Syndrom vyhoření u pracovníků sociálních služeb

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu podnikání a oceňování

Syndrom vyhoření u pracovníků sociálních služeb Bakalářská práce

Autor:

Renata Bartošová

Obor:

Ekonomika a management zdravotních a sociálních sluţeb

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Mgr.Joža Spurný,Ph.D.

Březen 2013

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Praze dne 29. března 2013 ……………………… Renata Bartošová

Poděkování: Děkuji za JUDr. Mgr.Joţovi Spurnému,Ph.D. za odborné vedení bakalářské práce. Dále děkuji za cenné rady, připomínky a podněty zaměstnancům Městské pečovatelské sluţby Kolín, v níţ byl výzkum proveden, včetně uţivatelů této pečovatelské sluţby.

Anotace Syndrom vyhoření představuje pojem dnes jiţ známý, ale většina z nás má o jeho obsahu zkreslenou představu. Je aktuálním problémem pomáhajících profesí, kam spadá i mé současné povolání radiologického asistenta. Právě proto jsem se zaměřila ve své první části práce nejen na obecnou problematiku syndromu vyhoření, ale snaţila jsem se jej přiblíţit více ve vztahu ke zdravotnickému pracovníkovi. Dále jsem podrobně specifikovala zasaţení jednotlivých rovin osobností sociálních pracovníků syndromem vyhoření. Jako prevence syndromu vyhoření je v současnosti nejvíce diskutována supervize, kterou jsem podrobně rozpracovala. Výsledky mého šetření jsem pečlivě zpracovala a uvedla v závěru své práce.

Klíčová slova Syndrom vyhoření, stres, práce s lidmi, pomáhající profese, pracovník sociálních sluţeb, supervize, MBI dotazník.

Annotation Burnout syndrome is commonly known term, but most of us have blurred idea about it´s content. It is a actuall problem in helping professions, which includes my current profession of radiology assistant. That's why I focused in its first part, not only at the general issue of burnout syndrome, but I

tried to bring it more in relation to the healthcare worker. Next

I specified in detail impact of burnout syndrome on each levels of personality of social workers. As a prevention against burnout syndrome, is the most discussed option a supervision, which I have elaborated. The results of my investigation, I

carefully prepared

and introduced at the end of my work. Key words Burnout syndrome, stress, work with people, helping professions, social services workers, supervision, MBI questionnaire.

Obsah ÚVOD ..................................................................................................................................................... 7 CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ............................................................................................................. 8 TEORETICKÁ ČÁST ........................................................................................................................... 9 1 SYNDROM VYHOŘENÍ .................................................................................................................. 9 1.1 Definice ........................................................................................................................................................ 9 1.2 Rizikové faktory vzniku .............................................................................................................................. 12 1.3 Stres ........................................................................................................................................................... 14 1.3.1 Reakce na stres .................................................................................................................................... 16 1.4 Příznaky syndromu vyhoření...................................................................................................................... 17 1.4.1 Fyzické příznaky ................................................................................................................................... 17 1.4.2 Psychické příznaky ............................................................................................................................... 18 1.4.3 Sociální příznaky................................................................................................................................... 19 1.5 Diagnóza syndromu vyhoření .................................................................................................................... 19 1.5.1 MBI – Maslach Burnout Investory........................................................................................................ 20 1.5.2 BM – Burnout Measure........................................................................................................................ 21 1.5.3 Orientační dotazník .............................................................................................................................. 22 1.6 Fáze procesu syndromu vyhoření .............................................................................................................. 22 1.7 Důsledky syndromu vyhoření .................................................................................................................... 24 1.8 Ohrožené profese ...................................................................................................................................... 26

2 SOCIÁLNÍ SLUŽBY ....................................................................................................................... 28 2.1 Účel a druhy sociálních služeb ................................................................................................................... 28 2.1.1 Pečovatelská služba ............................................................................................................................. 30 2.2 Profese sociálního pracovníka ................................................................................................................... 30

3 PREVENCE A ZAMEZENÍ SYNDROMU VYHOŘENÍ ............................................................ 32 3.1 Prevence z pohledu jedince ....................................................................................................................... 32 3.2 Prevence z pohledu zaměstnavatele ......................................................................................................... 34 3.2.1 Supervize .............................................................................................................................................. 34 3.2.2 Ekonomické důsledky supervize - příklad ............................................................................................ 37 3.3 Jak zamezit syndromu vyhoření sami u sebe ............................................................................................. 40

PRAKTICKÁ ČÁST ......................................................................................................................... 42 4 CÍL PRAKTICKÉ ČÁSTI VÝZKUMU ......................................................................................... 42 5 HYPOTÉZY VÝZKUMU ............................................................................................................... 43 6 CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ ............................................................ 44 7 METODIKA PRÁCE .................................................................................................................................... 45 7.1 Použitá výzkumná metoda ......................................................................................................................... 45 7.2 Charakteristika výzkumného vzorku .......................................................................................................... 49

8 VÝSLEDKY ..................................................................................................................................... 53 8.1 Výsledky výzkumu provedeného dotazníky ............................................................................................... 53 8.2 Výsledky výzkumu provedeného rozhovory .............................................................................................. 55

ZÁVĚR ................................................................................................................................................ 57 9 SEZNAM LITERATURY A DOKUMENTŮ ........................................................................................ 58 9.1 Odborná literatura ..................................................................................................................................... 58 9.2 Právní normy a další předpisy .................................................................................................................... 59 9.3 Internetové zdroje ..................................................................................................................................... 59

PŘÍLOHY ........................................................................................................................................... 60

Úvod O syndromu vyhoření se mluví čím dál více. Někteří lidé jsou přesvědčeni, ţe jím trpí a jiní si tuto moţnost nechtějí ani připustit. Jedná se o extrémní vyčerpání (psychické ale i fyzické) a únavu. Tyto symptomy existují asi od počátku lidstva. Syndrom vyhoření je ale novější jev, protoţe jeho četnost roste v důsledku globalizace i demografického rozvoje. Dochází k častým změnám v pracovní oblasti, rozpadu rodin apod. Statistiky tvrdí, ţe čtvrtina pracujících si během své kariéry projde syndromem vyhoření. Cílem této bakalářské práce je shromáţdit a analyzovat psychologické a relevantní poznámky k problematice syndromu vyhoření konkrétně u pracovníků sociálních sluţeb. Dále formulovat optimalizaci podmínek prevence a zamezení syndromu vyhoření v této profesi. Teoretická část se skládá ze dvou kapitol. První kapitola se týká syndromu vyhoření, jak ho definují různí autoři. Existují rizikové faktory, pokud se jím jedinec vystaví, zvýší moţnost vyhoření. Úzce souvisejícím problémem, který často způsobuje vyhoření, je stres působící dlouhodobě. Kapitola obsahuje jednotlivé příznaky syndromu (psychické, fyzické, sociální) i způsoby diagnostikování vyhoření pomocí různých druhů dotazníků. V závěru kapitoly jsou vyjmenovány všechny profese, které jsou tímto syndromem nejvíce ohroţeny. Jednou z nejvíce ohroţených profesí je sociální pracovník, tato práce je zaměřena právě na tento druh profese. Druhá kapitola specifikuje účel a druhy sociálních sluţeb, zabývá se charakteristikou profese sociálního pracovníka, popisuje u něj jednotlivé fáze syndromu vyhoření a následně důsledky. Aby se vyhoření pracovník vyhnul lze mu určitými způsoby předcházet, tyto moţnosti jsou popsány na konci druhé kapitoly. V praktické části se zabývám kvantitativním výzkumem zahrnujícím specifický MBI dotazník a kvalitativním šetřením formou rozhovoru. Cílem praktické části je ověření nebo vyvrácení stanovených hypotéz.

7

Cíle bakalářské práce Obecné cíle o

Specifikovat syndrom vyhoření, rizikové faktory vzniku a příznaky

o

Analýza psychologických a relevantních poznatků k problematice

o

Objasnit sociální sluţby a postiţené profese

o

Zaměřit se na prevenci syndromu vyhoření

Praktické cíle výzkumu o

Zjistit míru vyhoření u zvoleného souboru sociálních pracovníků

o

Zjistit, zda délka praxe má vliv na moţnost vzniku syndromu vyhoření

o

Zjistit celkový názor soc. pracovníků na jejich profesi

o

Zjistit, zda soc. pracovníci sami dělají něco pro to, aby syndromu vyhoření předcházeli

8

Teoretická část 1 Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření, anglicky označovaný jako burnout syndrom, nalezneme i pod pojmy jako jsou syndrom vyhasnutí, vyprahlosti, vypálení, vyčerpání nebo vyhaslosti. Všechny dostupné zdroje datují jeho první popsání do roku 1974. Americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger tento syndrom popsal v časopise Journal of Social Issues v článku „Staff burnout“. Nejdříve byl jev burnout v USA pouţíván pro narkomany v chronickém stadiu a aţ později se spojil do souvislosti s lidmi, kteří mají pocity nezájmu, zoufalství aţ apatie. Tohoto autora pak v roce 1976 následovala sociální psycholoţka Christina Maslach.1 Podle slovníku cizích slov burnout znamená – syndrom vyhoření, jeden z konečných stavů chronického stresu, projevuje se vyčerpáním psychosomatických i psychosociálních sil především v pracovní oblasti a erozí profesních postojů, má několik fází (nadšení, stagnace, frustrace, apatie).2

1.1 Definice Existuje mnoho definic syndromu vyhoření, které se shodují v určitých společných znacích. Nejobecnější definice podle slovníku cizích slov byla uvedena výše. Na místě je uvést taky definici prvního analytika, který se tímto tématem zabýval H. J. Freudenbergera. Ten kromě první definice popsal také jednotlivé fáze syndromu vyhoření. Volně přeloţená definice: „Syndrom vyhoření je stav psychického a fyzického vyčerpání způsobeného z profesního života. Je konečným stádiem procesu, při němž lidé, kteří se hluboce emocionálně něčím zabývají, ztrácejí své původní nadšení a motivaci.“ Nástupkyně Fredenbergera v této oblasti byla C. Maslach, která burnout definovala v roce 1981 takto:

1 2

Syndrom vyhoření. http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyho%C5%99en%C3%AD Slovník cizích slov. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=burnout

9

„Burnout je psychologickým syndromem emočního vyčerpání, citového stažení (depersonalizace) a pokles osobní výkonnosti, který se může objevit u osob, jejíchž profesí je práce s lidmi.“3 Kaţdý z autorů, který se zabýval tímto tématem má svou vlastní definici, například Myron D. Rush ve své knize Syndrom vyhoření ho popisuje následovně: „Syndrom vyhoření je stres a emocionální únava, frustrace, vyčerpání, k nimž dochází v důsledku toho, že souhrn určitých události týkajících se vztahu, poslání, životního stylu nebo zaměstnání dotyčného jedince nepřinese očekávané výsledky.“4 Německá psycholoţka a psychoterapeutka Angelika Kallwass s dlouholetými zkušenostmi z obchodní firmy, z práce v médií zpracovala dílo Syndrom vyhoření v práci a osobním ţivotě na základě jednotlivých příběhů lidí. Ve své knize definuje problém takto: „Syndrom vyhoření je stav extrémního vyčerpání, vnitřní distance, silného poklesu výkonnosti a různých psychosomatických obtíží.“5 Z českých autorů lze zmínit definici V. Kebzy a L. Šolcové: „Vyčerpání, pasivita a zklamání ve smyslu burnout syndromu se dostavuje jako reakce na převážně pracovní stres. Bývá popisován jako stav emociálního vyčerpání vzniklý v důsledku nadměrných psychických a emocionálních nároků.“6 Ze předchozího textu je jasné, ţe neexistuje jednoznačná definice. Přes 35 let se odborníci tímto problémem zabývají a objevují se stále nová pojetí tohoto syndromu. Syndrom není povaţován prozatím za nemoc, ale ohroţuje celou společnost. Je třeba ho řešit s pomocí odborníka v poradně. Jednotlivá pojetí se od sebe méně či více liší, přesto se dá vypozorovat několik shodných znaků ve všech definicích.

3

KEBZA, V., ŠOLCOVÁ I. Syndrom vyhoření. 2. vydání. Praha, 2003. ISNB: 80-7071-231-7 MYRON, D. R. Syndrom vyhoření. Praha : Návrat domů, 2003. 129 s. ISBN 80-7255-074-8. 5 KALLWAS, A. Syndrom vyhoření v práci a osobním ţivotě. Praha : Portál, 2007. 139 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 6 KEBZA, V., ŠOLCOVÁ I. Syndrom vyhoření. 2. vydání. Praha, 2003. ISNB: 80-7071-231-7. 4

10

Společné znaky pro všechny definice: o jde o psychický stav, proţitek vyčerpání, důraz je kladen více na chování lidí neţ na fyzické příznaky, o vyskytuje se vţdy v souvislosti s výkonem určitého povolání, zvláště u profesí, jejichţ podstatu tvoří práce s lidmi, o tvoří jej řada symptomů, především v oblasti psychické, částečně také v oblasti fyzické a sociální, příznaky se vyskytují u lidí jinak psychicky zcela zdravých, o klíčovou sloţkou syndromu je zřejmě emoční vyčerpání, kognitivní vyčerpání a opotřebení. často také i celková únava, deprese, o všechny hlavní sloţky tohoto syndromu rezultují z chronického stresu.7 Následná sníţená výkonnost v práci (niţší efektivita) při syndromu vyhoření souvisí úzce s negativními postoji a z nich vyplývajícího chování. Sama bych označila syndrom vyhoření jako duševní stav, který se nejčastěji ovlivňuje u těch, kteří jsou při své práci v těsném kontaktu s jinými lidmi. Člověk trpící tímto syndromem se cítí celkově špatně, je duševně a následně fyzicky unavený. Zuţují ho pocity beznaděje, nemá chuť do ţádné činnosti a netěší se ze ţivota. Chronicky vyčerpaní lidé nesnadno přiznávají sobě i jiným své obtíţe. Sami před sebou se snaţí unikat úzkosti, strachu, únavě a dalším příznakům tohoto syndromu. Dochází ke ztrátě profesionálního zájmu i osobního zaujetí. Souvisí to se ztrátou smyslu práce, lidé jsou zklamaní. Začnou být spokojení s kaţdodenní rutinou, nestojí o další sebevzdělávání nebo osobní růst.8

1.2 Rizikové faktory vzniku Příčiny syndromu vyhoření mají původ nejčastěji v pracovní oblasti, označujeme je jako faktory vnější. Riziko vyhoření podporují konkrétně tyto faktory:

7

KEBZA, V., ŠOLCOVÁ I. Syndrom vyhoření. 2. vydání. Praha, 2003. ISNB: 80-7071-231-7.

