Distribuční společnost SPI International Czech Republic uvádí americký romantický horor
Stmívání Twilight Premiéra: 27. listopadu 2008
SYNOPSE Bella byla vždy trochu jiná. Když se její máma znovu vdala, Bella se rozhodla sblížit se svým otcem a nastěhovala se k němu do malého deštivého městečka Forks bez toho, aniž by čekala, že se její život změní. Na první hodině v nové škole si k ní přisedne tajemný a okouzlující Edward Cullen, kluk, který je jiný než všichni, které doteď potkala. Ve škole se o něm šíří zvláštní zvěsti, stejně tak o jeho sourozencích, se kterými vždy sedává osamocený u jednoho stolu ve školní jídelně. I navzdory varování kamarádů Bellu Edward neskutečně přitahuje, zdají se jí o něm sny. Postupně začne mít však podezření, že Edward není úplně obyčejný kluk... O KNIZE -
-
TWILIGHT se velmi rychle stal obrovským mezinárodním fenoménem, který si okamžitě získal širokou skupinu fanoušků, zejména ženského pohlaví, které se staly posedlými příběhem ve stylu Romea a Julie mezi upírem Edwardem a smrtelnicí Bellou, kteří mohou být spolu jen, pokud Edward odolá své touze po krvi a dokáže Bellu ochránit před zákeřnými krvelačnými upíry, v čele s Jamesem TWILIGHT je 8. nejvyhledávanější film na internetu a jeho herecké hvězdy jsou v TOP 30 nejvyhledávanějších hvězd na internetu Na ComingSoon.net se zvýšila návštěvnost o čtvrtinu od chvíle, kdy zavěsili na stránky informace o filmu TWILIGHT Server MTV.com nevydržel nápor fanoušků poté, co zavěsil první fotografie z filmu TWILIGHT, podobně jako tomu bylo u filmu Harry Potter Stránka MySpace zaznamenala 3 milióny zhlédnutí prvního traileru filmu TWILIGHT Týdeník The Entertainment Weekly s obálkou s hvězdami filmu TWILIGHT je nejprodávanějším vydáním tohoto roku Film TWILIGHT je natočen podle první ze čtyř knih od Stephenie Meyerové První tři knihy si v USA koupilo již 5.5 mil. fanoušků TWILIGHT sága se už 47 týdnů drží v žebříčku nejprodávanějších knih podle New York Times Best Seller Čtvrtá kniha ze série TWILIGHT - BREAKING DAWN dosáhla prodejnosti 1.3 mil. kusů za prvních 24 hodin, čímž vytvořila rekord prodejnosti za první den Kniha patří mezi bestsellery USA Today’s již 89 týdnů Podle Amazon.com je kniha nejlepší teenagerskou knihou desetiletí Podle ALA (American Library Association) je TWILIGHT nejlepší knihou pro mládež Kniha TWILIGHT byla vydána v 34 zemích světa Kniha je napsaná strhujícím stylem, který vám nedovolí ji odložit z ruky Film TWILIGHT bude V České republice uveden do kin 27. listopadu 2008 pod názvem Stmívání, ve shodě s českou knižní předlohou
PSANÍ PŘÍBĚHU Přesně si pamatuji datum, kdy jsem začala psát Twilight, protože to byl také první den plaveckých lekcí mých dětí. Takže mohu s určitostí říci, že to všechno začalo 2. června 2003. Do té doby jsem nenapsala nic kromě několika pár kapitol, se kterými jsem se nikam daleko nedostala, a už vůbec ne od narození mého prvního syna, šest let nazpět.
Probudila jsem se (toho 2. června) z velmi živého snu. V mém snu vedli dva lidé velmi vášnivou debatu na louce v lese. Jednou z těch dvou byla zcela průměrná dívka. Ten druhý byl fantasticky nádherný a zářivý a byl to upír. Diskutovali spolu o problémech tkvících ve skutečnostech, že a) byli oba do sebe zamilovaní, zatímco b) on, jako upír, byl zčásti zaujat vůní její krve a bylo pro něj obtížné se udržet, aby ji okamžitě nezabil. Hlavním přepisem mého snu je v knize kapitola 13. Ačkoliv jsem měla na práci milion jiných věcí (např. příprava snídaně pro hladové děti, oblékání a výměna plen smutných dětí, nalezení plavek, které si nikdo z nich nikdy nedává na své místo apod.), zůstala jsem v posteli a přemýšlela o snu. Byla jsem tak zaujata příběhem bezejmenného páru, že se mi zcela protivila představa, že bych ho měla zapomenout; byl to druh snu, který vás nutí zavolat kamarádce a nudit ji detailním popisem. (Také ten upír byl tak zatraceně krásný, že jsem nechtěla ztratit jeho obraz.) Neochotně jsem nakonec vstala a udělala nezbytné věci a pak jsem vše, co mohlo počkat, odložila a sedla si k počítači a psala – to bylo něco, co jsem neudělala tak dlouho, že jsem přemýšlela, proč jsem si dělala starosti. Ale nechtěla jsem ztratit ten sen, takže jsem napsala tolik, kolik jsem si dokázala zapamatovat, a postavy jsem nazvala „on“ a „ona“. Od té chvíle neuplynul jediný den, kdy bych něco nenapsala. Během špatných dní jsem napsala jen jednu nebo