzájem kolmými řízenými osami (X, Y a Z) a na stavebnicově proměnnou obrobkovou část se dvěmi rotačními osami A a B. Existují též modifikovaná provedení s dvěma osami X a Y v nástrojové části a třemi osami Z, A a B v obrobkové části. Variabilita obrobkové části umožňuje např. stavbu stroje s pevnou upinací deskou pro obrábění těžkých a rozměrných obrobků (X, Y a Z) nebo stroje s otočným stolem (osy X, Y, Z a B) či pětiosého stroje (osy X, Y, Z, A a B). Některá centra, zejména pro obrábění rozměrných a těžkých součástí, mají konstrukci se stojanem posuvným po samostatném loži. Frézovací obráběcí centra s vertikální osou vřetena jsou tří- a až pětiosé multiprofesní stroje na obrábění plochých nerotačních součástí. Vřeteno s třemi ovládanými osami (X, Y a Z) je umístěno na pojízdném portálu (existují též varianty s dvěmi ovládanými osami X a Z, které mají v obrobkové části řízené osy Y, A a C). Obrobková část je proměnná a může mít prostý pevný stůl s vodorovnou upinací plochou, otočný „dvojstůl“ s krytem proti třískám pro upínání následné součásti během obrábění, stůl nebo dvojstůl s otočnými vícenásobnými upinači, nebo otočný a sklopný stůl se dvěma otočnými osami A a B pro plnohodnotné pětiosé obrábění. 2.3. Upínání nástrojů Pro dosažení vysokých úběrů obráběného materiálu je nutné, aby frézovací nástroje pracovaly s vysokými hodnotami řezných i posuvových rychlostí. Vysoká řezná rychlost vyžaduje vysoké otáčky vřetena obráběcího stroje (zejména u nástrojů menších průměrů), vysoká posuvová rychlost má za následek velké ohybové namáhání nástrojové sestavy (zejména při obrábění s velkým vyložením nástroje). To všechno klade extrémní nároky na použitý
11
upínač, který musí splňovat mnoho základních předpokladů - musí mít vysokou pevnost v ohybu, být dokonale dynamicky vyvážen, zajišťovat vysoké upínací síly schopné přenést velké krouticí momenty, zaručovat přesné upnutí s minimálním obvodovým házením nástroje, mít schopnost tlumit vibrace, přivádět řeznou kapalinu přímo do místa řezu, umožňovat krátké časy upínání i uvolňování nástroje, dosahovat vysokou životnost při nízkých provozních nákladech a v neposlední řadě i vytvářet předpoklady pro snadnou a bezpečnou obsluhu. Pro upínání nástrčných fréz se používají frézovací trny. Upinací kužel frézovacích trnů a pracovního vřetena může být buď metrický s kuželovitostí 1:20, nebo Morse 1:19 až 20, nebo strmý 1:3,5. Metrický a Morse kužel jsou samosvorné a mohou přenést krouticí moment z vřetena na frézovací trn. Aby přenos krouticího momentu byl dokonalý, má konec vřetena obdélníkové vybrání, do něhož zapadá zploštělý nákružek na konci frézovacího trnu. Strmý kužel pouze středí trn v pracovním vřetenu, krouticí moment se přenáší dvěma kameny upevněnými na čele vřetena, které zapadají do vybrání na nákružku frézovacího trnu. Poloha frézy na dlouhém trnu se zajišťuje volně navlečenými rozpěrnými kroužky. Kromě rozpěrných kroužků je na trnu vodicí pouzdro, které je součástí posuvného podpěrného ložiska, umístěného na výsuvném rameni vodorovné frézky. Pouzdro je ustaveno v poloze, kde bude trn ložiskem podepřen. Aby upnutí nástrojů na trnech bylo co nejtužší, upínají se frézy co nejblíže k vřetenu