8

NOVÁK, T. Sám sobě psychologem 2. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 192 s. ISBN 978-80-247-2956-5.

11

o zvýšená pracovní zátěţ, o trvalé působení rušivých elementů, o nedostatek samostatnosti a neustálá kontrola, o bezohlednost kolegů, nespravedlivost nadřízených. Stres mohou přivodit různí lidé z okolí svým nevhodným chováním. Mohou kritizovat, moralizovat, manipulovat apod. Jindy se ostatní chovají přiměřeně, kdyţ si to člověk uvědomí rizikovým faktorem se stanou jeho vlastní myšlenky. Rizikové faktory nejsou ojedinělé jen v zaměstnání, ale spouštěče syndromu se mohou ukrývat i v charakterových vlastnostech jedince. Ty se dají označit jako faktory vnitřní. Na následujícím obrázku je jasně vidět, jak je vyhoření podmíněno souhrou zmíněných vnějších a vnitřních faktorů kaţdého jedince. Obrázek č. 1: Vnitřní a vnější rizikové faktory

Zdroj: STOCK, CH. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vydání. Praha: Grada, 2010. 112 s. ISBN 978-80247-3553-5.

Většinou se u člověka s problémem vyhoření objevuje několik faktorů současně, ať uţ vnějších či vnitřních. Povahové vlastnosti kaţdého se zrcadlí do procesů zvládání stresu. Podle nich se volí strategie ke zvládnutí stresových situací a tím ovlivňují následné psychické procesy jako jsou emoce. To vysvětluje odlišnou zranitelnost různých lidí vůči stresu. Polemizuje se také o některých vlastnostech z hlediska temperamentu člověka, který pracuje s lidmi, které také mohou podpořit vyhoření. To jestli je tendence k vyhoření podpořena více 12

vnějšími nebo vnitřními faktory není jasné. Ale pokud je někdo vystaven tlaku výhradně vnějšími podmínkami ze svého okolí, pak se hovoří o tzv. wearoutu (opotřebení).9 Syndrom vyhoření je celkově důsledek střetu psychických a fyzických dispozic, schopnosti zvládání stresu a zároveň chronického působení stresu na člověka. Stres, který na jedince působí, můţe mít povahu pracovní i mimopracovní (původ je ve vnějších rizikových faktorech), ale také existuje intrapsychický stres (ten má původ hlavně ve vnitřních podmínkách, psychice člověka). Rizikové faktory, které mohou způsobit burnout rozdělujeme takto: o neschopnost přibrzdit, odpočívat, o drţet krok ve společnosti s neustálým růstem ţivotního tempa a nároků na člověka, o nízká úroveň asertivity, o snaha udělat všechno sám, o přehnaná pozornost k cizím problémům, o nízké sebehodnocení a sebepojetí, o nedostatek relaxace a mimopracovních aktivit.10 Lidé v dnešní době si často kladou vysoké a mnohdy nereálné cíle. Tím se dostanou aţ na hranici svých vlastních moţností a to je zárukou burnoutu. Vyhořet můţe jen ten, kdo uţ někdy tzv. hořel. To znamená, ţe zvýšené riziko je u těch, kteří se do práce pouštějí s nadšením, zápalem a jsou emočně angaţovaní. Nelze vydrţet dlouhodobě, pokud očekávání nebudou naplňována. Obětí se stanou nejčastěji lidé, kteří přecení své síly.11 Pro určení rizikových faktorů souvisejících s vyhořením lze podle odborné literatury rozdělit druhy osobnosti na dva typy – A a B. Určení, do které kategorie člověk patří, je podle způsobu reakce na kaţdodenní potíţe se stresem nebo bez něj. Osobnosti typu A jsou nejvíce ohroţeny. Takový člověk je silně motivován ke svým cílům, je soutěţivý, pilný a hlavně ambiciózní. Pracuje do svého vyčerpání, má vysoké

9

STOCK, CH. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 112 s. ISBN 978-80-2473553-5. 10 MYRON, D. R. Syndrom vyhoření. Praha : Návrat domů, 2003. 129 s. ISBN 80-7255074-8. 11 KALLWAS, A. Syndrom vyhoření v práci a osobním ţivotě. Praha : Portál, 2007. 139 s. ISBN 978-80-7367-299-7.

13

ambice a smysl pro povinnost. Ale díky tomu má i velké sklony k agresivitě. Další negativní vlastnosti, které mají, jsou vznětlivost a podráţděnost, jsou neustále ve spěchu. Nepociťují ţádné zdravotní potíţe a mají nedostatek regenerace a relaxace. Celková nevyváţenost se můţe projevit po letech a dojde k vyhoření i k fyzickému vyčerpání. Osobnosti typu B jsou sami se sebou více spokojenější. Tito lidé nejsou tak cílevědomí jako typy A, a vše zvládají bez zbytečného stresu. Jsou trpěliví, jsou v klidu a uvolnění. Kaţdý člověk je většinou směsicí typu A i B.12

1.3 Stres Stres jako takový je definován podle slovníku cizích slov jako „zátěţ, nápor, napětí, tlak; funkční stav, ke kterému dochází při vystavení organizmu mimořádným podmínkám, psychosomatická reakce na stresor (stresový podnět)“.13 Stres vzniká z negativně působící vlivů na člověka, které jsou označovány jako stresory. Mezi stresory lze zařadit kaţdý činitel, který člověku můţe způsobit zátěţ. Organismus reaguje na stresor stresovou situací a je vyvolán stres jako takový. Stresory mohou mít fyzickou i psychickou povahu. Fyzické stresory: nedostatek jídla, chlad, horko, infekce. Psychické a sociální stresory: strach, problémy v zaměstnání, prudká změna počasí, agrese mezi lidmi, samota, ztráta blízké osoby, sexuální problémy.

Fyzické příznaky stresu: bušení srdce, silné bolesti hlavy, svírání za hrudní kostí, nechutenství, svíravé bolesti v oblasti břicha, migréna, vyráţka v obličeji, ztráta sexuální touhy apod.14 Psychické příznaky stresu: prudké změny nálad, podráţděnost, úzkostné stavy, pocity únavy, nadměrné starosti, snění a omezené kontakty s lidmi apod.15

12

Osobnost typ A a B. http://rudolfkohoutek.blog.cz/0812/osobnost-typu-c Slovník cizích slov. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=stres 14 Stres. http://cs.wikipedia.org/wiki/Stres 15 Stres. http://cs.wikipedia.org/wiki/Stres 13

14

V nejranějším stádiu nelze stres obvykle poznat podle fyzických příznaků stresu, ale podle toho co se člověku děje v psychice. Následně jde diagnostikovat stres podle toho, co člověk dělá, jak se chová a jedná. Tam, kde jsou uţ fyziologické příznaky stresu, tam se jedná jiţ na 100 % o stres.16 Výsledkem dlouhodobého stresu je adaptace organismu nebo vyčerpání. Stres se u kaţdého jedince projevuje jinými příznaky. Je nutné zdůraznit, ţe stres není záleţitost jen škodlivá. Určitá míra stresu je ke zdraví zcela nezbytná. Zajišťuje nám dostatek podnětů ke zvládání překáţek. Syndrom vyhoření je často způsoben tzv. chronickým stresem. Chronický stres je dlouhotrvající, vleklá a přetrvávající zátěţ, která se projevuje úzkostmi, depresemi, migrénami, chronickým únavovým syndromem, kognitivními potíţemi, psychosomatickými závadami a poruchami.17 Způsobuje syndrom vyhoření. Opakem chronického je akutní stres, který na člověka působí náhle a jednorázově. Je velmi silný, můţe aţ ohrozit ţivot jedince, ale je třeba ho zdárně zvládnout, právě kvůli krátkodobému působení. Stres související s prací vzniká ve chvíli, kdy nároky pracovního prostředí začnou přesahovat schopnosti pracovníků vyrovnat se s nimi. Stres není nemoc, ale pokud zesílí a probíhá po určitou dobu (stane se chronickým) vede ke zhoršení duševního o fyzického zdraví. Pokud jsou lidé pod tlakem můţe to vést ke zlepšení výkonu a přinést osobní uspokojení z dosaţených náročných cílů. Ale pokud jsou nároky a tlak příliš vysoké, vedou ke stresu. A to škodí jak pracovníkům, tak organizaci, ve které pracují. Podle zmíněného nelze jednoznačně říci, ţe stres je vţdy škodlivý. Určitou míru stresu kaţdý potřebuje v ţivotě, stává se někdy hnacím motorem ţivota. Odborně se tedy stres rozlišuje na eustres a distres.18 Eustres je termín pro „pozitivní“ stres, který se objeví, pokud má člověk situaci pod kontrolou. Jedinec je v očekávání něčeho příjemného, jde o normální motivující stres.19 Distres je pojem pro škodlivý stres. Ten označuje stres, který cítí člověk ve chvíli, kdy je pod tlakem (ztráta, bezmoc, beznaděj, zoufalství, přetíţení).20

16

KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3149-0. Chronický stres. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/chronicky-stres 18 KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3149-0. 19 http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=eustres 20 http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=disstres 17

15

Zajímavé vysvětlení stresu pro laika má Křivohlavý: „Situaci člověka ve stresu můžeme přirovnat do určité míry ke sněhové kouli, kterou ze všech stran stlačujeme tak moc, až z ní začne kapat voda a koule se mění v kus ledu.“21

1.3.1 Reakce na stres Na stres22 mají jedinci reakce psychologické a fyzické. Mezi psychologické patří úzkost, vztek a agrese, apatie a deprese, oslabení kognitivních funkcí. Úzkost je velmi častou reakcí na stres. Jde o kombinaci emocí strachu, předtuch a obav. Je často popisována jako bušení srdce, starost, napětí, nevolnost. Skoro vţdy je reakcí na konkrétní nebezpečí, stres. Můţe mi nabývat různé intenzity, od lehkého neklidu po panické stavy. Objevuje se bezprostředně jako následek stresu nebo i za delší dobu. Vztek a agrese je další častou reakcí na stres. Vztek je silná afektivní reakce na problém, který brání v dosaţení cíle. Zároveň je také emocí, která zpravidla trvá poměrně krátce. Agrese se povaţuje za vědomé chování s cílem někomu ublíţit, omezit svobodu nebo poškodit jinou osobu či věc. Někdy nelze pouţít agresi přímo proti zdroji stresu, často jedinec ani neví, koho má obvinit nebo na koho zaútočit. Agrese se projevují aktivně – fyzické či verbální – v afektu nebo s přímým úmyslem. Apatie a deprese jsou reakce, které způsobí uzavření jedince do sebe. Apatie je netečnost, rezignace na svoje cíle. Je-li apatie dlouhodobější záleţitostí, dojde ke přerůstání v depresi. Je reakcí na neovlivnitelné události, pasivní podrobení těţkým ţivotním situacím a vzdání se naděje na záchranu. Následná deprese se projevuje pokleslými náladami jedince po delší dobu. Oslabení kognitivních funkcí znamená hlavně, ţe jedinec má velké potíţe se soustředěním a problémy s pamětí.

21 22

KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3149-0. ATKINSON, R. L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3.

16

1.4 Příznaky syndromu vyhoření Vyhoření je syndrom a syndrom je skupina příznaků. Patří sem tedy celá řada projevů: z oblasti emocí (sklíčenost, popudlivost, bezmocnost), postojů (nechuť, cynismus, zapomínání, nesoustředěnost) a mezilidských vztahů (sníţená ochota pracovat s lidmi, staţení se, soukromé konflikty). Svou daň si syndrom vyhoření vybírá také v tělesné rovině – časté jsou potíţe se spánkem, jídlem, člověk se snadno unaví, můţe mít vysoký krevní tlak. Příznaky syndromu provázejí nejenom jednotlivce, ale i kvalitu jeho práce. Postiţení bývají častěji nemocní (jeden z fyzických příznaků) a déle setrvávají v nemoci. Mezi základní příznaky pouţívané v literatuře patří vyčerpání, odcizení a pokles výkonnosti. V následujícím textu jsou příznaky podrobně rozpracovány a rozděleny.23

1.4.1 Fyzické příznaky o Poruchy spánku je první váţné varování. Normální celonoční spánek je najednou vyloučený díky celkové velké únavě. o Prudké hubnutí je dalším fyzickým příznakem. Ztráta chuti k jídlu a dokonce někdy i pocitu ţízně. Znovuzískání návyků pravidelně jíst je po té problémovou záleţitostí. o Větší náchylnost k nemocem je také příznakem burnoutu. Člověk je vyčerpaný a ztrácí přirozenou obranyschopnost a imunitu, často trpí nemocemi. o Z dalších tělesných příznaků lze jmenovat svalové napětí a vysoký krevní tlak.

