Ing. JAN LEINVEBER Ing. JOSEF 8VERCL
TECHNICKE KRESLENi TECHNICKA DOKUMENTACE pro studijnf a ucebnf obory SOU
OBSAH
Nakladatelstvf ALBRA
V ucebnici jsou podany zaklady technickeho kresleni v rozsahu platnych ucebnich osnov, tj. normalizace v technickem kreslenf, kreslici pomilcky a zakladni geometricke konstrukce, k6tovani, zpilsoby zobrazovani, zaklady technickeho zobrazovani, rozmerove urceni zobrazovanych soucasti, pl'edepisovani pl'esnosti konstrukcnich materialil na vykresech, vyrobni vYkresy. kreslenf nacrtil a cteni vYkresil. Je urcena pro vyuku studijnich a ucebnich oboril technickeho zamerenf. V soucasne dobe se pi'ejimaji do technicke spoluprace normy evropske napf. CSN EN 24014. Nektere evropske normy se pl'ejimaji jako mezinarodni CSN ISO 7573. Lektofi prvniho vydani: lng. Pavel Vavra lng. Jifl Kosek Redakcni uprava: Agentura K Graficka uprava: Agentura K Obalku navrhl: Frantisek Pila
© Ing. Jan Leinveber. lng. Josef Svercl. 2003 © Nakladatelstvi ALBRA, Uvaly 2003
ISBN 80-86490-73-4
OBSAH
1.1 1.2 1.3 1.4 2
2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 3
3.1 3.1.1 3.1.2 3.2 3.2.1
UVOD Vyznam technickeho kresleni . . . . . . Pomucky pro kresleni a kreslici materi:Hy Technika kresleni . . .. .. Zakladni geometricke konstrukce . . NORMALIZACE V TECHNICKEM KRESLENf . . . . . . . Druhy technickych vykresu Formaty vykresu Skladani vykresu Mei'itka .. ..
Cary .....
7 7 8 12 14
17 18 18 19
Popisovani vykresu, technicke pismo Rozmnozovani vykresu .. ...
21 23 23
ZOBRAZOvANf NA TECHNICKYCH VYKRESECH . . . .
24
ZOBRAZOvANf NA STROJNICKYCH VYKRESECH . . .
62
4.1 4.2 4.3 4.3.1 4.3.2 4.3.3 4.3.4 4.3.5 4.3.6 4.3.7 4.4 4.4.1 4.5
Umfsiovanf obrazu Pocet a vol bra obrazu soucasti Kreslenf rezu a prui'ezu . . . . Oznacovani rezu . . . . . . Pouzitf a vyznam grafickeho oznacovanf Druhy rezu .......... . Otocene a otocene vysunute prUi'ezy Pomocny a pootoceny pohled Rada pncnych i'ezu a prurezu Vynesena tvarova podrobnost. .. Zjednodusovanf a pi'erusovani obrazu soucasti Pi'erusovani obrazu . . . . . . Kreslenf pi'etvorenych soucastf . . .
62 62 63 65 65 65 65 65 66 66 67 67 67
5
K6TovANf NA STROJNICKYCH VYKRESECH. . . . . . ...
70
3.3.3 3.3.4 4
5.1 5.2 5.2.1 5.2.2
Zakladni pojmy a pravidla k6tovanf Zpusoby k6tovanf . . . . . . . . . . K6tovanf prumeru, polomeru, uhlu a oblouku K6tovanf ctyi'hranu a sestihranu .. . . . .
PREDEPISovANf JAKOSTI POVRCHU
82
6.1 6.2
Drsnost povrchu . .. . . . . Pi'edepisovani upravy povrchu a tepelneho zpracovanf . . . . . . .. . . .
82
24 25 26 28 29 35 39 45 45
70 72
73 74
83
PREDEPISOvANf PRESNOSTI ROZMERO, TVARU A POLOHY
86
7.1 7.2 7.3 7.4 7.5
Zakladnf pojmy ulozenf Soustava toleranci a ulozenf Tolerovani rozmeru . . . Tolerovanf uhlu a roztecf Tolerovanf tvaru a polohy . .
86 89 90 93 94
8
PREDEPISOvANf KONSTRUKCNfcH MATERIALLT . . .. ..
96
8.1 8.2
Oznacovani druhu materialu Rozmery a rozmerove normy polotovaru
96 96
9
KRESLENf STROJNfCH SOUCASTf A SPOJLT . . . . . . . . . . . ..
97
7
46 46 48
3.2.3 3.3 3.3.1 3.3.2
6
76 77 77 78
20
Zpusoby zobrazovani Pravouhle promitani na nekolik prumeten Nazorne zobrazovani . . . .. . .. Zobrazovanf geometrickych teles . . . Sdruzene prumety a technicke zobrazovani zakladnfch geometrickych teles . . . Sdruzene prumety a technicke zobrazovanf slozenych teles a geometrick}'ch teles upravenych Kuzelosecky . . . . . . . . . . Kreslenf pruniku a rozvinutych sfti Pruniky souosych rotacnfch teles Pruniky valcu tehoz prumeru s ruznobeznymi osami . . . . . . . . . . . . . . . . .. Kreslenf pruniku pro konstrukci a vyrobu Rozvinovani plasiu mnohostenu a rotacnfch teles
3.2.2
74 75 75 76
5.2.8 5.2.9 5.3
K6tovani sklonu (ukosu) . . . K6tovanf kuzelovitosti a jehlanovitosti K6tovanf zaoblenf a zkosenf hran . . . Nek6tovane (zrejme) rozmery K6tovanf der, opakujicich se prvku a jejich roztecf . . . . Tabulkove k6tovanf . . .. . . . . K6tovani vacek . . .. . . . . Zasady k6tovanf pro cislicove i'izene stroje
5.2.3 5.2.4 5.2.5 5.2.6 5.2.7
9.1 9.1.1 9.1.2 9.1.3 9.1.4 9.1.5 9.1.6 9.2 9.3 9.4 9.4.1 9.4.2 9.5 9.5.1 9.5.2 9.6 9.6.1 9.6.2 9.7 9.7.1 9.7.2 9.7.3 9.7.4
Kreslenf sroubovych zavitu, srouM a matic Kreslenf zavitu . .. . . . . . . Funkcnf delka zavitu, vybehy a drazky metrickeho . . . zavitu . . . Kresleni srouM a matic . . K6tovani zavitu ..... Oznacovanf sroubu a matic Tolerovani zavitu .... Kreslenf spojovacfch cepu, pojistnych a stavecich krouzku . . . . . . . . . Kresleni koliku a zavlacek Kresleni klinu a per Podelne kliny a pera Spojovaci pi'icne kliny Kresleni hndelu . . Konstrukcni prvky hfidelu Drazkove hfidele a naboje Kreslenf lozisek . . . Kresleni kluznych lozisek . Kresleni valivych lozisek Kreslenf ozubenych a i'etezovych kol a rohatek Zakladni pojmy ozubenf Kresleni ozubenych kol . . . . K6tovanf ozubenf . . . . . . . Kreslenf a k6tovanf retezu, i'etezovych kol a rohatek . . . . .
97 97 97 97 101 10 1 102 105 105 107 107 107 109 112 112 112 113 113 117 117 118 118 119
5
9.8 9.9 9.10 9.10.1 9.10.2 9.11 10 10.1 10.1.1 10.1.2 10.1.3 10.1.4 10.1.5
6
Kresleni pruzin ........ ... Kresleni nytovacich spojii a nytovacich konstrukci Kresleni svarovych spojii a svafovanych konstrukci Oznacovani a k6tovani svarovych spojii Pi'edpis zpiisobu svai'ovani, kontroly svarii a tepelneho zpracovani . . . . . . Kresleni vybranych soucasti CTENI VYROBNICH VYKRESLr A SCHEMAT . . . . . . . . . . . Rozbor a cteni vyrobnich vykresii soucasti Urceni geometrickeho tvaru . . . . . . Urceni rozmeru, pi'esnost vyroby a jakost povrchu Udaje popisoveho pole a tabulek technickych udajii . . . . . . . . DalSi udaje pro vyrobu Cislovani vykresii . .
121 122 124 124 124 126 129 129 129 129 132 135 136
10.2 10.2.1 10.2.2 10.2.3 10.2.4 10.2.5 10.2.6 10.3 10.3.1 10.3.2 10.3.3 10.3.4 10.3.5 10.3.6 10.3.7 10.3.8
Rozbor a cteni vykresii . . Umisteni soucasti v montaznim celku nebo montazni casti .. .. .. Funkce sestavy nebo podsestavy Funkcni a volne plochy soucasti Udaje popisoveho pole na vykresu Montaznf postup . . . . . . . DalSi udaje pro montaz, kontrolu a zkouseni Cteni schemat a diagramii . . . . . . Kinematicka schemata . .. .. Schemata kapalinovych a pneumatickych soustav Schemata energetickych zaffzeni Elektrotechnicka schemata Vykresy a schemata potrubf Montazni vykresy . . . Vykresy ve stavebnictvi Diagramy . . . .
136 137 137 138 138 138 139 139 139 140 140 140 143 143 144 144
1 UVOD
Technicke kresleni a Technicka dokumentace utvari zakladni ptedstavivost pro technicke znalosti. Soucasne technicka dokumentace umoznuje grafickym zobrazenim a celym souborem znalosti jejich uplatneni v praxi.
V zaveru je rozbor cteni vykresu montaznich jednotek, funkce sestavy a podsestavy vcetne udaju v popisovem poli, cteni schemat a diagramu.
1.1 VYZNAM TECHNICKEHO KRESLENf Vyznam technickeho kresleni je ptedevsim v tom, ze zabezpecuje ptesnost vyjadtovani, spravnost zobrazeni vytvotene myslenky, spolu s hospodarnosti vYroby. Technicka dokumentace je nezbytna v urcitych oborechjako soucast ptipravy vyroby vsech technickych zatizeni. Tim i ptevazna cast ucebnich oboru je zametena k vychove na povolani mechaniku pro ruzna odvetvi prumyslu, opravaru, setizovacu, strojniku, operatoru a pod. Touto Cinnosti se vytvari vazba mezi znalostmi a schopnostmi a jejich vyuziti v praxi daneho oboru. U vsech uvedenych oboru rna technicke kresleni spolu s technickou dokumentaci dulezitou ulohu proto, ze plni funkci prupravneho ptedmetu pro dalSi studium odbornych ptedmetu vcetne praktickeho vyucovani. Zakladem technicke dokumentace je vyrobni dokumentace, ktera rna ptimou vazbu na vyrobu, tj. vyrobni vykresy. Cela dokumentace je urcena k vyrobe soucasti, dale k montazi stroju nebo zatizeni.
Obr.l
Soucasna doba se vyznacuje nebyvalym rozvojem techniky a technologie. S rozvojem techniky a prumyslove vyroby a zavadenim automatizace vzrustaji i pozadavky na uroven vzdelani kvalifikovanych delniku. Abyste mohli uspesne plnit ukoly, ktere na vas pti ptiprave na povolani i v praxi cekaji, musite na ne byt dobte ptipraveni. Musfte si osvojit vseobecne i teoreticke odborne znalosti. Jednim z ptedpokladu dobre prace kvalifikovaneho delnfka ve vyroM je znalost technickeho kresleni. Na praci v technickem kresleni budou kladeny tyto pozadavky: 1. Vypestovani nalezite ptedstavivosti a obrazotvornosti. 2. Zvladnutf spravnych zasad provadenf vykresu soucasti a jejich sestaveni. 3. Osvojeni dovednosti pottebnych pro rychle a spravne cteni vykresu a schemat. 4. Ovladnutf grafickeho projevu pti kresleni nacrtu a vYkresu. 5. Kresleni nacrtu a vYkresu. 6. Seznameni s technickymi normami a jejich vyuzitim pti kresleni i ve vyrobe. Po ovladnutf uvedenych ukolu budete ptipraveni pro nejdulezitejsi cinnost, tj. cteni vykresu a ostatni technicke dokumentace. Znalost cteni vykresu a kresleni nacrtu je velmi uzitecna. Jestlize delnik umf cfst rychle vykres, zbyva mu vice casu na vyrobu soucasti. Jestlize vykresum dobte porozumf, miize provadet ruznorodou praci, ktera vede ke zvyseni jeho kvalifikace; to dale umoznuje sledovani technicke literatury a pouzivani odbornych ptirucek a tim rozsitovani technickych znalosti. Znalost ctenf vykresu a schemat je dale nutna pti studiu dalSich odbornych ptedmetu, jako strojnictvf, technologie stroju a zatizeni apod., ptedevsim pak v praktickem vyucovani. ptiklad kresleni Leonarda da Vinciho (1452 az 1519) je na obr. 1. 7
1.2 POMLrCKY PRO KRESLENf A KRESLICf MATERIALY
Merftka
Rysovaci deska
je zhotovena z larovky ve velikostech oznacenych AI, A2, A3 a je prenosna. Skolni rysovad desky se vyrabeji v techto velikostech: Al A2
1000 x 710 mm 710 x 500 mm
A3 A4
530 x 400 mm 400 x 300 mm
Pred kresleni zkontrolujeme rovnobeznost stran a rovinnost rysovad desky (obr. 2). Rovnobeznost provetime phlozenim pi'ilozniku po celt! rysovad desce z obou strano 0 rovinnosti desky se presvedcime pohledem z horni strany. Dokoncene vykresy se nesmeji orezavat na desce, nebor nuz nebo holid cepelka utvoti na desce zarez, ktery muze ovlivnit kresbu na vYkresu.
Jsou urcena pro nanaseni rozmeril. Nikdy podle nich nekreslime. Pomerove metitko rna krome meritka 1 : 1 dalSi pomerove stupnice pro kresleni obrazu v rilznych metitkach.
nI
II
U
0) b)
r
I
L Obr. 3 Kontrola pi'esnosti pi'iloznfku
Pf([ozn(k
je zakladnim pravitkem. Horni bocni strana pravitka musi byt ptima a nesmi byt poskozemi. Ptimost kontrolujeme tak, ze narysujeme caru podle horniho okraje, pak pi'iloznik preklopime 0 180 0 a podle teze hrany pravitka nakreslime tesne u cary druhou carn, obe cary se bud musi keyt, nebo byt rovnobezne (obr. 3). Vodorovne primky kreslime podle pi'ilozniku, a to zleva doprava (obr. 4). Trojuheln(ky Obr. 4
Nejvhodnejsi jsou prilhledne trojuhelniky z plastu, nebof umoznuji dodriet stejne uhly. Pri kresleni s pi'iloznikem a trojuhelnikem pracujeme podle obr. 5. Ph kontrole trojuhelniku se presvedcime 0 ptimosti a jakosti hran a 0 kolmosti odvesen trojuhelniku (obr. 6). Pri kresleni kolmice na primku muzeme pouzit trojuhelnik s ryskou nebo dva trojuhelniky (obr. 7). Vsechny pomucky udrzujeme ve stale cistote, jinak spini vYkres.
r""1
II .......
A5 ~ A~
Obr. 5 Kreslenf pomocf pi'i1ozniku a trojlihelniku
rI
\L Obr. 2 Kontrola rysovacf desky
8
Obr.6
Vhodne tvrdosti tuh podle druhu vykresu jsou v tab. 1.
Tuzky
Pro kresleni pouZlvame padaci mechanicke tuzky s hrotem (Versatil) nebo automaticke tuzky s mikrotuhou (obr. 8). Delka vysunuti tuhy rna byt 6 az 8 mm podle obr. 9a. Pri kresleni rna tuzka svirat s vykresovou plochou tihel 75° a rna byt sklonena pod uhlem 60° ve smeru kresleni cary (obr. 9b, c). Tuhy maji mit predepsanou tvrdost, pevnost, upisovatelnost a kryci schopnost. Aby bylo dosazeno stejne tloust'ky car, je treba pribrusovat tuhu brousitkern (obr. 10) nebo hrotitkem. Pri kresleni dlouhych car se doporucuje tuhu pribrousit do plocbeho klinu (obr. 11). Stejnomeme tloust'ky cary dosahneme tim, ze budeme tuzkou s kuzelovym hrotem otacet v prstech. Na tuzku musime mime tlacit, aby cara byla dostatecne syta a ostre ohranicena. Pi'i kresleni drzime tuzku asi 30 mm od hrotu (obr. 12). na tuzku pi'ilis netlacime a cary zbytecne nepretahujeme. Kresba tuzkou musi byt cista, jasna a presna.
Tab. 1 Tvrdosti tuhy pro technicke kresleni Stupen tvrdosti
0
It 2 2t 2+ 3 3+
Oznaceni
5B 3B 2B B HB F
Pouiitf
graficke ucely
kancelarske a skoln! pnke
4 4+
5
5+
H 2H 3H 4H 5H technicke kresleni a navrhy
Kruzidlo
Ramena kruzidla se musi snadno rozevirat. V kloubu kruzidla musf byt dostatecne ti'eti, ktere zabezpeCf nastavene otevreni (obr. l3). Spravne nastavenf hrotu, jehly a tuhy je takove, ze pi'i sevreni kruzidla spicka ocelove jehly preen iva tuhu o 1 mm (obr. 14).
r ska 00 ·N
a)
C
"-
"-
-"
" II""-,,-"
b)
""
Obr. 9 Spravna delka tuhy (a), vhodny sklon tuiky pi'i kreslenf (b, c)
Obr. 7
<:::
I,
;m s;
c::1I' Obr.8
1m
~ Obr. 11
j Obr.12
E
E
Obr.lO
Obr.13
Obr. 14 Vzajemna poloha delky hrotu a tuhy kruiidla
9
Pi'i kreslenf kruznice kruzidlo naklonfme, zacfname v mlste, kde je na Clselnfku hodin vyznacena cfslice 8, a otacfme jfm ve smyslu pohybu hodinovych ruCicek.
Nuldtko je urceno pro kresleni kruznic 0 polomeru mens 1m nef 10 mm. Drzime je ukazovackem a palcem a prostrednfkem jim otacime, aniz bychom na ne tlacili (obr. 15). Pi'esnost nul atka zkontrolujeme tim, ze nakreslfme kruznici 0 polomeru 8 az 10 mm jednou smerem doprava, podruhe smerem doleva; obe kruznice musi byt shodne.
Technickj popisovac Souprava obsahuje pera s hroty pro ruznou tlousiku car. Lze take pouzit ke kreslenf nacrtu (obr. 16). Souprava rna v drfaku pera zasobnfk tuse. eela souprava obsahuje vymenitelne vlozky s hroty pro ruzne tloustky car. Jednotlive velikosti vlozekjsou rozliseny barevnym odstinem s cislem tloustky cary (obr. 17).
Tus Pi'i kreslenf vykresu se pouZlva tus, ktera je urcena pro technicka pera. Tato tus v peru nezasycha, pritom vytazena cara pomeme rychle schne a dobre kryje. Po dokonceni kresleni je vhodne soupravu vyCistit cistici kapalinou (obr. 18).
Obr. 15
Obr. 17 Souprava Centrograf
ObI. 17a Technicka trubickova pera odpovidajf normam CSN ISO. Tlousika car: 0,18-0,25-0,35-0,50,7-1,0-1,4 mm. Perajsou vhodna pro konstruktery, studenty ....
Obr. 16 Technicky popisovac
10
Obr. 18 Tu!; pro technicka pera
Obr. 19 Sterad pryz z plastu
Steradpryz
Sablony
(guma) slouzi k vymazavani. Nejvhodnejsi je pryz z plastu (obr. 19), ktera se da pouzit jak pro tuzkove, tak i tusove vYkresy. Pi'i beznem pi'eCisteni vykresu odstraiiuje tuzkove cary a necistoty, avsak neporusuje cary vytazene tusi. Tus muzeme odstranit z originalu nakreslenyeh na prusvitnem papii'e i holici cepelkou. Cary vymazavame lehkymi tahy (a to pouze cam a nikoli eelou ploehu) nejprve ve smeru cary, a potom kolmo na ni.
jsou vhodnou pomuekou pro psani teehniekeho pi sma, kreslenf kruznie, oblouku apod. V praxi se bezne vykresy popisujf rucne, pi'icemz nejsou pi'esne doddeny tvar a velikost pfsma. Sablony Logarex (obr. 22) jsou vhodne profilovane tzv. profilem Z, ktery dovoluje odstup sablony od kresliefho materialu a tak umoziiuje psanf pfsmen bez zatekanf tuse pod sablonu. Pro kvalitni provedenf napisu nebo tabulek udaju se pouziva obtisku Propisot.
Uhlomer
Rysovad stoly
je urcen k grafiekemu vynaseni uhlU, obvykle je pUlkruhovy s delenim 1800 (obr. 20). Na obr. 21 je zobrazen trojuhelnik s uhlomerem.
Pouzfvajf se pro kresleni vykresu vetSich formatu. Poloha rysovaci de sky se nastavi pedalem a pasovou brzdou (obr. 23a), u rysovaefho stole je mozne rysovaci desku pi'i vypnute spojee (brzde) snadno pi'emistit z polohy pi'ed praeovnfm stolem do odstavne polohy za praeovnf stul (obr. 23b). Rysovad karton
Obr. 20 Uhlomer
Kfiv{[ka Vyrabi se nekolik druM a v ruznyeh velikosteeh. Velmi vhodna jsou ohebna ki'ivitka z plastu.
Karton (papfr) ma lienf stranu hlazenou a tvrzenou. Rubova strana je mekcf, hrubsf a tus se do nf snadno vpiji. Zasadne pouzfvame bfleho, nikoliv nasedleho nebo nazloutleho kartonu. Pi'i prohlizeni proti svetlu se nesmejf objevit vlakna na papfru, ktera zpusobujf rozpfjenf tuse. Rysovaci karton po pi'ilozenf na rysovaci desku nebo stul, oblepfme klfZenou lepici paskou tak, aby nevznikaly po napnutf na kartonu nerovnosti. Pauzovaci (prusvitny) papfr s upravenym povrehem neni tak pruhledny jako pnrodnf, byva nazloutly. Pro caste reprodukovane originaly je vhodne pouzfvat prusvitne platno nebo folie z plastu. Je navinut v roli tak, ze lie je na vnitfuf strane.
Obr. 21 Trojtihelnik s tihlomerem
A~~~~®~.)J~t~OO'1>6~~~t@ww~ti 0
lOGAREX 2590115
0
0,5 l!:.
«~U:3;8<>E3<3&>E3~~o/d 0
QD~Q~60~~~~wQ~d~~6@~~~~~®~~~~~~Q~o~aOoO\~~~ Obr. 22 Propisovaci sablona
11
a)
---!-.------L-i i - - . _ . _ - _ . __. - . I
I
b)
Obr. 23 Rysovacf stftl
1.3 TECHNIKA KRESLENI Pi'edpokladem pro spnivne graficke vyjadi'eni myslenky je dobra znalost kreslenf nacrtu. Proto kazdy pracovnik v kteremkoli oboru, ktery chce svuj vyklad, napad nebo myslenku doplnit niliesem, musi umet nakreslit jak nacrt soucasti, tak i pi'edmetu nebo zai'fzenf. K zfskani graficke zrucnosti je nutno vynalozit mnoho casu. Nacrty se mohou kreslit v pravouhlem, kosouhlem nebo v jinem zobrazeni, a to podle ucelu, kteremu nacrt slouzf. Casto byvajf podkladem pro kresleni technickych vYkresu. Kresleni nacrtu od ruky bude pozadovano v pruMhu cele pUpravy. Jen odpovedny pi'istup k technickemu kresleni yam pi'inese brzy uspech, a to jak ve skole, tak i v praxi. Nacrty v sesite musi byt nazorne, peclive a pi'esne uspoi'adany. Kazda cara ma v technickem kreslenf jisty vyznam. 12
Obr. 24 Postup pi'i kresleni micrtu
Pi'i kresleni nacrtu se pouziva mekCf tuzky tvrdosti c. 3 nebo B az F. Osy, pomocne, k6tovaci a odkazove cary se kreslf tuzkou tvrdosti c_ 4 nebo H. Velmi vhodny je kreslicf papir ctvereckovany nebo milimetrovy. Nacrt, ktery slouzf pro informaci, se nemusf kreslit v meritku. Postup pfi zobrazovdn( modelu nebo hotowf soucdsti 1. Soucast na obr. 24 si dukladne prohledneme a potom rozhodneme, kolik poti'ebujeme prumetu k uplnemu zobrazeni. 2_ Zvolfme velikost obrazku. 3. U soumernych a rotacnich soucasti nakreslime napi'ed vsechny osy.
4. Obrysy a hrany sucasti nakreslfme napred pIne tenkymi plnymi carami, a to nejdrive cary polozene soumerne k osam a pak cary ostatni. Urceni stereometricke struktury nejprve soucast (model) rozlozime na jednotliva geometricka telesa. 5. Potom vytahneme viditelne hrany a obrysy plnymi tlustymi carami. 6. Nakreslime potrebne pomocne a k6tovaci cary, sipky, zapiSeme k6ty, vcetne hodnot meznich uchylek. 7. Vysrafujeme plochy rezu (prurezu), oznacime polohy reznych rovin a obrazy rezu (prurezu), zapiseme znacky drsnosti, popr. udaje 0 uprave povrchu. 8. NapiSeme nazev soucasti, material a dalSi poznamky. Pro preneseni vykresu z pocitace na papir je nutny pIotr nebo tiskarna pracujfci v grafickern rezimu.
2. Pri kresleni tuzkou dbame na to, aby se cary pohybem ruky a pomucek neroztiraly po vYkrese. 3. Pri praci na jedne casti plochy vykresu zakryvame ostatni plochy vykresu papirem, nejvhodneji prusvitnym. Pod ruku tez podkladame papir.
Obr. 26 Poloha tela pi'i kresleni
Postup pri kreslenf ndcrtu pdky
Po zakresleni os a urceni poctu prumetu zacneme s postupym zobrazovanfm. Obrazy der kreslime kruzidlem tenkymi plnymi carami ve vsech prumetech (obr. 25).
Obr.25
Po vyznaceni hlavnich obrysu dokreslime vsechny tvarove podrobnosti. Peclive zkontrolujeme spravnost nakresleni obrazu a potom nacrt vytahneme. Zakladnf gerometricka telesa k6tujeme tak, jako by byla samostatna. Ovsem geometricka telesa, kteni navzajem bezprostredne souvisi a maji stejne rozmery, k6tujeme v miste spojeni jen jednou. Odhadneme (zvolime) drsnost povrchu ploch, popr. upravy povrchu, a zapiSeme pfislusne udaje. Plochy rezu po spravnem ok6tovani vysrafujeme. Popis nacrtu vcetne poznamek doplnime az nakonec. Pri kresleni car ruznych poloh, vynaseni rozmeru pri kresleni apod. pouzijeme kreslici pomucky. Ph studiu i pri kreslenf musfme zachovdvat urCitd pravidla: l. Vzdy pracujeme s cistymi kreslicimi pomuckami, pritom nezapominame na ruce a rukavy sveho odevu. Pn kreslenf se vykresu nedotykame dlanemi.
4. Predpokladem dobre prace je spravne ddenf tela a spravne ddeni tuzky nebo jinych kreslicich pomucek. Sedime pohodlne, nehrbime se a brichem ani hrudnikem se neopirame 0 hranu stolu. Zidle pomaha uddovat spravnou polohu patere (obr. 26). 5. Pomucky ddime v ruce volne, nikdy kfecovite. Pri kresleni od ruky kreslfme kratke cary pohybem ruky v zapesti, ostatnf cast ruky je nehybna; dlouhC cary kreslfme pohybem cele ruky v ramennim kloubu. 6. Pracovni plocha musi byt osvetlena sikmo zleva, zepredu a shora. V zdalenost oci od rysovaci desky rna byt 300 mm. Davame prednost kreslenf pn dennim svetle. 7. Nezapominejte obcas poskytnout ocim kratky odpocinek a nekolikrat zhluboka vdechnout. Zdsada pro kreslenf car ruznych poloh Pfi kresleni tusi nejdrive vytahneme kruznice a kfivky
1 a potom vodorovne a svisle cary 2 (obr. 27a az h). a) S vytahovanim zaciname vlevo nahore a postupujeme vpravo a dolU. b) Napojeni lomene carkovane cary v rozich se del a bez mezery. c) Napojeni carkovane cary na plnou nebo carkovanou caru se dela bez mezery. d) Osy se musf protinat dlouhymi carami. e) Napojeni carkovane cary na plnou caru v rozich se kreslf bez mezery. f) Pri kresleni ohnutych trubek a tyci kruhoveho prurezu se kreslf i jejich podelna osa. g) Cerchovane cary musi mit na koncich carky, nikoli tecky. U prerusovane cary musi byt stejne jak delky carek, tak velikosti tecek a mezer. h) U rovnobeznych carkovanych car mezery vystfidame. 13
Tloust'ka cary pl'i kresleni se voH podle velikosti a slozitosti kresleneho obrazu a podle velikosti mentka, ve kterem je obraz nakreslen.
b)
a)
-~
2
c~ d)
e)
I.
---KI
\L'_
/ /
f)
h)
hrot kruZidla do koncovych bodu A a B a opiSeme oblouky. Osa soumernosti, ktera procMzi pruseciky obloukl, puH usecku (obr. 28). Pl'i deleni usecky AB na vetsi pocet stanovenych duu vedeme pomocnou pl'imku p pod urcitym uhlem. Na zvolene pl'imce p nakreslime stejne pozadovane vzdaIenosti. Posledni delicf bod 5' se spoji s koncovym bodem usecky B a ostatnimi body na pomocne pl'imce se vedou s touto spojnicf rovnobezky. Tim ziskame vysledne deIicf body 1 az 5 (obr. 29). Deleni uhlU nebo kruhovych oblouku provadime pomocf pravitek, uhlomeru nebo pl'esneji pomocf kruzidla. Obloukem r ziskame stl'edy kruznic a z danych bodu opiSeme obloucky; danymi pruseciky procMzi osa soumernosti, ktera puH uhel (obr. 30) . Kreslenf kolmic a rovnobezek
Pl'i kresleni kolmice na pnmku muzeme pouzit kruzidlo a pravitko nebo dva trojuhelniky. Pomocf kruzidla a pravitka sestrojime kolmici tak, ze z daneho bodu opiSeme oblouk, ktery po rozdeleni na dye casti umozni sestrojit prusecik pro sestrojeni kolmice, ktera prochazi danym bodem a prusecikem (obr. 31a). Postup kresleni pl'i pouzitf dvou pravitek je na obr. 31b. Rovnobezky lze sestrojit pomocf kruzidla a trojuhelniku, nebo dvema trojuhelniky; postup je na obr. 32.
Obr. 27 Zasady pri kresieni
Osy soumernosti pl'etahujeme podle velikosti obrazu soucasti 0 5 az 15 mm. Je-Ii na spolecne ose nekolik der, osu spojujeme. Tloust'ka car stejneho vyznamu (tj. cary obrysove, pomocne apod.) musi byt stejna ve vsech obrazech tehoz vykresu, kreslenych ve stejnem mel'ftku. Cary, ktere oznacuji l'eznou rovinu, jsou na obou koncfch a v rnfste lomu zesueny na tloust'ku tluste cary. Je-li ro urcity druh car a zobrazeni stanoven technickou normou jejich vyznam (napt. na vykresu potrubf, elektricke instalace apod.), nemusf byt na vykresu znovu uvaden.
A
B D
Obr. 28 Deieni tisecky
~ l'
2'
3'
4'
P
5'
Obr. 29 Deieni usecky pomoci redukcniho uhiu
1.4 ZAKLADNI GEOMETRICKE KONSTRUKCE
c) B
Pl'i zobrazovani strojnfch soucastf se pouzfva ruznych geometrickych konstrukcf, ktere usnadiiuji pl'esne nakreslenf. Patn k nim: deleni usecky, deleni uhlu a kruznice, sestrojeni stl'edu oblouku, pl'echod kruhovymi oblouky, sestrojeni kolmice na pl'imku apod. Delenf useeky, kruhoveho oblouku a uhlu
Deleni usecky lze provest mentkem nebo pl'esneji kruzidlem. Pl'i urcenych bodech usecky zabodneme 14
Obr. 30 Di~ieni uhhl nebo obiouku kruznic a) sestrojeni uhiu 60°, b) sestrojeni tihiu 30°, c) sestrojeni uhiu 90°
Pravidelne mnohouhelnfky a delenf kruznic
Sestrojenf pravidelnych mnohouhelnfku provedeme podle uvedenych obnizku, a to bud' pomocf pravftka, nebo kruzidla (obr. 33). Pri konstrukci stredu kruznice k, ktera je dana tremi body (obr. 34), urcfme osy soumernosti 01 a 02 usecek AB a Be. v prusecfku techto os soumernosti je stred kruznice S. Stred kruznice k muzeme urCit pomocf dvou pravouhlych trojuhelnfku (obr. 35). Prechod kruhovymi oblouky Zaoblenf mezi prfmkami a a b a danym polomerem provedeme tfm zpusobem, ze ve vzdalenosti polo-
meru R vedeme rovnobezky, ktere se protnou ve stredu S daneho oblouku (obr. 36). Zaobleny prechod mezi pnmkou a a kruznicf k obloukem 0 polomeru R resfme tak, ze s pnmkou a vedeme rovnobezku a' ve vzdalenosti R. Ze stredu kruznice nakreslfme kruznici k' (0 polomeru vetSfm 0 R) a v prusecfku S je hledany stred oblouku R (obr. 37). Zaobleny prechod mezi dvema kruznicemi kl a k2 nakreslfme tak, ze z obou stredu kruznic vedeme kruznice 0 polomeru vetSfm 0 R a v jejich prusecfku je stred zaoblenf S (obr. 38). Napnmenf oblouku AB: zvoleny pocet stejne velkych dflu preneseme na prfmku t, ktera je tecnou kruznice (obr. 39).
b)
a) 2
3
k Obr. 31 Kresleni kolmic a) pomoci kruzitka a pravitka, b) pomoci dvou trojuhelniku
a)
Obr. 34 Sestrojeni sti'edu kruznice urcene ti'emi body
Obr. 35 Sestrojeni stfedu kruznice pomoci dvou trojuhelniku
b) b
b~~------~~--
O'_--+_ _---:i'f'''''
a~~----~-----+--
Obr. 36 Zaobleni mezi dvema pfimkami
a
B
A
B
O·
a::
Obr. 32 Sestrojeni rovnobezek P?moci kruzitka a trojuhelniku (a, b), pomoci dvou trojuhe1niku (c)
a
Obr. 37 Zaobleni pfechodu mezi pffmkou a kruznici
Obr. 38 Zaobleni pi'echodu mezi dvema kruznicemi
k,
s Obr. 33 Sestrojeni pravidelnych mnohouhelniku
t A12345B
Obr. 39 Napfimeni oblouku kruznice na pi'imku
15
Otazky a tikoly 1. Uved'te zasady pro kresleni car. 2. Procvicte nastavenf car a oblouku podle obr. 40.
3. Sestrojte kolmici na danou pi'imku v bode A ave sti'edu mezi body CaD. 4. Rozdelte pravy uhe1 na ti'i stejne uhly, pouzijte kruzidla a pravitka. 5. Rozviiite kruznici 0 0 40 mm na pi'fmku. 6. Nakreslete pravidelny osmiuhelnik a devftiuhelnik. 7. Zaoblete pi'echod mezi dvema pi'imkami, dvema kruznicemi o 0 50 a 30 mm a mezi pi'imkou a kruznici. 8. Procvicte nastavovanf car podle obr. 41.
a)
d)
DODD DODD DODD DODD DODD DODD DODD
Obr.40
Obr.41
16
b)
c)
d)
e)
2 NORMALIZACE V TECHNICKEM KRESLENI
Normalizace je usmerneni lidske Cinnosti z hlediska hospodarnosti, materialu, jakosti a vymenitelnosti vyrobku podle urCitych zasad. Soucasne umoznuje zvysovat produktivitu prace, dosahovat uspor materialu, lepe vyuzivat vyrobni prostfedky a zajistovat bezpecnost a ochranu zdravi pfi praci.
Pfehled platnych norem uvadi CSNI kazdorocne v Seznamu ceskych norem.
Druhy norem Ceski technicki normy CSN vydava Cesky normalizacni institut (CSNI). Cislovani norem je sefazeno systematicky podle sestidilneho tfidiciho znaku, pficemz na prvnich dvou mistech znaCi tf{du, na dalsich dvou skupinu a zbyvajici cislo udava pofad{ normy ve skupine.
Tfidici znak je uveden v zavorce pod oznacenim normy v pfipade, ze neni soucasti normy. Oznaceni CSN (umistene v prave horni casti ramecku kresliciho pole vykresoveho listu se sklada obr. 42) ze znacky CSN a cisla normy. V pfipade, ze je norma rozdelena do samostatnych cast!, pokracuje oznaceni normy cislem casti normy uvedenym za pomlckou a v pfipade, ze je cast normy jeste dale rozdelena do podcasti, uvadi se cislo podcasti za dalSi pomlcku (napf. CSN 01 3160, CSN 34 7010-3, CSN 361550-2-11).
GESKA TECHNICKA NORMA Cervenec 2000
Technlcke vjkresy - Metody promitimiCast 1: Pfehled
jakychkoliv zmen, doplnku a uprav v textu pfejimane normy, sklada se oznaceni ceske normy ze znacky CSN a oznaceni (znacky a cisla) pfejimane normy (dokumentu) napf. CSN EN 24014, CSN EN 24-829-1.
C5N EN ISO 5456-1 01 3123 idiiSO 5456-1:1996
Obr. 42 Norma CSN
Od 1. 1. 1993 pfesli vsechny normy CSN na STN (Slovenske technicke normy) s puvodnim oznacenim a plnym znenim. (PI'. CSN 01 3160 se znaci STN 01 3160). V pfipade, ze CSN pfejima evropskou nebo mezinarodni normu (popf. jiny dokument) bez
Mezindrodn{ normy ISO (International Organization for Standardization) vydava Mezinarodni organizace pro normalizaci. Normy ISO jsou cislovany prubezne a nejsou tfideny jako CSN. V Ceske republice se po pfevzeti oznacuji napf. CSN ISO 6410. Pfed vydanim mezinarodni normy pfedchazeji navrhy, a to:
WD (Working Draft) - navrh pracovni skupiny, CD (Committee Draft) - navrh technicke komise, DIS (Draft International Standard) - navrh mezinarodni normy, IEC (International Elektrotechnical Commission) je mezinarodni elektrotechnicka komise. Evropski normy EN vydava pro potfebu zemi Evropske unie (EU) Evropska komise pro normalizaci CEN (Comite Europeen de Coordination des Normes). V pfipade, ze EN odpovida norme ISO pfevzate jako CSN, nebude se zvlast pfejimat EN. Jestlize mezinarodni norma (ISO nebo IEC) byla pfevzata jako evropska norma, uvadi se oznaceni a rok vydani teto EN spolu se zkratkou idt (tj. identicke) na vykresovem listu vpravo pod ramecek. Stupen shodnosti s mezinarodni nebo evropskou normou je vyjadfen: Idt (identicka) je shodna v technickem obsahu, stavbe a cleneni Eqv (ekvivalentni) je shodna v technic kern obsahu Neq (neekvivalentni) je rozdilna v technickem obsahu Mod (modifikovana) rna dohodnute odchylky v technickem obsahu.
17
Obsah a zpusob informacf v Seznamu norem
2.1 DRUHY TECHNICKYCH VYKRESU
CSN 64 3041 Norma je harmonizovana Plasty. Rury a tvarovky z polyetylenu Schvalena 1981-12-23 UCinnost 1983-04-01 Zmena *a 11.85, b 2.87, c 5.88, d 3.89, e 1.90, 6 2.94 ICS 83.14023.040.20 Cenova skupina 412 Katalog 29866
Technicke vykresy, ktere se pouzivaji ve strojirenstvi, elektrotechnice, stavebnictvi i v jinych oborech, se rozdeluji podle zpusobu zhotovenf: nacrt se kreslf vetsinou tuzkou od ruky. Slouzi obvykle pro informaci, nemusi se kreslit v meritku a udavaji se v nem pouze zakladni k6ty; original se kreslf tuzkou nebo tusi, nejeasteji na pauzovacfm papiie, platne nebo pruhledne f6lii. Original je ureen pro zhotoveni kopie a je archivovan; kopie (snimek) je zhotovena z originalu rozmnozovanim. Kopie slouzi jako pracovni vykres pro vyrobu a montaz.
CSN EN 1451-1 (64 3181) pievzata ptekladem Plastove potrubni odpadni systemy (pro nizkou a vysokou teplotu) uvniti budov Polypropylen (PP) Cast 1: Pozadavky na trubky, tvarovky a system idt EN 1451-1:1998 Vydana 2000-02 ICS 23.040.01 91.140.80 Cenova skupina 414 Katalog 57947 CSN EN ISO 12162 (64 3100) pievzata ptekladem Materialy z termoplastu pro tlakove trubky a tvarovky - Klasifikace a oznaeovani Celkovy provozni (konstrukeni) koeficient idt ISO 12162:1995 idt EN ISO 12162:1995 Vydana 1997-03 ICS 23.040.45 23.040.20 83.080.20 Cenova skupina 208 Katalog 21698
Podle obsahu a ucelu: vyrobnf, ktere jsou ureeny pro vyrobu polotovaru, soueasti a montaz, pomocne, ktere jsou podkladem pro vyrobu, nabidku, propagaci apod. (obr. 43).
2.2 FORMATY VYKRESU Zakladni format je AO, rna plochu 1 m2 a strany v pomeru 1: -J2 obr. 44. Rozmery zakladnich formatu jsou v tab. 2a.
STN 64 3041 Norma je harmonizovana Plasty. Rury a tvarovky z polyetylenu Schvalena 1981-12-23 Ueinnost 1983-04-01 Zmena *a 11.85, b 2.87, c 5.88, d 3.89, e 1.90, 6 2.94 ICS 83.140 23.040.20 Cenova skupina 412 Katalog 29866
Technicka normalizace umoznuje seriovvou, hromadnou a plynulou vyrobu, a tim ji urychluje a zlevnuje, zvysuje produktivitu prace, poskytuje vyhody narodnimu hospodarstvi i spotiebitelum, zajisfuje jakost vyrobku, dava piedpoklady k dokonalejsimu vyuziti energie, materialu a surovin, snizuje hmotnost vyrobku, tesi pracovni a zivotni prostiedi. 18
Obr. 43 Rozdeleni vykresu podle ucelu a obsahu
Formaty vykresu jsou ldate, pouze format A4 je stojaty (obr. 45a). Je-li ti'eba, lze pouzft i formaty Al az A3 stojate a format A4 lezaty (obr. 45b). Uprava vykresovyeh listu se provadf podle obr. 46. K orientaei vykresoveho listu je doporuceno dvou orientacnfch znacek, ktere se umfsiujf na ramecek kreslfci ploehy. Znackou je rovnostranny trojuhelnfk. Znacky se kryjf se sti'edicimi useckami. Obr. 46.
Tab. 2a. Rozmer vykresovych listu pro zakladnf formaty (prvni volba) Rozmery v mm Oznacenf zakladnfho formatu
Vykresovy list (nejmensi dovoleny rozmer)
Offznuty original
Format vykresu (offznuta kopie, vytisk)
AO
857 x 1 205
851 x I 199
841 x 1 189
Al
610 x
857
604 x I 851
594 x
841
A2
436 x
610
430 x
604
420 x
594
A3
313 x
436
307 x
430
297 x
420
A4
226 x
313
220 x
307
210 x
297
A5*
164 x
226
158 x
220
148 x
210
:r:
*) Dovoleno pouzivat jen v nutnych pffpadech
Obr. 44 Odvozeni ze zakladnfho formatu
1
2
7PRO - -AOA - -A1 --5 PRO A2 AZ A4
~
J
A
5T REDler ZNACKA
AO ORIENTACNi ZNACKA
A1
POPISOVE POLE
A2 A3 A4 ,-----,
~
~ ~
~
~ 420
170
POROVNAVAci MERiTKO SOURADNICOVA sit
Obr. 46 Uprava technickeho vykresu
594
841 1169
Formdty vykresu Ve zvlastnieh pi'ipadeeh, kdy nevyhovuji zakladni formaty napi'. u vykresu sestavenf, dlouhyeh pi'edmetu, pouzivame prodlouzene formaty. Rozmery nekteryeh vybranyeh prodlouzenyeh formatu jsou v tab. 2b. Vyska prodlouzenyeh formatu nesmi pi'esahnout rozmer 841 mm a delka nema byt vetsi nd 1470 mm.
A1 A2
s:
A3
ClO ~
A4
=
~~
m
2.3 SKLADANf VYKRESU
297
420 :e4
-----
Obr. 45 Orientace vykresovych Ii stu formatu fady ISO - A
Vykresy originah'i a matrie se neskladaji. Kopie vykresu se mohou skladat pro: volne i'azeni do souboru (slozek), 19
pro prime svazani (sesiti apod.), pro svazanf (sesitf apod.) s prouzkem pro zachyceni. Prodlozene formaty se skladaji podle obdobnych zasad. Vykresy se skladaji nejprve po del prehybU kolmych ke spodnimu okraji vykresu a potom podel Tab. 2b. Rozmery prodlouzenych formatl'i (druha volba) Rozmery v mm Nasobek kratsf strany
A2
3
594 x 1 261
A3
420 x
4
pi'ehybU rovnobeznych se spodnim okrajem vykresu (obr.47). Snfmkuji-li se vykresy po sekcfch (u mikrosnfmkovani), vykres opati'fme delicimi liseckami a polohovym ramcem (obr. 48a). Po slozeni vykresu musi byt popisove pole na vrchnf strane slozeneho vykresu. V pi'ipade poti'eby (napi'. u vykresu inzenyrskych staveb) lze pouzft zvlastni formaty. Skladaji se na format A4 podle obr. 49.