dvě stránky; během dobrých dní jsem třeba dokončila kapitolu a pak další. Většinou jsem psala v noci, když šly děti spát, takže jsem se mohla soustředit na delší dobu než 5 minut bez toho, aniž by mě někdo rušil. Začala jsem od scény na louce a psala až do konce. Pak jsem se vrátila na začátek a psala až do chvíle, kdy to do sebe zapadlo. O tři měsíce později jsem byla hotová. Chvíli mi trvalo než jsem našla jména pro mou anonymní dvojici. Pro mého upíra jsem se rozhodla použít jméno, které dříve bývalo považováno za romantické, ale během let ztratilo na popularitě. Pan Rochester Charlotty Bronteové a pan Ferrars Jane Austenové byly postavy, které mne zavedly ke jménu Edward. Zkoušela jsem, jak to bude fungovat, a zjistila, že to skvěle zapadlo. S mojí hlavní hrdinkou to však bylo horší. Nic, čím jsem jí pojmenovala, nebylo to pravé. Poté, co jsem s ní strávila tolik času, jsem ji měla ráda jako vlastní dceru, a žádné jméno pro ni nebylo dost dobré. Nakonec, inspirovaná tou láskou, jsem jí dala jméno, které jsem si schovávala pro svoji vlastní dceru, která se nikdy neukázala a bylo nepravděpodobné, že ho ještě někdy dostane: Isabella. Konečně! Edward a Bella byli pojmenováni. Pro zbytek postav jsem udělala hodně průzkumů ve starých sčítacích listinách a hledala oblíbená jména tehdejší doby, ve které se narodili. Několik maličkostí: Rosalie byla původně „Carol“ a Jasper byl původně „Ronald“. Ta nová jména mám však mnohem radši, ale občas se mi podařilo do příběhu napsat Carol nebo Ron. To skutečně mátlo lidi, kteří četli tyto moje hrubé náčrty. Při výběru lokality jsem věděla, že potřebuji nějaké směšně deštivé místo. Najela jsem si na Google, stejně jako tomu bylo u všech mých hledání a pátrání, a hledala místo v USA s velkým množství srážek. Vyklubalo se z toho Olympic Peninsula ve státě Washington. Vyndala jsem si mapu této oblasti a studovala ji, hledala něco malého, něco zastrčeného, obklopeného lesy… A tam, přesně tam, kde jsem chtěla, aby to bylo, bylo malé městečko Forks. Nemohlo by být lepší, kdybych ho pojmenovala sama. Na Goooglu jsem hledala nějaké obrázky tohoto místa. Při tomto průzkumu jsem objevila rezervaci La Push, domov kmene Quileutů. Příběh Quileutů je fascinující a pár fiktivních členů tohoto kmene se rychle stalo podstatnými pro můj příběh. Celou tu dobu byli Bella a Edward doslova hlasy v mé hlavě. Jednoduše nedokázali zavřít pusu. Zůstávala jsem vzhůru, jak jsem jen dlouho dokázala, a snažila se všechny ty věci v mé hlavě napsat na papír a pak jsem se vyčerpaná plazila do postele, jen aby mi v hlavě vyvstala další jejich konverzace. Nenáviděla jsem představu, že bych měla něco z toho zapomenout, takže jsem hned vstala a zamířila zpět k počítači. Nakonec jsem si vzala pero a notebook vedle postele, abych si
zaznamenala poznámky, takže jsem měla docela zajímavé spaní. Každé ráno bylo vždycky vzrušující výzvou pokoušet se rozluštit věci, které jsem ve tmě načmárala na papír. Během dne jsem se vůbec nedokázala držet dál od počítače. Když jsem musela sedět na lekcích plavání, venku na slunci ve 46 °C ve Phoenixu, měla bych v hlavě tolik zápletek a námětů, že až bych přišla domů, nedokázala bych psát dost rychle. Bylo to typické arizonské léto, horké, slunečné, horké a horké, ale když si zpětně vzpomenu na ty tři měsíce, pamatuji si déšť a chlad, zelenou barvu, jak jsem skutečně strávila léto v olympijském deštném lese. Když jsem dokončila hlavní příběh knihy, začala jsem psát epilogy… mnoho epilogů. To mne nakonec navedlo k závěru, že jsem nebyla připravená nechat svoje postavy odejít, a začala jsem pracovat na pokračování. Mezitím jsem pokračovala ve velmi fanatické snaze vydat Twilight jako knihu. Moje starší sestra, Emily, byla jediná, kdo přesně věděl, co chystám. V červnu jsem jí začala posílat kapitoly, jakmile jsem je dokončila, a ona se brzy stala mým povzbuzujícím týmem. Stále mne kontrolovala, jestli mám už pro ni něco nového. Byla to Emily, kdo první navrhnul, když jsem skončila, že bych se měla pokusit Twilight vydat. Byla jsem tak překvapená tímto faktem, že jsem skutečně dokončila celou knihu a rozhodla se do ní podívat. CESTA K VYDÁNÍ Zjednodušeně řečeno jsem byla naivní, co se týče vydávání knih. Myslela jsem si, že to funguje takto: vytisknete kopii své knihy, zabalíte ji do hnědého papíru a pošlete do vydavatelství. Ha ha ha, to je ta ideální varianta. Přirozeně