23

STOCK, CH. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 112 s. ISBN 978-80-2473553-5

17

1.4.2 Psychické příznaky o Poruchy chování, na které upozorňuje okolí. Obvyklé jsou výbuchy vzteku v neadekvátních situacích, také úzkostné stavy a panický strach, které mohou nastat v běţných denních záleţitostech. Nebo naopak ublíţenost, přecitlivělost a plačtivost v situacích, kdy takové reakce nejsou vhodné. o Ztráta radosti ze ţivota, jedince uţ netěší věci, které ho dříve těšily. Nemá zájem o jídlo, koníčky ani své okolí, které dřív pozitivně vnímal. Člověk zlhostejní vůči záţitkům i vůči lidem, a proto je syndrom vyhoření nebezpečný pro lidi z pomáhajících profesí. Pacienti a klienti se stávají neosobními věcmi a vytrácí se lidský přístup. o Zapomínání je poslední fází, kdy uţ mozek a tělo volá o pomoc. Lidské myšlení je natolik přehlceno prací a informacemi, ţe uţ je nedokáţe dále vstřebávat. Okolí se začíná připomínat s věcmi, na které člověk zapomíná. Toto uţ je fyzický příznak, který by se měl začít řešit s lékařskou pomocí. Psycholog či psychiatr pomohou jedincům k návratu soustředěnosti. o Ztráta nadšení a schopnosti pracovního nasazení. Jedinec má nechuť a je lhostejný vůči své práci a činnostem okolo. Objevuje se frustrace z rozdílu mezi předpokládaným a skutečným výsledkem profesního snaţení. Člověk je přesvědčen o svém profesním neúspěchu. o Negativní postoj k sobě, k práci, k celé společnosti. Ztráta zájmu ve všech oblastech ţivota. Negativismus, cynismus, apatie. o Neochota hovořit na téma pracovních problémů a věčná kritika zaměstnavatele. o Z pohledu emocí jde o pocity sklíčenosti, bezmoci, agrese i nespokojenosti. Jedinec cítí nedostatek uznání za výkon svých činností a zároveň sebelítost. Celkové emocionální vyčerpání a expresní líčení negativních pocitů.24

24

http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/syndrom-vyhoreni-uvod/priznaky-vyhoreni

18

1.4.3 Sociální příznaky Týkají se sociálních vztahů, které má jedinec v pracovním prostředí i v soukromí. Stále ubývá snaha angaţovanosti v práci s lidmi, není zájem pomáhat problémovým klientům (pacientům). Člověk následně omezí kontakt s klienty a jejich příbuznými. Omezení kontaktu se postupně začne týkat i kolegů z práce. V soukromí začnou vznikat ve vztazích konflikty a člověk se nedostatečně připravuje k výkonu své práce. Dochází celkově k všeobecnému útlumu sociálních kontaktů a niţší míře empatie.25 Je třeba odlišit příznaky, které doprovázejí stres a ty, které souvisí se syndromem vyhoření. Následující tabulka obsahuje porovnání jednotlivých příznaků: Tabulka č. 1: Příznaky stresu a burnoutu

Stres

Burnout

únava

chronická únava a vyčerpání

nesoustředění

zapomínání, roztěkanost

fyziologické poruchy

psychosomatické poruchy

pocity viny

deprese

Zdroj: Vlastní úprava.

1.5 Diagnóza syndromu vyhoření

25

Z 73

Problémy spojené s obtíţemi při vedení ţivota

Z 73-0

Vyhasnutí (vyhoření)

http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/syndrom-vyhoreni-uvod/priznaky-vyhoreni

19

Syndrom vyhoření je v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10) zařazen do kategorie Z 73-0 (kód Z 73 zahrnuje problémy, spojené s obtíţemi při vedení ţivota) a je třeba jej odlišit mj. od depresivních poruch (vyhoření se vztahuje především k vykonávané – nejčastěji pracovní – činnosti), alexithymie (u vyhoření nechybí dostatek slovní zásoby k vyjádření emocí), či syndromu chronické únavy (u vyhoření není zvýšená teplota, bolesti v krku, bolesti lymfatických uzlin, otoky a bolesti kloubů). Řada odborných studií publikovaných v současnosti nebo nedávné minulosti (např.: Arigoni a kol. 2009; Trufelli a kol. 2008; Kebza a kol, 2012) uvádí, ţe aţ pětina osob produktivního věku je přetíţena a téměř deset procent trpí syndromem vyhoření. Ve značné míře jsou riziku vyhoření vystavení zdravotničtí pracovníci, a to jak lékaři (zvl. klinici, především v oborech a na pracovištích jako je onkologie, chirurgie, JIP/ARO, LDN, psychiatrie atd.), tak zdravotní sestry a další zdravotničtí pracovníci (ošetřovatelky, laborantky, technici atd.)26. Při diagnostice syndromu vyhoření se nejčastěji setkáme se speciálními dotazníky, které jsou předkládány pracovníkům v ohroţených profesích pro zjištění moţnosti vzniku syndromu vyhoření. Identifikace syndromu vychází z pozorování a vyhodnocení jednotlivých symptomů.

1.5.1 MBI – Maslach Burnout Investory Mezi nejpouţívanější metody diagnostiky patří dotazníky zaloţené na posuzovacích škálách. V praktické části je vyuţit dotazník C. Maslach, který je ze všech nejčastěji pouţívaným. Dotazník se označuje zkratkou tzv. MBI (Maslach Burnout Investory), který byl vytvořen dvojicí psycholoţek Christiny Maslach a Susan Jackson. Autorky se syndromem vyhoření intenzivně zabývají jiţ desítky let. Jejich dotazník byl původně vytvořen pro jedince,

26

burgerova.blog.cz/0902/diagnostika-syndromu-vyhoreni [cit. 2013 - 04 - 10]

20

kteří poskytovali své sluţby jiným. Rozlišují v rámci burnoutu tři dimenze. První dvě z nich jsou negativně laděné a třetí dimenze je laděna pozitivně. 1. Emocionální vyčerpanost (EE) – nejsměrodatnější ukazatel přítomnosti burnout, můţe se vyskytovat jako ztráta chuti k ţivotu, apatie, minimální motivace k práci… 2. Depersonalizaci (DP) – odosobnění, které znamená ztrátu emocí a soucítění s druhými. 3. Osobní výkonnost (PA) – bývá sníţená, zvláště u lidí, kteří mají nízké sebevědomí, sebehodnocení, sebedůvěru.27 První verze MBI byla koncipována tak, ţe dotazovaný jedinec měl odpovídat na určité mnoţství otázek a měl je hodnotit podle frekvence a intenzity v sedmibodové škále. Postupně byly vytvářeny další a další varianty. Tento dotazník je pouţit v praktické části bakalářské práce.

1.5.2 BM – Burnout Measure Dalším, často pouţívaným dotazníkem je BM – Burnout Measure, od autorů A. Pines a E. Aronson. Dotazník je z roku 1981. Je druhou nejpouţívanější metodou ke zjišťování syndromu vyhoření. Tento dotazník obsahuje 21 tvrzení, které respondent hodnotí v sedmibodové škále.28 Jejich dotazník je zaměřen na tři oblasti celkového vyčerpání organismu: 1. Pocit fyzického vyčerpání 2. Pocit emocionálního vyčerpání 3. Pocit duševního vyčerpání

27

http://www.psychosom.cz/?page_id=279

28

http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CC4QFjAA&url=http%3A%2F %2Fis.muni.cz%2Fth%2F89198%2Ffss_b%2Fpriloha_c.01.doc&ei=6a1dUZWbHcGRtQbjjoDADA&usg=AF QjCNHNykJqrfrQCE0hH8nmPkZZeYCYnA&sig2=evg-YWzR_kEqiNtFTG1Vg&bvm=bv.44770516,d.Yms&cad=rja

21

1.5.3 Orientační dotazník Vhodnou metodou rozpoznávání blíţícího se nebezpečí a stavu psychického vyhoření uvedli autoři D. Hawkins, Ch. Thursman, F. Minirth. Tato metoda je typem diagnostické samoobsluhy (autodiagnostika). Jedná se o orientační dotazník, respondent má na 24 otázek odpovědět kladně nebo záporně. V případě převahy kladných odpovědí, je třeba varovat před moţností vzniku syndromu vyhoření.

1.6 Fáze procesu syndromu vyhoření Syndrom vyhoření je celý proces, který se děje ve fázích. V literatuře se lze setkat s dvěma moţnostmi rozdělení syndromu na fáze. Jedním se zabýval kanadský lékař Hans Selye a určil, ţe jednotlivec prochází následujícími třemi fázemi během burnoutu: 1. fáze – působení stresoru. Lidé se nadmíru angaţují, jsou příliš aktivní, popírají vlastní potřeby. Chtějí mít pocit nepostradatelnosti, bojí se špatného hodnocení. To vše působí zátěţ na člověka a stává se stresorem, který je spouštěčem stresu. 2. fáze – zvýšená rezistence (obranyschopnost organismu). Objevuje se silný rozpor mezi nároky a skutečnými výkony, únava začíná být chronická, nechuť sniţuje výkonnost. V případě sociálních pracovníků se mění chování k pacientům, jsou odtaţitější, úkoly vykonávají mechanicky a bez zájmu. Objevují se často nemoci, autoagresivní chování, pocity viny. 3. fáze – vyčerpání sil a obranných moţností, tady je syndrom vyhoření na svém vrcholu. Objevují se chyby, člověk je velmi nepozorný a začíná být naprosto lhostejný ke kvalitě odvedené práce, nemá zájem a neangaţuje se. Nemoci jsou uţ velmi časté, chronické a bez příčin. Člověk ztratil schopnost regenerace. Zesiluje sociální izolace, problémy v pracovním prostředí, ale i v soukromí.29 Není náhodou, ţe oběti burnout jsou především lidé, kteří se do svého poslání vrhli vybaveni nesplnitelnými ideály, nadměrným očekáváním, které při kritickém rozboru

29

http://psychologie.doktorka.cz/faze-syndromu-vyhoreni/

22

neobstojí v konfrontaci s realitou. „Jestliže někdo vyhořel, musel zákonitě předtím hořet, a to velmi intenzivně. Zapálíme-li svíčku na obou koncích, budeme mít více světla, ale svíčka dříve shoří.“30 K vyhoření organismu dochází postupně časem, aţ dojde k celkové únavě a naprostému vyčerpání. V případě, ţe si jedinec svůj problém neuvědomí, ani není upozorněn okolím, dochází neustále ke zhoršování stavu. Objevují se fyzické i psychické příznaky, přichází stres a deprese. Také se stává, ţe lidé s tímto syndromem jsou náchylnější k závislosti na alkoholu, nikotinu nebo drogách. Druhé rozdělení vývoje syndromu na fáze je obsahem podobné jako předchozí, ale je více podrobné a jednotlivé fáze jsou odborně pojmenované. Některé z nich jsou u člověka výrazně patrné, jiné mohou být nevýrazné. Zde je jejich popis: o

Nadšení („nasazené růţové brýle“) skrývá vysoké ideály a velkou angaţovanost. Lidé, kteří nastupují do nové práce, jsou plni elánu a očekávání. Vrhají se do své práce, ale ne vţdy o ní mají dopředu jasné představy. Je ochoten dobrovolně pracovat přesčas, omezuje díky tomu svůj volný čas. Existuje zde následné riziko zklamání.

o

Stagnace („vystřízlivění“) přichází bezprostředně po fázi nadšení. Jedinec se zorientoval ve své profesi, zjišťuje, ţe práce není to hlavní a nadšení opadá. Musel slevit ze svých představ, očekávání a začíná se ohlíţet i po věcech mimo své zaměstnání (rodina, volný čas, přátelé atd.). Uţ nejde za svými ideály, mění je.

o

Frustrace – ze stádia stagnace se postupně jedinec dostává do fáze frustrace. Začíná mít otázky na téma, v čem je smysl jeho práce jako takové. Tato fáze s sebou přináší obtíţe emocionální i fyzické a problémy na pracovišti ve vztazích. Své klienty začíná jedinec vnímat negativně a jeho vlastní práce se pro něj stává velkým zklamáním.

o

Apatie – je přirozenou reakcí na předchozí stádium frustrace. Projevuje se na pracovišti tím, ţe člověk udělá jen to, co je náplní jeho práce vyhýbá se dalším úkolům. Jeho práce ho trvale frustruje, ale nemá moţnost to změnit (například pokud nemůţe odejít ze zaměstnání z finančních důvodů). Mezi spolupracovníky udrţuje nepřátelství, pracovník se vyhýbá i komunikaci na pracovišti.

30

http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art569

23

o

Syndrom vyhoření – tady uţ je dosaţeno konečného stádia úplného vyčerpání, totální ztráta smyslu práce, odcizení, odosobnění.31 Ještě je moţno doplnit jednu fázi a tou je „intervence“. Znamená krok, který

zareaguje na příznaky burnoutu a povede k přerušení koloběhu zklamání a frustrace. Stačí si udělat čas na soukromý ţivot, nebo se začít znovu vzdělávat. Intervence většinou způsobí nový vztah k práci, ke klientům, kolegům i v soukromí. Nejlepší stádium pro zastavení syndromu včas je stagnace. Pokud se podaří mu zabránit ve fázích frustrace případně apatie, tak jde o velké štěstí. Jednotlivé vývojové fáze syndromu, přecházejí jedna do druhé tak pozvolna a plynule, ţe je moţné, ţe jedinec ani nepostřehne, co se s ním vlastně děje a celý problém si uvědomí v okamţiku, kdy uţ je pozdě.

1.7 Důsledky syndromu vyhoření Burnout je výsledkem postupného psychického vyčerpání, nevztahuje se k ţádnému traumatickému záţitku. Dlouhodobě na člověka působí stresující podněty, ve vývojových fázích dojde postupně aţ k úplnému vyhoření. Nadšení z práce vyprchá, pracovní chování člověka se změní, není zájem o klienty a jsou odbýváni. Člověk ztratí sebedůvěru a má pocit vnitřní prázdnoty, střídá nálady skleslosti či podráţděnosti. Psychosomatické důsledky vyhoření mohou být například: o chronická únava, pocit fyzického vyčerpání, o bolesti hlavy, úbytek váhy, nespavost, pocity nedostatku vzduchu, o nepřiměřené reakce ovlivněné emocemi, negativismus, podráţděnost, o pocit, ţe vše je obtěţující, podezíravost, sebekritické postoje, o pocit beznaděje.32

31

http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz

32

KEBZA, V., ŠOLCOVÁ I. Syndrom vyhoření. 2. vydání. Praha, 2003. ISNB: 80-7071-231-7.

24

Jedinec můţe být chronicky unaven a i přesto si nemusí přiznat, ţe má obtíţe. Před okolím v sobě tají pocity jako úzkost, strach, neklid, únavu, zdravotní potíţe (bolesti hlavy, poruchy spánku) apod. Sám pracuje v profesi, která pomáhá druhým a nebere ohled na nepodstatné příznaky, protoţe pomáhá ostatním, kteří si nedovedou pomoci sami. Důsledky syndromu vyhoření se projevují také v sociální úrovni, sociálních vztazích. Burnout způsobí sníţení kvality ţivota jedince, sám trpí a okolí to musí snášet. Všichni v okolí jedince jsou vystaveni jeho emočním výjevům, sníţené výkonnosti, apatie a dalším projevům vyhoření. Syndrom narušuje mezilidské vztahy, vytrácí se z nich lidskost. Ve vztahu s klienty můţe dojít k radikálnímu sníţení kvality péče o ně. Jedinec můţe při výkonu své práce s klienty nevhodně komunikovat, bavit se na úkor jejich problémům. Ze strany zaměstnavatele jde o ekonomické ztráty. Postiţený syndromem je často nemocný a postupem se sniţuje jeho výkonnost, coţ vede k poklesu kvality poskytovaných sluţeb, ale k růstu nákladů na zaměstnance. Dalším problémovým důsledkem je samoléčba, která končí konzumací návykových látek – ať uţ jde o cigarety, drogy nebo alkohol. V případě některých pomáhajících profesí je usnadněn přístup ke speciálním látkám, které se pouţívají ve zdravotnictví. Velmi rychle získá jedinec závislost na některé z těchto látek. Samoléčba je tedy neúčinná a neţádoucí, v důsledku velmi škodí.33 Klasické následky syndromu vyhoření v oblasti práce jsou: nedůvěra k ostatním lidem, depersonalizace klientů, ztráta pečujícího postoje, cynismus vůči klientům, sebe sniţování a sebekritika.