A4
210
891
297 x
630
420 x 1 189
297 x
841
5
297 x 1 051
6
297 x 1 261
7
297 x 1 471
Doporucuje se pouZfvat prodlouzene formaty, ktere se tvoi'f zvetsenfm kratsfch stran zakladnfch formatii na hodnoty rovne nasobkiim jejich rozmeru. Oznacenf prodlouzeneho formatu se sklada z oznacenf zakladnfho formatu a jeho nasobku napi'. A4 x 5 (obr. 48b).
POLOHOvY RAMEe vYKRESU
POPISOVE POLE Obr. 48a Skladani vykresii pfi mikrosnfmkovanf Obr. 48b Prodlouzene formaty A3
A4
3x
SCHEMA PREHYBU
I
I
1
rl-.'
1
.
f - - . --1-.1-.
AD 1641x11691
1594x6411
I
I
i I i-Ti ! I
I
'" N
.....
~ I----;
210
210
!
1-1-
",1
..... 4
N'
'"
A2
2;J;t
.
210J 210
( 420.5941
1 ' 7~
. .I-.. +-.
l;: I iii 1 f~ff-~, -l-+---t ~ 210 210 i 210 . 210 210 N, lrIli ~I " , ' N -I~
I
A1
NA OELKU
3
.....
~Ir--J
'"
'" '"
NA VYSKU
I
~
I
~
1297x4201
Obr.47
20
..... ~1c:::::J
210 210
'" N
() W
Obr. 49
2.4 MERITKA
~
1210 210
A3
4x
I
SKLAoANi FORMAT
31 I 5x
4x
-
Mei'ftka, jejich velikost a zapisovani na vsech druzfch technickych vykresu se zvolf podle: licelu a obsahu vykresu, slozitosti a hustoty kresby zobrazeneho predmetu, pozadavku citelnosti a pi'esnosti kresby. Merftka pro vykresy jsou v tab. 3 Ph kreslenf obrazu na vykrese v ruznych meritkach se piSi mei'itka v popisovem poli takto: K6ty se zapisuji ve skutecne velikosti bez ohledu na to, zda je obraz soucasti nakreslen zmenseny nebo zvetseny.
2: 1
Tab. 3. Meritka vykresu Skutecmi velikost
Merftka zmenseni
Mei'ftka zvetsenf
1: 1
1 : 2, 1 : 5, 1 : 10 1 : 20, 1 : 50, 1 : 100
2: 1,5: I, 10 : 1 20: 1,50: 1
_0 _ _ _ _ __
_SlJ _ _ _ .. __
1:1
Obr.50
Zvolene mei'itko se na vykrese zapisuje do popisoveho pole. Nemuze-Ii dojit k nedorozumeni, slovo Mei'ftko se nemusi uvadet (obr. 51). Je-Ii na vykrese pouzito vice nez jedno mei'itko, zapisuje se do popisoveho pole mei'itko hlavniho obrazu, ostatni mei'itka se zapisuji k odkazu nebo k pismenu oznacujici tvarovou podrobnost nebo i'ez. Je-Ii vykres male soucasti nakreslen v mei'itku zvetseni, doporucuje se nakreslit pro zlepseni nazornosti pi'edmet i ve skutecne velikosti. U obrazu, kde je meritko vysek vetsi nef meritko delek, musi se zapisovat obe Merftka a to na prvnim miste mei'itko delky a za sikmou carou meritko vysky (obr. 52). Mei'itko u obrazu se piSe nejblizsim vetsim pismem nef k6ty na obrazech. Napi'. jsou-li k6ty psane pismem velikosti 3,5 mm, piSe se mei'itko pismem velikosti 5 mm. Pro vetsi nazomost a pi'ehledne ok6tovani znazomime slozitejsi tvarovou podrobnost tak, ze se zobrazovana cast uzavi'e kruznici z tenke cary a zvetseny obraz tvarove podrobnosti se vynese mimo zakladni obraz a oznaci se shodnym pismem velke abecedy a uvedenim mentka (obr. 53). Vykresy vyrobnich postupu a nacrty se mohou kreslit v libovolnem mei'itku.
Obr. 50
2.5
CARY
Pro zobrazovani se na vykresech pouziva nekolika druhu car. Podle grafickeho proveden( se rozdeluji cary na: pravidelne - pIne nebo pi'erusovane, nepravidelne - obvykle kreslene od ruky; podle vzdjemneho pomeru tloustek (obr. 54a) delime cary na tenke a tluste, popi'. velmi tluste. Velmi tluste cary se pouzivajf ve stavebnictvi, napi'. pi'i kresleni komunikaci, v elektrotechnice pro vyznacenf pi'ipojek, svazku kabelu a vodicu apod. Ve strojfrenstvi pro lepene spoje. Tloust'ka car musf byt v cele deIce nemenna. U pi'erusovanych a sti'idavych car (obr. 54b) maji byt velikosti mezer mezi carami a jinymi prvky (krome teckovanych car): u car 0 tlousice 0,35 mm a tencich nejmene 4 s, u car 0 tlousice 0,5 mm a tlustsich nejmene 2 mm.
Obr. 51 Obr.52
Mefitko Mei'itko
1:2
1:1000/1:100
<M 1:1000/1:100)
a)
b)
_ _ _ _ _ _ Tenka 1b16
2 _ _ _ _ _ _ Tlusta
y 5:1
3 _ _ _ _ _ _ Velmi tlL!sta
-tJLy Obr. 53 Kreslenf tvarove podrobnosti
--tLL--Obr. 54 Pouzitf car
21
1:llillll ii-III. Iii ..
U teckovanych car rna byt mezera mezi teckami: pri tlouSice cary 0,35 mm a mensi nejmene 2s, pri tlousice cary 0,5 mm a vetsi nejmene 1 mm. Tloust'ka car se voH z geometricke rady, ktera je odstupnovana priblizne s Cinitelem -/2, 0,13-0,18-0,25-0,35-0,5-0,7 -1,0-1,4-2,0 mm Pro technicke vykresy se pouzivaji cary se vzajemne odlisnymi pomery tloustek (tab. 4).
! .
II.
!:
!
IIIi!MNx.I!I':',[:J. I~ IUill!~II.·llil
Tlousika cary
Tenka
0,18
0,25
0,35
0,50
0,70
Tlusta
0,35
0,50
0,70
1,00
1,40
Velmi tlusta
0,70
1,00
1,40
2,00
2,00
II
Ilill;lilillilil!~:lillll·· !I~
Tab. 4a. Druhy a tlousiky car na vykresech ve strojirenstvi a elektrotechnice Druh cary
~IIIIII!III i 111:11111 !I'I
·1
Obr.55a Kolme pismo typu B
AB CDEFGHIJKLMNOP RS TUVWX Y Z Cara velmi tlusta se ve strojirenstvi nepouziva. Skupiny car 2, 3 a 4 se maji pouzivat pi'ednostne.
abcdefghijklmnopqrstuvwxyz 1234561890
Tab. 4b. Zobrazeni
[(?l-=+x<>::::2,\%)].c:;
Zobrazeni cary (bez ohledu na tloust'ku cary s)
Nazev
Uziti pro strojirenstvi
Obr.55b
pro elektrotechniku
tenka, tlusta tenta, tlusta, (velmi tlusta) velmi tlusta
plna pravidelna --.,f--
plna nepravidelna
tenka
tenta
------------
plna nepravidelna
tenka
tenta
- - - - - carkovana --------- cerchovana ------_ .. -
¢±vl' ==-
cerchovana se dvema teckami
tenka
tenka
tenka
tenka
tenka
tenta
-
tenka
--------------_ ... ------- .. teckovana
Obr. 54c I - tlusta cara, 2 - tenka cara
Typy a rozmery pisma: A kolme - d = (1/14) h A sikme - d = (1/14) h - se sklonem 75° B kolme - d = (1/10) h B sikme - d = (1110) h - se sklonem 75°
Pismo typu A (d = h114) Charakteristika pisma
Oznaceni
Rozmery (mm)
(14114) h (10114) h
14 d 10 d
2,5 1,8
3,5 2,5
5 3,5
7 5
10 7
14 10
20 14
al) e2)
(2114) h (6114) h
2d 6d
0,35 1,1
0,5 1,5
0,7 2,1
1 3
1,4 4,2
2 6
2,8 8,4
d
(1/14) h
0,18
0,25
0,35
0,5
0,7
1
1,4
Vyska pisma velke abecedy male abecedy Mezera mezi pismeny Mezera mezi slovy
Odpovidajicf rozmer
h
c
Tlousika car pisma Pismo typu B (d = h110) Charakteristika pisma Vyska pisma velke abecedy male abecedy Mezera mezi pismeny Mezera mezi slovy Tlousika
22
car pisma
Oznaceni
Rozmery (mm)
Odpovidajicf rozmer (l0110)h (7110) h
lOd 7d
1,8 1,3
2,5 1,8
3,5 3,5
5 3,5
7 5
10 7
14 10
20 14
a1) e2)
(2114) h (6/14) h
2d 6d
0,35 1,1
0,5 1,5
0,7 2,1
1 3
1,4 4,2
2 6
2,8 8,4
4 12
d
(1/14) h
0,18
0,25
0,35
0,5
0,7
I
1,4
2
h
c
Mezera a mezi pismeny, ktere spolu nenavazuji rovnobeznymi carami napi'. LA, TV, lze zmensit na tloust'ky cary d. Pismo typu B se pouziva pi'ednostne.
2.6 POPIsovANi VYKRESU, TECHNICKE PiSMO Vykresy, tabulky a ostatni teehnieka dokumentaee se popisuji teehniekym pismem podle CSN EN ISO 3098 (01 3116). Vykresy se popisuji pismeny velke abeeedy a arabskymi cislieemi. Vyjimkou je psani merovyeh jednotek (napi'. kg, kp, mm atd.), kde se pouziva pis men male abeeedy. Pi'i popisovani vykresu a pi'i zpraeovani teehnieke dokumentaee se doporucuje pouzivat pismo kolme typu B (obr. 55). Sii'ka pis men abeeedy a cis lie neni jednotna, zavisi na vysee pis men h. Vyskuu pisma h volime nejcasteji 2,5-3,5-5-7-10 mm.
2.7 ROZMNOZovANi VYKRESU Originaly vykresft jsou velmi dftlezite jak pro vyrobu, tak pro dokumentaei. Proto se jieh pro vyrobu
pi'imo nepouziva, ale ukladaji se do arehivu. V praxi se pouziva kopii, ktere mohou byt negativni, pozitivni, popi'. transparentni. Pi'i rozmnozovani vykresove dokumentaee se dnes pouziva rftznyeh teehnik a zpftsobft reprografie*). Diazografie (nespravne nazyvana svetlotisk) je teehnika vyuzivajici k vytvoi'eni obrazu vlastnosti vhodnyeh diazosloucenin (cpavku). Elektrografie je teehnika vyuzivajiei vlastnosti fotopolovodiCft k vytvoi'eni latentniho nabojoveho obrazu, ktery v prftbehu vyvolavaciho proeesu pouta pigment. (Xerografie nazev podle pi'istroje Rank Xerox).
Otazky a ukoly 1. Uved'te vyhody technicke normalizace.
2. Uved'te druhy norem pouzfvanych v CR. 3. Napiste rozmery formatu vykresu (o[fznuta kopie) a oi'fznuteho originalu A3 a A4. 4. Uved'te zasady pro kreslenf car. 5. ProcviCte psanf technickeho pfsma do sesitu. Vyska pfsmen 5 a 7 mm. 6. Nakreslete v merftku I : 2 a 2 : 1 soucasti podle obr. 56.
oj
b)
012
o m
Obr. 56
*) Reprografie je technologicky obor a zahrnuje vsechny zpusoby vyhotovovanf, uschovavanf technicke a ostatnf dokumentace.
23
3 ZOBRAZOVA.NI NA TECHNICKYCH VYKRESECH
3.1 ZPUSOBY ZOBRAZovANI
Druhy promitani
Zobrazenfm nazyvame nakreslenf obrazu pfedmetu (utvaru) na plochu, obvykle na rovinu. K zobrazenf uzfvame metod deskriptivnf geometrie. Nejuzfvanejsf metodou k zobrazenf prostorovych utvaru je promftani na rovinu zvanou prumetna. Promitani utvaru vzniklo abstrakci z procesu videnf a je pro potfeby technicke praxe nejjednodussim a nejvhodnejsfm zobrazenfm.
a) Stfedove promitani. Je urceno stfedem S promitani a prumetnou Jr (S ff. Jr). Stfed S je bod a prumetna Jr je rovina. Stfedovy prumet A' bodu A ziskame jako pruseCik pfimky SA s rovinou Jr (obr. 58). b) Rovnobezne promitani. Je urceno smerem promitani s a prumetnou Jr (obr. 59). Smer promitani s urcuje polohu promitacich pfimek, ktere jsou navzajem rovnobezne. Podle polohy smeru s rovnobezneho promitani vzhledem k prumetnam rozeznavame dva druhy rovnobezneho promitani: pravouhle promitani, pfi kterem je smer promitani k prumetne kolmy (obr. 60a), kosouhle promitani, pi'i kterem je smer promitani k prumetne kosy a svira s ni uhel qJ (obr. 60b). Pro zobrazeni na technickych vykresech se pouziva pravouhle promitani na nekolik prumeten.
Princip promftani
Pfedstavte si pevny bod S a pevnou rovinu Jr, ktera timto bodem neprochazi (S ff. Jr). Promitani z bodu S do roviny Jr nazyvame zobrazeni, ve kterem bodu A prostoru jako vzoru odpovida prusecik pfimky SA s rovinou Jr jako obraz A' (obr. 57). Misto stfedu promitani je mozno volit smer promitani. STRED PROMiTANi PROMiTACi PRiMKY VZORY '-'-'-'-------,.,.. OBRAZY
)s
~; y~
'Y- I
A
I
p.
'r
'-----r---,
Obr.57
Obr. 59 Rovnobezne prornitani
'---------+-+ Obr. 58 Stredove prornitani
24
Obr. 60 Prornitani a) pravouhle, b) kosouhle
Casto se vyzaduje takove zobrazeni pfedmetu, z nehoz je na prvni pohled zfejmy celkovy tvar pfedmetu, napf. pro katalogy nahradnich dilu, propagacni materialy, navody a montazni postupy apod. Nazorne obrazy sestrojujeme obvykle temito druhy rovnobezneho promitani: pravouhlou axonometrii, kosouhlym promitanim. 3.1.1 Pravouhle promitani na nekolik prumeten Promitame na tfi aZ sest navzajem kolmych prumeten, ktere muzeme povaZovat za 3 aZ 6 sten krychle (obr. 61). Prvni prumetna (vodorovna) je urcena soufadnicovymi osami x, y, nazyva se pudorysna a oznacujeme ji ':rr. Druha prumetna je urcena souradnicovymi osami x, z, nazyva se narysna a oznacujeme ji 2:rr. neti prumetnaje urcena soufadnicovymi osami y, z, nazyva se bokorysna (stranorysna) a oznacujeme ji 3:rr (obr. 62). Tyto tfi prumetny, tvofici tzv. promitaci kout, se nazyvajf hlavnf prumetny. Pn promitani do hlavnich prumeten umfstfme zobrazovane teleso do takove polohy vzhledem k prumetnam, aby jeho podstavy,
NARYSNA x
Obr. 61
Obr. 62 Hi hlavnf prumetny
rovinne steny, hrany, osy byly rovnobezne nebo kolme k prumetnam. Takova poloha telesa se nazyva prucelna poloha. Jejf vyhodou je, ze steny a hrany rovnobezne s nekterou prumetnou se do teto prumetny promftaji nezkreslene, ve skutecnem tvaru a velikosti, umerne merftku zobrazeni. Hrany a steny, ktere jsou kolme k nektere prumetne, se promftajf do teto prumetny jako body nebo usecky. Prumety nakreslene na vykrese se Iisf od prumetu v narysne, pudorysne a bokorysne tfm, ze jsou kresIeny v jedne rovine. To pfedpoklada ztotoznit jednu z prumeten, a to narysnu s niliesnou, sklopit do narysny kolem osy x pudorysnu a kolem osy z bokorysnu (obr. 63). Sklopenf prumeten do narysny nazyvame sdruzenfm prumeten a prumety ve sdruzenych prumetnach nazyvame sdruzene prumety (obr. 64). Prumety geometrickych utvaru, napf. bodu, usecek. rovin do jednotlivych prumeten rozlisujeme v deskriptivnf geometrii cfselnymi indexy; prumety v pudorysne oznacujeme indexem I, v narysne indexem 2, v bokorysne indexem 3. Sdruzene prumety geometrickych utvaru musf byt v nakresne umfsteny tak, aby dvojice odpovfdajicich prumetu bodu utvaru, napf. A" A2 (A2' A 3 ), Idely na kolmicich, tzv. ordinalach k soufadnicovym osam x (z) - viz obr. 65. Na technickych vykresech se nekreslf soufadnicove osy x, y, z, ani promftaci pffmky a ordinaly a jednotlive prumety geometrickych utvaru (bodu, usecek, rovin) se neoznacujf indexy (obr. 66). Jednotlive prumety telesa nesmfte na vykresu umistit Iibovolne. Pudorys musf byt umfsten presne pod narysem, bokorys musf byt umfsten ve stejne vysi s narysem (obr. 66). Vzdalenosti mezi sdruzenymi prumety volime vzhledem k umfstenf k6t a nejvhodnejsimu vyplnenf obrazove plochy vYkresu. Pfedmet mdzeme podle potfeby promftat do jedne az sesti hlavnich prdmeten (obr. 67). Krome jiz uvedeneho narysu, pddorysu a praveho bokorysu dostaneme (obr. 68): levy bokorys - prdmet do leve bokorysny pri pohledu smerem L,
z
B
N ~
I 2n ---.. --- . ----z ----~~-5---. 3)( r NARYSNA BOKORYSNA
x
o
I
Iyl -"
x
0
Y
/
I
/
p
PUDORYSNA Y
,
/
Obr. 63 Sdruzenf prumeten
A,
Obr. 64 Sdruzene prumety telesa
25
spodni pohled - prumet do vodorovne prumetny, rovnobezne s pudorysnou pl'i pohledu smerem S, zadni pohled - prumet do roviny rovnobezne s narysnou pi'i pohledu smerem Z. Otaceni hlavnich prumeten do narysny je na obr. 69. Zadni pohled musi byt na vykrese oznacen nadpisem POHLED ZEZADU (obr. 68).
Pro technicke vykresy jsou doporuceny tyto Axonometrie: dimetrie, izometrie a kosotihla axonometri.
~! f-I
~
POHLED ZEZADU
CTIJBTlDJ z lli=B c:::!JJ ~ LLD
3.1.2 Nazorne zobrazovani Pro nazorne zobrazeni pi'edmetu uzivame pravouhli promftdn{ na jednu prumetnu (pravouhlou axonometrii) a kosouhle promitani. Pravouhle promitani na jednu prumetnu (pravotihla axonometrie) V technickem kresleni pouzivame obvykle dvou zvlastnich pnpadu pravouhle axonometrie, u nichz neni nutne sestrojovat axonometricky trojuhelnik a pomery zkracenf pro vynasenf rozmeru ve smeru os x, y, z, coz usnadiiuje sestrojenfaxonometrickych prumetu.
N
I ~
Obr.68 a) Umistenf sdruzenych prumetu
~q§--<m Metoda E
Metoda A
Obr. 68 b) Zakladni metoda promitani je v I. kvadrantu - Metoda E. V zahranici se casto pouziva metoda A
,---~~------~~
I
I
I I L I I
I I
I
L ___ -.J
Obr. 69 Otacenf hlavnfch prumeten do roviny nakresny (narysny) [131°25'1
Obr. 65 Pravouhle prumety telesa do hlavnfch pn1meten
-L
CD
Obr. 66 Technicke zobrazeni predmetu
26
Obr. 67 Smery promitani pri zobrazeni telesa do sesti prumeten N - pohled zepredu (narys) P - pohled shora (pUdorys) B - pohled zleva (bokorys) L - pohled zprava S - pohled zdola Z - pohled zezadu
Obr. 70 Dimetricke prumety os x, y. z
N
III
Obr. 71 Dimetricky prumet krychle
Pri dimetrickem promitani sviraji osy x a z uhel 97° (presne 97°10'), osy x a z sviraji uhel 131 ° (presne 131 °25') - viz obr. 70. Pomery zkraceni jsou pro osy x a z stejne, a to 0,943 : 1, ve smeru osy Y je zkraceni dvojnasobne (0,471 : 1). Kresleni zjednodusime, nanasime-li ve smeru os x a z rozmery nezkracene a zkratime-li rozmery ve smeru osy Y na polovinu. Takto zjednoduseny dimetricky obraz je asi 0 6 % zvetSeny. Na obr. 71 je v technicke dimetrii zobrazena krychle s vepsanymi kruznicemi ve stenach. Prumety kruznic ve stenach jsou elipsy eJ, e2, e3, pncemz elipsa el v prucelne stene se bliZi kruznici a elipsy e2 a e3 jsou shodne. Je-li delka hrany s, je u zjednoduseneho dimetrickeho prumetu sx, =s, Sy =0,5s, Sz =s; delka hlavni osy vsech elips 2al - 2a2 = 2a3 "'" 1,06s, delka vedlejsi osy 2b u elipsy el je 2b1 "'" 0,955s, u elips e2, e3 je 2b 2 = 2b3 "'" 0,353s. Dimetricky prumet telesa je na obr. 72. Nejjednodussim axonometrickym prumetem je izometricky prumet. V izometrickem prumetu jsou osy x a y skloneny k vodorovne pi'imce 0 uhel 30° (obr. 73) a pomer zkraceni je u vsech os stejny z
a)
(0,816 : 1). Pro zjednoduseni kresby nanasime rozmery zpravidla nezkracene. Na obr. 74 je v izometrii zobrazena krychle s kruznicemi ve stenach. Prumety techto kruznic jsou shodne elipsy, jejichz osy jsou shodne s uhloprickami kosoctvercu, do nichz se promitaji steny krychle. Stredni pricky techto kosoctvercu jsou sdruzenymi prumery elips, ktere jsou kosoctvercum vepsany. Je-li skutecna velikost strany krychle s a nanasime-li rozmery nezkracene, pak delky os elips jsou 2a = 1,226s a 2b = 0,707s. Telesa zobrazovana v dimetrii a izometrii umisfujeme v prucelne poloze vzhledem k souradnicovemu systemu (0, x, y, z), hrany nebo osy zobrazovanych teles umisiujeme pokud mozno v osach x, y, z nebo na pi'imkach s nimi rovnobeznych (obr. 75). Podle smeru promitani vzhledem k vodorovne prumetne muzeme zobrazit teleso v nadhledu (obr. 72a) nebo v podhledu (obr. 72b). Kosouhla axonometrie Pri kosouhlem promitani promitame predmet pod kosym uhlem do nektere prumetny, zpravidla do narysny. Osy x a Yk sviraji uhel W (obr. 76) a pomer zkraceni rozmeru ve smeru osy Yk je k (obvykle W = 135° a k = 0,5).
x
"'----""'y
Obr. 75 Umfstenf telesa vzhledem k soui'adnicovemu systemu
Obr. 72 Dimetricky pn'imet telesa a) nadhled, b) podhled
z
z
x
x
Ohr. 76 Kosouhle pn'imety os x, y, Obr. 73 Izometricke pn'imety os x, y, Z
Z
7°
N
en
x
Obr. 74 IzometrickY pn'imet krychle
Ohr. 77 Kosouhly pn'imet krychle
27
Kosouhly prumet predmetu muzeme sestrojit: 1. Ptfmo z danych rozmeru predmetu, a to tak, ze rozmery rovnobezne s osami x a z namiSfme nezknicene (tj. ve skutecne velikosti nebo ve zvolenem metitku), rozmery ve smeru )'k zkracujeme v po meru k. Na obr. 77 je kosouhly prumet krychle s kruznicemi ve stenach (w = 135°, k = 0,5). Kosouhlym prumetem kruznice v prucelne stene krychle je opet kruznice. Prumetem kruznice ve vodorovne a bocni stene krychle jsou shodne elipsy. Prumety strednich pricek ctvercu sten jsou sdruzene prumery elips. Hlavni osy elips jsou od vodorovneho nebo svisleho sdruzeneho prumeru odkloneny 0 = 7°, vedlejsf osy jsou k hlavnim osam kolme. Je-li skutecna velikost strany krychle s, jsou velikosti hlavni (2a) a vedlejsi (2b) osy obou elips 2a = 1,068s a 2b = 0,33s. 2. Z danych kolmych sdruzenych prumetu (nejcasteji narysu a pUdorysu). Na obr. 78a je znazorne-
a)
b)
no sestrojeni kosouhleho prumetu kvadru ze sdruzeneho narysu a pudorysu (na obr. 78a nakresleny tence). Kosouhle prumety hran kolmych k narysne jsou rovnobezne s osou Yk' Kosouhle prumety vrcholu kvadru sestrojime ptfmo z pudorysu takto: Na osu z naneseme od pocatku 0 v zapornem smyslu usecku urCite delky a, napr. 100 mm, v kladnem smyslu osy Yk naneseme od pocatku 0 usecku delky ak' Spojnice koncovych bodu A a B techto usecek urcuje smer, ve kterem se promitaji vrcholy z pravouhleho pUdorysu kvadru na kosouhle prumety jeho hran kolmych k narysne (obr. 78b). Pro pomer zkraceni k = 0,5 je smer promftanf odklonen od vodorovneho smeru o uhel (){ = 61 °20'. Promitne-me-li pravouhly pudorys do kosouhleho prumetu pudorysny v uhlu 60°, urychlime sestrojeni pudorysu pouzitfm trojuhelniku 30° 160° pri nepatrnem zvetsenf pomeru zkraceni k. Pozndmka. V beznem kosouhlem promftanf uzivame dye ruzna metftka (dve souradnice zustavajf nezmenene, treti souradnice se redukuje) a mluvime pak 0 kosouhle dimetrii. Je-Ii k = 1, jsou vsechna metftka na osach stejna a promitani se nazyva izometricke. Izometricke promitani pri uhlu w = 135° se nazyva kavalirni axonometrii (obr. 79). Kabinetnf axonometrie je kavalirni axonometrie, pri ktere se merftko na 3. promitacf prfmce zkrati na polovinu.
Z
x
3.2 ZOBRAZOvANI GEOMETRICKYCH TELES o
A
Obr. 78 Kosouhly pn'lmet kvadru a) sestrojenf prumetu, b) urcenf smeru promftanf CI a pomeru zkracenf k
Slozite i jednodussi strojni soucasti se obvykle skladaji ze zakladnich geometrickych teles (obr. 81). Pri urcovani stereometricke struktury si soucast predstavime rozlozenou na jednoducha geometricka telesa. Pro zobrazeni zakladnich geometrickych teles vyslovime nejprve zakladni pravidla. Telesa maji byt zobrazena co nejjednoduseji a bez zbytecnych car, ktere zhorsuji prehlednost obrazu. Proto obrazy neviditelnych hran a obrysu teles kreslime tenkou carkovanou carou a jen tehdy, je-li to treba k presnejsimu urceni tvaru telesa, jinak je vynechavame.
Obr. 80 Slozene teleso axonometricky prumet
Obr. 79 Kavalfrnfaxonometrie je kosouhla axonometrie, pri nfz je prumetna rovnobezna s jednou ze souradnicovych rovin. Delky v rovine rovnobezne s prumetnou se zobrazujf v nezmenene velikosti. Prumety rovnobezne s tret! osou se rovnez nezkracujf (monometrie).
28
ObI. 81 Slozene teleso - vodftko stereometricka struktura
U soumernych a pravidelnych teles, rotacnich soucasti a vrtanych der kreslime osy tenkou cerchovanou carou. Osy soumernosti kreslime zejmena tehdy, usnadiiuji-li napi'. kresleni, cteni, k6tovani, orysovani soucasti apod. Osy pi'etahujeme pi'es obrysy jednotlivych prumetu. Hlavni osy spolecne ruZllym prumetum tehoz telesa se mohou pi'etahovat z prumetu do prumetu. U kruznic kreslime dye kolme osy. 3.2.1 Sdruzene,prumety a technicke zobrazovani zakladnich geometrickych teles
k narysne rozhodujeme z jejich pudorysu. Z pUdorysu jehlanu vyplyva, ze stena ABV je pi'ed vrcholem C. Proto je v narysu viditelna stena ABV a jeji prumet A2B2 V 2 nakreslime plnou tlustou carou; bod C je neviditelny, stejne jako prumety hran C 2D 2 a C 2B 2 podstavy, ktere nakreslime tenkou carkovanou carou. V tab. 6 je zobrazena krychle v sesti ruznych poloMch vzhledem k prumetnam. Porovnejte, jak se meni se zmenou polohy telesa vzhledem k prumetnam viditelnost jeho prvku.
Pro lepsi pi'ehlednost a moznost srovnani sdruzenych prumetu telesa s jeho technickym zobrazenim jsou zobrazovana telesa uspoi'adana do tab. 5. TCleso v obecne poloze
Pi'i zobrazovani telesa, ktere je v obecne poloze vzhledem k prumetnam, musime rozhodnout 0 viditelnosti prumetu jednotlivych hran a vrcholu.
Obr. 83 Urcenf tvaru telesa pomoci ti'etfho prumetu (bokorysu)
a)~
Obr. 84 Zobrazenf telesa a) dvema prilmety, b) nektere mozne bokorysy k danym sdruzenym prilmetilm
Obr. 82 CtYi'boky jehlan v obecne poloze
Urceme napi'. viditelnost hran pravidelneho ctyi'bok6ho jehlanu ABCDV na obr. 82. Zacneme pudorysem. Ktera ze dvou hran VC a AD je viditelna? Viditelnaje ta, ktera lezi vyse. A ktera z nichje vyse? Na tuto otazku najdeme odpoved' v narysu jehlanu: hrana VC je nad hranou AD. Proto je v pudorysu viditelna hrana VC a jeji prumet VIC I nakreslime plnou tlustou carou, hrana AD je neviditelna a jeji prumet A ID J nakreslime tenkou carkovanou carou. Pi'ejdeme k narysu. Zde i'esime viditelnost bodu C a steny ABV. V narysu je viditelny ten prvek, ktery je vfce vpi'edu pi'ed narysnou. 0 poloze prvku vzhledem
Pi'i nektere zvlastni poloze zobrazovaneho utvaru vzhledem k prumetnam neni ten to utvar prvnim a druhym prumetem urcen jednoznacne. Napi'. shodny prvni a druhy prumet na obr. 83 nedava jednoznacnou odpoved' 0 zobrazovanem utvaru. Teprve z ti'etiho prumetu muzeme rozhodnout, zda zobrazovany utvar je krychle, rovnostranny valec, trojboky hranol ci jine teleso. K dan emu pudorysu a narysu na obr. 84a vyhledejte mozne bokorysy (obr. 84b). Prohlednete si dobi'e obr. 85a a odpovezte na tuto otazku: Co pi'edstavuji a jak jsou v prostoru urnistena dye telesa, dana dvema sdruzenymi prumety (obr. 85a)?
29
Tab. 5 Pozmimka
Vyobrazeni
1
D
Lll N
100x50
1. U pi'irneho ctyi'bokeho hranolu (kvadru) nahradime v technickem zobrazeni dalsi prumet pi'ipsanim ti'etiho nezakresieneho rozmeru ke k6te sii'ky v narysu ve tvam soucinu, pi'icernz cislo udavajici nakresleny rozmer je vzdy na prvnim miste. Pro zdurazneni rovinne bocni steny hranolu a jehlanu zobrazenych jednim prumetern kreslime v prumetu pinou tenkou carou tihlopi'icky.
2
!
I
Lll N
2. V technickem zobrazeni pravidelneho ctyi'bokeho hranolu se nahradi pudorys pi'ipsanirn znacky 0 pi'ed k6tu podstavy v narysu.
I
ill 3Lh m
0100
o o
~
3. Take v technickern zobrazeni pi'imeho jehianu s obdelnikovou podstavou se nahradi pudorys k6tou ve tvaru souCinu v narysu (srovnejte s bodem I).
4
ill
BID Pokracovanf
30
o
M
4. V technickem zobrazeni pravidelneho ctyi'bokeho komoleho jehianu se nahradi pUdorys pi'ipsanim znacky 0 pi'ed k6ty obou podstav. Rovinnost sten zduraznime nakresienim tihlopi'icek tenkou carou v narysu.
Pokracovanf tab. 5 Vyobrazenf
Poznamka
5 o
(Vl
1\ I
6
I
CO
$ 7
5. V technickem zobrazenf pravidelneho sestibokeho hranolu v pnlcelne poloze nahradfme pudorys znackou 0 na odkazove care pi'ed k6tou udavajfcf vzdalenost dvou rovnobeznych sten (tzv. otvor klfce).
m
([)
~t
6. V technickem zobrazenf pravidelneho sestibokeho hranolu v naroznf poloze nahradfme pudorys znackou 0 zapsanou pi'ed k6tou. Znacka i k6ta se vsak zapisujf ke k6tovacf care.
036
I 1
I
i I
~1
,
7. Rotacnf valec technicky zobrazfme jednfm prumetem (narysem), ve kterem vzdy nakreslfme podelnou osu (osu rotace). Valcovy tvar vyznacfme znackou 0 zapsanou pi'ed k6tu prumeru podstavy v narysu.
~100
8. Technicke zobrazenf duteho vaice provadfme pi'ednostne jednlm prumetem (narysem) v i'ezu. Vaicovy tvar vyznacfme osou rotace a znackami 0 zapsanymi pi'ed k6tami udavajfcfmi vniti'nf a vnejsf prumer vaice.
31
Pokracovanf tab. 5 Vyobrazenf
9
Poznamka
4150
il
ill *
0
52
9. Komoly kuzel zobrazfme technicky jednfm prilmetem (narysem). v nemz vzdy kreslfme podelnou osu. Rotacnf tvar vyznacfme v k6tach prilmeril podstav znackou 0, zapsanou pi'ed k6tovacf cfslo.
41100
10. V technickem zobrazenf koule nakreslfme dye k sobe kolme osy a pi'ed znacku prilmeru musfme pi'ipsat SnapI'. S 0 100. Je zi'ejme, ze pravouhle prumety koule jsou vsechny stejne.
S 0100
01 II. Prstenec (anuloid) zobrazujeme technicky bud podle obr. Iia v narysu s otocenym prilfezem a zak6tovanfm vnejsfho a vnitfnfho prilmeru a prilmeru prilfezu, nebo podle obr. lib v i'ezu se zak6tovanim vnejsfho a vnitfrubo prilmeru a prilmeru prilfezu. V obou pffpadech je vnitmf prilmer k6tovan jako informativnf rozmer.
~140
Pokracovanf
32
Tab. 6 Poznamka
Vyobrazeni
H2 E2
G2 F2
2
1 I I
A2 C21
X12
D,=H,
C,=G, d,=G, X12
D,=H, 0----0
A,=E,
B,=F,
B,=F,
1. Stena ABCD krychle leii v pt'idorysne, stena CDHG leii v narysne. 2. Stena ABCD krychle lezi v pt'idorysne, vzhledem k narysne je krychle v obecne poloze.
A,=E,
3. Stena ABCD krychle leZi v pt'idorysne tak, ze jedna uhlopricka jeji podstavy (ktera?) je rovnobezna s druhou prumetnou, druha uhlopficka podstavy je tedy kolma k narysne. 4. Stena ABCD krychle je kolma k druhe priimetne, vzhledem k pt'idorysne je v obecne poloze. Urcete, ktere hrany krychle jsou rovnobezne s narysnou".
5. ledna z telesovych uhlopficek krychle je kolma k narysne (ktera?). 6. Krychle je v obecne poloze. Zdiivodnete viditelnost priimetii hran v piidorysu i v narysu.
33
Tab. 7
21t ~
11t
~
[b [p
[b
fTJ L[3
~
23 q] cD
w
[p
E}J
Clj
~
~
c9 CO dJ [l] 34
~~
Pravdepodobne usoudite, ze jsou to dva shodne pravidelne ctyrboke hranoly; jeden lefi a druhy stoji v prvni prumetne (obr. 85b). Ani v tomto pripade vsak nedavaji tyto sdruzene prumety jednoznacnou
a)
cO
Obr.85
odpoved' na tvar zobrazenych teles. Stejne sdruzene prumety mohou mit napr. dva trojboke hranoly (kllny) - viz obr. 86. Spravne a rychle cteni technickych vykresu vyzaduje dobrou prostorovou predstavivost, kterou je nutno cvicit. V tabulce 7 je v prvnim sloupci nakreslena osm ruznych pUdorysu a v prvnim radku je osm ruznych niirysu kviidru; celkem rna uvedena tabulka 64 poll pro zakresleni teles vzniklych sdruzenim pudorysu s narysy. U ctyr sdruzenych prumetu je v tabulce uvedeno reseni. Vyzkousejte si svou prostorovou predstavivost a schopnost cist vYkresy. Prekryjte tabulku pauzovacim papirem a mekkou tuzkou nacrtnete danym sdruzenym prumetum nazome obrazy teles v kosouhlem promitani. U nekterych sdruzenych prumetu existuji tn reSeni, u jinych jedno nebo dye au nekterych vubec zadne (takove prumety jsou sdruzeny nespravne, neodpovida jim zadne teleso). Phldad nespravne sdruzenych prumetu je na obr. 87. 3.2.2 Sdruzene prumety a technicke zobrazovani slozenych teles a geometrickych teles upravenych
Obr.86
Obr. 87 Nespnivne sdruzene prurnety ~
cO
Strojni soucasti jsou obvykle slozeny ze zakladnich geometrickych teles (obr. 88) nebo vznikaji vhodne volenymi rezy ci vyrezy zakladnimi telesy (obr. 89). Urcete, z jakych ziikladnich geometrickych teles je mozno vytvorit soucasti v tab. 8 a nakreslete je
Tab. 8
Obr. 88 Slozeni strojni soucasti ze zakladnich geornetrickych teles
Tab. 9
'~
D
~3
~~
8 I
2
I
~
I
~
IT] []]]
Obr.89
v nejvhodnejsich sdruzenych prumetech pro vytvoreni predstavy 0 tvaru soucasti. Geometricka telesa upravena V tab. 9 je zobrazena soucast, ktera vznikne ze zakladniho geometrickeho telesa rezem a vyrezem zakladniho tvaru (kvadru). 35
Pro zjednodusenf provedeme procvicenf fezu zakladnfch geometrickych ti:~les nejprve na mnohostenech a potom na rotacnfch telesech. Mnohosteny
Teleso vhodne umfstime vzhledem k priimetnam. Je-li fezna rovina kolma k nektere priimetne, zobra-
zuje se V teto priimetne jako pffmka, na ktere se obrazec fezu zobrazfjako llsecka. Obrazy fezu V ostatnfch priimetech urcujeme postupne vysetfovanfm bodu, ve kterych hrany telesa protfnajf feznou rovinu. Na obr. 90 je fez kvadru rovinou, ktera je kolma k narysne. Pfimky (priisecnice), ve kterych fezna rovina protfna priimetny, se nazyvajf stopy roviny.
Tab. 10
I I
--~
3
36
"-
" 4
V nasem prfkladu marne tri stopy: pudorysnou (PQ), narysnou (nQ) a bokorysnou (sQ). V tabulce 10 jsou narysy krychle serfznute rovinOll Q(a), kolmou k narysne. Doplnte chybejfcf prumety serfznute krychle. V tabulce 11 jsou pudorysy hranolu sei'fznutych
rovinou Q, kolmou k pMorysne. Dopli'lte chybejfcf prumety. V tabulce 12jsou bokorysy teles senznutych rovinoll Q, kolmou k bokorysne. Doplnte chybejfcf prumety. Resenf rovinneho rezu jehlanu je na obr. 91. Rovina rezu je kolma k narysne. Obrazec rezu sestrojfme
Tab. 11
2
1
I I
I
I
I
I
I
)-
--l .......
4
3
I
I I
I
----\.
" 37
b)
z
Y V
s~ ~
A2=02
X12
pf
DC'
03 A3
93
0
A2 = O2 ~=C2
A,=A,
(3
°3=C3 A3=B3
y
B,
Obr. 90 Rovinny fez kvadru a) mizorne zobrazenf, b) pravouhle prumety
1
2
3
4
I'-
,"'.
~
D
I
1\
I I
~ 38
r--~ ~.I
~
~ I I I ---~
--'"
tak, ze postupne urcime pruseciky jednotlivych bocnich hran telesa s rovinou rezu; tyto pruseciky tvori vrcholy obrazce rezu. Je zrejme, ze pri urcovani pruseciku vychazime z narysu. Rotacn{ telesa
Rez valce rovinou. Tvar obrazce rezu zalezi na poloze rezne roviny vzhledem k ose valcove plochy. Rozeznavame tyto pripady rezu valcove plochy: 1. Rovina rezu je kolma k ose valcove plochy. 2. Rovina rezu je rovnobezna s osou valcove plochy. 3. Rovina rezu je kosa k ose valcove plochy. Je-li rezna rovina kolma k ose rotacni valcove plochy, protinaji v kruznici a rotacni valec v kruhu, ktery je shodny s podstavou. Rez se nazyva normalovy. Je-Ii rezna rovina rovnobezna s osou rotacni vaIcove plochy, je take rovnobezna s povrchovymi pi'fmkami teto plochy. Takova rovina se nazyva smerova rovina valcove plochy. Smerova rovina protina
valcovou plochu bud' ve dvou ruznych povrchovych primkach, nebo seji dotyka porlel jedne povrchove pi'fmky, nebo s ni nema fadny spolecny bod. Valec protina smerova rovina bud' v rovnobezniku, V usecce, nebo s nim nema zadny spolecny bod (obr. 92). Rezna rovina kosa k ose valcove plochy protina valcovou plochu V elipse, valec pak v elipse nebo jeji casti (obr. 93). Elipsa je rovinna krivka, ktera je spolu s kruznici, hyperbolou a parabolou zahrnuta mezi kuzelosecky. Kuzelosecky jsou diHeZite rovinne krivky, proto se seznamfme s jejich definicemi, nejdulezitejsfmi vlastnostmi a konstrukci.
3.2.3 Kuzelosecky Podle polohy roviny rezu vzhledem ke kuzelove plose vznikaji ruzne druhy kuzelosecek. Rozdelujeme je podle lihlu a, ktery sviraji povrchove pi'fmky kuzelove plochy s rovinou 'n i'fdici kruznice.
b)
n~ I I
/ / / / / /
c,
A,
/' /
/' ./
B,
y
Obr. 91 Rovinny fez jehlanu a) nlizorne zobrazeni, b) pravouhle prftmety
Obr. 92 Vzlijemnli poloha vlilce a smerove roviny a) vlilec a rovina maji spolecny rovnobeznik, b) vlilec a rovina maji spolecnou usecku, c) vlilec a rovina nemaji zadny spolecny bod
Mejme kuzelovou plochu danou vrcholem V, osou 0 a dvema povrchovymi primkami a, b V nakresne soumerne sdruzenymi podle osy 0, a rovinu rezu, ktera neni vrcholova a je kolma k druM prumetne. Uhel, ktery sviraji povrchove primky kuzelove plochy s rovinou In, oznacme ex a lihel rovin Q a In oznacme {3. Kuzelosecky muzeme rozdelit podle lihlu ex a {3 takto: je-li rovina rezu rovnobezna s rovinou In ridici kruznice k, je zrejme {3 = 0 a rezem je kruznice (obr. 94a); je-li ex > {3 > 0, je rezem elipsa (obr. 94b); kdyz ex = {3, je rezem parabola (obr. 94c); kdyz a < {3 ~ 90°, je rezem hyperbola (obr. 94d). 39
Elipsa
Definice: Elipsa je mnozina vsech bodu v rovine, ktere maji od dvou danych n1znych bodu teto roviny staly soucet vzdaIenosti vetsi nez vzdalenost danych bodu. Oba dane body nazyvame ohniska, znacime je obvykle F[, F 2 • Vzdalenosti bodu na elipse od ohnisek jsou tzv. pruvodice elipsy r[, r2. Pro body A, B elipsy lezici na spojnici FJ, F 2 0bou ohnisek plati AFI + AF2 = BFI + BF2 = AB = 2a = konst. Z definice elipsy plyne jeji zakladni (bodova) konstrukce. PNklad. Sestrojte body elipsy, znate-li jeji ohniska FJ, F2 a soucet pruvodicu AB > F JF2 (AB = 5, FIF2 = 3,5). ReSeni (obr. 95): Danou usecku AB preneseme na pfimku prochazejici body FJ, F2 tak, aby usecky AB
b)
a)
Obr. 93 Rovinny fez a) vlilcove plochy, b) vlilce
d)
a F JF2 mely spolecny stred S. Na usecce FIF2 zvolime libovolny bod R =l= S a ten rozdeli usecku AB na usecky velikosti rl = AR a r2 = BR. Kazdy spolecny bod M kruznic kl =(FI> rl) a k2 =(F2, r2) a take kruznic k: = (F2, rl) a k~ = (FI> r2) je bodem hledane elipsy. Pak je totiz FIM + F2M = rJ + r2 = AR + BR = AB. Body A, B se nazyvaji hlavn{ vrcholy elipsy. Zvolime-li R =S, pak rj = r2 a oba pruvodice se rovnaji tAB. Kruznice kJ, k2 a k:, k~ se protinaji v bodech C, D, ktere nazyvame vedlejSimi vrcholy elipsy. Z konstrukce bodu elipsy vyplyva, ze ke kaZdemu jejimu bodu M J existuje na elipse bod M 2 , ktery je s M J soumerne sdruzeny podle pfimky AB. Pnmka AB je osou soumernosti elipsy. Osa soumernosti AB elipsy se nazyva hlavn{ osa elipsy, osa soumernosti CD se nazyva vedlejSf osa, jejich prusecik je stfed elipsy. Usecka AB (CD) se obvykle znaci 2a (2b) a rovnez se nazyva hlavn{ (vedlejst) osa; a (b) je pak hlavni (vedlejsi) poloosa. Ze soumernosti elipsy podle dvou na sebe kolmych os AB..l CD plyne, ze je stredove soumerna podle jejich pruseciku S (stfedu elipsy). Vzdalenost ohniska od stfedu elipsy se nazyva linedrn{ vystfednost (excentricita) elipsy a znaci se e (e = SF 1 = SF2). Z konstrukce bodfi CaD je zfejme, ze usecky b a e jsou odvesny a usecka a je pfepona pravouhleho trojuhelniku F 2SC. Uzitfm Pythagorovy vety snadno odvodime vztah a 2 = b2 + e2 ,
kterym jsou poloosy a, b a excentricita e vazany. Pravouhly trojuhelnik s odvesnami b, e a pfeponou a se nazyva charakteristick-y trojuhelnik elipsy. Hyperbola
Obr. 94 Rovinne fezy kuzele a) kruhovy, b) elipticky, c) parabolicky, d) hyperbolicky
A
20 Obr. 95 Bodovli konstrukce elipsy
40
Ohniskova definice hyperboly je obdobna ohniskove definici elipsy, jen misto souctu vzdalenosti marne jejich rozdil. Definice: Hyperbola je mnozina vsech bodu v rovine, ktere maji od dvou danych ruznych bodu teto roviny staly kladny rozdfl vzdalenosti mensi nez vzdalenost danych bodfi. Podobne jako u elipsy nazyvame oba pevne body ohnisky, oznacujeme je Fh F2 a stfed usecky F j F 2 je stredem hyperboly. Vzdalenost SF j =SF2 ohnisek od stfedu hyperboly se nazyva linearni vystfednost (excentricita) a znaci se e. Konstantni rozdil vzdalenosH se nazyva hlavni osa hyperboly a znaci se 2a. Velikost usecky SA = SB = a je hlavni poloosa hyperboly. Pffklad. Proved'te bodovou konstrukci hyperboly, jsou-li dana jeji ohniska FJ, F2 a rozdil pruvodicfi jejich bodu (F j F 2 = 4, 2a = 2).
