n Základ
Tisá í škola
Ročník 3., vydání 4.
16.3.2012
Uvnitř tohoto vydání:
Tak konečně se nám podařilo vydat další číslo
Ale trošku nás mrzí, že moc příspěvků jsme od vás nedostali. V podstatě jsme se jen dověděli, že jistý nejmenovaný žák 3. ročníku má rád jistou žákyni 1. ročníku. S časopisem zabijeme spoustu času a s vašimi příspěvky byste nám rozhodně práci ulehčili. Možná i tebe potěší, když v časopise uvidíš zrovna tvůj příspěvek. Takže neváhej, a hoď do „Babizny‘‘ básničku, příběh nebo jenom maličký obrázek. Cokoliv nás potěší a rozhodně nám to pomůže. Doufáme, že budete časopis číst s chutí a radostí, a že se do příště polepšíte. Máme nové sestavení redakce, protože minulá devítka odešla. Mezi nové
členy patří Martin Marek, Danek Dittrich, Fanda Kabrhel, Tereza Fajfrová a Martin Horák. V mediálce děláme různé ankety, soutěže, plakáty a samozřejmě časopis. Je možné že od „Ježíška‘‘ dostaneme kameru a dva nové diktafony. Ale to samozřejmě musíme být hodní. Vaše redakce
Příběh pana Pantoflíčka Pan Petr Pantoflíček pracoval pro prapodivnou paní Pavlínu Pistáciovou. Pavlína Pistáciová právě prožívala překrásné podzimní prázdniny. Pan Pantoflíček potřeboval peníze. Proto pracoval příliš přehnaně. Po
práci přišel podrážděný. Půlku pondělního poledne prospal. Potom při pondělní procházce pana Pantoflíčka pokousal pes. „PITOMEJ PES!“ prohlásil pan Pantoflíček. Pes panu Pantoflíčkovi prokousl palec. Pan Pantoflíček potřeboval pořádnou péči. „Pár paňáků pomůže!“ pravil pan Polívka, páníček psa. Podnapilý Petr Pantoflíček přespal před panelákem. Potřeboval pauzu. Pracoval přeci příliš přehnaně. Půlku prosince prosil paní Pistáciovou. Potřeboval prázdniny. Prst pana Pantoflíčka pořád pobolíval. Prostě potřeboval pomoc. Sabina Adamcová, 7.ročník.
Deník malého poseroutky Autor:Jetf Kinney Nakladatelství:Albatros Hlavní postava:Greg Heffley Když je vám tak jedenáct , může to být fakt opruz. A nikdo to neví líp než Greeg Heffley , protože se najednou ocitl na škole , kde malí poseroutkové , jako je on , naráží každý den na chodbách do kliků , kteří jsou větší než větší,silnější a holit by se mohli dvakrát denně. H. Špůrová, 6.r.
Úvodník
1
Příběh pana Pantoflíčka
1
Ples ve stylu Pomády
2
9. třída „Elita“
3
Lyžařský vlek
4
Zábava
5-6
Byl to nejhezčí ples, který jsem zažila.“ S. Štěrbová Jaro už je za dveřmi V hodinách tělocviku chodíme lyžovat Byli jsme na běžkách a bruslích
Školní ples ve stylu Pomády se konal 20. ledna 2012 od 20:00. Nejdříve paní ředitelka přivítala všechny, kteří přišli. Poté bylo vystoupení taneční skupiny Fire Stars. Po veselém tancování všech účastníků se odehrál nástup vycházejících žáků a jejich taneční vystoupení. Následoval tanec a po něm první část tomboly. Když si všichni výherci rozdělily své ceny, žáci devátého ročníku ukázali překvapení pro jejich třídní paní učitelku Marcelu Nežádalovou. Okolo půlnoci se konalo slosování o zbylé ceny tomboly. Hlavní cenu, kterou byl divočák, získal pan Hýbner. Potom se už jen tancovalo a tancovalo.
