Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 7
„Odkud jsem…“
K
dyÏ se chci vydat za létem, nemám to daleko. Ve Fischlandu, na meklenburském pobfieÏí v˘chodnû od Rostocku, chladí horkost léta otevfiené Baltské mofie ze severu a píseãn˘mi kosami oddûlené laguny z druhé strany, z jihu. Tam, kde obû vodní plochy oddûluje sotva pût set metrÛ pevné zemû, leÏí baltská vesnice Wustrow. Odtamtud pocházejí obrazy vÛbec prvních vzpomínek, jeÏ mi utkvûly v pamûti, neboÈ jsem tam strávil prvních pût let svého Ïivota: vidím matãinu tváfi, jak se nade mnou sklání, dÛm, strom, nebe – ve svûtl˘ch barvách. Velkou vodní plochu, babiãku, nebe – tentokrát obraz ztmavl. Malou sestfiiãku, dûtské slzy, dûtské ‰tûstí. V‰echno poprvé. Av‰ak pokaÏdé, kdyÏ vzpomínám, mi na mysli nejprve vytane jeden obraz. Je mi dvanáct let a jdu nav‰tívit tetu Mariannu, pfiítelkyni své matky. Se sv˘mi dvûma dûtmi bydlí v prastarém hrázdûném domû u laguny. V pfiední ãásti tmavé pfiedsínû s podlahou z udusané hlíny jsou chlévy, za nimi kuchynû, vzadu pokoje. V pfiedsíni se mi o nohy tfiou koãky, vla‰toviãky létají do hnízd pfiilepen˘ch pod trámy a hned zase ven. DÛm patfií dûdeãkovi Konowovi, otci tety Marianny, ãistokrevnému starému Meklenburãanovi. Jeho malá dfievûná loìka, ãlun s ploch˘m dnem, kotví jen padesát krokÛ odtud v „pfiístavu“, v malé zátoãinû vykousnuté v pásu rákosí lemujícím pobfieÏí. Na této loìce jsem se uãil veslovat – a protoÏe ji ‰lo rychle pfiemûnit na plachetnici, také plachtit. Loìkou se vozilo seno z louky u laguny nebo provazy z okresního mûsta na protûj‰ím bfiehu. Ty byly zapotfiebí pro práci s Ïacím strojem. Dûdeãek mluvil pochopitelnû plattdeutsch, dolní nûmãinou, 7
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 8
stejnû s domácími jako s cizími, a tu a tam i s vûtrem, kdyÏ víc neÏ pûknû – „tau un tau dull“ – pohánûl loìku, takÏe nebylo tfieba mûnit smûr plavby ani podkasat plachtu. KdyÏ jsme jeho vnuk Burckard a já byli „‰ikovní“, pochválili nás a potom jsme v selské kuchyni dostali leckmilch, hust˘, aÏ témûfi zrnit˘ tvaroh. Máslo si teta Marianne dûlala také sama. Brzy jsem se mohl zrovna utlouct po ãerstvém, drobounk˘mi kapkami vody oroseném sytû Ïlutém másle z díÏe, jehoÏ hustou vrstvou teta Marianne veãer natfiela krajíc tmavého chleba. Hlad jsme mûli ostatnû pofiád, v‰ak jsme také byli neustále venku, na dvofie, na lukách nebo na vodû, bez ohledu na vítr i na poãasí. Toho dne se pfiihnala boufie, coÏ tam není pfiíli‰ ãasté, protoÏe, jak starousedlíci fiíkají, boufikové mraky obvykle Fischland minou, a to kvÛli jeho poloze „mezi vodami“. KdyÏ uÏ ale boufika pfiijde, pak stojí za to. BûÏeli jsme s kamarádem do altánku naproti kuchyni, tfiásli se, kdyÏ blesky kfiiÏovaly oblohu, a naslouchali de‰ti, jak