Rden{ (obr. 96): Stejne jako u elipsy sestrojfme nejprve vrcholy A, B hyperboly. Platf pro ne F1A - F]A = F1A - F1B = AB = 2a
chazejf sti'edem hyperboly a svfrajf s hlavnf osou uhel cp, pro ktery platf tg cp = alb. Parabola
nebo
Definice: Parabola je mnozina vsech bodu v rovine, ktere majf od pevneho bodu F a pevne pi'fmky d, jez
Q
d
o
Obr. 96 Bodova konstrukce hyperboly
DaISf body hyperboly sestrojfme takto: Na polopi'fmce opacne k F1F] volfme libovolny bod R. Zfskane usecky AR, BR jsou polomery kruznic k" kl o sti'edech Flo Fl a kruznic k;, k~ 0 sti'edech Fl a F]. PruseCfky M" M 1, popi'. M3 , M4 kruznic k" kl' popi'. k;, k~ jsou body hyperboly, neboi rozdfl pruvodicu vyhovuje jejf definici: AR - BR =AB = 2a. Z konstrukce bodu MJ, Mz, M 3 , M4 hyperboly plyne, ze ke kaZdemu bodu M] hyperboly muzeme sestrojit bod Ml hyperboly soumeme sdruzeny s M t podle pffmky F]F2 • Pffmka prochazejfcf ohnisky je osou soumernosti hyperboly a nazyva se hlavnf osa hyperboly. Obdobne muzeme ke kazdemu bodu M], popi'. Ml hyperboly sestrojit bod M 3 , popi'. M4 soumeme sdruzeny s M" popi'. S Ml podle osy soumemosti usecky F]F1. Hyperbola je tedy soumema i podle teto pffmky, ktere hldme vedlejsf osa. Protoze obe osy jsou k sobe kolme, je hyperbola tez sti'edove soumema podle jejich pruseciku S, ktery je sti'edem hyperboly. Vedlejsf osa zi'ejme hyperbolu neprotfna, nebof rozdfl pruvodicu bodu vedlejsf osy se rovna nule. Hyperbola tedy nema vedlejsf vrcholy jako elipsa. Pi'esto zavadfme pojem vedlejsf poloosa. Vedlejsf poloosou nazyvame usecku velikosti b = 1 - 1 . Muzeme ji odvodit z pravouhleho trojuhelnfku SBE, jehoz pi'eponou je excentricita e a odvesnami jsou poloosya a b. Tento trojuhelnfk se stejne jako u elipsy nazyva charakteristicky trojuhelnik. Hyperbola je slozena ze dvou castf bez spolecneho bodu; tyto casti se nazyvajf vetve hyperboly. Pro narysovanf hyperboly je ucelne pi'edem znat pi'iblizny prubeh obou vetvf hyperboly; udavajf jej tzv. asymptoty hyperboly. Jsou to pi'fmky, ktere pro-
Je
a
Obr. 97 Bodova konstrukce paraboly
tfmto bodem neprochazf, stejne vzdalenosti. Pevny bod F se opet nazyva ohnisko, pevna pi'fmka d je i'fdicf pi'fmka paraboly. Vzdalenost ohniska F od i'fdicf pi'fmky d se nazyva parametr paraboly a znaCf se p. Kolmice 0 z ohniska na i'fdicf pi'imku je osa paraboly. Pruvodicem bodu M rozumime jednak vzdalenost MF, jednak vzdalenost MQ, tj. vzdaIenost bodu M od ohniska a od i'idicf pi'fmky. Take useckam MF, MQ i'fkame pruvodice bodu M. Pft/dad. Sestrojte parabolu, je-li dana ohnisko F, osa 0 = x a parametr p = 3. Rden{ (obr. 97): Ve vzdalenosti parametru od ohniska F vedeme pi'fmku kolmou na osu o. Je to i'fdicf pi'fmka paraboly ajejf prusecik s osou oznacfme D. Sti'ed V usecky DF je jiz bodem paraboly, neboi DV = VF. DaISi body paraboly sestrojujeme tak, ze v libovolnem bode R] polopffmky VF vedeme rovnobezku s ffdicf pffmkou d a najdeme jeji spolecne body M t ; Ml s kruznicf k =(F, DR]). Body M" Ml vyhovuji definici paraboly. Opakovanym postupem dostaneme k bodum Rl az Rs daISi dvojice bodu paraboly. Z konstrukce bodu paraboly vyplyva, ze parabola lezi pouze v jedne z polorovin urcenych i'idicf pi'imkou d a je soumerna podle osy 0 1- d. Prusecik paraboly s osou 0 je vrchol V paraboly. Tecna v paraboly ve vrcholu V se nazyva vrcholova tecna a je zi'ejme v 1- 0 cili v II d. V okolf vrcholu muzeme parabolu nahradit obloukem hyperoskulacni kruznice. Jeji sti'ed leif na polopi'fmce VF a polomer je roven parametru paraboly.
41
Technicka konstrukce kuieloseeek
Pnekova konstrukce kruinice a elipsy
Po rysovani kuieloseeek v technicke praxi je vyhodne, muieme-li jejich oblouky nebo easti oblouku nahradit oblouky kruinic, ktere se jim co nejvice pribliiujf. Kruinicim, ktere maji uvedenou vlastnost, rikame oskulaeni kruinice. Sestrojujeme-li oskulaeni kruinice ve vrcholech kuieloseeky, nazyvaji se hyperoskulaenf (superoskulaeni).
Kaidou kruinici je moino sestrojit tzv. pnekovou konstrukci. PraktickY postup konstrukce je znazomen na obr. 1oo. Useeky CF a CS rozdelime na libovolny poeet stejnych dtlu (zpravidla staei etyo) a delici body poe inaje od bodu C shodne oeislujeme. Bod A postupne
Konstrukce hyperoskulaenich kruinic elipsy (obr. 98) Ve vrcholech A, C elipsy, dane hlavni a vedlejsi osou, sestrojime teeny a z jejich pruseeiku E vedeme kolmici na spojnici AC. Tato kolmice protina hlavni osu v bode SA a vedlejsi osu v bode So tj. ve stredech hyperoskulaenfch kruinic kA = (SA, SAA), ke = (Sc, SeC). Stredy SB, hyperoskulaenich kruinic ve vrcholech B, D jsou soumeme sdruiene s SA a Sepodle stredu S elipsy. Konstrukce hyperoskulaenich kruinic hyperboly (obr. 99)
A
Obr. 100 Pfickova konstrukce kruznice
a)
Vrcholova teena v bode B protne asymptotu U2 ve vrcholu E charakteristickeho trojuhelniku hyperboly. Kolmice k asymptote ve vrcholu E ureuje na ose o stred SB hyperoskulaeni kruinice kB = (SB, SBB).
b)
Obr. 98 Sestrojeni hyperoskulacnich kruznic eJipsy
Obr. 101 Pfickova konstrukce elipsy a) v obdelniku, b) v kosodelniku
Obr. 99 Sestrojeni hyperoskulacnich kruznic hyperboly
Konstrukce hyperoskulaenich kruZnic paraboly (obr. 97) Stred hyperoskulaeni kruinice paraboly leii na polopnmce VF a jeji polomer rv se rovna parllmetru p. 42
spojujeme s delicimi body na useece SC a bod B s delicimi body na useece CF. Spojnice bodu A, B se shodne oeislovanymi delicimi body se protinaji v bodech kruinice. Z uvedene konstrukce vyplyva, Ze pnekova konstrukce provedena na etverec clava body kruinice. Pnekovou konstrukci je moino prenest na libovolny rovnobeznik, a tak dostaneme body kruinice nebo elipsy, pro kterou jsou stredni pneky rovnobeinika sdruienymi prumery. Prakticky postup prickove konstrukce elipsy, jsou-li dany jeji sdruiene prumery AB, CD, je stejny jako u pnekove konstrukce kruinice (viz obr. 101).
Z afinniho vztahu mezi kruznici a elipsou plyne tzv. trojuhelnikova konstrukce elipsy (obr. 102). K elipse dane osami AB, CD narysujeme kruznice kl = (S, a), k2 = (S, b). Poloprimka s pocatecnim bodem ve stredu S elipsy a nelezici v osach elipsy protina kruznici kl v bode Ml a kruznici k2 v bode M 2. Bodem Ml vedeme rovnobezku s osou CD, bodem M2 rovnobezku s osou AB a v jejich pruseciku lefi bod M elipsy. Pri prakticke konstrukci nebudeme kreslit cele polomery ani strany pomocnych pravouhlych trojuhelnikli; vysetrime jen potrebne pruseciky.
kosti 1 2 = a + b a na ni sestrojime bod M tak, aby 2 M =a. Pohybuje-li se usecka 1 2 bodem 1 po hlavni ose a bodem 2 po vedlejsi ose, pak bod M opisuje elipsu (obr. l03b). V technicke praxi casto nahrazujeme elipsu konvexni kfivkou slozenou z obloukli kruznic, nazyvanou oval. Oval rna stejne jako elipsa dye osy soumernosti, jejich prliseeik je stred ovalu. Tyto osy soumernosti jsou osy ovalu, jejich prliseeiky s ovalem jsou vrcholy ovalu. Ze soumernosti ovalu plynejeho slozeni z obloukli 4n kruznic (obvykle volime n = 1,2).
A
Obr. 102 Trojuhelnikova konstrukce elipsy
a)
b}
Obr. 104 Sestrojeni ovalu
PNklad. Sestrojte ovalo poloosach a = 3, b = 2. ReSen{ (obr. 104): Nahrazujeme-li elipsu ctyrobloukovym ovalem, volime za polomer Tl obvykle polomer hyperoskulaeni kruznice v hlavnim vrcholu elipsy. Stred S2 urcime jako stred kruznice, ktera se ve vrcholu dotyka vrcholove teeny a s kruznici kl rna vnitrni dotyk.
Konstrukce paraboly
Obr. 103 Prouzkova konstrukce elipsy a) rozdflova, b) souctova
Prouzkove konstrukce elipsy (obr. 103)
Ie-Ii parabola dana osou 0, vrcholem Va bodem C, konstruujeme jeji body pomoci tetiv z vrcholu (obr. 105a). Sestrojime etyruhelnik VBCD, jeho strany VB aBC rozdelime na stejny pocet dill!, ktere shodne oznaCime. Delicimi body na VB vedeme rovnobezky s osou 0,
a} "8234567C
Isou odvozeny z trojuhelnikove konstrukce. Na
prouzek papiru s pi'imym okrajem naneseme od bodu 2 delku hlavni poloosy a do bodu M; od bodu M smerem k bodu 2 naneseme delku vedlejsi poloosy b a dostaneme bod l, takZe usecka 2 l = a-b. Pohybujeme-li prouzkem papiru tak, aby bod 2 lezel na vedlejsi ose CD a soucasne bod 1 na hlavni ose AB, pak bod M opisuje elipsu 0 osach AB = 2a, CD = 2b. Touto konstrukci, ktera se nazyva rozdilova prouzkova konstrukce, mlizeme odvodit libovolny pocet bodli elipsy (obr. 103a). Obdobne mlizeme sestrojit elipsu uzitim souctove prouzkove konstrukce. Uvedeme jeji princip. Na pi'imou hranu prouzku papiru naneseme usecku veli-
7 5 3 D
b} 8234567C
v
D
Obr. 105 Sestrojeni paraboly a) pomoci tetiv z vrcholu, b) pomoci bodu lezicfch na telive VC
43
delici body na BC spojfme s vrcholem. V prfiseefcich shodne oznaeenych pi'imek jsou body paraboly. Vyjdeme-li od libovolneho bodu M na tetive VC, postupujeme zpftsobem naznaeenym na obr. 105b. Jde 0 obdobu pi'edesIe konstrukce, jen body M mftzeme volit na tetive VC libovolne. Teenova konstrukce Je-Ii parabola dana dvema teenami tJ, t2 s dotykovymi body TJ, T2 a teeny se protfnajf v bode M = t1 n t 2, pak vzdalenosti MTJ, MT2 rozdeHme na stejny poeet dilft a shodne oznaeene spojujeme. Dostaneme teeny, k nimz sestrojfme parabolu jako obalovou ki'ivku (obr. 106).
oJ Obr. 106 Teenova konstrukce paraboly a) teeny sviraji ostry uhel, b) teeny sviraji tupy uhel 5 M
2 3 4 5 T1
i1
b)
Konstrukce hyperboly pomocf sti'edovych paprskft Rovnoosa hyperbola je dana asymptotami UJ, U2 a jednfm svym bodem M (obr. 107). Bodem M vedeme rovnobezky a, b s asymptotami. Libovolna polopi'fmka ze sti'edu hyperboly protne tyto rovnobezky v bodech l' aI", kterymi vedeme znovu rovnobezky s asymptotami. Jejich prfiseeik, bod 1, je bodem hyperboly. Stejnou konstrukci mftzeme pouzft i pro hyperbolu, jejfz asymptoty nejsou navzajem kolme. Pi'i zobrazovanf strojnf soueasti vznikle slozitejsfmi i'ezy a vyi'ezy valce, kuzele nebo koule (obr. 88, 89, 108) zlilezf velmi na nejvhodnejsf poloze soueasti vzhledem k prfimetnam. Zvolte pro jednotIive soueasti spojky na obr. 89 nejvhodnejsf polohu vzhledem k prftmetnam a zobrazte je ve vhodnem poetu prfimetft. Obrazek 108 pi'edstavuje vznik strojnf soueasti i'ezy a vyi'ezy z valcoveho polotovaru. Zobrazte ve ti'ech pravouhlych prfimetech teleso vzdy po provedenf ureiteho i'ezu (vyi'ezu) az po koneeny tvar. Na obr. 109 je narys soueasti. Pi'ii'ad'te k narysu odpovfdajfcf pftdorys za pi'edpokladu, ze vychozf tvar (nakreslen v narysu tenkou plnou earou) je: a) koule 0 60, b) valec 0 60, delky 60 (obr. 109b). Je zi'ejme, ze v pi'ipade a) by bylo mozno pftdorys (obr. 109a) nabradit poznamkou S 060 v k6te narysu. 1/120
Obr. 109
o
~~7~+-¥;~~~-+ M
6" Obr. 107 Sestrojeni hyperboly pomoci stredovych paprskii
.60
b)
3
Obr. 108 Vznik strojni soueasti fezy a vyfezy
44
3.3 KRESLENI PRUNIKO A ROZVINUTYCH SITI V pi'edchozi casti jsme poznali, ze strojni soucasti vznikaji ze zakladnich geometrickych teles. Vzajemnym pronikanim techto teles vznikaji na jejich vnej81m nebo vniti'nim povrchu hrany. Protoze tyto hrany vznikaji vzajemnym pronikanim povrchU (ploch), nazyvame je vseobecne pruniky. Prunikove hrany, ktere vzniknou senznutim rovinou, jsou rovinne a promitaji se do prumetny rovno·· bezne s rovinou i'ezu ve skutecnem tvaru. Vzajemnym pronikanim zakladnich geometrickych teles vznikaji krome rovinnych prunikovych hran take prunikove hrany prostorove; prostorove prunikove hrany se promitaji v pravouhlych prumetech vzdy zkreslene. Podle vyznamu rozeznavame: a) Pi'esne pruniky, dulefite pro konstrukci nebo vYrobu. Tyto pruniky vyzaduji pi'esne vyseti'eni hran prdniku metodami deskriptivni geometrie (na obr. 116 vyseti'eni tvaru polotovaru pro vyrobu nasypky). Na vykrese je kreslime plnou tlustou carou.
b) Pruniky, ktere nemaji vyznam pro konstrukci a vyrobu, ale usnadiiuji pi'edstavu 0 tvaru soucasti. Takove pruniky se nejcasteji vyskytuji u kovanych a litych soucasti. Znazoriiujeme je jen pi'iblizne tenkou plnou carou, kterou nedotahujeme az k obrysu (obr. 110). Do teto skupiny pruniku pati'i take zaoblene pi'echody ploch. Na obr. III je nakreslen zaobleny pi'echod ramen paky do valcove plochy naboje. c) Pruniky, ktere nemaji vyznam pro konstrukci, vyrobu ani vzhled soucasti a cteni vykresu naopak ztezuji. Takove pruniky nekreslime vubec (obr. 112). 3.3.1 Pruniky souosych rotacnich teles Uvodem znovu pi'ipommame, ze pi'i vyseti'ovani pruniku teles budeme vyseti'ovat pouze spolecne body povrchU techto teles. Souose rotacni plochy maji spolecnou osu rotace. Maji-li tyto plochy spolecny bod X, ktery nelezi na ose rotace, pak maji spolecnou take kruznici, kterou pi'i rotaci ploch opiSe bod X (obr. 113). Tato kruznice rotacni plochy se nazyva rovnobezka.
b)
0) x' I
I I
Obr. 110 Pfiblizne kresleni pruniku
\ \
a)
b) c)
Iy
~_-T-_4XO
Obr. 111 Kresleni zaoblenych pfechodu ploch a) hranoloviteho ramena do valcoveho naboje, b) ramen a ovaloveho prurezu do valcoveho naboje
0)
b)
Obr. 113 Pruniky souosych rotacnich ploch a) valcove a kulove plochy, b) kuzelove a kulove plochy, c) kuzelove plochy a ploch valcovych
c)
b)
Q} SPRAVNE:
Obr. 112 Kresleni pruniku v dutem valci a) spravne, b) nevhodne
NEVHODNE:
Obr. 114 Pruniky souosych rotacnich teles a) pruniky valcu a kuzele, b) koule a valce, valce a kuzele, c) valce a koule
45
Pri'mik souosych rotacnich ploch se konstruuje jednoduse, skhida se vylucne z kruznic a popr. z bodu na spolecne ose. Je-li spolecna osa ploch rovnobezna s nekterou prumetnou, pak se prunikova kruznice zobrazf v teto prumetne jako usecka kolma k prumetu osy. Prfklady kresleni pruniku souosych rotacnfch teles jsou na obr. 114.
oJ
b)
c)
3.3.2 Pruniky valcu tehoz prumeru s ruznobeznymi osami Nejjednodussi prunik dvou valeu je v pripade, kdy je mozno obema valeum vepsat spolecnou kulovou plochu. Prunikova kfivka se pak rozpada na dye elipsy. Na obr. 115 je nakreslen prunik valeu stejneho prumeru s ruznobeznymi osami. Prunikove cary jsou rovinne krivky - elipsy, ktere se promitajf do prumetny rovnobezne s osami obou valeu jako usecky a do prumeten kolmych k ose jednoho valce jako kruznice. 3.3.3 Kreslenf pruniku pro konstrukci a vyrobu Tyto pruniky se vyskytujf nejcasteji na soucastech vyrabenych z plechu. Presne vysetrenf pruniku je dulezite pro sestrojenf sftf teles.
Obr. 115 Pnlniky v:Hcu tehoz pnlmeru s ruznobeznymi osami a) pruniky dvou k soM kolmych valcu, b) pnlniky sikmo odbocujfciho valce se svislym valcem, c) pnlniky lomeneho kolena
a)
11 r
11
2=6
f <~
14
2
3=5
I I 114
3
Obr. 116 Pnlniky dvou hranolU
46
Pruniky mnohostenu Pri vyhledavanf prusecne cary povrcM dvou mnohostenu vyhledavame body a usecky, v nichz hrany a steny jednoho telesa protfnajf steny druheho telesa. Tim se sestrojenf prusecne cary redukuje na dYe zakladnf ulohy: 1. Sestrojeni prusecfku pi'fmky (hrany) s rovinou (stenou). 2. Sestrojenf prusecnice dvou rovin (sten). Sestrojeni prusecne cary se velmi zjednodusuje u teles, ktera majf zvlastnf polohu vzhledem k prumetnam. Napr. je-li jedno z teles hranol, ktery rna tvoi'fcf prfmky kolme na jednu z prumeten, je vyhodne hledat prusecnou caru prfmo, tzn. hledat prusecfky hran jednoho 1 telesa s telesem druhYm. Na obr. 116 jsou oba hranoly ve zvlastni poloze vzhledem k prumetnam a pruseciky hran jednoho telesa se stenami druheho telesa odvozujeme prfmo ze sdruzenych prumetu v hlavnich prumetnach.
Pri'miky rotacnfch teles (ploch) Sestrojovanf pri'mikfi rotacnfch teles provadfme uzitfm vhodne volenych pomocnych ploch. Podle vzajemne polohy os danych teles vollme za pomocne plochy bud' roviny, nebo kulove plochy. Pri'miky rotacnfch ploch s ruznobeznymi osami Body prfinikove ki'ivky sestrojujeme uzitfm pomocnych ploch, ktere protnou kazdou z obou ploch v jednoduchych geometrickych utvarech, bud' v povrchovych pi'fmkach, nebo kruznicfch. Ukazeme si i'esenf prunikfi uzitfm pomocnych rovin i kulovych ploch.
Prunik dvou valeu sestrojovany uzitfm pomocnych rovin Jsou dany dva valee Val V s ruznobeznymi k sobe kolmymi osami. Muzeme volit ti'i ruzne polohy pomocnych rovin Q: I. Roviny Q jsou rovnobezne s osami obou valeu (obr. 117a). Potom protfnajf obe valeove plochy ve dvojicfch povrchovych pnmek. Pruseciky techto povrchovych pi'fmekjsou hledane body prunikove ktivky. 2. Roviny Q jsou kolme k ose svisleho valee V obr. 117b. Tyto roviny protfnajf valec V v povrchovych kruznicfch a druhy valec v povrchovych pi'fmkach. PruseCfky povrchovych pi'fmek a kruznic jsou hledane body prunikove ki'ivky.
b)
0)
a
a)
v
c
b) Obr. 117 Prdnik dvou va1cd s rdznoMznymi k soM kolmymi osami, sestrojeny pomoci a) rovin rovnoMznych s osami obou va1cd, b) rovin kolmych k ose svisleho va1ce V
c b
Obr. 119 Prdnik dvou va1cd metodou sousti'ednych kulovych ploch a) osy va1cd jsou k sobe kolme, b) osy va1cd jsou k sobe kose
Obr. 118 Sestrojenf prdniku dvou va1cd s rdznobeznymi k soM kolmymi osami
3. Roviny Q jsou kolme k ose vodorovneho valee Tyto roviny protfnajf valec 1V v povrchovych kruznicfch a valec V v povrchovych pi'fmkach. Sestrojenf pruniku obou valeu proved'te podle obr. 117 sami. Na obr. 118 je prunik dvou valeu s ruznobeznymi k sobe kolmymi osami. K urcenf jednotlivych bodu pruniku jsou uzity pomocne roviny kolme k ose svisleho valee. Tyto pomocne roviny protfnajf svisly valec 1V.
47
v povrchovych kruznicfch a vaIec s vodorovnou osou ve dvojicfch povrchovych pi'imek. K sestrojenf pUdorysnych prumetu povrchovych pi'fmek je uzita pomocmi konstrukce, kteni nahrazuje bokorys. Urcete body prunikove cary uzitfm pomocnych rovin rovnobeznych s osarni obou valcu. Jsou-li osy valcu ruznobezne a zaroveii rovnobezne s nekterou prumetnou, muzeme prunik sestrojit uzitfm pomocnych sousti'ednych kulovych ploch se sti'edem v prusec!ku os valcu. Na obr. 119 je prunik dvou vaIcu s ruznobeznymi osami. Zvolena kulova plocha k rna s kazdou z danych ploch spolecnou osu a protfna je tedy v kruznicfch. Jsou-li m, m', I kruznice, v nichz protfna kulova plocha dane valce, pak kaZdy spolecny bod A, popi'. A'
kruznic m, popi'. m' a l je bodem pruniku. Prunikova ki'ivka je soumema podle roviny soumemosti obou rotacnfch ploch. Pravouhlym prumetem na narysnu je dvojnasobne pocftana ki'ivka, to znamena, ze kazdy jejf bod je prumetem dvou bodu prunikove ki'ivky. Prunik valce a kuzele N a obr. 120 je aplikace metody sousti'ednych kulovych ploch pi'i sestrojenf pruniku valce a kuzele s ruznobeznymi k sobe kolmymi osami, ktere jsou rovnobezne s druhou prumetnou. Na obr. 121 je prunik valce a kuzele s ruznoMznyrni k soM kolmymi osami. Jednotlive body prunikove cary jsou urceny uzitfm pomocnych rovin kolmych k ose kuzele. Tyto pomocne roviny protfnajf kuzelovou plochu v povrchovych kruznicfch a valcoYOU plochu v povrchovych pi'imkach. V prusecfcfch povrchovych kruznic a pi'imek jsou body pruniku. K urcenf bodu prunikove cary muzeme uzit tez vrcholovou rovinu kuzelove plochy. Rozhodnete, v jakych utvarech protfna tato rovina kuzelovou a valcovou plochu, kuzel a valec. 3.3.4 Rozvinovanf plasl'u mnohostenu a rotacnfch teles
Obr. 120 Prunik valce a kuzele metodou sousti'ednych kulovych ploch
Obr. 121 Prunik valce a kuzele s ruznobeznymi k sobe kolmymi osami
48
Povrch telesa rozvinuty do roviny se nazyva sft telesa. Sestrojovanf sftf teles rna ve strojfrenstvf vyznam pi'edevsfm pi'i vyrobe soucastf z plechu, kdy je nutno nakreslit a zak6tovat rozvinuty tvar telesa pro vysti'izenf polotovaru. Plechove konstrukce jsou uzfvany v techto prumyslovych odvetvfch: energetice a tepelne technice (kotle, nadde, casti potrubf), tezebnfm prumyslu (casti zai'fzenf pro tezbu a dopravu homin, zasobnfky, nasypne kose, dopravnf zlaby), v automobilovem a leteckem prumyslu, v klimatizacnf technice (potrubf a jeho casti, pi'echodove prvky). Tvar a rozmery rozvinutych sftf muzeme urCit vypoctem nebo graficky. V teto casti se budeme zabyvat grafickym i'esenfm sftf metodami deskriptivnf geometrie. Podle zak6tovaneho vykresu site se bud': a) rysuje sft ve skutecne velikosti na tabuli plechu (v kusove vyrobe), nebo b) se vyrobf nejprve vhodna sablona pozadovaneho tvaru, podle ktere se orysuje tvar na tabuli plechu. Narysovana sfl' se vysti'ihne, vyi'de nebo vypali, ohne, popi'. svine do poti'ebneho tvaru a vhodnym zpusobem spojf v hotovy vyrobek. Pozndmka. Z nakladu na vysti'izky je nejdUlezitejsf cena materiaIu, ktera byva mezi 60 az 70 % celkovych
nrudadfi. Pfi konstrukci vysti'izkfi je tedy dfilezite dosrumout optimalniho soucinitele vyuziti materiruu. Ztrata odpadem by nemela presahnout 25 %. Uzka spoluprace konstruktera s technologem mfize mnoho materialu uspont. Pn urcovani zpfisobu vysti'ihovani soucasti z tabule plechu nebo pasu musi byt krome soucinitele vyuziti materialu uvazovan tez smer vlaken. To je zvlasl nezbytne, jestlize se vysti'izky jeste dale ohybaji, ai ve vyrobe, montazi, nebo v provozu. V takovych pnpadech je tfeba prihlednout k tomu, aby ohyb byl bud' kolmy na smer vlaken, nebo sviral se smerem vlaken uhel == 45°. Site mnohostenfi Pn sestrojovani rozvinutych siti mnohostenfi resime dva typy uloh: 1. Urceni skutecne velikosti steny telesa. 2. Urceni skutecne velikosti hrany telesa.
jednotlive brany zobrazuji ve skutecne velikosti. Sestrojeni plaste usnadni vhodne volena rovina Q kolma k bocnim branam, ktera protne branolovou plochu v normruovem rezu. Obvod normruoveho rezu rozvineme do pnmky p a na kolmice k pnmce p vyneseme v obou polorovinach od pnmky p prislusne useky bocnich bran. Nakonec pnpojime k plasti obe obdelm'kove podstavy. Na obr. 123 je koleno potrubi vzduchotechnickeho zanzeni. Koleno mfize vzniknout naznacenym sikmym rezem branolove plochy pod uhlem 45° a natocenim rezove casti II 0180° ajejim zpetnym pnlozenim k casti I. Je zrejme, ze vyroba kolena timto zpfisobem predstavuje vysoke vyuziti materialu, nebof v rezove casti spoje neni zadny odpad.
Sif senznuteho hranolu Reseni techto uloh si ukazeme na vybranych prikladech. Pf(klad. Sestrojte sil senznuteho hranolu daneho dvema sdruzenymi prfimety. Resen( (obr. 122): Podle polohy bran branolu vzhledem k prfimetnam rozhodnete, v kterem prfimetu se
p~
B'
o
C2 =B 2
A,=A; B,=B;
Bi
0'
Obr. 122 Sii sefiznuteho hranolu
A'
B'
C'
0'
B
II
E A2=D2 ~=C2D C, 0,
D
A,=A', B,
A 0'
B
C
p
0
is
hZJ" II
C'
-
CA A
I
B
Obr. 123 Vznik kolena vzduchotechnickeho zafizeni
Obr. 124 Kosy hranol a) sdruzene prumC!ty, b) rozvinutf phiStC! a sfi
49
Sit koseho ctyi'bokeho hranolu priklad. Je dan kosy hranol s ctvercovou podstaYOU ABCD lezici v prvni prumetne a s bocnfmi hranami rovnobeznymi s druhou prumetnou (obr. 124a). Sestrojte jeho sit. ReSenf (obr. 124b): Konstrukci site provedeme uzitim normaloveho fezu hranolove plochy. V nasem pi'ipade je rovina normaloveho fezu soucasne druhou promitaci rovinou. Druhym prumetem normaloveho fezu je usecka Bz15z. Prvni prumety vrcholu fezu leii na odpovidajicich prvnich prumetech hran a na ordinalach. Skutecnou velikost rovnobezniku fezu AoBoCoDo sestrojime otocenfm roviny fezu do prvnf prumetny.
C,
.t-. A',
b) A'
I
/fA, BB, CC, 15D, ktere se V druhem prumetu zobrazuji ve skutecne velikosti AzA z =AA, BzBz = BB atd. Spojenim bodu A, B, C, D, A dostaneme lomenou caru, ktera pfedstavuje rozvinuty obvod podstavy ABCD. Na stejne kolmice, ale do opacne poloroviny naneseme usecky AA', BB' az DD' (AA = AzA~). Spojenim bodu A', B', C', D', A' dostaneme rozvinuty obvod podstavy A'B'C'D'. Lomenou caru A'B'C'D'A' muzeme sestrojit vyhodneji z cary ABCDA tak, ze ji posuneme 0 AA. K rozvinutemu plasti pfipojime jeste podstavy ABCD, A' B' C' D'. Pfi vyrobe potrubi vzduchotechnickych zafizeni se setkavame s fesenim spojovacich casti dvou nesouosych casti potrubi.
I
.
.+-{. I ,
c
B,
D'
D'
A'
C
p
A'
[)
[)
D D
A
A
Obr. 125. Spojovaci cast potrubf a) sdruzene prumety, b) rozvinuty plasi
Obr. 126 Spojovaci clanek trub obdelnfkoveho prui'ezu a) sdruzene prumety, b) rozvinuty plasi
RozvinuH plaste. Obvod normaloveho fezu rozvineme do pfimky, muzeme ji oznacit p; na pffmce p vyznacfme usecky AB = AoBo, BC = BoCo atd. Bocni hrany AA', BB', atd. jsou v rozvinuti kolme na pi'imku p. Do jedne poloroviny vymezene pi'imkou p nanasime na kolmice V bodech A, B, C, 15 usecky
PHklad. Sestrojte plasf spojovacich casH dvou nesouosych rovnobeznych casH potrubi ctvercoveho prurezu se stranou a (obr. 125a). ReSenf (obr. 125b): Ve vhodnem miste spojovaci casti vedeme normalovou rovinu Q. Rez casti touto rovinou ma stejny tvar jako prui'ez ostatnich casti potrubi.
50
Z teto podminky vyplyva sestrojeni spojovad casti. v rovine normaloveho feZU naneseme na obe strany od osy deIku polovicni strany ctverce a/2. Rovnobezky s druhym prumetem osy vedene ve vzdalenosti al2 od prumetu osy jsou druM prumety bocnich sten spojovad casti. Delka bocnich hran clankuje omezena pruseCiky techto hran s hranami svisleho potrubi. Pfi konstrukci plaste opet vycMzime od obvodu normaloveho fezu, ktery rozvineme do pfimky p. Na obr. 126 je rozvinuty plast spojovaciho clanku dvou trub obdelnikoveho prufezu. Osy trub sviraji pravy uhel.
rozvinuta kruznice podstavne hrany a druM strana je vyska vaIce. DeIku kruznice urcime vypoctem nebo rektifikad. Rektifikace kruznice (oblouku kruznice) je sestrojeni usecky, jejiz delka se rovna obvodu kruznice (deIce oblouku kruznice). Na obr. 128 je tzv. Kochaiiskeho rektifikace puIkruznice polomeru r.
Ohr. 128 Kochanskeho rektifikace piHkruznice
Sit sefiznuteho jehIanu V technicke praxi se vyskytuji ruzne zasobniky nebo nasypky, ktere jsou dute a maji tvar sikmo senznutych jehIanu. Postup pfi sestrojovani siti senznutych jehIanu ukazeme na pnkladu. PNklad. Sestrojte rozvinuty plast nasypky (obr. 127) k dopravnimu zai'izeni sypkych materialu. Rdeni: Nasypka ma tvar sikmo senznuteho jehIanu. Rozvinuty plast pnmeho jehIanu je vepsan do kruhove vysece. Polomer R vysece se rovna velikosti bocni hrany jehIanu; delky hran podstavy jsou zobrazeny v prvnim prumetu ve skutecne velikosti a ve vyseci jsou tetivami hranicni kruznice. Skutecnou velikost bocni hrany VA sestrojime jejim otocenim do polohy rovnobezne s narysnou. V otoceni urcujeme i skutecne velikosti useku na bocnich hranach.
3r
5
Ii 6'
01
2
o
2
3
4
5
6
Site rotacnich teles Sit pfimeho rotacniho vaIce Sit pnmeho rotacniho vaIce se sklada z plaste a dvou
podstav. Plast je pravouhelnik, jehoz jedna strana je A
~
________~~__~c
Ohr. 129 Sikmo sei'iznuty valec a jeho rozvinuty plaSi
Plast sikmo senznuteho rotacniho vaIce (obr. 129) sestrojujeme tak, ze hranicni kruznici podstavy rozdelime na vhodny sudy pocet stejnych dilu a v delidch bodech vedeme povrchove pnmky, ktere se ve druMm prumetu zobrazi ve skutecne velikosti. Pro usporu casu nakreslime rozvinutou jen polovinu plaste. Delid body 0, I az 6 rozvinuteho plaste jsou sestrojeny pomoci redukcniho uhIu. Marne-Ii sestrojit sit, pfipojime k rozvinutemu pIasti kruhovou podstavu a fez omezeny elipsou, jejiz osy znarne. Urcete velikost os elipsy fezu a sestrojte ji. Sit kolena pro vaIcove potrubi
A
Ohr. 127 Sdruzene prdmety a rozvinuty phiSijehlanovite misypky
Navrh vhodneho tvaru kolena vyrabeneho z plechu velrni ovIiviiuje vyrobni naklady. Konstrukce kolena na obr. 130 je zalozena na sikmo senznutem vaIci. Kazda cast kolena je sikmo senznutym vaIcem. Krajni casti I, 51
IV jsou sei'iznuty jednou rovinou, vniti'ni casti II, III jsou sei'iznuty dvema rovinami. Vsechny rezy jsou provedeny rovinou sklonenou k ose casti ve stejnem uhlu. Urcete velikost tohoto uhlu. Vsechny casti je mozno sestavit do tvaru pi'imeho vaIce. Krome optimalniho
(6 Vnebo 0 V). Pruseciky povrchovych pffmek s reznou rovinou se pfi otaceni pohybuji po povrchovych kruznicich na plasti kuzele. Polohy otocenych bodu rezu jsou pro lepsi zi'etelnost vyznaceny v pomocne konstrukci na rovnobezce s krajni povrchovou pi'im-
6
Obr. l30 Konstrukce kolena valcoveho potrubi, sestrojeni site
Obr. l31 Elipticky fez kuzele a rozvinuty plasi
vyuzitf materialu dosahneme i uspor energie a mensi pracnosti (srovnejte pocet casti s poctem rezu).
kou. K rozvinutemu plasti sei'iznuteho kuzele pripojte jeho kruhovou podstavu a skutecnou velikost rezu.
Sit seriznuteho kuzele
Rozvinuti plastu pronikajiciho se kuzele a valce s prunikovou kfivkou
Na obr. 131 je eliptickY rez kuzele. Pi'i sestrojovani jeho rozvinute site vychazime z uplneho kuzele. Rozvinuta sit rotacniho kuzele se sklada z plaste a kruhove podstavy. Plasi rna tvar kruhove vysece polomeru R rovnem velikosti strany kuzele; delka hranicniho oblouku vysece je rovna obvodu podstavy kuzele. Velikost uhlu w kruhove vysece urcujeme vypoctem podle vzorce 360 0 • r w
= ---=-R
kde r je polomer kruznice podstavy, R - delka strany kuzele. Hranicni kruznici podstavy kuzele rozdelime na sudy pocet stejnych dflu a delicimi body vedeme povrchove pi'imky, na ktere nanasime skutecne velikosti useku po seffznuti. Skutecne velikosti techto useku zjistime otocenim povrchovych primek do polohy rovnobezne s narysnou. lednotlive povrchove pi'imky po otoceni splynou s jednou krajni povrchovou pi'imkou kuzele, ktera je rovnobezna s druhou pri'tmetnou 52
Na obr. 132 je prunik valcove a kuzelove plochy. Protoze existuje kulova ploch a soucasne vepsana dane valcove i kuzelove plose, rozpada se pri'tnik na dye elipsy, ktere se v narysu promitaji do dvou usecek. Pro sestrojeni rozvinuteho plaste s pri'tnikovou k'tivkou vyuzijeme povrchove pi'irnky. Sestrojeni prunikove kfivky na rozvinutem plasti je v tomto pi'ipade snadne. Staci, uvedomime-li si, ze povrchove pffrnky valcove plochy jsou rovnobezne s druhou pri'tmetnou. Proto se na nich useky omezene rovinou podstavy a body pri'tniku zobrazuji ve skutecne velikosti. Plast kuzele s prunikovou kfivkou rozvineme pomoci jeho povrchovych pi'imek. Vyuzijeme skutecnosti, ze pravouhlym pri'tmetem pri'tnikove kfivky do narysny je dvojnasobne pocitana kfivka, ktera je soumema stejne jako obe telesa podle dvou rovin soumemosti. Urcete tyto roviny soumemosti. Skutecnou velikost useku omezenych na povrchovych pffmkach kuzelove plochy body pruniku, vrcholem
a body podstavy se strojime otocenim povrchovych pnmek do polohy rovnobezne s druhou pnlmetnou.
ny tvar rovinnych polotovanl, ktere dostavaji naslednym technologickym postupem vypoukly tvar.
Co
r--------+------~6
r---------~------~7
~----~~*=_=--~==88 'tc-"-=::------'~
9
~<_::;_---{)10 ~-....,11
~_=_~O
C
1 ~~---Q2
~-"--~3 r-----~~~~----~4
~--------~~----~5
v
~------_r-------e6
Obr. 132 Prftnik valce a kuzele, rozvinuti plasift kuzele a valce s prftnikovymi krivkami
Obr. 134 Pi'ibliZne rozvinuti site kulove plochy metodou nahradnich ploch val cove a kuzelovych
Obr. 133 Pfiblizne rozvinuti site kulove plochy prouzkovou metodou
nr
s
Pfiblizne rozvinuti kulove plochy Plochy rotacnich geometrickjch teles, jejichz site jsme dosud sestrojovali, patn mezi tzv. r02l-vinutelne pi'imkove plochy. Tyto plochy vznikaji pohybem pi'imky a oblinu jejich phiSte je mozno rozvinout v rovinnou sit. Kulova plocha je pi'ikladem plochy nerozvinutelne do roviny. Marne-Ii vyrobit kulovou plochu z tvameho materialu, poti'ebujeme navrhnout vhod-
Pro pfiblizne rozvinuti site kulove plochy (do pnlmeru asi I m) do roviny uzivame tzv. prouzkovou metodu. Vychozi rovinny polotovar tvon symetricke prouzky, bocne omezene polednikovymi kruznicemi.
53
Pfi mivrhu tvarU rovinnych polotovarU pro vyrobu kulovych ploch vetsich rozmeru vychazirne z pfedpokladu, ze casti kulove plochy muzerne pfiblizne nahradit jinyrni rozvinutelnymi plocharni. Na obr. 134 je polovina kulove plochy rozdelena rovinarni prolozenymi rovnobezkami na etyfi casti. Dolni, porneme nizkou cast rnuzeme pfiblizne nahradit plochou valcovou, obe stfedni casti plasti kornolych kuzelu 0 vrcholech S a S' a homi cast plastem nizkeho uplneho kuzelu. Sit dolni casti ma tvar obdelniku, sit homi casti (vrchliku) rna tvar kruhove vysece. Site nabradnich komolych kuzelii maji tvar vyseci rnezikruzi 0 polornerech R a R'. Rozdeleni obou vyseci rnezikruzi povrchovych pnmek na jednotiive rovinne polotovary je
Na obr. 133 je 1/4 kulove plochy pfi pfibliznem rozvinuti do roviny nahrazena sesti rovinnyrni prouzky; jejich rozrnery jsou zfejrne z obnizku.
c
F
3r Obr. 135 Sobotkova rektifikace ob1ouku kruznice Tab. 13
A
B
I
c
o
!
I
I I
I I
1
I
1
2
3
D F
E
I
G
4
5
[IJ
[7
H
J
o 6
54
7
8
9
10
nutne (vzhledem k vyuzitf materiillu) pnzpusobit formatum tabuli plechu. Delky rozvinutych oblouku kruznic jsou sestrojeny uzitim Sobotkovy rektifikace. Protoze tato rektifikace se v technicke praxi casto pouziva (napi'. pn konstrukci evolventniho profilu zubniho boku ozubeneho kola), uvedeme jeji princip. Na polopi'imce AS (obr. 135) urceme bod C tak, ze AC = 3r. Pi'imka CB protne tecnu t sestrojenou v bode A kruznice k v bode D. Plati AD = AB. Tato konstrukce je velmi pi'esna pro oblouky pi'islusne uhlu qJ ~ 30°. Pro qJ = 30° je napi'. chyba 1 mm pro r = 2,5 m. Vetsi oblouky delime na casti tak, abychom rektifikovali oblouky pro uhly qJ ~ 30°. Obracenou konstrukcf muzeme navijet danou usecku na kruznici, popi'. pi'enaset oblouk jedne kruznice na druhou kruznici.
25. Soucasti v tab. 16 nakreslete ve tfech pravouhlych prumetech. 26. Doplnte chybejici prdmety soueasti uvedenych v tab. 17. 27. V tab. 18 jsou narysy kuzele vzdy po ureitem rovinnem fezu. Nakreslete tvar telesa v potfebnem poctu pn1metd vzdy po provedenem i'ezu (vyi'ezu) az po konecny tvar. 28. Jehlany v tab. 19 jsou sei'iznuty rovinou Q kolmou k narysne. Vyi'este i'ez a sestrojte zbyvajicf prdmety sefiznutych teles. 29. Narysujte elipsu, je-li dana jejf hlavnf a vedlejsi poloosa: a) a = 5, b = 3; b) a = 4, b = 2. 30. Narysujte hyperbolu, je-li dano: a) a = 2, e = 3; b) a = 1,5, e = 3. 31. Narysujte parabolu, je-li dano jeji ohnisko F, ffdici pffmka d a parametr p = 3. 32. Sestrojte charakteristicky trojuhelnik a narysujte elipsu, je-li dano: b) a = 5, e - b = 3; a) e = 6, a - b = 4; c) e = 4, a + b = 8; d) a =5, b + e =6. 33. Sestrojte plas( rotacniho kuzele vysky v = 60, podstava rna
Otazky a ukoly
34. Sestrojte site mnohostend na obr. 136. 35. Sestrojte plas( teles na obr. 137.
050.
