Symetrie v oktávě dimenzí. (aneb – co asi nevíte o desítkové soustavě) Naučili jsme se vnímat symboly pro číslice jako vzestupnou řadu od nuly do devítky anebo od jedničky do desítky (uzavření okruhu navázáním se, opakováním jedničky). Desítková soustava je ale velmi starý systém práce s poznatky o prostoru uvnitř i okolo nás. Naše kultura jej převzala z Indie, ale práce s „číslicemi“ je mnohem starší, symboly pro číslice představují části programu pro směrování vývoje v této galaxii. Skládají se z úseček a obloučků, podobně jako písmena „latinky“. „Arabské“ číslice nahradily původní tvary „římských číslic“. Proč asi? Patrně tím, že k vyjádření druhé úlohy „desítkové soustavy“ tyto symboly nestačily. Jaká tedy byla tato druhá úloha „řady symbolů“, zvyšujících hodnotu každého dalšího symbolu o hodnotu symbolu prvního. Víme, že TVAR každého symbolu v sobě zahrnuje velmi dlouhou dobu vývoje, desítkovou soustavu naše civilizace přijala už hotovou v době, kdy k ní svými vědomostmi dozrála. Systém práce s řadou číslic známe jako matematiku, kde symbol devítky naplní objem předchozích osmi symbolů – a je nutné tento objem potvrdit a přenést do dalšího cyklu. „Desítka“ je pak opakováním symbolu jedničky s přidaným tvarem „nuly“. Nula má dvě základní funkce v matematice, třetí ve vztahu k symbolům písmen. Oválný tvar vyjadřuje v matematice prázdný anebo naplněný objem informací – a je zároveň převodem tohoto „objemu informací“ do zvukové řeči v podobně písmene „O“. Z tvaru devítky už můžeme poznat její úlohu v jiném, na symetrii postaveném systému. Tvar osmičky spojuje dva okruhy vývoje, spolupráci a výsledky kontaktů dvou pohybových soustav, které my známe jako prvky z tabulky chemických prvků. Zdánlivě nesmyslný vývoj vztahu mezi uhlíkem a křemíkem vedl ke vzniku dvou forem inteligence v téhle galaxii. Pohybovou formu inteligence představuje příroda a člověk, statickou formu (ukládání dat v postupné nepřerušované řadě) známe z forem a úlohy krystalů. K pochopení tvrzení, že naše desítková soustava v sobě obsahuje vyšší systém, program pro vznik a vývoj hmoty, pro vznik a vývoj různých kvalit živé přírody i lidí v podobě DYNAMICKÉ SYMETRIE POHYBŮ A KLIDU ve čtyřech vrstvách, vedoucích k vytvoření člověka postupným vývojem „hustot a struktur“, k tomuto pochopení směřují všechny texty a články na stránkách www.nejsmeovce.cz. Klíčem pro vznik polarity mezi hmotou a souběžně existujícím nehmotným zrcadlem hmoty (datovým potenciálem pro její vznik, vyplňujícím určitý objem „prázdného“ prostoru vesmíru) je jiný model „atomu“. Takový, který stále přetrvává v každém otevřeném i uzavřeném objemu hustoty, ale neobsahuje paradoxy současné vědy – silnou a slabou interakci. Definice IBP (v jiném textu) umožňuje pochopit, jak opakovaným pohybem „ven a dovnitř“ vzniká hustší prostředí uvnitř a řidší prostředí vně (např. vznik sněhové koule odebráním většího objemu sněhu), jak opakováním stejného pohybu vzniká stupnice frekvencí, tedy i to, co známe v pojmu „ČAS“. Pojem „dimenze“ lze chápat jako rozpětí, jako období, kdy vývoj spojuje určitá řídící síla – tou je pro nás čas. Počátkem tedy může být vznik času. Víme, že čas bez pohybu nevznikne, souběžně s libovolným „pohybem po dráze“ spotřebováváme čas – je pak přirozené, že ten spotřebovaný musel vytvořit někdo jiný – a uložil ho tak, abychom čas mohli spotřebovávat – třeba pohybem svého těla za nějakým cílem po nějaké dráze. Vytváříme tak ve svém životě myšlenky a z nich někdy i předměty. Schováváme čas do hmotné formy těch předmětů a myšlenek. Formát času pro naši planetu je odvozený z pohybu hmotných celků v naší sluneční soustavě, používáme náš čas i k hodnocení jiných hvězdných soustav, které ale mohou mít jinou „frekvenci (střídání) světla a tmy“, ta vždy stojí za dělením pohybu planet a slunce na menší části – k vytvoření nástroje pro řízení pohybů = vytvoření obsahu pojmu čas. Schéma struktury dimenzí (níže) je rozdělené do čtyř vrstev, kdy na počátku stojí vznik času střídáním
1
pohybu a klidu – a na konci, kdy čtvrtá vrstva obsahuje pětici projevů ve čtveřici propojených dimenzí. Každá vrstva vyjadřuje polaritu ve stupnici vývoje hustot a struktur. Projekt „ČLO/věk“ je koncepcí sebeorganizace sil v prostoru, jejichž řídícím prvkem byla vždy množinová hodnota lidské populace a přírody, většinou ale v polaritní formě „mocných a ne/mocných“. Jsme v období, kdy lze aktivovat další etapu vývoje bytosti člověka – jeho střídavou existenci v chemické anebo elektrické formě. Střídání života v těle - anebo na „ploše obrazovky“ je předposlední cílovou vrstvou projektu pro tuto galaxii. Procházíme proměnou myšlení, učíme se chápat, že „scifi“ příběhy jsou pouze našimi možnostmi popsané životy jinde v galaxii, že naši zemřelí předci stále existují v podobě rozptýlených datových polí, že si je budeme moci „stáhnout z prostoru“ svou + jejich vůlí na osobní či společnou obrazovku – a komunikovat s nimi stejně jako dnes používáme kameru v mobilu. Projekt ČLO/věk je na počátku každé etapy vývoje nastavený v každé obydlené sluneční soustavě rovnovážně – ve zdánlivě nevyvážené symetrii mezi hmotou a