hlasitû bubnuje do stfiechy altánku a jak se pak ti‰e vsakuje mûkk˘mi vrstvami do‰kové krytiny z rákosu. Setmûlo se natolik, Ïe teta Marianne rozÏehla v kuchyni svûtlo. Vidím ji tam pobíhat, protoÏe jedno kfiídlo kuchyÀsk˘ch dvefií zÛstalo otevfiené. Rád bych vidûl její oãi – vÏdycky jsem mûl dojem, Ïe její oãi pfiitakávají Ïivotu. Její pohled byl urãitû vÏdycky takov˘, ale toho léta ulpívaly její oãi hlavnû na mnû. Cítil jsem, Ïe jsem jedním z nich, Ïe sem patfiím. Teta Marianne mi poskytla útoãi‰tû. Teì vzhlédla, podívala se za námi do altánku, usmála se a zamávala na nás, asi uÏ bude veãefie. Ráno uÏ budou tmavé boufikové mraky urãitû pryã, teta Marianne nás vezme do wustrowského kostela. V létû se tam kaÏdou stfiedu konal slavnostní veãer, zahráli na nûm projíÏdûjící umûlci, zaznûly varhany a na závûr se zpívala vÏdy stejná píseÀ. Brzy jsem ji umûl zpamûti: 8
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 9
Dne ub˘vá. Ach, ozdobo nejkrásnûj‰í, Pane JeÏí‰i Kriste, zÛstaÀ tu pfii mnû, vÏdyÈ veãer pfiichází. V‰ak svûtlo tvé aÈ nevyhasne, kéÏ stále nás Ïivotem provází. KdyÏ jsme se pak vraceli podél laguny na kolech domÛ, stále jsem si tu melodii broukal. Dnes spíme, Burckard a já, v b˘valém teletníku vedle staré stodoly. Nebylo tam svûtlo ani postele, leÏeli jsme na slámû a spoleãnost nám dûlali netop˘fii a my‰i, v‰ak uÏ jsme velcí a stateãní chlapci. Dvefie na dvÛr byly otevfiené, nebe jasné. KdyÏ jsem otoãil hlavu, vidûl jsem hvûzdy. „Dne ub˘vá… V‰ak svûtlo tvé / aÈ nevyhasne…“ – ale to jsem uÏ usnul. „Domov,“ sly‰el jsem o dobr˘ch tfiicet let pozdûji rostockého spisovatele Waltera Kempowského v západním rozhlase, „domov byl pro mû místem ran˘ch trápení.“ Pofiád cítím, jak jsem se proti tomu boufiil. Teprve za dal‰ích dvacet let jsem pochopil, Ïe moje ‰tûstí v létû roku 1952 úzce souviselo s ne‰tûstím, jeÏ nás potkalo o rok dfiíve. Teta Marianne si mû vzala k sobû poté, co odvedli mého otce, kter˘ pak beze stopy zmizel. KvÛli temnému létu pfiedchozího roku pfiezáfiilo léto u tety Marianne v‰echny dfiívûj‰í obrazy. Aãkoli se moje rodina pfiestûhovala do Rostocku, Wustrow pro mû zÛstal po cel˘ Ïivot útoãi‰tûm a místem, kde jsem nalézal útûchu: za dnÛ mládí stejnû jako dnes, kdy uÏ jsem v letech; v dobû, kdy jsem je‰tû Ïil sám, stejnû jako kdyÏ jsem se pak oÏenil; v ãase dûtství právû tako jako v období, kdy jsem sám mûl dûti. I dnes mû ovane pocit zcela zvlá‰tního tepla a vnitfiní radosti, kdykoli cestou od Rostocku zahnu na Fischland, jedu soubûÏnû s mofiem k severov˘chodu, a kdyÏ se pak v dáli vynofií vûÏ wustrowského kostela a já po pravé 9
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 10