33

http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art569

25

Maslachová (1982) vyvořila náledující závěry: o Kdybychom shrnuly všechny naše vědomosti o vyhoření a rady, jak si s tímto jevem poradit,do jednoho slova,tímto slovem by byla rovnováha. Rovnováha mezi dáváním a braním, mezi klidem a stresem,mezi prací a soukromým ţivotem stojí v protikladu k pracovnímu přetíţení,nedostatku personálu,přílišné angaţovanosti a jiným činitelům způsobujícím vyhoření. o Vyhoření je prakticky nevyhnutelné u pracovníků,kteří většinu času pracují přímo s klienty.Vyplývá to ze skutečnosti,ţe v terapeutické situaci vzniká specifický tlak. o Typickým rysem vyhoření v pomáhajících profesích je emoční únava a sníţení osobní sebeúcty,coţ můţe vyústit v odosobnění, odlidštění a negativní chování ke klientům a v práci obecně. o Příznaky vyhoření se dají poznat předem,vztahují se k osobní sféře i k profesní angaţovanosti. o Proces vyhoření je dynamický a obsahuje mnoho proměnných. o Včasná diagnóza a zásah supervizora společně s podpůrnými sítěmi na pracovišti mohou vyhoření zmírnit a zabránit jeho chronickému průběhu

1.8 Ohrožené profese Nejvíce ohroţené profese jsou ty, kde pracovníci přichází do kaţdodenního kontaktu s lidmi. Mezi vysoce riziková zaměstnání patří ty, kde je od pracovníků vyţadováno rozhodování mezi ţivotem a smrtí. Tady je nebezpečí syndromu vyhoření opravdu velké. Ostatní zaměstnání riziková mají své vykonavatele v neustálém časovém presu, vyţaduje se od nich neustálá pozornost a zodpovědnost za jiné osoby. Následující povolání jsou nejvíce ohroţena vznikem syndromu: o lékaři, zdravotní sestry a další pracovníci ve zdravotnictví (především ti, co pracují v oblastech onkologie, chirurgie, JIP, LDN, záchranné sluţby, psychiatrie, pediatrie) o duchovní a řádové sestry o sociální pracovníci o psychologové, psychoterapeuti o pedagogové 26

o policisté v přímém výkonu sluţby a kriminalisté, pracovníci věznic o právníci, poradci, manaţeři, informátoři o úředníci bank, úřadů státních správy, pošt o novináři. Tato bakalářská práce je zaměřena na syndrom vyhoření, který můţe vzniknout u sociálních pracovníků (konkrétně pracovníků pečovatelské sluţby).

27

2 Sociální služby Tato práce je zaměřena na sociální sluţby v oblasti pečovatelství.

2.1 Účel a druhy sociálních služeb Sociální služby obecně jako celek zajišťují pomoc při péči o vlastní osobu, zajištění stravování, ubytování, pomoc při zajištění chodu domácnosti, ošetřování, pomoc s výchovou, poskytování informací, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, psychoterapie a socioterapie, pomoc při prosazování práv a zájmů.34 Zákon č. 180/2006 Sb., o sociálních službách rozumí sociální službou činnost nebo soubor činností podle tohoto zákona zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. Cílem sluţeb je podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti uţivatele, jeho návrat do vlastního domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního ţivotního stylu. Dalším cílem je rozvíjet schopnosti uţivatelů sluţeb a umoţnit jim, pokud toho mohou být schopni, vést samostatný ţivot. Pomocí sluţeb jde také o sníţení sociálních a zdravotních rizik souvisejících se způsobem ţivota uţivatelů.35 Obsah základních činností u jednotlivých druhů sociálních sluţeb stanovuje prováděcí předpis. Sociální sluţby lze podle cíle a zaměření rozdělit do tří základních skupin podle zmíněného zákona o sociálních sluţbách: a) sociální poradenství, b) sluţby sociální péče, c) sluţby sociální prevence.

34

http://www.mpsv.cz/cs/9

35

http://www.stredocech.cz/portal/odbory/socialni-oblast/socialni-sluzby/

28

Pro tuto práci jsou zásadní sluţby sociální péče, do kterých lze zahrnout: o Osobní asistence o Pečovatelská sluţba o Průvodcovská, předčitatelská a tlumočnická sluţba o Podporované samostatné bydlení o Odlehčovací sluţby o Centra denních sluţeb o Stacionáře denní a týdenní o Domovy pro osoby se zdravotním postiţením o Domovy pro seniory o Azylové domy o Domy na půl cesty o Chráněné bydlení o Sociální sluţby poskytované ve zdravotnických zařízeních ústavní péče Sociální sluţby mohou být poskytovány třemi různými formami – pobytové, ambulantní a terénní sluţby. U pobytových sluţeb je základním znakem poskytnutí ubytování v sociálním zařízení. Ambulantní sluţby jsou takové druhy sluţeb, za kterými je osoba dopravována nebo dochází přímo do zařízení, součástí však není ubytování. Terénní sluţby jsou poskytovány rovnou v přirozeném sociálním prostředí osob, které je potřebují – v domácnostech, v místě pracoviště nebo tam, kde se vzdělávají. Za tuto oblast sociálních sluţeb je odpovědné Ministerstvo práce a sociálních věcí, které připravuje dlouhodobá systémová opatření a příslušné právní předpisy, podporuje rozvoj kvality poskytovaných sluţeb. Důleţitý úkol má také v oblasti zvyšování kvality sluţeb a odbornosti pracovníků. Se vstupem do Evropské unie se otevřela pro tento systém moţnost vyuţít tzv. strukturální pomoci. Ministerstvo zajišťuje čerpání prostředků z Evropského sociálního fondu. Obce, kraje, nestátní neziskové organizace mohou čerpat finanční prostředky na vzdělávání svých zaměstnanců s cílem posílit jejich schopnosti a dovednosti při poskytování sociálních sluţeb.36

36

http://www.mpsv.cz/cs/9

29

2.1.1 Pečovatelská služba „Pečovatelská služba se poskytuje dětem, osobám se zdravotním postižením a seniorům, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné osoby, a to v přirozeném prostředí i ve specializovaných zařízeních. Služba obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při prosazování práv a zájmů. Služba se poskytuje za úplatu. Bezúplatně se poskytuje rodinám, ve kterých se narodily současně tři nebo více dětí, účastníkům odboje a pozůstalým manželům (manželkám) po účastnících odboje starším 70 let.“37 Je třeba vţdy odlišovat pečovatele od osobního asistenta. Základním principem pečovatelské sluţby je poskytování úkonů. Sluţba se poskytuje ve vymezeném čase. Prostřednictvím pečovatelské sluţby si klient smluvně sjednává vykonávání určitých úkonů péče o vlastní osobu a domácnost (domácí práce, nákupy, stravování atd.) Jinou variantou je sluţba osobní asistence, která funguje na odlišném principu. Tato sluţba představuje čas, který klientovi asistentka/asistent věnuje. Co pro klienta poskytovatel konkrétně dělá, záleţí na smluvním ujednání obou stran. Osobní asistence je povinna zajistit základní činnosti definované zákonem. 38

2.2 Profese sociálního pracovníka Základním úkolem sociálního pracovníka39 je pomáhat lidem při řešení jejich tíţivé ţivotní a sociální situace. Profese je vykonávána v domácnostech občanů bez nepříznivých vlivů pracovního prostředí, ale musí počítat s různými typy lidí, se kterými můţe přijít do kontaktu. Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je absolvování studijního oboru střední odborné, vyšší odborné nebo vysoké školy se sociálním nebo sociálně právním zaměřením.

37

http://www.mpsv.cz/cs/9 http://www.mpsv.cz/cs/13368#d4 39 http://www.occupationsguide.cz/cz/povol/povolani.aspx?Par=680.htm 38

30

Měl by mít vztah k lidem, schopnost s nim jednat. Sám by měl mít správný úsudek a být trpělivý. Jedná se o práci, která je krajně nevhodná pro občany s těţkými vadami pohybového ústrojí, pohybové koordinace, poruchami komunikačních schopností nebo paměti nebo recidivujícími psychickými poruchami. Zaměříme-li se na profesi související s pečovatelskou sluţbou – pečovatel, měl by mít následující profesní kompetence: a) Oborné – zná pomáhající sociální síť, vykonává úkony zajišťující ţivotní a výţivové potřeby klienta, ovládá metody práce s jednotlivcem i se skupinou a orientuje se v pracovně právních předpisech. V kaţdém případě musí jednat eticky. b) Poradenské a konzultativní – je schopen poskytnout poradenství směrem ke klientovi, k jeho rodině i k široké veřejnosti. c) Diagnostické – dokáţe reagovat adekvátně na projevy chování svého klienta a zjišťovat příčiny jeho bio-psycho-sociálních problémů. d) Organizační a řídící – není pro něj problém vyhodnocovat situaci, plánovat a rozhodovat. Zná řád denní, týdenní a měsíční a je flexibilní. e) Komunikativní – ovládá pravidla verbální a neverbální komunikace, dokáţe aktivně naslouchat svým klientům. Musí komunikovat s klienty, s jejich rodinami a svými spolupracovníky. f) Intervenční – je schopen navrhnout ošetřovatelský plán a následně ho realizovat. Všichni pečovatelé by se měli řídit etickým kodexem, který jim říká, ţe si mají váţit kaţdého jednotlivce. Dále musí zajistit soukromí klienta při vyšetření, léčení či u záznamů osobních údajů. Pečovatelé pomáhají udrţovat zdraví rodinám či komunitám na optimální úrovni. Pečovatelé pomáhají klientů zvyšovat jejich schopnosti v sebepéči a sebeobsluze, zároveň i vykonávají vhodné úkony k ulehčení procesu uzdravování (případně důstojnému umírání). Při své práci vyuţívají své poznatky získané studiem a aplikují je do praxe. S tím je spojeno, ţe jsou povinni se dále vzdělávat a doplňovat své poznatky z oboru.

31

3 Prevence a zamezení syndromu vyhoření To co je v prevenci velmi důleţité jsou kvalitní mezilidské vztahy. Jedinec má ve svém okolí blízké osoby, které mu mohou poskytnout to, co si on sám dát nemůţe. Mohou mu aktivně naslouchat, povzbuzovat ho a poskytnout mu pomoc v jeho těţkých ţivotních situacích, ať uţ faktickou nebo emoční. Druhým zdrojem prevence jsou dobří zaměstnavatelé, kteří si uvědomují riziko vyhoření u svých zaměstnanců a podporují je v účasti na tzv. supervizích. Tady se tvoří skupiny pracovníků ohroţených burnout syndromem. Ve skupině se pak diskutuje nad problémy, úkoly, vzájemně se vyměňují informace o práci s klienty apod. Je prokázáno, ţe účasti na těchto sezeních prokazatelně sniţují výskyt syndromu vyhoření a zlepšují kvalitu i mnoţství vykonané práce.40 Způsoby prevence syndromu vyhoření se rozdělují podle dvou hledisek – prevence na úrovni jedince a prevence na úrovni zaměstnavatele. Prevence můţe výrazně pomoci, ale jsou celé řady lidí, kteří doufají, ţe oni ji nepotřebují, ţe sami sebe znají a víc, co mají dělat.41 Nejlepší moţností boje s burnoutem je mu předcházet, neţ odstraňovat důsledky. Aby byla jedinci poskytnuta pomoc, je třeba, aby si člověk sám uvědomil, ţe se něco děje a je něco v nepořádku. Pokud si jedinec uvědomí svůj stav, musí být ochotný si s ním nechat poradit. Člověk si můţe pomoci sám, musí cítit podporu v soukromém ţivotě i na pracovišti.

3.1 Prevence z pohledu jedince Základní myšlenka jak předejít burnoutu je jednoduchá: „Pokud víte, jakým způsobem se dá čelit extrémnímu stresu, můžete tohoto poznatku využít v rámci prevence syndromu vyhoření a zvolit si zdravý životní styl.“42

40 41

http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz VENGLÁŘOVÁ, M. Sestry v nouzi. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80-247-3174-2.

42

STOCK, CH. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 112 s. ISBN 978-80-2473553-5.

32

Pokud jedinec proţívá stres a stavy s ním spojené, je na něm, aby se změnil. On sám začne svět kolem sebe vnímat jinak, ale svět se nemění sám o sobě. Uvědomění se tohoto předpokladu je základem pro „svépomoc“ při příznacích vyhoření. Jak jiţ bylo zmíněno, vyhoření je následkem chronického stresu. Pokud se jedinci podaří včas předcházet stresu (vyhnout se určitým stresorům, pokud je to moţné) nebo si více dopřávat aktivity, které nás baví a při nichţ relaxujeme, lze syndromu lehce předejít. Velmi důleţité je pro jedince relaxovat, odpočívat a vyvíjet aktivity, které člověka baví. Burnout proţívají lidé, kteří bez přestávky pracují a jejich práce jim pohlcuje i jejich volný čas.43 Pokud se člověk chce starat o druhé a vykonávat profesi sociálního pracovníka, musí se především umět postarat také sám o sebe. Aby bylo zabráněno samotnému vzniku vyhoření, je důleţité, aby jedinec nezanedbával kvůli práci své přátele a rodinu, aby si udrţel své zájmy a oblíbené aktivity mimo práci. To je pro něj zdrojem emočních záţitků a nové energie. Kaţdý by měl dodrţovat správnou ţivotosprávu, tělesnou kondici a starat se o své zdraví. V prevenci mají klíčovou roli – kvalitní mezilidské vztahy (rodinné zázemí a přátelé), aktivní ţivotní styl (odpočinek, pohyb, zájmy), mít rád sám sebe (takového jaký jsem). Člověk by měl vědět, ţe je důleţité včas sníţit úroveň toho, co ho zatěţuje. Zachovat si emocionální klid a duševní rovnováhu, zachovat si tvář a pozitivní obraz sama sebe, někdy stačí si opravdu jen dobře odpočinout. Strategie na prevenci syndromu a zvládání stresu jsou různé a lze pouţít například: o plánovat hledání řešení problémů, o uklidňovat rozrušené emoce, o utkat se s těţkou situací útokem či ofenzivou, o hledat pozitivní stránky v nastalých situacích, o distancovat se od stresových situacích, zachovat si stoický postoj.44

43

44

KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3149-0. KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-247-3149-0.