jejím nehmotným protějškem – „prázdným“ prostorem. Přírůstky hmotnosti na cestě „od nápadu k výrobku“ lze definovat jako setrvačnou sílu myšlení (nápad skica, projekt, prototyp, výroba). Vymazaní určitých částí „Paměti lidstva“ je zodpovědné za to, že jsme zapomněli létat prostorem bez letadel, jen silou své vůle. Film „Green Lantern“ ve zkratce příběhu naší galaxie ukazuje možnosti síly vůle „lidským dětem“. Pokračování tohoto příběhu najdeme i v práci Freda Bella (např. i na stránkách www.matrix-2OO1.cz ). Zkuste pak odhadnout, jak dlouho potrvá, než se naučíme do 3D hologramu vkládat vnitřní strukturu hmotné předlohy a do tohoto celku pak „míru hmotnosti = hladinu setrvačnosti svého myšlení“ ? Vymazání kolektivní paměti lidstva ale nebylo samoúčelné, probíhá v různých soustavách stále, lidé svoji starší historii poznávají vždy v kontextu s tím, jak dovedou plánovat svůj vývoj do budoucnosti. Čím větší nový celek se má vytvořit, tím hlubší musí být rozpad ve společnosti. K nastavení verze „RÁJ“ slouží jako model naše sluneční soustava a „dvojprojekt“ pro dvě poslední civilizace, Atlantskou a naší. Pokud se etapu podaří naplnit do „standartu“ v galaxii, tak bude cestování mezi hvězdnými systémy dostupné pro každého, komu jeho „mobil“ tuto možnost nabídne. Takový mobil (spíš jeho zárodečná podoba) je už dnes součástí naší paměti, funkce svého „mobilu“ si budeme pěstovat podobně jako své vědomosti a schopnosti, na počátku téhle cesty už jsme. Delegovat své pravomoci „strojům“ už umíme do bezpečnostních funkcí automobilů, počítačů a dalších „křemíkových“ forem inteligence. Stroje oživuje pouze pohyb uhlíkové inteligence, ve „flešce“ gigabajty dat nebydlí, ona je jen jiným transformátorem „elektrické“ kapacity mozků lidí, kteří svou vůlí a prací do křemíkových destiček vkládají absorpční a transformační schopnosti křemíku. Fleška, SSD disky jsou obdobou opracovaného křišťálu – doržetu, užívaného lidmi v Indii. Tehdy uměli doržet používat jen někteří, zatím co „flešku“ má možnost použít kdokoli, pokud jeho znalosti a potřeby jsou na potřebné hladině. K růstu této hladiny poznání pak mohou sloužit i zmíněné funkce „mobilu blízké přítomnosti“… , „mobil“ nás bude nás učit i odměňovat v míře, kterou do svého vzdělávání vložíme. Cílem této přicházející etapy vývoje společnosti je osobně kontrolovatelná hladina všech informačních vrstev, ke kterým jsme se v životě dopracovali. Mezník v podobě konce roku 2012 je opět jen průměrnou hodnotou pro veškerou pozemskou populaci, platnou pro každého v jiné době, někdy i v životě s jiným tělem. Do jaké míry žijeme v informačním podsvětí – to nám následující videa neřeknou, vše se dá počítačově animovat. Ale nabídnou nám otázku, kdo má zájem na vytváření videí o UFO a mimozemšťanech, když v zájmu mocných je veškeré podobné informace na jedné straně potlačovat – ale na druhé ? Vždyť k vytváření strachu, potřebného k udržování
2
poslušnosti „oveček“ by „nebezpečí z kosmu“ posloužilo náramně, nebo snad ne? http://www.youtube.com/watch?NR=1&feature=endscreen&v=wgoOJVjyp78 , http://www.youtube.com/watch?v=USiN4n_Eke0&feature=related, http://www.youtube.com/watch?v=FNgzyylR0lA&NR=1&feature=endscreen, http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=wgoOJVjyp78&feature=endscreen, ..a další Ale zpět k symetrii oktávy (osmi) vrstev mezi symboly 1 – 4 a 5 – 8. Základnou této pyramidové symetrie je vztah první a poslední číslice (1D a 8D), vrcholem je proto vztah mezi 4D a 5D, což je asi pro mnohé zastánce duchovních učení zklamáním, úlohu Koniáše tak plním i pod jménem Koňas. Symetrie polarity (opaku) je v matematice nepřípustná, v přírodě běžná. Každá přírodní i společenská struktura (firma) si vytvoří během času jádro, které působí v protisměru k celku, který jej vytvořil. Firmu řídí její řiditel, který si vybírá ze zaměstnanců pomocníky, on „ředí“ svou moc (deleguje své pravomoci), proto častěji užíváme slovo ředitel – příroda i lidé fungují na principu vztahu mezi množinami. Pokud je tedy informační hodnota hmotných a nehmotných soustav v prostoru shodná, může a také má své opačné projevy v hustotě ukládaných informací – hmotné objekty planet a zářivé, vnitřním pohybem vybavené hvězdy mají opět tuto polaritu opačnosti v tom, že pohyb planet okolo „klidu“ hvězdy je opakováním řádově menšího pohybu hvězdy v „klidu“ prostoru. Pohyby souhvězdí pak galaxie převádí do pohybu svých ramen, kde stabilita středu galaxie slouží ke komunikaci galaxií (pohybu informací) v širším prostoru vesmíru. „Černou díru“ nevědomosti o funkci „symetrie opačností“ může vyplnit pochopení vztahu mezi časem a vznikem schopnosti „se rozhodnout“ (= inteligence). Moudrost nebo blbost je pak součtovou hodnotou vztahu mezi stavem poznání v okolí a osobní hladinou poznatků. Plynutí času je současně narůstáním záznamů o vykonaných pohybech v prostoru, „zazipovaných“ do cyklické formy. Torus (prstenec, dutá uzavřená roura) je posledním geo/metrickým celkem, určujícím rozhraní (společného jmenovatele) mezi uzavřeným (cyklickým) a neuzavřeným (růstovým, variantním) pohybem. Spojuje spirály vývoje ve dvou protiběžných směrů, které