I. Ktery zobrazovaci zpdsob je nejvhodnejSi pro vyrobnf vykresy? 2. Ktere zobrazovaci zpdsoby davajf nazorne obrazy soueastf? 3. Vyjmenujte vsechny prdmety pi'i pravouhlem promftanf do ti'i prumeten. 4. Vysvetiete, eim se lisi prumety na vykrese od prdmetd v narysne, pddorysne a bokorysne. 5. Ktere prumety soueastf nazyvame sdruzene prdmety? 6. Popiste, jak se umisiujf sdruzene prdmety soueasti na vykrese a ktery prdmet pi'edmetu povazujeme za zakladnf. 7. Jak se zobrazujf kruznice v axonometrickych obrazech? 8. Popiste, jak sestrojfme kosouhly prdmet pi'edmetu. 9. Vysvetiete, jak odlisite narys vaice od narysu pravidelneho Ctyi'bokeho hranolu, jsou-li zobrazeny v pravouhlem promftanf jen jednim prdmetem. 10. Vysvetiete, kdy vznikne rovinnym i'ezem kuzele kruznice, elipsa, hyperbola, parabola. II. Definujte elipsu, hyperbolu, parabolu. 12. Popiste bodovou konstrukci kuzeloseeek. 13. Jak vznikajf pruniky? 14. Kdy sestrojujeme prdniky pi'esne a kdy je kreslime pouze zjednodusene? 15. V jakych ki'ivkach se pronikajf souose rotaeni plochy? 16. Vysvetiete, co je normalovy i'ez telesa. 17. Vysvetiete, co nazyvame siti telesa. 18. Popiste, jak rozvinujeme do roviny viiicove a kuzelove plochy. 19. Popiste, jaky tvar rna rozvinuty pi as! kuzele. 20. Vysvetlete, jak ureime velikost uhlu kruhove vyseee rozvinuteho plaste kuzele. 21. K narysdm geometrickych teles v tab. 13 pi'ifad'te spravne pddorysy a telesa nakreslete. 22. Soueasti v tab. 14 nakreslete ve tfech pravouhlych prumetech. 23. V tab. 15 jsou narysy, pddorysy a bokorysy sesti hranatych soueasti a narys a pddorys upraveneho rotaeniho telesa. Pfifad'te k sobe jednotlive prumety soueasti a nakreslete je. 24. Soueasti v tab. 15 nakreslete po uspofiidiini sdruzenych prumetd: a) v dimetrii, b) v kosouhle axonometrii (w 135°, k lIz).
=
=
oj
bJ
o
I I I I
0
.j
I
60
cJ
[J40
Obr. 136
55
Tab. 14
1
2
3
4
5
6
Tab. 15
1
2
3
4 I
,
I I
~
I 1 I I I I
I
I I I I
I I
I
L ___'"
I I
~
5
6
7
8
...
I I I
I--I---
I
I
I
,
J
I
I
I
!
~
I
.J-.--r l
I
10
9
1
J !
11 J
12
I
1
! I
I
:-~-j--I
~----
13
14
r
rn
15
I
18
U
I
16 I
I
I
I I I
I I 1
,
U 17
!
r-----.-
J
19
20
!
I
I
I
I
I ,
I
I
I
I
J
1
1
I
I 1
I
I
J
1
~
57
Tab. 16
2
1
6
5
b)
a)
c)
{be -®E±7 -we -WI -GIl
-e,
I 58
I
I
I
d)
~I
ttt ,
I
Tab. 17
1
2
3
4
6
a)
b)
c)
d)
59
Tab. 18
b)
a)
50
50
d)
c)
e)
f)
Ohr. 137
60
Tab. 19
1
2 z
z
-+. 3
4
61
4 ZOBRAZOVANI NA STROJNICKYCH VYKRESECH
Na strojnickych vykresech lze zobrazovat soucasti zpusoby uvedenymi v kap. 3. Zpusob zobrazeni musi byt takovy, aby daval jednoznacnou, prehlednOll a uplnou predstavu 0 skutecnem tvaru soucasti a dalSi potrebne udaje k jeji vyrobe. K uplnemu a jednoznacnemu zobrazeni volime jen nejnutnejSi pocet pohledu a rezu.
4.1 UMISTOVANIOBRAZU Tvar vyrobku je urcen nakreslenim jeho obrazu, doplneneho k6tami na vYkres. lelikoz teleso rna tn rozmery (utvar prostorovy), musime jej zobrazit na vykres, ktery rna rozmery dva (dvojrozmerova plocha). Zpusob zobrazenf musf byt takovy, aby daval prehlednou, uplnou a jednoznacnou predstavu 0 skutecnem tvaru. Soucasti zobrazujeme temito zpusoby: 1. Pravouhle promftanf na nekolik prumeten (obr. 138a). 2. Pravouhle promftanf na jednu prumetnu (obr. 138b).
a)
$-
$ I I I
I
I I
1---1----1----
----
: I I
I I I
I
! I
i I I
Obr. 138 Zpt'lsoby promitani a) pravouhle na nekolik prumeten, b) pravouhle na jednu prt'lmetnu (izometricke a dimetricke), c) kosouhJe na jednu prumetnu
62
3. Kosouhle promitani na jednu prumetnu (obr. 138c).
4.2 POCET A VOLBA OBRAZU SOUCASTI Na vykresu zobrazujeme soucasti ve funkcnf poloze. V technicke praxi nektere soucasti pouzivame v libovolne poloze, ty pak kreslfme v zakladni poloze, kterou zaujimajf pn vYrobe. Soucasti, ktere maji funkcnf polohu sikmou, kreslfme ve svisle nebo vodorovne poloze. lednoduche soucasti, ktere se skladajf ze zakladnfch geometrickYch teles, a nektere slozene soucasti zobrazujeme jen narysem, ktery se doplni oznacenfm pred k6tou (obr. 139). PostaCi-li k uplnemu zobrazeni soucasti dva promety, kreslfme je obvykle podle obr. 140. Sei'ad'te narys, pudorys a bokorys jednotlivych teles (tab. 20a) a doplnte tab. 20b. Kazda soucast je slozena z nekolika zakladnfch geometrickych teles, ktera jsou rozne senznuta, majf drazky, otvory apod. U techto soucastf volfme zpravidla pro zobrazeni nekolik prometu (obr. 141). PIoche
Tab.20a
1
2
3
4
3
4
+
D 1-------
--l---
V)
>a:: -
z
2
1
r------~
V)
>a:: 0 0
I
I
0::>
a...
3
2
1
4
V)
>a::
0
--i---
~
0
m
Tab.20b 1
Narys
2
3
4
Ptldorys Bokorys
A-A "8
"Q
- f---
~
.-
Obr. 140
.....
1;)
r--
_. "Q
-4-
- . - ~"8
I-- ~
4.3 KRESLENf REZU A PRUREZU ~
(
)
Obr.139
soueasti, ktere jsou vyi'iznute nebo vypalene z kovovych nebo nekovovych materiall'l, se znazorD.uji jednim prumetem (narysem). Tloustka soueasti se zapisuje na odkazovou earn za pismeno T, napi'. T 8 (obr. 142). Jestlize pi'i promitani soueasti do hlavnich prumeten vznikaji obrazy zkreslene nebo nevhodne pro k6tovani, promitame je do pomocne prumetny (obr. 143).
Abychom mohli u slozitych, zejmena dutych soucast! zobrazit neviditelne hrany a obrysy, kreslime je v i'ezu nebo jako prui'ezy. Rez i prUi'ez jsou pouze pi'edstavy pro zak6tovani. Rez je zobrazeni pi'edmetu myslene rozi'iznuteho v jedne nebo nekolika rovinach ei v zaki'ivene plose. Cast leZicl pi'ed myslenou rovinou i'ezu se nezobrazuje, pouze ty easti, ktere lefi v rovine i'ezu a za rovinou i'ezu (obr. 144), popi'. pod rovinou i'ezu, obr. 145. Rezy lze ve vetsine pi'ipadu rozdelit na podelne a pf(cne. Roviny i'ezu se mohou podle potfeby zalomit (obr. 146a). Profilove polotovary, eepy, kollky, 63
kliny, nyty, srouby, hndele, ramena, zehni apod. se zllllzornuji jen V pi'icnem i'ezu, obr. 146b. Prilfez je zobrazeni pi'edmetu roznznuteho jedinou myslenou rovinou, kde se casti pi'ed i za rovinou i'ezu nezobrazuji,obr. 147. Myslena rovina prui'ezu se nesmi lomit.
Obr. 141
t+-$+-$---<$>I
I
Obr.142
~A I
I
I
I
•
Obr.l44
I
-sJ3·I-e·
I
·E·EElI
•• - -.
Obr. 145
a)
A-A
I
I
I r~-lA
---,-reJ---1Ar _~.J --A
I I I
b)
c) Obr. 146 Vyplnenf uzkych ploch v fezu (b)
A1
Obr. 143 Zobrazeni pomocnych prumetu a) ve smeru promitiini, b) mimo smer promftiinf, c) pootoceny pomocny prumet
64
A-A I
a-. ~
Obr.147
4.3.1 Oznacovani rezu Kazda rezna rovina, ktera neprocbazi osou (rovinou) soumernosti, musi mit vyznacen prubeh. Prubeh rezu oznacujeme tlustou carou, vyznacujici zacatek a konec rezu. Zalomeni myslene roviny rezu se rovnez oznaci tlustou carou (obr. 148). K pocatecni a koncove tluste care se pripojuje totez pismeno velke abecedy zacinajic pismenem A. Nesmi se pouzit pismen I, 0, R a Q. Plochy rezu se vyznacuji grafickymi sikmymi rovnobeznymi carami (tzv. srafo-
A-
-A
c
I
vanim), ktere se kresli pod uhlem 45° vzhledem k obrysove care obrazu nebo jeho ose. 4.3.2 Pouziti a vyznam grafickeho oznacovani Graficke oznacovani rezu se provadi tenkymi plnymi carami, navzajem rovnobeznymi a sklonenymi o 45° vpravo ci vlevo, obr. l49a, b. Velke plochy rezu oznacujeme pouze po obvodu (obr. l49c).
..
A-A
I
c Obr. 148
Obr. 150
0)
l/4x~ b)
+f-·-ij-,,~ AI
c)
4.3.3 Druhy rezu Podle polohy myslene roviny rezu k prumetnam rozlisujeme: vodorovny fez, kde je myslena rovina rovnobezna s pUdorysnou (obr. 150); svisly fez, myslena rovina je rovnobezna s narysnou nebo je kolma k narysne a pUdorysne. Svisly rez muze byt podelny nebo pricny; sikmy fez, myslena rovina neni rovnobezna s zadnou prumetnou. Sikmy rez muze byt lomeny (obr. 15Ia), stupfioviry (obr. 15lb), cas teeny (obr. l5le), polovicn{ (obr. 15ld), rozvinury (obr. l5le). Prochazi-li rezna rovina zebry, rameny apod., nesmi se kreslit v rezu, ale pouze v pohledu (obr. 152). 4.3.4 Otocene a otocene vysunute prurezy Otocene a otocene vysunute prurezy se zobrazuji dvema zpusoby: 1. Prurez se otoN v obrazu 0 90° a zakresli se tenkou plnou carou do obrazu a plocha zobrazena v rezu se vysrafuje (obr. l53a). 2. Prurez se otoci a vysune se ve smeru sve osy mimo obraz telesa. Obrysy vysunuteho prurezu se nakresli tlustou carou. Ani tento prurez se nijak neoznacuje (obr. 153b). 4.3.5 Pomocny a pootoceny pohled
Obr. 149 Sklon car pri riiznych poloMch soucasti (a). Sklon a hustota car stejne soucasti se v riiznych priimetech nemeni (b). Znazorneni ve1kych ploch v rezu (c)
Pomocny pohled se umisiuje ve smeru promitani au obrazu se musi oznacit smer pohledu (obr. l54a). Pootoceny pohled se oznacuje .0 (obr. 154b). 65
4.3.6 Rada pricnych rezft a prMezft
4.3.7 Vynesena tvarova podrobnost
Je-li u nektere soucasti nekolik rezft, musi se oznacit jak polohy myslenych rovin rezft, tak obrazy rezft (prurezft), obr. 154c.
Je-li na soucasti tvarova podrobnost neprehledna, pak pro vetsi nazornost a prehledne zak6tovani zobrazenou cast uzavreme tenkou kruznicL Tento obraz tvarove podrobnosti vyneseme mimo zakladni obraz a oznacime shodnym pismenem velke abecedy s udanim mefftka. Oznacovani tvarove podrobnosti provadime od konce abecedy (obr. 155).
a)
b)
Obr. 151
~
B-B
1 .$AI L -,: B
0 B
AT'"
-$-:
..
i
0
Obr. 152 Rez vedeny zebrem
b)
4i
~.
Obr.153
c)
oJ
A-A~
Al':'@i:
m tf'
A-A
bJ~_
~
d)
cl ,----
~~
~
---
~
~
~
*
~A
~B c-c
-E9--§3---8-~-1- • •
~~~
-,;-I
c' o!
--1 B
D-D
$
Obr. 154 Pomocny (a) a pootoceny pohled (b) a oznaceni prubehu i'ezu nekolika rovinami (c)
A-A
Q
Z
01,4 x 0,2
5:1
~
$L-*---------~~Jjl
1,6x45° 0 60-0,2 85
66
Obr.155
5
4.4 ZJEDNODUSovANI A PRERUSovANI OBRAZO SOUCASTI Pi'i kresleni nekterych soucasti, zvlaste znacne slozitych, zjednodusujeme jejich obrazy i na ukor podrobnosti. Proto volime co nejjednodussi a nejuspornejsi zobrazeni s nejmensim poctem prumeru a car. Z techto duvodu nekresHme na vykresech sestaveni neviditelne cary, zkoseni nebo technologicke ukosy kresHme jednou carou, u soumernych rotacnich soucasti kresHme jen cast obrazu, u zobrazeni nekolika stejnych prvku kresHme jen ty, ktere jsou nutne na ucelne zak6tovani, ostatni prvky kresHme zjednodusene (obr. 156). 4.4.1 Pi'erusovani obrazu Z racionalizacnich duvodu semme pi'i kresleni jak cas, tak plochu papiru. Proto podrobnost, ktera rna stejny
prurez v cele delee, zkracujeme pi'erusenim (obr. 157 a 158). Soucast zobrazenou v i'ezu pi'erusujeme podle obr. 159. U soucasti s promenlivym prurezem, napi'. u kHnu, kuzelu, jehlanu musime pi'i kresleni zachovat puvodni sklon obrysovych car (obr. 160). Pi'erusovani provadime tenkou carou s dvojim zalomenim, nebo tenkou plnou carou od ruky. K6tovaci caru nikdy nepi'erusujeme. Pi'eruseni pi'edmetu ze di'eva se kresli tenkou klikatou carou, obr. 161. Na obr. 162 je castecne nakresleny symetricky obraz, kde osy soumernosti oznacime na koncich dvema kolmymi useckami. 4.5 KRESLENI PRETVORENYCH SOUCASTI Na vyrobni vykresy se kresli soucasti vzdy v konecnem stavu, tj. po vsech vyrobnich operacich provedenych pi'ed montazi. Soucasti, ktere se pi'etvareji v prubehu
Obr.161
Obr.156
==f" ~ ~t ~-'-tf'-125
Obr. 158
--
Obr. 162 U soumemeho obrazu Ize kreslit pouze jeho polovinu. Kolme llsecky k ose soumemosti jsou minimalne dlouhe 3,5 mm
Obr. 157
Obr.159
T2
L----_~!r~__- - -'7j3_+_ _'~
1--
ROZVINurA DELKA 556
col----I [
t-
1-
.----.~ 1 - . _ - - -
-
1--
170
mm
---------~-----I
Obr. 163 Rozvinuta delka vychoziho polotovaru se uvadi nad popisove pole
S-& Obr. 160
vyrobniho procesu nebo pi'i montazi, napi'. ohybanim, tvai'enim, nasti'ihovanim, roznytovanim, se kresH podle nasledujicich zasad. 1. Soucasti, ktere se pi'etvareji za vyroby, se vzdy kresH ve tvaru, jakY maji po dokonceni vyroby, tj. pi'ed 67
montazl. Podle slozitosti vyroby a tvaru soucasti muzeme urcit vychozi polotovar pfetvofene soucasti, a to: a) U jednoduchych soucasti udanim rozvinute napfimene delky. Delka soucasti se uvede poznamkou nad popisove pole, napf. ROZVINUTA DELKA 556 mm (obr. 163). b) U malo pfetvofenych soucasti se k jejimu obrazu pfikresH tenkou cerchovanou carou se dvema teckami jeji puvodni tvar a zak6tuje se (obr. 164). c) U slozitejsich soucastl se kresH vychozi polotovar samostatne a pfipoji se nadpis VYSTRIZENY TVAR (obr. 165).
2. U soucasti, ktere se pfetvareji az po vyrobe, a to v prubehu montaze, je nutno urcit: a) zpusob pfetvofeni - napf. poznamkou OHNUTO PRI MONTAzI (obr. 165), b) tvar pfetvofeni - tenkou cerchovanou carou se dvema teckami s uvedenim poznamky napf. ZANYTovANO DO VICKA C. V.... (obr. 166). K rozvinutemu pohledu kresHme znacku 0.. Otazky a ukoly 1. Kolik prdmetd je ti'eba k zobrazeni soucasti? 2. Ktery prdmet po zobrazeni soucasti povazujeme za zakladni? 3. Jakou polohu rna zaujimat zobrazena soucast vzhledem k narysne a k ostatnim prdmetnam? 4. Kdy kreslime osy soumernosti? 5. Kdy kreslime v prdmetech technickych teles uhlopficky? 6. Jak kreslime pioche soucasti? 7. Zobrazte soucasti podle obr. 167 v pravouhlem promitani. 8. Nakreslete a oznacte obraz zakiiveneho fezu (obr. 168) v pddorysu.
H~=+=f:Z.=.-=.-- .. - .
a)
o 120 Obr.164
Obr. 167
VYSTRliENY TVAR ...,.----'-'.........-.
__ . __ . 90
220 Obr.165 Obr.168
ZANYTOvANO DO ViCKA C. V... 33
24
N
$
Obr.l66
68
9. Vhodnym zjednodusenim zobrazte diry v plechu. Potfebne udaje: piech 250 x 60 mm, tlousiky 2 mm, ve vzdalenosti 15 mm od okraje rovnobezne s del§! stranou jsou v nem v 5 fadach vyvrtany diry 0 0 4 mm, osovli vzdlilenost (roztee) der je 10 mm. 10. Na obr. 169 je vrtany odlitek zobrazeny v polovicnim fezu G-G a lomenem fezu A-A. OdliSne hloubky der rovnobeznych s osou telesa jsou oznaceny pismeny MaN. Ponevadz tvar i velikost lze zobrazit i jinymi druhy fezd, nakreslete: a) fez B-B a C-C v pomocne prdmetne, b) castecny fez D-D, c) obraz tvarove podrobnosti Y v mentku 2: I v fezu feznou rovinou E-E, d) rozvinuty fez F-F. Potiebne rozmery odmei'te z obrazu.
A-A
11. Nakreslete v pravouhlem promitani sou cast na obr. 170a tak, aby byla zaplnena obrazova plocha formatu A4. Vzajemny pomer rozmeru musi byt zachovan. Stanovte predem volbu poCtu prumetu. Vypocitejte, jak velky by byl odpad materialu v procentech. 12. a) Nakreslete pferuseny obraz soucasti na obr. 170b v pravouhlem promitani. b) Navrhnete material a polotovar. c) Nakreslete zadanou soucast (obr. 171) jako nacrt od ruky 13. Nakreslete v rezu soucasti na obr. 171.
Obr.169
Obr.170
Obr. 171
69
5 KOTOVANI NA STROJNICKYCH VYKRESECH
K6tovani pati'i k nejzodpovednejsi praci pi'i kresleni vykresi't. Pozaduje hluboke znalosti odborne a rozsahle znalosti technologicke. Spravne a ucelne k6tovani usnadiiuje cteni vykresi't, vyrobu a montaz, zarucuje vymenitelnost soucasti a snizuje zmetkovitost. Pi'i vyrobe se nesmi zadny rozmer z vykresu odmerovat ani pocitat, nebor tak casto vznikaji chyby. 50
oj
/.'
POMOCNA tARA
b) .. /
KOTOVACI/
\ )
5.1 zAKLADNI POJMY A PRAVIDLA KOTovANI K6ta je ciselny udaj urcujici pofadovanou velikost rozmeri't nebo polohu pi'edmetu. Na vykresech se k6ty zapisuji V milimetrech bez oznaceni mm. Uhly k6tujeme ve stupnfch, minutach a vtei'inach s uvedenim pi'islusneho oznaceni cisla, napi'. 100 15' 20". Je-Ii uhel mensi nef 10, piSe se pi'ed minuty 0 0, napi'. 0°45'. K6tovacf cara se ohranici sipkami nebo useckami (obr. 172) . Pomocne cary se pouzivaji u vnejsfch k6t. K6tovaci i pomocne cary se kresli tenkou plnou carou. Pomocne cary se prodluzuji 0 2 az 4 mm pi'es k6tovaci caru. Pi'i k6tovani se mi'tze mezi obrysovou carou a pomocnou carou udelat mezera. V zdalenost k6tovaci cary od obrysove se voH nejmene 7 mm. Odkazove cary (obr. 172a) se kresH tenkou plnou carou. VycMzi-li odkazova cara ze zobrazeni plochy, zacina vyraznou teckou. KresHme-li odkazovou caru k ose nebo k obrysove cai'e, zaciname hranicici sipkou.
Pravidla k6tovani K6ta se umisiuje nad nepi'erusovanou k6tovaci carou ve vzdalenosti I mm. K6ta, ktera neodpovida nakreslenemu rozmeru na vykrese, se musi podtrhnout (obr. 173).
c)
N
h
Obr.173
Delkove rozmery se k6tuji V miIimetrech, popi'. metrech s udanim ti'i desetinnych mist. Pi'etina-li hranicici sipka obrysovou caru, musi se cara pi'erusit. K6tovaci cara se nesmi ztotoziiovat s obrysovou carou, pomocnou carou, odkazovou carou nebo osou, ani nesmi byt jejich pokracovanim. V
Obr. 172 Tvar hranicici (isecky (b), tvar kreslene hranicici sipky (c), tvar hranicici sipky z popisovaciho stroje a suchych obtiskft (d)
70
U nekolika knitkych rozmeru lze dye pfilehle sipky nahradit vyraznou teckou (obr. 174a). Pfi k6tovani hranicici useckou je tato usecka sklonena pod uhlem 45° doprava.
b)
a)
Hranicici sipky nebo usecky se kresli tenkou plnou carou. K6ta se nesmi psat pfes jakekoli cary obrazu, ani nesmi byt temito carami rozdelena. U soumernych
e) 20 0 20
2t..
6
2,5 A r
Obr.174
f)
~12
a) ~7
21
S1
81
g) 111
63
T2
b)
21
32
S1
h)
81 111
~20
~32
~S6
c)
-$~ I
[ill
26
12
~-------76------~~
d)
Obr. 175 Zpdsoby k6tovlini a) hranicici useckou b) hranicici sipkou c) teoreticky pfesny ciselny udaj rozmeru (umisteni osy diry) se udlivli v ramecku, kresleneho tenkou plnou carou d) zpdsoby k6tovani podle ISO g) k6ty lze umistit mezi pferusene k6tovaci cary, doporucuje se na jednom vykrese pouzivat stejny zpdsob
71
soucasti muzeme k6tovat neuplnou k6tovaci carou s jednou sipkou, pi'itom k6tovaci caru prodlouzime za osu (obr. 176). K6ty se zapisuji tak, aby mohly byt cteny odspodu nebo z prave strany vYkresu. Zapisovani ciselneho udaje podle polohy k6ty a zapisovani k6t uhlu je na obr. 177.
b)
/
5.2 ZPUSOBY K6TOvANf Na vykrese se musi k6tovat vsechny rozmery, ktere jsou nutne pro jednoznacne geometricke urceni zobrazenych pi'edmetu. Kazdy rozmer se k6tuje pouze jednou.
I
0
OSY UHLU
MYSLENE Obr. 177 Zapisovani ciselneho udaje podJe poJohy k6ty (a), zapisovani k6t tihJu podJe jejich poJohy (b)
11132 ¢26
a
N
Pi'i k6tovani muzeme pouzit soustavu k6t: i'etezcove k6tovani (obr. 178), k6tovani od spolecne zakladny (obr. 179), smiSene k6tovani (obr. 180). Zvlastnim pi'ipadem k6tovani od zakladny je vyskove k6tovani, obr. 181. Pi'i urcovani urovne povrchu nosne konstrukce se k6tovaci znacka vyplni (vycernf).
r--
Obr. 176 K6tovani soumernych a rotacnich pfedmetu zknkenou k6tovaci carou
r--'- 1-----.-
- 1 - - - - - f - - - - 1--------
..... I I
Obr. 178 Retezcove k6tovani
r-r-
- t------.- r------ r- f - - - - - t - - - -
_._-
.....
Obr.l77
72
Obr. 179 K6tovani od (spoJecne) zakJadny
5.2.1 K6tovani prumeru, polomerd, lihld a obloukd Pred rozmerem se u prumeru napiSe znacka 0 (obr. 182). Male prumery (na vykrese mensi nei 12 mm) lze k6tovat na prodlouzenou k6tovaci caru nebo na odkazovou caru. Prumery, ktere jsou na vykrese mensi nez 7 mm, lze k6tovat pomoci zkracene k6tovaci cary (obr. 183).
Polomer nebo prumer kulove plochy se oznaci znackou R nebo 0 a pred ni se napiSe S (z angl. SPHERE = koule) (obr. 184). Pi'i k6tovani polomeru se pred ciselnou hodnotou napiSe pismeno R (obr. 185). K6tovaci cara se ohranicuje pouze jednou sipkou u oblouku. Na obr. 185 jsou ruzne zpdsoby k6tovani polomeru. K6tovani lihld provadime podle obr. 186. K6tovaci cary lihld se kresli jako kruhove oblouky se stredem ve vrcholu lihlu.
r--
- f - - - - f - - - - rf---
-
----
f---
......
--
¢12 (
)
¢24
¢10 Obr.I84
Obr. 180 SmfSene k6tovanf
rr: 2)
+590
-120=310.900
Obr_ 185
Obr_ 181
0)
b)
Obr.I83
Obr_ 186 K6tovanf lihlii
73
K6tovanf obloukd se krome pripsanf pfsmene R provadf: k6tou stfedoveho uhlu (obr. 187a), delkou k6ty tetivy (obr. 187b), delkovou k6tou oblouku na danem polomeru (obr. 187c). Pri k6tovanf oblouku se nad k6tou delky oblouku kresH obloucek 0 deIce nejmene 3,5 mm. c)
5.2.2 K6tovanf ctyrhranu a sestihranu Ctyrhrany nebo ctyrhranne otvory nakreslene v prucelne poloze se zjednodusene k6tujf tak, ze se pred udaj strany ctverce pfse znacka D (obr. 188). Jsou-li ctymrany zobrazeny v naroznf poloze, kdy bocnf plochy nejsou rovnobezne s prumetnou, k6tuji se na odkazove care (obr. 188).
~J
01 ~I
20
Is
.I
L
1 .c
d)
~I
I..,
bl~
I.
Obr. 186 K6tovani tihld
E
c)
b)
60
J II
J1
..-,1:20
c) 0)
L
I
60 .... 5%
d)
[0
60
J1 J1
Obr. 189 K6tovani sklonu (tikosu)
Obr. 187 K6tovani obloukd
Sestihran v prucelne poloze se ok6tuje vzdalenostf rovnobeznych bocnfch ploch (otvor klice) na odkazovaci care a pred k6tu se nakresli znacka O. Je-li znazornen v naroznf poloze, v nfz se promfta otvor klfce, k6tuje se obvyklym zpusobem (obr. 188).
15
...-"-....0.-..........
~ ttl
"---".,....--l----"
5.2.3 K6tovanf sklonu (ukosu)
~.=- ~ Obr. 188 K6tovani
74
f
~tyfhrand
I -+
a sestihranft
U kHnu,kHnovych drazek, sklonenych ploch apod. k6tujeme tzv. sklon (ukos) (obr. 189a).
Sklon =
rozdfl vysek delka
H- h
=- L - =tg Cl.
Na vykresech se ukos (sklon) piepocitava na pomer H-h I : x, napi. 1 : 10, kde x = -L-. Pied pomer I : x,
se nakresli znacka sklonu (ukosu) >. Pffklad. H =50 mm, h =25 mm, L dosazeni
ny. Je-Ii na jedne soucasti nekoIik stejne zaoblenych hran, lze uvest nad popisovym polem POLOMER ZAOBLENI HRAN R 2.
= 150 mm, po
150 x = 50 _ 25 = 6. Znacka ukosu se kresli na obrysovou earn sikme plochy tak, aby spodni rameno znacky bylo rovnohezne se sklonenou plochou a hrot znacky smeioval k mensi vysce soucasti (obr. 189c). Pii k6tovani ukosu se neok6tuje jedna z vysek, aby obraz nebyl piek6tovan (obr. 189c). V nekterych pffpadech se sklon ploch udava v procentech, napi. u profilovych polotovarfi, podlozek pro sikme plochy apod. Pocet procent urcujeme ze vztahu p = 100/x; napi. ukosu 1 : 4 odpovida sklon 25 % (obr. 185d).
....I
5.2.4 K6tovani kuzelovitosti a jehlanovitosti Jednim z mnoha zpdsobU, jak ok6tovat kuzel (jehlan), je ok6tovat jeho kuzelovitost (jehlanovitost). Pii k6tovani je rozhodujid funkce soucasti a zpdsob vyroby. Kuzelovitost kuzelove plochy je dana pomerem rozdHd prdmerd a delky kuzele (D - d)/L (obr. 190), kde D je velky prdmer kuzele, d maly prdmer kuzeIe a L delka komoleho kuzele. Vypoctena hodnota se pievede na pomer I : x. Pffklad. Je-Ii D =60 mm, d =40 mm, L = 100 mm, je
x
Obr. 190 K6tovani kuzelovitosti a jehlanovitosti
0)
b)
= 60100 _ 40 =5, takze kuzelovitost je I : 5.
Pied hodnotou kuzelovitosti nakreslime znacku kuzelovitosti (jehlanovitosti) [>. Hodnotu kuzelovitosti (jehlanovitosti) napiseme rovnohezne s osou kuzele (jehlanu) nad osou, nebo nad odkazovou carou, a to tak, ze vrchol znacky musi smeiovat k vrcholu kuzele (jehlanu). Udanim kllzelovitosti piedepisujeme urcity vyrobni nastroj, popi. mefidlo. Proto jsou hodnoty kuzelovitosti normaIizovany.
C)
rc
5.2.5 K6tovani zaobleni a zkoseni hran Hrany neobrobenych ploch odlitkd, vykovkd ajinych polotovarfijsou z vyrobnich ddvodd zaoble-
Obr. 191 K6tovani zkosenych hran
75
Pn obnibeni, i'ezani nebo sti'iMni vznikaji na soueastech ostre hrany s tzv. oti'epem. Oti'ep se musi z funkenich i bezpeenostnich diivodii odstranit. V dilne se musi i bez pi'I'kazu na vykrese zkosit hrany pod uhlem 45° v sii'ce do 0,3 mm, nebo zaobIit polomerem nejvyse R 0,3 mm. Pozaduje-Ii se vetSi zkoseni nebo zaobleni hran nez 0,3 mm, musi se na vykrese ok6tovat (obr. 191). Zkoseni nebo zaobleni se neprovadi u ostn i'eznych nastrojii. U techto hran se na vykrese napise poznamka OSTRA.. HRANA (obr. 192).
Je-li na obraze nekoIik stejnych der (nebo jinych opakujicich se prvkii), ok6tuje se rozmer jedne diry (prvku) a doplni se udajem 0 poetu. Ostatni diry (prvky) se vyznaei bez k6t, nebo pouze jejich osami, na kterych se ok6tuji jejich rozteee (obr. 195). U stejnych der rovnomerne rozlozenych na kruznici soumerne k jeji ose staei ok6tovat prumer rozteene kruznice a jednu diru. Rozteee der se nek6tuji. U der, ktere jsou na rozteene kruznici rozlozene nepravidelne, se k6tuji sti'edove uhly pnslusne jejich rozteeim (obr. 196).
~~RA
0)
HRANA Obr.192 I
!
I I 0
~
0
I
b)
Obr.194
Obr. 193 Nek6tovane (zrejme) rozmery
5.2.6 Nek6tovane (zi'ejme) rozmery Nektere rozmery jsou zi'ejme ze zobrazeni a nemusime je k6tovat, napi'. prave uhly, ktere sviraji boeni steny, polomery kruhovych obloukii nebo polovieni vzdalenosti symetricky polozenych prvkii (obr. 193).
..$-.+.+.+. .•. +-.+.•.+. .+.t-.+.+.•.Obr.195
5.2.7 K6tovani der, opakujicich se prvkii a jejich rozteei U diry k6tujeme jeji promer a polohu osy vzhledem
k jinym osam, hranam apod. (obr. 194a). Neni-Ii dira pruchodna, k6tuje se jeji hloubka. "KaZda vrtana nepruchodna dira rna valcovou cast a kuzelove zakoneeni od vrtaku. Zpravidla se k6tuje hloubka valcove easti diry, bez kuzeloveho zakoneeni (obr. 194b). 76
Zasady 0 k6tovani rovnomerne rozlozenych der plati i pro k6tovani jakychkoli rovnomerne rozlozezenych opakujicich se prvkfi, napi'. drazek, zubfi, zeber apod. (obr. 197). Soueasti, ktere se zhotovuji na soui'adnicovych vrtaekach, se ok6tuji sti'edy kruznic a der pomoci pravouhlych soui'adnic (obr. 198).
5.2.8 Tabulkove k6tovani
32 8
Soucasti stejneho tvaru, ale rozoych velikosti, se kresli kazda na samostatny vYkres. Lisi-Ii se veIikost soucasti na strojnickem vykrese pouze dvema hodnotami (dve k6ty, k6ta a drsnost povrchu atd.) aje-li podobnych soucasti vetSi pocet nez tn, dovoluje se nakreslit tabulkovy vykres (obr. 199). o
5.2.9 K6tovani vacek Obrysy mene pi'esnych obvodovych vacek se k6tuji polomery (obr. 200). SOUCAST
D
DJ
D2
A
B
Obr. 199 Tabu1kove k6tovani
c 11
0
+0°0'10" -0°0' 30'
Obr.196
.H-
-tt.
Obr. 197 o
<0
O~-r--~+-~-+--~+-~l
7 13
19
25 52
o
It)
It)
N
0 10 14 18 21 51
Obr. 198
Obr. 201 K6tovani vacek po1amimi soui'adnicemi
77
Pi'esne vacky se k6tuji polarnimi soui'adnicemi. Uhel otaceni u beznych vacek se deli po 5°, u pi'esnych po 2°30'. Pi'i pouziti kladkovych zdvihaku se k6tuje teoreticky profil vacky, ktery opisuje osa kladky (ekvidistanta). Jestlize pro nedostatek mista nelze ke k6tovacim caram napsat k6ty, zapisuji se do tabulky (obr. 201).
5.3 ZASADY K6TOVA.Ni PRO CISLICOVE RIZENE STROJE Cislicove i'izene stroje maji urcita omezeni, ktera je nutno respektovat, napi'. omezeny pocet nastroju. Z toho plyne i zmenseni poctu prumeru der, nebo obtizne zhotoveni nekterych polomeru zaobleni a pi'echodu. Pi'i pouziti Cislicove nzenych stroju a obrabecich center nejIepe vyhovuje k6tovani od spolecne zakladny a pro k6tovani der a drazek je vhodne k6tovani soui'adnicove. Pi'i pi'edepisovani toleranci osovych vzdalenosti je ti'eba vychazet z toho, ze obrabeci centrum obrabi soucasti, pokud jde 0 roztece, delkove miry apod., stejne a velmi pi'esne (napi'. ±O,02 mm). Uzsi tolerance je ti'eba volit po peclive uvaze.
Kuzelove pi'echody z valcove plochy na plochy celni kreslit podle CSN 01 0211 (obr. 203). Zaobleni a zkoseni hran na jedne soucasti volit jednotne pod uhlem 45°. Pi'i kresleni navrhnout jednotnou sii'ku zapichu. Tvarove plochy, ktere je na danych strojich nutno obrobit (a to soustruzit zapichem), volit tak, aby delka bi'itu noze v zaberu nebyla vetSi nez 25 mm. Slepe diry ukonCit zapichem tvaru G CSN 014960. Na strojich nelze v automatickem cyklu lestit plochy smirkovym plMnem.
Obr. 203
Tab. 21. Vhodne drsnosti povrchu pro cislicove nzene stroje
12,5
Vrtani Frezovani
3,2 az 12,5
Soustruzeni
1,6
Vystruzovani
1,6
Jemne vyvrtavani
0,8
Obr. 204 Zasady k6tovani hndelfi pro cislicove i'izene stroje
a)
b) h,
Obr. 202 Zapichy pro cislicove i'izene stroje
Drsnost povrchu lze pi'edepisovat podle tab. 21. Pozadavky na konstrukcni, vyrobni a kontrolni prvky: Pouzivat zapichy podle CSN 01 4960 (tvar D az G, obr.202). 78
Zdsady k6tovdnf hffdelfl (obr. 204).
1. K6tovani provadet od cela hi'idele. 2. Tolerovat pi'esnost prumeru ve stupni pi'esnosti ITS. 3. Vybehy vnejsich vybrani volit pod uhlem 35°/125°. 4. Drsnost ploch obrabenych soustruzenim pi'edepisovat do Ra = 1,6. 5. U hi'idelu kreslit zkoseni a pi'echody pod uhlem 45°. 6. U polomeru pi'edepisovat zaobleni zapichu soui'adnici sti'edu. 7. Polomery oblych pi'echodu volit max. 11 0°. 8. Technologicke zapichy volit podle Strojnickych tabulek.
Zdsady k6tovdni pNrubovych soucdsti (obr. 205) 1. Na teze soueasti pi'edepsat jednotlivy rozmer polomeru zaobleneho pi'echodu. 2. Vybeh vniti'nfho i vnejsiho vybrani pi'edepsat pod 6hlem 45°. 3. Volit zapichy podle CSN 01 4960. 4. Funkeni zapichy pi'edepsat se stejnou sii'kou. 5. Celni vybrani ukoneit pod 6hlem 45°. 6. Zkoseni u hran vniti'nich i vnejsich pi'edepisovat pod 6hlem 45°.
typy a odstupiiovat je podle nektere i'ady vyvolenych eisel. Norma CSN 01 0201, stanovi etyi'i zakladni i'ady normalnich vyvolenych eisel: R5 s peti, RIO s deseti, R20 s dvaceti a R40 se etyi'iceti eleny v kazdem desetinnem rozsahu a s pi'islusnym kvocientem. Odvozene i'ady vyvolenych eisel obsahuji jen nektere eleny ze zakladnich i'ad (kazdy druhy az patyelen). Ve strojirenstvi se pouzivaji normalni delkove rozmery, pi'edevsim pro tolerovane rozmery, aby se zmensil poeet nastroju ruznych velikosti a meznich mei'idel. Norma CSN 01 0202 plati pro prumery, polomery, tloustky, sii'ky, vysky a jine delkove rozmery strojnich soueasti v rozsahu od I do 500 mm. Otazky a 6koly 1. Nakreslete tyc profilu I 20-3000 v mefitku I : 10 a ok6tujte ji. 2. Ok6tujte vrtaci sablonu (obr. 207) pro vrtani desticek s plosnymi spoji. Diry 0 I a 0 3,2 mm a jejich soufadnice sestavte do tabulky.
Obr. 205 Zasady k6tovani pfirubovych soucasti pro cislicove fizene stroje
/
+ + + ++ ++ 1$+ +++ + + ~
++ ~ Obr.207
I !! ~
Obr.206
7. Diry ukonCit zapichy tvaru F az G podle CSN 014960. 8. Drsnost plochy obrabene soustruzenim pi'edepisovat do Ra = 1,6. Pi'i k6tovani musime ureit obrabenou vztainou rovinu, od ktere vychazeji jednotlive k6ty pro obrobene prvky (obr. 206). Za vztainou rovinu je vhodne volit doraz, plochu nebo otvor, ktery slouzi k urychlenemu a spravnemu vysti'edeni soueasti na pracovnim stole. Vyvolena eisla Pouzivani vyvolenych eisel pomaha racionalizovat vyrobu tim, ze umoziiuje zmensit poeet typu stroju, nebo zmensit poeet normalizovanych soueasti rUznych velikosti stanovenim strueho pomeru mezi jednotlivymi
r-
-
H
Obr.208
3. Obr. 208 neodpovida zasadam tiplnosti zobrazeni a pfehlednosti k6tovani. Opravte chyby a nakreslete jej spravne jako k6tovany nacrt od ruky. 4. Jak nazyvame k6ty podle polohy k6tovaci cary vzhledem ke k6tovanemu pfedmetu? Napf. 60°,40 ± 0,05, R 0,6. Z kterych prvkd se sklada informacni k6ta T 5? Vysvetlete oznaceni 5. 5. Nakreslete soucasti z tab. 22 jako k6tovany nacrt od ruky. U soucasti navrhnete postup vyroby. 6. Na obr. 209a je nakreslena soucast; po zak6tovani zakreslete funkcni plochy cerchovanou carou se dvema teckami, napiste postup vyroby soucasti. Jake stroje budou pri vyrobe pouzity? Rocni vyroba je 10 000 kusd.
79
Tab. 22
1
2
3
4
5
6
80
7. U pasu (obr. 209b) uved'te zpiisob k6tovani. Uvedenou soucast zak6tujte postupne jednotIivymi zpiisoby k6tovani. 8. Uved'te soustavy k6tovani. 9. Jak se k6tuji velmi male rozmery? 10. Jak k6tujeme v obrazci polomery zaobleni, majf-li vsechna zaobleni na soucasti stejny polomer? II. Jakym zpiisobem k6tujeme priimery a polomery? 12. Uved'te, jak provadime k6tovani uhlii? 13. Uved'te zasady k6tovani obloukii. 14. Jak provadime k6tovani ctythranii a sestihranii? IS. Vysvetlete, jak zak6tujeme na vykrese ski on jednostranne naklonene roviny.
16. Jak k6tujeme na vykrese polohu stejnych der, rozlozenych nepravidelne na kruznici ? 17. Vylozte, jak se k6tuji stejne roztece der na spolecne ptimce. 18. Jak k6tujeme na vykrese vetsi zkoseni hran soucasti nebo pod jinym uhlem nez 45°? 19. Udejte jak se k6tuje kuzelovitost a jehlanovitost na vYkrese. 20. Uved'te, co jsou to nek6tovane rozmery. 2 I. Kdy pouzivame tabulkove k6tovani? 22. Odiivodnete, proc se nemaji stejne k6ty opakovat v nekolika priimetech teze soucasti. 23. Nakreslete soucasti na obr. 210 jako k6tovane nacrty od ruky. 15,,~5
T
.•.+.+-+ .-$-.+.+.+.+
A-A
·_·_·t
-+-+-+--t.• Obr. 209a
Obr.209b
a)
Obr.210
81
6 PREDEPISOVANI JAKOSTI POVRCHU
Spnivna funkce soucastf vyzaduje krome rozmerove a tvarove ptesnosti i vhodnou jakost povrchu jejich funkcnfch ploch. Z funkcniho hlediska rozdelujeme plochy na stykove (funkcni) a volne. Podle zpusobu vyroby maji jednotlive plochy povrch bud' obrobeny, nebo neobrobeny. Obrobeny povrch vznika rucnim nebo strojnfm obrabenfm, napt. pilovanim, soustruzenfm, frezovanfm, hoblovanfm, brousenfm, vrtanfm, lapovanfm apod. Neobrobeny povrch vznika napt. odlevanfm, valcovanfm, tazenfm, kovanfm, lisovanfm apod. Obrobeny i neobrobeny povrch muze zustat dale neupraveny, nebo se muze k dosazeni pottebnych vlastnostf upravovat.
6.1 DRSNOST POVRCHU
Ra =
Drsnosti povrchu nazyvame velmi jemne nerovnosti povrchu, ktere jsou tvoteny vystupky a prohlubnemi ptibIizne stejneho prubehu v cele plose. Nerovnosti na obrobenem povrchu jsou pomeme pravidelne a majf uspotadany charakter stop po obrabecich nastrojfch. Tvar i velikost techto nerovnostf jsou zavisle na zpusobu obrabenf, technologickych podminkach a na obnibenem materialu. U beznych zpusobU obrabeni neni drsnost povrchu stejna ve vsech smerech. Proto rozlisujeme pticnou drsnost, tj. drsnost ve smeru kolmem na tezny pohyb (obr. 211), a drsnost podelnou, tj. drsnost ve smeru tezneho pohybu. U soustruzenf, hoblovanf a vrtanf je vetst pi'icna drsnost obrobene plochy, ph frezovanf, vystruzovanf je vetsi podelna drsnost obrobene plochy. Pti honovanf, lapovanf, superfinisovani a castecne i pi'i brousenf je drsnost obrobene pIochy stejna v obou smerech. POSUV NASTROJE --LPRicNA DRSNOST-
Stu pen drsnosti plochy muzeme urCit bud' porovnanim, nebo zmetenim nekterych hodnot udavajicich vysku nerovnostf plochy. V souladu s mezinarodnfmi doporucenfmi ISO byly v CR pro porovnavani drsnosti povrchu ptijaty veliciny, pti jejichZ definovani a matematickem vyjadteni se vycMzi od sttednf cary profilu m (zkracene system M). Drsnost povrchu se vyjadi'uje a pi'edepisuje sti'edni aritmetickou uchylkou od sti'edni cary profilu a oznacuje se Ra. Sti'edni aritmeticka uchylka od sti'edni cary profilu je sti'edni hodnota vzdalenosti bodu zjisteneho profilu y" Y2, ... , Yn od jeho sti'edni cary (obr. 212). Vzdalenosti od sti'edni cary se sCltaji v absoIutnf hodnote, tj. bez ohledu na znamenko. Je tedy
L Iy;i
-n-
=
IYll + IY21 + IY31 + ...