33

3.2 Prevence z pohledu zaměstnavatele Zaměstnavatel by měl poskytovat svým zaměstnancům vše, co stanovuje legislativa (Listina základních práv a svobod, Zákoník práce). V rámci organizace práce by měly být dodrţeny základní podmínky, které by měly platit pro všechny vztahy zaměstnavatele a zaměstnance: ujasnění práv a povinností jednotlivých zaměstnanců, kaţdému z nich přidělovat přiměřené úkoly (na základě moţností a kompetencí pracovníka), zaměstnavatel by měl kontrolovat vykonanou činnost, aby měl zpětnou vazbu. Kaţdá vykonaná práce by měla být uznána odpovídajícími finančními prostředky a slovním hodnocením. To by měl být základ pro další kroky v prevenci syndromu vyhoření mezi sociálními pracovníky. Zařízení, které zaměstnává sociální pracovníky by mělo jevit značný zájem o vhodnou prevenci syndromu vyhoření. V důsledku burnoutu totiţ dojde ke sníţení výkonnosti, vlastní sebedůvěry, časté nemocnosti a zhoršení kvality vykonávané práce. Protoţe se syndrom promítá do chování jedinců i do samotného výkonu pracovní činnosti, má následky i ekonomické. Je třeba si v zařízení udrţovat zázemí kvalifikovaných zaměstnanců, kteří jsou dobře zapracovaní a mohou pomáhat nově příchozím, aby nedošlo ke zhoršení kvality poskytovaných sluţeb. Důleţitou úlohu v prevenci burnoutu mají také nadřízení, kteří jsou oporou svého týmu, pokud ho správně motivují a dokáţí jej správně řídit.

3.2.1 Supervize Supervize je nový trend snahy, jak na pracovišti předcházet syndromu vyhoření. „Slovo supervize může vyvolávat představu jakési vyšší kontroly, hodnocení. V koncepci integrativní supervize Českého institutu pro supervizi však supervizí rozumíme bezpečnou, laskavou a obohacující zkušenost.“45 Supervizor = pracovník provádějící supervizi. Supervidovaný = účastník supervize, pracovník ohroţené profese.

45

http://www.supervize.eu/o-supervizi/co-je-supervize/

34

Základním principem supervize je bezpečný vztah. Rizikem je, kdyţ pozici supervizora zastává nadřízený pracovník, protoţe při otevřených diskuzích se můţe objevit i pracovní neúspěch a slabá místa podřízených pracovníků. Prioritou supervize je profesionální rozvoj pracovníka v následujících oblastech: o rozšiřování a získávání nových dovedností, o pomoc s řešením obtíţných případů, o zvládání emočně náročných situací, o vzdělávací funkce u nově začínajících pracovníků.46 Cílem supervize tak můţe být vyšší uspokojení z práce, zvýšení její kvality a efektivity, a hlavně prevence profesního vyhoření. Supervizor, který nabízí pro organizace supervize, je profesionál. Působí jako školitel, rádce, průvodce obtíţnými situacemi jako ochránce nebo zdroj jistoty. Má zodpovědnost za vytvoření pracovního vztahu na racionální úrovni, nejedná se o vztah terapeutický (pracuje se zdravým člověkem). Ve výsledku pracuje i ve prospěch klientů sociálních pracovníků. Supervizoři bývají zkušení odborníci s vysokoškolským vzděláním a mají dlouholetou praxi v pomáhajících profesích a s vedením lidí. Při výkonu své činnosti se musí řídit etickými zásadami pro supervizi47. Kvalita supervize závisí na vzdělání, zkušenostech a odpovědnosti supervizora, na jeho vlastnostech, dovednostech a vědomostech. Aby byla supervize efektivní a funkční, je třeba ji garantovat vzájemnou smlouvou. Supervizor pracuje se supervidovaným na základě kontraktu. Vţdy je nutno si uvědomit potřeby a očekávání a ty si mezi sebou sdělit, protoţe nadefinování kontraktu bývá velmi obtíţné. Pokud totiţ dojde k jeho nedodrţení, je ohroţen samotný smysl supervize. Nejčastějšími zakázkami v zařízeních orientujících se na sociální péči jsou právě kontrakty uzavřené na prevenci syndromu vyhoření.48

46

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 97880-247-2170-5. 47 http://www.supervize.eu/wp-content/uploads/eticke_zasady_cis.pdf 48 http://www.supervize.eu/wp-content/uploads/eticke_zasady_cis.pdf

35

Supervize můţe probíhat v různých skupinách podle počtu supervidovaných. Rozděluje se tedy na individuální a skupinovou: o Individuální supervize – Jedná se kontakt supervizora a jednoho pracovníka. Musí se vyjasnit přesná pravidla, aby nedošlo k překlenutí k individuální terapii. Za cíl si tento způsob supervize bere podporu profesionálního růstu a rozvoje pracovníka. Přesně stanoví plán časově omezených sezení a jejich frekvence (vše obsahuje písemný kontrakt mezi pracovníkem a supervizorem).49 Tato forma má svoje výhody i nevýhody. Mezi pozitiva patří to, ţe supervizor má na supervidovaného více času, nejsou v soutěţivém prostředí a snadno se monitoruje vývoj samotné supervize. Naopak nevýhodou je, ţe pozornost je soustředěna na podněty pouze jedné osoby, stejně tak je to v ohledu hodnocení a zpětné vazby z pohledu jednoho člověka, při delším vztahu je zde riziko vzniku závislosti, supervidovanému není nabídnuta moţnost srovnání s jinými pracovníky. o Skupinová supervize – Pracovníci diskutují ve skupině o své práci, vztazích a pocitech, které proţívají při výkonu jejich činnosti. Skupiny se většinou skládají z 8 – 10 členů. Spolupráce probíhá na základě uzavřeného kontraktu. Nelze ztotoţňovat s terapeutickou skupinou, liší se zásadně svým obsahem. Cíl této supervize je opět rozvoj jednotlivců v rámci skupiny a udrţení vztahů na pracovišti. Supervizor řídí sezení jako řízený rozhovor, nebo můţe pouţít různé způsoby psychologického zkoumání a uvolňování.50 Velkou výhodou je v tomto případě ekonomická a časová efektivita. Díky skupině je získávána reflexe a zpětná vazba mezi jednotlivými členy, vzájemná podpora, výměna zkušeností. Skupiny sestavené z lidí, kteří spolu pracují mají moţnost vyjasnění vztahů na pracovišti, zlepšení komunikace a případného růstu efektivity spolupráce. Za nevýhody lze povaţovat to, ţe supervizor má méně času na jednotlivce, je na něj vyvíjen nátlak na přizpůsobení se, vybere témata, která nemusí zajímat všechny členy skupiny. Při skupinové supervizi jsou kladeny vyšší nároky na supervizora a jeho odbornost. Supervize začíná tedy uzavřením kontraktu, to je základ dobré funkčnosti spolupráce mezi supervizor a supervidovanými. Jde o vzájemný souhlas o spolupráci. Je důleţité nastavit délku supervize, jak dlouhá bude spolupráce. Pokud bude trvat méně neţ 1 rok, nestačí se

49

VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 97880-247-2170-5. 50 VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 97880-247-2170-5.

36

utvořit mezi účastníky vzájemný dostatečně důvěrný vztah. Naopak spolupráce po dobu delší neţ 5 let se nedoporučuje, hrozí nebezpečí, ţe upadnou do pohodlného vztahu. Sezení samotné se pohybuje v délce kolem 50 minut zpravidla, v případě skupinového sezení se protahuje aţ na 3 hodiny společné práce. Je důleţité mít taky nerušené zázemí pro společnou práci bez rušivých elementů a nastavenou pravidelnou frekvenci setkávání.51

3.2.2 Ekonomické důsledky supervize - příklad Zařízení zabývající se sociálními sluţbami zvaţuje zavedení supervize jako prevence syndromu vyhoření. Management si myslí, ţe zaměstnanci organizace začínají mít problémy se stresem. Zdrojem stresu jsou právě vztahy na pracovišti mezi kolegy, je znát menší zájem o problémy klientů. Cílem supervize by bylo umoţnit reflexi a porozumění vztahům a procesům, které ovlivňují chování pracovníků. Půjde o aplikaci něčeho nového. Je třeba zvládnout bez problémů zavedení supervize a zvolit její vhodnou formu. Z ekonomického hlediska je při zavádění supervize důleţité hlavně to, co supervidovaní budou muset přijmout případně obětovat pro samotnou supervizi. Zda bude probíhat v pracovní době nebo mimo ni, zda za ní budou muset dojíţdět, nebo bude přímo ve firmě prováděna apod. Management má za úkol pracovníky dobře namotivovat, aby supervizi přijali dobrovolně pokud moţno s trochou nadšení. Nejsou-li zaměstnanci v této oblasti motivováni, můţe dojít k tomu, ţe se promarní čas i peníze na obou stranách. Pro pravidelnou supervizi musí mít zařízení také odpovídající výši finančního fondu. Existuje i moţnost zaţádat o dotace nebo sponzoring. Zařízení je rozhodnuto, ţe bude třeba pravidelná supervize, aby se tak stala součástí průběţného zlepšování kvality práce. Ojediněle se vyuţije moţnosti akutní supervize, které by reagovala na mimořádné obtíţné problémy, které by mohly nastat. Pro pravidelná sezení bude sestaven plán s dostatečným předstihem, aby byli zaměstnanci připraveni včas. Bylo rozhodnuto, ţe supervize budou probíhat v rámci pracovní doby. Organizace poskytne prostory ve svém zázemí pro naplánovaná sezení. Všechny tyto podmínky jsou velkým plus

51

http://www.supervize.eu/wp-content/uploads/neco-o-supervizi.pdf

37

pro zaměstnance, protoţe dojíţdět na sezení nebo si to, aby si je hradili sami – na to by zřejmě většina pracovníků nepřistoupila. Protoţe zařízení supervizi zavádí poprvé z hlediska finanční stránky se jí nabízí tři varianty, jak supervizi realizovat: 1. Zaměstnat vlastního supervizora v zařízení, který by byl zaměstnancem na zkrácený pracovní úvazek a dostával by měsíční hrubý plat – 10 000 Kč. 2. Zvolit si externího supervizora, který by prováděl individuální sezení s jednotlivými zaměstnanci, cena 400 Kč/1 hodina, frekvence kaţdý pracovník 1 x měsíčně. 3. Zvolit si externího supervizora, který by prováděl skupinová sezení se zaměstnanci, cena 1 200 Kč/lekce (bývá dlouhou 1 – 3 hodiny), frekvence 1 x měsíčně. Firma má 20 zaměstnanců, kterým by byla určena supervize jako prevence syndromu vyhoření, kterým jsou ohroţeni. Roční kalkulace nákladů na supervizi: Tabulka 2: Odhad nákladů supervize jednotlivých variant

Varianta

Výše nákladů

Supervizor = zaměstnanec

10 000 x 1,34 x 12 = 160 800

Individuální supervize

400 x 20 x 12 = 96 000

Skupinová supervize

1200 x 3 x 12 = 43 200

Zdroj: Vlastní úprava

Varianta 1 zvaţuje, ţe by zařízení zaměstnalo pracovníka, který by byl kvalifikovaný na provádění supervize. Roční náklady by byly ve výši 160 800 Kč. Hrubý měsíční plat by byl 10 000 Kč, k němu je třeba započítat sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem ve výši 34 % z hrubého výdělku a vše přepočítat na jeden celý rok. Z ekonomického hlediska tato varianta vyšla jako nejvíce nákladná. Tato moţnost má své výhody i nevýhody. Největší předností je, ţe supervizor velmi dobře zná celé zařízení, jeho poslání i obsah poskytovaných sluţeb. I kdyţ náklady jsou značně vyšší neţ u externí supervize, je třeba vzít v úvahu, ţe bude zaměstnán na zkrácený úvazek – tzn. 20 pracovních hodin týdně. V tomto případě bude plán supervizí mnohem nabitější. Bude moţnost provádět jak individuální, tak skupinové supervize v kratších pravidelných intervalech a v případě 38

akutních problémů, bude moţnost hned připravit krizové sezení pro řešení nenadálé situace. Nevýhodou interního supervizor je riziko osobní angaţovanosti v daných problémech a moţnost vzniku konfliktu.52 Dále je třeba se zamyslet, jestli na trhu práce zařízení nalezne supervizora, který bude ochotný se nechat zaměstnat na pracovní poměr a zkrácený úvazek za danou odhadnutou mzdu. Varianta 2 pracuje moţností vyuţití externí supervize. Najmutí supervizora kontraktem a pracovníkům dopřát individuální sezení jedenkrát měsíčně. Bylo třeba tedy vykalkulovat to, ţe kaţdému z pracovníků bude věnována 1 hodina supervizora měsíčně. Cena jedné individuální hodiny se v průměru pohybuje právě kolem 400 Kč, pracovníků je v zařízení zaměstnaných 20. Celková cena byla 96 000 Kč za rok. Externí supervizor není ohroţen riziky osobní angaţovanosti jako v případě interního. Není svázán se zařízením pracovní smlouvou, ale specifickou dohodou nazývanou kontrakt. Naopak je zas méně obeznámený s prostředím organizace, coţ můţe být negativem při provádění supervize. Pracovníci mívají k externistům větší důvěru neţ k interním pracovníkům, snáze se tedy svěřují se svými problémy.53 Individuální sezení jsou mnohem nákladnější neţ skupinová. Varianta 3 by znamenala skupinová sezení jednou měsíčně. Zařízení musí pracovníky rozdělit do skupin. Skupinová supervize probíhá ve skupině 8 – 10 lidí. Optimální rozdělení je na tři skupiny (dvě po 7 pracovnících a jednu s 6 pracovníky). Cena supervize prováděné externím supervizorem je pro 3 skupiny jednou měsíčně ve výši 43 200 Kč. Z hlediska nákladů se jedná o nejlevnější variantu, ale je potřeba zhodnotit, zda tato varianta by byla i nejefektivnější z pohledu prevence syndromu vyhoření. Optimální variantou pro zařízení by, dle mého názoru, byla kombinace individuálního a skupinového sezení s externím supervizorem. Obecně se preferuje v zařízeních zajišťujících sociální sluţby externí supervize před interní, protoţe bude menší moţnost vzniku bliţších vztahů mezi zúčastněnými supevize (supervizor a supervidovaný) v případě individuálních sezení. Externí pracovník garantuje nezaujatost, nezávislost, objektivitu a získá si snadno větší důvěru supervidovaných. Zařízení můţe uzavřít kontrakt na individuální supervizi i skupinou zároveň, kterou bude provádět jeden supervizor. Skupinová sezení by měla být stanovena přesně plánem v rámci pracovní doby a individuální by se měla

52 53

http://granty.vsers.cz/dokument/Supervize%20v%20socialnich%20sluzbach.pdf http://granty.vsers.cz/dokument/Supervize%20v%20socialnich%20sluzbach.pdf

39

domlouvat podle vlastní potřeby jednotlivých pracovníků, případně na doporučení okolí nebo supervizora. Pokud bychom spojily obě nákladové poloţky týkající se těchto sezení, celková částka by byla 139 200 Kč. Stále jsou náklady niţší neţ jaké by zařízení muselo vynaloţit na vlastního supervizora. Pokud bude supervize zavedena a kladně přijata, bude slouţit celé organizaci jako nástroj ke zlepšení kvality poskytování sluţeb a prevence syndromu vyhoření u ohroţených pracovníků.