a výsuvné rameno se přisune k fréze tak blízko, jak je to jen možné. Čelní nástrčné frézy a frézovací hlavy s vyměnitelnými břitovými destičkami se nejčastěji upínají na krátké upinací trny. Tyto trny jsou pak různými systémy spojeny se základním držákem, který je pomocí své kuželové stopky letmo upnutý ve vřeteně obráběcího stroje. Některé krátké upinací trny mají vlastní kuželovou stopku pro letmé upnutí ve vřeteně frézky. Frézy a frézovací hlavy menších průměru jsou často vybaveny šroubovým dříkem pro upnutí v prodlužovacích nástavcích, které mohou mít zabudované tlumiče vlastních kmitů. Tato konstrukce upínání fréz s vyměnitelnými břitovými destičkami je často používána v výrobě zápustek a forem, kde je třeba frézovat hluboké dutiny a vybrání. Frézy s kuželovou stopkou se upínají do kužele vřetena přímo, nebo pomocí redukčních pouzder. Redukční pouzdro se použije také tehdy, neshoduje-li se typ kužele frézovacího trnu s typem kužele vřetena. Frézy s válcovou stopkou se upínají do vřetena frézky při použití sklíčidla s upinacím pouzdrem, nebo do různých druhů kleštin. Sklíčidla a kleštiny mají kuželovou stopku (pro upnutí ve vřeteně), nebo jsou pomocí různých systémy spojeny se základním držákem s kuželovou stopkou. Polygonální upinací systém TRIBOS firmy Schunk využívá pro upnutí nástroje s válcovou stopkou pružnou deformaci tělesa upínače. V uvolněném stavu má upinací díra přibližně polygonální průřez, působením vnějších sil Fv od hydraulického upínacího zařízení dojde k deformaci upínače a průřez díry se změní na kruhový. Po vložení nástroje a uvolnění síly od upinacího zařízení se pružně deformovaná část upínače snaží vrátit do původního tvaru a tím vytvoří síly Fu, potřebné pro pevné upnutí stopky nástroje (doba upínacího cyklu je kratší než 30 s). Systém nevyžaduje žádnou údržbu, nemá pohyblivé díly a proto zde nedochází k mechanickému opotřebení jednotlivých částí, což se příznivě projeví ve zvýšené přesnosti obrábění a vyšší trvanlivosti nástrojů a životnosti upínačů. Upinací zařízení je dodáváno ve dvou variantách, manuální SVP-2 a elektricky ovládané SVP-3. Pro manipulaci s upínači menších rozměrů jsou obě zařízení doplněna sadou redukčních vložek, obě zařízení mohou být též vybavena speciálním přípravkem pro seřízení délky upnutého nástroje (posuvné měřítko s digitálním odečítáním a možností elektrického přenosu dat, měřící rozsah do 300 mm, přesnost odečítání 0,01 mm).
12
Hydraulické upínače CoroGrip firmy Sandvik Coromant (obrázek, animace) pracují na hydromechanickém principu, kdy je tlaková kapalina používána pouze na posuv upinacího pouzdra (při upínání i uvolňování nástroje), jinak je celý mechanizmus samosvorný a po upnutí nástroje v něm nezůstává žádný tlak. U staršího provedení HM se upinací pouzdro při upínání posouvá nahoru a při uvolňování dolů, u novějšího provedení HMD (Heavy Duty) je tomu v obou případech naopak. Povedení HMD má robustnější upinací pouzdro (jeho průměr je v závislosti na velikosti upínače větší o 2 až 5 mm) a mnohem vyšší tuhost při ohybovém namáhání radiální sílou, působící na konci upnutého nástroje. Vzhledem k tomu, že délka neupnuté části stopky na ústí upínací díry je oproti systému HM