jsem začala surfovat na netu a postupně zjišťovala, že toto není cesta, jak se to dělá. Celé zařizování s prosebnými dopisy, literárními agenty, běžnými návrhy vs. exkluzivními návrhy, synopse, atd. To vše bylo neskutečně zastrašující a já to téměř vzdala. Rozhodně to nebyla víra v můj úchvatný talent, která mě donutila pokračovat; podle mne to bylo proto, že jsem ty postavy milovala příliš moc a ony byly pro mne příliš skutečné, takže jsem chtěla, aby je poznali také ostatní lidé. Zaregistrovala jsem se na WritersMarket.com a sestavila si seznam malých vydavatelů, kteří akceptovali nevyžádané návrhy a pár literárních agentur. V té době se mi také moje mladší sestra Heidi zmínila o internetové stránce Janet Evanovichové. V její sekci dotazů a odpovědí Janet zmiňovala Writers House, mezi pár dalšími, jako „skutečnou věc“ ve světě literárních agentur. Writers House byli také na mém vlastním seznamu jako nejžádanější a také jako nejméně pravděpodobní. Poslala jsem na 15 dotazů. Jediné odmítnutí, které mě skutečně bolelo, bylo od malé agentky, která si ve skutečnosti přečetla pouze první kapitolu před tím, než po mě hodila sekyrou. Toto nejhorší odmítnutí přišlo poté, co mě Little, Brown nabídlo smlouvu, takže jsem se ani tím tak netrápila. Můj velký předěl přišel v podobě asistentky Writers House jménem Genevieve. Nedocházelo mi to, až později jsem zjistila, jaké štěstí jsem měla; ukázalo se, že Gen nevěděla, že 130 000 slov je sakra hodně slov. Kdyby věděla, že 130 tis. slov odpovídá 500 stránek, možná by si ani nevyžádala knihu k přečtení. Ale ona to nevěděla a vyžádala si první tři kapitoly. Byla jsem nadšená, že jsem dostala kladnou odpověď, ale také jsem měla trochu obavy, protože jsem cítila, že začátek knihy není tou nejsilnější částí. Odeslala jsem první tři kapitoly a o několik týdnů později jsem dostala odpověď. Byl to velmi krásný dopis. Vrátila se k peru a dvakrát podtrhla část, kde napsala, jak moc si ty první tři kapitoly užila a požádala mě o celý rukopis. To byla ta
chvíle, kdy jsem zjistila, že konečně uvidím Twilight v tisku, a skutečně jeden z nejšťastnějších bodů v mém celém životě. Křičela jsem radostí. Měsíc nato, co jsem odeslala rukopis, jsem obdržela telefonát od Jodi Reameraové, literární agentky, která chtěla zastupovat moji knihu. Moje štěstí bylo nevýslovné, protože Jodi je tak trochu zvláštní. Nemohla jsem skončit v lepších rukách. Ona je částečně právník, částečně ninja (právě teď pracuje na získání černého pásku, beze srandy), vážně úžasná editorka a dobrá kamarádka. Jodi a já jsme pracovaly dva týdny na tom, aby dostal Twilight nějaký tvar, než ho pošleme vydavatelům. První věc, na které jsme pracovali, byl název, který začínal jako Forks. Pak jsme vyleštily několik drsných míst a Jodi to rozeslala na devět různých vydavatelských domů. Zase další bezesné noci, ale naštěstí to netrvalo dlouho. Megan Tingleyová, z Megan Tingley Books, z Little, Brown and Company, si přečetla Twilight během letu napříč státy a vrátila se k Jodi den po víkendu Díkuvzdání s návrhem tak ohromným, že jsem si upřímně myslela, že mě Jodi tahá za nos – zvláště v té části, kde odmítla nabídku a žádala víc. Výsledek byl ten, že na konci dne jsem se snažila zpracovat informaci, že nejen moje kniha bude vydána jedním z největších vydavatelů tohoto žánru v zemi, ale také že mi za to zaplatí. Hodně dlouhou dobu jsem byla přesvědčená, že to byl jen skutečně krutý účinný žert, ale nedokázala jsem si představit, kdo by šel do takového extrému, aby sehrál podvod na tak bezvýznamné, malé ženské v domácnosti. Tak byl v průběhu šesti měsíců Twilight snem, příběhem a knihou. PŘÍPRAVY FILMU „Ztratila jsem nad Twilight několik nocí spánku,“ říká Meyerová. „Byly tu dvě stránky věci: buď více adaptací, nebo být za špatnou. Je jich pár, které jsou úžasné, ale většinou to není dobré. Na druhou stranu jsem viděla knihu velmi vizuálně, když jsem ji psala, a vidět i jen jednu scénu z toho na velkém plátně, to mě lákalo. Nezáleželo mi na tom, jestli se na to půjde podívat někdo jiný. Je to jen o mně, jak sama sedím v kině a koukám na ten film. To mě ovlivnilo.“ Meyerová byla samozřejmě zapojena do příprav filmu, takže mohla dobře kontrolovat, jestli je to správně. „Ještě jsem to neviděla celé, ale podle scénáře a ode dne, kdy jsem se dostala na natáčení, bylo cílem to udělat co nejpodobněji knize, což dávalo filmu časová omezení.