3.3 Jak zamezit syndromu vyhoření sami u sebe54 Sníţit příliš vysoké nároky, ty jsou nebezpečím stresu. Je třeba přijmout skutečnost, ţe člověk je nedokonalý a chybující. Nepropadnout syndromu pomocníka, vyhnout se nadměrné citlivosti k potřebám druhých. Být v rozmezí mezi soucítěním a emocionálním odstupem. Nelze být zodpovědný za všechno a všechny. Naučit se říkat ne, nenechat se přetěţovat. Stanovit si priority, protoţe nemusí být člověk všude a vţdy. Neplýtvat energií na bezcenné aktivity, ale soustředit se pouze na podstatné činnosti. Zacházet se svým časem rozumně, protoţe dobrý plán ušetří polovinu času. Větší úkoly je třeba rozdělit do menších etap, které jdou lépe zvládnout. Důleţité je také neodkládat práci. Dělat si přestávky, zásoby energie jsou totiţ omezené. Nemá smysl se rychle hnát z jedné činnosti do druhé. Vyjadřovat své pocity otevřeně, pokud se člověk cítí dotčený, má to dát najevo. Hledat emocionální podporu – sdělená bolest, poloviční bolest. Hledat věcnou podporu, protoţe člověk nevyřeší všechny svoje problémy sám. Pomůţe poprosit o rady své spolupracovníky a zváţit jejich návrhy.

54

http://www.alfabet.cz/index.php/pece-o-pecujici/pracovnici-v-pomahajicich-profesich/syndrom-vyhoreni

40

Vyvarovat se negativnímu myšlení, nezabřednout do hloubání a pocitů sebelítosti. Předcházet komunikačním problémům, připravit si svou práci kvalitně a sdělit spolupracovníkům

i

klientům

svoje

cíle.

Není

dobré

ukvapeně

se

rozhodovat,

bezmyšlenkovitě slibovat nebo vyhroţovat. Objeví-li se kritické okamţiky, je třeba zachovat rozvahu a přiměřeně zareagovat. Nenechat se svést prvním negativním pocitem a impulsně vybuchnout. Kritické situace si zpětně projít v myšlenkách a snaţit se analyzovat chování, navrhnout alternativy řešení problému. Moţno zapojit i spolupracovníky a jejich návrhy. Doplňovat pravidelně energii, kaţdá pracovní zátěţ musí být vyrovnána určitou mírou odpočinku. Nezanedbávat koníčky, činnosti a vztahy, kde se jedinec cítí dobře a naplňují ho. Nebát se dalšího vzdělávání, učení a rozšiřování obzoru ve své profesi. V případě, ţe kritické situace nejsou zvládány, existuje moţnost zapojení se do specifických kurzů a výcviků určených ke změnám v chování. Zajímat se o své fyzické zdraví, brát váţně všechny moţné varovné signály, které můţe dávat lidské tělo. V případě problémů včas zareagovat zmírněním pracovního nasazení, dopřáním si relaxace, zdravé stravy, udělat si čas na zájmy atd. Se všemi těmito faktory, které pomohou zamezit syndromu vyhoření, by měl být kaţdý pracovník v sociálních sluţbách seznámen. Pak lze efektivně předcházet burnoutu. Je třeba aktivizovat všechny moţné způsoby prevence a podporovat pozitivní myšlení zaměstnanců. Na pracoviště pak vládnou optimální podmínky pro výkon činností a to má za následek poskytování kvalitních sociálních sluţeb. V případě, ţe je včas zamezeno vzniku syndromu vyhoření, vyhne se jednotlivec i případné léčbě, která by ho neminula. Léčba samotného burnoutu se provádí několika způsoby: o existenciální psychoterapií, o daseinanalýzou (cesta k pochopení vlastní existence), o logoterapií (pochopení a určení vlastního smyslu ţivota).55

55

NOVÁK, T. Sám sobě psychologem 2. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 192 s. ISBN 978-80-247-2956-5.

41

PRAKTICKÁ ČÁST 4

Cíl praktické části výzkumu o Zjistit míru vyhoření u zvoleného souboru sociálních pracovníků o Zjistit, zda délka praxe má vliv na moţnost vzniku syndromu vyhoření o Zjistit celkový názor sociálních. pracovníků na jejich profesi o Zjistit, zda sociální. pracovníci sami dělají něco pro to, aby syndromu vyhoření předcházeli

42

5

Hypotézy výzkumu Byly stanoveny hypotézy, které se měli v průběhu výzkumu potvrdit nebo vyvrátit.

Vztahují se k sociálním pracovníkům (pečovatelům) ve vybraném zařízení: H1: Počet vyhořelých pečovatelů je více jak 10 % . H2: S delší dobou praxe spojen častější příznaků syndromu vyhoření. H3: Pečovatelé dbají na prevenci syndromu vyhoření.

43

6

Charakteristika výzkumného prostředí Výzkum byl proveden v zařízení Městská pečovatelská sluţba Kolín. Tato pečovatelská

sluţba je terénní sluţba poskytovaná osobám, které mají sníţenou soběstačnost kvůli věku, chronickému onemocnění nebo zdravotnímu postiţení. Jejich situace vyţaduje pomoc jiné osoby. Sluţba je, jak určuje zákon, poskytována ve vymezeném čase v domácnostech a ve středisku osobní hygieny. Zájemci sepisují ţádosti přímo v kanceláři pečovatelské sluţby, s vlastnoručním podpisem a ţádost je doplněna zprávou ošetřujícího lékaře. Z tohoto důvodu je zázemí sluţeb v bezbariérové oblasti. Cílem těchto sluţeb je poskytnout seniorům takovou podporu, která jim umoţňuje, co nejdéle si zachovat dosavadní způsob ţivota a navodit pocit bezpečí a zajistit spokojenost s poskytovanými sluţbami. Jsou poskytovány tyto základní činnosti: o pomoc při zvládání běţných úkonů péče o vlastní osobu, o pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, o pomoc při zajišťování stravy, o pomoc při zajišťování chodu domácnosti, o zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, o ošetření nohou-mokrou i suchou cestou, o masáţe, o koupání s asistencí, o úprava vlasů. O klienty se stará 25 stálých zaměstnanců. Ti jsou rozděleni na pracovníky přímé obsluţné péče – 21 pečovatelů, 2 koordinátorky pečovatelské sluţby, 1 technickohospodářský pracovník a ředitelka. Výzkumným vzorkem se stali všichni pečovatelé. Jsou v denním

44

kontaktu se svými klienty, patří do rizikové skupiny, která je ohroţena vznikem syndromu vyhoření.56

7 Metodika práce 7.1 Použitá výzkumná metoda K diagnostikování syndromu vyhoření se pouţívá různých metod. Nejběţnějšími metodami je sebepozorování, či pozorování druhými lidmi (např. změna chování člověka), anamnézy, pohovor a dotazníkové metody, kterých existuje několik a většinou se jedná o sebediagnostické nástroje. Další metodou můţe být např. vyuţití sémantického diferenciálu, pouţívajícího bipolární adjektiva. Sémantický diferenciál je měřitelná psychologicky sociologická veličina. Sémantický diferenciál byl zaveden v práci tří amerických psychologů: Osgood C. E, Suci G., Tannenbaum P., kteří ho uvádějí jako jednu z metod měření. Tito autoři sémantický diferenciál

prezentují

především

jako

metodu

měření

intenzity

psychologických

a sociologických postojů toho kterého člověka k dané situaci, nejčastěji v 7 stupňové škále. Jde o získání dat kvantifikujících sémantický diferenciál. Sémantický diferenciál je často vyuţívaná, sociálně psychologická a sociologická metoda zjištění nuancí v postojích respondentů prostřednictvím dotazníku. Zatímco jiná dotazníková metoda, Likertova škála, zjišťuje jen jeden rozměr postoje (souhlas X nesouhlas) sémantický diferenciál umoţňuje zjistit jemné rozdíly, které v postoji můţeme nalézt. Abychom zjistili reakci respondenta na cílové slovo, a tím jeho postoj k danému problému, nabídneme mu hned několik různých dimenzí. Konce sedmibodové škály představují bipolární pojmy hodnotící dimenze, jako např. hodný/zlý, ošklivý/hezký, apod. Kaţdé postojové slovo se tedy hodnotí pomocí osmi či devíti dimenzí, které odhalují asociace a konotace, které konkrétní slovo má nebo vyvolává u respondenta.

56

http://mukolin.idum.cz/cms/pecovatelska-sluzba

45

Nejčastěji pouţívanou dotazníkovou metodou k odbornému vyšetření syndromu vyhoření je jiţ zmiňovaná metoda MBI - Maslach Burnout Inventory (viz Příloha 1). Navrhla ji C. Maslach a S. Jackson. Hodnotí domény emocionálního vyčerpání, depersonalizace, osobní uspokojení na sedmistupňové škále a obsahuje 22 poloţek. Tento dotazník byl v roce svého vzniku, tedy v roce 1981 určen pouze pro diagnostiku lidí pečujících o druhé. V průběhu několika let však prošel úpravami a je moţné ho pouţívat pro všechny typy profesí. Jsou však i metody určené pro jednotlivé profesní skupiny. Autorská dvojice A. Pines a E. Aronson vytvořila dotazník BM - Burnout Measure - Měřítko syndromu burnout. Tento dotazník umoţňuje měřit intenzitu celkového vyčerpání, tj. vyčerpání fyzického, emocionálního a mentálního. Je to druhý nejčastěji ve světě pouţívaný nástroj k měření syndromu vyhoření. Inventář projevu syndromu vyhoření vypracovali Hennig a Keller. Vyhodnocuje rozumovou, emocionální, tělesnou a sociální rovinu člověka. Má 24 poloţek. Na celou šíři problematiky vyhoření se zaměřuje dotazník autorů Hawkinse, Minirtha, Meyera a Thursmana. Tento dotazník obsahuje také 24 poloţek, odpovědi na ně jsou však pouze ,,ano" a ,,ne", kdy kladná odpověď směřuje k syndromu vyhoření a záporná ho naopak popírá. Pokud je tedy většina odpovědí kladných, je zde moţnost výskytu syndromu vyhoření. Po roce 2000 vznikají nové metody diagnostiky syndromu vyhoření a to např. Oldenburg Burnout Inventory - OLBI nebo Copenhagen Burnout Inventory - CBI

V zadané problematice bylo provedeno empirické šetření rozdělené do několika etap: 1) Příprava – definování cíle, studium odborné literatury, sběr a shromaţďování informací ve vazbě na téma bakalářské práce. Získaná data jsou dále setříděna, vyhodnocena a interpretována v práci podle stanovené osnovy. Cílem výzkumu je analýza poznatků k problematice syndromu vyhoření. 2) Hypotézy - Po vymezení cíle práce jsem si stanovila pracovní hypotézy. Hypotéza jako taková je vědecky přijatelná domněnka, která slouţí jako pomocný důkazní prostředek či představa o řešení daného problému. V dalších částech diplomové práce je třeba hypotézy verifikovat (ověřit). Hypotézy mohou být potvrzeny, upřesněny nebo vyvráceny. Tím je postupně vyřešen zadaný problém. Na základě studia odborné literatury a vlastních zkušeností z praxe byly stanoveny tyto hypotézy (viz. kapitola 4). 46

3) Pozorování – základem jakékoliv výzkumné metody je pozorování. Je to sledování skutečnosti a zaznamenávání jejích charakteristik, podstatných pro dané téma. Při pouţití dalších metod (rozhovor, dotazník) jsem přišla do přímého kontaktu s lidmi, jejichţ profese je sociální pracovník – pečovatel. Měla jsem moţnost vnímat při rozhovorech jejich chování, vyjadřování, neverbální komunikaci při pokládání otázek z dané problematiky. Sama objektivně i subjektivně vyhodnotím moţnosti vzniku syndromu vyhoření u jednotlivých pečovatelů z pozorovaných skutečností. 4) Dotazníkové šetření – cílem dotazníku je monitoring syndromu vyhoření u sociálních pracovníků (pečovatelů). Nevýhodou u této metody je moţná ovlivnitelnost respondentů v bezprostředních situacích při vyplňování dotazníků a anonymita respondentů. Dotazníky byly předány přímo v centrále Městské pečovatelské sluţby v Kolíně, kde byly rozdány všem 21 pracovníkům sociální sluţby. Stanovený výzkumný vzorek tedy tvořili všichni pečovatelé zaměstnaní u Městské pečovatelské sluţby Kolín, kteří provádí přímou obsluţnou péči. Výzkum probíhal v měsících únor a březen roku 2013. Jejich návratnost byla poměrně vysoká a to 95 % (20 dotazníků). Po kontrole nebyl ţádný z nich vyřazen z výzkumu. Výsledky dotazníků lze kvalitně analyzovat na základě stanovených hypotéz. Celý dotazníkový formulář je přílohou č. 1 v této práci. Je rozdělen na dvě základní části. Poslední čtyři otázky z druhé části dotazníkového formuláře nazvané Informace o respondentovi jsou klasické uzavřené otázky. Týkají se důleţitých demografických údajů jednotlivých respondentů, jako jsou věk, pohlaví, nejvyšší dosaţené vzdělání a délka praxe v dané profesi. Ţádná z otázek nebyla stanovena jako otevřená, která by umoţňovala slovní hodnocení respondenta. Nejdůleţitější první část dotazníkového formuláře je typický dotazník označovaný zkratkou MBI. Jedná se o nejpouţívanější metodu diagnostiky syndromu vyhoření, který vytvořila psycholoţka Christina Maslach. Tyto uzavřené otázky měly moţnost výběru z osmi variant na sedmibodové škále hodnocení: síla pocitů na škále: vůbec 0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 velmi silně Otázky k vyhodnocení syndromu vyhoření jsou rozděleny do čtyř oblastí – rozumové, emocionální, tělesné, sociální. Respondent musel zvolit vţdy jednu správnou odpověď. Cílem dotazníků je zjistit stav pracovníků v oblasti syndromu vyhoření.