o 50% kratší, zajišťují upínače HMD též pevnější upnutí nástroje. Hydraulické upínače TENDO firmy Schunk pracují na principu deformace vnitřní stěny upinací díry, na kterou působí hydraulický tlak kapaliny, vyvozený posuvem pístu a ručně ovládaného upinacího šroubu. Pro zachycení oleje a nečistot, vytlačených ze stykových ploch je na upinací válcové ploše vytvořena šroubová drážka (zvyšuje se tím pevnost a spolehlivost upnutí). Upínače zaručují opakovatelnou přesnost vystředění upínaného nástroje (obvodové házení ≤ 3 µm ve vzdálenosti 2,5xD, max. 50 mm), jsou utěsněny proti vnikání řezné kapaliny (do tlaku 10 MPa) a zákazníků standardně dodávány ve vyváženém stavu. Mohou být vybaveny datovým nosičem pro automatickou identifikaci nástroje, u některých provedení a velikostí stopek umožňují axiální nebo i radiální seřízení nástroje. Monolitní frézy s válcovou stopkou o průměru 3÷50 mm, vyrobené z rychlořezných ocelí nebo slinutých karbidů, se v současné době velmi často upínají pomocí tepelně smrštitelných upínačů, jejichž princip je založený na změně objemu materiálu, úměrné změně teploty. Při indukčním ohřevu upínače ve speciálním zařízení na teplotu 250 až 350 °C se v důsledku zvýšení teploty zvětší průměr upínací díry (řádově v setinách milimetru), do které pak lze bez problémů vložit nástroj s válcovou stopkou. Při upínaní nevznikají žádné problémy, protože nástroj je ještě studený a tím je zaručen požadovaný rozdíl průměrů. Po ochlazení působí na stopku nástroje po celé délce upnutí vysoký a rovnoměrný radiální upínací tlak, dosažené upínací síly jsou přitom větší než u upínací techniky, která je založena na mechanickém nebo hydraulickém principu. Při uvolňování nástroje se při ohřevu upínače ohřívá také nástroj. Nástroj i upínač se rozšíří a uvolnění je umožněno rozdílným součinitelem délkové roztažnosti upínače a nástroje (upínač se musí roztahovat více než nástroj). K velkým výhodám tepelných upínačů patří jejich jednoduchá konstrukce a s ní související nízké výrobní náklady a také skutečnost, že v nich mohou být upínány i nástroje, jejichž stopka má vyfrézovanou upínací plošku (např. Weldon, Whistle Notch). Vzhledem k jednoduché konstrukci, bez jakýchkoli upinacích elementů, mohou být tyto upínače velmi přesně vyváženy již ve stadiu výroby a dané parametry zůstanou zachovány i po upnutí nástroje. Různé typy a velikosti prodlužovacích nástavců umožňují teleskopické uspořádání tepelně smrštitelných upínačů. Americká firma Command Tooling Systems vyrábí upínače ColdSet, které fungují na principu patentované technologie Command S.M.A.A.R.TTM, založené na využití slitiny typu Ni-Ti s tvarovou pamětí (SMAs - Shape Memory Alloys). Při ochlazení držáku (pomocí tekutého dusíku nebo hluboko zchlazených nemrznoucích kapalin) dochází k fázové transformaci krystalické struktury slitiny, v průběhu 30 sekund se zvětší její objem a tím i průměr upínací díry. Po nasazení nástroje a zvýšení teploty na hodnotu 18÷20 ºC (pokojová teplota) se upínač opět smrští a pevně upne nástroj (tento cyklus trvá asi jednu minutu). Upínače jsou určeny pro nástroje s válcovou stopkou průměru 3 až 12 mm (z monolitních slinutých karbidů nebo rychlořezných ocelí).
