CENY ALFRÉDA RADOKA oceněné texty 2008 synopse her
1
1. MÍSTO Vladislava Fekete (Slovensko) KRÁTKE SPOJENIA 6 m, 4 ž Vítězný text anonymní soutěže o Cenu Alfréda Radoka za rok 2008 vychází ze životní zkušenosti své autorky, která - drobně jako hrdinka hry - vyrostla jako příslušnice slovenské menšiny v srbské Vojvodině, ovšem od dob studií žije v Bratislavě. Kontakt mezi postavou, nazvanou prostě Ona, a jejími nejbližšími probíhá prostřednictví „krátkých spojení" moderními komunikačními prostředky - telefonáty, sms-zprávami a e-maily. V tom se možná neliší od zbytku populace „civilizovaných" zemí. Jednotlivá krátká spojení však v této hře probíhají mezi postavami stovky kilometrů vzdálenými. Zpočátku také představují jen povrchní předivo, pod nímž se začnou rýsovat světy postav a jejich příběhy v retrospektivních i v současnosti probíhajících scénách: Ona se právě bolestně rozchází s ním, ženatým partnerem, který nedokáže řešit svou složitou situaci. Přitom je odsouzena donekonečna poslouchat referáty o každodenních událostech v životě své matky, ponořené do světa slovenské menšiny ve Vojvodině. Funguje také jako nejbližší důvěrnice svého homosexuálního přítele Miliji, který prochází podobnou krizí jako ona ovšem kdesi na britských ostrovech. A konečně funguje jako záchranná kotva pro svoji patnáctiletou neteř a srbskou rodinu své sestry Dary, která se rozpadla pod vlivem válečných traumat. Při jednom z mála skutečných setkání se obě sestry shodnou na tom, že: „Keby sme vedeli, že sa to takto skončí... Nikdy by sme sa nenarodili. Odmietli by sme to! V pôrodnici by sme sa vyjebali na takýto život." Ona má svůj kufr vždy připrvený pod postelí - problém je, že sama se do něho nevejde... 2. MÍSTO Eva Prchalová AŽURA - das Volkslied 2 m, 2 ž tragikomedie o porozumění „Myslela jsem, že nás Bůh stvořil tak, abychom si navzájem rozuměli". Výchozí situace hry je dramaticky povědomá - v bytě se scházejí dva mladé páry, aby se při víceméně formálním rozhovoru u skleničky zašmodrchaly vzájemné vztahy a vynořily se zasuté problémy mezi postavami. Zde se v bytě kdesi v Německu rozbíhá rozhovor mezi Inou a jejím mužem Janem (Češi, ona křehká třicátnice, on vzdělaný zásadový třicátník) a Uvem a jeho novou přítelkyní Claris (on Němec, egocentrický čtyřicátník, ona vznešená přitažlivá Francouzka, třicátnice). Jan pozval kolegu a kamaráda Uveho na návštěvu nevěda, že přijde i Claris, kterou Ina a Jan neznají. Již to by stačilo k rozehrání sledu scén trapných a nucených dialogů - Ina totiž umí jenom česky a nikomu nerozumí. Právě v nedorozumění je takřka kunderovský vtip celé hry. Ironický podtitul hry zní „národní píseň" - každá z postav si „zpívá" jenom to své. Ina rozumí jen svému muži, mluví spolu česky nemůže uvyknout německým poměrům. Jan a Uve mluví mezi sebou německy, Uve navíc s Claris francouzsky, Claris neumí německy. Pro diváka ovšem mluví všichni herci jedním jazykem (česky). Při popíjení vína tak v pokoji vzniká rozhovor plný přetvářky, nedorozumění a nemožnosti se s druhým domluvit. Uve mluví nahlas s Janem o Claris jako o známosti na jednu
2
noc a myslí si, že mu Claris (ani Ina) nerozumí. Uve a Claris považují Inu nedopatřením za malířku, přitom ona si jen krátí čas vyšíváním. Jan si myslí, že zatímco je v práci, Ina se asimiluje na německé poměry, ta však jenom sedí zarmoucená doma. Uve musí náhle odejít za manželkou a před podváděnou Claris řeší nahlas s Janem, jak situaci vyřešit. Ina nečekaně někam odchází, Uve jde jenom něco vyřídit s manželkou... Obrat začíná ve chvíli, kdy Claris překvapenému Janovi řekne, že umí německy a že si tak pouze vychutnává lži nic nevědoucího Uveho. Postupně se