Technická památka jako Ïiv technologick komplex na pfiíkladu piãkové vodní elektrárny v Liberci-Rudolfovû

mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:54

Stránka 237 hora pink3-zpp:Desktop Folder:zpp03_2013:

Te c h n i c k á p a m á t k a j a k o Ï i v ˘ t e c h n o l o g i c k ˘ k o m p l e x n a pfiíkladu ‰piãkové vodní elektrárny v Liberci-Rudolfovû Petr FREIWILLIG Studie pfiedstavuje vodní elektrárnu v Rudolfovû v Jizersk˘ch horách na okraji Liberce, která reprezentuje typ technické památky tvofiené nejen vnûj‰í schránkou, ale cel˘m souborem objektÛ vãetnû technologie. Památková hodnota tak nespoãívá pouze v samotné budovû elektrárny od renomovaného architekta Artura Payra (1880–1937), ale pfiedev‰ím v intaktnû dochovaném komplexu stavební, mechanické a zãásti i elektrické ãásti celého vodního díla, realizovaného v letech 1925–1928. Dílo se vyznaãuje mnoÏstvím technick˘ch prvkÛ, které jsou v rámci ‰ir‰ího regionu ojedinûlé a zejména stále plnû funkãní.

A N O TA C E :

1

1908–1925: „Mezi pfiehradou a hranicí obory 1 v Bedfiichovû je nevyuÏit˘ spád asi 100 m.“ ZuÏitkování vodní síly âerné Nisy, pravostranného pfiítoku LuÏické Nisy, je dávného data. ¤eka se sv˘m okolím nabízela optimální podmínky: znaãn˘ spád na pomûrnû dlouhém úseku, dostatek dfieva a kamene na okolních strm˘ch svazích, blízkost dálkov˘ch komunikací a stále rostoucího mûsta. Vodní pily a ml˘ny vznikaly zejména na jejím stfiedním a dolním toku, ale po zaloÏení horské vesnice Rudolfov na místû star‰í osady Buschdorf v roce 1657 se vodní díla objevila i na horním toku. Nevelká ves mûla nejpozdûji od roku 1676 svÛj ml˘n, zvan˘ dle star‰ího jména osady Buschmühle, tedy lesní ml˘n, jen o pár desítek metrÛ v˘‰ stála vodní pila. Nepfiekvapí, Ïe právû v blízkosti nûkdej‰ího ml˘na vznikla o dvû stû padesát let pozdûji vodní elektrárna. JiÏ v první polovinû 19. století vstoupila do Katefiinského údolí razantnû industrializace. Své sforzato v pefiejích âerné Nisy zahrála s takovou silou, Ïe na konci století patfiila tato fieka k energeticky nejvyuÏívanûj‰ím tokÛm v monarchii. SíÈ jezÛ a náhonÛ, která opfiedla fiíãní kor yto, slouÏila zvlá‰tû textilním továrnám. Ve druhé polovinû 19. století zdej‰í prÛmyslové závody suÏovaly ãasté povodnû, ta nejvût‰í, v roce 1897, se stala bezprostfiedním impulsem pro realizaci velkor ysého zámûru stavby soustavy jizerskohor2 sk˘ch protipovodÀov˘ch pfiehrad. Nespoutané vody zpÛsobovaly znaãné ‰kody prÛmyslníkÛm, ktefií mûli dostatek vlivu a prostfiedkÛ, aby se

2

jim spolu s místními orgány podafiilo nároãn˘ projekt prosadit. První z pozdûj‰ích sedmi pfiehrad vyrostla v Liberci mezi lety 1902–1904 v podobû vodního díla Harcov. SoubûÏnû s ní, v letech 1902–1905, stavitelé budovali tehdy nejv˘‰e poloÏenou pfiehradu v Evropû, Bedfiichov na âerné Nise. Právû tady zaãíná pfiíbûh na‰í elektrárny. Nedlouho po zprovoznûní bedfiichovské pfiehrady se objevila my‰lenka energetického vyuÏití spádu mezi nádrÏí a Rudolfovem. V roce 1908 zaslal spolutvÛrce soustavy pfiehrad, vo3 dohospodáfisk˘ odborník Ulrich Huber, libe-

Obr. 1. Liberec-Rudolfov, vodní elektrárna, pohled z hráze vyrovnávací nádrÏe. Ve stráni za elektrárnou je poloÏeno tlakové potrubí vedoucí od vodního zámku. (Foto: Petr Freiwillig, 2013) Obr. 2. Liberec-Rudolfov, celkov˘ pohled na elektrárnu od vodního zámku po dokonãení vyrovnávací nádrÏe. V popfiedí trasa tlakového potrubí, uprostfied elektrárna, na hrázi vyrovnávací nádrÏe je zfieteln˘ automatick˘ klapkov˘ uzávûr. Vpravo továrna Alexandra Spitze, nûkdej‰í Buschmühle (lesní ml˘n), za ní kamenolom pro potfieby stavby, pod hrází továrna Richarda Hübnera. (Reprofoto sbírka Petr Nedomlel, 1928)

3 Ing. Ulrich Huber (*4. 11. 1858 Praha-Karlín – †?), ofi■ Poznámky

ciálnû autorizovan˘ a místopfiíseÏn˘ stavební inÏen˘r.

1 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 617, kar-

Vystudoval praÏskou techniku, kde se stal asistentem

ton 397, pfiípis stavebního úfiadu v Liberci z 9. 1. 1922.

prof. Harlachera. Od r. 1889 spolupracoval s v˘znamn˘m

2 Tématu se ob‰írnû vûnoval Ivan Rous v KARPA·, Ro-

vodohospodáfiem Ing. Thiemem v Lipsku, kde se vûnoval

man et al. Jizerské hory, o mapách, kamení a vodû. Libe-

mûstskému vodnímu hospodáfiství. Do Liberce pfii‰el

rec : RK, 2009, s. 502–532. ISBN 978-80-87100-08-0.

v r. 1897, spolupracoval na projektech libereckého

Zprávy památkové péãe / roãník 73 / 2013 / ãíslo 3 / I N M E D I A R E S | P e t r F R E I W I L L I G / Te c h n i c k á p a m á t k a j a k o Ï i v ˘ t e c h n o l o g i c k ˘ k o m p l e x n a p fi í k l a d u ‰piãkové vodní elektrárny v Liberci-Rudolfovû

237

mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


3

4

reckému magistrátu operát o vyuÏití vodní síly 4 na âerné Nise pod údolní nádrÏí. Dva roky na to vznikl v kanceláfii firmy Ganz & Co. v dolnorakouském Leobersdor fu první projekt, kter ˘ poãítal s hrub˘m spádem 138 m pfii prÛtoku 300 l/s, kter ˘ by byl dostateãn˘ pro jiÏ tehdy navrÏenou turbínu typu Pelton o pfiedpokládaném v˘konu cca 300 kW. ZáloÏní zdroj pro pfiípad nedostatku vody mûl pfiedstavovat vznûtov˘ 5 motor o v˘konu 220 kW. Projekt, jehoÏ zadavatelem byl stavebník vût‰í ãásti jizerskohorsk˘ch pfiehrad, Vodní druÏstvo pro regulaci tokÛ a v˘stavbu údolních pfiehrad v povodí Zhofielecké Nisy (Wassergenossenschaft zur Regulierung der Wasserläufe und Erbauung von Thalsperren im Flussgebiete der Görlitzer Neisse), poãítal se stavbou elektrárny v˘‰e po toku, ale jiÏ pfiinesl koncepci levostranného úboãního pfiivadûãe od pfiehrady k Rudolfovu s následn˘m vyuÏitím spádu tlakov˘m potrubím. Realizaci zmafiila 1. svûtová válka a nepochybnû také znaãné náklady. Av‰ak nedlouho po konci konfliktu, roku 1921, dochází k oÏivení zájmu o stavbu díla. První polovinu 20. let vyplÀuje fiada jednání, pochÛzek, posudkÛ, projektÛ a oponentních projektÛ. V‰e se zdálo hovofiit pro stavbu. PrÛmyslov˘m podnikÛm v údolí âerné Nisy a obcím Katefiinky, Rudolfov a Bedfiichov dodávala elek-