IYnl
~~""':'::"-=':"--n'::""::''----....:::....c,,-
Drsnost povrchu je odstupnovana prosti'ednictvfm arimetickych uchylek Ra ve dvou i'adach, zakIadnf a prakticke. Ve vyrobe davame pi'ednost pouziti prakticke i'ady, ktera zahrnuje 14 stupM drsnosti a kazdy nasledujfci stupen rna dvojnasobnou uchyIku Ra stupne pi'edchoziho (tab. 23). Pi'edepisovani drsnosti povrchu Na vyrobnfch vykresech se pi'edepisuje drsnost povrchu ciselnou hodnotou sti'edni aritmeticke uchylky Ra v mikrometrech podle prakticke i'ady do otevi'ene casti znacky, jejfz tvar a velikost je na obr. 213. Znacky drsnosti se umisfujf na obrysove cary, tj. na prumety pi'fslusnych ploch, nebo na pomocne a odkazove cary, pokud mozno v blizkosti pi'fsIusne koty (obr. 214). Kresli se vzdy z vnejsf strany plochy
+y
------------p------
------
"oE
a:: POHYB PODELNA DRSNOST
Obr. 211 Priena a podelna drsnost povrchu
82
-y
L
Obr. 212 Profilova krivka obrobeneho povrchu
Tab. 23.
Prakticka fada drsnosti Drsnost Ra (ttm)
a natoci se tak, aby vrchol znacky smeioval do obrazu a myslemi osa znacky byla kolma k obrysove, pomocne nebo odkazove care. Znacka se pii udavani drsnosti ruzne sklonenych ploch nataci ve smyslu pohybu hodinovych rucicek. Jeji umisiovani na ruzne sklonenych plochach (obrysovych carach) je na obr. 215. Pro zapisovani znacek drsnosti plati obdobna pravidla jako pro zapisovani kot. Znacka se kresli a cislice piSi carami stejne tloust'ky jako cisla koty. Znacky se nemaji piipisovat k neviditelnym obrysum a nesmeji se psat pies obrysove a jine cary. 60·
•
~ 3.2
-.r
to
~
c) Na normalizovanych valcovych a kuzelovych zahloubenich pro hlavy sroubu a nytu. d) U normalizovanych zapichu, zaobleni a zkoseni hran, drazek u zavitu, nevyzaduje-li se drsnost mensi net Ra = 6,3; u stiedicich dulku, nevyzadujeIi se mensi drsnost nez Ra = 3,2. e) U zavitu sroubu a matic v tech piipadech, kdy neni nutne, aby drsnost povrchu byla mensi nez stanovi v zavislosti na velkem prumeru zavitu a na stupni piesnosti CSN 01 4005. Vyznam znacek a) Zakladni znacka doplnena ciselnou hodnotou drsnosti v J.im znaci, ze piedepsane drsnosti povrchu je mozno dosahnout libovolnym zpusobem. b) Znacka s udanim ciselne hodnoty drsnosti znamena, ze povrchu s piedepsanou drsnosti musi byt dosazeno obrabenim. c) Znacka udava povrch, ktery musi byt v puvodnim stavu a nesmi byt obraben. d) Pro zapis dopliikovych udaju lze piipojit k delsimu ramenu zakladni znacky vodorovnou caru a dopliikove udaje zapsat k teto care.
Obr. 213 Tvar a velikost znacky drsnosti Zapis doplnkovych tidaju Vyznam pfsmen a - hod nota drsnosti povrchu b b - zpusob obrabenf nebo povrchove tipravy u c - zakladnf delka d - smer nerovnosti povrchu
o
10-0,1
Jr/
Obr. 214 Umfstovanf znacky drsnosti
~.J'
~
pro povrch ploch, jejichz pozadovane vlastnosti nezavisf na zpusobu konecneho zpracovanf pozadovany povrch ploch se dosahne pouze obrabenfm pro povrch ploch, ktere se dosahnou bez obrabenf materialu pro zapis stejne drsnosti ploch tvoffcfch obrys soucasti
Obr. 216 Znacky drsnosti povrchu Obr. 215a,b Poloha znacky drsnosti na n'lzne sklonenych plochach
Pii zobrazovani soucasti nekolika prumety smi byt drsnost plochy piedepsana pouze V jednom prumetu, a to v tom, ve kterem jsou rozmery plochy kotovany. Piiklady piedepisovani drsnosti povrchu a umisiovani znacek na vyrobnich vykresech jsou uvedeny v tab. 24. Drsnost povrchu se neoznacuje:. a) Na neobrobenychplochach, na ktere nejsou kladeny zadne pozadavky. b) N a povrchu vrtanych der mensich prumeru, ktere se nebudou dale obrabet (vystruzovat, brousit). Drsnost povrchu der vrtanych v odlitcich se musi piipojenim znacky drsnosti odlisit od der odlitych.
Nove znaceni drsnosti povrchu uvadi CSN EN ISO 1302 (01 4457) Geometricke pozadavky na vyrobky (GPS) - Oznacovani struktury povrchu v technicke dokumentaci vYrobku. Ucinnost od prosince 2002. Nove znaceni je uvedeno ve Strojnickych tabulkach 1. vydani 2003 nakI. Albra.
6.2 PREDEPISOvANI UPRAVY POVRCHU A TEPELNEHO ZPRACOvANI Funkce soucasti casto vyzaduje, aby jeji plochy mely urcite specificke vlastnosti, kterych nelze dosahnout beznymi zpusoby zpracovani materialu,
83
Tab. 24 Vyobrazenf
2
Poznamka
36 vlv'l
4
3
30
I. Ma-li cely povrch soucasti stejnou drsnost, pi'edepfse se tato drsnost do praveho homfho rohu vykresu znackou 1,4x vetsf nez jsou znacky v obrazu. V obrazu se pak jiz drsnost povrchu nezapisuje. 2. Ma-Ii soucast plochy s rftznou drsnostf, zapfSe se znacka pi'evladajfcf drsnosti do praveho homfho rohu vykresu a k nf se pfipojf do zavorky znacka drsnosti v zakladnfm tvaru a bez udani cfselne hodnoty. Znacka pi'ed zavorkou je opet 1,4krat vetsf nei znacky v obrazu, znacka v zavorce je stejne velika jako v obrazu. Vsechny neoznacene plochy maji potom drsnost povrchu pi'edepsanou ve znacce pi'ed zavorkou, jine drsnosti musf byt pi'edepsany znackou pffmo v obrazu. 3. Jsou-Ii na teze plose useky s rozdflnou drsnostf povrchu, vyznacuji se rozhranim mezi rozdflnymi povrchy tenkou plnou carou a delka useku se zak6tuje. Plochy s rozdilnou drsnostf se casto oddelujf zapichem tvaru D. 4. Drsnost povrchu bokd zubd ozubenych kol se pi'edepisuje k zobrazeni roztecneho vaIce nebo kuzele. 5. Ma-Ii soucast nekolik stejnych tvarovych prvkd, napi'. der. drazek aj., se stejnou drsnosti povrchu, pi'edepisuje se drsnost povrchu jen k jednomu prvku, pi'ednostne k tomu, ktery je k6to-
van.
7
a proto se tyto plochy zvhiSi upravuji nebo tepelne zpracovavaji. K upravam povrchu patri: a) Zvllistni mechanicke upravy - lesteni, hlazeni, lapovani, honovani, kulickovani, valeckovani, zabrusovani, zaskrablivani, ryhovani, vroubkovani, piskovani aj. b) Ochranne organicke a anorganicke povlaky - barvy, laky, tmely, asfalty, smalty, plasty nanasene stiikanim, natiranim, macenim, elektroforezou aj. 84
6. Udava-Ji se drsnost povrchu bokd zavitu (u brouseneho zavitu) na pomocne k6tovacf cai'e, popi'. na cai'e odkazove. 7. Drsnost povrchu ploch, jejichz pozadovanych vlastnostf se dosahne bez odebfranf materialu, se oznacf vepsanou kruznici ve vidlici zakladnf znacky. 8. Stejnou drsnost ploch tvoffcich obrys soucasti zapisujeme jen jednou a znacku drsnosti zakoncfme pomocnou kruznicf prftmeru 4 az 5 mm. Pomocnou kruznici mdzeme nahradit napisem PO OBRYSU umistenym na praporku znacky drsnosti.
c) Chemicke upravy povrchu - odmasiovani, moreni, okyslicovani, fosfatovani, chromatovani aj. d) Elektrochemicke upravy povrchu - e1oxovani, galvanicke pokovovani, elektrolyticke lesteni aj. K tepelnemu zpracovani povrchu patn - zihani, kaleni, popousteni, zuslechiovani, cementovani, nitridovani apod. Priklady predepisovani upravy povrchu a tepelneho zpracovani jsou v tab. 25. Elektrolyticky vylucovane povlaky se predepisuji podle CSN ISO 1456 (03 8513) znackou kovu,
Tab. 25 Poznamka
Vyobrazeni
3,1 vlv)
1 C"'
o....
~
4~--t-:;1'Ir--'-
1. Je-li cely povrch soueasti upraven stejne, pfedepiSe se povrchova uprava vlevo nad nastavbu popisoveho pole vYkresu. Stejnym zpusobem se uvede i tepelne zpracovanf cele soueasti. Pi'edepisuje-li se cementovani, musi se pi'edepsat i nasledujfcf kalenf. Casti pfedpisu 0 zpracovani je i udaj, ktery blize ureuje pozadovany stay po zpracovani, napi'. tlousiku vrstvy a jeji tvrdost.
25 50 2. Maji-li byt upraveny pouze nektere plochy soucasti, pi'edepfse se zpusob iipravy na odkazovou earu, ktera se pfipoji ke znacce drsnosti povrchu, nebo se zakonci na pi'islusne obrysove care sipkou. Zpusoby oznaeovani iipravy povrchu vroubkovanim a ryhovanfmjsou stanoveny v CSN 014930, CSN 014931 a CSN 014932.
CEMENTOVANO DO HL. 0,8 mm 60±2 HRC
I POPISOVE POLE 2 VROUBKOVANO 3
-
t6
-
.
BROUSENO A LAPOVANO
3,lt V ( V) N
::r:
N
~
1.45°
0
---tl--~ 45 - 0 2
1.45°
M .t::.
co
$
0.1
PLOCHA OZNACENA - . - CEMENTOVANA DO HL. 0,8 mm A KALENA 60±2 HRC
4
3. Upravovana plocha se oznaci tlustou cerchovanou carou, kreslenou s malou mezerou na vnejsf strane rovnobezne s obrysoyou carou plochy.
¢7,4Hll
4. Upravuje-li se jen cast nektere plochy, oznaCf se bud' upravovana, nebo neupravovana cast povrchu tlustou cerchovanou carou, kreslenou s malou mezerou na vnejsi strane rovnobezne s obrysovou carou plochy. Rozsah upravovane casti plochy se zak6tuje a uprava se zapiSe na odkazovou caru vedenou od cerchovaneho zdvojenf obrysu, nebo se pi'ipoji poznamka 0 iiprave nad nastavbu popisoveho pole vYkresu.
S!/l16
PLOCHY OZNACENE - . - KALE NY 57±2 HRC
tlousikou povlaku v /Lm a Cislem normy, napi'. CU30/Ni IO/Cr 0,5 CSN ISO 1456 (038513) - pi'edstavuje trojvrstvy povlak z medi, niklu a chromu. Pozadavek na leskly se must oznacit LESKLY.
Otazky a ukoly I. Vyjmenujte, jake druhy povrchu strojnich soueasti znate. 2. Co rozumfme drsnosti povrchu? 3. Vysvetlete, co je pnena a podelna drsnost povrchu.
4. Vysvetlete, jak urcime sti'edni aritmetickou iichylku Ra od sti'edni cary profilu. 5. Vyjmenujte praktickou i'adu drsnosti. 6. V jakychjednotkach udavame drsnost povrchu na vykresech? 7. Vysvetlete, jak pi'edepiSete drsnost povrchu, majf-li vsechny plochy soueasti stejnou drsnost. 8. Vysvetlete, jak umisiujeme znacky drsnosti povrchu na vYkresu. 9. Vysvetlete, co je upravovany povrch. 10. Vysvetlete, jak pi'edepiSete iipravu povrchu, bude-li upravovan povrch cele soueasti. II. Vysvetlete, jak pi'edepiSete iipravu easti povrchu soucasti. 12. Na kterych plochach neoznacujeme drsnost povrchu?
85
7 PREDEPISOVANI PRESNOSTI ROZMERU, TVARU A POLOHY
Rozmery strojnich soucasti, jejich geometrickY tvar a vzajemnou polohu konstrukcnich prvku nemuzeme pi'i vyrobe doddet a ani zmei'it s absolutni pfesnosti. Od soucasti vyzadujeme, aby plnila svou funkci, mela pozadovanou zivotnost a v pfipade opotfebeni byla vymenitelna. Proto staci, aby pfedepsane rozmery, tvar a poloha konstrukcnich prvku byly dodrzeny v urcitych mezich. Pfedepsani techto mezi, a tim i pfesnosti, s jakou maji byt soucasti vyrobeny, se provadi tolerovanim. Tolerovani rozmeru klade na pfesnost vyroby vyssi pozadavky, a proto je ucelne tolerovat jen ty rozmery,
na jejichz pfesnosti zaIdi funkce soucasti a jeji vymenitelnost. Tyto rozmery se nazyvaji rozmery funkcnf.
7.1 ZAKLADNI POJMY ULOZENI Nazvy, definice zakladnich velicin a pojmu z oboru rozmerovych uchylek, tolerancf a ulozeni a pouzivane znacky jsou stanoveny v CSN EN 20286-1 (01 4201) Soustava tolerancf a ulozeni ISO. Cast 1: Zakladni ustanoveni, uchylky a ulozeni.
Tab. 26 Vyobrazeni
Pozmimka
1. Rozmer Rozmer je cislo vyjadl'ujfcf ve zvolenych jednotkach velikost urcite delky. Rozmer zapsany na vykresu se kratce nazyva k6ta.
2
2. Skutecny rozmer. Mezni rozmery Skutecny rozmer je rozmer M, namereny s dovolenou nepi'esnosti na hotove soucasti. Mezni rozmery jsou dye krajnf dovolene velikosti tehoz rozmeru, mezi nimiz musi byt skutecny rozmer zjisteny mei'enim. Horni mezni rozmer (HMR) je vetsi z obou meznich rozmeru. Oolni mezni rozmer (OMR) je mensi z obou meznich rozmeru. Zl'ejme platf HMR > M > OMR. 3. lmenovity rozmer Jmenovity rozmer (JR) je rozmer, k nemuz se vztahuji oba mezni rozmery. Na vykresu je pi'edepsan k6tou.
V/~
4
~i~~=t===========t--T a:: a::
a:: -,
OJ
;>
6
~
I
4. Meznf uchylka Meznf uchylka je algebraicky rozdfl mezi meznfm rozmerem a jmenovitym rozmerem. Meznf uchylky oznacujeme: es - horni-meznf uchylka hi'fdele, ei - dolnf meznf uchylka hl'idele, ES - hornf meznf uchylka dfry, EI - dolni mezni uchylka dfry. Hornf meznf uchylka (ES. es)je algebraicky rozdfl mezi hornfm meznim rozmerem a jmenovitym rozmerem: ES = HMR-JR; es = HMR-JR. Oolnf mezni uchylka (EI, ei) je algebraicky rozdfl mezi dolnim meznfm rozmerem a jmenovitym rozmerem: EI = OMR - JR; ei = OMR - JR.
Pozmimka
5. Skutecna uchylka Skutecna uchylka je algebraicky rozdil mezi skutecnym rozmerem a pi'islusnym jmenovitym rozmerem.
6. Tolerance Tolerance je rozdil mezi hornim a dolnim meznim rozmerem, nebo take algebraicky rozdil mezi horni a dolnf mezni uchylkou. Tolerance je vzdy kladne cislo, a proto se udava bez znamenka.
7
KLADNE UCHYLKY
I
+ +
NULovA tARA I I I
I
zApORNE UCHYLKY
8 TOLERANCNI POLE
\
---..~ \ J
_NU_L_OV._'A._tA_R_A
1
-------=='----/-Tt-i l j ZAKLADNI UCHYLKAj PRIDRUZENA UCHYLKA
V///
9
(0
0:: ...., II
0::
L 0
////
Dokonale porozumeni zakladnim pojmum nejen prohloubi teoreticke vedomosti, ale je nezbytne pro vyuzivani soustav toleranci a ulozeni v praxi. Zakladni pojmy jsou uvedeny v tab. 26. Pro vyznaeeni stejne pi'esneho provedeni pro jednotlive rozsahy jmenovitych rozmeru slouzf toleraneni stupne. Soustava toleranci a ulozeni ISO stanovuje 20 toleranenich stupnu, oznaeenych IT01, ITO, ITl, IT2, ... , ITlS. Velikost tolerance zavisi na jmenovitem rozmeru (obr. 217) a na stupni pi'esnosti (obr. 21S). Z diagramu na obrazcich je zi'ejme, ze:
7. Nulova cara Pro snazsi pochopeni je vyhodne znazofIlovat tolerance a mezni uchylky graficky. Ke grafickemu znazorneni poti'ebujeme urcitou vychozi (zakladnf) caru. Tato cara se nazyva nulova cara, je to pi'imka a pi'islusi jednomu konci jmenoviteho rozmeru. Obvykle ji kreslfme ve vodorovne poloze. Kladne uchylky pak zobrazujeme nad nulovou carou, zaporne uchylky pod nl. 8. Tolerancni pole. Zakladni uchylka a pfidruzena uchylka Tolerancni pole je ploch a obdeJniku, jehoz vodorovne strany pi'islusi horni a dolni mezni uchyice a vyska udava velikost tolerance; sii'ka obdelniku je libovolna. Poloha tolerancniho pole vzhledem k nulove care je urcena zakladni uchylkou. Zakladni uchylka je jedna z obou uchylek, ktera je blfZe nulove care. Druha uchylka je uchylka pfidruzena. 9. lednotny hfidel. lednotna dira Hi'ide! je dohodnuty nazev pro kazdy vnejsi rozmer soucasti, a to i tehdy, nejde-li 0 soucast vaicovou. Dira je dohodnuty nazev pro vniti'ni rozmer soucasti, a to i tehdy, jde-li 0 soucasti, ktere nejsou vaicove. lednotny hi'idel je hi'idel, ktery je v soustave toleranci a ulozeni ISO zvolen za zaklad soustavy jednotneho hi'idele. leho horni mezni rozmer (HMR) je roven jmenovitemu rozmeru. lednotna dira je dira, ktera je v soustave toleranci a ulozeni ISO zvolena za zaklad soustavy jednotne diry. lejf dolni mezni rozmer (DMR) je roven jmenovitemu rozmeru.
jJm
60- ZAKLADNI TOLERANCE V jJ m r50- STUPNE PRESNOSTI r40- IT 8 r..... 30 I.D II> MO> ..... 20.--'--
-
-
-
100::
8
··w
zL E w N 0 La E « --'0::
>
Z
;:t ~ M
N N
I'N
MM
a
I.D
~ ~ M
M
I.D
a
a
a
a
a aco
II>
~ ~ M
co ~ II>
Obr. 217 Zavislost velikosti tolerance na jmenovitem rozmeru (pro ITS a rozsah jmenovitych rozmeru od 0 do 120 mm)
S7
1. Stejne presnemu provedeni prfslusf pri vetsfm jmenovitem rozmeru vetSi tolerance (obr. 217). 2. Se vzrustajfcfm Cislem stupne presnosti (zmensuje se presnost vyroby) roste pri stejnem rozsahu jmenovitych rozmeru velikost tolerance (obr. 218). StupM presnosti 01 az 5 se pouzfva pri vyrobe meridel a kalibru, stupM presnosti 5 az 11 pri vyrobe stroju a pi'fstroju v presnem a vseobecnem strojfrenstvf, stupnu presnosti 12 az 18 pri vyrobe polotovaru. pm zAKLADNi TOLERANCE V pm PRO ROZSAH
.K1'IMfYa.I ROzt-'tRO PRES 30 00 50mm
1
90 80
70 60 50
40 30
N
cD
20 10
STUPEN PReSNOSTI IT
Obr. 218 Zavislost velikosti tolerance na stupni pfesnosti (pro IT4 az ITiI a jmenovite rozmery od 30 do 50 mm)
a)
~ll f- i pm
PRIDRUZENA UcHYLKA
200 150 100
UCHYLKA o '--_____
50
~--I.--
Obr. 219 Tolerovany rozmer hi'idele a) zapis meznich uchylek, b) poloha tolerancniho pole vzhledem k nulove care
Na dvou prfkladech si nynf ovei'fte, zdajste spravne pochopili vyznam zakladnich pojmu z tolerovanf a procvicite se v praci se strojnickymi tabulkami. PNklad. Je dan tolerovany rozmer hridele 0220:g·:~g (obr.219a). 88
1. Vypocitejte: a) hornf meznf rozmer, b) dolnf meznf rozmer, c) velikost tolerance. 2. Zakreslete polohu tolerancniho pole hi'fdele vzhledem k nulove care, rozhodnete, ktera z meznfch uchylek je zakladnf a ktera je pridruzena. 3. Ve strojnickych tabulkach vyhledejte, kteremu stupni presnosti odpovfda vypoCtena tolerance. 4. Namereny rozmer vyrobeneho hi'fdele je 220,100. Zjistete, je-li vyrobena soucast dobra nebo zmetkova. Resen{: 1. a) horni mezni rozmer HMR = JR + es = = 220 + 0,176 = = 220,176 mm b) dolni meznf rozmer DMR = JR + ei = = 220 + 0,130 = = 220,130 mm c) velikost tolerance T = HMR -DMR= = 0,046 mm T = es - ei = = 0,176-0,130= = 0,046 mm 2. Poloha tolerancniho pole je zakreslena na obr. 219b. Blize nulove care je dolnf mezni uchylka (ei), to je uchylka zakladnf. Homf uchylka je uchylka pi'idruzena. Pfidruzenou uchylku muzeme urcit podle vztahu: ei = es - T nebo es = ei + T, podle toho, zda hledana uchylka je uchylkou hornf nebo dolnf. V danem prfkladu je pridruzena uchylka uchylkou hornf, a proto es = ei + T = 0,130 + 0,046 = 0,176 mm. 3. V tabulce zakladnfch tolerancf vyhledame pro rozsah jmenovitych rozmeru 180 az 250, ze uvedena tolerance 0,046 odpovfda IT7. Jiste jste si vsimli, ze v tabulce zakladnich tolerancf je velikost IT udana z praktickych duvodu v mikrometrech. Stejne jsou v mikrometrech udany i ciselne hodnoty zakladnich uchylek, popr. meznich uchylek vybranych hi'fdelu a der. 4. Namereny rozmer 220,100 je menSi net DMR, a proto je vyrobena soucast zmetkova. PNklad. Jsou dany tyto rozmery diry: JR = 160, HMR = 160,106, DMR = 160,043, 1. Vypocitejte ES, EI a velikost tolerance. 2. Urcete ziliadni uchylku a pi'idruzenou uchylku. 3. Presvedcte se, ze pridruzenou uchylku muzeme urCit pripoctenim tolerance k zakladnf uchylce. 4. Urcete, kteremu stupni presnosti dana tolerance odpovfda. Rden{: 1. ES = HMR - JR = 160,106 - 160,000 = = 0,106 mm
EI T
= DMR -
JR
= HMR -
DMR
= 160,043 - 160,000 =
= 160,106 -
160,043
=
= 0,063 mm
0,043 = = 0,063 mm 2. Blfze k nulove cai'e je EI, je to tedy zakladni uchylka. Pi'idruzena uchylka je ES = 0,106 mm. 3. ES = EI + T = 0.043 + 0.063 = 0,106 mm. 4. V tabulce zakladnich toleranci vyhledame, ze pro rozsah jmenovitych rozmeru pi'es 120 do 180 mm odpovida velikosti tolerance 0,063 mm ITS. T
= ES -
7.2. SOUSTAVA TOLERANCI A ULOZENI
= 0,043 mm, = 0,106 -
EI
Otazky a ukoly I. Vysvetiete, co je tolerance a na cern zavisi jeji velikost. 2. Vysvetiete, co je jmenovity rozmer, horni a dolni meznf roz-
mer soucasti. 3. Vyjmenujte druhy meznich uchylek. 4. U veate, kolik tolerancnich stupnu stanovf soustava toleranci a ulozeni ISO a jak se oznacuji. 5. Vysvetiete, co znaC! nulova cara ajak se vzhledem k ni zobrazuji kladne a zaporne uchylky. 6. Vysvetlete, jak urcime, ktera z danych meznich uchylek je zakladni a ktera je pl'idruzena uchylka. 7. Urcete velikosti toleranci pro IT9, ITlO, ITlI a jmenovite rozmery 25, 100 a 220 mm.
Tato soustava je pi'evzata pi'ekladem jako soustava toleranci CSN EN ISO 20286-1-2. Z obecneho souboru tolerancnich polf stanovuje omezeny vyber 28 tolerancnich polf hi'idelu a der, jejichz polohy jsou vzhledem k nulove care udavany pismeny latinske abecedy (tab. 27). Pro dfry jsou zasadne k oznacovani tolerancnich polf pouzivana pfsmena velke abecedy a pro hffdeie pfsmena male abecedy. Pis men a I, L, 0, Q, W, popi'. i, I, 0, q, w se nepouzivaji, aby nedoslo k zamene. Poloha tolerancniho pole hi'idele nebo diry vzhledem k nulove care je urcena velikosti a znamenkem zakladni uchylky. Zakladni uchylky hl'idelu a der se urcuji podle empirickych vztahu uvedenych v norme a pro prakticke pouziti jsou pro bezne rozsahy jmenovitych rozmeru a pro vsechna tolerancni pole hi'idelu a der jejich ciselne hodnoty uspoi'adany tabelarne. Ulozeni Ulozeni je vzajemny vztah dvou strojnich soucasti. Tento vztah si nejnazorneji pi'edstavfme jako vztah valcoveho hl'idele a dfry. Ulozfme-li hl'idel pi'evodov-
Tab. 27
POLOHA TOLERANCNicH poLi OER
'UJ
z cr
~
.
-pm
+pm
...... z o -<
NULovA CARA
...J
:'::0
...... z cr o
a. .
j js POLOHA TOLERANCNicH POLi HRioEL5
-pm
89
ky v kluznych loziskach, vyzadujeme, aby se mohl v loziskach otacet. To znamena, ze skutecny prumer dfry musf byt vzdy vetsf nef skutecny prumer htfdeIe a mezi htfdelem a dfrou vznika yule (obr. 220).
rozmerem bud' tolerancni znackou, nebo cfselnymi hodnotami v milimetrech. V seriove a hromadne vyrobe se pouziva pro zapis meznich uchylek prednostne tolerancnich znacek. Pro zajisteni vysoke hospodarnosti pri opatrovanf a skladovanf nastroju a meridel je treba: zvolit pro tolerovane rozmery vzdy beine prumery a delky podle CSN 01 0202, pouzft vyberu ulozeni podle CSN EN 20286-2 (01 4202).
Obr. 220 Ulozenf s vuli
Vzajemne nehybneho spojenf dvou nebo vice soucasti muzeme dosahnout nalisovanim. Nalisovane spoje jsou nejen spolehlive, ale i jednoduche a vysoce hospodarne. U nalisovaneho spoje musi byt pred nalisovanfm zajisteno, aby byl skutecny prumer hridele vetsf nez skutecny prumer diry, tj. aby byl zarucen urcity presah (obr. 221). Rozeznavame nekolik druhu ulozenf (tab. 2S). Vsech druM ulozeni muzeme dosahnout temito zpusoby: 1. V sou stave jednotne diry (obr. 222). Pro vsechna ulozenf tehoz jmenoviteho rozmeru a stupne presnosti se ponechaji stale stejne meznf rozmery diry a podle pozadovaneho ulozeni se meni jen mezni rozmery hridele. 2. V soustave jednotneho htfdele (obr. 223). Pro vsechna ulozeni tehoz jmenoviteho rozmeru a stupne presnosti se ponechajf stale stejne meznf rozmery hrfdele a podle pozadovaneho ulozeni se meni jen mezni rozmery dfry. Z hlediska presnosti a vlastnosti ulozeni jsou obe soustavy rovnocenne. Casteji se vsak pouzfva soustava jednotne diry. Je mozno pouzlt i smiSene soustavy, ovsemjen v nutnych a oduvodnenych prfpadech (ulozeni per, klinu, valivych lozisek apod.). Ve smiSene soustave tvori ulozeni vybrany htfdel ze soustavy jednotne diry s vybranou dirou ze soustavy jednotneho htfdele. Dira i hlidel musf mit stejny jmenovity rozmer, odlisuji se polohou tolerancnich poli vzhledem k nulove care, a tedy i skutecnymi rozmery. Napr. dira 035F8 a hridel 035eS tvotf ulozeni s vuli: 1. Tolerancnf pole dfry FS kzf nad nulovou carou. 2. Tolerancnf pole htfdele e8 lezf pod nulovou carou. Na obr. 224 je zak6tovana Fmax i V min •
7.3 TOLEROvANi ROZMERU Zpusob zapisovanf meznfch uchylek rozmeru je stanoven v CSN ISO 406 (01 3136). Mezni uchylky se na vykresech uvadeji bezprostredne za jmenovitym 90
Obr. 221 Ulozenf s pfesahem
Obr. 222 Tolerancnf soustava jednotne dfry
Obr. 223 Tolerancnf soustava jednotneho hffdele
x o
E
>
------.!: E
>
Obr. 224 Zak6tovanf nejvetsf a nejmensf yule v ulozenf
Tolerancni znacka je slozena z jednoho nebo dvou pis men a z Cisla a spolu s jmenovitym rozmerem udava jak velikost, tak i polohu tolerance, a tim tez obe mezni uchylky. Napr. H7 je tolerancni znacka pro diru v 7. stupni presnosti. Spoji-li se
Tab. 28 Vyobrazeni
Pozmirnka
c
'E
>
2
)(
~
Q.
1. Ulozeni s vdli V tornto ulozeni je zarucena urcita rninirnalni vdle, ktera urnoziiuje vzajernny pohyb soucasti. Nejvetsi vdle Vmax V ulozeni je dana rozdilern rnezi HMR diry a DMR hi'idele. Nejrnensi vdle Vmax v ulozeni je dana rozdilern rnezi DMR diry a HMR hndele.
2. Ulozeni s pi'esahern Toto ulozeni zarucuje urcity nejrnensi pi'esah zabezpecujici pozadovanou nehybnost spojeni. Nejvetsi pi'esah P max V ulozeni je dan rozdilern rnezi HMR hi'idele a DMR diry. Nejrnensi pi'esah je dan rozdilern rnezi DMR hi'ide1e a HMR diry.
)(
c
3
or:
TOLERANCE
4
.>-
OiRY
zw
'N
!::9 >~
o
Zo:
......L.I.I.II.&.I.I.I..&.f·z W
'g w u
o
0:
4. Jrnenovity rozrner ulozeni. Tolerance ulozeni Jrnenovity rozrner ulozeni je spolecna hodnota jrnenovitych rozrneru obou prvkd ulozeni. Tolerance ulozeni je soucet toleranci diry a hi'idele, tvoi'icich ulozeni. Vsirnnete si, ze toleranci ulozeni urcuje take rozdil nejvetsi a nejrnensi vdle nebo nejvetsiho a nejrnensiho pi'esahu v ulozeni.
~
w'w
~~ -,N
HRioELE
3. Ulozeni pi'echodna V techto ulozenich se rndze vyskytovat bud' vdle (nejvyse Vmall), nebo pi'esah (nejvyse P max), podle toho, ke kterernu rneznirnu rozrneru se bliZi skutecne rozrnery.
Z
0:
w
...J
~
tolerancni znacka s jmenovitym rozmerem, napr. 0125H7, je urcena tolerance 40 f-Lm, oM mezni uchylky +40 f-Lm a 0, a tim i oba mezni rozmery 125,040 a 125,000 mm.
.L
tolerancni znacka
0125H7 stupen presnosti poloha tolerancniho pole vzhledem k nulove care jmenovity rozmer diry Phldady zapisovam meznich uchylek a ulozeni jsou v tab. 29.
Mezni uchylky netolerovanych rozmerO I tehdy, nevyzaduje-li funkce soucasti predepsani meznich uchylek, musi rozmery vyrobene soucasti zOstat uvnitf urcitych dilenskych mezi. Tyto tzv. volne rozmery jsou vyrabene s presnosti, ktera mOze byt doddena s pouzitim beznych vyrobnich a mencich prostfedkO, a plati pro ne mezni uchylky netolerovanych rozmeru. Norma CSN ISO 2768-1 (01 4240) je urcena ke zjednoduseni predpisu na vykresech a stanovi nepredepsane mezni uchylky delkovych a uhlovych rozmeru ve ctyrech tffdach presnosti: jemne (oznaceni - f), stfednf (oznaceni - m), hrube (oznaceni - c). velmi hrube (oznaceni - v). 91
Tab. 29 Vyobrazeni
Pozmimka
1
1. Tolerancni znacka se piSe stejne vysoka jako cislice k6ty. Pismeno a cislo v tolerancni znacce se zapisuji bez mezery. 2. Mezni uchylky se zapisuji s pi'islusnymi znamenky ve stejnych jednotkach. ve kterych jsou uvedeny jmenovite rozmery, tj. v milimetrech. Obe uchylky se zapisuji stejnym poctem desetinnych mist, horni uchylka se umisti nad uchylkou dolni.
r--
:x: N M
"$
3
~
d +
9:
<0 .:.:
- -. f - - . - - j .
i>
t-
N M "$
40+8,3
4
4. Lisi-li se obe uchylky pouze znamenkem, zapisuje se pouze jedna uchylka se znamenkem + pi'ed uchylkou.
20
30:!:0,2
30:!:0,2
30:!:0,2
5,.----:;..--_---,--,--[----,
E
N
N M "$
M "$
50 70
6
3. Ie-Ii jedna z uchylek rovna nule. zapiSe se Cislid nul a bez znamenka; dolni mezni uchylka se zapisuje na spolecnem udaji s jmenovitym rozmerem. Ie-Ii nutne pi'i zapisu meznich uchylek tolerancni znackou vyjadi'it tez jejich ciselne hodnoty, zapiSi se za tolerancni znackou do oble zavorky.
7
5. Vyskytuji-li se na plose tehoz jmenoviteho rozmeru useky s rUznymi meznimi uchylkami (napi'. hi'idel tehoz jmenoviteho pn'imeru obrobeny pro ruzna ulozeni), vyznaci se rozhrani ruzne tolerovanych ploch tenkou carou, zak6tuji se jejich delky a mezni uchylky se zapiSi pro kazdy usek samostatne. Casto se rUzne tolerovane plochy oddeluji zapichem tvaru D. Tolerancni znacky ani mezni uchylky se nesmeji oddelit od jmenoviteho rozmeru zadnou carou. Ie-Ii nezbytne zapsat tolerovany rozmer pi'es osu, pi'eru!H se osa v miste zapisu. 6. Sdruzenim tolerancnich znaeek pro diru a pro hffdel se pi'edepisuje ulozeni. V ulozeni se piSe za spoleeny jmenovity rozmer toleraneni znaeka pro diru ve tvarn zlomku 050H71k6 nebo 050
~; .
7. Pi'i zapisu ulozeni pomoci meznich uchylek musime oznacit, ktere uchylky pi'islusi dii'e a ktere hfideli.
Tato cast normy se vztahuje pouze na nasledujfci rozmery, ktere nemajf jednotlive pi'edepsany meznf uchylky: delkove rozmery (napi'. vnejsf rozmery, vnitfuf rozmery, stupiiovite rozmery, prumery, polomery, roztece, polomery zaoblenf a velikosti zkosenych hran); uhlove rozmery, vcetne obvykle nek6tovanych uhlovych rozmeru, napi'. pravych uhlii (90°), nebo uhlu pravidelnych mnohouhelnfku; delkove a uhlove rozmery vznikle obrobenfm smontovanych soucastf. Pi'edepisovanf na vykresech Majf-li se uplatnit vseobecne meznf uchylky rozmeru podle teto casti CSN ISO 2768-1, musf byt 92
E2,5x 1,6
Obr. 225 Tolerovani uhlu eiselnymi hodnotami uchylek
Obr. 226 Tolerovani uhlu tangentou mezni uchylky
v popisovem poli nebo v jeho blizkosti uvedena jedna z techto informaci: ISO 2768-f, ISO 2768-m, ISO 2768-c, nebo ISO 2768-v.
7.4 TOLEROvANI
unu) A ROZTECI
Tolerovani uhlfi se na vykresech soucasti vyskytuje pri k6tovani sklonu rovin, hran, os apod. Uhly se toleruji pripsanim meznich uchylek bezprostredne za jmenovitym rozmerem. Mezni uchylky se vyjadfuji: ciselnymi hodnotami ve stupnich, minutach, popr. vtefinach (obr. 225), je-li uchylka vyjadrena v minutach nebo vterinach, musi byt pred temito hodnotami uvedeno 0° nebo 0°0', tangetou mezni uchylky uhlu ve tvaru zlomku (obr. 226). Jmenovatel zlomku udava vztaznou delku, na ktere se uchylka men. Je-li zrejme, ke ktere plose se uchylka vztahuje, nemusi se vztazna delka uvadet a uchylka pak plati pro cely rozsah obrobene plochy. BliZsi podrobnosti jsou uvedeny v CSN 014270. Tolerovani polohy a rozteci der Roztece vrtanych der se toleruji ciselnymi hodnotami meznich uchylek, zpravidla soumerne rozlozenymi k jmenovitemu rozmeru, napr. 20 ±0,2 (obr. 227). Vychazi se ze skutecnosti, ze pfi nastaveni nastroje na jmenovitou hodnotu roztece je moznost vychyleni vrtaku ve vsech smerech pfiblizne stejna.
Poloha der na roztecne pnmce se k6tuje a toleruje: retezcem k6t (obr. 227), radou k6t od spolecne zakladny (obr. 228). Zvolime-li k6tovani rozteci der retezcem k6t, je tolerance jednotlivych rozteci podilem tolerance zjistene z vfile sroubu v dire. K6tovani retezcem k6t vede pri vetsim poctu der na spolecne roztecne primce k uzkym tolerancim. Proto se dava prednost k6tovani a tolerovani od spolecne zakladny. Zakladnou byva obvykle osa jedne krajni diry. K6tovani a tolerovani polohy a rozteci der lezicich na roztecne kruznici se urcuje dvojim zpfisobem: 1. Zak6tuje a ciselnymi uchylkami se toleruje prfimer roztecne kruznice; uhlove rozfeee, tj. stredove uhly roztecnych os der se k6tuji ve stupnich, minutach, popr. i ve vterinach. Jejich mezni uchylky se predepisuji v minutach, popnpade vterinach, soumerne rozlozene kjmenovitym rozmerfim. Pri pravidelnem rozlozeni der na roztecne kruznici se k6tuje a toleruje jen jedna uhlova roztec (obr. 229a). Jsou-li diry na roztecne kruznici rozlozeny nepravidelne, musi se k6tovat a tolerovat vsechny potrebne uhly (obr. 229b). 2. K6tuji a toleruji se vzdalenosti der od dvou vhodne volenych k sobe kolmych zakladen (obr. 230). a)
15 2O:!:o.2 20:!:o.2 20:!:o. 2O:!:0.2
110 Obr. 227 K6tovanf a tolerovanf polohy der na roztecne prfrnce i'etezcern k6t
b)
5 .. 11>11
40:!:0.2 60:!:0.2 80:!:0.2
110 Obr. 228 K6tovanf a tolerovanf polohy der od spolecne zakiadny
Obr. 229 Tolerovani roztecf der a) pri pravidelnern rozlozenf der na roztecne kruznici, b) pri nepravide1nern rozlozenf der na roztecne kruznici
93
Za zakladnu se obvykle voIi osa nektere dfry, osa soumernosti roztecne kruznice nebo jiz obrobena plocha telesa. Netoleruje se: Poloha a roztece der v kusove a maloseriove vyrobe, nemajf-li tyto dfry zvlastnf funkci a nenavazujfIi na stejnou skupinu der v jinych soucastech. Poloha a roztece der pro srouby, nyty, cepy a jine spojovaci soucasti v kusove vyrobe, ktere sice navazujf na stejnou skupinu der v lfcujfcich soucastech, ale u nichZ se nevyzaduje pi'esnost rozteCf a vymenitelnost, soucasti. Tyto dfry mohou byt vrtany v obou soucastech spolecne, nebo se vrtajf napi'ed v jedne soucasti a podle nf pak v soucastech ostatnfch. Poloha a roztece der pro kuzelove koIiky a cepy, pi'edpokladame-li, ze diry budou vrtany a vystruzovany v obou soucastech spolecne.
7.5 GEOMETRICKE TOLERANCE Meznf uchylky delkovych rozmeru se pi'edepisujf k pi'esnym geometrickym tvarum soucasti. Skutecne vyrobene soucasti vsak nemajf pi'esny geometricky tvar, podobne jako nemajf absolutne pi'esne rozmery.
Protoze spravna funkce soucastf a stroje zavisf nejen na doddenf rozmeru, ale i na doddenf geometrickeho tvaru a na doddeni jejich vzajemne polohy, jsou zavedeny geometricke tolerance. Norma CSN 01 4401 zavadf ti'i skupiny toleranci a jim odpovidajicfch uchylek (tab. 30). Pi'edepisovanf geometrickych toleranci na vykresech Znacky pro pi'edepisovani techto toleranci stanovf CSN EN ISO 7083 (01 3138). Tato norma platf pro vsechny druhy technickych vYkresu. Odchylky tvaru a polohove geometrie stanovi CSN 01 4401. Tolerance se zapisuji do tolerancnfch ramecku pismem stejne velikosti jako k6ty. Ramecek je svisle rozdelen na dye nebo ti'i pole (obr. 231). Do prvniho pole se zapisuje znacka tolerance, do druheho jeji cfselna hodnota a do ti'etfho se zapisuji v pnpade poti'eby pfsmena, ktera oznacuji zakladnu. Zakladny jsou plochy, pi'imky nebo body, k nimz se vztahuje poloha uvazovaneho prvku (plochy, cary, bodu). Zakladny se oznacujf plnym rovnostrannym trojuhelnickem, jehoz jedna strana lezi na obrysu
N N
0
Tab. 30
+1
In N
Skupina toleranci
N
Druh tolerance
Znacka
ci +1
ci
ED
+1 C)
--+~-
M N
0
+1
In
C)
N
Tolerance tolerance pffmosti tYam tolerance royinnosti tolerance kruhoyitosti tolerance yalcoyitosti tolerance profilu podelneho fezu Tolerance tolerance roynobeznosti polohy tolerance kolmosti
0
0 11 --
tolerance souososti
@ --
tolerance ruznobeznosti os Souhrnne tolerance obyodoyeho hazenf tolerance tolerance celnfho hazenf tolerance hazenf y danem smem tYam a polohy tolerance uplneho obyodoyeho hazenf tolerance uplneho celnfho hazenf
40!O.2 65!O.2 Obr. 230 K6toyanf a toleroyanf vzdalenostf der od dvou k sobe kolmych zakladen
1. L.
tolerance jmenoyite polohy pryku
26!O.2 26!O.2
II
tolerance sklonu
tolerance soumernosti
94
-
M
... X
Obr. 231 Tolerance pi'fmosti
I
U
tolerance tYam daneho profilu
r\
tolerance tYam dane plochy
C
Obr. 232a Tolerance souososti, yyznacenf zakladny
prvku (ptfmky, plochy), nebo na ptfslusne pomocne care (obr. 232a). Caru spojujici tolerancni ramecek s tolerovanym prvkem lze kreslit i sikmo k tolerancnimu ramecku. Sipka vsak musi lezet ve smeru, ve kterem se zjisiuje uchylka (obr. 232b).
Otazky a ukoly 1. Vysvetlete, z ceho se sklada tolerancnf znacka. 2. Vysvetlete, jak se zapisujf meznf uchylky rozmeru na vykresech. 3. Vysvetlete, jak se lisf tolerancni znacky pro diru od tolerancnich znacek pro hfidel. 4. V jakych delkovych jednotkach se pfedepisuji mezni uchylky na vykresu a v jakych jsou uvadeny v tabulkach? 5. Vysvetlete, co rozumime ulozenim. 6. Jake druhy ulozenf znate a cfm se od sebe Iisi? 7. Vysvetlete, co je tolerancnf soustava jednotne dfry a co je tolerancni soustava jednotneho hffdele.
S. Vysvetlete rozdfJ mezi tolerancnf soustavou jednotne dfry a jednotneho hffdele. 9. Vysvetlete, jak pfedepisujeme ulozenf na vykresech sestav. 10. Vysvetlete, jak urcime v ulozenf s vuli nejvetsf a nejmensi vuli. II. Vysvetlete, jak urcime v ulozeni s pfesahem nejvetsf a nejmensi pfesah. 12. Ulozenf 04SH7/g6, 0 ISOH7/m6, 0220HS/s7 zapiste s meznfmi uchylkami, urcete, jaka jsou to ulozenf a vypocftejte velikost maximalni a minimalni yUle (pfesahu). 13. Ulozenf 02SH7/m6, 03SH7/g6, 04SHS/s7 zapiste v soustave jednotneho hffdele. 14. Vysvetlete, jak se toleruje poloha vice der na roztecne pfimce, roztecne kruznici. 15. Vysvetlete, jak se tolerujf uhly. 16. Vysvetlete zpusoby zapisovanf geometrickych toleranci na vYkresech. 17. Nakreslete, ok6tujte a urcete tolerance i drsnost povrchu soucastf na obr. 232c, d. IS. Nakreslete a oznacte fez A-A a prurez B-B (obr. 233). V fezne rovine A-A je drazka pro pero. V fezne rovine B-B je drazka pruchozi. Nakreslete a ok6tujte hffdel, fez i prurez vcetne drsnosti povrchu a toleranci.