47

Vyhodnocení získaných dat probíhalo formou kvantitativní analýzy. „Statistika zahrnuje soubor různých nástrojů kvantitativní analýzy, který slouží k systematickému a přehlednému uspořádání nasbíraných dat a k vyvození smysluplných zobecnění na základě analýzy dílčích zjištění“57. Data jsou uspořádána do tabulek četností vyjádřených absolutně počtem i relativně procenty. Na základě relativních četností jsou zpracovány grafy, které jsou slovně okomentovány. 5) Rozhovor – je ústní jednání tazatele a respondenta, které je zaloţeno na vzájemné interakci. Jedná se o metodu získávání dat a ovlivňování respondentů slovním kontaktem (verbální komunikací). Před samotným rozhovorem je nutné nastudovat informace z odborné literatury a seznámit se s danou problematikou. Z kaţdého rozhovoru byl pořízen fonetický záznam pomocí mobilního telefonu a uloţen na USB disku. Tyto záznamy byly podle potřeby přepisovány pro následné zpracování. Rozhovor měl stanovenou strukturu formou 15 otázek uvedených v příloze č. 2, z toho 4 uzavřené otázky se týkaly demografických údajů (stejné otázky jako v druhé části dotazníku). Zbytek otázek byl otevřený, kdy odpovědi byly zcela na vůli respondentů. Respondenti mají moţnost se při této metodě vyjádřit k jednotlivým otázkám a právě vyuţít většího prostoru pro odpověď. Rozhovory byly prováděny v měsících únor a březen 2013. Rozhovoru byly podrobeni 4 pečovatelé. Hlavní metodikou výzkumu je tedy kvalitativní šetření formou rozhovoru, který je doplněn kvantitativním výzkumem zahrnující dotazník, který kaţdý dotazovaný dostal zároveň k vyplnění.

57

FERJENČÍK, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. 2. Vydání. Praha : Portál, 2010. ISBN 97880-7367-815-9

48

7.2 Charakteristika výzkumného vzorku Podle otevřených otázek v druhé části dotazníku zle charakterizovat výzkumný vzorek z hlediska demografických údajů. Z poskytnutých 21 dotazníků všem pečovatelům Městské pečovatelské sluţby se jich vrátilo 20, po podrobné kontrole nemusel být ţádný vyřazen. Struktura respondentů podle pohlaví Rozdělení respondentů podle pohlaví ukazuje na jasnou převahu ţen, z celkových 20 pracovníků je 1 pečovatel a 19 pečovatelek (95 %). Jedná o jedno z feminizovaných povolání, avšak počet muţů vstupujících do profese roste. V tomto zařízení mají muţi jediného zástupce svého pohlaví, který vykonává povolání pečovatele. Stává se totiţ, ţe někdy mají klienti poţadavky, aby jejich pečovatelem byl muţ.

49

Graf 1: Struktura respondentů podle pohlaví.

Zdroj: Vlastní výzkum.

Struktura respondentů podle věku Výsledky ukázaly, ţe tuto profesi si vybírají lidé staršího věku. V daném zařízení není ţádný pečovatel/ka do věku 21 let. V rozmezí 21 aţ 35 let jsou zde jen dvě pracovnice. Největší zastoupení mají ţeny starší 46 let, tvoří 60 % zaměstnaných pečovatelů. I u klientů je větší zájem o pečovatelky starší 46 let, klienti předpokládají větší zkušenosti s péčí o domácnost a více náklonnosti k seniorům, jak vyplynulo i z rozhovorů. Není to ovšem daným pravidlem, ţe starší ţeny ovládají tuto profesi lépe vzhledem k náročné péči o klienty. Tabulka č. 3: Struktura respondentů podle věku

Věk

Absolutní počet

Relativní počet

Do 21 let

0

0%

21 – 35 let

2

10 %

36 – 45 let

6

30 %

46 – a více let

12

60 %

Celkem

20

100 %

Zdroj: Vlastní výzkum.

50

Struktura respondentů podle nejvyššího dosaženého vzdělání Pro výkon profese pečovatele je potřebné buď odborné vzdělání nebo absolvování rekvalifikačního kurzu s akreditací Ministerstva práce a sociálních věcí podle Zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Pečovatel musí mít toto vzdělání, ať chce pracovat v organizacích poskytujících sociální sluţby (pečovatelská sluţba, domovy pro seniory a další zařízení) nebo pracovat na ţivnostenský list (péče o klienty v domácím prostředí). 60 % pracovníků má nejvyšší dosaţené vzdělání na odborných školách, 5 % má pouze odborné učiliště. Z uskutečněných rozhovorů vyplynulo, ţe většina z nich má absolvované zmíněné rekvalifikační kurzy. Tabulka č. 4: Struktura respondentů vzdělání

Vzdělání

Absolutní počet

Relativní počet

Základní škola

0

0%

Střední odb. učiliště

5

5%

Střední odb. škola

15

75 %

Vyšší odborná škola, vysoká škola

0

0%

Celkem

20

100 %

Zdroj: Vlastní výzkum.

Struktura respondentů podle délky působení v profesi Podle dotazníků vyplývá, ţe tato profese je stabilním dlouhodobým zaměstnáním, protoţe 65 % pracovníků působí jako pečovatelé 15 a více let. Při vyhodnocování dotazníků bylo zjištěno, ţe pečovatelé s podobnou délkou praxe mají značně podobné odpovědi v otázkách MBI dotazníku.

51

Tabulka č. 5: Struktura respondentů podle délky praxe

Délka praxe

Absolutní počet

Relativní počet

Do 5 let

3

15 %

5 – 15 let

2

10 %

15 – 25 let

9

45 %

25 a více let

6

30 %

Celkem

20

100 %

Zdroj: Vlastní výzkum.

52

8 Výsledky 8.1 Výsledky výzkumu provedeného dotazníky Výsledky provedeného výzkumu formou MBI dotazníku byly vyhodnoceny a pro přehlednost jsou uvedeny v tabulkách. Respondenti odpovídali na jednotlivé otázky hodnotami na škále od 0 do 7 bodů. MBI dotazník měří úroveň vyhoření ve třech stupních – vysoká, střední, nízká. V případě emocionálního vyčerpání EE a depersonalizace DP korespondují vysoké hodnoty s vysokým stupněm vyhoření. U osobní výkonnosti je tomu naopak, vysoká míra vyhoření odpovídá nízkým hodnotám. Vyhodnocení spočívá v součtu bodů z kaţdé oblasti z jednotlivých dotazníků a součtu bodů za všechny dotazníky s vytvořením průměrné hodnoty. Poklady pro vyhodnocení uvedených hodnot z dotazníků jsou následující: EE emoční vyčerpání o Nízká míra emočního vyhoření v hodnotách 0 – 16 o Střední míra emočního vyhoření v hodnotách 17 – 26 o Vysoká míra emočního vyhoření v hodnotách 27 a více (syndrom vyhoření) DP depersonalizace (odosobnění) o Nízká míra odosobnění v hodnotách 0 – 6 o Střední míra odosobnění v hodnotách 7 – 12 o Vysoká míra odosobnění v hodnotách 13 a více PA osobní výkonnost o Nízká míra osobní výkonnosti v hodnotách 39 a více o Střední míra osobní výkonnosti v hodnotách 32 – 38 o Vysoká míra osobní výkonnosti v hodnotách 0 – 31

53

Tabulka č. 6: Celkové vyhodnocení dotazníku MBI

Stupeň vyhoření

EE

DP

PA

Hodnota

20

8

41

Zdroj: Vlastní výzkum

Podle provedeného výzkumu, bylo zjištěno, ţe nikdo z pracovníků není ve stádiu syndromu vyhoření, ba právě naopak. Výsledky jasně ukazují, ţe ve zkoumaném zařízení pracují lidé, kteří jsou psychicky vyrovnaní a jejich práce je baví. Z kvantitativního šetření se nepotvrdil výskyt syndromu vyhoření u ţádného sociálního pracovníka vybraného zařízení. Tímto je vyvrácena hypotéze H1: Počet vyhořelých pečovatelů je více jak 10 %. Průměrná hodnota emočního vyčerpání (EE) všech pracovníků je 20, která odpovídá střední míře vyčerpání. Pracovníci nejsou na dně svých sil ani necítí velké vyčerpání. Stejně tomu je u oblasti odosobnění (DP), kde vyšla průměrná hodnota 8 spadající do střední míry odosobnění. To znamená, ţe pracovníci ke svým klientů přistupují velmi lidsky, jsou citliví a zajímají je jejich klienti. Velmi pozitivní výsledek byl prokázán u osobní výkonnosti (PA), kde průměrná hodnota dosáhla čísla 41, která znamená nízkou míru vyhoření v této oblasti. Pracovníci necítí vyhoření, naopak cítí se být prospěšní, rozumí svým klientům a snaţí se je pozitivně nalaďovat.

Tabulka č. 7: Míra vyhoření podle délky praxe

Stupeň vyhoření

EE

DP

PA

Do 5 let

25

10

37

5 – 15 let

20

9

38

15 – 25 let

19

7

44

25 a více let

16

6

45

Celkem

20

8

41

Zdroj: Vlastní výzkum.

Při rozdělení dotazníků do skupin podle délky praxe, bylo zjištěno, ţe lepších výsledků a menší míře vyhoření dosahují pracovníci s delší dobou praxe v dané profesi. Tímto se nepotvrdila hypotéza H2: S delší dobou praxe spojen častější výskyt příznaků syndromu vyhoření. Podle výsledků v tabulce č. 5 je zřejmé, ţe jde o opačný 54

problém. Pečovatelé s menší dobou praxe mají průměrné hodnoty více se blíţící těm, které značí moţnost syndromu vyhoření.

8.2 Výsledky výzkumu provedeného rozhovory 1. Pečovatelka Jiřina (ţena, 59 let) pracuje v dané profesi jiţ 26 let, vystudovala odbornou školu jiného zaměření a pracovala i v jiném oboru, který jí ale nenaplňoval. Absolvovala rekvalifikační kurz na pečovatelku a od té doby vykonává toto povolání. Na práci ji těší hlavně kontakt s klienty a pocit, ţe pomáhá tam, kde je to potřeba. Pokud se jí nepodaří nějaký pozitivní krok u klienta, cítí zklamání a touţí po brzké nápravě. Nedokáţe oddělit svou práci od soukromí, i kdyţ se o to snaţí. Někdy si připadá, ţe je toho na ní moc, ale z důvodu toho ţe nestíhá včas všechny svoje pracovní úkoly. Od doby, co začala pracovat jako sociální pracovnice, začala více soucítit s ostatními lidmi. Své finanční ohodnocení shledává jako odpovídají za práci, kterou vykonává. Od společnosti jako takové vnímá obdiv k její profesi. Co se týče prevence syndromu vyhoření, snaţí se ve svém volném čase relaxovat a oprostit se od myšlenek na své klienty. 2. Pečovatelka Martina (ţena, 30 let) pracuje v profesi 5 let, vystudovala odbornou školu se zaměřením na pedagogiku, touţila po práci s dětmi, ale nakonec se začala zajímat o pomoc seniorům. Také absolvovala rekvalifikační kurz, aby měla plné kompetence k výkonu činnosti. V této činnosti ji baví to, ţe se cítí být potřebná pro druhé, kteří sami nezvládají se o sebe postarat. V případě, ţe se jí nepodaří u klienta změna k lepšímu, netrápí se tím příliš, protoţe „ţivot jde dál“. Práci a své soukromí se snaţí striktně oddělovat, i kdyţ ne vţdy se jí to daří. Bývá poslední dobou velmi často nemocná, unavená i s pocity, ţe je toho na ní moc. Vztahy k lidem nezměnila za dobu, co pracuje jako pečovatelka. S finančním ohodnocením spokojena není, představovala by si lepší platy pro všechny pečovatelky. Přístup společnosti neřeší, je to její práce, která sice unavuje, ale baví. Jako prevenci bere chvíle strávené se svou rodinou a velice ji pomáhají supervize v zařízení. 3. Pečovatelka Ivana (ţena, 50 let) pracuje v profesi 25 let, vystudovala odborné učiliště v odlišném oboru a absolvovala rekvalifikační kurz, kvůli tomu ţe nemohla ve svém oboru najít v dané lokalitě vhodné místo. Práce ji baví, protoţe sama je soběstačná, ale uvědomuje si, ţe i někteří lidé v jejím věku a starší potřebují pomoc a ona má moţnost toto vykonávat. 55

V tom se právě cítí být uţitečná pro druhé. Práce ji opravdu dost zasahuje do soukromí, se svými klienty vychází velice dobře a do práce se těší. Kdyţ uţ je nemocná, bývá to nemoc dlouhodobější. Občas mívá pocit, ţe je toho na ní moc. Se svým finančním ohodnocením je spokojena. Myslí si, ţe společnost si neuvědomuje a neumí ocenit velkou náročnost této profese. Pro prevenci syndromu vyhoření cíleně nic nedělá. 4. Pečovatelka Dagmar (ţena, 36 let) pracuje jako pečovatelka jiţ 17 let, absolvovala střední odbornou školu sociální péče a ihned po vystudování nastoupila do své profese. Její profese ji baví, hlavně protoţe má dobrý pocit z toho, ţe někomu pomáhá. Pracovní

záleţitosti

a soukromí se snaţí oddělovat, ale někdy se stane, ţe i doma myslí na některého ze svých klientů, i kdyţ v práci se snaţí mít vţdy profesionální přístup a určitý odstup. Nebývá vůbec nemocné, jen výjimečně a nic váţného. Necítí pocit, ţe by toho na ní bylo moc, naopak práce ji nabíjí energií. Vztahy mezi lidmi se od nástupu do profese nijak nezměnily, nebo si to sama neuvědomuje. S finančním ohodnocením ani pohledem společnosti na pečovatele rozhodně není. Jako prevenci syndromu vyhoření bere supervize, stále se vzdělává a věnuje se s nadšením své rodině a zálibám. Ze zápisů z rozhovorů vyplývá, ţe většina z dotázaných se snaţí určitým způsobem o prevenci syndromu vyhoření, která je následně v realitě úspěšná, protoţe po komparaci s výsledky MBI dotazníků – není ţádný z pečovatelů zasaţen syndromem vyhoření, právě naopak. Výsledky za celé zařízení dosáhly pozitivních hodnot. Tímto byla potvrzena hypotéza H3: Pečovatelé dbají na prevenci syndromu vyhoření.