238

tfiinu spoleãnost Pfiespolní elektrárna Liberec (Elektrischen Überlands-Werkes reg. Genossenschaft m. b. H. In Reichenberg, dále EÜW) pomocí zemního kabelu o napûtí 5 kV. Ten vedl z uhelné elektrárny v Andûlské Hofie pfies spínací a rozvodnou stanici ve StráÏi nad Nisou. Ztráty pfienosem dosahovaly 30 % a stoupající poptávku po elektrické energii nebylo moÏné doÏil˘m vedením uspokojit. Pofiízení a poloÏení nového kabelu by bylo drahé, pfiirozenû se tak obnovila my‰lenka na stavbu hydroelektrárny pfiímo v horní ãásti prÛmyslového údolí. Komplikaci v‰ak pfiedstavoval nedostateãn˘ prÛtok pro bûÏn˘ desetihodinov˘ provoz elektrárny, navíc kolísav˘ v závislosti na odpou‰tûní bedfiichovské pfiehrady. Iniciativu pfievzalo mûsto Liberec, které od poãátku pracovalo se dvûma variantami vedení pfiívodního kanálu, v návaznosti na pÛvodní projekt z roku 1910. Ing. Klugar z libereckého stavebního úfiadu kalkuloval v lednu 1922 s prÛmûrn˘m prÛtokem 160 l/s, coÏ by pfii 270 provozních dnech znamenalo v˘robu zhruba 763 000 kWh roãnû. První, nákladnûj‰í varianta pfiedpokládala vyuÏití celého spádu od pfiehrady na kótû 760,48 ke stávajícímu vodnímu dílu pily v Rudolfovû (kóta 606,90). Pfiivádûcí kr yt˘ kanál o délce 3 650 m a rozmûrech 60 × 100 cm by zaãínal asi 90 m pod hrází a konãil ve vodním zámku, ze kterého by voda pokraãovala tlakov˘m potrubím o délce 550 m a prÛmûru 375 mm (nebo 500 mm pfii tlaku 15 ata) k elektrárnû, plánované zhruba 130 m nad plotem rozsáhlé clam-gallasovské obor y (na dne‰ní p. ã. 691/2 v k. ú. Bedfiichov). Druhá varianta pracovala s vyuÏitím spádu aÏ 1 700 m pod hrází na toku âerné Nisy na kótû 670,00. Pfiivadûã by tak byl dlouh˘ pouze 1 250 m, tlakové potrubí o délce 250 m a prÛ6 mûru 450 mm by pracovalo o tlaku 6 ata. 28. ledna 1922 se v Rudolfovû konalo místní ‰etfiení, na kterém jiÏ vystupoval jako sta-

Obr. 3. Schéma 3 251 m dlouhého úboãního pfiivadûãe vedoucího od pfiehrady na âerné Nise se záchytn˘mi objekty se stavidly a situacemi vzdouvacího objektu, dvou nádrÏek k zachycování splavenin a vyrovnávací komory s jalov˘m pfiepadem u vodního zámku. (Reprofoto Povodí Labe, Petr Nedomlel) Obr. 4. Pfiíãn˘ fiez kryt˘m kanálem pfiivadûãe, proveden˘m z prostého betonu. (Reprofoto Povodí Labe, Petr Nedomlel)

vebník budoucí provozovatel díla, spoleãnost EÜW, jejíÏ kontrolní balík podílÛ drÏelo mûsto Liberec. Na scénû otevfiené prameny se obje7 vuje nov˘ aktér, inÏen˘r Ludwig Hamburger, spiritus agens Konsorcia pro zfiízení elektrárny na Bedfiichovské pfiehradû (Konsortium zur er-

■ Poznámky vodovodu a spolu s Ing. Otto Intzem na projektu soustavy jizerskohorsk˘ch pfiehrad. Jeho inÏen˘rskou kanceláfi pro vodní stavby uvádûjí adresáfie mûsta z let 1901–1938. Sídlila na Gerichtstrasse 1 (dne‰ní ul. U Soudu ãp. 345), pozdûji na Goethestrasse 4 (Gorkého ul. ãp. 616). Srov. SOkA Liberec, osobní fond Ulrich Huber, inventáfi. TéÏ SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 423. 4 SokA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 617, karton 397. 5 http://www.rudolfov.ic.cz/vd%20rudolfov.html (cit. 6. 2. 2013). 6 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 617, karton 397. 7 Ing. Ludwig Hamburger (*1887 Královské Vinohrady – †?), civilní inÏen˘r a stavitel Ïidovského pÛvodu, kanceláfi mûl v liberecké Bahnhof Strasse 19 (dne‰ní tfi. 1. Máje), bydlel v Gablonzerstrasse 16a (Jablonecké ul. ãp. 294/ 16a). Srovnej ENGELMANN, Isa. Reichenberg und seine jüdischen Bürge, Zur Geschichte einer einst deutschen Stadt in Böhmen. Berlin/Monster : Lit, 2012, s. 273. ISBN 978-3-643-117737-3.


mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


5

7

richtung eines Elektrisches Karftwerkes an der Friedrichswalder Tallsperre, dále Konsorcium). Pfiedkládá plán zaruãující oproti prÛtoku 168 l v mûstském projektu prÛtok 230 l a navíc vyuÏití energie odpadní vody. Objevuje se tak pozdûji realizovaná my‰lenka dvou turbosoustrojí, jednoho vysokotlakého a druhého stfiedotlakého pod vyrovnávací nádrÏí. Hamburger pfiipomnûl, Ïe mûsto nemá na rozdíl od Konsorcia dostatek prostfiedkÛ na realizaci takového zámûru. K tomu jsou zajímavá pozdûj‰í slova ãlena pfiedstavenstva EÜW Antona J. Elgera z ãervna 1923: „Loni bylo zfiízeno konsorcium, které pfiedloÏilo podobn˘ plán. Podílníky jsou Ing. Hamburger a Spiethoff, novû také Soyka. Nejpr ve poãítali s americk˘mi penûzi, které v‰ak nezískali. Jak je známo, nyní jiÏ peníze mají. Konsorcium nám elektrárnu po 15 letech bezúplatnû pfievede, ale museli bychom po ce8 lou dobu platit 45 haléfiÛ za kaÏdou kWh.“ Zástupci mûsta a EÜW se nejprve ohradili, Ïe prÛtok 168 l/s je prÛmûrn˘, nikoliv stál˘, a Ïe avizovan˘ch 230 l/s není podloÏeno Ïádn˘m mûfiením. Ov‰em nebránili by se realizaci jiného projektu, pokud se ukáÏe, Ïe je lep‰í. Spisová agenda pocházející z let 1922–1924 vypovídá, Ïe k definitivní dohodû a vítûzství Hamburgerova projektu nedo‰lo ihned. Dochoval se sice nedatovan˘ návrh smlouvy mezi EÜW a Konsorciem, reprezentovan˘m kromû Hamburgera Dr. Oskarem Hornem, Ing. Fritzem Soykou, Erichem Spiethoffem a Richardem Willudtem (mj. se v nûm zavazují uvést 9 elektrárnu do provozu do 11. kvûtna 1925), ale je‰tû v srpnu 1923 poÏadovalo Konsorci-

6

8

um na mûstské radû a vedení EÜW koneãné slovo s tím, Ïe jiÏ v bfieznu oznámilo ukonãení pfiípravn˘ch prací technického rázu a uvolnûní finanãních prostfiedkÛ. 25. srpna 1923 Hamburger pfiedloÏil ke schválení Okresní správû politické v Liberci projektovou dokumentaci, 19. ledna následujícího roku doplnûnou dal‰í, modifikovanou. Ostfieji vystupují kontur y nákladÛ a technick˘ch parametrÛ: v ãervnu 1923 bylo jasno, Ïe se bude stavût ‰piãková elektrárna s vyrovnávací nádrÏí a dvûma turbínami pod hrází, náklady se pfiedpokládaly kolem 5,5 milionÛ korun a fieditel Ing. Josef Swarowski sliboval produkci ve v˘‰i 2 milionÛ kWh 10 roãnû. V té dobû vedla spoleãnost EÜW jednání o koupi nûkdej‰ího Buschmühle ãp. 19, pozdûj‰í továrny Alexandra Spitze, 15. srpna 1924 získal Hamburger vodoprávní konsen11 sus, kter˘ 19. kvûtna 1925 pfievedl na EÜW. Dlouho pfiipravovaná stavba mohla zaãít. NeÏ do ní nahlédneme, podívejme se blíÏe na investora a provozovatele v jedné osobû.