13
3. VRTÁNÍ Vrtání je výrobní metoda, kterou se zhotovují díry zplna, nebo zvětšují již předpracované díry (předvrtané, předlité, předlisované, předkované, atd.). Hlavní pohyb je rotační a vykonává ho obvykle nástroj (vrták), méně často obrobek (např. při vrtání na soustruhu). Osa vrtáku je zpravidla kolmá k obráběné ploše, na které vrták vstupuje do obráběného materiálu. Posuvový (vedlejší) pohyb, ve směru své osy, vykonává vrták. Charakteristickou vlastností vrtáků je, že řezná rychlost se podél hlavního ostří, ve směru od obvodu ke středu nástroje, zmenšuje (v ose nástroje dosahuje nulovou hodnotu). Za řeznou rychlost se proto považuje obvodová rychlost na jmenovitém (největším) průměru nástroje. Změna řezné rychlosti podél hlavních břitů vrtáku významně přispívá k tomu, že tvar, rozměry a kvalita povrchu obrobené plochy dosahují parametrů, které jsou vlastní spíše obráběcím operacím hrubovacího typu. Podle technologie vrtání a druhu, konstrukce a geometrie použitého vrtáku lze technologii vrtání rozdělit na: • navrtávání začátku díry středicím vrtákem do plného materiálu, • vrtání krátkých děr (poměr D/L=1/5÷1/10, kde D je průměr díry, L je délka díry) do plného materiálu; používají se vrtáky s vyměnitelnými břitovými destičkami, šroubovité, kopinaté a s vyměnitelnými špičkami, • vrtání krátkých děr do předpracovaných děr; používají se stejné vrtáky jako v předchozím případě, výjimečně i vrtáky dělové a hlavňové, • vrtání hlubokých děr (poměr D/L>1/10) do plného materiálu nebo předpracovaných děr; používají se vrtáky dělové, hlavňové, ejektorové, BTA, STS, u děr malých průměrů i vrtáky šroubovité, • vrtání průchozích děr, zejména větších průměrů, „na jádro“, tj. odřezáváním obráběného materiálu ve tvaru mezikruží jednobřitým nebo vícebřitým korunkovým (trepanačním) vrtákem, • speciální případy vrtání, např. vrtání děr v plechu (termální tvářecí vrták = hladký kuželový hrot ze slinutého karbidu, vrták do plechu pro široký rozsah průměrů, odstupňovaný vrták do plechu), vrtání odstupňovaných děr (odstupňovaný vrták), vrtání díry se současným vystružováním, závitováním, zahlubováním nebo hlazením, • vrtání děr v slitinách hliníku (obrázek, video), těžkoobrobitelných, kompozitních a nekovových materiálech (plastické hmoty, pryže, beton, kámen, cihly) pomocí vrtáků se speciální konstrukcí nebo geometrií. 3.1. Nástroje Nástroje pro vrtání - vrtáky - mají poměrně složitou geometrii, protože jak úhel čela, tak úhel hřbetu nejsou podél hlavních břitů v žádné z nejdůležitějších rovin (ortogonální, boční, zadní) konstantní a při vlastním obrábění se mění i v důsledku změn hodnoty posuvové rychlosti. Pokud vrták není správně naostřen, může se to projevit nejen v nerovnoměrné trvanlivosti jeho břitů (důsledek rozdílného opotřebení), zvětšení mechanického zatížení (např. dlouhé příčné ostří znamená výrazné zvýšení posuvové síly, nerovnoměrná délka hlavních ostří způsobuje osové vychýlení nástroje) ale zejména ve zhoršení všech sledovaných parametrech vyvrtané díry (tolerance průměru, kruhovitost, přímost, drsnost povrchu). K dalším problémům vrtacích operací patří dělení vznikající třísky a její odvod z místa řezu a vysoké tepelné namáhání nástroje.
14
Podle technologie vrtání a druhu, konstrukce a geometrie nástroje lze vrtáky rozdělit do několika hlavních skupin: • středicí vrtáky, • šroubovité vrtáky (nejčastěji používané, vyráběné jako monolitní z rychlořezných ocelí a nepovlakovaných i povlakovaných slinutých karbidů), • kopinaté vrtáky, • vrtáky s vyměnitelnou špičkou ve formě břitové destičky nebo hlavice (Gühring, Iscar Chamdrill a ChamDrillJet, Kennametal KSEM, Kyocera Magic-Drill Mini, Mitsubishi TAW, Seco CrownLoc, Walter Xtra.tec, Yestool YTDI), • vrtáky s vyměnitelnými břitovými destičkami - Ingersoll, Kyocera, Komet (01, 02), Sandvik Coromant (obrázek, animace), Widia, • korunkové vrtáky, • dělové a hlavňové vrtáky, • ejektorové vrtáky, • BTA (Boring and Trepanning Association) nebo STS (Single Tube System) vrtáky, • vrtáky do plechu, • odstupňované vrtáky, • speciální sdružené nástroje. 