dozvídáme, že kdysi v Paříži měli spolu Claris a Jan poměr, z něhož se narodilo dítě (o tom Jan nevěděl), po kterém Ina tak marně touží. Uve zjišťuje, že ho Claris tahá celou dobu za nos. Jan zjišťuje, že Ina celé dny jenom vyšívá ažuru. Rozlícený Uve odchází zřejmě definitivně za nic netušící manželkou, vyčerpaná Ina jde spát a Jan a Claris se odcházejí kamsi podívat na společné spící dítě - Jan si do kapsy bere Ininu ažuru. Jedna ze stěn scény slouží jako projekční plocha, na které se objevují slova ve čtyřech jazycích, která jsou v průběhu děje zpochybněna (např. láska, přátelství, důvěra, tolerance, věrnost, porozumění...). 3. MÍSTO Daniela Fischerová DVANÁCT ZPŮSOBŮ MIZENÍ aneb MÁG 6 m, 2 ž (nebo 5 m, 3 ž) Ve své nejnovější hře (přihlášené do soutěže o Cenu Alfréda Radoka 2008 stylově pod pseudonymem Jan Frank) si Daniela Fischerová zahrává se světem jevištního iluzionismu nejen v námětu, ale i ve formě: Hlavní postava hry, slavný padesátiletý kouzelník Viktor, prožívá se svou asistentkou Stellou další ze štací svého turné - ukáže se však, že je to právě ve městě, kde ho před sedmatřiceti lety zanechala jeho obdivovaná matka. Viktor se z této ztráty nikdy nevzpamatoval, zůstal dítětem hledajícím ochranu žen, z nichž ovšem jedinou jeho jistotou zůstává Stella, jeho výmluvná jevištní pomocnice. V osudovém městě však dojde i k osudovému setkání: Viktor se zamiluje do mladé kleptomanky Iris, kterou zachrání před zatčením, a pod vlivem lásky se u něho začnou projevovat - ať už skutečné či zdánlivé - magické schopnosti. Věci i lidé, dříve objekty Viktorových a Stelliných triků, opravdu mizí, aby se vzápětí nečekaně objevily - a není to pouze důsledkem Irisiny nezvladatelné choroby. Iris dokonce úspěšně nahradí nemocnou Stellu ve Viktorových produkcích a Viktor bude Stellou postaven před nutnost mezi oběma ženami volit. Jenže v tuto chvíli vyjde najevo, že Viktorův život s iluzemi nejen pracuje, ale na iluzích už dávno stojí. Iris Viktora nemiluje, Stella není žena a - jak objasní Kriminalista, nadšený divák Viktorových vystoupení - ani Viktorova matka ve skutečnosti svého třináctiletého syna kdysi neopustila z vlastní vůle... Z dvanácti způsobů mizení, kterým ho kdysi učila, bývala poslední smrt. Viktor se však nakonec ubrání tomu, aby jej použil.
3
DALŠÍ FINÁLOVÉ TEXTY Dodo Gombár (Slovensko) BEZ BOHA DOM 10 m, 5 ž Hra o pěti obrazech Hra o síle rodinné pospolitosti, o hledání víry i smyslu života. Děj se odehrává na Dušičky (motiv smrti se ve hře různě opakuje) v nejmenované slovenské vesnici, kde všichni o všech všechno vědí a kde ve společném domě žije rodina - vedle středobodu celé rodiny (otec nedávno zemřel), věřící, milující a trpělivé matky se setkáváme s jejími třemi syny. Nejmladší třicetiletý Marek opustil kdysi místní děvče Katku, nyní svobodnou matku (Marek není otcem), aby zasvětil život Bohu v semináři, to se však nepovede, a tak se Marek vrací právě na Dušičky do rodného domu. Zde se setkává kromě své matky se staršími bratry - s nevěřícím, uzavřeným a podivínským sochařem Ondrejem, provozujícím místo Dušiček s přáteli Halloween, který mu nemůže zapomenout, že mu kdysi přebrat právě Katku a který se uzavírá před světem do své dílny, kde vyrábí dřevěné sochy, paradoxně na biblické motivy. Nejstarší bratr Richard pracuje jako strojvedoucí, byl právě svědkem již několikáté sebevraždy pod koly vlaku, žije s manželkou Alžbětou a dvěma dětmi ve vyžilém, leč nekonfliktním manželství a občas zavítá do místního hostince, kde za asistence hostinského Gazdy sedí otec Katky a místní opilec Koňas či strojvůdce Švehla (svědek sebevražd). Věřící Marek, jakási hlavní postava a vypravěč hry, hledající