Obr. 5. Bedfiichov (okres Jablonec nad Nisou), vzdouvací objekt na v˘pusti z pfiehrady na âerné Nise. (Foto: Povodí Labe, 2008). Obr. 6. Bedfiichov (okres Jablonec nad Nisou), pfiivadûã v km 0,75, stavidla nad první nádrÏkou k zachycování splavenin (Foto: Povodí Labe, 2008). Obr. 7. Bedfiichov (okres Jablonec nad Nisou), pfiivadûã je v km 0,75 veden akvaduktem nad v˘pustí z první nádrÏky k zachycování splavenin. (Foto: Povodí Labe, 2008) Obr. 8. Bedfiichov (okres Jablonec nad Nisou), pfiivadûã, jeden z deseti záchytn˘ch objektÛ se stavidly. (Foto: Povodí Labe, 2008)

a Bedfiichov (dohromady 32,7 %) a firma Jo14 hann Liebieg & Co. (17,9 %). Uvedená procenta zachycují stav z roku 1924, od zaloÏení spoleãnosti aÏ do okupace se podíly mûnily jen o pár procentních bodÛ. Liberci vÏdy náleÏela funkce pfiedsedy dozorãí rady, kterou zastával starosta, stejnû jako vût‰ina v pfiedsta15 venstvu. 15. fiíjna 1914 byla uvedena do provozu uhelná elektrárna v Andûlské Hofie, projektovaná na v˘kon 10 000 hp. Roku 1918 elektrárna zásobovala 31 obcí s 88 426 obyvateli, ale jiÏ o rok pozdûji její v˘kon nepostaãoval. Roku 1915 závod vyrobil 8,8 milionu kWh, roku 1919 11,4 milionu kWh a v roce 1920 16 14,2 milionu KWh. Potfiebn˘ impuls k dal‰ímu rozvoji spoleãnosti zápasící s chronick˘m nedostatkem kapitálu pfiinesl vstup do sítû v‰euÏiteãn˘ch elektrárensk˘ch spoleãností ke 17 dni 7. záfií 1920.

■ Poznámky 8 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 617, karton 397. 9 TamtéÏ. 10 TamtéÏ. 11 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 419. 12 K EÜW podrobnûji KARPA·, Roman. Kniha o Liberci. Liberec : Dialog, 1996, s. 152–153. ISBN 80-86761-134; téÏ Kol. aut. Sto let rozvodu elektrické energie v severních âechách. Dûãín : Severoãeské energetické závody, 1990. Bez ISBN. Passim. 13 Reichenberger Zeitung 7. 4. 1912. 14 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672,

Nezbytn˘ exkurs: Pfiespolní elektrárna Libe12 rec ZaloÏení Pfiespolní elektrárny v Liberci, s. r. o., ke kterému do‰lo 12. ãervna 1912, pfiedcházela fiada projektÛ a úvah, jak nejlépe zajistit liberecké prÛmyslové aglomeraci elektfiinu. První projekt na pfiespolní elektrárnu (tj. s dálkov˘m pfienosem, na rozdíl od mûstské, která v Liberci existovala jiÏ od roku 1897, resp. 13 1906) pocházel z roku 1909. Podílníky EÜW se staly mûsto Liberec (49,4 %), obce StráÏ nad Nisou, Fojtka, Mní‰ek, Oldfiichov v Hájích

karton 423. 15 Kol. aut., cit. v pozn. 12, s. 28–29. 16 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 427. 17 Spoleãnosti, zakládané na základû zákona z 22. ãervence 1919, mûly za cíl podílet se na soustavné elektrizaci státu, hospodárném vyuÏívání dostupn˘ch zdrojÛ a efektivním rozvodu elektrické energie. Mûly právní a finanãní v˘hody (mj. moÏnost vyvlastnûní pozemkÛ pro elektrická vedení, právo vydávání dluhopisÛ se sirotãí jistotou), ale také povinnosti (povinn˘ odbûr energie z urãen˘ch vodních dûl, dodávka elektfiiny i do zapadl˘ch vesnic,


239

mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


Obr. 9. Liberec-Rudolfov, ocelové pfiírubové n˘tované tlakové potrubí pfiipravené k montáÏi. Vlevo elektrárna se strojovnou (v popfiedí) a obytn˘m traktem, vpravo prostor budoucí vyrovnávací nádrÏe, zcela vpravo ãást kamenolomu otevfieného pro potfieby stavby. (Reprofoto sbírka Petr Nedomlel, asi 1926) Obr. 10. Liberec-Rudolfov, vodní zámek po dokonãení. (Reprofoto sbírka Petr Nedomlel, 1926–1927)

9

10

Postupnû do‰lo ke kapitálov˘m vstupÛm a spolupráci se sousedními men‰ími spoleãnostmi, mezi roky 1923–1924 pak k v˘stavbû vzdu‰ného vedení pfies Jablonec nad Nisou k Pfiespolní elektrárnû v Tanvaldu-·umburku, 18 ve které získala EÜW ãtvrtinov˘ podíl. To se spolu s vy‰‰í poptávkou projevilo prudk˘m nárÛstem produkce EÜW z 15,5 milionu kWh v ro19 ce 1923 na 25,5 milionu kWh roku 1924. Nezvládnuté financování stavby rudolfovské elektrárny firemní hospodafiení pováÏlivû rozkymácelo, pfiesto do‰lo mezi lety 1929–1933 k modernizaci kotlÛ a turbosoustrojí v Andûlské Hofie. Na podzim roku 1936 v ní zaãal vyrábût 20 páru nov˘ vysokov˘konn˘ kotel. V roce 1932 odebíralo proud ze sítû EÜW pfiímo 75 obcí se 152 668 obyvateli, nepfiímo skrze druÏstva pak 52 obcí se 117 817 obyvateli. Po roce 1945 byla Pfiespolní elektrárna Liberec v národní správû, po nûkoliker˘ch reorganizacích se poãínaje rokem 1950 stávají jejím nástupcem Liberecké energetické rozvodné závody, od roku 1961 pohlcené Severoãeskou 21 energetikou Dûãín. V 60. letech se nachyluje

240

i Ïivot elektrárny v Andûlské Hofie, uzavfiené k poslednímu dni roku 1966. 1925–1927: „Stavba byla zahájena bez koru22 ny v kapse…“ VraÈme se nyní zpátky v ãase do doby, kdy EÜW vybírala zhotovitele. Pfiihlásilo se pût firem, pfiiãemÏ do uÏ‰ího v˘bûru postoupila spoleãnost Bratfii Redlichové z Brna a Vídnû, která pfiedloÏila nejniÏ‰í cenu, druhá nejlevnûj‰í nabídka pak pocházela od spoleãenstva firem Eduard Ast, Stroner & Co., Pittel & Brausewet23 ter a L. Bill & Co. v Liberci. 1. kvûtna 1925 vyzval Ing. Hamburger jménem EÜW v‰echny spoleãnosti k pfiedloÏení nabídky na zvolenou variantu s del‰ím pfiivadûãem. Na základû argumentace místopfiedsedy pfiedstavenstva, starosty Mní‰ku a stavitele Rudolfa Preibische, zvítûzilo sdruÏení místních firem, jejichÏ vy‰‰í nabídková cena mûla b˘t kompenzována dodateãnou slevou. Zmínûné stavební firmy uzavfiely mezi sebou smlouvu o stavbû elektrárny stanovující, Ïe generálním dodavatelem bude firma Ed. Ast, Stroner & Co., jiÏ 25. dubna.

Stavebníci neztráceli ãas. 12. kvûtna 1925 probûhlo na místû stavby projednání s vlastníky pozemkÛ a nemovitostí, zástupci obcí a státní správy. Protokol z ‰etfiení pfiiná‰í informaci o zvolen˘ch technick˘ch parametrech díla: turbína Pelton o jmenovit˘ch otáãkách 500 ot/min s regulátorem, trojfázov˘ generátor zdánlivého elektrického v˘konu 1 200 kVA, dva transformátory se zdánliv˘m v˘konem po 85 kVA. Pod hrází pak dvojãitá turbína typu Francis s celkov˘m v˘konem 78 hp, pohánûjící generátor o zdánlivém elektrickém v˘konu 70 kVA. Termín dokonãení stavby byl stanoven 24 na 31. prosinec 1927. Na scénu vstupuje dal‰í dÛleÏitá postava, vrchní stavební rada Ing. Ludvík Kubischta, zastupující Zemskou správu politickou v Praze. Pod vût‰inou stavebních plánÛ, z nichÏ znaãná ãást není datovaná, je kromû Ing. Hamburgera podepsán stavbyvedoucí Ing. Frey. Generálního dodavatele zastupoval Ing. Adolf Stroner, za EÜW se kromû technického fieditele Ing. R. Weinbergera objevuje v zápisech jméno stavitele Rudolfa Preibische. BohuÏel, stavba si vyÏádala i obûti na Ïivotech. 16. ãervence 1926 se na dûlníka Stejskala z RÛÏodolu I. sesul kámen, kdyÏ pracoval v 6 m hlubokém v˘kopu pro uloÏení tlakového potrubí. Dal‰í dûlník byl pfii ne‰tûstí zranûn.