Obr. 232b Obvodove hazeni, vyznacenf zakladny
d)
c)
ill ell
Obr. 232c, d
·E··-3·
-1 B
Obr.233
95
8 PREDEPISQVANi KONSTRUKCNicH MATERIALU
Vyuzfvanf teoretickych poznatkii v praxi lze oznacovat jako organizovanou tvoi'ivou cinnost. Jednfm z hlavnfch smerii soucasneho vedeckotechnickeho rozvoje je souhrn metod a prosti'edkii k seti'enf energie, surovin a technickych materialii. Vyvoj technickych materialii nenf zcela ukoncen, nebof neustaIe se objevujf nove materialy, ktere zlepsujf uCinnost stroju a zafizenf, zlepsujf vlastnosti nastrojii, a tim zmensuji naklady na vyrobu. Ke zhotoveni soucasti strojii a zai'izeni se pouziva kovovych i nekovovych materialii. Na vykresu uvadime tyto udaje 0 konstrukcnim materialu: druh materialu - ocel, litina, hlinikove slitiny, mosaz, bronz, plasty, technicka pryz; jakost a vlastnosti materialu, vychazejici z funkce a provoznfch podminek - obrobitelnost, svai'itelnost, slevatelnost, tvarnost, vlastnosti fyzikalni a chemicke, tepelna vodivost a roztaznost apod.; vychozf stay materialu - pi'irodni, ziliany, kaleny, zuslechteny apod. v zavislosti na pevnosti, tuhosti, odolnosti proti opoti'ebeni; rozmery polotovarii u tyci, trubek, pasii apod. s uvedenim cisla rozmerove normy uvedeneho polotovaru. 8.1 OZNAcovANI DRUHU MATERIALU Zakladni ciselnou znacku oceli tvoi'i petimistne cislo, kterym se oznacuje zakladni material. Rozdeleni a oznacovani konstrukcnfch materialii je uvadeno v odbornych pi'edmetech daneho studijnilio oboru. Normalizovane konstrukcni materialy oznacujeme na vykresech i na ostatnf vyrobnf dokumentaci ciselnymi znackami. Nenormalizovane materialy se uvadeji plnym llllzvem, napi'. kiize, di'evo apod. Pi'iklady oznaceni prurezii materialu v seznamu polozek jsou v tab. 31. Tepelne zpracovani materialu, ktere nelze vyjadi'it dopliikovou cfslici ve znacce materialu, se pi'edepiSe slovy, napi'. CEMENTOvANO h 0,7 ... 0,8 mm, ... 60 HRC. Nebo meznimi uchylkami, napi'. h 0,8 ±0,1 mm, 58 ±2 HRC. 8.2 ROZMERY A ROZMEROVE NORMY POLOTOVARO Je-li soucast zhotovena z normalizovanych polotovaru, uvadi se na vykrese v kusovniku a jine technicke
96
dokumentaci podle CSN EN ISO 5261 (01 3142) graficka (psana) znacka prurezu vcetne zakladniho rozmeru prui'ezu nebo jeho oznaceni podle pi'islusne normy. Pi'iklady oznaceni prurezu materialu v seznamu polozek psaneho rukou nebo strojem jsou v tab. 31. Tab. 31 Oznaeovanf prftfezu materiaIu S grafickou znackou (psaneho od ruky)
Psaneho strojem
0
20-500 CSN xx xxxx
020 - 500 CSN xx xxxx
0
10-1000 30 - 400 IS - 350 36 x 18 - 300
4HR 10 -1000 6HR 30 - 400 3HR 15 - 350 1/2036x 18-300
12 x 4- 500 US 50 x 10 - 1000 100 x 5 - 700 40x 4-300
12 x 4 - 500 OV 50 x 10 - 1 000 PLO 100 x 5 - 700 L 40 x 4 - 300
L-
80 x 50 x 6-1000
L 80 x 50 x 6 - 1 000
T I IPE IS
50-3000 200 - 5 000 200 - 6 000 500 - 8 000
T 50 - 3 000 1200 - 5 000 IPE 200 - 6 000 IS 500 - 8 000
0 .6. c:,.
=0 0
L
[
L
100-7000 180-500Z TR 4\1 70 x 5 - 600
U 100 -7 000 180 - 500 TR KR 70 x 5 - 600
TR 0 80 x 3 - 2000
TR 4HR 80 x 3 - 2 000
P 2 x 1000 - 2000
P 2 x 1000 - 2000
Vyznam
Tyc kruhova prfimer 20 mm. delka 500 mm podle CSN xx xxxx Tye ctvercova Tye sestihranna Tye ttihranna Tye pfilkruhova Tye useeova Tyc ov:ilna Tye plocha Tye prfitezu rovnoramenneho L Tye prufezu nerovnoramenneho L Tye prOtezu T Tye prufezu I Tyc prOtezu IPE Tyc prdtezu IS (svarovana) Tye prurezu U Tye prurezu Z Trubka kruhoveho prfifezu Trubka etvercoveho pnUezu Piech
Otazky a ukoly 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Ktere udaje 0 materialu se musf zapisovat na vykresu? Vysvetlete, jak se oznaeujf druhy materialu na vykresu? Uved'te pnldad oznaeenf etvercove tyee psaneho rukou, strojem. Jak se oznaeuje plocha tye prfttezu T a I na vykresu ? Vyjmenujte, jak rozdelujeme oceli k tvarenf. Jak se zapisuje oznaeenf tepelneho zpracovanf? Vylozte, jak oznaeujeme delku materialu na vYkresu. Popiste, jak zvoUte vychozf material.
9 KRESLENI STROJNICH SOUCASTI A SPOJU
v teto kapitole se sezmimime s kreslenim strojnich
Prehled nejpouzivanejsich normalizovanych zavi-
soucasti a spojii, ktere jsou zcela nebo zcasti normalizovane. Vysledkem normalizacni cinnosti v narodnim i mezinarodnim meritku (CSN, normy ISO, EN) je ustaleni a sjednoceni tvaru, velikosti soucasti, sjednoceni konstrukcnich prvkii (zaobleni a zkoseni hran, sjednoceni prumerii der apod.). Tvarove prvky, spoje a soucasti s ustalenymi tvary se zobrazuji zjednodusene. Stupeii zjednoduseni zavisi na urovni normalizace. Nejvyssi stupeii zjednoduseni je u prvkii, ktere jsou vyrabeny normalizovanymi nastroji, jimiz jsou dany tvary a zakladni rozmery (zavity, ozubeni, drazkovani, zapichy, stredid diilky apod.). Typickym prikladem normalizovanych soucasti jsou soucasti spojovad - srouby, matice, podlozky, pera, kliny, koliky, pojistne krouzky, nyty aj. Jejich rozmery, tvar, hmotnost, material predepisuji normy, ktere umoziiuji hromadnou vyrobu techto soucasti. Z toho diivodu nepotrebujeme kreslit v bezne strojirenske vyrobe tyto soucasti na vyrobnich vykresech soucasti a znazoriiujeme je jen zjednodusene na vykresech sestaveni.
tii, jejich profilii a oznaceni, urcujidch jednotek a rozmeru je uveden ve Strojnickych tabulkach. p
Obr. 234 Normalizovany profiJ metrickeho zavitu
9.1.1 Kresleni zlivitii (tab. 32) 9.1.2 Funkcni delka zavitu, vybehy a drazky metrickeho zavitu (tab.33)
9.1 KRESLENf SROUBOVYCH ZAVITlJ, SROUBlJ A MATIC Nejdiilezitejsim konstrukcnim prvkem sroubii, matic a soucasti se zavitem je zavit. Zavit, presneji zavitova plocha, vznika pohybem profilu zavitu, pri kterem kazdy bod profilu opisuje sroubovici. Zakladni profil zavitu je spolecny pro vnejSi zavit (zavit na sroubu) i pro vnitfui zavit (zavit matice) a je urcen jmenovitymi rozmery (obr. 234): d 3 - maly priimer vnejsmo zavitu (ke dnu zavitu) d - velky prumer vnejsmo zavitu (sroubu) D - velky priimer vnitfumo zavitu (matice) d 2 - stredni prumer zavitu sroubu
D2 - stredni prumer zavitu matice d l - maly priimer zavitu sroubu DI - maly priimer zavitu matice P - roztec zavitu H - vyska zakladniho trojuhelniku R - jmenovity polomer zaobleni dna zavitu sroubu HI - nosna hloubka zavitu
9.1.3 Kresleni sroubii a matic Normalizovane sestihranne hlavy sroubii a sestihranne matice se kresH s pouzitim drobnych racionalizacnich prostredkii (sablon) bud' priblizne, nebo ve spravnych rozmerech. Pri pribliznem kresleni jsou rozmery matic a hlav sroubii dany vztahy odvozenymi od prumeru sroubu (obr. 235a). Rohy a hrany hlav sroubii a matic jsou zkoseny az na otvor klice kuzelovou plochou pod uhlem 30°, u nizkych matic pod uhlem 15°, tj. kuzelovou plochou s vrcholovym uhlem kuzele 120° (150° u nizkych matic). Pruniky kuzelove plochy a sestihranu jsou oblouky hyperbol, ktere se nahrazuji oblouky kruznic, dotykajidmi se obrysovych car hlavy sroubu nebo matice, kolmych k ose sroubu nebo matice. Na celni plose hlavy sroubu nebo matice vznika zkosenim hrana v tvaru kruznice, ktera se v kolmych priimetech k ose sroubu kresH jako kruznice vepsana sestiuhelniku. Polomery RI a R2 obloukii nahradnich kruznic a vzorce pro urceni rozmeru hlav sroubii a matic jsou na obr. 235.
97
Tab. 32 Vyobrazeni
Pozmimka
I. Vsechny normalizovane zavity (vnejsi i vniti'ni) se znazoriiuji podle CSN EN ISO 6410 (01 3213) pouze symbolicky, nakreslenfm prumetu valcu odpovidajicich velkemu a malemu prumeru zavitu. Viditelny prumer zavitu (u vnejsiho zavitu velky prumer, u vniti'niho zavitu znazorneneho v i'ezu maly prumer) se kreslf plnou tlustou carou. Ve vzdalenosti pi'imei'ene hloubce zavitu se kresli tenkou plnou earou druhy prumer zavitu.
2. Pi'i kreslenf vniti'niho zavitu v i'ezu se ploch a fezu srafuje az k malemu priimeru zavitu. Zakryty vnitfuf zavit se znazornf tenkymi earkovanymi earami. V pohledu ve smeru osy zavitu se kreslf kruznice odpovidajici u sroubu malemu prumeru, u matice velkemu prumeru, tenkou plnou earou asi ze 3/4. Znazorneni zavitu rna pi'ednost pi'ed prumetem hrany vznikIe zkosenim.
3 3. Nektere druhy zavitu je nutne kreslit v castecnem podelnem i'ezu. V castecnem podelnem i'ezu zobrazujeme nenormalizovane zavity a take normalizovany lichobeznikovy zavit nerovnoramenny, je-Ii ti'eba vyznacit spravnou polohu profilu zavitu na soucasti.
r!9.-.~ X
4~_(E_:g
4. Pro snadnejsi a srozumitelnejsi k6tovani zavitu je vyhodne nakreslit nenormalizovany zavit ve vynesene tvarove podrobnosti ve vetsim mentku. Doporucenou vzdalenosti mezi carami, ktere pi'edstavuji velky a maly prumer zavitu, je vyska zavitu. Tato vzdalenost nesmi byt mensi nez dvojnasobek pIne tluste cary (0,7mm), pi'icemz plati vetSi hodnota.
4
a)
c)
d
5
d/2
R, = 1.6d R2 = D.4d
R,=3/4e
R2=D.2e
Obr. 235 Kresleni hlav sroubu a sestihrannych matic a) pi'ibliznym zpusobem, b) ve spravnych rozmerech v narysu, c) ve spravnych rozmerech v bokorysu
98
Matice a podlozky, nakreslene na sestaveni spolu se sroubem, se zobrazuji vzdy v pohledu. Cast sroubu zakryta matici a podlozkou se nekresli (obr. 236). V prumetu kolmem na osu sroubu se kreslf srouby v pi'icnem i'e,zu bez matice a podlozky. Matice a podlozky se kresli v tomto prumetu jen tehdy, zaIdi-Ii na vzhledu vykresu, uplnosti vyobrazeni nebo poti'ebujeme-li vyseti'it, zda je dostatek mista pro matici a klic. Je-Ii na vykresu sestaveni nekolik stejnych ~roubu, nemusi se kreslit vsechny (obr. 236). Na zmensenych vykresech sestaveni lze kreslit srouby a matice zjednodusene (obr. 237), nebo se nakresli v pohledu jen hlavy sroubu a srouby se naznaci pouze osami (obr. 238). Pi'i zjednodusenem kresleni sroubu a matic se nekresli zkoseni hran, ani se neprokresluji konce sroubu.
Tab. 33 Poznamka
Vyobrazenf
1 1. Zakoncenf funkcnf (ciste) delky zavitu, tj. delky zavitu bez vybehu, se znazoriluje u viditelneho zavitu tlustou plnou carou. Pri zobrazenf vnejs!ho zavitu v rezu se musf nevidite1na cast hranice zavitu kreslit carkovanou tenkou carou. Je dovoleno neviditelnou cast hranice zavitu nekreslit.
2
x
2. Vybeh zavitu se zpravidla nekresli, zejmena na vykresech sestavenf. Naznacuje se u obrazu sroubu, ktery je pIne k6tovan. Vybehy zavitft jsou normalizovany CSN ISO 3508 (02 1033) a CSN 02 1034; jejich rozmery najdeme ve Strojnickych tabulkach. U vnejs!ho zavitu je normalizovan vybeh dlouhy a kratky; prednostne se pouzfva dlouhych vybehft (x ~ 2,5P).
3. U vnitrn!ho zavitu je normalizovan vybeh obvykly, dlouhy a kratkY. Ma-li byt zavit v nepruhledne dfre proveden s minimalnf moznou delkou vybchu tzv. "do dna", k6tuje se delka zavitu, jako shodna s hloubkou predvrtane dfry. Lze take uvest poznamku ZAVIT DO DNA.
M12 4. Ma-li byt zavit (na sroubu nebo v dfre) proveden bez vybehu, ukoncuje se, drazkou. Tvary a rozmery drazek jsou urceny CSN ISO 4755 (CSN 02 103). Sftka drazky se pocfta do funkcnf delky zavitu.
Obr. 236 Kreslenf sroubft, matic a podlozek na vykresu sestavenf
Obr. 237 Zjednodusene kreslenf sroubft
Obr. 238 Zjednodusene kreslenf sroubft na vykresu sestavenf
99
Hlavy srouM se zarezem pro sroubovak se zvyrazlluji v prumetech kolmych na osu sroubu tak, ze se zarez nakresH skloneny pod uhlem 45° a v dalSfch prumetech se kresH v kolme poloze k pnslusne prumetne (obr. 237). Tvarove hlavy srouM, tvarove matice a vyznacenf podrobnostf lze kreslit v castecnem fezu (obr. 239). Srouby do plechu a zavitofezne srouby se kreslf podle obr. 240. Srouby do dieva (vruty) se kreslf
a)
b)
Obr. 239 Tvarova hlava sroubu v castecnem fezu
"'Obr. 240 Srouby a) zavitorezne, b) do plechu
Tab. 34 Vyobrazeni
Poznamka
t" I
I I
o
0
III N
i
o
I
(TJ
...r x
(TJ
I
I
I
~
~
M12 x1
2 ~ ~
~
r--
1-' - f -
2:
-_. - - . -
t--
!:G
30
3. Prilmery Whitworthova a trubkoveho zavitu jsou udavany, v anglickych palcich. Rozmer trubkoveho a panceroveho zavitu udava jmenovitou svetlost trubky, nikoli velky prilmer zavitu. Tr 20 x 4 (P2) znamena dvojchody pravy rovnoramenny lichobeznfkovy zavit se stoupanfm 4 mm a rozteCi 2 mm.
35
3
t~ . v.
I ~
...r x
N
! I
W5/8
4 oj
I ~~
o tD
~
I /1
;~
I 1
Ig
G3/8 I
! 'v-
I I
, 1
Tr32x6(P3)
100
2. Vyjimku v k6tovani funkcnf delky zavitu tvofi zavrtne srouby, u kterych se na zavrtnem konci poCfta do delky zavitu i deIka vYbehu.
2:
I----
I
1. U zavitu sroubU se k6tuje nomimilni prilmer zavitu (velky prumer zavitu), jeho funkcni delka a pfislusnou znackou se oznaci druh zavitu. Zavit s hrubou rozteci se oznacuje pismenem M a nominalnim prumerem, napfiklad M 12. Zavit s jemnou roztecf se oznacuje pfsmenem M, nominalnfm prilmerem a rozteCi, napr. M 12 x 1. Funkcnf delkou zavitu se rozumf delka zavitu bez vYbehu. Vybeh zavitu se k6tuje pouze tehdy, je-li nenormalnf, nebo zavisf-li na nem funkce soucasti.
b) ..--,-_-+1-,\ A'v---r-
I
I "'-i_ _'I--_/ 1
S32x3LH
4. a) U nekolikachodych zavitil se zapfse za znackou zavitu a nominalnim prilmerem ciselna hodnota stoupanf a v zavorce se uvede pfsmeno P a cfselna hodnota roztece. Napf. M 10 LH, M 20 x 1 LH atd. Znacka M 20 x I LH znamena levy me tricky z
Tab. 35 Vyobrazeni
1
Pozmimka
M20x1
M20
N C'l
MS
I. Take u vniti'nich zavitil se oznaci pi'fslusnou znackou druh zavitu a k6tuje se jeho nominaInf prilmer (velky prilmer zavitu), delka zavitu (bez vybehu) a u zavitu s jemnou rozteci se uvede roztec. Prilmer pi'edvrtane dfry se nek6tuje, je dan CSN 01 4090. U neprilchodnych zavitovych der se k6tuje hloubka pi'edvrtane dfry bez jejfho kuzeloveho zakoncenf. Minimalnf hloubka diry je urcena CSN 02 105 I. 2. Zavitove dfry kreslene ve zmenseni a dfry se zavitem maleho prilmeru lze zjednodusene k6tovat takto: a) Od osy dfry nebo prilseciku os vedeme odkazovou caru, ke ktere zapiSeme oznaceni druhu zavitu a jeho nominalni prilmer. b) Je-li neprilchodna dira se zavitem k6tovana v prilmetu, ve kterem nelze znazornit jeji hloubku, zapiSe se udaj 0 deice cisteho zavitu a hloubce diry bezprosti'edne za znacku zavitu a prilmer, napi'. M 5 HL. 5, HL. DfRY 10. Je-li neprilchodna dira vrtana ze spodni strany soucasti a v prilmetu je neviditelna, uvede se za Udajem ciste delky zavitu poznamka ZDOLA, napi'. M 5 HL. 5, HL. DfRY 10 ZDOLA. Pi'islusna odkazova cara se kresli v miste, kde je zakryta zobrazenou soucasti, carkovane. c) Je-li na vykresu poloha zavitove diry udana jen osou nebo prilsecikem os, zapiSi se udaje 0 zavitu k odkazove cai'e vedene od osy nebo prilseciku os.
M4
bl
MS HL.S ZOOLA
MSHL.S M4 HL. OiRY 10 I
LH~~i~.~
cl
M4
M4
I
If /
!
M6 HL.8 ZOOLA HL. OIRY 12 ---
~-.--.
podle obr. 241a. Na vykresech sestavenf je lze kreslit zjednodusene (obr. 241 b) nebo schematicky (obr. 241 c). 9.1.4 K 6 t 0 van i
za v i t u
K6tovanf vnejsiho zavitu (tab. 34), k6tovani vnitl'niho zavitu (tab. 35). 9.1.5 Oznacovanf sroubft a matic Beine srouby a matice jsou normalizovane soucasti, ktere se k montazi odebiraji ze skladu, a proto se nekresli na samostatnych vyrobnich vykresech soucasH. Na vykresech sestaveni se oznaci kazda soucast srouboveho spoje - sroub, matice, podlozka, popl'ipa-
de i zavlacka samostatnym odkazovym Cislem, pod kterym je soucast uvedena v seznamu polozek. V seznamu polozek se p6pojf k nazvu soucasti jeji urcovacf rozmery a v rubrice Polotovar se zapfSe cislo a)
b)
c)
,.~ Obr. 241 Kresleni sroubu do di'eva (vrutil) a) na vyrobnim vykresu, b) zjednodusene, c) schematicky na sestaveni
101
pnslusne rozmerove normy, kteni urcuje tvar soucasti. V nekterych pnpadech uvadi rozmerova norma dye alternativy tvaru, ktere se oznacuji A nebo B. V oznaceni sroubu se zapisuje jen tvar B. Neni-li v oznaceni sroubu pi'ed oznacenim zavitu zadne pismeno, jde vzdy 0 tvar A. Urcovacf rozmery sroubu s hlavou jsou velky prumer zavitu a delka sroubu. Delkou sroubu se rozumi delka di'iku bez hlavy (vyjimku tvoi'i srouby se zapustnou hlavou a zavrtne srouby). Pi'iklady kresleni a oznacovani spojovacfch soucasti na vykresech sestaveni jsou v tab. 36. K snazsimu nasroubovani matic nebo zasroubovani sroubu do zavitovych der, k ochrane konce zavitu pi'ed poskozenim, z bezpecnostnfch a jinych funkcnfch duvodu jsou konce sioubu ruzne upraveny. Konce sroubu s metrickymi zavity jsou normalizovany normou CSN ISO 4753 (02 1031). Nejbeznejsi normalizovana ukonceni sroubu maji tvar a nejdulezitejsi urcujicf prvky podle obr. 242. Hrana zavitove diry byva kuzelovite zahloubena s vrcholovym uhlem 120° a obvykle se nek6tuje. V prumetu ve smeru osy diry se nekreslf zkosena hrana zahloubeni; pi'ednostne se znazoriiuje velky prumer zavitu (obr. 243). 9.1.6 Tolerovani
za vi tu
Pozadovane funkce zavitov6ho spojeni a zarucene vymenitelnosti sroubu a matic se dosahne tolerovanim zavitu. Tolerovani vnejsich a vniti'nfch metrickych zavitu je normalizovano souborem norem CSN ISO 965-1 az 5 (01 4314). U tolerovaneho metrickeho zavitu pro hybna ulozeni se toleruji tyto rozmery profilu: sti'edni prumer zavitu (je shodny u zavitu sroubu i matice), maly prumer zavitu matice a velky prumer zavitu sroubu. Tolerancni znacka zavitu matice se sklada z tolerancni znacky sti'edniho prumeru zavitu matice a z tolerancni znacky maleho prumeru zavitu. Obe
tolerancnf znacky tvoi'i cislice, ktere udavaji stupen pi'esnosti tolerovani, a pismena velke abecedy, urcujicf zakladni uchylku (polohu tolerancniho pole k nulove care). Pro matice se pi'edepisuje zakladni uchylka pismenem H nebo G. Pi'iklad tolerancni znacky zavitu matice: 5H 6H tolerancni znacka maleho prumeru zavitu matice tolerancni znacka sti'ednfho prumeru zavitu matice Jestlize jsou tolerancni znacky sti'edniho i maleho prumeru zavitu matice shodne, zapisuje se pouze jedna znacka, napi'. 6H. Tolerancni znacka zavitu sroubu se sklada z toleraneni znacky sti'edniho prumeru zavitu sroubu a z tolerancni znacky velkeho prumeru zavitu. Obe tolerancni znacky tvon cislice, ktere udavaji stupen pi'esnosti tolerovanf, a pismena male abecedy, ureujfcf polohu zakladnf uchylky. Pi'iklad tolerancnf znacky zavitu sroubu: 6g 8g tolerancni znacka velkeho prumeru zavitu sroubu tolerancni znaeka sti'edniho prumeru zavitu sroubu Jestlize je tolerancni znacka sti'edniho prumeru zavitu shodna s toleranenf znackou velkeho prumeru zavitu sroubu, zapisuje se pouze jedna toleraneni znacka, napi'. 6g. Vzajemny vztah sroubu a matice, tj. zavitova yule nebo zavitovy pi'esah, je urcen meznimi uchylkami sti'edniho prumeru zavitu, tj. polohou tolerancnfch
JA
IV
I
N
-L
I
I
--~ I Obr. 243 Zahloubenf z;lvitove dfry
...
.... Obr. 242 Normalizovana ukoncenf srouM
102
Tab. 36 Vyobrazeni
1
3
a)
2
Poznamka
4
5
22H13
3
5
4
1. Pi'esny sroub se sestihrannou hlavou volne prochazejici dirami v obou spojovanych soucastech. Oznaceni normalizovanych soucasti v seznamu polozek: Odkaz 3: SROUB M 20 x 70 CSN EN 24014 (02 1101) je oznaceni sroubu se sestihrannou hlavou, presneho provedeni, delky 70 mm, se zavitem M 20, s pozinkovanym povrchem, podle rozmerove normy ti'idy pevnosti 5S. Odkaz 4: MATICE M 20 CSN EN 24032 (02 1401.20) znaci sestihrannou matici se zavitem M 20, pi'esneho provedeni, bez upravy povrchu, podle rozmerove normy (CSN 02 140 I). Odkaz 5: PODLOZKA 21 CSN 02 1702.14 je oznaceni pro podlozku prumeru 21, pi'esneho provedeni, z oceli 11 423 zastudena valcovany, s kadmiovanym povrchem, podle rozmerove normy (CSN 01 1702). a) Zakladni rozmery der pro srouby jsou uvedeny v CSN EN 20273 (02 1050). Pro srouby s hlavou se musi hrana diry jemne a stredni rady primerene zkosit podle po)omeru zaobleni mezi hlaYOU a di'ikem sroubu. K6tovani je zrejme z obrazku.
2. Spoj provedeny tolerovanym sroubem s korunovou maticf se zavlackou. Ma-li sroub prochazet dirou tesne, musi byt zesfleny hladky di'ik sroubu i dira tolerovany. Normou urcene ulozeni di'iku sroubu v dire je H7/n6. Zpusob oznacovani jednotlivych soucasti tohoto spoje je obdobny jako u srouboveho spoje v ptikladu I. b) Zakladni rozmery der pro tolerovane srouby jsou uvedeny v CSN 02 1111. K6tovani je ztejme z obrazku.
b)
co ('oJ
3. Spoj provedeny pi'esnym sroubem se sestihrannou hlavou, volne prochazejicim dirou v jedne spojovane soucasti a zavrtanym do diry se zavitem v druhe spojovane soucasti. Zavit ve spojovane soucasti nahrazuje matici. Zavrtna delka (hloubka zasrouboyan!) je zavisla na materialu sroubu a soucasti s vniti'nim zavitem. Pruzna podlozka se kresli sevi'ena.
4. Spoj provedeny zavrtnym sroubem, ktery prochazi jednou spojovanou soucastf s vuli a je zavrtany do druhe spojovane soucasti az po vybeh zavitu. Zavrtna delka a ji odpovidajici delka zavrt -neho konce sroubu je zavisla na materialu soucasti, do ktere sroub zavrtavame. Zavrtne srouby do oceli maji delku zavrtneho konce rovnou velkemu prllmeru zavitu d, do litiny 1,25d a do slitin hliniku 2d.
103
Pokracovani tab. 36 Poznamka
Vyobrazeni
5
5. Spoj prove deny presnym sroubem s valcovou hlavou, volne prochazejicfm dirami v obou spojovanych soucastech.
6
6. Spoj provedeny zapustnym sroubem volne prochazejicfm dirou v jedne spojovane soucasti a zavrtanym do diry se zavitem v druhe spojovane soucasti. Oznacovani normalizovanych soucasti v kusovniku u spojil v prikladu 3, 4, 5 je obdobne jako v pi'ikladu l. c) Valcove zahloubeni pro valcovou hlavu sroubu je dana CSN 02 1024. Kresleni a k6tovani zahloubeni je zrejme z obrazku, d) Kuzelove zahloubeni pro zapustne hlavy sroubil je dana CSN 02 1023. Kresleni a k6tovani kuzeloveho osazeneho zahloubeni je zrejme z obrazku.
poll sroubu a matice vzhiedem k jmenovitemu profiIu, a zaroven urcuje ulozenf. Rozeznavame tato ulozeni: hybna ulozeni, tj. ulozeni se zavitovou villi, nehybna ulozenf, tj. ulozeni se zavitovym pfesahem (pfed sesroubovanim), pfechodna ulozeni, tj. ulozeni pfipoustejicf zavitovou villi nebo zavitovy pfesah. Soustava tolerancf ISO metrickeho zavitu stanovi jen hybna ulozeni a neplati pro jine druhy normaIizovanych zavitu. Ulozeni se pfedepiSe spojenim tolerancnich znacek pro zavit matice a sroubu ve tvaru zIomku se sikmou carou. Prikiad znaceni ulozeni: 6H/6g. V zapisu na k6tovacf care se tolerancnf znacka zavitu i tolerancni znacky ulozeni oddeluji od oznaceni zavitu pomlckou (obr. 244), napf.:
Zavit sroubu: M 20 - 6h, nebo M 20 X 1 - 6g. Zavit matice: M 20 - 5H 6H, nebo M 20 X 1- 5H. Ulozeni: M 20 - 5H/6g. CSN 01 4315 doporucuje pro metricky zavit a hezne pouziti mezni uchylky ISO uvedene na obr. 245 ZAKLADNf UCHYLKA NULOvA
9
e~
t:::.ffi >~
ON
Zo ~o::
--,
Obr. 245 Poloha doporucenych meznich uchylek ISO pro metricky zavit vzhledem k nulove care Tab. 37.
::r: ::r: II)
-r
Mezni uchylky ISO pro metricky zavit Matice
5rouby
to I
G
H
e
g
h
o
N
4H5H
~
6G
6H, 5H 6H 7H
Obr. 244 Zapis tolerancnich znacek pro zavity na k6tovaci care
104
4h 6e
6g 8g
6h
a v tab. 37. Pro prednostni pouziti jsou uchylky 6H a 6g. Velikost zakladnich uchylek vyhledame ve Strojnickych tabulkach. Oznacovani meznich uchylek zavitft odIe licovaci soustavy SN Tolerancni znacky se skladaji: a) z pismena, odliSujiciho tolerovani zavitft od tolerovani valcovych ploch; b) z pis men urcujicich polohu tolerancniho pole zavitoveho profilu vzhledem k nulove care; c) z cisla udavajiciho stupen presnosti. Pro matice se pouzije pismena velke abecedy H a pro srouby pismen male abecedy c, d, h, j, n, p. Stupen presnosti se oznacuje cislem 2 az 12. Drsnost povrchu zavitft Drsnost povrchu zavitft je stanovena CSN 01 4005. Tato norma obsahuje udaje 0 drsnosti povrchu v zavislosti na stupnich presnosti a na velikosti velkeho prftmeru zavitu. Zaroven uvadi informativni udaje o dosazitelne drsnosti povrchu podle zpftsobu vyroby. Otazky a ukoly I. Vyjmenujte normalizovane profily zavitfi a jejich oznaceni. 2. Jak znazorilujeme normalizovane zavity? 3. Vysvetlete, jak kresHme nenormalizovane zavity. 4. Vysvetlete, jak znazorilujeme funkcni delku zavitu. 5. Vysvetlete, jak je ukoncen zavit na sroubu a v zavitove dire. 6. Vyhledejte ve Strojnickych tabulkach, ktery rozmer normalizovanych srouM urcuje delku sroubu. 7. Co nazyvame delkou zavrtneho sroubu? 8. Vyjmenujte druhy zavitfi, jejichZ hlavni rozmery jsou udavany v anglickych palcich. 9. Jak oznacujeme tolerovane zavity a ktere rozmery zavitu jsou tolerovany? 10. Napiste oznaceni spojovacfch soucasti v tab. 36 pro kusovnik. 11. Nakreslete ve dvou prumetech spojeni pfirub spojky ctyfmi srouby s prfimerem d a delkou l (obr. 246):
~
Obr.246
•
Obr.247
a) M d xl CSN EN 24014 (02 1101) b) M d x l CSN 02 1111. 12. Nakreslete v castecnem fezu spojeni hridele a paky s profiznutym nabojem (obr. 247): a) zavrtanym sroubem M d xl CSN 021101, b) sroubem Md x l CSN EN 24014 (02 lIOI) a matici Md CSN EN 24032 (02 1401).
9.2 KRESLENf SPOJOVACICH CEPO, POJISTNYCH A STAVECICH KROUZKO Spojovaci cepy pouzivame k rozebiratelnemu kloubovemu spojeni soucasti nebo k pohyblivemu ulozeni vykyvnych soucasti, napr. pak, klik aj. Tvar, rozmery, mezni uchylky, material a provedeni jsou pro normalizovane cepy predepsany CSN 0221... Pojistne a staveci krouzky zajisiuji strojni soucasti proti osovemu posuvu. Pouzivaji se dratene pojistne krouzky kruhoveho prftrezu, pIoche pojistne krouzky a pro cepy do prftmeru 25 mm pojistne tfmenove krouzky. Staveci krouzky jsou normalizovany v provedeni: s jednim nebo dvema stavecimi srouby, se zavlackou nebo kuzelovym kolikem. Tvar, rozmery, mezni uchylky, material a provedeni jsou pro normalizovane pojistne a staveci krouzky predepsany CSN 02 29 ... Kresleni cepft, pojistnych a stavecich krouzkft (tab. 38). Otazky a ukoly 1. Vyhledejte ve Strojnickych tabulkach, ktere druhy cepfi pi'edepisuji CSN 02 21... 2. Jak kresHme normalizovane spojovaci cepy na vykresech sestaveni? 3. Vyhledejte ve Strojnickych tabulkach pro prumer cepu 25 mm (35 mm, 40 mm) vhodny normalizovany pojistny krouzek, nakreslete a ok6tujte drazku pro tento krouzek. 4. Vyhledejte pro prumer diry 25 mm (35 mm, 40 mm) vhodny normalizovany pojistny krouzek. Oznacte krouzek pro kusovnik. 5. Vysvetlete rozdil v oznacovani stavecich krouzkfi s jednim nebo dvema srouby a se zavlackou nebo kuzelovym kolikem na vykresu sestaveni.
9.3 KRESLENf KOLfKO A ZAVLACEK Koliky se uzivaji predevsim k zajisteni vzajemne polohy dvou soucasti. Mohou byt valcove nebo kuzelove, s hlavou nebo bez hlavy. Normalizovane kuzelove koliky maji kuzelovitost I : 50, valcove koliky jsou hladke nebo ryhovane. Zavlacky zajisiuji strojni soucasti (cepy, matice, staveci krouzky aj.) proti uvolneni, posunuti nebo ztrate. Kresleni kolikft a zavlacelc (tab. 39). Otazky a ukoly 1. 2. 3. 4.
Jaka je kuzelovitost normalizovaneho kuzeloveho koliku? Jak kresHme koliky na vykresech sestaveni? Jak k6tujeme diru pro kuzelovy kolik? Podle kterych rozmerfi pi'ii'azujeme k cepfim a sroubfim zavlacky? 5. Jak se zobrazuje zavlacka na vykresech sestavenl? 6. Pi'ii'ad'te k prumerum cepfi dfS CSN 02 2112 jmenovite prumery zavlacek: dfS =0 618, 0 8fS, 0 lOfs, 0 20fS, 0 25fS.
105
Tab. 38 Pozmimka
Vyobrazeni
1
3~
2
VRTANO SPOLECNE S 2x45° F 2,5 x 0,3
>00z.10 CEP 25
"'i'" .c.
If)
M
( V)
PRO KUZELOVY KoLiK 5
I. Normalizovane cepy, ktere se odebiraji na montaz hotove ze skladu, se kresli pouze na vykresech sestaveni. Oznaci se odkazovym cislem a do seznamu polozek se k nazvu CEP pJ'ipoji jeho urcovaci rozmery (pn'tmer, delka, popr. vzdalenost diry pro zavlacku od hlavy cepu, roztec otvoril pro zavlacky) a cislo rozmerove normy, ktera urcuje tvar cepu, jeho dalSi rozmery, material, mezni uchylky a jakost povrchu. Napi'. cep delky 80 mrn, prilmeru 25 mrn s meznimi uchylkami hll, z materililu II 107 podle rozmerove normy CSN 022109 se oznaci:
-
If)
Go
Go
N
Go
f6
.c.
o
10
80 1851
5
80 CSN 02 2109
TI
L _ _ _o_z_n_a_c_en_i_n_o_r_m...::...,y
delka ce u
N
2x1,5°
60+g,l
prilmer driku
X
2. Nenormalizovane cepy, popi'. normalizovane cepy, ktere se budou podle vykresu vyrabet, je treba nakreslit na vykresech soucasti se vsemi nalezitostmi techto vYkresil. 3. Normalizovane pojistne krouzky se kresli pouze na vykresech sestaveni, a to v pffcnem rezu. Krouzek se oznaci odkazovym cislem a v seznamu polozek se pripoji k nazvu KROUZEK prilmer cepu nebo diry a cislo pffslusne rozmerove normy, napf. KROUZEK 18 CSN 02 2931 prilmer diry
T I
oznaceni normy
4. Drazka pro vniti'ni pIoche krouzky musi byt uplne ok6tovana. Jeji rozmery, mezni uchylky prilmeru a sirky, drsnost povrchu a minimalni vzdalenost drazky od okraje pojisfovane soucasti jsou dany CSN 02 2931. Krouiky se do drazek vkladaji a z nich vyjimaji specililnimi klestemi.
7. K matici M d CSN 02 1411 prii'ad'te spravne rozmery zavlacek (d x I) a oznacte je pro seznam polozek: Md: M 8, M 12, M 20, M 30. 8. Nakreslete spojeni vidlice s tahlem (obr. 248) vhodnym normalizovanym cepem a navrhnete osove zajistenf cepu.
d Obr.248
106
9. Nakreslete spojeni naboje s hffdelem (obr. 249): a) kuzelovym kolikem d x 1 CSN 02 2113, b) pruznym kolikem d x 1 CSN 02 2156
Obr.249
Pokracovanitab.38 Vyobrazeni
Poznamka
5. Vnejsimi pojistnymi krouzky se pojisiuji proti osovemu posuvu na hi'ideli nebo cepu strojni soucasti, nejcasteji valiva loziska a ozubena kola. Vnejsi pojistne krouzky jsou normalizovany CSN 022930. Pi'iklad oznaceni krouzku v seznamu polozek: KROUZEK 30 CSN 02 2930 pnlmer hfidele
~:)
-
~O~
r:-...
o
N
. -r
-
-&
13 +0,2 , 0
1,5
7j3
~ -&
k~
a)
I
oznaceni normy
6. Tvar, rozmery, mezni uchylky prumeru a sifky drazky, drsnost povrchu a umisteni drazky pro vnejsi krouzek jsou dany CSN 02 2930. Pi'iklad k6tovani drazky pro krouzek 20 CSN 02 2930 je na obr. 6. 7. Normalizovane pojistne krouzky je mozno pouzit i pro nenormalizovane prumery cepu a der. Ma-li pojisiovana soucast vnejsi prumer nenormalizovany, zvolime pro ni vnejsi krouzek pfislusejid nejblize mensimu normalizovanemu prumeru a konec cepu se na tento prumer az k drazce osoustruzi (7a). Podobne je-li prumer diry v soucasti nenormalizovany, muzeme do ni pouzit vnitfni krouzek pi'islusejid nejblize vetsimu normalizovanemu prumeru a v soucasti se dira mezi drazkou a jejim okrajem obrobi na zmineny normalizovany prumer (7b). 8. Normalizovane staved krouzky se kresli jen na vykresech sestaveni v fezu nebo v pohledu. Krouzek se oznaci odkazovym cislem a v seznamu polozek se pi'ipoji k nazvu STAVECi KROUZEK vnitfni prumer krouzku a cislo rozmerove normy, ktera blize urcuje ostatni rozmery krouzku. Napfiklad staved krouzek s jednim stavedm sroubem, s vnitfnim prumerem 23 mm se oznaci: STAVECi KROUZEK 23 CSN 022910 Krouzky s vnitrnim prumerem d > 70 maji dva staved srouby. Staved srouby jsou dodavany spolecne s krouzky, proto se na vykresech sestaveni samostatne neoznacujL U stavedch krouzku se zavlackou nebo kuzelovym kolikem se musi zavlacka nebo kolik samostatne oznaCit (8b).
9.4 KRESLENI KLINO A PER Klini't a per pouzivame k rozebiratelnemu spojeni strojnich soucasti. Spojovaci kliny rozlisujeme podle polohy osy klinu vzhledem k ose spojovanych soucasti na kliny podelne a pricne.
deluji se podelne kliny na kliny dnlzkove, ploske, vydute a tangencialni. Pera prenaseji kroutid moment z hridele na naboj nebo naopak svymi boky a dovoluji vzajemny osovy posuv hridele a naboje. Kresleni podelnych klini't a per (tab. 40). 9.4.2 Spojovacf pi'icne kliny
9.4.1 Podelne kliny a pera Pouzivaji se ke spojeni soucasti prenasejidch kroutid moment. Podle toho, jak je upraven hridel, roz-
Spojovad pncne kliny se kresli na vykresech sestaveni v pohledu a krOme toho se musi nakreslit jeste na vyrobnim vykresu soucasti. Zpi'tsob kresleni spojova107
Tab. 39 Vyobrazeni
1
Poznamka
7
1. Tvar, rozmery ajejich mezni uchylky, velikosti, material a provedeni kolikft jsou normalizovany CSN 0221 ... Normalizovane koliky se kresli jen na vykresech sestaveni, a to v pi'icnem i'ezu nebo v podelnem pohledu. Kolik se oznaci odkazovym cislem a v seznamu polozek se k oznaceni KOLfK pi'ipoji jeho urcovaci rozmery (prftmer a delka) a cislo pi'islusne rozmerove normy. Pi'iklad oznaceni kuzeloveho koliku v kusovniku: KOLfK 6 x 50 CSN EN 22339 prftmer delka
IT
oznaceni normy
3
4
PRO KUZELOVY KOLiK 5
3 1
2
drsnost kuzeloveho povrchu R. = 1,6 material 11 600
K cepftm jsou prftmery kolikft pi'ii'azeny podle CSN 02 2011. 2. Normalizovane spojovaci koliky s konci k roznytovani kreslime na vykresech sestaveni s roznytovanymi konci v castecnem i'ezu. 3. V oznaceni kuzeloveho koliku se udava mensi prftmer koliku (prftmer na uzsim konci). 1esne ulozeni koliku v dii'e vyzaduje pomerne nakladne vrtani a vystruzovani diry soucasne v obou spojovanych soucastech. Dira pro kolik rna stejnou normalizovanou kuzelovitost jako kolik, tj. I : 50 a pi'ipoji-li se k ni poznamka PRO KUZELOVY KOLfK d, nemusi se k6tovat. Udanym prftmerem koliku je udan i menS! prftmer diry pro kolik.
4. Spolecne obrabeni spojovanych soucasti se pi'edepisuje slovnim udajem, napi'. VRTANO SPOLECNE S POZ. 2, nebo VRTANO S KROUZKEM 80 CSN 02 2912, VRTANO PRI MONTAzI atd. Mezni uchylky diry jsou pro valcovy i kuzelovy kolik H7. Na ose diry se mftze znackou vyznacit smer kuzelovitosti, tj. smer vkladani koliku. Poloha diry pro spojovaci kolik se k6tuje z funkcnich dftvodft od zilladni plochy.
VRTANO SPOLECNE S POZ.2
Obr. 250 Kresleni spojovaciho pi'icneho klinu na vykresu sestaveni
Obr. 252 Kresleni a k6tovani diry pro pi'iCny klin
108
(41)
Obr. 251 Kresleni a k6tovani piicneho klinu
Pokracovanitab.39 Vyobrazeni
Poznamka
5. Spoje vystavene otresum mohou byt provedeny normalizovanym pruznym kolikem CSN EN ISO 8752(02 2156) ktery rna vetsi prumer nez je prumer diry, rozpina se a pruZI. Dira pro pruzny kolik se nevystruzuje, mezni uchylky vrtane diry jsou H12. Na rozdil od ostatnich koliku se pruzny koHk kresH v podelnem rezu, a to tak, aby podelne rozfiznuti bylo ve vyobrazeni videt.
5
6
• 3
3
3
1
2
6. Normalizovane ryhovane a sroubove hreby se kresH jen na vykresech sestaveni, a to zjednodusene, bez vyznaceni ryh nebo zavitu. Hreb se oznaci pozicnim cislem a v kusovniku se pripoji k nazvu HREB jeho hlavni rozmery (prumer, delka) a cislo rozmerove normy, napr. HREB 4 X 10 CSN 02 2195.02 je sroubovy hreb prumeru 4 mm, delky 10 mm, s pulkulovou hlaYOU, z materialu II 343, s cernenym povrchem. Mezni uchylky der jsou pro sroubove hreby i ryhovane koliky HI!.
4 5
proto se obe poloviny pficneho rezu srafuji stejnym smerem. V ostatnich prumetech se obvykle zavlacka nekresH, nakresH se jen dira pro zavlacku nebo pouze osa diry. Prumer zavlacky se voH podle prumeru cepu nebo velkeho prumeru zavitu. Napr. prumeru cepu 0 25 mm je pfirazena zavlacka jmenoviteho prumeru 5 mm, kterou oznacime pro seznam polozek ZA.VLACKA 5 x 36 CS EN ISO 1234 (02 1781)
+0,5
8
7. Normalizovane zavlacky se kresH jen na vykresech sestave-
ni, a obvykle jen v pricnem rezu. Zavlacka je z jednoho kusu,
7
280
PRO ZAVLACKU 5 VRTANo PRI MONTAiI
cillo pi'ieneho klinu na vykrese sestaveni je patmy z obr. 250, na vyrobnim vykrese soueasti z obr. 251. Kresleni a k6tovani diry pro pi'ieny klinje na obr. 252.