ruce za loukami a rákosím tu‰ím lagunu. A i kdyÏ pfiijíÏdím jen na náv‰tûvu, cítím: Tady jsem doma. A pfiitom jsme byli pfiistûhovalci, pfii‰li jsme sem teprve v roce 1938, kdy si moji rodiãe Joachim a Olga Gauckovi po svatbû koupili polovinu domku naproti námofiní ‰kole, na dne‰ní Parkstrasse, jeÏ se tehdy jmenovala Adolf-Hitler-Strasse. Doopravdy cizí tady ov‰em nebyli. Oba byli totiÏ Meklenburãané, mÛj tatínek alespoÀ z poloviny, jelikoÏ jeho otec pocházel ze Saska. Otec nav‰tûvoval ve Wustrowû námofiní ‰kolu, kterou zakonãil napfied s pouh˘m kormidelnick˘m, a roku 1940 dokonce s kapitánskou licencí tfiídy A6, tedy s oprávnûním pro zámofiské plavby. Jako kapitán toho za války mnoho nenajezdil; po svûtov˘ch mofiích se v‰ak plavil jiÏ dfiíve, kdyÏ se dal po maturitû jako plavãík najmout na ãtyfistûÏník „Gustav“. V rodinném albu jsou obrázky z Austrálie, Afriky, Skandinávie a Sumatry. Naposledy pracoval v rejdafiství Ferdinanda Laeisze v Hamburku a na obchodních lodích pfieváÏejících ovoce vozil z Afriky do Nûmecka banány a dal‰í tropické plody. Zdá se, Ïe ho moje matka „ulovila“ právû pfii návratu z jedné z dalek˘ch cest. V rodinû se kaÏdopádnû fiíkalo, Ïe mladá Olga Warremannová si v hamburském rejdafiství vyzvedla tehdy jiÏ jednatfiicetiletého mládence po návratu z Kamerunu, a plna oãekávání se ho zeptala: „Dostal jsi mÛj dopis?“ Otec o Ïádném dopise nevûdûl. „Tak to pak asi neví‰, Ïe se zítra v Blankensee bereme?“ Je zfiejmé, Ïe se otec dlouho nerozm˘‰lel. Tak se stalo, Ïe poté, co otce povolali do armády, pfii‰la moje matka do Wustrowa. Îila tam její tchynû Antonie Gaucková, která si dala postavit dÛm u Baltského mofie. Jako dcera rolníka a drobného obchodníka s dobytkem z meklenburského mûsteãka Penzlinu sice nûco podûdila, ale postrádala pravidel10
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 11
Léto 1952 s Burckardem a tetou Marianne. Poskytla mi pfiístfie‰í první léto, které jsme já a moji sourozenci museli trávit bez otce.
né pfiíjmy. Aby si zajistila Ïivobytí, rozhodla se ubytovávat letní hosty. Lidé ve vsi fiíkali: „De Fru iss woll nich klauk, will sick dorn’n Huus hen bugen“ (Ta Ïenská asi nebude moc chytrá, kdyÏ si chce postavit dÛm právû tam); dÛm totiÏ stál pfiímo u mofie, daleko od ostatních domÛ ve vsi. Av‰ak v roce 1936 uÏ dÛm stál a byl dost velk˘, aby pojal nejen majitelãin byt, ale poskytl i dostatek místa pár letním hostÛm. Babiãka Antonie se dala rozvést, je‰tû kdyÏ byl mÛj otec mal˘. Nikdo nevûdûl proã. Nikdo, ba dokonce ani babiããin vlastní syn nikdy nevidûl, jak vypadá její muÏ, tedy jeho vlastní otec. Vûdûlo se jen, Ïe pocházel z DráÏìan a Ïe byl lékárníkem. Ani otázky, ani ‰ífiící se povûsti hrdou Meklenburãanku nepfiimûly, aby promluvila. Odmítala podat jakoukoli informaci, zapovûdûla si kaÏdou vzpomínku a co nejrychleji se zbavila manÏelova jména. Jak velk˘ odpor k b˘valému muÏi mûla, mohl mÛj otec jen tu‰it, kdyÏ se jednou na procházce obrátila ke svému jiÏ dospûlému synovi a ujelo jí zdû‰ené: „MÛj 11