■ Poznámky v˘pomoc ostatním elektrárnám, nutnost pouÏívat technicky vyspûlé technologie, stavby a práce fie‰it vefiejnou soutûÏí dle pfiedpisÛ státního zadávacího fiádu, mít transparentní ceny elektfiiny apod.). Pro EÜW pfiedstavoval vstup mezi v‰euÏiteãné podniky fie‰ení vlastní tíÏivé ekonomické situace. V roce 1934 bylo v âSR tûchto spoleãností celkem 24. SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberce Gd, inv. ã. 672, karton 427. 18 Srov. pozn. 15. 19 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 423. 20 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 427. 21 Kol. aut., cit. v pozn. 12, s. 34–35. 22 Vorwärts 22. 4. 1927. 23 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 419. 24 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 424.


mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


Pfies kilometr dlouh˘ v˘kop se provádûl ruãnû, místy v rostlé skále s minimem mechanizace. Tisk o události referoval bez servítkÛ: „Kolik je‰tû dûlníkÛ bude na této stavbû zavraÏdûno, kolik zmrzaãeno?(…) V Rudolfovû jsou dûlníci vraÏdûni a mrzaãeni jen kvÛli zisku podnikate25 le.“ Pisatel pfiipojuje pfiípad pomocného dûlníka ·tefana Fi‰Àaka ze slovenské vsi Vrícko, kter ˘ si pfiivodil pfii zvedání tûÏkého kamene tfiíselnou k˘lu. Krajsk˘ soud v Liberci zahájil ‰etfiení proti neznámému pachateli, vedení EÜW se obhajovalo, Ïe k ne‰tûstí do‰lo shodou ne‰Èastn˘ch okolností a vlivem trvale ‰patného poãasí. Kámen, potfiebn˘ na stavbû ve znaãném mnoÏství, lámali dûlníci ruãnû pfiímo na místû, ve stûnovém lomu o délce 25, ‰ífice 12 a v˘‰26 ce 10 m. Stavba leÏí v krkono‰sko-jizerském plutonu a dob˘vanou surovinu tak tvofiil porfyrick˘ biotitick˘ granit, bohatû vyuÏit˘ pfii stavbû hráze i dal‰ích objektÛ. Písek na stavbu se dováÏel po ose z pískovny v nedalekém Oldfiicho27 vû v Hájích. Ocelové n˘tované tlakové potrubí o prÛmûru 700 mm v horní ãásti, 675 mm ve stfiedním a 650 mm v dolním úseku dodala firma Breitfeld, Danûk & Co. z Blanska, jejíÏ pracovníci také provádûli pokládku a montáÏ, zahájenou 23. srpna 1926. Tlaková zkou‰ka 1 173 m dlouhého potrubí s pfiev˘‰ením 170 m probû28 hla 22. prosince téhoÏ roku. Mezitím pokraãovaly práce na nároãné stavbû pfies tfii kilometr y dlouhého pfiivadûãe vedeného lesním terénem, tvofieného kr yt˘m kanálem profilu písmene U z prostého betonu (v místû dvou akvaduktÛ ze Ïelezobetonu), ‰irok˘m 1 m a ve stfiedu vysok˘m 1,23 m. Kromû vlastního kanálu, svrchu krytého betonov˘mi deskami zasypan˘mi zeminou, bylo nutné postavit vtokov˘ vzdouvací objekt pod hrází bedfiichovské pfiehrady s hrub˘mi ãeslemi, dvû nádrÏe k zachycování splavenin z levostrann˘ch pfiítokÛ pfiivadûãe – v tûchto místech je veden krátk˘mi akvadukty – a koneãnû vodní zámek s vyrovnávací komorou, odkalovací propustí, jalov˘m pfiepadem a jemn˘mi ãeslemi, ze kterého vede tlakové potrubí k elektrárnû. V záfií 1927 zaãalo zasypávání potrubí, z men‰í ãásti vedeného nad terénem, volnû uloÏeného na betonov˘ch blocích. V té dobû jiÏ byla elektrárna nûkolik mûsícÛ v provozu: její turbosoustrojí zaãalo dodávat 29 proud do rozvodné sítû EÜW 1. ledna 1927. Trojfázov˘ synchronní generátor Siemens Schuckert, jehoÏ montáÏ byla zahájena 9. srpna 1926, pracoval pfii jmenovit˘ch otáãkách 500 ot/min, zdánlivém elektrickém v˘konu 1 200 kVA, napûtí 5 500 V a úãiníku cos 30 0,5–1. Pohání jej dvojãitá Peltonova turbína J. M. Voith s horizontální hfiídelí. Soupis dÛ-

chodkového kontrolního úfiadu z roku 1930 uvádí hltnost 0,650 m3/s, spád 170,6 m (dnes 173,5 m) a normální v˘kon vodního díla 31 1 200 hp (nyní 850 kW). Turbína se jmenovit˘mi otáãkami 500 ot/min má obûÏná kola ze speciální ocelolitiny s pfii‰roubovan˘mi lopatkami. Vodní paprsek na obûÏná kola proudí dvojicí dvou d˘z. Její instalace zapoãala 24. ãervna 1926 pod vedením ‰éfmontéra Fuhricha, je vybavena kombinovanou mechanickohydraulickou dvojitou regulací souosou jehlou a odchylovaãem vodního proudu (deflektorem). Regulace byla pÛvodnû doplnûna také brzdicí d˘zou pÛsobící proti smûru toãení pfii brÏdûní turbíny, ta v‰ak byla v 50. letech odstranûna. Architektonick˘ návrh vlastního objektu elektrárny, rozdûleného na strojovnu a obytn˘ trakt se tfiemi sluÏebními byty, pfiipravil profesor Nûmecké vysoké ‰koly technické v Praze (Deutsche Technische Hochschule Prag, DTH) 32 Artur Payr. Aãkoliv jeho podpis na dohleda-

11

Obr. 11. Liberec-Rudolfov, elektrárna, pfiíãn˘ fiez strojovnou s podzemní ‰achtou chlazení generátoru. Ve strojovnû naznaãená schodi‰tû k ovládacímu pultu, dobfie patrné jsou fiímsy pro pojezd portálového jefiábu. (Reprofoto sbírka Petr Nedomlel, b. d.)

■ Poznámky 25 „Wieviel Arbeiter werden auf diese Baustelle noch hingemordet, wieviel noch zu Krüppeln geschlagen wer-

s. 1011–1015; K historickému v˘voji turbín srov. JÍLEK,

den? In Rudolfsthal werden Arbeiter gemordet, zu Krüp-

Franti‰ek (ed.) et al. Studie o technice v ãesk˘ch zemích

peln geschlagen, nur des Unternehmerprofites wegen.“

1800–1918 I. Praha: Národní technické muzeum, 1983.

SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, kar-

Bez ISBN. s. 320–322.

ton 419.

31 Soupis dÛchodkového kontrolního úfiadu Liberec, bûÏ-

26 PROKOP, Franti‰ek. Soupis lomÛ âSR, ã. 23, okres Li-

né ã. vodního díla 39.

berec. Praha : âsl. svaz pro v˘zkum a zkou‰ení technicky

32 Artur Payr (*1880 Bregenz – †1937 Praha), architekt,

dÛleÏit˘ch látek a konstrukcí/Státní geologick˘ ústav

profesor Nûmecké vysoké ‰koly technické v Praze. Mezi

âSR, 1948, s. 47. Bez ISBN.

roky 1898–1903 studoval na Vysoké ‰kole technické

27 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672,

v Mnichovû u Karla Hochedera a Friedricha von Thiers-

karton 426.

che. V následujícím období pÛsobil ve V˘maru a v Innsb-

28 http://www.rudolfov.ic.cz/vd%20rudolfov.html, vyhle-

rucku. Roku 1917 zaãíná uãit na praÏské nûmecké tech-

dáno 6. 2. 2013.

nice, jeho Ïákem byl napfi. architekt Karl Winter, autor

29 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672,

radnice v Jablonci nad Nisou. Kromû své pedagogické

karton 424.