“ Vizuální koncept byl, jak Meyerová uvádí, stejný jako její vlastní. „Nikdy jsem neplánovala psát, neměla jsem ambice být spisovatelkou a pak jsem měla ten skutečně fascinující sen. Napsala jsem si to na papír, abych na to nikdy nezapomněla, a pak jsem byla tak zabraná do psaní, že jsem byla schopná vzít ten sen a učinit ho hmatatelným a skutečným, mohla jsem se vrátit a navštívit ho, naprosto jsem tomu propadla.“ Bylo pak na hollywoodských umělcích vizuálních efektů, aby přenesli napsané sny do života. „Viděla jsem všeho všudy 15 minut z filmu. Samozřejmě tam budou ještě nějaké změny, ale některé věci z toho jsou skutečně působivé.“ Nyní jsou v sérii již čtyři knihy, Meyerová se vždy řídila instinktem. „Když jsem tehdy psala, nebylo to proto, aby to někdo viděl. Dokonce ani můj manžel nevěděl, co jsem dělala, tak jsem si to prostě užívala. Když můžete prostě sedět a vytvářet svůj malý svět, a já si říkala: ‚Co kdyby
dokázala vidět budoucnost? No, to by bylo zajímavé,‘ a zapadalo to do sebe. ‚Co by se stalo, kdyby hráli baseball? Páni.‘ Byla to prostě zábava.“ Fenomén, kterým se její knihy staly, zasáhne Meyerovou jen občas, jako když např. přijela na San Diego Comic Con. „Je to velmi zvláštní a neuvěřitelná věc. Většinu rán vstanu a vůbec na to nemyslím, a pak přijdu na místo, jako je toto, a nemohu ani projít předními dveřmi. Je to zkrátka podivné a je to pro mě těžké. Já vedu naprosto obyčejný život, a tak když z toho musím vystoupit a zjistím, že mám všechny ty čtenáře a všechno toto nadšení na svědomí, je to zvláštní. Je to úžasné, ale zvláštní.“ Twilight, který přijde do kin 27. listopadu, není příběhem příšer s česnekem a tesáky. Je to spíše Buffy než Nosferatu. Hardwickeová, která debutovala jako režisérka drsným, nezávislým hitem Třináctka, se zdála být ideální volbou pro tento materiál. „Když jsem četla tu knihu, jako bych Bellu cítila dýchat,“ říká Hardwickeová. Spolu se scénáristkou Melissou Rosenbergovou (Let’s Dance) daly dohromady scénář během šesti týdnů a pak čelila úkolu hereckého obsazení. Jedinou špatnou volbou by šel film do háje. Hardwickeová také chtěla obsadit do role Belly skutečnou teenageru, což znamenalo najít takovou náctiletou dívku, která by dokázala sdělit Bellinu emocionální hloubku a zároveň ustát celý film. Jako dítě hrála Kristen Stewartová dceru Jodie Fosterové ve filmu Úkryt, ale až v roce 2007 rozkvetla s filmem Seana Penna Útěk do divočiny. „Její spojení nevinnosti a touhy mě prostě odrovnalo,“ vzpomíná Hardwickeová. Doufala, že našla svou Bellu, a tak se okamžitě vydala do Pittsburghu, kde tehdy 17letá Stewartová natáčela film Adventureland Grega Mottoly, a okamžitě s ní udělala kamerové zkoušky. „Ona natáčela celou noc, ale svou repliku se naučila okamžitě,“ uvádí Hardwickeová. „Tančila na posteli a honila holuby v parku. Bylo to úchvatné.“ Pro Stewartovou bylo získání role tou snadnou částí. Pak musela přijít na to, jak ji zahrát. „Jedinou věc, kterou jsem mohla Belle dát, jsem byla já sama,“ říká nyní Stewartová. „Ona je poctivá, přímá, zdánlivě logicky uvažující holka. Je sama, ale není osamělá.“ Roli Edwarda popisuje Hardwickeová jako „ničivě, nelidsky krásnou.“ Není divu, že se stal idolem milionu dívek a žen. „Každý má svou idealizovanou představu Edwarda,“ říká Hardwickeová a vybrat toho správného herce bylo velmi obtížné. Málem se jí to však nepodařilo. Hardwickeová viděla fotku Roberta Pattisona, 22letého Brita, dobře známého jako Cedric Diggery z filmu Harry Potter a ohnivý pohár, ale nebyla zcela přesvědčená. Takže Pattison přiletěl, aby se s Hardwickeovou setkal u ní doma ve Venice, Kalifornii. Jeho konkurz zahrnoval milostnou scénu se Stewartovou na posteli Hardwickeové. „Bylo to přímo elektrizující,“ vzpomíná Hardwickeová. „Ta místnost zkratovala, nebe se otevřelo a já si říkala ‚To je ono.‘“ Fanoušci si však tak jisti ze začátku nebyli a některé blogy byly drsné. „Přestal jsem je číst poté, co jsem viděl nápis hlásající ‚Prosím, někoho jiného,‘“ říká Pattison a směje se. Aby se připravil na roli upíra, dělal herec víc, než že se jen stranil slunce. Psal novinové články jako Edward a odloučil se od přátel i rodiny. „Chtěl jsem cítit jeho izolovanost,“ říká. Přesto se Pattison stále nedokázal vžít do Edwarda ve všech směrech. „Předpokládalo se, že se dostanu do skvělé kondice, ale to moc nefungovalo,“ říká. Žádné obavy. Fanoušci pěli chválu na teaserový trailer Twilight – skutečná úleva pro Hardwickeovou. Byli to právě fanoušci, kdo jí stále motivoval. Jednoho dne museli např. filmaři přetrpět sníh, déšť a krupobití. „Některé dny jsem doslova brečela,“ říká Hardwickeová. „Ale pak jsem si představila ty dívky a maminky, které tu knihu milovaly, a já si pomyslela: ‚Nemůžu se tu utápět ve smutku. Raději bych měla vstát a učinit tu scénu ohromnou. Je mi jedno, jestli mi padají kroupy na hlavu.‘“