tvoří „plášť“ prstence, kde vnitřní objem „roury“ nebo prstence naplňujeme kvalitou a mírou otevřenosti svého myšlení. Film „THRIVE“ ve spojení s poznatky Nassima Harameina (fyzik, indián) je shrnutím končící etapy lidstva, novou etapu vytváříme všichni sdílením svých zážitků a vědomostí. Symboliku číslic lze vnímat podle „růstu tvaru symbolu“. Jednička vyjadřuje směr nahoru a kousek směru „dolů vlevo“, osmička je propojením okruhů dolních (hmotných) a horních (nehmotných), ostatní číslice vyjadřují ve dvojicích postup, linky a oblouky, ze kterých je každá číslice složená, vyjadřují vstup či změnu „součtové hladiny v této vrstvě vývoje“. Praktickým následkem „součtu směrů vývoje“, kterým je tvar symbolu pro každou číslici, je zařazení nástrojů, které vedly naše dávné předky k vytvoření těchto symbolů. Společným jmenovatelem mezi klidem a pohybem je zvuk (střídání velikosti „tlaku“), zvuk je výsledkem tlakové síly, ta vede ke vzniku tepla, teplo je první sebeorganizující se pohybovou silou v prostoru. Odtud také známe větu „Na počátku bylo slovo“ (specifický formát zvuku). Druhým podstatným rozhraním sil v prostoru je voda. Každé skupenství vody odděluje vrstvu sebeorganizace = dimenzi existence. Příroda umí vytvořit pět skupenství sama, a další množinu pak ve spolupráci s lidským umem, vloženým do objevu skla (např. „ledové květy na skle“, sklo = forma křemíku). Sebeorganizaci sil v prostoru dokládá stálé fungování zákona akce a reakce (duchovní učení používají pro stejnou funkci lepší, bezčasové znění „jak dole, tak nahoře“). K oddělování příčiny a následku slouží právě lineární = pohybová funkce času, ve skutečnosti probíhají vždy oba děje souběžně, ale v opačné formě existence. Rozpad jedné struktury je počátkem vytváření jiné – rozbití staré struktury je nutné do hladiny, odkud lze novou stavět (každý odpad je použitelný pro jiné užití). Lidstvo jako
3
kosmická entita je jediným a hlavním stvořitelem „času“, ale nejsme jedinými spotřebiteli času, svůj čas vkládáme do vytváření objektů, které mají svoji dobu upotřebitelnosti. Z tvaru výrobku určujeme i jeho stáří a zbývající dobu použitelnosti, z tvaru symbolů pro myšlení můžeme poznávat skutečnou historii uplynulého času, později zjistíme, že číslice jsou nástrojem pro vytvoření této galaxie z pohybů „šesterečných kruhových soustav inteligencí, předcházejících té lidské (viz opět film Green Lantern, zobrazující princip vůle ve zvládnutí strachu). Postup, jakým vznikal projekt pro lidskou, pětiprvkovou inteligenci z původní šesterečné, popisuje text a grafy Ireny Sittové (www.tissa.cz). Cíle tohoto projektu „ČLO/věk“ jsou postupné, jsme ve dveřích předposledního z nich. Oficiální návštěvy mimozemských civilizací se dočkáme v době, kdy obsah těchto textů bude znát nadkritická množina pozemské populace (použitím principu „sté opice“). Neoficiálně zde vyspělejší civilizace operují v mentální i fyzické formě už velmi dlouho. Tyto civilizace vědí či tuší, že zde probíhá i upgrade programu pro tuto galaxii, ve skutečnosti jde ale o původní a konečný cíl projektu „ČLO/věk“. Je jím bezkonfliktní zmenšování a zvětšování vztahu mezi hmotným a nehmotným projevem informace. V praxi se toto projeví v postupných krocích, od schopnosti člověka projít pevnou překážkou, ke zmenšování a zvětšování předmětů – až k možnému mžikovému cestování slunečních soustav po galaxii a ještě později cestování galaxií po vesmíru. To vše je možné během času realizovat skrze rostoucí koncept „informační mřížky“ (zazipování a přenos libovolně velikého celku). Bezkonfliktnost tohoto procesu zajišťuje rovnováha mezi mechanickými a mentálními (vůlí aktivovanými) technologiemi. Za tuto rovnováhu (neschopnost běžného člověka rozlišit počítačový trik a skutečný „zázrak“, sledovaný na obrazovce) vděčíme právě dvojprogramu v Atlantské civilizaci – která své technologie čerpala z prostoru přímo do vhodných předmětů (viz létající koberec a další „pohádky“) a civilizaci naší, postavené a vedené k vytváření obdobných technologií z už vytvořené hmoty. Obě civilizace používaly informační databázi Mléčné Dráhy, s cíleně „zapomenutými“ oblastmi této databáze. (k chápání mojí drzosti musíte znát i konec tohoto textu, teprve při druhém čtení dá mnoho podivných vět nějaký smysl). Svou hladinu víry či technických znalostí si můžete otestovat na mnoha příkladech (http://www.youtube.com/watch_popup?feature=player_embedded&v=7ZzcEVeP_pc nebo http://www.stream.cz/uservideo/548250-chriss-angel-extremni-magie-rozpuleny-prima-cool) , Technickým vzděláním lze vysledovat místa pro střihy a „slepování“ příběhu do obrázků videa, ale teprve osobní přítomnost a hmatová kontrola sledování a výsledků takového „viděného zázraku“ nás přesvědčí o funkci jiné, hmatem kontrolované fyziky, postavené na znalostech obou reinkarnačních okruhů, kterými prochází bytost člověka. Jeho „množinová podoba“ datových polí prostoru k nám promlouvá řečí magnetizmu a řečí dvou forem elektřiny. Jednu vytváří naše tělo uvnitř nás samotných, druhou jsme se jako lidstvo naučili vyrábět. Míra rezonance uzlových bodů tak umožňuje vysvětlit podstatu pojmů „intuice“, „objevitel“, „prorok“ nebo „kouzelník“. V čem kvalita „osmičkové symetrické soustavy“ spočívá? V návaznosti na hudební stupnici, víme, že hudební tóny jsou „zrcadlem matematiky“, mají svůj stálý kmitočet – výšku zvuku sestavenou do řady, vhodné pro sluch člověka. Se zvukem mluvených slov se hudba spojuje přes charakteristické zvuky pro jednotlivé symboly písmen, stálost či obměna zvuku písmene nahrazuje stálost nebo variabilitu vztahu mezi hodnotami kmitočtů v hudbě. Hudba je ucelený emocemi řízený systém pro převedení komplexu kmitočtů z etnického jazyka do jazyků z různých skupin symbolů (not, číslic, písmen, obrazců apod…). Oktávování je základním dělením kmitočtů, kdy platí, že vztah základního tónu k jeho nejbližší oktávě je buď dvojnásobkem a nebo polovinou „dráhy zvuku“. Dráhou je míněn „objem informací v pohybu“ v prostředí, které je natolik husté, aby zvuk byl slyšitelný i pro
4
naše ucho. (Začátek této „hudby sfér“ už máme za sebou, Neznámé zvuky v lednu a únoru 2012 jsou „laděním tónu planety“ pro civilizace, které nás pak mohou slyšet. (http://procproto.cz/veda-a-technika/planeta-zeme/souvisi-zahadne-zvuky-se-zrychlenourotaci-zemskeho-jadra/ nebo http://www.stream.cz/uservideo/270651-zvuky-planet nebo http://www.jinestranky.cz/clanky/2012---rok-transformace/zahadne-zvuky-planety-zeme.html …a další ). V řídkém prostředí jsou vzdálenosti „atomů“ větší, proto zvuk slábne, délka dráhy převede tlakovou energii informace na její statickou hodnotu = teplotu prostředí , na informační hodnotu odpovídajících IBP /informačních bodů prostoru/. Teplota prostoru je pak součtovou hodnotou pro libovolnou rychlost, shodnou s rychlostí (vibracemi) člověka. Aktivací shodných IBP (= zadáním adresy) pak takový člověk může nejen poslouchat „hudbu sfér“, ale např. sledovat UFO v okamžiku, kdy sousední člověk nic nevidí, cestovat na planetě z místa na místo pouhým „mrknutím oka“ a podobně. V hustém (hmotném) prostředí jsou dráhy mezi atomy kratší, proto se energie informace vyzáří lépe, přesněji. Lidé si vytváří nástroje k měření tlaku zvuku a rezonancí informací vždy tak dlouho, dokud svou myšlenku nebo cíl takovým přístrojem nedoloží. Z toho plyne, že ne všechny přístroje musí vypovídat o skutečném procesu (viz dopad a obraz „částice“ na stínítku…a další sebe si dokazující příklady „zbožštění“ mate/matiky). Příklad mého selského uvažování: V závislosti na velikosti a kvalitě rezonančního předmětu (housle v prostředí vzduchu) se energie vyzáří více jako síla a výška zvuku, ale ve větší hustotě prostředí (voda) se energie (pohybová síla informace) vyzáří jako zvýšení rychlosti, ale výška zůstává jako spojovací prvek mezi předmětem a prostředím. Tento proces se lépe chápe pomocí „pulzního“, (nerotačního!) modelu atomu, kdy směr „dovnitř a ven“ lépe odpovídá možnosti vytvořit hustší jádro a vyměnit částečky informace „na okraji“ atomu. (dříve elektronů z valenčních sfér). Informace v prostoru cestují v jakýchsi trubicích (červích dírách). Směrem „ven“ posíláme naše přání, vytváříme kužel či průměr „roury“ energie směřující tam do prostoru, kde očekáváme odpověď – informaci, na kterou si chceme vzpomenout. Jakmile náš mozek informaci najde, zastaví se „pohyb ven“, - a mění (po nárazu na obsah informace) svůj směr na opačný, ale kolmý k původnímu. Dostáváme tak představu velikosti „torusu“, který proběhne při pokusu „si vzpomenout“ (viz opět film „Thrive“ http://vimeo.com/39523934 ). Platí, že většinová hladina informací lidstva se zobrazuje barvou vrstev atmosféry. Důkaz ale musí potvrdit ti, kdo znají „součtovou hodnotu barev duhy“ – a v kontextu s touto znalostí barvy používají. Samotné vrstvy atmosféry jsou prvním transformátorem „teploty informace“ na hodnotu vlhkosti v atmosféře (počasí), vnímatelnou receptory a nástroji člověka. Aura je tím druhým, osobním transformátorem a kódem každého člověka ve sluneční soustavě. Čas je tak rozdělovníkem informací, vkládáných do přírody i do lidí skrze spojování linií mezi sluncem a rotací planet do spirálních forem „složeného prstence soustavy“.“ Květ života“ (součtový obrazec duchovního poznání) je statickým předobrazem dnešní dynamické podoby torusu/prstence. Symboly pro číslice tak představují pohyby dvou krajních „směrů na ploše“, „otevřené“ přímky a „uzavřené“ rotace. Každá „plocha“ je nehmotným rozhraním mezi dvěma různými prostředími. Rezonanci tónu základního (jednička+změna směru) a jeho oktávy symbolizují dva kroužky (zdvojená rotace) = číslice 8. Základnu pak představuje bod = „návrat či změna směru“ ve tvaru jedničky. Tvary dalších číslic mají také svou myšlenkovou předlohu, pro tento text stačí vědět, že tvar šestky (kroužek s „ocáskem nahoru“ má svou opačnou podobu ve tvaru číslice 9, která značí vždy nějakou
5