Ples ve stylu Pomády Okolo 2. hodiny ranní přestala hrát kapela a pomalu s dobrým pocitem odcházeli všichni účastníci plesu. Podle reakcí občanů se nám ples povedl. Všichni se bavili a hezky si zatancovali. Zeptali jsme se několika lidí, kteří byli na plese, jak se jim ples líbil. Tady máte názory: Martin Marek: „Dobrý, rozsvítili jsem dvě světla, byl jsem tam dvě hodiny a pak jsem šel domu.“ Tomáš Paur: „Perfektní, užil jsem si to.“ Ondra Bláha: „Bylo to hezké a nejvíc se mi líbil nástup vycházejících žáků.“ Simona Štěrbo-
vá: „Byl to nejhezčí ples jaký jsem zažila a myslím si, že si to všichni užili. Puchejře mám ještě teď, ale to mi nevadí.“ Hana Špůrová: „Ples se mi moc líbil, nejvíc tanec a nástup deváťáků. Nejhezčí bylo překvapení které připravili své paní učitelce.“ Paní učitelky Nežádalové jsme se zeptali, jaký byl nejlepší zážitek při nacvičování. „Každá zkouška byla zážitek, nacvičovali jsme dlouho, asi jsem jim lezla na nervy. Každou zkoušku jsem obrečela. Všichni se snažili, i Patrik K. se snažil, nedělal ty svý krávoviny a pomáhal s technikou.“ Pomáhala i Leonka.“ řekla Marcela Nežádalová. Leonka na to reagovala: „Pro mě byl největší zážitek, že když bylo vše nacvičeno, paní kolegyně to změnila.“
Text: A. Červinková, F. Kabrhel, R. Bláhová Fotky: I. Burianová
Ročník 3., vydání 4.
Stránka 2
„Elita“ Bylo 1. září roku 2003 a malí špunti, kteří nevěděli, co je čeká, usedli do lavic. Rok utekl jako voda a už jsme byli ve druhé třídě. To už z nás začínal být ten dobrý kolektiv, ale ještě to nebylo ono. Když uplynuly dva roky, šli jsme do třetí třídy a to nám bylo oznámeno, že budeme mít novou třídní učitelku. Pro nás neznámou, ale teď tu nejlepší učitelku, jakou jsme mohli dostat. A pak z nás rok co rok byl lepší a lepší kolektiv. Odcházeli a přicházeli k nám do třídy stále noví lidé, ale nám to nevadilo, vždycky jsme je vzali dobře. V páté třídě jsme se už strašně moc těšili, až budeme konečně ti „velcí“ a přejdeme na druhý stupeň. Těšili jsme se marně… možná jsme byli o rok starší, ale akorát jsme měli víc starostí a učení. V sedmí třídě jsme ještě nemuseli řešit naše krásné známky.
Ale teď když se kouknu na naše vysvědčení, tak jsme tomu moc nedali. Osmičku jsme docela zvládli. Devítka je ten nejlepší, ale zároveň i nejhorší rok. Nejlepší v tom, že jsme měli pro mě ten nejhezčí ples, na který jen tak nezapomenu. A nejhorší v tom, že 30. června to všechno skončí a 1. září už se všichni ne
sejdeme ve třídě, ale každý bude úplně někde jinde. Mám krásné vzpomínky, na které nikdy nezapomenu a budu na ně ráda vzpomínat. Přeci jenom devět let je devět let. S. Štěrbová.
A byl tu rok osmé třídy. To už jsme hold museli trošku začít makat, abychom se dostali na střední školy
Víte, že … Křik kachen nedělá ozvěnu a nikdo neví proč? V průměru se každý rok 100 lidí udusí spolknutím své propisky nebo tužky? Krávu dostanete v pohodě do schodů. Ale už nikdy ze schodů? Šnek může spát až 3 roky? Všichni lední medvědi jsou leváci? Pštros má větší oko než mozek? Krokodýl nedokáže vůbec vystrčit jazyk?
Dny jsou delší a teplejší. Na stromech se objevují pupeny, rostliny začínají klíčit a růst. Ptáci přilétají z teplých krajin, stavějí si hnízda a snášejí vejce. Zvířata si hledají partnery a přivádějí na svět mláďata. Jaro začíná 21. března - jarní rovnodennost. Slunce vychází na východě a zapadá na západě. Na celé Zeměkouli den i noc trvá 12 hodin. Na Severním pólu nastává polární den, který trvá až do 23. září. K jaru patří Velikonoce - pár dní prázdnin, barvení vajíček, pečení beránků a pondělní pomlázka, to je něco hlavně pro kluky. Jarním úklidem se vyhánějí nemoci z domovů. T. Fajfrová
Ročník 3., vydání 4.