ãinnosti byl ãinn˘ v oborov˘ch organizacích ãesk˘ch Nûm-

30 Rovnotlaká turbína typu Pelton, ve vût‰ím mûfiítku vy-

cÛ. Srov. http://liberec-reichenberg.net/autori/kar ta/

rábûná po roce 1880, se hodí zejména pro vysoké spády

jmeno/45-artur-payr-payer, cit. 4. 3. 2013. Kromû archi-

nad 30 m pfii relativnû malém mnoÏství vody, coÏ odpoví-

tektonického návrhu objektu elektrárny v Rudolfovû exis-

dá hydrotechnické charakteristice rudolfovského vodního

tují v Liberci dal‰í dvû Payrovy stavby. Jednak je to vila

díla. Její nev˘hodou proti univerzálnûj‰í Francisovû turbínû

ãp. 953-I v Horovû ulici z roku 1925 (stavebníkem byl mí-

je kromû vy‰‰í citlivosti na opotfiebení vy‰‰í cena, která je

stopfiedseda pfiedstavenstva EÜW Rudolf Preibisch, kter˘

v‰ak vyváÏena také vy‰‰í úãinností, která se blíÏí aÏ 90 %.

ji o dva roky pozdûji prodal technickému fiediteli Weinber-

Turbína v Rudolfovû dosahuje velmi slu‰né úãinnosti ko-

gerovi), dále pak v˘robní objekt ãp. 287-VII v Kubelíkovû

lem 85 %. Ke konstrukci Peltonovy turbíny NECHLEBA, Mi-

ulici. Rudolfov nebyl jedinou elektrárnou, kterou Payr pro-

roslav. Vodní turbíny, jejich konstrukce a pfiíslu‰enství.

jektoval. Pro Mûstskou elektrárnu v Kadani realizoval ex-

Praha : SNTL, 1962. Bez ISBN. s. 368–431; souhrnnû

presivní vodní elektrárnu v Lomazicích z let 1919–1925,

DOBROVOLN¯, Bohumil. Motor y a stroje (Nauka o ãás-

zatopenou v roce 1966 vodami Nechranické pfiehrady.

tech strojÛ, motorech a pracovních strojích s pfiíklady

Srov. Kol. aut., cit. v pozn. 12, s. 22. V Bfiezové u Karlo-

moderních konstrukcí). Praha : Ústav pro uãebné po-

v˘ch VarÛ projektoval architektonickou ãást pfiehrady, jejíÏ

mÛcky prÛmyslov˘ch a odborn˘ch ‰kol, 1944. Bez ISBN.

plány pocházejí z roku 1928. Srov. DVO¤ÁKOVÁ, Dita

s. 103–117; T¯Î et al. Pfiehled strojnictví. Praha : Práce,

(ed.) et al. Industriální topografie/Karlovarsk˘ kraj. PrÛ-

1955. Bez ISBN. s. 677–684; heslovitû KOLEKTIV. Tech-

myslová architektura a technické stavby. Praha : âVUT,

nick˘ nauãn˘ slovník, III. díl (M–Po). Praha : SNTL/SVTL,

V˘zkumné centrum prÛmyslového dûdictví FA, 2011.

1963. Bez ISBN. s. 498–499; Kol. aut. Malá technická

ISBN 978-80-01-04919-8. s. 147–148. V Teplicích-¤ete-

encyklopedie P–Î. Praha: SNTL, 1966. Bez ISBN.

nicích stála od roku 1923 hutní hala ve sklárnû Maxe


241

mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


12

13

14

Obr. 12. Liberec-Rudolfov, elektrárna, turbosoustrojí vysokotlaké ãásti vodního díla. V popfiedí generátor Siemens Schuckert z roku 1926 s budiãem, za ním setrvaãník a dvojãitá Peltonova turbína J. M. Voith. (Foto: Petr Freiwillig, 2013) Obr. 13. Liberec-Rudolfov, elektrárna, ovládací pult. (Foto: Petr Freiwillig, 2013) Obr. 14. Liberec-Rudolfov, elektrárna, dvojãitá Peltonova turbína J. M. Voith se dvûma dvojicemi d˘z a kombinovanou dvojitou regulací. (Foto: Michael âtveráãek, 2013)

n˘ch stavebních plánech nenalezneme, atribuci dokládají jak formální anal˘za stavby, provedené ve vnûj‰kovû tradicionalistické vyzrálé formû, tak pfiedev‰ím zápisy ze zasedání pfiedstavenstva EÜW, které fie‰ilo profesorovy urgence úhrady honoráfie za projekt a autorsk˘ 33 dozor na stavbû. Do kvûtna 1928 mu bylo z celkové ãástky 45 000 Kã uhrazeno pouze 17 000 Kã. A do tfietice: upomínky mûl fie‰it místopfiedseda pfiedstavenstva Rudolf Prei-

242

bisch, kterému Payr roku 1925 navrhl vilu v Horovû ulici. Elektrárna je provedena jako cihelná stavba se Ïelezobetonov˘mi stropy se zobytnûn˘m podkrovím, postavená na obdélném pÛdorysu o rozmûrech 26 × 14 m. Zavr‰uje ji valbová stfiecha, krytá pÛvodnû bobrovkami, dnes bitumenov˘m ‰indelem. Stfiechu mírnû pfiev˘‰eného obytného traktu, kter ˘ je pohledovû jasnû oddûlen kolmou orientací na elektrárenskou ãást s turbínovou halou, prostupují dva polovalbové vik˘fie. Stfiecha strojovny byla pÛvodnû opatfiena volsk˘mi oky. Objekt charakterizuje sokl obloÏen˘ Ïulov˘mi kvádr y, bfiízolitová omítka, vysoká, bohatû ãlenûná okna prostupující severní, jiÏní a v˘chodní prÛãelí a prosvûtlující strojovnu a masivní plochá korunní fiímsa nesoucí v˘raznû pfiedsazenou stfiechu. Nepfiehlédnuteln˘ prvek dodávající stavbû typick˘ v˘raz pfiedstavuje zapu‰tûní oken v hlubok˘ch ‰paletách. Zajímav˘m detailem jsou konstrukce nasávání a v˘dechu ventilace generátoru na stfie‰e a v úrovni terénu v jiÏním a severním prÛãelí. 1927: Rudolfovsk˘ skandál: „Auf die Anklagebank mit den Schuldigen!“ „Na lavici obÏalovan˘ch s viníky!“ Takto hfiímal libereck˘ levicov˘ list Vorwärts na titulku 34 ãísla, které vy‰lo 22. dubna 1927. Slova korupce, obrovsk˘ skandál nebo kolosální pfiekroãení cen zaplnila na jafie toho roku také liberálnû-nacionální Reichenberger Zeitung, klerikální Reichenberger Kirchenblatt i praÏské liberální Deutsche Zeitung Bohemia. Zaplnila také liberecké ulice, zasedací sínû mûstsk˘ch i obecních rad, pfiedstavenstev a dokonce i Národního shromáÏdûní. O co ‰lo? Nechme pro35 mluvit senátora Vojtûcha Hampla zvoleného za Komunistickou stranu âeskoslovenska, kter˘ spolu s kolegy interpeloval 11. kvûtna 1927 ministra spravedlnosti Dr. Roberta Mayr-Hartinga a ministra vefiejn˘ch prací Dr. Franze Spinu:

„JiÏ po t˘dny zajímá obyvatelstvo Liberce otázka nepofiádkÛ v elektrickém závodû v Andûlovû [tehdy Engelsberg, dne‰ní název Andûlská Hora, pozn. autora]. Obyvatelstvo jest poboufieno nehospodárností, jeÏ v tomto závodû po léta jiÏ panuje a která nyní vyvrcholila v tom, Ïe byly vydávány milionové sumy na nev˘hodné investice. V r. 1925 byla usnesena stavba nového doplÀovacího závodu v Rudolfovû, kter ˘ mûl odlehãiti elektrickému závodu v Andûlovû. Pfii stavbû této doplÀovací elektrárny do‰lo k pfiímo ohromn˘m pfiekroãením rozpoãtu, neboÈ proti pÛvodnímu rozpoãtu ve v˘‰i 7,505.999.– Kã bude stavba podle zprávy vy‰etfiujícího v˘boru státi 26,159.378.– Kã. Toto ohromné pfiekroãení rozpoãtu jest zavinûno tím, Ïe odpovûdní ãinitelé neinformovali vãas pfiedstavenstvo elektrárny o neproveditelnosti pÛvodního plánu stavebního (…), kter˘Ïto plán jen povrchnû byl prohlédnut. Vrchní dohled nad stavbou mûl vládou dosazen˘ vrchní rada Kubi‰ta, na nûjÏ padá hlavní zodpovûdnost za to, Ïe pÛvodní projekty nebyly fiádnû prozkoumány a vy‰etfieny (…) Tepr ve odhalením v tisku, obzvlá‰tû v libereckém „Vorwärtsu“, bylo zji‰tûno, Ïe vedoucí osoby a politikové libereãtí a také starosta mûsta dr Beyer a místostarosta dr Sta-

■ Poznámky Mühliga, realizována rovnûÏ dle Payrova návrhu. Srov. VALCHÁ¤OVÁ, Vladislava (ed.); BERAN, Luká‰; ZIKMUND, Jan. Industriální topografie/Ústeck˘ kraj. PrÛmyslová architektura a technické stavby. Praha : âVUT, V˘zkumné centrum prÛmyslového dûdictví FA, 2011. ISBN 978-8001-04833-7. s. 82. 33 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberce Gd, inv. ã. 672, karton 426. 34 Vorwärts 22. 4. 1927. 35 Vojtûch Hampl (*8. dubna 1872 âeská Skalice – †19. fiíjna 1944 DráÏìany), ãesk˘ politik a novináfi, mezi roky 1925–1929 senátor za KSâ v Národním shromáÏdûní âSR, zavraÏdûn nacisty.


mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


15

Obr. 15. Liberec-Rudolfov, automatick˘ klapkov˘ uzávûr s protizávaÏím na hrázi vyrovnávací nádrÏe, v pozadí zídka s pamûtním kamenem stavby. (Foto: Petr Freiwillig, 2013) Obr. 16. Liberec-Rudolfov, turbínov˘ domek pod hrází vyrovnávací nádrÏe. Stfiedotlaká rychlobûÏná spirální dvojãitá Francisova turbína J. M. Voith z roku 1928 je vybavena hydraulickou regulací z roku 1958 a pohání generátor ELIN o v˘konu 58 kW. (Foto: Michael âtveráãek, 2013)

den nejen vûdûli o tûchto nepfiístojnostech, n˘brÏ Ïe tûmto je‰tû nadrÏovali. Tito dva pánové spoleãnû s vedoucími stavby, která byla v rukou stavitele Priebsche, vrchního rady Kubi‰ty a ing. Hamburgera, jakoÏ i spoleãnû s vedením závodu po mûsíce nezodpovûdn˘m zpÛsobem zamlãovali pfiedstavenstvu pfiekraãování rozpoãtu.(…) liberecké státní zastupitelství pokou‰í se vyhnouti trestnímu stíhání vinníkÛ prohla‰ováním, Ïe není pfiedloÏeno Ïádné trestní oznámení, najehoÏ podkladû by 36 mohli zakroãiti.(…) Senátofii se ministrÛ mj. ptají, co hodlají udûlat pro pohnání stavebního rady Kubi‰ty k odpovûdnosti, pro zahájení trestního fiízení libereckého státního zastupitelství a jak chtûjí od‰kodnit obãany libereckého okresu. Odpovûì ministrÛ z 6. prosince 1927 nebyla pfiíli‰ uspokojivá: „Ministerstvo vefiejn˘ch prací vykonalo v kvûtnu 1927 revisi Pfiespolní elektrárny (…), pfii níÏ byla zji‰tûno, Ïe podnik provedl stavbu vodní elektrárny v Rudolfovû pod pfiehradou Bedfiichovskou znaãn˘m nákladem a Ïe nûkteré z pfiíslu‰n˘ch staveb mohly b˘ti provedeny jednodu‰eji a levnûji. Vedení této stavby svûfiil jednatelsk˘ sbor druÏstva [pfiedstavenstvo EÜW, pozn. autora] sv˘m ãlenÛm stavitelÛm Preibischovi a Hadrischovi a ustanovil sv˘m znalcem pfii stavbû civilního inÏen˘ra Hamburgera, od nûhoÏ byl projekt zakoupen a s nímÏ byla uzavfiena dohoda, aby na stavbu dohlíÏel. Vrchnímu technickému ra-

dovi (…) Ing. Ludvíku Kubischtovi byl svûfien vrchní dozor nad stavbou, kter ˘ pfiíslu‰í úfiadÛm (…) DruÏstvo povûfiilo jmenovaného úfiedníka, aby také pro nû vykonával technick˘ dozor nad stavbou. Zemská správa politická záleÏitost tuto vy‰etfiuje a budou-li zji‰tûny zá37 vady, bude sjednána náprava.“ Dále ministfii uvádûjí, Ïe na základû zprávy policejního fieditelství navrhlo státní zastupitelství v Liberci u vy‰etfiujícího soudce pfiípravné vyhledávání, zda do‰lo k trestnému ãinu s tím, Ïe fiízení není je‰tû ukonãeno. Vzápûtí po provalení skandálu v bfieznu dozorãí rada EÜW suspendovala technického fieditele Ing. Weinbergera a obchodního fieditele 38 Mitschkeho. Vor wär ts si ve svém vydání z 10. dubna 1927 v‰ímá, Ïe právû v letech 1925–1927 si oba jmenování v Liberci pofiídili nákladné vily (sousedící ãp. 953-I a 97939 I v blízkosti zoologické zahrady). Ve funkcích je nahradili Ing. Rudolf Rumler a Wilhelm Ull40 rich. Místopfiedseda dozorãí rady, libereck˘ radní za kfiesÈanské sociály (Deutsche Christlichsoziale Volkspar tei) Anton Richter pfiipomnûl, Ïe roku 1926 se pfiedstavenstvo se‰lo pouze dvakrát, a ukázal prstem na pfiedsedu pfiedstavenstva Elgera (pozdûji nahrazen Preibischem), fieditele Swarowskeho (oba za nacionály, Deutsche Nationalpartei) a místostaros41 tu Liberce Heinricha Lorenze (KSâ). Dozorãí rada a pfiedstavenstvo elektrárny si na základû vzniklé situace nechaly zpracovat znalecké posudky od inÏen˘rÛ Ulricha Hubera a Wilhelma Stärze. Ten ve svém dobrozdání ze 4. dubna 1925 vyjmenoval pfiíãiny astronomického nav˘‰ení rozpoãtu, které spatfioval v: a) nevyzrálém a z vût‰í ãásti nesprávném projektu Ing. Hamburgera, b) nedodrÏení podmínek vodoprávního konsensu, resp. protokolÛ Okresní politické správy Ïádající zmûnu stavebního zadání, c) nejednotném a zãásti nesprávném v˘kazu nákladÛ pfiedloÏeném vedení EÜW,

16

d) selhání Ing. Hamburgera jako stavbyvedoucího, ãímÏ EÜW nemûla pfiehled o aktuálním dûní na stavbû, e) nedostateãné informovanosti pfiedstavenstva EÜW od vedení spoleãnosti (na základû revizí, stavebního deníku atd.). Nejvût‰í rozdíly rozpoãtovan˘ch a reáln˘ch cen vznikly u pfiivadûãe a vyrovnávací nádrÏe se ‰tûrkovou pfiehráÏkou. Ing. Stärz se závûrem ptá: „Na základû jaké úvahy svého ãasu vedení Pfiespolní elektrárny v Liberci o stavbû elektrárny rozhodlo a proã pfii zadání stavby projevilo tak málo obchodního ducha a starostlivosti, pfii vedení stavby tak málo zájmu 42 a odpovûdnosti?“ Hamburger si obvinûní vznesená v posudku nenechal líbit. 10. srpna 1927 se v Liberci konalo hlavní pfielíãení ve vûci uráÏky na cti, které se mûl Stärz vÛãi Hamburgerovi sv˘mi slovy dopustit. Wilhelm Stärz znaãnû otupil ostfií sv˘ch závûrÛ a spor tak skonãil smírem. Hamburger mj. prohlásil, Ïe zmûny jeho projektu probíhaly na popud stavebního rady Kubischty, 43 coÏ dokládají i zápisy ve stavebním deníku. Pátrání po tom, zda a jak byl postiÏen stavební rada Ludvík Kubischta, zda mûla celá kauza soudní dohru a jaké byly dal‰í osudy Ing. Hamburgera a dal‰ích jejích aktérÛ, pfie-

■ Poznámky 36 http://senat.cz/informace/z_historie/tisky/2vo/tisky/T0402_01.htm, (cit. 8. 1. 2013). 37 http://senat.cz/informace/z_historie/tisky/2vo/tisky/T0565_01.htm, (cit. 8. 1. 2013). 38 Reichenberger Kirchenblatt 26. 3. 1927. 39 Vorwärts 10. 4. 1927. 40 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 426. 41 Reichenberger Kirchenblatt 26. 3. 1927. 42 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 424. 43 Reichenberger Zeitung 11. 8. 1927.


243

mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


má v˘‰ku 6 m, ‰ífiku v úrovni základÛ 4,1 m, v korunû 1 m. Je opatfiena zaslepenou spodní v˘pustí o prÛmûru 0,6 m a pfielivem o ‰ífice 4,8 m s pfielivnou hranou sníÏenou o 0,6 m. Za normálních okolností voda protéká sedmnácti ãtvercov˘mi otvory ve tfiech fiadách nad sebou, v závislosti na zaplnûní nádrÏe sedi49 menty. Závûreãná kolaudace vodního díla Rudolfov se uskuteãnila ve dnech 18. a 19. ãervna 1929.