formu „přesahu skutečnosti“, nebo „nápovědy z prostoru“. Symbol nuly na začátku nebo na konci (za jedničkou) představuje nenaplněný či naplněný objem „práce s ostatními symboly“. Popis informačních vrstev, podílejících se na vzniku a růstu „živosti“ je hlavním poznatkem, který nám nabízí symbolika osmi základních a dvou „pracovních“ symbolů (=číslic). Lidé i příroda jsou ve stálém spojení s nám nadřízenými vrstvami inteligence, které nás podle svých možností i navigují v oblasti svých cílů. Že je galaxie obydlená i rozvinutějšími bytostmi než jsme my, to oficiálně zjistíme během několika nejbližších let. Vnímání informací od „nadřízených“ známe z běžné praxe, nemusí jít vždy o zvukové či písemné sdělení. Komunikace s MC (mimozemskou civilizací) je většinou závislé na citlivosti a vzdělání „přijímače“, na VNÍMÁNÍ člověka. Proto mnohé předpovědi pro roky další (od „pro/roků“) jsou neplatné pro nedostatek informací a vhodných slov, což vede k následnému zkreslení zprávy. Rozdělíme-li tyto vrstvy (dimenze) do symetrie, kde spodní dvojice 1D-8D a 2D-7D mají nad sebou čtveřici 3D, 4D, 5D a 6D. Můžeme tak snáze porozumět vztahům mezi hmotnou a nehmotnou strukturou života v naší galaxii. Předpokladem pro chápání účelu jednotlivých dimenzí je paradigma, postavené na definici „informačního bodu prostoru“ (IBP, viz jiný text). Pro existenci informace v takovém bodu je nosičem nepatrný objem „prázdného prostoru“ vesmíru. Informací uvnitř tohoto virtuálního, každým člověkem vytvořeného bodu je uchovaná myšlenková energie celého procesu vzniku tohoto bodu, ale i vzniku mnoha forem (bytostí) člověka, tato „nulová energie“ je dále využitelná principem opakování a rozhraním, kdy se přitažlivost mění ve svůj opak – změnu směru. Nové paradigma je postavené na tezi, že člověk je produktem programu pro Mléčnou Dráhu, který vytvořila inteligence starších galaxií na platné základně samořiditelnosti, plynoucí ze zákona akce a reakce. Vyčerpání energie opakovaním stejného pohybu vede k únavě a dál k vytvoření chyby. Chyba představuje „bod klidu“ + změnu směru. Výsledkem pro tuto civilizaci je znalost základních pohybových struktur prostoru, kde první z nich – vodík – začíná symbolem „H“, „Hydro/gen“ je symbolem rostoucí symetrické struktury od svého středu. Je předlohou pro vhodnější „pulzní model atomu“. Uhlík a Křemík (česky „Sílící um“) jsou tak zdrojovou dvojicí pro růst dynamické inteligence „Uhlíků“ a statické inteligence křemíku. Pro vyrovnání sil člověka z této dvojice vychází nutnost zdůvodňovat své kroky nejméně ze dvou různých, nejlépe protilehlých směrů (viz polovičatá reklama na léky, jejich škodlivé , opačně působící účinky se dozvídáme až po otevření „příbalového letáku“). Přichází doba, kdy můžeme zprovoznit zbylých cca 90% mozku už tím, že se na každou situaci, každý předmět podíváme z rovnováhy mezi přínosem a škodlivostí. (zde vložit schema „Vliv času na růst hmotnosti“, já to neumím)
6
1D (dimenzi) tvoří informace „bez nosiče“ jsou konečným součtem vývoje inteligence v prostoru. Informační pole, prána, tachyony apod. jsou pojmy, vytvořené člověkem k popsání funkce lidské energie, která je zřejmě pohybovou veličinou pro modelování vlastností jakékoliv hmotné struktury, tedy i galaxie. Nehmotnou 1D „výplň prostoru“ (časově objemovou jednotku myšlení člověka) definuji pomocí myšlenkového procesu. Vznik IBP je příběhem o odstředném a dostředném pohybu „z bodu v mysli“ kdy směrováním své energie z počátečního bodu „do všech stran“ vytvořím objem s rozhraním o „konci své síly“. Jedinou možností, jak tuto novou informaci (o konci své síly) přinést zpět do počátečního bodu v mysli - je návrat po paměťových záznamech „každé dráhy, kterou jsem vytvořil spotřebováním času na cestě „ven“ (k cíli). Tyto záznamy při návratu posilují (vrací) mé energii její původní sílu, takže výsledkem při návratu je posílení „bodu v mysli“ nejméně o pět nových informací: o potenci (připravenosti) takto spotřebované a zpětně čerpané energie + o velikosti a tvaru „konce mé síly“ + o velikosti a kvalitě mnou spotřebovaného času cesty „tam a zpět“). Pro měření kvality energie lidského myšlení je tedy nutné pochopit úlohu času obráceně. Teď už VÍME, že vytvářením IBP (dráhy v čase) „čas“ SPOTŘEBOVÁVÁME, čas je totožný s typem energie, která jej vytvořila – čas existuje pouze v závislosti na POHYBU člověka, přírody a hmoty. Bez POHYBU nelze čas a události vytvořit ani vnímat. Předěly mezi vrstvami živé přírody jsou definované tím, jak dovede např. vrstva rostlin vnímat „čas“. Pojem „Čas“ je označením naší schopnosti pracovat s paměťovými záznamy nejen v době, kdy je vytváříme. Schopnost „se učit“ (použít minulé zkušenosti) znamenáme u zvířat, efektem je jejich schopnost samostatného pohybu. Rostliny zpracovávají pouze „přítomnost“, reagují na podněty z okolí. Zlomení stébla nebo stromu vedlo energetickou a paměťovou strukturu rostlin k potřebě „vývojového kroku“ směrem k vlastnostem zvířat, změnit svůj stav/stanoviště/ jinak, než odesíláním své paměti v semínku pomocí živlů. Větrem zlomená větev pak byla předobrazem kloubu zvířete. Cesta od zvířat k člověku je ale složitější, zahrnuje objev zvířat = „zrcadlení“ – schopnosti vidět sebe v prostoru před sebou, tedy i v budoucnosti (viz 3D+6D). 