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 12
boÏe, ty vypadበjako tvÛj otec!“ Antonie uÏ nikdy nenavázala vztah s muÏem, zato se snaÏila „naoãkovat“ mé sestfie Mariannû, kdyÏ je‰tû chodila do ‰koly: „NedopusÈ, aby tû nûkdy okouzlil nûjak˘ muÏ!“ Tato drsná, velice rozhodná a svéhlavá Ïena nakonec mnohé dokázala i bez muÏe, byÈ je tûÏké vysvûtlit, jak se jí to podafiilo. Díky nûkolika reprezentativním kusÛm nábytku z doby císafiství a skfiíni plné knih pÛsobila ponûkud mû‰Èansk˘m dojmem; moje matka ji asi obãas vnímala jako arogantní a dominantní. „Hodnû toho ví a ãlovûk se od ní mÛÏe lecãemus nauãit,“ psala matka své sestfie Gerdû, „ale kdyÏ babiãku Gauckovou nevykáÏe‰ do patfiiãn˘ch mezí, pofiád se do v‰eho míchá.“ A tak si od své tchynû udrÏovala jist˘ odstup. Také moje matka byla samostatná Ïena, odborná kanceláfiská síla, jeÏ si velmi dobfie dovedla poradit s praktick˘mi vûcmi Ïivota a nebyla ochotna nechat si mluvit do domácnosti ani do v˘chovy dûtí. Její rodiãe Franz a Luise Warremannovi pocházeli z pevniny. Matãin otec se narodil v maliãké meklenburské vsi jménem Kukuk, matka v Kassebohmu u Rostocku. Rodiãe babiãky Warremannové byli zemûdûl‰tí dûlníci chudí jako kostelní my‰i. KdyÏ byla malá, musely dûti spát v posteli po dvou; u spoleãného jídla mûli Ïidle jen otec a matka, dûti u stolu stály. ·kolní docházku babiãka Warremannová ukonãila sedmou tfiídou, pak musela zaãít pracovat. Pfiesto si na chudobu nikdy nestûÏovala. Zato vyprávûla, jak se o Vánocích tû‰ívala na drobné dárky nebo jaká velká to byla událost, kdyÏ ‰la s deseti nebo dvaceti feniky pû‰ky na svatodu‰ní trh do Rostocku, aby si tam dopfiála oplatku nebo jednu jízdu na kolotoãi. KdyÏ bylo babiãce ‰estnáct, provdala se za zednického tovary‰e Franze Warremanna a pfiestûhovala se s ním do nájemního bytu v Rostocku. Dcera Olga, moje matka, se narodila roku 1910, syn Walter o pár let dfiíve a dcera Gerda byla o nû12
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 13
kolik let mlad‰í. ManÏelé byli zpoãátku chudí. Babiãka vyprávûla, jak dûdeãek na zaãátku V˘marské republiky pfiicházel na konci t˘dne s batohem pln˘m penûz, kdyÏ v‰ak peníze hned nesmûnili za zboÏí, byly uÏ pfií‰tí t˘den naprosto bezcenné. Dûdeãek Warremann se ve tfiicát˘ch letech na‰tûstí vypracoval na stavitele a s míchaãkou, pár kárkami a nûkolika dûlníky zaloÏil vlastní podnik: Franz Warremann, stavitelství. Na star˘ch obrázcích ho vidíme, jak se sv˘m pivním bfií‰kem hrdû stojí pfied autem znaãky Opel. Koncem tfiicát˘ch let si postavil vlastní dÛm na klidném rostockém pfiedmûstí Brinckmansdorf, se zahradou a