8. Je-li dira pro zavlacku vrtana pri vyrobe soucasti, k6tuje se krome prumeru diry, ktera rna mezni uchylky H13, take jeji poloha vzhledem k nektere zakladni obrobene plose, napr. k hlave cepu nebo k osazeni (8a). Je-li dira pro zavlacku vrtana az pri montazi, pripiSe se k dire slovni udaj VRTA.NO PRI MONTA.ZI.
Ii. Zak6tujte drazku, zapiste mezni uchylky rozmeru a drsnost povrchu. 6. Navrhnete spojeni naboje s hfide!em 0 35 mm (70 mm, 100 mm) perem b X h X I CSN 02 2562. Vyreste osove zajisteni spoje.
Otazky a ukoly I. Udejte, ktere rozmery se uvadejl v oznaceni: a) normalizovaneho podelneho kHnu, b) pera. 2. Udejte, jaky ukos rna horni plocha normalizovanych podelnych kHnu. 3. Ktera drazka pro kHn se dela s ukosem, v naboji nebo v hfideli? 4. Vysvetlete, jak se kresH podelny klin (pero) na vykrese sestaveni. 5. Vyhledejte ve Strojnickych tabulkach rozmery pera pro hride! 35 mm. Nakreslete drazku pro toto pero v naboji i v hfide-
o
9.5 KRESLENf HRfDELU Hi'idele jsou rotaeni soueasti, jejichz prumer je znaene mensi net delka. Byvaji easto osazovane a vyrobene v celku s jinymi soueastmi, napi'. s ozubenym kolem, pi'irubou apod. Slouzi pi'evazne k pi'enaseni krouticiho momentu. 109
v pi'fcnych i'ezech a pn"ii'ezech, popi'. v castecnych podelnych i'ezech (obr. 253). Pi'fcne i'ezy a prurezy se umfst'uji bud' ve smeru promftanf, nebo se nakresIi jako otocene a vysunute prurezy (obr. 253).
Na vyrobnich vykresech se zobrazuji hfidele s plnym pn'Hezem obvykle v podelnem pohledu (obr. 253). Dute hi'idele se kreslf v castecnem i'ezu. Drazky pro pera nebo podelne klfny se kresIi a k6tujf
32" viv} +0,3 45 0
o~
I
o~
D2,2x03 ,
6
I04'0~ I U"! -'>! U"!
a-
;--------i
.s=
LJ'l "...
rn
I 0/
q.,.....
....c: .... "G
U"!
._------ _._.
I( 0
76- 8,2
6
r-r-~'
-s
"G
1K45° 58
f-
+0,3 40 0
I
"'"
U"!
LJ'l
~
m
-s -s
~
"\
q.,..... 8
Z
23,6
93+8.2 190
Z
2:1
o~ I
;:;:;rn
Obr. 253 Kresleni a k6tovani hffdele Tab. 40 Vyobrazeni
1
$
Poznarnka
1. Protoze nejpouzivanejsi jsou klfny drazkove, ukazerne si prednostne kresleni techto klfnii a jim odpovidajicich dnizek. Pfifazeni sirek klfnii k priirneriirn hridele a prieny profil drazek ureuje CSN 02 2503. Norrnalizovane podelne klfny se kreslf jen na vykresech sestaveni, a to v podelnern pohledu a v pffenern rezu. Oznaei se odkazovyrn eislern a v seznarnu polozek se k nazvu KLlN pfipoji jeho ureovaci rozrnery v poradi sirka, tloust'ka, delka a cislo rozrnerove normy, ktera blfze urcuje druh a tvar klfnu, dalSf rozrnery, material a provedenf. Pfiklad znaceni:
KLfN 12 X 8 X 40 CSN 022514 sirka
T
tlousika
oznaeeni norrny delka
2. K6tovani dnizky pro podelny klfn v naboji. Podelny klfn rna vzdy jednostranny ukos I : 100 na strane, ktera prileha k naboji. Drazka pro podelny klfn je zhotovena v cele deice naboje s ukosern I : 100. Jeji hloubka se ureuje a udava na hlubsi strane, tj. na strane, ze ktere se klfn zarazf. Dno drazky rna zaobleni polorneru R, sitka drazky rna rneznf uchylky P9. Vsirnnete si dobi'e k6tovani a tolerovani hloubky drazky. 3. K6tovani drazky pro podelny klin v hffdeli. V hi'ideli je draz- . ka pro klfn bez ukosu, jejf sitka b rna rnezni uchylky P9, dno rna zaobleni polorneru R. Vsirnnete si dobi'e k6tovani a tolerov
110
Pokracovanftab.40 Vyobrazenf
Poznarnka
4. Pera se kreslf stejne jako klfny jen na vykresech sestavenf, a to v podelnern pohledu a v pficnern fezu. Pero se oznacf cfslern odkazu a v seznarnu polozek se.pfipojf k nazvu PERO jeho urcovaci rozrnery a cfslo rozrnerove norrny. Pffklad znacenf: PERO 12e7 X 8 X 63 CSN 02 2562 sffka
I
oznacenf norrny
tloust'ka
5
delka
5. K6tovanf drazky pro pero v naboji Drazka pro pero je zhotovena v cele deice naboje a je bez ukosu. Dno drazky rna zaoblenf polorneru R a sffka drazky rna rneznf uchylky P9. Porovnejte zpusob k6tovanf a tolerovanf drazky na vykrese s udaji ve Strojnickych tabulkach.
RO,6
6. K6tovanf drazky pro pero v hffdeli Delka drazky v hffdeli je pro pera a vsazene klfny shodna s delkou pera nebo klfnu. Dno drazky rna zaoblenf R a sffka drazky rna rneznf uchylky P9. Na kuzelovern cepuje dno drazky rovnobezne s osou kuzelove plochy cepu nebo s povrchovou pffrnkou kuzelove plochy.
6
+0,3 32 0 6
48 7. U kratsfch naboju se pouzfvajf pera usecova (Woodruffova). Drazka pro pero v naboji je provedena v cele deice naboje. Pffklad znaceni:
7
PERO 6 X 10 CSN 301385.12 _S_ff_k_a____
..-
00'I Lf)
C--'
..-
~lI
1L-____rn__eZ_n_f_U_C_h~y_lk~y~
vyska
sffky d9
oznacenf norrny
material II 600
8. V hffdeli se drazka pro usecove pero frezuje kotoucovou frezou a rna rozrnery podle CSN 30 1037. Drazka znacne zeslabuje hfidel.
111
9.5.1 Konstrukcnf prvky hffdeld (tab. 41). Tab. 41 Vyobrazenf
Pozmimka 1. Zapichy Zmenit 2X oznaceni drsnosti v textu: Ra = 6,3 na R. D 1,4 x 0,2 Ra 1,6 na D 1,4 x 0,2 Ra 1,6
d>
= 6,3
in
~L-#-________-kr-~~
y 5:1
2
bJ
oj
c) CSN EN ISO 6411
A3,15/6,7
+-------3
9.5.2 Dnizkove hffdele a naboje Drazkove hffdele i naboje se na strojfrenskych vykresech znazornujf zjednodusene podle CSN 01 3228. Znazomenf drazkovych hfideld a nabojd (tab. 42)
2_ Stredici dulky Na koncich hi'fdelu jsou pro jejich upnuti pri obrabeni nebo kontrole rozmeru normalizovane kuzelove stredici dulky. Pri jejich kresh:ni se rozlisujf tyto moznosti: stredici dulek se na soucasti nezobrazuje tehdy, muze-li nebo nemusi na hotove soucasti zustat (obr. 253); stredici dulek se oznaci znackou pod Ie obr. 2b, jestlize musi na hotove soucasti zustat a jeho oznaceni se zapiSe na praporku odkazove cary; nesmi-li stredici dulek na hotove soucasti zustat, oznaN se znackou podle obr. 2c Tvar a velikost znacky je v obr. 2a. Tlousika cary d je rovna 1/10 vysky pisma h uziteho pro k6tovanf na vykresu, cislice a pismena velke abecedy uzite pro oznaceni strediciho dUlku se piSi carou stejne t10usiky d, stejne vysky h a stejneho typu pisma jako k6ty. Oznacenf strediciho dulku se ski ada z: odkazu na mezinarodni normu; pismene velke abecedy oznacujiciho typ dulku (A, B nebo R) jmenoviteho prumeru d; velkeho prumeru kuzele zahloubeni D. Hodnoty jmenoviteho prumeru d a velkeho prumeru kuzele zahloubeni D jsou oddeleny lomitkem. Pozaduje-li se mensi drsnost ploch dulku nez R. 3,2, musf se predepsat (obr. 2b).
5. Drazku pro pero na cepu v obr. 253 nahrad'te vhodnym normalizovanym drazkovam profilem. Zvoleny drazkovy profil zobrazte a oznacte. 6. Proved'te rozbor oznaceni drazkoveho: a) hi'fdele: d - 8 X 52f7 X 58all X 8f8; b) naboje: d - 8 X 52H7 X 58H12 X 8D9.
Otazky a ukoly I. Jak umisiujeme na vyrobnich vykresech pi'fcne rezy nebo rezy hridelu? 2. Jak se oznacujf na vyrobnfch vykresech stfedici dulky? 3. Jak znazoriiujeme drazkove hi'fdele a naboje? 4. Proved'te rozbor zobrazenf hfidele na obr. 253.
112
9.6 KRESLENi LOZISEK Loziska jsou strojnf soucasti ktere umoznujf hfideHim a cepdm otacivy pohyb a pfenasejf z nich zatfzenf na jine strojnf soucasti.
Tab. 42 Pozmimka
Vyobrazeni
1
VNEJsi PROFIL vNITrmi PROFIL
a)
o
'--''0
ZAcATEK VYSEHU VYSEH KONEC VYSEHU
b)
1. a) V prdmetu do roviny rovnobezne s podelnou osou se jednotlive dnizky nekresli. Nakresli se jen prdmety obou vaicu odpovidajicfch vnejsimu i vnitfuimu prumeru profilu drazkoveho hffdele. Vnejsi valec se kresli tlustou plnou carou, vniti'ni valec s vybehem drazek plnou tenkou carou. Zacatek a konec vybehu drazek se znaci tenkou plnou carou kolmou k ose hi'idele (srovnejte se znacenim vybehu zavitu na sroubu). b) U hffdelu s evolventnim profilem drazkovani se znazornuje tenkou cerchovanou carou roztecny valec. Pri kresleni drazkoveho hridele v castecnem podelnem rezu se i'ezna rovina vede drazkami, prdmety obou vaicu se kresli plnymi tlustymi carami a plocha rezu se vysrafuje pouze k care znazornujici vnitrni valec.
JI-ElJ 7
ROZTECNY VALEC
b)
C{E>{j)) "+-', .+ . ~.
. .
.
.
'.~
.
Loziska rozdelujeme na dve zakladnf skupiny: na loziska kluzna a valiva. 9.6.1 Kreslenf kluznych lozisek (tab. 43).
2. a) V prdmetu do roviny kolme k ose hffdele se kresli skutecny tvar jednoho zubu (pera) a dvou pl'i1ehlych drazek. Zbyvajici zuby a drazky se znazornuji pouze kruznicemi. Kruznice odpovidajici vnejsimu prdmeru profilu se kresli tlustou plnou carou a kruznice odpovidajici vniti'nimu prdmeru profilu tenkou plnou carou. Z obrazku je zrejme k6tovani, tolerovani a predepisovani drsnosti povrchu profilu. b) V pricnem rezu se srafuje plocha rezu az k vnejsi tluste pine care. c) U evolventniho drazkovani se zobrazi jeste tenkou cerchovanou carou roztecna kruznice. d) Pro dplnost je zobrazeno jeste jemne drazkovani v pohledu. Je zrejme, ze plati zasady uvedene v bode 2a).
3. Nakreslete v mei'itku 1:1 zjednodusene a schematicky a) LOZISKO 6010 CSN 02 4630 b) LOZISKO 22205 CSN 02 4705 4. Pro ulozeni cepu prdmer hffdele na str. 108 navrhnete ze Strojnickych tabulek vhodna loziska.
9.6.2 Kreslenf valivych lozisek (tab. 44). Otazky a ukoly I. Ktere ddaje se zapisuji v oznaceni normalizovaneho loziskoveho pouzdra? 2. Jak se kresli valiva loziska na vykresech sestaveni?
113
Pokracovani tab. 42 Vyobrazeni
3
Poznamka
3. Kresleni drazkovych naboju a) V priimetu do roviny rovnobezne s osou drazkoveho naboje se naboj kresli zpravidla v podelnem rezu. Rezna rovina se vede drazkou, a proto se prumet vnejsiho i vnitrniho valce profilu kresIf tlustou plnou carou. Jednotlive drazky a pera se nekresli. V prumetu do roviny kolme k ose naboje se kreslf skutecny tvar jednoho zubu a dvou prilehlych drazek. Zbyvajici zuby a drazky se naznaci kruznicemi. Kruznice odpovidajici vnejsimu prumeru se zobrazi plnou tenkou carou a kruznice odpovidajici vnitrnimu prilmeru tlustou plnou carou. b) U evolventniho drazkovani se jeste tenkou cerchovanou carou zobrazuje roztecny valec a v prilmetu do roviny kolme k ose naboje se zobrazuje tenkou cerchovanou carou roztecna kruznice. V zobrazeni drazkoveho naboje pi'fcnym rezem se srafuje plocha rezu az k vnitrni tluste pIne care. 4. Na vykresech sestavenf se zobrazuje u drazkoveho spojeni v obou prumetech pfednostne hride\. U drazkoveho spoje, ktery je zobrazen v fezu, se srafuji plochy rezu az k tluste pIne obrysove care oddelujfci obe soucasti. Radialni vule mezi drazkovym hi'idelem a nabojem se zpravidla nekreslf.
5 d-8"35f7"~Oall"7f8 \
6
5. U hi'idelu se k6tuje funkcnf delka drazkovani (bez vybehu) a je-li to nutne, i celkova delka drazkovanf, delka a polomer vybehu a sirka zubu (drazky). Tvar a velikost vybehu zavisf na prumeru frezy. Pro vyrobu drazek se udava oznacenf profilu, ktere se zapisuje na odkazove care. Oznacenf musf obsahovat pismeno, oznacujfci stredici rozmer profilu a dale ve tvaru soucinu pocet zubu (drazek) a jmenovite rozmery vnitrniho a vnejsiho prilmeru hffdele nebo naboje, sifku pera nebo drazky i s meznimi uchylkami, zarazenymi za pi'fslusny rozmer. 6. Pi'fklad kreslenf, k6tovanf a oznacenf profilu drazkoveho naboje k drazkovemu hffdeli na pfedchazejicfm obrazku.
114
Tab. 43 Vyobrazeni
Pozmimka
1. KIuzmi Ioziska se zpravidla skhidaji z vnejsiho loziskoveho telesa a z vniti'niho loziskoveho pouzdra (panve). Loziskove teleso byva nejcasteji odlite nebo svai'ovane a na vyrobnich vykresech se zobrazuje podle zasad pro kresleni odlitkd nebo svai'ovanych soucasti.
2. Loziskova pouzdra. Rozmery, tvar. oznaceni, material, mezni uchylky daISi udaje se oznaci pro loziskova pouzdra: POUZDRO 50H7 x 6Or6 x 75 Stejne loziskove pouzdro s pi'idavkem materiaJu 0,45 mm na vnejsim prumeru se oznaci: POUZDRO 50H7 x 60,45 x 75 CSN 02 3499.46
75 3. Nenormalizovana loziskova pouzdra se musi nakreslit a upine ok6tovat.
4. lednoducM nenormalizovana loziskova pouzdra, napi'. samomazana loziskova pouzdra nakreslime a ok6tujeme v podelnem i'ezu.
115
Tab. 44 Vyobrazeni
1 a)
Poznamka
d)
c)
b)
+
+ + 3al
2.a~.~ ~b~ .+
" +'/
~. . %
b) ;(
+
'-.'
+ 4
2. V prumetu do roviny kolme k ose hi'idele se loziska zobrazuji zi'idka. Zobrazuji se: a) zjednodusene v pohledu, bez klece, se zakreslenim obrysu jednoho valiveho telesa, b) podrobne schematicky se zobrazenim valiveho telesajako kruznice, nezavisle na jeho vlastnim tvaru a velikosti. 3. Schematicky se zobrazuji loZiska na vykresech sestaveni provedenych v malem mei'itku. a) Ve schematickem zobrazeni se vnejsi obrys loziska zobrazi souvislou tlustou carou v i'ezu a zvyrazneni loziska se provede osovym ki'izem. b) V podrobne schematickem zobrazeni se obrys loziska doplni znackou uvedenou v CSN EN ISO 8826-2 (013122). 4. Ve zjednodusenem zobrazeni se kresli jmenovite rozmery (prumer diry vniti'niho krouzku d, vnejsi prumer loZiska D, sii'ka B nebo vyska H loziska) v meritku sestavy. Ostatni rozmery nebyvaji v rozmerovych normach uvadeny. Podle CSN EN ISO 8826-1 (01 3122) se oba (popi'. vsechny ti'i) krouzky valiveho loziska zobrazeneho na sestaveni, v osovem fezu srafuji stejnym smerem a stejnou hustotou car. Netvoi'i-li vsak valive lozisko pfedem smontovany komponent, srafuji se obe casti rozdilne.
<::J~
5
= ~
.
"0
"ON
---
'77.
-.!L.
116
+
-+
1. Val iva loziska se kresli jen na vykresech sestaveni a to: a) podrobne, b) zjednodusene, c) schematicky, d) podrobne schematicky s kombinacf prvku podrobneho schematickeho zobrazeni.
0 "0
5. Norma CSN EN ISO 8826-1 (01 3122) stanovi vzorce, podle nichz Ize velikosti vniti'nich rozmeru, lozisek beznych typu z uvedenych jmenovitych rozmeru (d, D, B nebo H) pfiblizne vypocitat. Pi'iklad vypoctu rozmeru jednoi'adych kulickovych lozisek typu 60, 62, 63, 64: sITedni prumer loziska d, = 0,5 (D + d), prumer valiveho telesa Dw = 0,3 (D - d), vnejsi prumer vniti'niho krouzku d 2 = d + 0,3 (D - d), vnejsi prumer vnejsiho krouzku D2 = d + 0,7 (D - d).
9.7 KRESLENIOZUBENYCH A RETEZOVYCH KOL A ROHATEK 9.7.1 Zakladnf pojrny ozubenf Veskere rozrnery ozubenf ozubenych kol jsou nasobkern rnodulu. Modul m je odstupnovan norrnalizovanou radou podle CSN 014608 a udava se v rnilirnetrech. Profil zubu je vytvoren boky zubu a obloukern hlavove plochy (obr. 254). Zubova rnezera je cast prostoru rnezi dverna protilehlyrni boky dvou sousednfch zubit Vyska zubu je dana souctern vysky hlavy a vysky paty zubu. Zub je rozdelen roztecnou plochou na hlavu a patu. U bezneho ozubenf je vyska hlavy
Obr. 254 Zakladni pojmy ozubeni
Tab. 45 Vyobrazeni
Poznamka
I. Tvar kola se zobrazi jednim nebo dvema prumety, narysem v pohledu ve smeru osy a bokorysem obvykle v rezu. Rezna rovina prochazi osou kola a ve venci je vzdy vedena zubovou mezerou i pri lichem poctu zubU nebo sikmych a zakrivenych zubech. To znamena, ze se zuby kresli vzdy v pohledu. Tvarove jednoducha kola kreslime jen jednim prumetem v rezu.
2
13t. 3
6-'39-
4
2. Pastorky vyrobene v celku s hridelem se kresli v castecnem rezu. Protoze tvar zubu je vytvoren pri vyrobe normalizovanym nastrojem, nekresli se jednotlive zuby, ale znazoriiuji se jen hlavove, roztecne a patni plochy.
3. V pohledu se kresli: hlavove plochy plnymi tlustymi carami, roztecne plochy tenkymi cerchovanymi carami. Patni plochu obvykle v pohledu nezobrazujeme. V zobrazeni kola v rezu se kresli hlavova a patni plocha plnou tlustou carou. 4. Na vykresech ozubenych kol s jinymi nef pnmymi zuby se vyznaci v bokorysu zjednodusene, zpravidla tremi carami, zesikmeni nebo tvar zakriveni zubu, popr. smer stoupani sroubovice. Je-Ii bokorys nakreslen v rezu, vyznaci se smer stoupani zubu v pomocnem nek6tovanem obrazu, ktery se nakresli ve zmensenem meritku v pohledu. Podle stejnych zasad se znazoriiuje ozubeni ozubenych tyci, snekovych kol a sneku.
117
rovna modulu, vyska paty je vetsi 0 hlavovou vuli ca. Hlavova yUle je vzdalenost patni plochy jednoho kola od hlavove plochy druheho kola soukolf; hezne je C a = 0,25 modulu. Vyska zubu je tedy rovna 2,25 modulu. Roztec zubU je vzdalenost mezi stejnolehlymi profily (boky) dvou sousednich zubu kola, merena jako oblouk na roztecne kruznici. Je-li pocet zubfi kola z, je prumer roztecne kruznice D = zm. Hlavova plocha je valcova plocha opsana hlavam zubfi. U hezneho ozubeni je prumer hlavove kruznice Da = D + 2m = (z + 2) m. Patni ploch a je plocha omezujicf paty zubU a zubovych mezer. U hezneho ozubeni je prumer patni kruznice D f = D - 2,5m = (z - 2,5) m.
9.7.2 Kresleni ozubenych kol (tab. 45). 9.7.3 K6tovani ozubeni (tab. 46). Udaje
0
ozubeni
Do tabulky udaju se zapisuji udaje potrebne pro vyrobu ozubeni, kontrolu jeho presnosti a udaje pro vypocet rozmeru ozubeni. Tabulka se umisfuje do praveho horniho rohu vYkresu. Udaje 0 tepelnem zpracovani, 0 pozadovanych mechanickych vlastnostech po tepelnem zpracovani, pokyny pro vyrobu, montaz a zkouseni se zapisuji nad nastavbou popisoveho pole vYkresu.
Tab. 46 Vyobrazeni
1
b
c
o
2
o'" o
3
4
118
c
Poznamka
I. Vnejsi tvar ozubeneho kola a jeho tvarove prvky (miboj, vniti'ni tvar vence, kotouce nebo ramen) se ok6tuje podle zasad pro k6tovani strojnich soucasti. Z rozmeru, ktere urcuji ozubeni, se k6tuji na vykresu jen nektere a zbyvajici se uvadeji v tabu Ice udaju. V obrazech celnich ozubenych kol s vnejsim nebo vnitrnim ozubenim, s pfimymi nebo sikmymi zuby, se k6tuje: prumer hlavove kruinice Da s meznimi uchylkami a podle potreby dovolene obvodove (radialni) hazeni hlavove plochy, sii'ka ozubeni b a podle potreby i dovolene eelni (axialni) hazeni hlavove plochy, vzdalenost c vence ozubeni od eelni plochy naboje, tvar zaobleni nebo zkoseni eel zubu a hlavove plochy d. 2. V obrazech kuielovych ozubenych kol se k6tuje: prumer hlavove kruinice Dae na vnejsim okraji vence, vzdalenost hlavove kruinice c na vnejsim okraji vence od zakladni roviny kola, uhly hlavoveho 0a, rozteeneho 0, patniho Of a doplilkoveho Od kuiele, uhel paty zubu lfr, sitka ozubeni b, delka povrchove pfimky Rd rozteeneho kuiele, tvar zaoblenf nebo zkoseni eel zubil. 3. Predstavuje phldad k6tovani sneku.
4. U ozubenych tyei (hrebenu) se musi zak6tovat poloha krajniho zubu vzhledem k boen! plose tyee a. Drsnost hlavoveho valce nebo kuiele se predepisuje obvyklym zpusobem. Drsnost zubnich boku, popr. zavitu sneku se predepisuje znaekou umistenou na rozteene pfimce.
Zobrazeni ozubeneho soukoli Ozubene soukoli se zobrazuje bud' podrobne, zjednodusene, nebo schematicky. Pl'i podrobnem znazorneni kol v pohledu se kresli hlavove plochy a tvol'id cary hlavovych ploch plnou tlustou carou (obr. 255), misto roztecnych ploch nebo tvol'idch car roztecnych ploch se kresli valive plochy a jejich tvol'id cary tenkou cerchovanou carou. U kuzeloveho soukoli se nekresli v pohledu ta cast hlavove plochy, ktera je zakryta druhym kolem (obr. 256).
9.7.4 Kresleni a k6tovani l'etezu, l'etezovych kol a rohatek Retezove pl'evody se znazorlluji na vykresech sestaveni podrobne, zjednodusene nebo schematicky (obr. 260). Ve vsech znazomenich je vhodne nakreslit u obou kol profil jednoho zubu s pl'ilehlymi mezerami. Rnad l'etezy jsou normalizovane soucasti, jejichz tvar a rozmery jsou dany pl'islusnou rozmerovou normou. Retez se na vykresu sestaveni znazomi tenkou cerchovanou carou a oznaci se samostatnym odkazovym cislem. V seznamu polozek se uvede v oznaceni l'etezu jeho delka poctem Clanku nebo v metrech s pl'esnosti na milimetry, znacka l'etezu udavajici jeho rozmery a cislo pl'islusne rozmerove normy. Pl'iklad oznaceni l'etezu: RETEZ 64 clanku 086 - 1 CSN 02 3311.1 nebo 0,813 m RETEZU 086 -1 CSN 023311.1
Obr. 255 Podrobne kresleni celniho soukoli na vykresu sestaveni
Obr. 258 Snekove soukoli na vykresu sestaveni
Obr. 256 Kuzelove soukoli na vykresu sestaveni v pohledu
0) V zobrazeni soukoli v osovem l'ezu se kresli zub , jednoho z kol pl'ed zubem sdruzeneho kola. Prochazi-li l'ezna rovina osou ozubeneho kola hl'ebenoveho pl'evodu, pak se zub kola kresli pl'ed zubem hl'ebenu (obr. 257).
/.-----.
'+J \ .:.---< . /+\.)
" ---
,
.
.
T
/.- . . . I
+++ f \
I
.
r-----/, .--.
. . . -t++ .~'
T._~
Obr. 259 Schematicke znazorneni a) celniho soukoli a snekoveho soukoli, b) kuzeloveho soukoli
oj Obr. 257 Hfebenove soukoli na vykresu sestaveni v fezu
Prochazi-li l'ezna rovina osou snekoveho kola nebo sneku, pak se zavit sneku kresli pl'ed zubem kola (obr. 258). V uvedenych pl'ipadech se dovoluje nekreslit zakryte obrysy. Na slozitych sestavenich se znazornuje ozubeni jen schematicky, tj. osami a roztecnymi plochami (obr. 259).
b)
t- illl
c)
(+)
/,--, \
t '
t$t (~J f
Obr. 260 Retezovy pfevod a) zobrazeny podrobne, b) zjednodusene, c) schematicky
119
Na vykresu i'etezoveho kola pro pouzdrove a valeckove i'etezy je jeho zobrazeni a tabulka udaju. Retezova kola se zobrazuji v uplnem nebo castecnem i'ezu vence kola. Na zobrazeni i'etezoveho kola se musi k6tovat (obr. 261): sii'ka zubu, sii'ka vence, velikost zkoseni nebo zaobleni boku zubu, polomer zaobleni zubu, prumer hlavove kruznice, prumer roztecne kruznice, prumer patni kruznice, drsnost pracovnich ploch zubu a ostatni rozmery naboje kola. Tabulka udaju je umistena v pravem homim rohu vykresu (obr. 262). V prvni casti tabulky jsou uvedeny udaje urcujici spoluzabirajici i'etez, v druhe casti jsou udaje 0 i'etezovem kole. Nevyplnena pole tabulky se proskrtnou vodorovnou carou. Tabulku lze doplnit sloupcem pro zapsani pouzitych symbolil. udajil.. Ozubeni rohatek se znazomuje zjednodusene nakres1enim hlavoveho valce (kruznice) tlustou plnou carou
a patniho valce (kruznice) tenkou plnou carou. V narysu se nakresli nekolik zubU a jejich profil se podrobne zak6tuje, nebo se zuby zak6tuji ve vynesene podrobnosti nakreslene ve zvetsenf (viz obr. 263). Otazky a ukoly 1. Jak kreslfme tvarove jednoducM ozubena kola na vyrobnim vykresu soucasti? 2. Jak se kresli v pohledu hlavove a roztecne plochy ozubenych kol? 3. Udejte, ktere rozmery se k6tuji v obrazech celnich ozubenych kol. 4. Udejte, jak se zobrazuje ozubene soukolf. 5. Vypocitejte prilmery hlavove, roztecne a patnf kruinice, je-li dan pocet zubil z celnfho ozubeneho kola a modul m: a) z = 17, m = 5; b) z = 30, m = 8; c) z = 22, m = 6. 6. Nakreslete vyrobnf vykres pastorku pro z = 20, m = 6, Sffka zubu b = 30. 7. Zobrazte ve dvou prilmetech celni soukoli, bokorys a) v fezu, b) v pohledu, je-li ZI = 18, Z2 - 27, m = 3, ostatni rozmery volte.
a) 0
c
Retez Pocet zubu
"-
Profil zub1J
'E
Norma Posunutf
Tlrda presnosti Polomer dna zubni mezery Polomer prechodu Polomer hlavy zubu Polovicni uhel zubni mezery Uhel prechodu
35,9 10,8
-\
25
'"
o
35
14,3-0,43
5
110
Obr. 262 Tabulka udajil fetezoveho kola
6.J. v(vl
Obr. 261 Kresleni a k6tovani fetezoveho kola a) bez k6t, b) s k6tami
Obr. 263 Kresleni a k6tovani rohatky
120
~
9.8 KRESLENI PRUZIN Na vyrobnim vykresu soucasti zobrazujeme pruziny podle CSN 01 3210 vzdy v nezatizenem stavu, kdezto na vykresu sestaveni se znazornf ve stavu, v jakem se zamontuji (zatizene pi'edpetim), obvykle jen jednfm pnlmetem v pohledu nebo pi'ednostne v i'ezu, jehoz rovina prochlizi osou pruziny. Pi'iklady kresleni pruzin jsou uvedeny v tab. 47. Vyrobni vykres pruziny obsahuje: ok6tovane zobrazenf pruziny a podle poti'eby pracovni diagram pruziny s meznimi uchylkami (obr. 264); tabulku technickych udaju, ktere nejsou uvedeny v zobrazeni nebo v pracovnim diagramu. Tato tabulka se umisruje v pravem hornim rohu vykresu; slovni udaje 0 ostatnich technickych pozadavcich.
Hlavni udaje se uvadeji v poi'adi: - pocet cinnych zavitu - celkovy pocet zavitu - smysl vinuti - tvrdost - uprava povrchu - prumer kontrolnfho trnu nebo pouzdra. Krome tabulky udaju musi byt vyrobnf vykres pruziny vybaven slozenym popisovym polem strojfrenskych vYkresu. Na obr. 264 je ok6tovana valcova pruzina ve volnem stavu. U sroubovite valcove pruziny se k6tuje jeji vnejsi prumer, delka nezatizene (volne) pruziny a obvykle i rozmery prurezu polotovaru pruziny, popi'. roztec zavitu jako informativni rozmer. U kuzelove pruziny se k6tuje jeji nejvetSi a nejmensf vnejsi prumer, prurezy dratu nebo pasu
Tab. 47 Vyobrazeni
1
0)
Pozmimka
b) 1. Obrysy zavitu pruziny se kresli zjednodusene pfimymi rovnobeznymi tlustymi plnymi carami s vynechanim neviditelnych obrysu. U pruzin vinutych z dratu se kresli krome osy pruziny take osove cary prurezu dratu, leficich v rovine prochazejici osou pruziny. Je-li drat kruhoveho nebo Ctvercoveho prurezu a pruzina je nakreslena v rezu, vyznaci se tenkou plnou carou i dalSi osy jednotlivych prui'ezu. Prurezy dratu maleho prumeru a pasu male tlousiky (v zobrazeni mensi nez 2 mm) Ize misto srafovani cerne vyplnit. Ma-li pruzina vice nef ctyfi cinne zavity, Ize zobrazit na kazdem konci pruziny krome zavernych zavitu pouze jeden az dva cinne zavity a zbyvajici cast! pruziny vest pouze osove cary. Obraz delSi va\cove pruziny Ize zkratit podle stejnych zasad platnych pro prerusovani obrazu (c, d). Celkovy pocet zavitu je dan souctem cinnych a zavernych zavitu, ktery se zaokrouhluje na 114, 112, 3/4 nebo nejlepe na cele cislo. Zaverne zavity maji ruznou upravu. Cast krajniho zavitu s opernou plochou se bud' prihne do roviny kolme k ose pruziny, nebo se do teto roviny obrobi.
2. Ve dvou prumetech se kresli pruzina pouze tehdy, poti'ebujeme-li zobrazit zvlastni tvar koncovych zavitu pruziny, napi'. u pruziny tazne nebo zkrutne.
3
3. Svazek tlacnych pruzin se kresli vyhradne v fezu. Sroubovite pruziny tlacne i tazne se zobrazuji s pravym smyslem vinuti. Levy smysl vinuti se musi uvest slovy. Zkrutne pruziny se zobrazuji s pozadovanym smyslem vinuti.
121
a delka volne pruziny (obr. 265). U taznych a zkrutnych pruzin se obvykle k6tujf i rozmery zavernych zavitu. Vyzaduje-li to funkce pruziny, muze byt misto vnejsiho prumeru pruziny k6tovan jeji vnitfnf prumer. V pracovnim diagramu pruziny je udana zavislost mezi zatizenim a deformaci pruziny, a to v rozsahu a forme odpovidajici pozadavkum na danou pruzinu. 350:!:30N
a sil (momentu u zkrutnych pruzin) se v diagramu pfedepisuji pouze tehdy, jsou-li pro spravnou funkci pruziny nezbytne. Mezni iichylky se pfedepiSi cfselnymi hodnotami u pffslusnych iidaju. Uspofadani a rozmery tabulky iidaju jsou ve Strojnickych tabulkach. Podle potfeby a pro jine druhy pruzin je mozno uvedene iidaje (rubriky) vynechat, doplnit, popfipade zmenit.
a)
b)
c)
d)
850 :!:30N
~I
Obr. 264 Kresleni a k6tovani valcove sroubovite tlacne pruziny
Obr. 265 Kresleni a k6tovani kuzelove tIacne pruziny
Obr. 267 Schematicke kresleni sroubovite pruziny a) valcove t1acne s kruhovym pn"ti'ezem dratu, b) valcove tazne s kruhovym prUi'ezem dratu, c) kuzelove tlacne s kruhovym pn'lrezem dratu, d) kuzelove tlacne S obdelnikovym prUi'ezem pasu
Vykresy beznych sroubovitych pruzin mohou byt provedeny na normalizovanych pi'edtiscich formatu "¥ nebo A3, na kterych je krome popisoveho pole a tabulky iidaju pfedtisteno i zobrazeni pruziny se slepymi k6tami a pracovnim diagramem. Na pfedtistenem vykresu jen doplnime potfebne Ciselne, popi'. slovni iidaje. Na vykresu sestaveni se kresli pruzina obvykle v fezu a vynechavaji se jeji zadnf obrysy (obr. 266). Na schematech a vykresech sestaveni kreslenych v malem mefitku se Sroubovite pruziny znazoriiuji schematicky (obr. 267). Pfi schematickem zobrazeni pruziny se kresli jeji zavit jen jednou tlustou plnou klikatou carou a zjednodusene (vnejsi prumer takto nakreslene pruziny je shodny s jejim stfednim prumerem) a pocet nakreslenych zavitu pruziny se nemusi shodovat se skutecnym poctem zavitu. Otazky a iikoly
Obr. 266 Kresleni pruziny na vykresu sestaveni
Do diagramu se zapisuji vypoCtene hodnoty zatizeni a jim odpovidajici nejmensi a nejvetsi pracovni deformace (stlaceni, prodlouzeni, iihel zkrouceni). V diagramu se k6tuje celkova delka nezatizene pruziny, delka pruziny v pfedpruzenem stavu a delka pruziny ve stavu zatizenem. Mezni iichylky rozmeru 122
I. Jak zobrazujeme pruziny? 2. Udejte, ktere rozmery k6tujeme na vyrobnim vykresu: a) sroubovite valcove pruziny, b) sroubovite kuzelove pruziny . 3. Jak kreslime pruziny na vykresu sestaveni? 4. Nakreslete v rezu a podrobne ok6tujte levotoCivou sroubovitou pruzinu valcovou se strednim prilmerem 35 mm, vyrobenou z dratu 0 4 mm. Pruzina rna 6 pruziclch zavitil s rozteCi 10 mm a 2 zavity zaverne, ktere jsou obrouseny. Urcete celkovou delku nestIacene pruziny.
9.9 KRESLENI NYTOVYCH SPOJO A NYTOVANYCH KONSTRUKCI Nytove spojeni je mozno vytvofit: roznytovanim jedne spojovane soucasti (nytovani pfime, obr. 268),
Nyty vlozenymi do der ve spojovanych soucastech (nytovani nepi'ime, obr. 270). Nyt se skI ada z dosedaci hlavy a z di'iku (obr. 269). Roznytovanim di'iku se vytvoi'i zaveflla hlava, ktera muze mit stejny nebo i jiny tvar nez hlava dosedaci.
a)
b)
Nyty se zobrazuji pouze na vykresech sestaveni. V podrobne zobrazovanych nytovych spojich se kresli nyty vzdy zatazene, V narysu V pohledu, a to i tehdy, jsou-li spojovane casti kreslene V i'ezu. V pudorysu se kresli nyty vzdy v pi'icnem i'ezu di'ikern a bez hlavy (obr. 270).
d)
c)
Obr. 268 Pi'fme nytovanf roznytovanfm vnitfnf soucasti a) valcovy cep navrtan, b) zaverna hlava zapustna, c) zaverna hlava plocha, d) zaverna hlava pftlkulova Obr. 270 Jednoi'ady nytovy spoj pfeplatovanfm
o k
Obr. 271 Oznacenf nytil
A-A
,
Obr. 272 Znacenf nytU pi'i pravidelnem uspofadanf na roztecne pffmce
Obr. 269 Nyt s hlavou a) pulkulovou, b) zapustnou
12x¢6
Tab. 48 Zjednodusene zobrazenf Spoj I. Ny tern s pillkulovou nebo plochou kulovou hlavou na obou koncfch
2. Trubkovyrn nytern s lernovanou hlayou a s lernovanou hlavou zavemou 3. Zapustnyrn nytern s pulkulovou hlavou zavemou 4. Zapustnyrn nytern a se zapustnou hlavou zavemou 5. Zapustnyrn nytern s coekovitou hlavou a se zapustnou hlavou zavemou 6. Zvlastnfrni nyty. napi'. nyty s tmern
v fezu
• •••
v pohledu
EB E13 EE
E±3 $3
Obr. 273 Znacenf nytil pri pravidelnem rozlozenf na roztecne kruznici
Na vykresech nytovanych konstrukci (napi'. jei'abU, dopravniku, stavebnich konstrukci) s velkym poctem nytu a zobrazenych v malem meritku se nyty znazornuji zjednodusene normalizovanymi znackami podle CSN EN ISO 5845-1 (01 3152) - viz tab. 48. 123
V prumetech na rovinu kolmou k ose nytu se osa nytu oznaCi kfizkem nakreslenym souvislymi tenkymi carami (obr. 272), Obdobne je mozno vyznacit i pravidelne rozlozenf nytu na roztecne kruznici (obr. 273). Je-Ii nerozebfratelne spojeni soucasti provedeno vice fadami nytu jednoho a tehoz druhu se stejnymi rozmery, kreslf se zjednodusenym zobrazenim jen jeden nebo dYe nyty a ostatni se vyznaCi souvislymi tenkymi carami (obr. 272). Je-Ii na vykrese nekolik skupin nytu ruznych typu (c) rozmeru, oznaCi se shodnymi pismeny velke abecedy (obr. 274a) nebo se rozlisi grafickymi znackami (obr. 274b).
a)
~t==~===t==t==+=B==t=;=1
nym CSN EN 22553 (01 3155). Uprava svarovych ploch provedena podle CSN EN ISO 9692 (05 0025) se neznazoriiuje. Svarove svy se - rozdeluji podle souvislosti na prubezne a pferusovane. Pferusovane koutove svary mohou byt protilehle nebo stfidave.
9.10.1 Oznacovanf a k6tovanf svarovych spoju (tab. 49)
9.10.2 Vseobecne zasady pro kreslenf svafovanych soucastf a konstrukcf Vykresy svafovanych soucasti jsou zvlastnimi vykresy sestavenf. Zpusob jejich kresleni se tidi pfedevSfm: zpusobem vyroby, charakterem a slozitosti dilu, ze kterych je svarek sestaven.
31.,v ~'i)
2
Obr. 274 Oznacenf nytu ruznych druhu a) pfsmeny, b) znackami
12P9
...."
00
co
Otazky a ukoly
$
+
If) If)
G (Y)
I. Jak kreslfme nyty na podrobne zobrazene konstrukci a jak na konstrukcfch zobrazenych v malem mefftku? 2. Vysvetlete rozdfl mezi pffmym a nepffmym nytovanfm. 3. Nakreslete nytove spojenf pasu sffky b = 140 mm, tlousiky s = 12 mm ctyrmi dvojstfiznymi nyty prumeru d = 14 mm (obr. 275).
40
I I I I I I:
Obr. 276 Svafovacf sestavenf ozubeneho kola
Obr.275
9.10 KRESLENI SVAROVYCH SPOJtJ A SVAROVANYCH KONSTRUKCI Svafovani je pevne nerozebfratelne spojovanf kovovych materialu ucinkem tepla a tlaku a jejich kombinacf. Druhy svart'i a jejich normalizovane oznacenf jsou uvedeny ve Strojnickych tabulkach. Na vykresech pro vyrobu svarku (svafovacich vykresech) se svary znazoriiujf zpusobem pfedepsa124
Obr. 277 Svafovane ozubene kolo na vykresu sestavenf
Tab. 49 Poznamka
Vyobrazenf
1al~
~t 4
I~ bl k-"~~-'-O!J- ~--
.C)
5~ ~~ ----
05
'\
at\. nxL(eJ nxlle)
2
10V
(ld).
11'1/
2. Dvojstranne svary se oznacuji jako dva svary jednostranne. U pierusovanych svaru se uv:idi za charakteristiekym rozmerem a znackou svaru pocet svaru, n a znamenkem krat (x) se oddeli delka delka jednotlivyeh svaru s uvedenim delky mezer mezi svary (e).
e
dr::ln(eJ
3
/ /
A
-
v
.J.+--+.+--+v
la) Uplne oznacenf svaru zahrnuje: znacku svaru (I); odkazovou caru se sipkou (2); praporek odkazove cary, tvoi'eny dvema rovnobeznymi carami, jedne souvisle tenke (3e) a jedne carkovane identi· fikacnf (3b). Carkovana cara muze byt umfstena nad nebo pod souvislou carou a u symetrieky umfstenych svaru muze byt vyneeh:ina; pokud jsou uvadeny udaje napi'. 0 metode svai'ovani, stupni jakosti, poloze svai'ovani, pi'idavnem materialu, doplnuje se praporek odkazove cary na svem konci vidlici (4). Zakladni znacka muze byt doplnena: doplnkovou znackou eharakterizujici tvar povrchu spoje. Nenf- Ii uvedena doplnkova znacka znamena to, ze se tvar povrehu nepi'edepisuje; udajem 0 rozmeru spoje. Velikost koutovych svaru je mozne pi'edepsat dvema zpusoby (I b), a to jmenovitou vyskou z svaru nebo jmenovitou tlousfkou a svaru. Proto se pied udajem velikosti svaru uvadi pfsmeno a nebo z. Neni- Ii u tupeho svaru uvedena velikost, je svar proveden v eele tlousiee dilu. Delka svaru se udava za znackou svaru, neni-li rozmer za znackou svaru uveden, je svar proveden po eele deice svai'ovanyeh dilu; dalSfmi doplnujicimi udaji. Znacka svaru se umisiuje nad nebo pod praporek odkazove cary podle teehto pravidel: je-li povreh svaru na strane odkazove cary (Ie), umfsiuje se znacka svaru na stranu souvisle tenke cary praporku; je-li povrehu svaru na protilehle strane k odkazove care, umisiuje se znacka na stranu carkovane identifikacni cary
I.. e .. I
3. U derovyeh svaru, je soucasti oznaceni prumer diry d nebo sii'ka zlabku c, znacka svaru n, pocet svaru n a za znamenkern krat (x) delka zlabku I s uvedenim delky mezery e mezi zlabky nebo u kruhoveho otvoru roztece e, napi'. en n x I (e) nebo d nn(e) . U bodoveho svaru se uvadi prumer d, znacka svaru 0, pocet svaru n a v zavoree roztec e bodu.
A.
v
V jednodussich pripadech slouzi jeden vykres pro sestaveni dilu pri svarovani, pro. vyrobu dilu a poptipade i pro obrabeni po svarovani. Takovy vykres se nazyva svarovaci sestaveni (obr. 276)_ Jednotlive dily svarku jsou oznaceny samostatnymi odkazy. Oily kreslene v rezu se navzajem odlisi obracenym sklonem srafovani. N a vykresu musi byt:
k6ty pro spravne sestaveni svarku, k6ty pro urceni tvaru a rozmeru dilu, k6ty pro obrobeni svarku, znaceni obrobeni. Od svarovaciho vykresu se musi odlisit vykres sestaveni (obr_ 277), ne kterem je oznacen cely svarek jednim odkazem a jednotlive casti svarku jsou na nem pri kresleni v rezu srafovany v temz smeru. V nazvu soucasti se soucast oznaci jako svarek. 125
napi'. SVAROVANA REMENICE. SVAROVANE LOZISKO apod. Pro kresleni a k6tovani svai'ovanych ocelovych pi'ihradovych konstrukci plati stejne zasady jako pro kresleni obdobnych konstrukci nYtovanych. Pi'iklad kresleni styeniku konstrukce je na obr. 278.