17

Obr. 17. Schéma sítû EÜW z roku 1929, v˘fiez. Vodní elektrárna v Rudolfovû (Rudolfsthal) byla napojena zemním kabelem 5kV na spínací a rozvodnou stanici ve StráÏi nad Nisou (Habendorf ), ze které vedl kabel do pfiespolní uhelné elektrárny v Andûlské Hofie (Engelsberg). Z Rudolfova kabel pokraãoval do Bedfiichova (Friedrichswald) a Hraniãné (Gränzendorf ). (Reprofoto SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberce Gd, inv. ã. 672, karton 422)

kraãuje rámec této skromné studie. Omezím se na konstatování, Ïe v únoru 1929 pfiedloÏil odvolan˘ fieditel Weinberger pfiedstavenstvu spoleãnosti EÜW, která se s ním soudila, návrh vyrovnání. Návrh na pfiijetí smíru tûsnû nepro‰el, dozorãí rada spoleãnosti se v‰ak vyjádfiila 44 kladnû. Jako dovûtek uvádím, Ïe Pfiespolní elektrárna Liberec mûla jedny z nejvy‰‰ích cen elektfiiny v âeskoslovensku a bankovní úvûr na stavbu se splácel aÏ do 60. let. 1927–1929: Stavba pokraãuje Aãkoliv elektrárna zaãala pracovat jiÏ poãátkem roku 1927, jednalo se pouze o první, vysokotlakou ãást celého vodního díla. Zb˘valo postavit vyrovnávací nádrÏ, ve které se mísí voda z odpadního kanálu od turbíny s vodou âerné Nisy. Nezbytnou souãástí je ‰tûrková pfiehráÏka, hradící fieku nad nádrÏí a bránící jejímu zaná‰ení sedimenty. Pod hrází vyrovnávací nádrÏe vybavené automatick˘m klapkov˘m uzávûrem pak nalezl své umístûní turbínov˘ domek s dvojãitou Francisovou turbínou, urãenou na rozdíl od Peltonovy turbíny v elektrárnû pro prÛbûÏn˘ provoz. Vzhledem k zásadním problémÛm popsan˘m v pfiedchozí kapitole se tempo prací ponûkud zpomalilo. V˘roãní zpráva EÜW za rok 1927 nás zpravuje, Ïe po del‰í

244

pfiestávce byly v kvûtnu zahájeny práce na hrázi a vyrovnávací nádrÏi. Souãasnû probíhaly 45 dokonãovací práce na ostatních objektech. 20. ãervence 1928 byla i tato ãást vodního díla hotová a vysokotlaká ãást elektrárny tak mohla od srpna pfiejít na zku‰ební ‰piãkov˘ provoz, fiízen˘ podle zatíÏení sítû; zpoãátku od 14:00 do 18:00 pfii prÛtoku 300 l/s a v˘konu 46 400 kW. Vodu ve vyrovnávací nádrÏi zadrÏuje oblouková gravitaãní hráz zdûná ze Ïulov˘ch kvádrÛ o délce 63 m, s v˘‰kou v korunû 14,6 m a ‰ífice 12,6 m v úrovni základÛ a 2,9 m v korunû. Kromû základové v˘pusti o prÛmûru 0,8 m ji prostupuje bezpeãnostní pfieliv o ‰ífice 12 m s navazující kaskádou, hrazen˘ automatick˘m klapkov˘m uzávûrem s betonov˘m protizáva47 Ïím. Objem nádrÏe ãiní 25 100 m3. Ke vzdu‰né stranû hráze pfiistupuje turbínov˘ domek, jednoduchá hranolová stavba z Ïulového neomítaného zdiva, zavr‰ená Ïelezobetonov˘m trámov˘m stropem nesoucím pultovou stfiechu. Na spádu 8,5 m v nûm pracuje dvojãitá spirální r ychlobûÏná turbína typu Fran48 cis, v˘robce J. M. Voith, z roku 1927 o hltnosti 0,466 a 0,234 m3/s, disponující pfii jmenovit˘ch otáãkách 500 ot/min v˘konem 41 a 20,5 hp. Je vybavena hydraulickou regulací z roku 1958. PÛvodní asynchronní generátor Siemens podávající v˘kon 50 kW nahradil v roce 1993 star‰í synchronní generátor ELIN o napûtí 380 V a v˘konu 78 hp (58 kW), spfiaÏen˘ s turbínovou hfiídelí fiemenem. ·tûrková pfiehráÏka nad vyrovnávací nádrÏí byla dokonãena 21. záfií 1928. Zhotovena je z prostého betonu, pÛvodnû pohledového a teprve v letech 1998–1999 opatfieného Ïulov˘m obkladem. PfiehráÏka o délce 22,3 m

Nejen ‰piãkov˘ provoz ‰piãkové elektrárny: 50 transit hora, manent opera Díky tomu, Ïe v prvním roce provozu bûÏelo turbosoustrojí elektrárny v polo‰piãkovém provozu, dodala do sítû i pfiesto, Ïe zatím pracovala jen Peltonova turbína, pln˘ch 1 709 687 kWh. Pro pfiedstavu, „matefiská“ elektrárna v Andûl51 ské Hofie vyrobila 27 813 283 kWh. To vysvûtluje, proã i pfies zprovoznûní dal‰í prÛbûÏné turbíny nastal v roce 1928, kdy elektrárna pfie‰la na plnû ‰piãkov˘ provoz, pokles produk-

■ Poznámky 44 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 426. 45 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 425. 46 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 426. 47 http://www.pla.cz/planet/public/vodnidila/prehrada_bedrichov.pdf, vyhledáno 1. 3. 2013. 48 Pfietlaková turbína typu Francis, jejíÏ konstrukãní v˘voj do dne‰ní podoby probíhal zhruba mezi lety 1849–1878, se vyznaãuje znaãnou univerzálností, pracuje na spádech 0,5 aÏ 300 m pfii malém i velkém mnoÏství vody. Pro malé spády se hodí turbína s vertikální, pro velké spády spí‰e s horizontální hfiídelí. Znaãného roz‰ífiení doznala turbína spirální s horizontální hfiídelí, ãasto dvojãitá, s rozvodn˘m a obûÏn˘m kolem uzavfien˘m ve spirální skfiíni, kterou proudí voda. V˘hodou tohoto fie‰ení jsou men‰í ztráty díky absenci ozuben˘ch pfievodÛ a dobrá pfiístupnost turbíny. Francisova turbína dosahuje úãinnosti asi 75 %, v pfiípadû Rudolfova se pohybuje kolem 70 %. K hlavním nev˘hodám patfií malá hltnost turbíny pfii niÏ‰ích spádech a strm˘ prÛbûh úãinnosti pfii mûnícím se zatíÏení. Ke konstrukci Francisovy vodní turbíny NECHLEBA, cit. v pozn. 30, s. 121–317, souhrnnû DOBROVOLN¯, cit. v pozn. 30, s. 103–117, T¯Î et al. Pfiehled strojnictví, Praha 1955, s. 686–697, heslovitû Kol. aut. Technick˘ nauãn˘ slovník, I. díl (A–F). Praha: SNTL/SVTL, 1962, s. 636, Kol. aut. Malá technická encyklopedie P–Î, Praha: SNTL, 1966, s. 1011–1015 49 http://www.pla.cz/planet/public/vodnidila/prehrada_bedrichov.pdf, (cit.1. 3. 2013). 50 âas míjí, dílo zÛstává. 51 SOkA Liberec, Archiv mûsta Liberec Gd, inv. ã. 672, karton 423.