v˘hledem na pole. Do tohoto domu se v‰echny tfii Warremannovy dûti rádi vracely, i kdyÏ uÏ samy mûly vlastní rodiny. I já jsem v tom domû nûkolikrát pob˘val. Rodina mé matky byla vÏdycky velmi soudrÏná. Zvlá‰È tûsné byly vztahy mezi mou matkou a její sestrou Gerdou; vypadalo to, jako by se na v‰ech Ïivotnû dÛleÏit˘ch otázkách spolu domluvily: provdaly se s odstupem nûkolika málo t˘dnÛ, v obou pfiípadech byli jejich vyvolen˘mi místní mládenci. Také své dûti sestry porodily krátce po sobû: mÛj bratranec Gerhard, nejstar‰í syn tety Gerdy, je jen o pût mûsícÛ star‰í neÏ já. Pfiesto byly mezi sestrami jisté rozdíly. Svûtlovlasá a nakrátko ostfiíhaná Gerda byla, jak se v‰ichni shodli, z obou sester ta hezãí; tmavovlasá Olga, naz˘vaná Olly, zas ta chytfiej‰í. Gerda byla pokládána za lep‰í manÏelku, Olly za lep‰í matku. Pokud mezi Ïenami panovala nûjaká rivalita, nám dûtem to zÛstalo skryto; pfievládala vzájemná dÛvûra a solidarita, na nichÏ se nic nezmûnilo, ani kdyÏ se – obû kvÛli sv˘m muÏÛm – odstûhovaly a Ïily kaÏdá jinde: Gerda postupnû v Saarbrückenu, Rostocku, Kielu a Memelu (Klajpedû), Olly ve Wustrowû. Wustrow nebyla obyãejná ãi bezv˘znamná vesnice. Jeho v˘znam vzrostl, kdyÏ tam byla roku 1846 zfiízena „Velkovévodská ‰kola navigace ve Wustrowû“, první státní námofiní ‰kola v Meklenbursku. Námofiníci pfiiváÏeli velké mu‰le z dalek˘ch 13
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 14
pobfieÏí, porcelán z âíny a Japonska, keramiku z Anglie a jejich Ïeny zdobily parádní pokoje obrázky lodí, na nichÏ se manÏelé plavili jako kapitáni. Studenti a uãitelé ‰koly se mûnili, nemálo si jich v‰ak vzalo Ïeny z Fischlandu a zÛstalo. Vûrnost místu se tak snoubila se závanem dálek. KapitánÛ bylo ve Wustrowû odjakÏiva dost. V dobû plachetnic mûla obec na tehdej‰í pomûry úctyhodnou flotilu. KdyÏ byly koncem 19. století plachetnice vytlaãeny parníky, zaãal se rozvíjet velice skromn˘ turismus, aãkoli dostat se sem nebylo nijak snadné. Dokud nebyla v roce 1929 postavena na Fischland silnice, dalo se do Wustrowa dostat jedinû lodí pfies lagunu z Ribnitzu. Dvakrát dennû pfiiváÏela loì po hodinové cestû turisty, krávy, ovce, prasata a po‰tu. Je‰tû po válce stávali u pfiístavi‰È chlapci, aby rozvezli na kárkách nebo vozech s potahem zavazadla prázdninov˘ch hostÛ do penzionÛ. Také já jsem si takhle o prázdninách pfiíleÏitostnû vylep‰oval kapesné. Jedním z vrcholÛ léta bylo po generace rozbíjení beãek, lidová slavnost ve vesnicích okolo laguny, která nabyla tolik na v˘znamu v neposlední fiadû i proto, Ïe komunisté vypovûdûli z vesnic stfielecké slavnosti i dal‰í venkovské tradice. Tenhle lidov˘ svátek nám pfiipadal jako z jiné doby – bez prÛvodÛ svazákÛ a pion˘rÛ, bez socialistick˘ch písní a projevÛ stranick˘ch