Otazky a tikoly 1. 2. 3. 4.
Vyjmenujte udaje v oznacenf svaru. Jak se udavajf rozmery svaril? Vylozte zpilsob kreslenf svai'ovanyeh soucasti. Vysvetlete, eo urcujf tyto znacky svaru: a6 to. - 100, z8 to. - 500, 8 n 5 x 20(50). 5. Svai'ovane strojnf soucasti v tab. 50 nakreslete jako svai'ovacf sestaveni. Volte rozmery: a) svafovena i'emeniee D = 180 mm, d = 45 mm, b = 60 mm, b) svai'ovana paka L = 150 mm, db = 35 mm, d 2 = 15 mm, t = 10 mm, h] = 40 mm, h2 = 15 mm, e) svai'ovana paka I] =120 mm, 12 = 80 mm, d = 35 mm, t= 10 mm, d) svafovane tahlo I = 400 mm, I] = 300 mm, b = 60 mm, b] = 40 mm, h = 20 mm, h] = 10 mm, 12 = 120 mm, e] = 40 mm. Ostatnf rozmery urcete sami. Zobrazenf proved'te ve vhodnem mei'ftku.
a
a
U'l
9.11 KRESLENf VYBRANYCH SOUCASTf
Obr. 278 Kreslenf a zak6tovanf stycnfku pi'fhradove konstrukee
a)
VetSina soueasti se vyrabi jednak z normalizovanych polotovaru: pasu, tyei, profiloveho materialu, p1ecl1f' a jednak jako svarky, odlitky, vykovky, vylisky apoo. Pi'i vyroM soueasti z odlitku, vykovku nebo svarku je iadouci, aby polotovar mel ptldavky na obrabeni, na upnuti nebo na zkousky materialu. Pi'ilis velke pi'idavky zvysuji naklady na obraMni, elektrickou energii a naopak male zvysuji zmetkovitost. U odlitku se zhotovuje vykres odlitku nebo jaderniku, kde se poe ita se smrst'ovanim kovu po vychladnuti odlitku nebo s ureitou deformaci ph jejich chladnuti. Pi'i kresleni volime daISi poti'ebne pohledy, i'ezy se vsemi tvarovymi prvky, jako zaobleni, tikosy a daISi nutne rozmerove tidaje. Vyrobni vykres vykovku musi obsahovat vsechny rozmery nutne pro zhotoveni soueasti, veetne pi'idavku na obrabeni. Do tohoto vykresu lze eerchovanou earou se dvema teekami vyznaeit tvar soueasti po dokoneeni (obr. 279). Vykovky se kresli v takove poloze, jakou zaujimaji v zapustce. Delici rovina se znaei tlustou plnou earou s ktlikem. Na vykresech odlitku a vykovku se zapisuji do popisoveho pole eisla modelu nebo zapustek, dale jakost povrchu ploch, ktere se budou obraMt, oznaei se plochy, ktere se nebudou obrabet. Zarueene mechanicke vlastnosti nebo druhy materiaIovych zkousek se pi'ipisuji nad levy okraj popisoveho pole. Nazev polotovaru musi byt shodny s nazvem soueasti v koneenem stavu. Kres1eni soueasti z plastu
Obr. 279
126
Soueasti z plastu se kresli podle stejnych zasad technickeho kresleni. Wi volbe tloust'ky steny soucasti se
Tab. 50
b
t
o
N
I:.
L
I-l U LJ-4--------+---fLl.u U 1 ..c
t--+-+-
1
1 --;-1-+--+ t---+-
r
~nn
~--~---+------~
ITIT~
l,
~------+----
127
rzzzz~ZZZZ?A I
b)
0.7 af Q.8s
vychazf z pozadavkfi funkcnfch, dale z ptesnosti, hrnotnosti, velikosti a tvaru. Tluste steny vyliskfi se vhodne vylehcf vybranfrn (obr. 280). V ptfpade potteby lze steny vyztuzit zebry, ktera zvysuji pevnost a zabranujf deforrnacfrn sten vylisku (obr. 280b). Z technologickych a pevnostnich dfivodu se pouzfva zaliskfi, ktere jsou nerozebiratelne spojeny s vyliskern (obr. 281a). Nejcastejijsou z kovu, ktery se vlozf do dutiny lisovacf, popf'. ptetlacovacf formy a vycnfvajicf castje zalita castecne nebo pIne (obr. 28Ib).
a)
b)
D .A
Obr. 280 Tluste steny vylisku se vhodne upravujf vybninfm (a), vzajemne pomery vysky a sfrky zeber se voH pod Ie vychozf tioust'ky steny (b)
128
Obr. 281 Zpt1soby kreslenf kovovych zaliskt1 Cal, pnklady provedenf (b)
10 CTENI VYROBNICH VYKRESiJ A SCH:EMAT
Protoze se v soucasne dobe menf zpdsob i obsah lidske pnice ve vsech etapach vyrobnfho procesuje nezbytne ti'eba dokonala organizace vyroby, a to jak vyroby soucastf, tak sestavovanf montaznfch celkd. Pro kazdy stroj nebo zaffzenf se kreslf vykres sestavenf. U slozitych vykresd se kreslf urcite vyrobni celky na vykresy podskupin. Soucast, ktera se vyrabf, se kreslf na samostatny vyrobnf vYkres.
10.1 ROZBOR A CTENf VYROBNfCH VYKRESlJ SOUCASTf Vyrobnf vykresy musf mit jednotnou upravu, vyrazny popis a musf byt take pi'ehledne. Dopliiujfcf udaje musf byt strucne, jazykove spravne a jejich formulace pi'esna. Vykres musf obsahovat vsechny udaje poti'ebne k vyrobenf a kontrole zobrazene soucasti (obr. 284). 10.1.1 Urcenf geometrickeho tvaru Marne-Ii vyrobit urCity stroj, musfme nejdi'fve zhotovit soucasti a pak provest jejich montaz. To znamena, ze musfme podle ucelu soucasti a materialu, kt¥y ~ vyrobe pouzijeme, a podle postupu vyroby urclt jejf tvar vzhledem k pozadovanym vlastnostem i poti'ebnym rozmerdm. KaZda strojnf soucast je zpravidla slozena ze zakladnfch geometrickych teles, ktera spolu riizne souvisf, majf riiznou vzajemnou polohu a vzdalenost. Zakladnf geometricka telesa strojnfch soucastf k6tujeme samostatne, ovsem v mfstech styku nebo spojenf k6tujeme stejne rozmery pouze jednou. Na obr. 282 je nakresleno tahlo ve dvou priimetech. Cela soucast je slozena
I
I
-Fft-ff-------3-ff-H--
t -~'---tl5IH
V
Obr. 282 Stereometricka struktura tahla
z hranold a valcd. Stereometricka struktura soucasti je urcena valci V, valci V .. hranoly H, hranolem HI' 10.1.2 Urcenf rozmerd, pi'esnost vyroby a jakost povrchu Vsechny soucasti stejneho tvaru, ale riiznych rozmerii se kreslf na samostatne vYkresy. U tabulkovych vykresft mftze casto dojft k omylu, proto je pouzfvame omezene. Na obr. 285 je nakresleno pouzdro s uvedenfm rozmerd, ktere se opakujf ve vyrobe. V pi'fpade, ze nepouzfvame ke kontrole meznfch uchylek kalibrft, uvadfme do leveho spodnfho rohu vykresu tabulku meznfch uchylek. Stejne soucasti v zrcadlovem provedenf musf byt nakresleny samostatne (obr. 283). Samostatne vykresy nemusfme zhotovovat: pro soucasti zhotovene oddelenfm (sti'fhanfm, i'ezanfm, palenfm) tycoveho, profiloveho nebo plocheho polotovaru, bez dalsfho obrabenf, pro soucasti normalizovane nebo nakupovane, pokud je dale neobrabfme, krome povrchovych uprav, v kusove vyrobe pro soucasti tak jednoduche, ze se dajf ok6tovat nejvfce ctyi'mi k6tami v tzv. k6tovaoj
60
49
r~ I-~f-
2
'i
III
If)
N N
c&10
4
(73)
b)
lv,
Obr.283
129
44 ¢3 3 lJ"l
a
00
a
J
S
. ..-
('oJ
r-:: en
e.
1x45 1 ,5
17 2
1
.
100
91 (191)
Rm
>
900 MPa KROME PLOCHY A POP/SOVE POLE
Ohr. 284
130
Vyrobnf vykres soucasti
l
---------
,
..
I
(C\ ~ R
,
t
v
VRTANO PRI MONTAZI POPI savE POLE
Obr. 285
Pfedtisk vyrobniho vykresu pro opakujici se vyrobu
131
nem sestaveni, nebo jejichz tvar a rozmery se stanovi az pii montazi, soucasti, ktere lze urcit piimo v seznamu polozek, napi'. ocelove lanka apod. Vsechny rozmery, mezni (ichylky, drsnost povrchu a ostatni parametry uvedene na vyrobnim vykrese plati pro stay pied montazi a pied povrchovou (ipravou. 10.1.3 U daj e popi soveho pole a tabulek technickych udaj u Kazdy technicky vykres nebo shodny technicky dokument musi byt opatien popisovym polem podle mezinarodni normy CSN ISO 7200 (01 3113). Toto popisove pole plati pro vsechny obory (strojirenstvi, e1ektrotechniku, stavebnictvi atd.). Informuje o vyrobnim podniku, druhu a typu vyroby, merftku vykresu, kdo vykres kreslil, kontroloval a schvalil, jake zmeny byly na vykrese provedeny atd. Je dovoleno, aby bylo dodatecne upraveno podrobnejsimi pokyny nebo specifickymi informacemi. Popisova pole umisfuji v pravem dolnim rohu vykresoveho listu obr. 286a. Pro jednotnost uspoiadani pozadovane informace je nutne tyto identifikacni casti provest podle obr.286b. A1
A6
U vykresu sestaveni nebo podsestav se zobrazuji soucasti ve smontovanem stavu, tj. Montazni skupiny nebo podskupiny. Ke kazdemu vykresu sestaveni se v nastavbe popisoveho pole nebo oddelene zhotovuje seznam polozek, tj. seznam soucasti, popi'. podsestav, ktere vykres obsahuje. Kazdy odkaz na vykrese se uvede jen jednou. Odkaz soucasti nebo skupiny se piSe na odkazovou caru. Odkazove cary se nesmeji vzajemne protinat a mohou byt nejvyse jednou lomenne. Smer odkazovane cary nesmi byt totozny se smerem srafovani ve srafovane plose. Odkazy se piSi vetsimi cislicemi nef k6ty. V kusove vyrobe lze jednoducM pomucky, piipravky apod. kreslit v tzv. k6tovanem sestaveni. Slovni a doplnujicf udaje na vYkresech. Informace, ktere se na vykrese nedaji vyjadfit graficky, oznacenim nebo znackou, se uvedou jako slovni a doplnujicf udaje. Knitke popisy na odkazovych carach kolem obrazu nemaji mit vice nef dva fadky umistene nad a pod praporkem (Tab. 38). Technicke pozadavky 0 vice polozkach se prubezne ocisluji zdola nahoru v pofadi, jak postup~e vyroba vzdy na prvnim liste vYkresu. Popisove pole se ski ada z identifikacni casti obr. 286b a je povinne na kazdem vYkrese. Musi obsahovat nasledujicf informace: a) registracni nebo identifikacni cislo vykresu b) nazev vykresu c) jmeno nebo nazev zakonneho vlastnika vykresu
A6
C:=J C:=J
A4
2
AS c=J
C:=J
A2
A3 C:=J
C:=J
~---------------~ 10
10
10
1
2
3
4
5
Obr 286a
"
'4
f
@
® (c)
170 max
Obr 286b
,
~
f
@
0
~
~
1
f
® @ I
170 max 132
r 0
r-
®
®
I
@
170 max
Obr 286e Umisteni polohoveho ramee na vykrese, jehoz obrazy jsou umisteny na nekolika listeeh a) I - polohovy ramee pro nekolikalistove vykresy, 2 - popisove pole b) rozmery polohoveho ramee, udavajiciho skladbu jednotlivyeh dflcfch vykresu
Identifikacni pole musi byt umisteno v pravem dolnim rohu vykresu, kreslene tlustou plnou carou shodne tloust'ky jako nimecek vYkresu. Dopliiujici informace se mohou umistit vlevo od identifikacniho pole nebo nad identifikacnim polem.
U AA A A
UA
0 A
I
A B C D DA E
F G
H
K L M N
Cislo vykresu List Typ Nazev Nazev zakonneho vlastnika vykresu Pfesnost ISO 2768 Tolerovani Promftani Material Polotovar Cista hmotnost Kg Hruba hmotnost Kg Novy vykres
I
0 P R
S T U V W Y
AA AB AC AD AE AF AH
I
.1 .1 .1 .1
. 1B
Stary vykres Cislo sestavy Cislo seznamu Mefitko Zmena Datum Index Podpisy Poznamka Navrhl Kreslil Pfezkousel Technolog Normalizace SchvaJil Datum
Dopliiujici informace se deli na Informativni udaj znacka metody promitani, mefitko nebo jine delkove miry tyto udaje jsou srozumitelne nemusi se uvadet. Technicke udaje popisuji urcite metody a dohodnute postupy pro zhotoveni vykresu vyrobku. Mohou tim byt tyto udaje: Drsnost povrchu ISO 1302. Zpusob pfedepisovani geometrickych toleranci ISO 1101, hodnoty vseobecnych toleranci ISO 2768, technicke udaje materialu, (uvadi se material ve stavu pfed (zpracovanim). Administrativni udaje zavisi na zasadach pfi evidenci a vyuzivanim vykresu jde 0 format vykresoveho Iistu, datum vyhotoveni originalu vykresu, oznaceni zmen nebo oprav, datum, popis oprav, dalSi administrativni udaje jako jmena a podpisy zodpovednych osob za spravnost vYkresu. Vicelistove vykresy se oznacuji napf. List nip. kde je cislo listu a p je celkovy pocet listu. Pro orientaci techto vykresu se umist'uje polohovy ramec (obr. 286 c). Pfiklad uspofadani popisoveho pole (obr. 287b). Seznam polozek
Obr. 287b Pfiklad i'esenf popisoveho pole, ktere nestanovuje jednotlive uspoi'adanf ani rozmery
Seznam polozek muze byt soucasti vykresu nebo jako samostatny dokument. Je-Ii Seznam polozek uveden na vykrese, zapis polozek se provadi od spodu nahom (obr. 287c). Je-li seznam polozek zhotoven samostatne mimo vykres, zhotovuje se na listy normalizovaneho formatu se stejnym oznacenim
24
.---
--
I" 3 2
--
--
I
-_________________O_Z~AC[~·~_'i______
___________ 1_ _ _--C.I-'-'OLOl ()\' AR
\'\'~RFS
lmena !.\eii!io
1: 1 c',eznomu C,lellovy SlatY .,.ytrel NovY .,.ybe\
Datum Nov:hl Krcllil PiCllouiel lechno~
Normclizoce Schvdlll Oolum
tislU ZASOllNIKU rozr-;AMK,\
~IAnHI~1
Ind:x
Podp:'V
Malcrial Pololovar (i,ia hmoln,
?r:[StiOSl iOl[ROl'iNi pp.Ol.lirANi
19JHrubd hmolnj
lQ
~~dley
liyp (ill,\'belu ~illii
I
I
I
I
I
I
I
I
I
llill
Obr. 287c Pi'iklad i'eileni popisoveho pole s pi'ipojenym seznamem polozek na vykresu
133
identifikacniho nebo registracniho cisla zakladniho vYkresu. Seznam polozek se vypliiuje od shora dolu (Obr. 287d). Ph vypliiovani pi'edtisku seznamu polozek se doporucuje roztec i'adku 4,25 mm pro vyplneni psacim strojem nebo pocitacem. Poi'adi udaje je volitelne napi'. nazev, vykres, material, mnozstvi. Zapis musi souhlasit s poi'adim odkazu na vykrese. Popis lze provest sablonou, od ruky nebo jinymi vhodnymi prosti'edky, pi'ednostne velkymi pismeny. Vyplneni seznamu polozek Odkaz - uvede se stejne cislo jake je na vYkresu. Oznaceni - shodne s oznacenim casti vyrobku, lze pouZit zkratek. Vykres - rna-Ii polozka uvedena v odkazu vyrobni vykres, zapiSe se jeho cislo. Polotovar - uvede se cislo normy polotovaru. U soucasti vynibenych z odlitku nebo vykovku se zapiSe cislo modelu nebo zapustky. Material - uvede se druh a jakost materialu vyrabene soucasti. Ie-Ii material vychozi a konecny stejny, uvadi se ve stavu konecnem. U normalizovanych soucastf se tato rubrika nevypliiuje. Urceni a popis dilcfch polf
Identifikacni pole musi obsahovat tyto zakladni udaje: a) registracni nebo identifikacni Cislo, b) nazev vykresu, c) nazev zakonneho vlastnika vYkresu.
Uvedene udaje jsou povinne a zvyraziiuji se rameckern, kreslenym tlustou plnou carou shodne tloust'ky jako ramecek vYkresu. Nazev vykresu musi funkcne popisovat obsah vykresu (soucasti i sestavy). Iedno nebo nekolik polf pro dodatecne informace. Tato pole mohou byt umistena nad identifikacnim polem nebo vedle neho (obr. 286c). Pole pro dodatecne informace lze rozdeIit takto: 1. informativni udaje, 2. technicke udaje, 3. administrativni udaje 1. Informativni udaje jsou dUlezite pro urceni metody zobrazeni, pouzite na vYkresu. Temito udaji jsou: d) znacka pro oznaceni metody pro mit ani, pouzite na vykrese, e) hlavni mei'itko vykresu, f) delkove jednotky, pokud jsou jine nef miIimetry. Pokud neni vykres bez polozek d), e), f) srozumitelny, pak jsou tyto udaje povinne. 2. Technicke udaje popisuji konkretni i smluvni metody zobrazeni pi'edmetu nebo pracovnfch vY~Jf su, zahrnuji tyto udaje: g) zpusob oznaceni drsnosti povrchu, h) zpusob pi'edepisovani geometrickych toleranci, j) uroveii pi'esnosti vseobecnych toleranci, pokud nejsou u rozmeru uvedeny individualni tolerance, k) dalSi normy z teto oblasti.
OZNACENi
POLOTOVAR
CiSLO zAsoBNfKU
VYKRES
MATERIAL
POZNAMKA
I
2
3
24
I lmeno Poznlimly
L.selnomu L.seslovy SIOr( Vi'lres NovY vYlles
Podpis/dne I PodDis/dne Kresla I I One I I Piezlou!el I I I Technolog I Normolizoce I I Slhvrilil I I One I
I IlndeK ~rizev
Iyp
Gs.dolumer.tu liSlu
I
I
Obr. 287d Priklad mozneho provedenf seznamu polozek na samostatnem listu
134
I
I
I
I
I
I
I
!lil!
3. Administrativn{ udaje jsou zavisle na zpusobu cinnosti, souvisejici s vyuzfvanfm vYkresu. Mohou obsahovat nasledujfci udaje: m) format vykresoveho listu, n) datum prvniho vydani vykresu, p) oznaceni zmeny (umisfuje se do pole pro registracnf nebo identifikacnf cislo), q) datum a zkraceny popis zmeny s odkazem na oznacenf zmeny, r) dalsf administrativnf udaje (napi'. podpisy zodpovednych osob). Udaje 0 zmenach mohou byt umisteny jako samostatna tabulka mimo popisove pole nebo na samostatnem dokumentu. Vykresy, ktere jsou slozeny z nekolika listu se stejnym registracnfm nebo identifikacnim Cislem v poli (a) se oznacuji poi'adovym cfslem listu, napi'fklad: List nip, kde n je cislo listu a p je celkovy pocet listu. Pro vsechny listy, krome prvniho, muze byt pouzito zjednodusene popisove pole, obsahujici pouze identifikacnf pole. Udaje potfebne k vyrobe nebo kontrole soucasti se zapisuji nad levy okraj popisoveho pole. PfSeme je v poi'adi zdola nahoru, jak postupuje vyroba. Seznamy polozek Seznam poloiek je uplny seznam vsech casH tvoi'fcich sestavu nebo podsestavu montazni jednotky nebo jednotlivych soucastf zobrazenych na vykreS~B. Pi'itom nenf nutne, aby vsechny casti byly podrobne zobrazeny na vykrese vYrobku. CSN ISO 7573 (01 3125) nestanovuje pi'esne uspoi'adanf seznamu ani poi'adi sloupcu s udaji. Pro sirsi uplatnenf si muze kazdy uzivatel provest odlisne uspoi'adani seznamu polozek podle vlastnf poti'eby, a to jak pocet i'adku pro jednu polozku, pi'fp. nazev sloupcu atd. Pi'i vypliiovani pi'edtisku seznamu polozek se doporucuje zachovat roztec i'adku 4,25 mm pro vyplnenf psacim strojem nebo pocftacem. Seznam polozek muze byt umfsten na vykresu nebo na samostatnem listu. Pro vyrobky s malym poctem soucastf je mozno seznam polozek pi'ipojit k popisovemu polio Poi'adf zapisu je pak zdola nahoru se zahlavfm dole (obr. 287c). Je-li seznam polozek uveden na samostatnem listu, je poi'adf zapisu shora dolu, se zahlavfm nahoi'e (obr. 287d). Samostatny seznam polozek je oznacen stejne jako pi'fslusny vYkres. Poi'adf zapisu polozek musf odpovfdat poi'adf odkazu na casti vyrobku zobraze-
neho na vYkresu. Informace 0 polozkach se uvadejf ve sloupcich se zahlavfm. V pi'fpade poti'eby mohou byt doplneny dalSf sloupce. Zpusob vyplnenf seznamu polozek podle oznacenf sloupcu zahlavi: ODKAZ - ve sloupci se uvede cislo odkazu, ktere je uvedeno na casti vyrobku zobrazeneho na vYkresu. OZNACENI - uvede se oznacenf casti vyrobku. V pi'ipade, ze nedojde k omylu, muze byt pouzito zkratky. U normalizovanych soucastf musi byt oznaceni v souladu s pi'islusnou normou. VYKRES - rna-Ii polozka uvedena v odkazu vyrobnf vykres, zapfSe se jeho cislo. POLOTOVAR - uvede se Cislo normy polotovaru. U soucasti vyrabenych z odlitku nebo vykovku se zapfSe cislo modelu nebo zapustky. MATERIAL - uvede se druh a jakost materiaiu vyrabene soucasti. Znacka materialu se vypliiuje podle pi'islusnych materialovych norem. Je-li material vychozf a konecny stejny, uvadf se ve stavu konecnem. U normalizovanych soucasti se tato rubrika nevypliiuje. Tabulky technickych udaju Pouzfva se ti'f druhu tabulek: pro vykresy ozubenych kol CSN 01 3216, pro vykresy i'etezovych kol CSN 01 3218, pro vykresy pruzin CSN EN ISO 2162 (01 3210)
10.1.4 DaISi udaje pro vyrobu Udaje poti'ebne k vyrobe nebo kontrole soucasti se zapisujf nad levy okraj popisoveho pole. PfSeme je v poi'adf zdola nahoru, jak postupuje vyroba.
120"
2. - - - OZNACENE PLOCHY ZUSTANOU NENATRENE 1. ZELEN HRAsKovA c. S08o-NATER c.5-POLOLESKLY, KROME PLOCH
'
B
Obr. 288 Vyrobni a kontrolni udaje na vykresu soucasti zapisujeme zleva nad popisove pole
135
Tepelne zpracovani materialu, ktere nelze vyjadtit doplnkovou cislici se ptedepiSe slovy napt. CEMENTOvANO h 0,7 ... 0,8 mm, 58 ... 60 HRC, nebo meznfmi uchylkami, napt. H 0,8 + 0,1 mm, 58 + 2 HRC. Natery soucasti pted montazf se ptedepisujf nad popisove pole (obr. 288).
a)
10.1.5 Cfslovani vykresu Cfslovanf vykresu nenf do sud ustaleno a normalizovano. Nejobvyklejsi jsou tato cislovani: Potadove cislovani - vhodne pro mensi zavody (obr. 289a, b). Tvarove cislovani - rna tti dvojmistne nebo trojmistne skupiny Cisel (obr. 289c). Vetvene cislovani - rna pet dvojcisli (obr. 289d). Cislovani skolnich vykresu neni sjednoceno. V podstate se pouziva pro evidenci (obr. 28ge).
10.2 ROZBOR A CTENI VYKRESU
b)
3-379
I I
RR-1Ar vYKRESV peE. CiSLO 1fi1
c)
FUR.
C. IEHoZ
d)
Vykresy montaznich jednotek zobrazuji soucasti ve smontovanem stavu. U vsech vykresu musi byt popisove pole. Na vykrese montazni jednotky musi byt kazda soucast nebo montazni skupina oznacena ciselnou znackou - odkazem. Odkazy se umist'uji podle obr. 290a,b. Cislice musi byt nejmene 7 mm velka. Na vykresech sestavenf se zapisuji pouze ori~ tacni k6ty, naptiklad celkova delka, vyska a sitka, nebo rozmery dulezite pro spojeni s jinymi stroji (obr.291).
DRlJ-IU A YELlKQSTJ
0712 02 05 34 (1) IYP SKUPINA
e)
,,-
1
KOlK5:11
e
$ROUB M 5:11 U
15
tsN
&
AUICOJEf. 10·100
..
!ROUB
VS • J01 . • 12 010.1 VS· 501 . S
1
CELIST OBO 25
111
2
~v~s OBO 20
k
C:SN 02 llSO 02 'Hi1.2S
11500
PODSESTAVA
1
• 20 . 140
12· 135 12·80
RANENOOB02Sx12.,30
" 000 VS . 501 .4 12 oeO.4 .501.2
vs
" 000 VS.I5OI-'
l' 500 OOKAZ
otNAtEM VYKRfS
POlOTOVAR
MA.TEA,AL
POPISOVE POLE
Obr. 289 Cfslovanf vykresu a) poradove, b) poradove podle formatu, c) tvarove, d) vetvene, e) skolni
136
Obr. 290a Vykres montazni jednotky
LO
.-02
SOIN KU
MICA
MNO. JfDfi.
10.2.1 Umistenf soucasti V montaznim celku nebo montazni casti
7
Kazdy slozitejsi vyrobek se rozdeli podle montaznich celku na samostatne skupiny a podskupiny (obr. 292). Slozita sestavenf nakreslena ve zmensenem merftku by pro male rozmery znesnadnila zakresleni mensfch spojovacich casti, jako sroubil, nytil apod. Proto je dovoleno zakreslit pouze jejich osy nebo se zakresli zjednodusene podle CSN (obr. 293).
9-10-11
Obr. 293 Podperka Obr. 290b Zakresleni odkazu na vykresech sestaveni a podsestav - odkazova eara se dotyka sipkou soueasti z vnejsi strany - odkazova eara konei vyraznou teekou uvniti' soueasti - spoleena odkazova eara pro sroub, matici a podlozku jednoho stroje
\'
10.2.2 Funkce sestavy nebo podsestavy
Obr.291
8 10
2
7
5 3 1
Vykresy jednoduchych montaznich jednotek nemajf nikdy podsestavy. V techto pripadech se na nich oznacuji vsechny soucasti, obr. 294. U slozitejsich vykresu sestav, ktere kreslime ve zmensenem meritku, pouZfvame podsestav (obr. 295). Potrebne obrazy rezu se mohou nakreslit na nekolika listech. Stejne soucasti sestavy i podsestavy majf na temze vykrese vzdy stejnou ciselnym odkazem. Podrizene montazni skupiny a celky lze zobrazit v pohledu, nebo pouze v obrysech.
Obr.294
11 Obr.292
137
Obr. 295
12
IMArlCE M 60 x 1.5
11
iMATICE M 20 x 1.5
10
PODlO KA 21
1ST RACI KROU
I I I
021406
SN 021403
i"SN 02 1751 111 321.0 EK 26
I,PNSN62022100 9295
ITESN NI
58
!642416
IVAlEC nA· 02 0106 (Pl~ ~02 0103 ZADN' 1 A - 02 01 02 lPAEDN~ PRIAUSA
.","USA
j 1 A - 02 02 02
I
I
ITA
1& 67)( B • 364 ! 11 353.1 I I 20 I 1422415 I ~M 105 I 142 2420 I
M ,lOa 42 2420
2~
I
IeM
I
1
--t1__
6~ _ _ _ _ _ -E~N 02 9280·L-+-_ _ _
I.642448.10 SN 029881.2
tI
\
~~,
r--
Obr.296
_~SN
I
1
-...1---'.-~ I 1 I
il' I
POPISOVE POLE
Obr.300
zda se soucasti budou pouze posunovat, nebo zda budou nehybne ulozeny. Na obr. 296 jsou plochy, ktere jsou navzajem spojene a ovliviiuji funkci soucasH, a plochy, ktere se nestykaji s jinymi plocha1Pi, tj. volne. Vzajemna vymenitelnost soucasti, jejich zivotnost a spravna funkce zavisi nejen na pi'esnosti rozmeru, ale i na geometrickem tvaru ploch a jejich vzajemne poloze (obr. 297).
10.2.4 Udaje v popisovanem poli
v
Obr. 297
popisovem poli se uvadeji vsechny dalSi udaje poti'ebne pro vyrobu soucasti, montaznich jednotek atd., ktere nejsou uvedeny na vykresu a pro ukladani a archivaci konstrukcni dokumentace. Vykresy montaznich jednotek maji zpravidla oddeleny seznam polozek obr. 300.
10.2.5 Montazni postup
10.2.3 Funkcni a volne plochy soucasti Soucasti, ktere tvoi'i urcity celek, se vzajemne stykaji svymi plochami, jejichz skutecne rozmery nejsou stejne. Z ekonomickych duvodu je vhodne volit co nejvetsi toleranci rozmeru, neboi zvetsenim tolerance se zleviiuje vYroba. Pi'i vyberu ulozeni je ti'eba uvazovat pi'esnost vedeni hi'idele, ulozeni v lozisku, 138
Pi'i montazi slozitych vyrobku je vhodne zachovat tento postup: nejdi'ive se jednotlive soucasti, ktere se vyrabeji v zavode (a to jak normalizovane, tak nakupovane), sestavuji v mensi celky, ktere maji nazev montaznf jednotky, napi'. pi'evodovka, svai'ovane teleso, obrabeci stroj. Pi'i montazi, ktera se bude provadet mimo vyrobni podnik, nazyvame dva nebo vice slozenych vyrobku (napi'. automaticka obrabeci linka, automaticka telefonni usti'edna) komplex. Jde-li 0 vyrobky, ktere maji vseobecne provozni urceni, napi'. sada nahradnich dflu, sada nai'adi, mei'icich pi'istroju, nazyvame je souprava, viz tab. 51.
Tab. 51. Druhy vyrobku a jejich struktura
stroje, zpusob regulace, tepelne obChy v elektrarnach (obr. 301). Pouzfvame je ve strojfrenstvf, elektrotechnice, chemickem prumyslu atd. Schematicke vykresy se nekreslf v mei'ftku. Pro jednotlive stroje nebo jejich casti se pouzfva norma1izovanych znacek (obr. 302). Tyto znacky lze zobrazit pomocf sablon, obtisku nebo razftek. Velikost znacek se voH podle velikosti vykresoveho listu.
, t
C
I I
I
I I L ________ J,
Druh vyrobku
Obr. 30 I Schema zapojeni pami turbiny K - kotel, T - pami turbina, G - elektricky generator, C - cerpadlo, CH - chladici vez, KO - kondenzator
Definice
Soucast
Vyrobek zhotoveny ze stejnorodeho materialu co do druhu i znacky bez pouziti montaznich operaci vcetne povrchove iipravy.
Montazni jednotka
Vyrobek, ktery je sesroubovan, svai'en, snytovan, slisovan, napi'. automobil, obrabeci stroj, telefonni pi'istroj, pi'evodovka atd.
Komplex
Dva nebo vice slozenych vyrobku, ktere se ve vyrobnim podniku nebudou smontovavat, napi'. automaticka obrabeci linka.
Souprava
Dva a vice vyrobku, ktere tvoff sadu, napi'. sada nahradnich dilu, nai'adi, sada mei'icich pffstroju, sada obalu apod.
Obr.302
HM.6 DaISf udaje pro montaz, kontrolu a zkousenf Obr. 303
V nekterych pi'fpadech nelze pi'i zobrazovanf vsechny pozadavky vyjadi'it bez slovnfch udaju. Slovne se na vykresech dosud pi'edepisujf napi'. tyto pozadavky: 6 x (2) 8 VRTANO SPOLECNE S C. V. 161 02 11, PRED KONECNOU MONTAzi VYVAZENO DYNAMICKY. Uprava pro dosazenf tesnosti; napi'. STYKOVE PLOCHY PRED ZANYTOVANIM NATRENY SURIKEM. Provedenf kontroly nebo zkousky; napi'. VYZKOUSENO VODOU NA PRETLAK 1,5 MPa. Pozadavky z technickych podmfnek na material, upravu povrchu, pravidla pro pi'ejfmanf a zpusob zkousenf.
Obr. 304 Schema pami vytopny I - pami kotel, 2 - sbema nadrZ kondenzatu, 3 - odplynovaci nadrZ, 4 - iiprava pi'idavne vody, 5 - napajeci cerpadlo, 6 - spoti'ebitelska zai'izeni
10.3.1 Kinematicka schemata 10.3 CTENI SCHEMAT A DIAGRAMO Pro rychle a snazsf pochopenf slozitejsfch zai'fzenf slouzf ruzne druhy schemat, napi'. zobrazenf funkce
Kinematicka schemata pi'ehledne a zjednodusene znazornujf uspoi'adanf a funkcnf principy zai'fzenf a stroju. Kreslena kinematicka schemata, napi'. obra139
becich stroju, prevodu apod., priblizuji skutecne usporadani stroje nebo montazni skupiny, obr. 303. 10.3.2 Schemata kapalinovych a pneumatickych soustav
.M
p
Jsou to predevsim schemata tepelnych obehu
v tepelnych elektrarnach, soustav dalkoveho ovladani a regulaci. V techto schematech se dava prednost jednoduchosti a prehlednosti kresby (obr. 304). Strojnicka schemata byvaji doplnena znackami meticich a regulacnich ptistroju jsou uvedena ve skupine 01 37. Dokumentacni norma. Prumyslove systemy, ktere umoZImji prehledne znazornit slozite automatizovane obvody (obr. 305). otopna
S1
S2
Obr. 306a Jednopolove zobrazene schema obvodu
soustava
..... I
I
I
Obr. 306b Blokove schema jednoducheho radioprijfmace
z vodovodu Obr. 305 Schema predavacf stanice se smesovacfm cerpadlem ve spojce z vratneho potrubf do pfivodnfho potrubf pri pouzitf hydraulickych regulatoru I - regulator teploty, 2 - regulator prutoku, 3 - zpetny ventil, 4 - regulator tlaku, 5 - smesovacf cerpadlo, 6 - vodomer, 7 - kalnfk
a) p
S1
10.3.3 Schemata energetickych zatizeni Stroje, pristroje, svorkovnice, spoje, yodice atd. se oznacuji podle ptislusnych norem, a to pismeny, cislicemi nebo kombinovane. 10.3.4 Elektrotechnicka schemata Elektrotechnicka schemata delime: 1. Podle hlediska, ktere schema sleduje: schema sledujici elektricke zapojeni, schema sledujici jina hlediska. 140
Obr. 306c Obvodove schema reverzace indukcnfho trojfazoveho motoru a) hlavnf sfiovy obvod je nakreslen trojpolove tlustymi carami b) pomocny obvod na male napetf je nakreslen smyckovym schematem tenkymi carami
2. Podle ucelu: schemata vysvetlujicf - blokova, pi'ehledova, obvodova, schemata provadecf - zapojovacf, situacni schema rozvodu. Pi'i kresleni se pouziva normalizovanych znacek. Poloha znacky se voH podle poti'eby, pokud neni poloha pi'edepsana normou (obr. 306).
r',r'-'-'-'-'-'-'-''''
!¢ I i i i
Podle zpusobu kresleni: podle poctu sdruzenych vodicu: jednop610va nebo vicep6lova, podle umfsteni znacek: rozlozene, nerozlozene, polohopisne, i'adkove, smyckove nebo dratove kresleni. Schemata se kresH podle CSN, obr. 307. Velikost znacek se dodduje podle norem. Do schemat se mohou uvest typova oznaceni, technicke udaje, jmenovite hodnoty apod. Schemata, ktera slouzi jako vyrobni podklady, maji popisove pole.
-<J:1
.
I
a)
L.9
b)
Obr.307
Obr. 308 Znacenf potrubf I - pi'frubovy spoj, 2 - soupatko, 3 - kompenzator, 4 - ventil, 5 - kohout, b) schematicky
Obr. 309 Phldad pouzitf znacek v tepelnem schematu
141
f_'M_} ~36x4
DN200 Obr.310
Obr. 313
Obr.311
PRIKLAD PROVON-TECHNJO<EHO SCHEMATU CtSTIRNY M:TRA 52116
[g]--j I I
6
~52116
[gjl I I
I
PLvtnEM
300nf
r
t
142
10.3.5 Vykresy a schemata potrubi
10.3.6 Montazni vykresy
Potrubi kreslime dvojim zpusobem, a to bud' v urCitern meritku, nebo schematicky (obr. 308). V prvem pripade jde 0 vykresy vyrobni, ktere slouzi ke zhotoveni daneho potrubi. Schemata umoznuji pochopit podstatu funkce zarizeni, vzajemne vztahy a pracovni procesy slozitych zarizeni. lednoducha a mala potrubi se uvadeji primo do seznamu polozek. Slozita a vetsi potrubi se kresli zjednodusene, schematicky. Schemata se kresli tak, ze teploty a tlaky klesaji ve schematu od shora doh'i a zleva doprava. Pri nedodrzeni teto podminky vyznacime smer toku sipkami. Do schematu muzeme zapsat tlaky, teploty a ostatni udaje potrebne pro uplnost a prehlednost vykresove dokumentace (obr. 309). Schemata potrubi se nekresli v mei'itku, a proto se neuvadi poloha ani delka potrubi (obr. 310). Potrubi s kruhovym prurezem se k6tuje bud' jmenovitou svetlosti, nebo jmenovitym prumerem a tloust'kou steny podle obr. 311. Ruzna potrubi muzeme oznacit ruzne tlustymi carami s dvema teckami nebo carami carkovanymi, cerchovanymi s dvema teckami apod. V nekterych pripadech muze byt oznaceni barevne.
Montazni vykresy jsou urceny pro montaz stroju nebo zarizeni vcetne pozadovaneho prislusenstvi. Vsechny stroje nebo zarizeni se znazornuji jen v pohledu, obrysove, bez tvarovych podrobnosti. Podle velikosti zarizeni se voli meritko montazniho vykresu v rozmezi od 1: 5 do 1: 50 (obr. 312). lednotlive montazni celky muzeme oznacit nejcasteji odkazovym cislem nebo primo slovne u obrazu (obr. 313). Pri montazi velkych a tezkych stroju, kde je treba pouzit pomocne konstrukce, jako napr. jerab, ktery zustava trvale na miste (provoz jaderne elektrarny), se zakreslf tato zai'izeni rovnez do montaznich vYkresu.
a)
b)
Obr. 312
e
e
Obr.314
143
10.3.7 Vykresy ve stavebnictvf
10.3.8 Diagramy
Stavebnf vykresy jsou odlisne od strojnickych vYkresu. Na stavebnfch vykresech jsou zakresleny pudorysne rezy pro kaMe podlazf, svisle rezy, stresnf konstrukce a potrebne stavebni prvky (obr. 314). Pudorysne rezy jsou vedeny tak, aby v nich byly zakresleny otvory oken a dveri. Jedna rezna rovina musf vzdy prochazet schodistem. Vyskove k6ty ve stavebnictvf se uvadejf bUG v absolutnfch hodnotach, tj. v nadmorskych vyskach, nebo v relativnfch hodnotach, ktere se vztahujf k urovni podlahy v pi'fzemf oznacene ±O (obr. 315).
Podle zobrazeni rozeznavame diagramy: souradnicove, kde se ciselne hodnoty vynaseji v pravouhlych nebo polarnfch souradnicich (obr. 316), plosne, kde se veliciny zobrazujf plochami ruznych geometrickych obrazcu, napr. obdelnik, Ctverec, kruh apod. (obr. 317), obrazove pro znazorneni sledovaneho jevu (obr. 318).
Otazky a ukoly 1. Kdy kreslime soucast nebo montaznf jednotky na nekolika vykresovych listech? 2. Jake pozadavky jsou kladeny na vyrobnf vykres? 3. Podle kterych vykresu se vyrabeji soucasti? 4. Z kterych z:ikladnfch geometrickych teles se muze skladat soucast? 5. Kdy kreslfme samostatne vykresy soucastf? 6. Natisknete do sesitu z:ikladni popisove pole a vyplnte je. 7. Uvecfte druhy cislovani vYkresu. 8. Obr. 319 prekreslete do sesitu a oznacte jej odkazy. Vyplnte .. , popisove pole. 9. Vyplnte nastavbu popisoveho pole pro kovanou soucast. 10. Uvecfte udaje, ktere se uvadeji na vykrese pro montaz, kontrolu a zkouseni. 11. Kdy kreslime soucast nebo montazni jednotky pouze v obrysech?
VOOOROVNA PLOCHA
Obr.315
7
Obr. 316 Souradnicovy diagram v pol
T~ogck6
13%
prprava
9
10
Obr. 318 Vyuziti tepelnych cerpadel v praxi. Provozni naklady
Z6sobovOnI a odbyt 6%
Obr. 317 Plosny diagram. Moznosti racionalizace prace v pi'edvyrobni a vyrobnf Cinnosti
144
8
Obr. 319
12. Seznam polozek je bud' primo na vykrese montazni jednotky, nebo je oddeleny. a) Kde je zahlavi seznamu polozek na vykrese a jak se cisluji odkazy? b) Nakreslete zahlavi a tri radky oddelenych polozek seznamu a rubriku Odkazy oCislujte. c) V jakem pofadi zapisujeme jednotlive odkazy v seznamu polozek? Poradi zapiste do sesitu. 13. Ctete ze sestavy na obr. 320 funkci jednotlivych casti. a) Navrhnete a zdiivodnete materia! pro jednotlive soucasti. b) Nakreslete urcenou soucast jako nacrt od ruky. 14. Popiste a zdiivodnete funkcni plochy na obr. 321. a) Sestavte tabulku meznich uchylek pro urcene soucasti. 15. Ctete ze sestavy funkci jednotlivych soucasti na obr. 322. a) Vyhledejte pod Ie strojnickych tabulek normalizovane soucasti. b) Sestavte tabulku meznich uchylek predem urcenych soucasti. 16. Nakreslcte jednoduche schema kapalinove nebo pneumaticke soustavy; pouzijte pritom Strojnicke tabulky. Schema popiste. 17. Jakym zpiisobem sc zapiSe normalizovana soucast v popisovern poli? 18. Vyhledejte cisla CSN Znacky pro kinematicka schemata, Oznaccni prurezii materialii, Znacky pro elektrotechnicka schemata.
19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.
Jak se kresH vykresy potrubi? Podle obr. 322 vysvetlete postup montaze. Nakreslete zakladovy vykres pro stojanovou vrtacku. V cern se lisi stavebnf vykresy od strojnickych vykresii? Jaka meritka se voH pro montazni vykresy? Uvcd'te druhy diagramii podle zobrazcni. Nakreslete elektrotechnicka schemata podle ucelu.
Obr.321
.
, . •K + ... }• LU
--I
l.
... a
I lU
Ill.
••
.
I
Obr.322
145
LITERATURA
Holoubek, Z. - Leinveber, J. - Svercl, J. : Technicke kresleni pro 1. a 2. roc. SOU, au a US. Praha, SNTL 1981. Leinveber, J. - Svercl, J. a kol. : Technicke kres1eni a zaklady deskriptivni geometrie. Praha, Scientia 1999. Vavra, P. - Leinveber, J. : Strojnicke tabu1ky. ALBRA, Uva1y 2003 Normy CSN, EN, ISO
NoSe ucebnice si mltzete objednat na adrese: ALBRA - distribuce ucebnic, Havlickova 92, 250 82 Uvaly, tel. 281980201-2, fax 281980203 e-mail: [email protected], http://www.vol.cz/albra
Rovnei pfijimame objednavky na uvedenychfaxovych a telefonn{ch Cislech Vyuiijte take nasledujici sir prodejen ALBRA - distribuce ucebnic, kde si muiete nasi kompletnf ucebnicovou nabidku prohlednout, zakoupit nebo objednat.. Uherske Hradiste, 686 01, Masarykovo nam. 21 tel. 572 554 711, e-mail: [email protected]
Olomouc, 772 00, Kozeluzska 9 tel./fax 585 235 412, e-mail: [email protected]
Ostrava 1,70200, Stodolni 24 tel./fax 596 113 035, e-mail: albra.os@volny
Zd'ar nad Sazavou, 59101, Studentska 7 tel./fax 566630062, e-mail: [email protected]
Ing. JAN LEINVEBER Ing. JOSEF SVERCL
TECHNICKE KRESLENI TECHNICKA DOKUMENTACE pro studijnf a ucebnf obory SOU
Vydalo: Nakladatelstvi ALBRA Havlickova 92, 250 82 Uvaly v roce 2003 Vydani prvni ISBN 80-86490-73-4
I 250-701 I