56

Závěr Cílem bakalářské práce bylo shromáţdit a analyzovat psychologické poznámky k problematice syndromu vyhoření v konkrétní profesi sociálního pracovníka (pečovatele pečovatelské sluţby). Kompletní informace jsou obsaţeny v teoretické části této práce. Dále bylo cílem formulovat optimalizaci podmínek prevence a zamezení syndromu vyhoření v této profesy. Pro příklad jsem zvolila formu supervize, která pokud je v zařízení sociální péče zavedena a kladně přijata, slouţí celé organizaci jako nástroj ke zlepšení kvality poskytování sluţeb a prevence syndromu vyhoření u ohroţených pracovníků. V praktické části bylo cílem zjistit míru vyhoření u zvoleného souboru sociálních pracovníků, zjistit názory na jejich profesi a co dělají, aby předešli vyhoření. Proto se stanovily tři hypotézy, které byly následně verifikovány kvantitativním výzkumem v podobě dotazníku a kvalitativním šetřením ve formě přímých rozhovorů. Hypotéza H1: Počet vyhořelých pečovatelů je více jak 10 %. Tato hypotéza nebyla potvrzena. Na základě vyhodnocení MBI dotazníku bylo zjištěno, ţe nikdo z pracovníků není ve stádiu syndromu vyhoření, ani jím není přímo ohroţen. Hypotéza H2: S delší dobou praxe spojen častější příznaků syndromu vyhoření byla vyvrácena. Hodnocení výsledků dotazníku prokázalo, ţe horší výsledky, které se blíţí syndromu vyhoření se týkají pracovníků, kteří mají kratší délku praxe. Třetí hypotéza byla zaměřena na předcházení vyhoření H3: Pečovatelé dbají na prevenci syndromu vyhoření. Na tuto oblast byla cílená otázka v rozhovorech a došlo k prokázání, ţe větší část z dotázaných cíleně provádí určitými činnostmi prevenci syndromu vyhoření. Díky tomu se dá potvrdit, ţe výsledky z dotazníku vyšly v hodnotách takových, ţe se neobjevil nikdo, kdo by procházel právě syndromem vyhoření. Jednotlivé výsledky výzkumu nepřinesly mimořádně překvapivá zjištění, ale i přesto bylo důleţité pro mou práci zmapovat syndrom vyhoření v praxi.

57

9 Seznam literatury a dokumentů 9.1 Odborná literatura ATKINSON, R. L. Psychologie. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-640-3. ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 2. vydání. Praha : Portál, 2007. 655 s. ISBN 807367-273-1. HAYES, Nicky, Základy sociální psychologie. Praha : Portál, 1998. s. 112. ISBN 80-7178198-3. JEKLOVÁ, M., REITMAYEROVÁ E. Syndrom vyhoření. Praha, 2006. Vzdělávací institut ochrany dětí. KALLWAS, A. Syndrom vyhoření v práci a osobním ţivotě. Praha : Portál, 2007. 139 s. ISBN 978-80-7367-299-7. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ I. Syndrom vyhoření. 2. vydání. Praha, 2003. ISNB: 80-7071-231-7. KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 128 s. ISBN 978-80-2473149-0. MATOUŠEK, O. a kol. Sociální sluţby. Praha : Portál, 2007. 184 s. ISBN 978-80-7367310-9.

MAROON ,I. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků Portál, 2012 ISBN 978-80-2620180-9 MYRON, D. R. Syndrom vyhoření. Praha : Návrat domů, 2003. 129 s. ISBN 80-7255074-8. NOVÁK, T. Sám sobě psychologem 2. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 192 s. ISBN 978-80247-2956-5. STOCK, CH. Syndrom vyhoření a jak jej zvládnout. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 112 s. ISBN 978-80-247-3553-5. VENGLÁŘOVÁ, M. Problematické situace v péči o seniory. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 96 s. ISBN 978-80-247-2170-5. VENGLÁŘOVÁ, M. Sestry v nouzi. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 192 s. ISBN 978-80247-3174-2.

58

9.2 Právní normy a další předpisy Zákon č. 108/2006Sb., o sociálních sluţbách, ve znění pozdějších předpisů

9.3 Internetové zdroje http://www.bozpinfo.cz/priloha/stres.pdf [cit. 2013 - 03 - 11] http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz [cit. 2013 - 03 - 10] http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=burnout [cit. 2013 - 03 - 11] http://www.mpsv.cz/cs/9 [cit. 2013 - 03 - 11] http://www.stredocech.cz/portal/odbory/socialni-oblast/socialni-sluzby/ [cit. 2013 - 03 - 14] http://www.sanquis.cz/index1.php?linkID=art569 [cit. 2013 - 03 - 09] http://psychologie.doktorka.cz/faze-syndromu-vyhoreni/ [cit. 2013 - 03 - 15] http://mukolin.idum.cz/cms/pecovatelska-sluzba [cit. 2013 - 03 - 17] http://www.supervize.eu/ [cit. 2013 - 03 - 21] http://granty.vsers.cz/dokument/Supervize%20v%20socialnich%20sluzbach.pdf [cit. 2013 03 - 25] http://rudolfkohoutek.blog.cz/0812/osobnost-typu-c [cit. 2013 - 03 - 17] http://www.alfabet.cz/index.php/pece-o-pecujici/pracovnici-v-pomahajicichprofesich/syndrom-vyhoreni [cit. 2013 - 03 - 25] http://www.psychosom.cz/?page_id=279 [cit. 2013 - 03 - 25] http://cs.wikipedia.org/wiki/Syndrom_vyho%C5%99en%C3%AD [cit. 2013 - 03 - 10] http://www.google.cz/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CC4QFjAA& url=http%3A%2F%2Fis.muni.cz%2Fth%2F89198%2Ffss_b%2Fpriloha_c.01.doc&ei=6a1dU ZWbHcGRtQbjjoDADA&usg=AFQjCNHNykJqrfrQCE0hH8nmPkZZeYCYnA&sig2=evgYWzR_kEqiN-tFTG1Vg&bvm=bv.44770516,d.Yms&cad=rja [cit. 2013 - 03 - 25] http://www.lib.niu.edu/ipo/ip010725.html [cit. 2013 - 04 - 10] burgerova.blog.cz/0902/diagnostika-syndromu-vyhoreni [cit. 2013 - 04 - 10] 59

Přílohy Příloha č. 1: MBI Dotazník Je nejznámější dotazník ke sledování syndromu vyhoření u exponovaných profesí. Má tři faktory. Dva jsou negativně laděné - emocionální vyčerpání a depersonalizace. Jeden je laděn pozitivně - osobní uspokojení z práce. Pocity se v originále hodnotí jednak na stupnici častosti výskytu, jednak na stupnici intenzity (síly) a vyhodnocuje se celkový skór pro jednotlivé faktory. Dotazník se zaměřuje jak na sílu, tak na četnost pocitů.Tento je však zaměřen jen na sílu pocitů.Převod tohoto známého dotazníku, který je v literatuře velmi často uţíván k výzkumům v oblasti stresu a pracovních problémů, je uveden níţe. U nás se s tímto dotazníkem pracuje málo, převáţně ve výzkumných pracích studentů, případně ve zdravotnictví, proto nejsou k dispozici ţádné české normy. Dotazník proto slouţí pouze jako ukázka pro zájemce o pomůcky v této oblasti. V tomto dotazníku doplňte do vyznačených políček u kaţdého tvrzení čísla, označující podle níţe uvedeného klíče sílu pocitů, které obvykle proţíváte. Síla pocitů:Vůbec 0 - 1 - 2 - 3 - 4 - 5 - 6 - 7 Velmi silně MBI – Jednotlivé dimenze dotazníku EE = Emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion) DP = Depersonalizace PA = Osobní uspokojení (Personal Accomplishment) (PE Někteří autoři vyčleňují ještě - Fyzické vyčerpání (Physical Exhaustion), většina je započítává do EE)

1 EE+PE Práce mne citově vysává 2 EE+PE Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil

60

3 EE+PE Kdyţ ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven/a 6 EE Celodenní práce s lidmi je pro mne skutečně namáhavá. 8 EE Cítím “vyhoření”, vyčerpání ze své práce 13 EE Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení 14 EE+PE Mám pocit, ţe plním své úkoly tak usilovně, ţe mne to vyčerpává 16 EE Práce s lidmi mi přináší silný stres 20 EE Mám pocit, ţe jsem na konci svých sil 5 DP Mám pocit, ţe někdy s klienty/pacienty jednám jako s neosobními věcmi 10 DP Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivým k lidem 11 DP Mám strach, ţe výkon mé práce mne činí citově tvrdým 15 DP Uţ mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty/pacienty 22 DP Cítím, ţe klienti/pacienti mi přičítají některé své problémy 4 PA Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů/pacientů 7 PA Jsem schopen velmi účinně vyřešit problémy svých klientů/pacientů 9 PA Mám pocit, ţe lidi při své práci pozitivně ovlivňují a nalaďuji. 12 PA Mám stále hodně energie 17 PA Dovedu u svých klientů/pacientů vyvolat uvolněnou atmosféru 18 PA Cítím se svěţí a povzbuzený, kdyţ pracuji se svými klienty/pacienty 19 PA Za roky své práce jsem byl úspěšný a udělal/a hodně dobrého 21 PA Citové problémy v práci řeším velmi klidně – vyrovnaně. 61

Dobrý den, jmenuji se Renata Bartošová a jsem studentkou Bankovního institutu vysoké školy v Praze. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala téma zabývající se problematikou syndromu vyhoření u sociálních pracovníků. Dovoluji si Vás tímto poţádat o vyplnění následujícího dotazníku. Jeho výsledky budou zpracovány anonymně a pouţity jen pro účel mé bakalářské práce. Děkuji Vám za ochotu, spolupráci a Vaše upřímné odpovědi. Renata Bartošová Číslo otázky

Síla pocitů na škále vůbec 0 – 1 – 2 – 3 – 4 – 5 – 6 – 7 velmi silně

1

Práce mě citově vysává.

2

Na konci pracovního dne se cítím být na dně sil.

3

Kdyţ ráno vstávám a pomyslím na pracovní problémy, cítím se unaven/a.

4

Celodenní práce s lidmi je pro skutečně namáhavá.

5

Cítím „vyhoření“, vyčerpání ze své práce.

6

Moje práce mi přináší pocity marnosti, neuspokojení.

7

Mám pocit, ţe plním své úkoly tak usilovně, ţe mne to vyčerpává.

8

Práce s lidmi mi přináší silný stres.

9

Mám pocit, ţe jsem na konci svých sil.

10

Od té doby, co vykonávám svou profesi, stal jsem se méně citlivým/á k lidem.

11

Mám strach, ţe výkon mé práce mne činí citově tvrdým/ou. 62

12

Mám pocit, ţe někdy s klienty zacházím jako s neosobními věci.

13

Cítím, ţe klienti mi přičítají některé své problémy.

14

Uţ mne dnes moc nezajímá, co se děje s mými klienty.

15

Jsem schopen/na velmi účinně vyřešit problémy svých klientů.

16

Mám stále hodně energie.

17

Dovedu u svých klientů vyvolat uvolněnou atmosféru.

18

Cítím se svěţí a povzbuzený/á, kdyţ pracuji se svými klienty.

19

Za roky práce jsem byl/a úspěšný/á a udělal/a jsem hodně dobrého.

20

Mám pocit, ţe lidi při své práci pozitivně ovlivňuji a nalaďuji.

21

Citové problémy v práci řeším velmi kladně – vyrovnaně.

22

Velmi dobře rozumím pocitům svých klientů. Informace o respondentovi:

23

Věk:

24

Pohlaví:

25

Nejvyšší ukončené vzdělání:

26

Délka praxe v oboru:

Poznámka autora: EE emocionální část x DP odosobnění x PA osobní vyčerpanost

63

Příloha č. 2: Osobní dotazník Otázky k rozhovoru se pečovateli z vybraného zařízení. 1. Jaké je Vaše křestní jméno? 2. Kolik je Vám let? 3. Jaké je Vaše nejvyšší dosaţené vzdělání? 4. Kolik let pracujete jako pečovatel/ka? 5. Víte, co je syndrom vyhoření? 6. Co myslíte, ţe je příčinou vzniku syndromu vyhoření? 7. Proč jste si vybral/a tuto profesi? 8. Co Vás obohacuje a baví na této práci? 9. Co děláte jako prevenci, předcházení syndromu vyhoření? 10. Co děláte pro to, aby Vám práce nezasahovala do soukromí? 11. Míváte pocit, ţe je toho na Vás moc? 12. Jste spokojen/a s Vaším finančním ohodnocením? 13. Jak vnímáte přístup společnosti k Vaší profesi? 14. Myslíte, ţe Vaši kolegové jeví příznaky syndromu vyhoření? 15. Býváte často nemocný/á?

64