funkcionáfiÛ. Místo toho jsme vídali prÛvod s vyzdoben˘mi koÀmi a jezdci, s vyznamenáními z pfiedváleãn˘ch dob, s rituálem, kter˘ zÛstával stále stejn˘, i kdyÏ se mûnila doba a stfiídaly vlajky. PÛvodnû se takto slavilo dodání poslední beãky se slaneãky ·védÛm, ktefií ovládali ãásti Meklenburska a Pomofian aÏ do 19. století. V prÛbûhu doby se z toho vyvinul oblíben˘ lidov˘ svátek, závod na koních, pfii nûmÏ se bylo tfieba z pádícího konû trefit do ãtyfii metry vysoko zavû‰eného soudku se slaneãky tak, aby se rozbil. A vítûzn˘ král beãek pak z plna hrdla zvolal: „Sláva obyãejÛm Fischlandu / aÈ dávn˘ Ïije zvyk!“ 14
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 15
Byla v tom jakási útûcha pro ty, kdo dûní v pestr˘ch letních ‰atech pfiihlíÏeli, i pro ty, kdo se tûÏk˘mi dfievûn˘mi palicemi snaÏili rozbít sud. Byla to legrace, bylo to pûkné, bylo to „na‰e“ a v‰ichni si pfiáli, aby to tak zÛstalo. Turistickou atraktivitu Wustrowa zvy‰oval ãtyfii kilometry vzdálen˘ Ahrenshoop. Svou odlehlostí a zvlá‰tní melancholií pfiitahovala tato pobfieÏní vesnice od konce 19. století malífie a spisovatele a podobnû jako Worpswede se stala umûleckou kolonií. Mimo jiné zde pracovali malífii Paul Müller-Kaempf a Erich Heckel. Nedaleko si koupil dÛm také sochafi Gerhard Marcks; zprvu Ïil stfiídavû v Berlínû a na Fischlandu, av‰ak poté, co ho nacisté zbavili profesury, zabavili velkou ãást jeho dûl a prohlásili je za zvrhlé umûní, se sem s v˘hodou uch˘lil a aÏ do konce války zde Ïil v bezpeãném ústraní. Jen nedaleko od nûho se usadil malífi Fritz Koch-Gotha, slavn˘ ilustrátor dûtské kníÏky Zajeãí ‰kola (Häschenschule). Místo posledního odpoãinku nalezl na wustrowském hfibitovû, stejnû jako uãitelka gymnastiky z Lipska Dora Menzlerová, jeÏ roku 1908 zaloÏila ·kolu pohybu a hudební v˘chovy, jejíÏ kurzy se v letních mûsících konaly právû zde. Roku 1933 se Dora Menzlerová vedení ‰koly vzdala, protoÏe se jako poloviãní Îidovka obávala, Ïe by ji jinak mohli zavfiít. Na její práci se ale nezapomnûlo. Je‰tû po válce jsem ãasto sl˘chal o „Hüppers“, mlad˘ch Ïenách, které tancovaly nahé na wustrowské pláÏi. Objevily pro sebe kulturu nudismu, která byla na baltsk˘ch pláÏích v ãasech NDR mimofiádnû populární i pfies obãasn˘ odpor prudérních komunistick˘ch úfiadÛ. Ve Wustrowû Ïila rovnûÏ malífika Hedwig Holtzová-Sommerová a její muÏ Erich Theodor, naz˘van˘ ETH. MÛj kamarád ze ‰koly Christian Gätjen se od nich uãil na ãetn˘ch spoleãn˘ch vycházkách fiemeslu a sv˘mi obrazy kvûtin a krajinek zÛstal jejich poetice vûrn˘ aÏ do své pfiedãasné smrti roku 2008. V tomto svûtû jsem vyrostl. 15
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 16