Výběr herců byl zakončen obsazením rodiny Cullenových. Rodina upírů, ke které patří hlavní mužský hrdina filmu, Edward Cullen, zahrnuje Petera Facinelliho jako Carlislea, Elizabeth Reaserovou jako Esme, Jacksona Rathbonea jako Jaspera, Nikki Reedovou jako Rosalii, Ashley Greeneovou jako Alici a Kellana Lutze jako Emmetta. „Najít šest talentovaných herců, kteří dokáží ztvárnit nepřirozeně krásné, nadané upíry, které vytvořila Stephenie Meyerová a které znají podrobně její fanoušci a milují je, nebyl snadný úkol, ale my jsme šťastni, že můžeme říci, že jsme našli naši perfektní rodinu Cullenových,“ říká Eric Feig ze Summit Entertainment. 15 OTÁZEK PRO STEPHENIE MEYEROVOU Na příběh Vaší první knihy Twilight jste přišla ve snu. Jak jste pak vymyslela ty ostatní postavy? (Theresa Kolberg, Phoenix) Myslím, že takovýto sen mývá člověk jen jednou za život a to bylo vše, co jsem potřebovala. Jakmile jsem jednou odemkla ty dveře, bylo tam mnoho příběhů čekajících na objevení. Podle všeho je v mé hlavě dost lidí, aby mě na nějakou chvíli dostatečně zásobili. Čím si podle Vás vysloužilo Vaše psaní takovou pozornost? (Ashlie Meyer, Cincinnati, Ohio) Vše, co mohu odhadnout, je, že když píšu, zapomenu, že to není skutečné. Prožívám ten příběh a myslím, že lidé dokáží vyčíst tu upřímnost kolem těch postav. Ony jsou pro mne skutečné, zatímco o nich píšu, a to je podle mne činí skutečnými i pro čtenáře. Jaké to je být srovnávaná s J.K. Rowlingovou? (David Sobalvarro, Washington) Jsou to smíšené pocity. Na jedné straně mi to lichotí. Jsem její velkou fanynkou. Na druhou stranu cítím odpor, protože pak lidé říkají: „Kdo si myslí, že je?“ A pak se cítím špatně, jako kdybych to všude rozhlašovala já, což není pravda. To mi vážně vadí. Jakým způsobem píšete, aby to zaujalo čtenáře každého věku? (Pamela Dorn, Chicago) Nepsala jsem ty knihy speciálně pro mladé. Psala jsem je pro sebe. Nevím, proč tak snadno překlenují ty roky, ale je potěšující, že hodně třicátníků s dětmi, jako jsem já, na ně také reaguje – takže vím, že to není proto, že bych se uvnitř stále cítila na 15! Twilight sága zahrnuje mnoho různých druhů lásky mezi postavami – romantická, rodičovská atd. Máte nějaký krédo o lásce, které chcete předat svým čtenářům? (Marissa Parisi, Burlington, VT.) Nikdy nepíšu o krédech. Vždy píšu věci, které mě baví, a jednou z nich, která je podle mne skutečně příjemná k prozkoumání, je představa o lásce. Dívám se do svého vlastního života a na mé kamarády a rodinu a jak láska mění to, kým jsem. To mne fascinuje. Hudba má na Vás zjevně velký tvůrčí vliv. Byla hudba vždy součástí Vašeho života? (Karen Medley, Seattle) Ve skutečnosti, když jsem vyrůstala, jsem hudbu neposlouchala. Moji rodiče byli dost přísní. Hudbu jsem jako svoji inspiraci objevila až v pozdějším věku. Kromě Mitta Romneyho jste, zdá se, nyní nejpopulárnější Mormonkou v USA. Máte pocit, že jste dobrou představitelkou vašeho náboženství? (Mary-Jean Corriss, Central, Slip, N.Y.) Být Mormonkou je velká část toho, kdo jsem, a velmi se snažím žít správně, ale nevím o tom, že bych byla příkladem. Nenávidím říkat: „Ano, podívejte se na mne. Já jsem dobrý příklad
Mormonky.“ Chci být tou nejlepší osobností, jakou mohu být, takže možná v tomto ohledu jsem dobrým příkladem. Jaký průzkum upírů, pokud vůbec nějaký, jste si dělala, než jste začala psát Twilight? (Jen Potcher, Boise, Idaho) Jediný čas, kdy jsem si udělala nějaký průzkum o upírech, byl, když si Bella dělala vlastní průzkum o upírech. Protože jsem si vytvářel svůj vlastní svět, nechtěla jsem prostě zjistit, kolik pravidel jsem porušila. Jakou radu máte pro ženy v domácnosti, které se starají o své rodiny a které chtějí vybočit z řady a dosáhnout něčeho jako Vy? (Jocelyn Gibbons, Alexandria, VA.) Jděte za tím! Neplánovala jsem začít novou kariéru, když jsem to udělala, a chtělo to hodně odvahy poslat ty prosebné dopisy. Poslala jsem jich 15 a dostala jsem 9 zamítnutí, pět