mastr_03_2013_H.qxd

28.7.2013

16:55


ce na 1 053 087 kWh. Z v˘roãních zpráv následujících let zji‰Èujeme, Ïe v˘roba rudolfovské centrály stále stoupala aÏ na 1 701 800 kWh v roce 1932 a kolem hodnoty 1,5 milionu kWh roãnû oscilovala i v dal‰ím období. Nejvy‰‰í instalovan˘ v˘kon v desetiletí 1927–1937 je uvádûn v rozmezí 840–900 kW. Po válce dochází ke zmûnû vlastníka: Pfiespolní elektrárna Liberec a s ní i rudolfovská elektrárna se ve druhé polovinû 40. let dostala do víru hospodáfisk˘ch reorganizací, aby od 1. ledna 1961 zakotvila v pfiístavu Severoãeské energetiky Dûãín, která provozovala elektrárnu aÏ do roku 1996. Tehdy se jí ujal stávající provozovatel, Povodí Labe, s. p., závod Jablonec nad Nisou. Bez ohledu na organizaãní zmûny elektrárna spolehlivû slouÏila pfii nutn˘ch opravách a modernizacích, vyvolan˘ch provozními potfiebami. Patfiily k nim úpravy regulátorÛ na obou turbínách a opravy pfiivadûãe na sklonku 50. let, v˘mûna generátoru u Francisovy turbíny, nahrazení dfievûn˘ch stavidel u automatického klapkového uzávûru za ocelová nebo nejv˘raznûj‰í zásah v podobû v˘mûny nûkter ˘ch prvkÛ elektrické ãásti v roce 1972 (rozvodna 5/10kV, blokov˘ transformátor 5/10kV, elektrická ãást poruchové automatiky). Na budovû elektrárny byla vymûnûna stfie‰ní kr ytina za hliníkové ‰ablony a odstranûna volská oka, v novûj‰í dobû pak byla ãásteãnû osazena nová okna. I pfies utilitární charakter nûkter ˘ch úprav nedo‰lo k zásahu do podstaty ani nejcennûj‰ích ãástí unikátního a stále plnû funkãního vodního díla. To bylo roku 2001 vybaveno monitorovacím systémem pro automatické sledování meteorologick˘ch, hydrologick˘ch a provozních veliãin vodních elektráren Bedfiichov, Rudolfov I. (Peltonova turbína) a II. (Fran52 cisova turbína). Velká oprava vysokotlakého turbosoustrojí provádûná v letech 2012–2013 a doplnûní regulátoru Peltonovy turbíny elektronick˘mi prvky dává spolu s obecnou energetickou situací a v pravém slova smyslu fandovsk˘m pfiístupem zamûstnancÛ elektrárny i jabloneckého závodu Povodí Labe perspektivu dal‰ího dlouholetého provozu. Cíle a limity památkové ochrany: 2013–? V dobû pfiípravy tohoto ãlánku probíhají jednání, která mají za cíl získat souhlas vlastníka s prohlá‰ením elektrárny kulturní památkou. A nejen elektrárny, ale celého vodního díla. Jen tak má prohlá‰ení smysl, jen tak bude chránûno to, co je podstatné. O architektonick˘ch kvalitách samotné elektrárny není pochyb a s ohledem na zachování pÛvodního turbosoustrojí, ovládacího pultu a fiady dal‰ích technick˘ch a stavebních detailÛ by jistû mohla b˘t památkou sama o sobû. ZároveÀ by to v‰ak byla chyba. Jako tzv. technickou památku

je tfieba vÏdy vnímat cel˘ technologick˘ komplex, a jsou-li jeho podstatné ãásti dochovány a navíc tvofií nedûliteln˘ celek jako v tomto pfiípadû, nelze z nûj vyjímat pouze prvoplánovû „hezké vûci.“ Z hlediska dûjin techniky jde o pozoruhodn˘ soubor vysokotlakého a stfiedotlakého vodního díla, charakterizovan˘ fiadou intaktnû dochovan˘ch prvkÛ stavební i mechanické ãásti, nejen v rámci Libereckého kraje v˘jimeãn˘ch. Patfií sem jak Peltonova turbína, tak automatick˘ klapkov˘ uzávûr na pfielivu hráze vyrovnávací nádrÏe. Stranou nelze ponechat ani mimofiádn˘ turistick˘ a popularizaãní potenciál, dan˘ atraktivní polohou elektrárny a trvajícím zájmem o „industriál.“ A co je neménû dÛleÏité, jde o památku Ïivou, o památku, která má vyuÏití a nepochybnû je také dlouho mít bude. Ochrana funkãní technologie v‰ak také skr˘vá nebezpeãné úskalí: antagonismus mezi potfiebami technického pokroku, efektivity ãi bezpeãnosti a snahou památkové péãe zachovat beze zmûn to „pÛvodní“. V pfiípadû vodního díla Rudolfov tento nesmifiiteln˘ rozpor ve své vyostfiené podobû nevzniká, nebo lépe fieãeno, nemûl by vzniknout. Opravy v‰ech ãástí díla jsou pfii konstruktivním pfiístupu obou stran proveditelné. NezÛstaÀme jen u takto obecné formulace. Jak by se mûla projevit ona konstruktivnost ze strany památkové péãe? Jak proplout mezi Skyllou rozplizlého kompromisnictví a Char ybdou dogmatického „památkafiení“? Lze u technické památky, nadto Ïivé, ‰ablonovitû uplatÀovat postupy vtûlené do metodik pro „bûÏn˘“ památkov˘ fond? Na tyto otázky nelze nalézt odpovûì, pokud nevyslovíme tu základní: Co chráníme u této konkrétní kulturní památky? Chcete-li, co je hlavním dÛvodem snahy o její prohlá‰ení a co jsou dÛvody vedlej‰í, v jakém jsou vztahu? Tedy: jaká je památková koncepce pro kulturní památku „vodní elektrárna Rudolfov“? Zákonitû musí b˘t jiná neÏ napfi. pro pivovar bez dochované technologie s nov˘m provozem minipivovaru, neÏ pro vápenku s expozicí historie vápenictví a turistick˘m provozem nebo pro textilní továrnu, jeÏ pro‰la konverzí na kanceláfie a byty. U prÛmyslového dûdictví z podstaty vûci mnohem jasnûji neÏ v pfiípadû jin˘ch ãástí kulturního fondu vystupuje do popfiedí kritérium vyuÏití. Je základem, od kterého se odvíjí v‰e ostatní. Jsem pfiesvûdãen, Ïe památková péãe by toto mûla velmi zfietelnû vnímat. Ne vÏdy tomu tak je. Buìme zcela konkrétní a zÛstaÀme v Rudolfovû. Objekt má zaji‰tûné vyuÏití, dokonce to nejlep‰í moÏné, totiÏ pÛvodní. To samo o sobû reprezentuje v˘znamnou hodnotu, jejíÏ udrÏení je v zájmu památkové péãe. Svému majiteli generuje zisk, kter˘ by mûl b˘t schopen v rámci bûÏn˘ch ekonomick˘ch mechanismÛ inve-

stovat zpût do objektu. To se také dûje. V˘robní prostfiedek, tedy vlastní turbosoustrojí, pro‰lo generální opravou a doplnûním elektronick˘mi prvky, bez kter ˘ch by jeho dal‰í provoz nebyl efektivní. NemÛÏeme se spokojit s pouh˘m zachováním soustrojí in situ a také bychom nemûli pfiipustit zásadní zmûnu jeho technické koncepce nebo odstranûní ãástí, které ji tvofií (napfi. regulátoru). Na druhou stranu by bylo kontraproduktivní doplnûní elektroniky neumoÏnit nebo poÏadovat, aby vinutí kostry pfievíjel restaurátor. Stejnû tak fiemen mezi spodní turbínou a generátorem mÛÏe b˘t koÏen˘ v muzejní expozici, ale v bûÏném provozu by bylo po‰etilé bránit jeho nahrazení gumov˘m. Buìme je‰tû konkrétnûj‰í. Na objektu elektrárny je osazeno nûkolik plastov˘ch oken a vlastník má v úmyslu zbylá dfievûná okna nahradit rovnûÏ plastov˘mi. Vysvûtluje to ekonomick˘mi dÛvody. Ustoupit, neustoupit? Jsou v˘plnû okenních otvorÛ v tomto konkrétním pfiípadû tím podstatn˘m, v ãem spoãívá památková hodnota objektu? Budeme striktnû – v duchu metodik – poÏadovat repasi oken stávajících, spokojíme se v˘jimeãnû s okny z europrofilÛ, nebo dokonce plastová okna v pÛvodním ãlenûní trpnû pfiipustíme? Nepochybuji o tom, Ïe mnohem v˘raznûj‰ím zásahem a nenávratn˘m po‰kozením kulturní památky by bylo napfi. odstranûní klapkového uzávûru na hrázi vyrovnávací nádrÏe, zru‰ení vtokov˘ch objektÛ na trase pfiivadûãe nebo nahrazení Francisovy turbíny pod hrází kupfi. novou Bánkiho turbínou. Mnoho otázek, mnoho pohledÛ. S o to vût‰í naléhavostí vyvstává nutnost stanovit priority, vymezit hranice ústupkÛ a poÏadavkÛ, zformulovat památkovou koncepci a tu konfrontovat se zámûry a moÏnostmi provozovatele. Nosím sovy do Athén, ale samo prohlá‰ení kulturní památkou je jen poloviãním a leckdy Pyrrhov˘m vítûzstvím. Tím úpln˘m je uvûdomûní si hodnot ze strany vlastníka a jeho ztotoÏnûní se s památkovou ochranou. Vûfime, Ïe dal‰í kapitoly v knize pfiíbûhu rudolfovské elektrárny budou psány právû v tomto duchu. Za ochotné poskytnutí fiady cenn˘ch materiálÛ a informací dûkuji vedoucímu elektrárny panu Petru Nedomlelovi.

■ Poznámky 52 http://www.pla.cz/planet/public/vodnidila/prehrada_bedrichov.pdf, (cit. 1. 3. 2013).


245

Technická památka jako Ïiv technologick komplex na pfiíkladu piãkové vodní elektrárny v Liberci-Rudolfovû

Recommend Documents