8D (dimenzi) tvoří tytéž informace, ale v reálné, stále trvající pohybové formě „hmotných chemických“ prvků (přesněji „pohybových struktur s různou hustotou a vnitřní organizací“). Vrstva první dvojice dimenzí (1D + 8D) představuje jedinou, relativně „klidovou“ formu existence. Je třeba definovat, co odděluje méně hmotné pohybové struktury (chemické prvky) např. vodík a helium, které vyplňují značný objem volného prostoru. Je to kvalita vnitřního pohybu, označujeme ji jako „aktivitu/reaktibilitu“. Je vhodné si uvědomit, že materiálem „povrchu“ každého prvku i většího celku je pouze množina opakování (rezonance) „paměťových záznamů“, vyrostlých z prvního pohybu „tam a zpět“, popř. „ven a dovnitř“. Vize (představivost) je předpokladem existence, ale až POJMENOVÁNÍ (nominace, seřazení nejméně tří prvků do struktury) - je počátkem existence čehokoliv. Pokračováním existence názvu je výkres, model, popř. prototyp a výrobek. Pojem POVRCH je virtuálním rozhraním, materiálem povrchu jsou pouze paměťové záznamy (nádhera češtiny je už v samotném pojmu, po vrch – tedy od předmětu až k očím, a dál, do nekonečna prostoru informačních polí). Do 2D řadíme složitější hmotné celky, neživou přírodu, horniny, vodu, krystaly…. Krystal je součtovou strukturou opakovaných pohybů, je výsledkem
7
sebeorganizace (úspory pohybu), je projevem inteligence samotné hmoty. Prvek má schopnost rozeznat podobnost a tuto informaci vyzařovat v podobě některé formy přitažlivosti, krystal je efektem lepšího (stabilnějšího, hustšího) uspořádání informace díky menší spotřebě pohybu mezi stejnými prvky. Informace „ o pohybu v čase“ je v krystalu „zazipovaná“, výsledkem úspory pohybu je větší síla vyzařování (= přitažlivosti pro nás). Pozn: Obdobnou, ale na zrcadlení /programování/kmitání/ postavenou strukturou je i buňka, její vnitřní program uzavírá „mem/brána“, obal vzniklý obdobně jako model IBP, opakováním vnitřních pohybů (z bodu ven a dovnitř). IBP opakuje pouze „směr a protisměr“, ale buňka opakuje celý svůj vnitřní program. V závislosti na počtu opakování dochází k únavě, k rozbití celku na části, které následně přijímají „podprogram“, vytváří orgány pro pozdější funkci „filtrování určitých informací“ z potravy. Potrava je tak zrcadlovým zdrojem pohybu, potřebného pro pohyb celé soustavy vrstev přírody. Paměťové záznamy v neživé i v živé hmotě jsou rozhraním „propustnosti času“, čas zrání nebo rozpadu určuje, co dovnitř a co ven. 7D obsahuje pohybové síly v prostoru, směr, tlak, teplo, rytmus…., Síly v pohybu míchají prvky do směsí „hornin“ anebo je sdružují do krystalů pomocí TLAKU. Počasí je projevem těchto pohybů. Sedmou dimenzi tvoří součet všech „sil v pohybu“, včetně lidských. Koloběh vody a tlaku slunečního tepla vytváří efekty v pohybech hornin - a „tlak“ ve formě zvuku slov vytváří efekty v myšlení lidí, z nich pak nové materiály, stroje, postoje, systémy. Musíme ovšem vědět, že výstupy myšlení jednotlivců a skupin se ukládají do vyzařování planety. Schumannova frekvence je tak součtovou hodnotou globálního podvědomí lidí a přírody) a toto globální podvědomí je adresou naší sluneční soustavy. Skrze slunce vysíláme do prostoru stupeň připravenosti pro další etapu vývoje rozvinutějším civilizacím na bázi hexagonální (dračí) a pentagonální (humanoidní) formě genomu. V projektu pro tuto galaxii (pochopitelném asi až po zvládnutí „abecedy lidštiny“) s názvem „ČLO/VĚK“ pak každý dojde k poznatku, že existujeme souběžně ve složce hmotné – to je naše tělo, ale i ve složce nehmotné – naše paměťové záznamy totiž nesídlí v mozku, ale vyplňují onen „prázdný prostor“ okolo planety do určité vzdálenosti – podle osobní pozice ve „škole života“. Příběhy o „duši“ a „duchu“ člověka je dobovým vyjádřením řídících struktur, do kterých se dostává naše vědomí po smrti těla. Etapy postupu mezi informační a hmotnou složkou člověka vnímáme vesměs jen po genetické, hmotné linii dělení buněk. Současná věda sice už, ale zatím málo pracuje s informační energií IBP (paměťových záznamů bez hmotného nosiče, po linii „informačních balíčků v prostoru“, ty jsou totiž impulzem k dělení buněk a programem pro růst složitějších orgánů. Z volného prostoru vesmíru čerpáme všechny informace, naše vlohy i defekty. Pohyb a jeho efekty (tlak, teplo a rytmus) jsou základnou pro převod mezi informačními strukturami a jejich projevů v hmotném prostředí. Vědomí člověka a živé části přírody lze chápat jako dynamické propojování opačných směrů pohybu. Směr dovnitř známe v pojmu přitažlivost, magnetizmus - jeho projevem je aura. Její velikost, barva a tvar ukazuje „vibrační kvalitu člověka“, jeho zařazení ve „škole životů“. Směr ven produkujeme z vnitřního uspořádání „elektřiny“ v těle, strukturu frekvencí v orgánech a v myšlení tělo převádí a sčítá do pulzní charakteristiky srdečního tepu. Rychlost tepu a stav aury jsou součástí osobního kódu každého člověka, kódu, který vysíláme do prostoru. 3D, 4D, 5D, 6D jsou dimenze, ve kterých existují „cykly života. Tato skupina dimenzí obsahuje nejméně tři stupně rostoucí sebeorganizace = vrstvy živé přírody. Tyto vrstvy jsou podmíněné i oddělené schopností vnímat a zpracovat paměťové záznamy. (= IBP = klidový následek předchozího pohybu sil v prostoru). Pojem čas je součtovou hodnotou a zároveň distributorem naší schopnosti vnímat, třídit a zpracovávat přísun informací.