jich neodpovědělo a jen jediná osoba mě chtěla vidět. Pokud je to něco, co si užíváte, dejte do toho s odhodláním a pevnou vůlí a sledujte, co se bude dít. Kdybyste byla upír, jaká by byla vaše zvláštní dovednost? (Melanie Konstantinou, Trenton, N.J.) Snažila jsem se představit si, jaká by to byla, ale na nic jsem nepřišla. Asi bych byla prostě jen šťastná, že nemusím spát a že nestárnu. To by bylo skvělé. V Breaking Dawn se zdá, jako byste se záměrně vyhýbala bojové scéně na konci knihy. Plánovala jste to tak? (Travis Baldwin, Oxford, Alabama) Toto je původní konec prvního hrubého náčrtu, který jsem k Breaking Dawn napsala ještě v roce 2003. Vždycky to pro mě bylo spíše drama ze soudní síně, než bojová scéna. Bylo to vždy o překonání někoho psychicky; věděla jsem, že kdyby se to zvrátilo do fyzické bitvy, nikdy by tam nebyl vítěz. Toto byl konec, který se podle mne skutečně hodil k mým postavám – protože to byl duševní souboj. Ovlivnilo Vaše nahlížení na víru způsob, jakým jste napsala sérii Twilight? (Margareta Galvez, Manila) Ve skutečnosti ne zas tolik. Rozhodně ne vědomě. Když píšu příběhy, chci se u toho jen dobře bavit. Ale myslím, že protože jsem velmi pobožná osoba, určitým způsobem se to odráží v mých knihách, i když nevědomky. Když jsem letos v dubnu četla v časopisu Time článek o Vás, věřila jsem, že hlavním zaujetím pro Vaše náctileté čtenáře bylo ztotožnění se s Bellou a jejím „křiklavě-čistým“ vztahem s Edwardem. Nyní, v Breaking Dawn, jste tyto postavy uvedla do manželství a těhotenství, obojí milníky, které jsou mnoho let vzdálené pro Vaše mladé čtenáře. Proč jste se rozhodla vzít příběh tímto směrem? (Kathryn Blackley, Jamesville, N.Y.) Pro mne byl ten příběh realistickým. Věci se mění, vy dospíváte a svět se mění. Možná na mě měla vliv série knih Anna ze Zeleného domu, která je jednou z mých nejoblíbenějších, protože nekončila svatbou. Nebyl to polibek a šťastni až na věky. Skutečně jsem byla ráda, že ta kniha tak nekončila. Chtěla jsem ale vidět realitu a realita je taková, že věci nevyblednou, když si někoho vezmete. Jsou postavy, o kterých jste psala, podobné nějakým skutečným lidem? Ovlivnil někdo ve Vašem životě osobnosti těchto postav? (Theresa Kolberg, Phoenix) Občas tam je postava, která je kombinací lidí, které jsem znala – některé dívky z Belliny školy rozhodně odráží lidi, které jsem znala v této fázi svého života – ale jinak většinou vznikly nově. Je to úžasné, některé z těch postav jsou naprosto vyzrálé a jak často na ně myslím, vím o nich
všechno. A pak tam jsou další, na kterých jsem musela trochu déle pracovat a jaksi se ponořit do jejich motivací. Pár z nich – např. Rosalie – byly obtížné. Chvíli mi trvalo, než jsem přišla na to, jaká je. Napadlo Vás, že Vaše knihy budou mít tak velký vliv na čtenáře? (Gail Schulman, Warren, N.J.) Kruci, ne! A stále jsem tím překvapená. Když se Twilight umístil na 5. místě žebříčku bestsellerů New York Times, byl to pro mne naprostý vrchol. Nikdy mne nenapadlo, že tam někdy budu. A stále mám občas takové chvíle, kdy se prostě zastavím a řeknu, počkejte chvilku – jak to že to jde stále nahoru? Čekám, kdy mi někdo podtrhne nohy. Tak to mám od prvního dne, protože já jsem pesimistka. Ale ono to je stále ohromné, a ne, nemám žádnou představu. Stále nemám žádnou představu. ROZHOVOR S CATHERINE HARDWICKEOVOU Zapomeňte na chvíli na Twilight – jaké byly Vaše myšlenky, když jste poprvé slyšela o příběhu Stephenie Meyerové? To je neuvěřitelné! Ona byla mamka, má tři syny a jednoho dne měla sen o upířím klukovi, který potkal lidskou holku. A ona si jen řekla: „Měla bych to napsat!“ Během tří měsíců napsala knihu a její přátelé a sestra ji podpořili, aby ji vydala. Ročně vyjde na 2000 románů pro mladé a jen stěží některé z nich prorazí… Tahle se prostě začala chytat. Myslím, že lidé byli doslova smeteni tím hlasem, tou vášní. Bylo složité přimět počasí, aby zde v Portlandu s vámi spolupracovalo? Prostě jsme měli záběr, kde bylo slunečno, kde bouřilo a kde pršelo – na jeden zátah! Počasí bylo nestálé. Měnilo se každou minutou. Je slunečno, deštivo, bouří, sněží – vše v jednom dni! Je to vzrušující, ale stále měníte kamery a jeden záběr přerušujete i třikrát. Během let vznikly tisíce filmů a televizních pořadů o upírech. Jak se Twilight ve Vaší mysli lišil od ostatních? No, když jsem začala číst knihu Twilight, byla jsem zcela zasažena cítěním celé této téměř fanatické lásky. Skutečně suprová teenagera, která se bláznivě zamilovala do toho kluka, by se klidně změnila na upírku, jen aby s ním mohla být. A já si pomyslela: „To je vážně skvělé.