Technická hodnota věcí a zařízení Při hodnocení technického stavu je vycházeno ze zkušenosti, že nejdokonalejší a nejlepší technický stav má bezvadný, továrně nový výrobek. Výsledkem hodnocení technického stavu je stanovení technické hodnoty výrobku (v procentech) ve vztahu k technické hodnotě výrobku továrně nového (100%), stanovení zbytku technického života (zbytkové životnosti) v porovnání s jeho životností návrhovou. Změna vlastností výrobku, jejich zhoršení užíváním úměrně k době užívání, je vyjadřováno amortizací. Amortizace – základní procentuální srážka – se stanoví na základě doby užívání podle amortizačních stupnic.
Technická hodnota je zbytkem technického života ke dni ocenění v porovnání s věcí novou. U strojů se stanoví podle vztahu:
TH =
THN * (100 – ZA) * (100 ± PS) 104
(%)
kde značí: THN - výchozí technická hodnota (u strojů po GO 90%, u ostatních 100%) ZA - základní amortizace PS - přirážka nebo srážka dle zjišt ěného technického stavu při prohlídce
Výchozí technická hodnota Technická hodnota nové věci nebo věci po GO ve vztahu k technické hodnotě věci továrně nové.
Hodnota Není skutečně zaplacenou, požadovanou nebo nabízenou cenou. Je to ekonomická kategorie, vyjadřující peněžní vztah mezi zbožím a službami, které lze koupit, na straně jedné a kupujícími a prodávajícími na straně druhé. Při stanovení hodnoty se jedná o odhad. Podle ekonomické koncepce hodnota vyjadřuje užitek, prospěch vlastníka zboží nebo služby k datu, k němuž se odhad hodnoty provádí. Existuje řada hodnot podle toho, jak jsou definovány (např. věcná hodnota, výnosová hodnota, střední hodnota, tržní hodnota ap.), přitom každá z nich může být vyjádřena zcela jiným číslem. Při oceňování je proto vždy nutné zcela přesně definovat, jaká hodnota je zjišťována.
Zbytková životnost Jedná se o dobu od rozhodného dne do dosažení předpokládané životnosti. Stanovuje se (zejména v nižším stáří) jako zbytek tabulkové životnosti, ve vyšším stá ří odborným odhadem podle technického stavu věci k rozhodnému dni, případně podle odborné literatury. Potom platí, že životnost je součtem stáří a doby dalšího trvání:
ŽIVOTNOST = STÁŘÍ + ZBYTKOVÁ ŽIVOTNOST
Amortizace, opotřebení [A] Snížení hodnoty (ceny) věci závisí na stáří, technickém stavu a dalších faktorech. Pro výpo čet technické hodnoty např. různých typů strojů a zařízení s životností 5 – 25 let odpovídá průběh následujících pěti základních amortizačních pravidel, ze kterých jsou odvozeny i směrnice pro další případy. Základní amortizační pravidla respektují: • rychlejší pokles hodnoty v prvních letech (přibližně odpovídá i lineární odpisové sazbě věcí)
• mírnější pokles do cca 10 – 30% technické hodnoty sledující stáří a běžné opotřebení při dobré údržbě • pokles v závěrečném období využívání. Tento pokles je určen zejména skutečností, že v této době obvykle končí možnost zabezpečování náhradních dílů, případně končí zásoba náhradních dílů ve vybavení stroje. Navíc při dosažení mezních hodnot opotřebení některých intenzivně namáhaných dílů dochází ke zvýšení četnosti poruch. • všeobecně je hodnota stroje či zařízení 10% stanovena jako limitní, pokud je stroj či zařízení dále schopno provozu či užívání. Obvykle je hodnota starších stroj ů, které bezchybně plní svůj účel (jsou za hranicí doby provozu příslušné amortizační křivky) 20%. Je to dáno hodnotou vložené práce a náhradních dílů, které bezchybný provoz zaručují. • u strojů, kde v konstrukci převažují díly dlouhodobé životnosti (např. ruční lis s litinovým rámem) může být zbytková životnost i vyšší.
Průběh zbytkové technické hodnoty pro stroje a zařízení s životností 5 – 25 let
Cena Cenou je obecně myšlena suma peněz, která musí být předána výměnou za výrobek nebo službu, které jsou nakupovány. Cena byla již zmiňována v předchozím názvosloví jako pořizovací, reprodukční a výchozí, ale její tvorba u výrobce je různorodá uvádí metody tvorby ceny: • • • • •
Tvorba ceny s přirážkou Tvorba ceny pomocí cílové návratnosti Tvorba ceny pomocí vnímané hodnoty Tvorba cen pomocí běžných cen Tvorba cen pomocí cenových nabídek
Určení ceny je problémem zvláště tehdy, jedná-li se o určení výchozí ceny. To přichází v úvahu tehdy, když firma vyvine nebo si osvojí nový výrobek, chce zavést svůj běžný výrobek do jiné distribuční sítě, nebo když vytváří novou kontrakční nabídku. Firma se musí přitom rozhodovat o umístnění výrobku na trhu z hlediska jeho kvality a ceny
Pořizovací cena dle zákona o účetnictví je cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související.
Reprodukční cena je cena (věcná hodnota), za kterou by bylo možno stejnou nebo srovnatelnou věc pořídit v době ocenění bez odpočtu opotřebení. U věcí movitých se zjistí zpravidla cenovým porovnáním.