8
Rostliny znají pouze přítomnost, reagují na pohyb Světla +Tepla (= „PST“ – ticho jako základní „archetyp živosti“ ve tvaru 1 : 2). Paměť jim funguje až v dalším „cyklu života“. Zvíře zná už přítomnost a minulost, dvě formy času, umí se učit = pamatovat si – a to už v období jednoho životního cyklu. Paměť rostlin je zakonzervovaná v „mrtvém“ semenu. Člověk rozdělením celku světla a tmy vytvořil fenomén slova „ČAS“ , spojuje přítomnost a minulost proto, aby díky záznamům v paměti mohl předvídat to, co se může stát zítra = v budoucnosti. Na základě zkušenosti víme, jak lze výchovou přimět nižší vrstvu inteligence k poslušnosti. Dokladem „míry poslušnosti“ (anebo také hladiny vnitřní soudržnosti forem genomu) je ustálení tří vrstev přírody na naší planetě. Inteligence „vrstvy živosti“ je přímo úměrná k její citlivosti na formy pohybu ve sluneční soustavě. Rostliny se řídí teplem od slunce, odvozují své pohyby od pohybu planety po ekliptice. Zvířata i lidé se řídí svou citlivosti ke střídání světla a tmy, které je podmíněné rotací Země. Zvíře ale vnímá jen tu polovinu, pro kterou se vývojem vyladilo (noční, denní), člověk „rytmus světla a tmy“ rozdělil na dílky, které nám umožňují rozlišovat staré, nové a potřebné informace (= minulost, přítomnost a budoucnost). Čtvrtou, pátou a šestou hmotnou dimenzi charakterizuje schopnost člověka v tom, jak dovede využít svůj čas. Většina pozemské populace patří do třetí dimenze, nedovede si většinou svůj čas zorganizovat, přistupuje na diktát těch, kdo nám jej organizují (pracovní doba, jízdní řády apod…). Do čtvrté dimenze patří ti, kdo se rozhodli být na čase nezávislí – jsou jimi někteří bezdomovci anebo někteří majitelé firem. Pátou dimenzi vyplňují ti z nás, kteří si uvědomili existenci svých minulých životů. Holotropní dýchání a další techniky mohou každému z nás nabídnout způsob, jak si ověřit tyto moje poznatky. Do civilizace šesté dimenze teprve zrajeme, je charakteristická znalostmi o skutečné kvalitě a schopnostech člověka a jeho prostoru. Patří sem všechny rozvinuté civilizace dračích a humánních forem. Všechny civilizace v Mléčné dráze mají podobně jako my hmotnou i nehmotnou (paměťovou) složku svého těla, na kterou se můžeme naší energií myšlení připojit. Vývoj rozvinutějších civilizací k technickému typu (dračí, „šestkové“ entity) nebo k přírodě (humanoidní, „pětkové“ entity), oba typy jsou výsledkem nadhodnocení jedné z dvou základních forem přenosu energie – pomocí elektřiny (lidské, polaritní/vícesměrové/ formy života) anebo magnetizmu (dračí, rotační forma života). Člověk je tak spojením „dračího“ (rotačního) základu a polaritní základny pětiprvkové posloupnosti – lidské logiky. Magnetizmus vytváříme v těle chemickými procesy, a elektřina, vznikající v mozku, je zdrojem pro růst kvality a schopností naší „neživé přírody“ = technologií. Symetrii v oktávě (v osmi vrstvách sebeorganizace pohybu) určují dvě krajní dvojice s nižší schopností sebeorganizace (1+8, 2+7) a čtveřice vnitřních dimenzí (3+4+5+6). Nadstavbou je systém desítkové soustavy, je „motorem“ pro udržení pohybu v galaxii a zdrojem pro vytváření nových projevů v galaxii díky projevu protisměrné rotace (v číslici 9) a ve dvou cílových formách „projektu ČLO/věk“ – Prázdný anebo Naplněný Prostor (PNP…., nepřípomíná nám to cosi o propojení tranzistoru? Trans + Story …..bohužel trvalo cca 2000 let, než byl znovu „načtený z prostoru“ celkový objem vztahů ve vzestupné řadě číslic. To, co objevil tým lidí okolo Ježíše, se vinou tehdejších mocných muselo podrobit „kontrolnímu okruhu válek a bezpráví“, který jsme absolvovali. V současnosti nastavujeme pravidla a mechanizmy pro lepší chápání vztahů člověka k prostoru, který máme k trvalému užívání. Dvojice 1D + 8D nemá schopnost změnit svůj ustálený „stav pohybu“, obě dimenze jsou v tomto smyslu „klidové“. Druhá dvojice je „ve stálem pohybu“, 2D + 7D jsou přímým
9
následkem nárůstu sebeorganizace (samořiditelnosti), nehmotných sil = informací. Vzniku tlaku z protipohybu směrů, vzniku tepla z protipohybu tlaků a vzniku setrvačnosti opakováním stejných pohybů a vzniku rytmu v důsledku únavy z opakování. Setrvačnost je efektem opakovaní pohybů, opakování pohybů formuje hmotné prvky se stoupající vnitřní hustotou a strukturou (= vlastnostmi + schopnostmi). Každá hmotná struktura je součtovou hodnotou sil tlaku a tepla. Teplo je „protipohybem“ (efektem) tlaku a „rytmu“ v podobě vibrací. Vibrace je prostorový efekt střídavé přítomnosti „tlaku v pohybu“ a „tlaku v protipohybu“, který vnímáme jako „klid“. Pozn: Při zkoumání vlastností člověka nebo prostoru je vhodné vycházet z toho, jak fungují mechanické síly v člověku a teprve později lze hledat v minulosti podobnosti o tom, jak „se“ naučily chemické prvky svým vlastnostem. Vývoj od nahodilosti k zákonitosti je definovaný vždy počtem