3.2. Vrtačky Vrtání se nejčastěji provádí na vrtačkách, v případě potřeby i na soustruzích, vodorovných vyvrtávačkách a obráběcích centrech. Vrtačky se podle konstrukčního provedení člení na ruční, stolní, sloupové, stojanové, otočné, vodorovné na hluboké díry a speciální. Velikost vrtaček se posuzuje podle maximálního průměru díry, kterou lze na vrtačce vrtat zplna do oceli střední pevnosti. Stolní vrtačky mají velmi jednoduchou konstrukci. Vřeteník, který nese motor, je posuvný po krátkém sloupu, takže lze snadno nastavovat jeho výškovou polohu vzhledem k pracovnímu stolu. Otáčky vřetena se mění pomocí stupňovité řemenice, na které se ručně přemísťuje klínový řemen. Posuv vřetene s nástrojem je obvykle ruční. Stolní vrtačky se vyrábí ve velikostech V6, 10, 16 a 20, jako jednovřetenové nebo řadové, s uspořádáním vřeten v jedné řadě na společném stole. Sloupové vrtačky umožňují vertikální posuv vřeteníku i pracovního stolu po sloupu, který je jejich základním konstrukčním prvkem. Otáčky vřetena lze stupňovitě regulovat pomocí vestavěné převodovky, posuv vřetena je mechanický. Menší součásti se upínají na pracovní stůl, větší na základovou desku vrtačky. Stojanové vrtačky se od sloupových vrtaček liší tím, že pracovní stůl i vřeteník se výškově přesouvají po vedení stojanu, který má skříňovitý průřez. Otočné vrtačky se používají pro vrtání děr do těžších a rozměrnějších obrobků. Jejich charakteristickou součástí je rameno, na němž se po vedení pohybuje ve vodorovném směru pracovní vřeteník. Rameno se u většiny otočných vrtaček pohybuje svisle po vedení stojanu skříňovitého průřezu, který je otočně uložen na vnitřním sloupu. U některých provedení otočných vrtaček je rameno uloženo točně i suvně na přesně broušeném sloupu. Montážní vrtačky jsou zvláštním provedením otočných vrtaček. Jsou přenosné a používají se v montážních dílnách. Obrobek se upíná na pevný pracovní stůl nebo stavitelnou kostku. Nastavení libovolného vyložení vřeteníku na rameni a možnost otáčení ramena v rozsahu 360° umožňuje provádět vrtací operace ve velkém prostoru kolem vrtačky. 15
Speciální vrtačky se využijí pro specializované vrtací operace. Patří sem vrtačky na hluboké díry, souřadnicové vrtačky, vícevřetenové vrtačky, stavebnicové vrtačky s vrtacími hlavami, apod.
4. LITERATURA 1. Ball-nose endmill for rough to medium cutting SRM2 type. Mitsubishi Materials Corporation, Tokyo, Japan. [online]. Dostupné na World Wide Web: https://mcweb2.mmc.co.jp/carbide/mtas101_.nsf/view1/10638F115337648F49256B1800036 AD9/$file/LJ386G_SRM2_200112.pdf 2. CoroMill® Century - the most inteligent facemilling tool ever for non ferrous machining. AB Sandvik Coromant, Sandviken, Sweden. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www2.coromant.sandvik.com/coromant/pdf/Supplement_20022/17_23.pdf 3. Franken Advanced Milling Technology. EMUGE-Werk Richard Gimpel, Lauf, Germany. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.emuge.com/technical/pdf/entire_catalog.pdf. 4. Frézování. PRAMET TOOLS, s.r.o., Šumperk. Marketing - DTP 08/2003. 157 s. 5. Frézy kopírovací. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez05.pdf 6. Frézy kotoučové. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez07.pdf 7. Frézy speciální. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez09.pdf 8. Frézy tvarové. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez03.pdf, http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez08.pdf 9. Frézy válcové. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez04.pdf 10. Frézy válcové čelní. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/frezovani/frez06.pdf 11. General Catalog. Kyocera Corporation - Cutting Tools Division. Kyoto, Japan. 2003. 12. General use Screw on Insert Type Face Milling Cutter ASX445 type. Mitsubishi Materials Corporation, Tokyo, Japan. [online]. Dostupné na World Wide Web: https://mcweb2.mmc.co.jp/carbide/mtas101_.nsf/view1/09D08A3D518E413449256A88001 A66DF/$file/LJ%20376E%20ASX.pdf 13. Hole Making Catalog. Ingersoll, Rockford, Illinois, USA. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.ingersoll-imc.com/catalogs/Ingersoll_CAT-002-1.pdf 14. HUMÁR, A., PÍŠKA, M. Technologie frézování. MM Průmyslové spektrum - Speciální vydání, Září 2004. ISSN 1212-2572. s.26-50. 15. HUMÁR, A., PÍŠKA, M. Upínání rotačních nástrojů. MM Průmyslové spektrum Speciální vydání, Září 2004. ISSN 1212-2572. s.70-83. 16. HUMÁR, A., PÍŠKA, M. Technologie vrtání. MM Průmyslové spektrum - Speciální vydání, Září 2004. ISSN 1212-2572. s.52-62. 17. Hydraulic Chucks. SCHUNK GmbH & Co. KG., Lauffen/Neckar, SRN. 9937488 - 8M 02/2003. 18. Katalog. STIM ZET, a. s., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.stimzetvsetin.cz/stim_z.pdf 19. KOCMAN, K. a PROKOP, J. Technologie obrábění. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM s.r.o., 2001. 270 s. ISBN 80-214-1996-2. 16
20. Milling-CoroMill Plura. AB Sandvik Coromant, Sandviken, Sweden. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www2.coromant.sandvik.com/coromant/pdf/dm_cat/060_087.pdf 21. Multifunctional Indexable Insert Endmill AQX. Mitsubishi Materials Corporation, Tokyo, Japan. [online]. Dostupné na World Wide Web: https://mcweb2.mmc.co.jp/carbide/mtas101_.nsf/view1/015B21F13B53BC0949256D2C000 71D54/$file/B021G_AQX_200409.pdf 22. Příručka obrábění - optimální volba a použití nástrojů Pramet Diadur. PRAMET TOOLS, s.r.o., Šumperk. PRIR 0398-CZ. 1998. 198 s. 23. Shred Milling - The New Milling Concept for Machining Large Depths. ISCAR LTd., Tefen, Israel. 7860109-10/2003. 24. SCHNEIDER, G. Cutting Tools Applications. George Schneider, Jr. Farmington Hills. Michigan. USA. ISBN 0-615-12191-8. 243 pp. 25. Soustružení. PRAMET TOOLS, s.r.o., Šumperk. Marketing - DTP 08/2003. 189 s. 26. Soustružnické nože z rychlořezných ocelí. M&V s.r.o., Vsetín. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mav.cz/pdf/soustruzeni/soustr_01.pdf 27. Square Shoulder Milling Think Turbo. Seco Tools AB., Fagersta, Sweden. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.secotools.com/upload/international/products/milling/Think%20Turbo/THINK %20TURBO%20brochure.pdf 28. Thread Milling Handbook. VARGUS Ltd., Nahariya, Israel. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.vargus.co.il/site/vardex-pdf/Hand_Book_mm.pdf 29. Tiefbohren mit CoroDrillTM 800. AB Sandvik Coromant, Sandviken, Sweden. [online]. Dostupné na World Wide Web: http://www.coromant.sandvik.com/sandvik/3900/Internet/Coromant/SE03245.nsf/Alldocs /About*Coromant*5CInformation*Material*2ACatalogue*Supplement*2003*3A1/$file/ Seiten137_139.pdf 30. VIGNER, M., PŘIKRYL, L. a kolektiv. Obrábění. První vydání. Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury, Redakce báňské a strojírenské literatury. 1984. L13-E1-V41/22658. 808 s. 31. VLACH B. a kolektiv. Technologie obrábění a montáží. První vydání. Praha: SNTL Nakladatelství technické literatury, Redakce strojírenské a metalurgické literatury. 1990. L13-C3-V-31/28936. 472 s. 32. Výrobky pro kovoobrábění - Rotační nástroje. AB Sandvik Coromant, Sandviken, Sweden. C - 1100-8-CZE/01. 2003. 33. ZELENÝ, J. Vnitřní struktura obráběcích strojů a center. MM Průmyslové spektrum. Speciální vydání, červen 2000, ISBN 80-85986-19-1. s.28,29.
17