Stránka 3
Základní škola Tisá
Tisá 189 403 36 Tisá Mediální výchova Telefon: 475222250 E-mail:
[email protected]
Lyžařský vlek V poslední době byl mým nejlepším zážitkem den strávený na lyžařském vleku. Moc jsem se těšila, až si poprvé vyzk ouším jet na snowboardu. Dlouho jsem čekala, až ho budu mít a potom mi půjčil kama rád.
Nejdříve jsem se bála , ale později už mě učila paní Benešová s paní učit elkou. Byla jsem moc překvapená. Asi po hodi ně mě vzaly na vlek a tam jsem to zkou šela. Ani jednou se mi to nepovedlo, ale snad to příště bude lepší. Když jsem vylezla po třetí na kope c, byla jsem vyčerpaná. Pořád jsem padala. Hodně lidí mi poradilo pár triků. Kačk a s Hanďou měly lyže, ale občas se na mě přišly podívat. I když jsem to neuměla, byla jsem ráda že tam mohu být s nimi. Ke konci (když už jsem měli odcházet) mě tam učil neznámý kluk. Hodně jsem se ten den naučila a jsem ráda, že jsem tam mohla být s tak dobrými lidmi. Snow board mě moc baví. D. Wagnerová, 6. ročník
Bajky Autor: Jean de la Fontáne Ilustrátor: Philips Nakladatelství: Junior
Salembier
Hl. postavy: zvířátka
Párkrát jsme byli bruslit na Kačáku. Mrazy byly pořádné, takže byl led bezpečný. A kdo neměl brusle, mohl se vydat na lyžích do běžeckých stop v okolí.
Knížka obsahuje 40 bajek. Každá bajka vypráví určitý příběh, ve kterém vystupují místo lidí zvířata. Zvířata napodobují lidi – jejich chování a vlastnosti. Na konci příběhu je vždy nějaké poučení
Zajíc a želva Potkali se jednou zajíc a želva. Želva si chtěla dát se zajícem závod, kdo rychleji doběhne k cíli. Zajíc se jí nejprve vysmál, ale pak souhlasil. Nejprve želvu předběhl, ale v půlce závodu se rozhodl, že si zdřímne, protože si byl jistý svým vítězstvím. Závod ale prohrál. Ponaučení = Nemáme se nad nikým povyšovat a vysmívat se mu. A.Ševícová
Indián Indiáni, ti se mají, celý den si jenom hrají skáčou hejsa hopsasa, chystají se do lesa. Potom večer na vigvamu, zavolají na svou mámu. „Mámo, mámo, máme hlad,“ snědí vlka a jdou spát. Do spánku jim pěkně vyjí kojotové na prérii, ráno sluníčko je vzbudí a ti malí chlapci rudí hned vyběhnou mezi stany a zabývají se svými hrami. S. Zeidlerová, 7. ročník
Zvíře, které má bodliny
1
Jak se jmenuje kamarád králíka Boba?
2
Zvíře, které se staralo o Smolíčka Pacholíčka
3 X
Žlutá kytka, která se mění na bílé chmýří
4
Lidový tanec začínající na P
5
Pták, který žije na komínech
6
Jaké zvířátko mělo kalhoty s kapsami?
7
Co vyrábí včely?
8
Máte ho zavěšené na prstu a stále se vám vrací
9 X
Kam se chodíme koukat na zvířata? Jméno dívky, která se dostala do říše divů?
10 11
Co roste na jabloni? Co nám svítí na nebi ve dne? Které zvíře nám dává vlnu?
12 13 14
Jak se řekne anglicky led?
15
Vtipy Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A když za dvacet roků vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete: „Tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku."A ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá." Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou. Jednou takhle jeden student v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře. Profesor na něj: „Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět." "Pane profesore, vy nevíte, kdo jsem!" „Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl mladej Klaus, z tohohle testu máte za pět!" „Vy fakt nevíte, kdo jsem?" ptá se student s téměř hysterickým výrazem ve tváři. "Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste." „Tak to je dobře!" řekl student, vrazil svoji písemku doprostřed hromádky s ostatními a kvapně opustil učebnu. Křížovka: B. Špůrová, vtipy: L. Polanský