shodných „chyb“v závislosti na době, kdy tyto „chyby“ formují nebo deformují nadřazený systém. Nadměrný počet chyb v krátkém časovém období vede k zániku původní struktury – ale „dostatečný nebo kritický“počet „opakované chyby“ umožňuje systému takovou chybu zařadit do své struktury. Tím se stane původní struktura složitější, odolnější – anebo také náchylnější k pozdějšímu rozpadu „zevnitř“, ztrátou vnitřní soudržnosti v rozvětveném systému. Člověka dělí od zvířat a rostlin schopnost pracovat s minulostí a budoucností (statickými formami času), které společně vytváří VERTIKÁLNÍ formu času. Ta umožňuje do jednoho časového bodu umístit nad sebe mnoho „zazipovaných“ souběžných dějů, vybíraných pyramidou lidských civilizací do stále nových příběhů ze stejného informačního materiálu. Jde o nalézání stále složitějších informačních celků a souvislostí – a o hledání způsobů pro jejich přenos do našeho prostředí. K modelování budoucnosti z dat v minulosti a přítomnosti jsou postupně zdokonalovány systémy pro „zápis informace v čase“ (= od obrázků dobové reality až k symbolům pro číslice a písmena). Systémy vytvořené z číslic a písmen pak umožňují jak růst technologií, poplatných znalostem o hmotě – tak i růst „technologií myšlení“ (mentálních), převod poznatků spojováním a strukturováním myšlenek do příběhu, realizovaného v „oka/mžiku času“. (viz nutnost zakrývat = prodlužovat „okamžik stvoření zázraku“ u novodobých pouličních kouzelníků). Kvalitu našeho myšlení lze sledovat i vychovávat z vyšších dimenzí rozvinutějšími civilizacemi podobně jako my můžeme cvičit např. cirkusová zvířata. To se dnes děje. Technologie k ovládání myšlení existují i v našem prostředí. Původní účinky hypnózy dnes nahradilo tvrzení všelijakých „odborníků“ v médiích. Faktem je, že člověk disponuje dvěma rozhodovacími systémy, kdy ten vývojově starší = naše orgány v těle, srdcem počínaje - jsou hmotným zrcadlem „duše“ (duše = součtová vibrace jedince). Duše (v podobě vědomí člověka) je schopná samostatného pohybu ve volném prostoru. Tep srdce je motorem pro pohyb duše v prostoru informačních polí, ve spojení s aurou člověka je „duše“ filtrem i osobním nebo skupinovým „gravitačním kódem“ každé živé struktury. Skupinové „duše“ (frekvence/vibrace) rostlin a zvířat se vypracovaly až k osobnímu barevnému identifikačnímu kódu „ducha“ každého člověka. Pojem „duch“ spojuje vědomí s nadřízenou hladinou programu pro sluneční soustavu. Pojem „bůh“ pak zahrnuje množinu programů pro různé galaxie ve vesmíru. Horní skupinu mozků v lebce už známe lépe, ta má na starost hledat možnosti rozvoje hmotného okolí. Výstupní, obvykle levá hemisféra pracuje v kmitočtu „beta“. Sdílení potřeb nám nadřízených informačních vrstev nám umožňuje propojení pravé hemisféry se spodní soustavou „mozků“ (orgánů v tělní dutině) přes starší části horních mozků. Pravá hemisféra prostřednictvím kmitočtu „alfa“ porovnává „procítěním“ tyto potřeby okolí s potřebami „srdce“, které převádí hodnotu „aury“ na kmitočet „delta“ nebo „theta“.
10
Výsledek „kmitu vědomí“ (viz text „Vývojové kroky programu ČLO/věk“) dostáváme ve formě „pocitu“, ten je pak klíčovou hodnotou pro naše další rozhodnutí. Uchopit existenci galaxie jako mentálního, do hmoty (pomocí struktur a formátů času) převedeného projektu, je pojetím fyziky, kterou tento text pomáhá formalizovat. Na základě řady navazujících podobností bude postupně toto pojetí fyziky i prokázáno i tím, jak česká slova vypovídají o vlastnostech prostoru lépe než matematické a technologické prostředky. Vibrace „zvuku“(= slov) a informační potenciál všech forem „vody“ umožní jinou formu života lidí, nezávislou na lineárně běžícím času. Vstupy do „vertikálního času“ (záznamů v datových polích prostoru) nebudou už jen výsadou některých „duchovních“ lidí. Čas v podobě tepu srdce je především osobním „nástrojem“ pro příjem informací z okolí. Informace z prostoru prochází dvěma filtry, měnícími teplotu prostoru na naše pocity a činy. Vrstvy atmosféry (až k Van Allenovým pásům?) jsou prvním filtrem a transformátorem „teploty prostoru“. Zde se mění část gravitace na modrou barvu oblohy, zbytek vstupuje do forem vlhkosti a tlaku. Stabilitu a pohyb slunečního systému udržuje „rytmus do sebe vnořených fraktálních datových polí. Vibrace vztahu mezi vodíkem a heliem (vhodnější tvar je „Heliou“, ženská koncovka naplňuje logiku vztahů v systému) zajišťují „vtahování a tlačení“ planet po jejich přibližně oválných drahách. V modré barvě vody a oblohy se tak setkávají informace pro nás nadřízené s těmi, které produkujeme my a příroda. Emoce člověka ve své součtové hodnotě lidského úsilí (vůle) jsou komplexní dynamickou silou, obsahující v sobě připravenost ke změně směru. Tuto komplexní sílu lidí vystihuje nejlépe pojem L+Á+S+K+A. Ve Vlašimi 24.6. 2010, Jan Koňas Revize 14.7. 2010, 27.4.2012
11