Výchozí cena reprodukční cena věci – zařízení, kterou je nutno vynaložit k pořízení stejné nebo srovnatelné věci a zařízení v době oceňování. a) Věc je dostupná na trhu, výchozí cena věci (VC) = pořizovací ceně (PC) b) Věc není dostupná na trhu, pak se VC stanoví cenovým porovnáním nebo cenovým přepočtem historické PC c) Věc je zahraniční výroby: VC se stanoví přepočtem měny kurzem „valuty střed“ k datu ocenění, (PC bez daně + clo).
Základní metody oceňování majetku • metoda zjištění věcné hodnoty (časové ceny) vychází se z reprodukční ceny k datu ocenění, tato se snižuje o opotřebení, • metoda výnosové hodnoty – základem jsou zisky, které budoucnu může vlastnictví věci resp. souboru věcí přinášet. Tyto zisky se diskontováním (odúročením) převádějí na současnou hodnotu a sčítají. Tím se dochází k porovnání zisků z vlastnictví věci s event. zisky při investování částky ve výši ceny věci na úroky.
• metoda rentního oceňování zohledňuje různé podmínky, jež mají různí výrobci resp. majitelé srovnatelných věcí, • metoda zjištění obecné ceny pomocí koeficientu prodejnosti – z realizovaných prodejů stejných věcí se zjistí průměrný poměr mezi cenou prodejní a cenou časovou (věcnou hodnotou), tímto koeficientem se pak násobí časová cena oceňované věci, • indexové metody – pomocí různě zvolených resp. odvozených indexů se provádí přepočet cen, • porovnávací (komparační, srovnávací) metody,
• oceňování podle jmenovité hodnoty (u platebních prostředků, platných cenin, peněžních prostředků na vkladních knížkách a na účtech u bank apod.) • oceňování podle kurzovní hodnoty – ocenění podle ceny předmětu na trhu ve stanoveném období, • oceňování podle účetní hodnoty
Metoda zjištění věcné hodnoty (časové ceny - CČ ) Časová cena se vypočte vynásobením výchozí ceny ( CN ) výslednou technickou hodnotu věci ( TH ) a podělí konstantou 100.
CN * TH CČ =
(Kč) 100%
Metoda zjištění obecné ceny pomocí koeficientu prodejnosti ( COB ) Obecná cena stroje se vypočte vynásobením časové ceny ( CČ ) zjištěným koeficientem prodejnosti ( KP )
COB = CČ * KP
(Kč)
KP –
se zjistí z prodejních a časových cen strojů stejného, případně srovnatelného typu
průměrná cena prodejní KP = průměrná cena časová
Vlivy působící na cenu movité věci Údržba Je to souhrn činností zabezpečujících technickou způsobilost, pohotovost a hospodárnost provozu věci. Patří sem zejména pravidelné technické prohlídky, ošetření, doplnění nebo výměna provozních hmot apod. Zpravidla se vykonává bez demontáže dílů a bez výměny součástek. Oprava Je to souhrn činností, které odstraňují následky mechanického poškození, opot řebení celků, skupin nebo částí věci. Opravou se obnovují správné funkce, přičemž nemusí být zachovány jmenovité rozměry částí, jaké jsou u nového původně vyrobené věci. Opravy rozdělujeme na běžné, celkové, generální a záruční.
Běžná oprava (BO) Oprava, při níž se odstraňují vady některých částí stroje. Zpravidla se uskutečňuje výměnou chybných nebo opotřebovaných součástek za nové, opravené nebo renovované. Patří sem i opravy, při kterých se vymění nebo celkově opraví některá z hlavních skupin. Poznámka : Pojem Střední oprava (SO) není definovaný. Jestliže se takovýto druh opravy ve starších p ředpisech používá, je třeba ji považovat za běžnou opravu (BO).
Celková oprava skupiny stroje (CO) Oprava při níž se v rozsahu mezních odchylek (tolerancí) obnovují původní technické vlastnosti skupin nebo uzlů demontovaných z věci. Spočívá ve výměně všech vadných , poškozených nebo opot řebovaných součástek za nové, opravené nebo renovované. Opravované skupiny se obvykle z věcí demontují.
Generální oprava (GO) Oprava, kterou se v mezích dovolených tolerancí obnovují původní technické vlastnosti věci. Spočívá v úplné demontáži věci na díly až eventuálně na součásti, ve výměně vadných dílů za náhradní díly nové, opravené nebo renovované a v opětné montáži věci včetně obnovení její povrchové úpravy. Generální oprava věci se skládá z celkové opravy všech hlavních skupin. Pokud se jedna z hlavních skupin neopravuje, nejedná se o generální opravu, ale o opravu běžnou. Jestliže se v rámci generální opravy celé věci některá hlavní skupina neopravuje celkově, ale místo ní se dodá nová hlavní skupina, nemění to nic na charakteru generální opravy.
Záruční oprava (ZO) Oprava provedená v záruční době (v souladu s platnými záručními podmínkami).
Renovace součástky (RS) Je to oprava, při které se poškozené nebo opot řebované části součástky vrátí její geometrický tvar a rozměr ( v mezích původních výrobních tolerancí), funkční vlastnosti, přičemž se obvykle zachovává původní životnost součástky. Renovaci je možno provést nanesením nové vrstvy materiálu různými metodami (povrch dokončen např. obráběním nebo tvářením) a tepelným zpracováním atd..