“ Stephenie skutečně zachytila podstatu dnešních teenagerů a poprvé zamilovaných. Nikdy jsme neviděli upíry hrát baseball – neskutečně rychlí upíří baseball. Bylo tam tolik výzev, víte? Několik fanoušků vyjádřilo obavy, že vynecháte z knihy scénu v Port Angeles. Ale abychom uvedli věci na pravou míru: tato scéna ve filmu je, je to tak? Ano. Nakonec jsme nechali scénu v Port Angeles, kde Edward přijde a zachrání Bellu na parkovišti – přijede autem a zachrání ji před těmi nebezpečnými chlapy. Vy jste vždy měla velmi svérázné názory. Využila jste možnosti, abyste řekla: „Ta kniha je hrozná, ale toto přidáme k tomuto a posuneme se dál?“ Ano. To, co můžeme vidět v jednom záběru filmu, kde je obličej Kristen, obličej Roba a celá scéna kolem nich – to zabere Meyerové možná 25 stránek. Jak jste se připravovala, jakmile jste věděla, že budete dělat na Twilight? Jste tou režisérkou, která si načrtne vlastní storyboard? Ve skutečnosti ano, jsem umělec. Kreslila jsem. Dříve jsem bývala vedoucí výpravy, takže jsem si udělala pár náčrtů do svého deníku a několik storyboardů. A dívala jsem se na všechny možné krásné fotky; projížděli jsme celý severozápad podél Tichého oceánu a některé věci, které jsme
viděli, jsme dali do scénáře. A to je všechno velký proces, práce s herci… V jednu chvíli jsme šli a uviděli pokrývku z listů, které byly křupavé. Na konci scény jsem řekla: „Robe, proč nevezmeš Kristen na výlet, aby padla do listí?“ Ukázalo se, že to bylo perfektní; bylo to tak romantické. Když jste si poprvé vizualizovala ten film, co byla první scéna, kterou jste neskutečně toužila točit? No, přemýšlela jsem, že je to skutečně romantické. Zkoušela jsem si představit ty nejromantičtější, neskutečně fantasijní chvíle, které bychom chtěli všichni zažít. Tak jsem si načrtla vlasy plavající ve vodě, a tak podobné úchvatné věci… Pro akční scény jsme měli dva úžasné storaboardové umělce, kteří pracovali na Matrix a podobných filmech, takže nám pomohli s vizualizací perfektních akčních scén. Měli jsem Andyho Chenga, on je náš pohon – action director. On byl po řadu let dublérem Jackieho Chana a má spoustu skvělých nápadů. Nutil nás dělat všechnu tu práci s lany a dráty a je tak strašně dobrý. V dalších knihách vidíme již méně členů z rodiny Cullenových. Pokud budete točit i další díly, pokusíte se zesílit jejich přítomnost? No, my bereme to, co Stephenie napsala a řídíme se tím… V tomto případě jsme to zformovali do tří-aktové struktury, 90 – 95 minutového filmu. Někdy chcete věci nastavit tak, že je uvidíte později, ale já jsem si jistá, že ty série malinko poupravíme… Takže ano, možná uvidíme více Cullenovi – protože by nám mohli chybět! Přišlo nám mnoho dotazů od fanoušků, jestli bude mít Twilight britskou premiéru. Jsem si jistá, že ji mít bude. Je to Robova země! Všimnul jsem si, že na place voláte na mnoho herců jejich filmovými jména, což je pro režiséra neobvyklé. Je v tom nějaký záměr? Když pracuji, snažím se ponořit do toho světa. Takže ano, dělám to. Udržuje to herce spjaté s jejich postavou? Chci, aby se drželi ve stylu své postavy, ne ve svém osobní. Tento film není o tom, co by udělal Rob nebo Kristen; je o tom, co by Edward nebo Bella cítili. Není to samé jako u herce. Ačkoliv je tam hodně podobností a překrytí a oni přenáší mnoho ze svých osobností do filmu, Edward a Bella jsou jiný než jsou oni dva. Takže myslím, že to pomáhá, a pomáhá to i mně. Vypustila jste z filmu postavu Belliny spolužačky Lauren Malloryové? Máme několik dívek, které neoslovujeme jménem. Ale máme několik dívek, že, když vidíte jejich skupinku kamarádek, dokážete si představit, že jedna z nich je Lauren. Povzbuzujeme tak fanoušky, aby si vybrali, která z nich je Lauren. Ona nemá v knize zásadní roli. Poslední otázka je zásadní: Když se Edward s Bellou políbí, je to francouzský polibek? Mnoho fanoušků má pocit, že tam musí být zapojen jazyk. Já souhlasím! Každý tam potřebuje jazyk, věřte mi. A my neklademe na herce žádná omezení; neměla jsem kameru v jejich puse, ale věřila bych, že tam trochu jazyka bylo, podle toho, jak se vášnivě líbali. Ale možná jsme jim měli malinkou kameru, zcela malilinkatou kameru do pusy dát. To by byl dobrý nápad.