Moje matka mû pfiivedla na svût 24. ledna 1940 v jedné z rostock˘ch porodnic. Cestou domÛ uvízlo auto mého dûdeãka asi kilometr od domova ve snûhové závûji, takÏe muselo pfiijet vojenské vozidlo a z hlubokého snûhu nás vyprostit. Byla to studená zima, ledoborce udrÏovaly jen s námahou volnou cestu do Dánska a z jiÏního ·védska hlásili ãtyfii metry vysoké snûhové závûje. Zvlá‰tû lidem, ktefií sem pfiicházeli z mûst, pfiipadal Ïivot na vesnici pokojn˘, jakkoli byla válka. Byly zde malebné malé domky, novogotick˘ kostel, z jehoÏ vûÏe se dala pfiehlédnout celá obec od mofie aÏ k lagunû, vûãn˘ vítr, kter˘ dul korunami topolÛ a lip, pfies pole a duny. A kdyÏ vítr zesílil, zvedl se hroziv˘ pfiíboj, kter˘ nûkdy tak fiádil, Ïe si vyÏádal lidské obûti a vrhal lodi na mûlãinu – jako tfieba roku 1965 dánsk˘ dvoustûÏÀov˘ ‰kuner „Stinne“, kter˘ pak nebylo z pláÏe moÏné odtáhnout bez pomoci techniky. Mého otce záhy povolali k váleãnému námofinictvu a témûfi jsme ho nevídali. Já jsem se ale pfiesto cítil v bezpeãí, nበtrojãlenn˘ zbytek rodiny rozhodnû nestrádal samotou. Babiãka Antonie bydlela jen pár minut od nás, kromû toho se moje matka bez ohledu na válku a nouzi pravidelnû scházela na dámsk˘ch d˘cháncích se Ïenami dal‰ích kapitánÛ. Bylo nás pofiád hodnû, protoÏe rodiny s pûti dûtmi nebyly v kraji v˘jimkou. V m˘ch vzpomínkách to byla veselá setkání. Mûly-li Ïeny strach o své nepfiítomné muÏe, my dûti jsme to necítily. Podle své o rok a pÛl mlad‰í sestry Marianny jsem pr˘ byl maminãin miláãek. Svûdãí o tom i struãné komentáfie, které moje matka pfiipisovala k fotografiím z prvního roku mého Ïivota. Podle vyprávûní, jak se tradovalo v rodinném kruhu, jsem ov‰em jako mal˘ chlapec musel mít ke své mamince rozporupln˘ vztah. Jako kojenec jsem pr˘ hodnû kfiiãel, protoÏe jsem nedostával dostatek jídla a pití. Moje matka nejspí‰ jako statisíce dal‰ích nûmeck˘ch Ïen ãetla, co pfii péãi o ko16
Vzpomínky - zlom
4.6.2013
23.13
Stránka 17
Váleãné léto roku 1940 na zahradû na‰eho wustrowského bytu v tehdej‰í Adolf-Hitler-Strasse. Jsem obklopen Ïenami, jeÏ bdûly nad prvními roky mého Ïivota: na klínû mû drÏí babiãka Antonie, vlevo od ní je moje matka a napravo babiãka Warremannová; zcela vlevo na‰e sousedka.
jence doporuãovala Johanna Haarerová ve své knize Nûmecká matka a její první dítû: KdyÏ dítû kfiiãí a nedafií se je uti‰it ani dudlíkem, „potom, milá matko, buì tvrdá! AÈ tû nenapadne vzít dítû z post˘lky, nosit je, houpat, jezdit s ním nebo je drÏet na klínû, dokud se neuti‰í.“ Pozdûji jsem tuto knihu nalezl v domácí knihovniãce. „I kfiiãící dítû se musí podrobit tomu, co matka pokládá za nutné, a pokud se ani pak neuklidní, je tfieba je takfiíkajíc ‚zchladit‘, tedy pfienést do klidné místnosti, kde mÛÏe b˘t samo a kde je necháme, dokud se jeho chování nezmûní. Nevûfiili byste, jak brzy a rychle dítû takov˘ pfiístup pochopí.“ 17