smysl života (zkušenost semináře pro něj byla jen další zastávkou na cestě živote) si při hádce mnohé vyříká s Ondrejem a posléze odolá svodům neukojené bratrovy manželky Alžběty. Přes všechny konflikty však pro něj rodina představuje (stejně jako rodná víska) jistotu, kterou neustále opouští, ale do které se vždy jako v kruhu opětovně vrací. Pár dní jeho pobytu v rodném domě však vše změní: Katce se dvoří tajemný nesympatický přistěhovalec, Ondrej málem uhoří při požáru své dílny (socha výjevu ukřižování zůstává plameny nedotčena), vlakovým sebevrahem byl jeho přítel z dětství... Marek opět opouští vesnici i dům s rodinou, naléhá na Katku, ať začne žít se zmrzačeným Ondrejem, který ji zřejmě stále miluje, a vydává se do světa... Rodný dům, jenž se zdál být po smrti otce bez Boha, se ukazuje jako jediná jistota nejen jeho života. Pavel Trtílek VEČER UMĚLCŮ 4 m, 4 ž komedie, fraška Radek a Monika, poněkud snobštější pár, chystají večírek s přáteli. A zatímco divadelní herec Radek sní o kabrioletu od Saaba, Monika, která miluje focení jejich společných nákupů, se těší na pěkné „žbrdlení" okolo domu... Přicházejí hosté: Martin je vášnivý včelař, jeho žena Klára se na večírku hodně opije, Monika vše fotí a vnucuje všem fotoalba z dovolených, Lelek je plodný básník povrchních dílek, která jsou však marketingově dobře podchycena, Evžen, ač pracovník v televizi, naopak břitký kritik konzumerismu a kýče... Všichni zúčastnění postupně během dialogů usnou (nudou, únavou) nebo omdlí a zdají se jim různé sny, zobrazující jejich sny, touhy a komplexy. V Moničině snu např. vystupuje Monika jako úspěšná baletka (oblíbený autorův motiv) a matka ji chválí... Matka se pak opravdu ve finále hry v domě plném hlasité hudby a opilých účastníků večírku objeví a vyčítá své dceři neschopnost a
4
zahozené životní šance. To už jsou ale všichni namol a vše vrcholí telefonátem, díky kterému se Martin a Klára dozvědí, že jim hoří byt... Večírek končí a Radek s Monikou opět zůstanou sami. Rámcovou a vlastně zcizovací postavou je uklízečka, která uklízejíc scénu oslovuje herce (uklízí scénu celou přestávku) a uvádí i ukončuje celý text poukazem na svoji nevděčnou práci. Jedná se o frašku plnou absurdních postav, scén (realita vs. sny) i dialogů, odehrávající se v jednom pokoji. Josef Rubeš PANSTVÍ 3 m, 2 ž Rič a Káča, klasičtí Pražáci s notebookem, koupili chalupu a začínají chalupařit – Káča dokonce dostala k narozeninám tepláky... Na návštěvu přijíždí Rob, Ričův kamarád a podřízený, a jeho přítelkyně Marie. Kamarádi se pomalu opíjejí, závodí v plavání v požární nádrži, zatímco ženy si o nich povídají, griluje se... Dějový zlom nastane v okamžiku, kdy neznámý 14tiletý chlapec nabourá na kole do Ričova auta a krvácí. Zranění jsou ošetřena a chlapec téměř proti své vůli uložen na noc na chalupě. Chlapec, který si spolu s ostatními přihýbá, naznačuje, že chalupa je nebezpečná. V noci se u kadibudky potkají Rob a Káča a dozvídáme se, že se již delší dobu znají a že to mezi nimi stále jiskří. Chlapec chce za každou cenu odejít, ale je mu v tom zabráněno. Ráno se chystají Rob a Marie odjet domů, nicméně Marie nachází chlapce ve spíži, kde spal a kam chodil i dříve na zavařeniny, mrtvého. Rob a Marie odjíždějí a Rič a Káča zřejmě zavolají policii či pohřebáky... Z textu vyzařuje atmosféra tajemného domu, který stojí v kontrastu k problémům pražských dobře zabezpečených chalupářů a jejich hostů. Dialogy rozkrývají vcelku plochý život protagonistů a až nenadálá smrt chlapce, který se zde znenadání objevil, přináší dotek něčeho neznámého, místního. Chlapec navíc během večera pronese pár tajemných replik v neznámém (?) jazyce...
5