HERCI KRISTEN STEWART -- Bella Swanová Kristen Stewartová se představila mezinárodnímu publiku výjimečným hereckým výkonem po boku Jodie Fosterové ve snímku Úkryt (Panic Room, 2002, r. David Fincher). Stewartová byla v poslední době vidět ve filmu Útěk do divočiny (Into the Wild, 2007, r. Sean Penn). Filmografie: Na území žen (In the Land of Women, 2007, r. Jon Kasdan), Prokletí domu slunečnic (The Messengers, 2007, r. Danny Pang, Oxide Pang Chun), Zathura: Vesmírné dobrodružství (Zathura: A Space Adventure, 2005, r. Jon Favreau), Nelítostná ras (Fierce People, 2005, r. Griffin Dunne), Mluv (Speak, 2004, r. Jessica Sharzer), Chyťte tu holku (Catch That Kid, 2004, r. Bart Freundlich), Životní jistoty (The Safety of Objects, 2001, r. Rose Troche) ROBERT PATTINSON -- Edward Cullen Devatenáctiletý Robert Pattison začal svoji profesionální hereckou kariéru nedávno rolí ve filmu Uli Edela Království prstenu (The Ring of the Nibelungs, 2004), kde si zahrál společně se Samuelem Westem a Benno Fürmannem. Před touto první filmovou zkušeností byl Pattison členem divadelního spolku Barnes Theatre Group. V nedávné době také zazářil v roli Cedrica Diggoryho ve filmech Harry Potter a Fénixův řád (Harry Potter and the Order of the Phoenix, 2007, r. David Yates) a Harry Potter a Ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire, 2005, r. Mike Newell). V roce 2004 se také objevil ve snímku Jarmark marnosti (Vanity Fair, r. Mira Nair). CAM GIGANDET -- James Mladý, talentovaný herec Cam Gigandet byl v nedávné době vidět společně s Djimonem Hounsou a Seanem Farisem ve filmu Nikdy to nevzdávej (Never Back Down, 2008, r. Jeff Wadlow). Z dalších filmových a televizních rolí Gigandeta můžeme jmenovat Who’s Your Caddy? (2007, r. Don Michael Paul), Mistaken (2004, r. Eric Colley), Jack & Bobby (2004, TV seriál), O.C. (The O.C., 2003, TV seriál). TVŮRCI CATHERINE HARDWICKE -- režisérka Výběrem materiálu, který nutí k zamyšlení a zároveň je kontroverzní, si Catherine Hardwickeová upevnila pozici tvůrčího filmaře a jako členka malé skupinky režisérek. Její filmy pomáhají obnovovat populární kulturu, představit významné postavy z minulosti a zaměřit světlo na důležité sociální otázky. Posledním snímkem Hardwickeové, před Stmíváním, byl Příběh zrození (The Nativity Story) z roku 2006 a před Příběhem zrození natočila Hardwickeová Legendy z Dogtownu (Lords of Dogtown, 2005). Hardwickeová mimo jiné také režírovala kritiky uznávaný snímek Třináctka (Thirteen, 2003), živý pohled do proměnlivých životů náctiletých, jak postupně odhalují drogy, sex a drobný zločin. V roce 2003 získala za tento snímek prestižní ocenění Director’s Award na filmovém festivalu v Sundance. Rodačka z jižního Texasu, z města McAllen studovala umění v Mexiku a na Texaské univerzitě promovala v oboru architektury. Po škole navrhla a vybudovala 20akrový solární komplex městských budov okolo umělého jezera, doplněných o vodopády, plavecké bazény a modely celé rezidence. Poté se zapsala na filmovou školu v UCLA, kde natočila svůj první napůl animovaný a napůl hraný krátký film. Ten jí získal cenu Nissan Focus Award a byl zařazen do filmového programu „Best of UCLA“ televize Landmark. Hardwickeová pracovala na výpravě více než 20 celovečerních filmů.
STEPHENIE MEYER -- autorka knižní předlohy 2. června 2003 se život Stephenie Meyerové dramaticky změnil. Žena v domácnosti a matka tří synů se probrala ze snu uvádějící zdánlivě skutečné postavy, které nemohla dostat pryč z hlavy. O tři měsíce později dokončila svoji první knihu, Twilight (Stmívání). Byla to jedna z nejdiskutovanějších knih roku 2005 a během několika týdnů se kniha jako debut umístila na 5. příčce seznamu bestsellerů New York Times. Netrpělivě očekávané pokračování, New Moon (Nový měsíc), byl vydán v září 2006 a celých 31 týdnů se udržel na 1. pozici stejného seznamu bestsellerů. Třetí kniha v sáze Stephenie Meyerové, Elicpse (Zatmění), se umístil na 1. příčce bestsellerů po celé zemi, včetně USA Today a The Wall Street Journal. V srpnu letošního roku se na pulty knihkupectví dostala čtvrtá a poslední kniha z této řady s názvem Breaking Down (v České republice v prodeji od 14. února, pozn. SPI). Meyerová studovala na Brigham Young University obor anglická literatura a nyní žije v Arizoně se svým manželem a svými syny. POUŽITÉ ZDROJE Entertainment Wekly Oficiální Production Notes www.canmag.com www.mtv.com www.stepheniemeyer.com www.time.com
SPI International Czech Republic s.r.o. Branická 1950/209 140 00 Praha 4 www.spi-film.cz
