Symbol romského neúspěchu Chanov se pomalu mění strana 8

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

9/2011

�

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Symbol romského neúspěchu Chanov se pomalu mění strana 8

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected] www.vecom.cz

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

p ř í m á

c e s t a

k

m o b i l i t ě

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Editorial

Re/forma myšlení Chystaná sociální reforma hýbe světem lidí s po stižením. Většinou se změn obávají. A tvrdí, že vláda bude šetřit na úkor těch, kteří se jen stěží dokáží bránit. Jenže ono je to všechno složitější. Přinášíme reportáž z Mostu, ve které se ukazuje, jak někteří lidé dokáží zneužívat sociální dávky. Jak rodiny pobírají peníze, které jim nepatří, způ sobem doslova nestoudným, neboť k tomu využívají děti. Rozhovor Zdeňka Jirků s vedoucí sociálních služeb občanské ho sdružení Portus ve středočeských Slapech zase upozorňuje na to, jak nesmyslně jsou nastaveny dávky pro lidi s mentálním postižením. A jak středočeský hejtman, místo aby zařízení, jako je Portus, podpořil, nutí jeho klienty přemýšlet o tom, že půjdou demonstrovat. Přitom je nabíledni, že stojí za to podpořit firmy, které státu v jeho sociální politice uleví. Statistika z letošního jara je ne úprosná: Z těch, kteří v Česku nemají zaměstnání, je 12,7 pro centa osob se zdravotním postižením. A zatímco na jedno volné pracovní místo připadá v průměru 16,1 osoby bez zdravotního postižení, u volných pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením je to v průměru 31,6 osoby. Sedm let starý zákon o zaměstnanosti sice poskytuje zaměst navatelům osob se zdravotním postižením motivaci v podobě jistých finančních výhod, ukazuje se však, že to nestačí. Přitom v řadě evropských zemí – a nejsou to jen ty skandinávské, kde je sociální systém nejpropracovanější – žádný povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením není zaveden, a přesto jim zaměstnavatelé práci nabízejí. A tak se ukazuje, že zatímco zákony se postupně vyvíjejí (při pravované úpravy pro osoby se zdravotním postižením přiná šíme v poradně na stranách 28 a 29), podobně se musí vyvíjet i celá společnost. Problém je v tom, že v Mostě je trendem „profese“ být těhotná a pobírat dávky, a jinde společnost nedokáže pomoci těm, kteří to skutečně potřebují. Pomoci ve smyslu, že nečekám na zákony a reformy, abych se jimi mohl či musel zaštiťovat. Prostě jen proto, že to tak cítím. A ještě jedna zpráva nakonec. Ze čtenářského průzkumu vy plynulo, že od časopisu čekáte víc informací a zpráv. Příslušné rubriky proto rozšiřujeme. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek

3

Obsah

Dobré zprávy Festival Souznění Vládní soutěž publicistů Koncert proti strachu Banku bez bariér mohou hodnotit i čtenáři Můžeš Žihadlo 2011

Anketa Jak by se dalo zabránit zneužívání sociálních dávek?

6

Téma: Zneužívání sociálního systému Dva pohledy z Mostu Marie Šmídová: Máme se utábořit na chodníku?

Dva pohledy z Mostu str. 8

8 – 11 12 – 15

Městská hromadná doprava Pamplona není (naštěstí) Řím

16 – 17

Doprava pro vozíčkáře Taxi? Tak si nech zajít chuť!

19

Artterapie Dobromysl léčí mysl

20 – 21

Příklad pro ostatní Nevidomá kantorka učí neslyšící

23

Chráněné dílny Nejsou to jen fabriky pro postižené

24– 25

Marie Šmídová: Máme se utábořit na chodníku? str. 12

Nové zahraniční technologie Přehazovačka na mechanickém vozíku

26 – 27

Poradna Aktuálně z legislativy

28 – 29

Auto – Moto Slevy u luxusních značek nevedou

Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Andrej Halada (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]), Jan Šilpoch (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Martina Bedrnová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v září 2011. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

4–5

30 – 31

Slevy u luxusních značek nevedou str. 30

Konto Bariéry, Melantrichova 5, Praha 1 Jak děláme charitu my

33

Na cestách S vozíkem na jachtu

34 – 35

Vaše fotografie O životě i technice

36 – 37

Křížovka Jih proti severu

38

S vozíkem na jachtu str.34

Partneři redakce: můžeš / číslo 9 - 2011

4

Dobré zprávy

Festival Souznění Občanské sdružení Aragonit pořádá XII. ročník mezinárodního festivalu lidí se zdravotním postižením. Nese název Souznění a uskuteční se 9.–10. září 2011 v Chebu, Františkových Lázních a Karlových Varech. Hlavní částí festivalu je přehlídka umělecké tvorby umělců se zdravotním postižením z České republiky i zahraničí. Jako

hosté vystoupí profesionální umělci hrající především folkovou, country a rockovou hudbu. Pozvání přijali například Brouci Band Beatles revival nebo Elvis Presley revival Band. Vstupné dobrovolné. Podrobnější informace o programu a místech konání najdete na www.aragonit-kv.cz.

Koncert proti strachu Pražský Střelecký ostrov je i přes plánované změny pro vozíčkáře stále prakticky nedostupný. To se změní zatím alespoň na jeden den v rámci Koncertu proti strachu 11. září 2011. Skupina hudebníků s postižením The Tap Tap a Xindl X se staví svou hudbou proti strachu, který řada lidí prožívá v souvislosti s desátým výročím útoku na Světové obchodní centrum a údajným koncem světa v roce 2012. Už od 9.00 do 18.00 hod. povede na Střelecký ostrov výtah z mostu Legií a přístupná lodní doprava z náplavky mezi Palackého náměstím a Výtoní. Koncert proti strachu začne v 15.00 hod., vstup i doprava jsou zdarma. Pro zájemce budou připraveny i adrenalinové aktivity vozíčkářů a vynikající vepřové hody.

Ve třech městech se bude konat mezinárodní festival umělců se zdravotním postižením. Snímek je z loňského ročníku, který vidělo v českých městech několik stovek návštěvníků. Foto: archiv

Vládní soutěž publicistů

Vyhodnocení soutěže se vloni zúčastnil i premiér Petr Nečas. Foto: archiv můžeš / číslo 9 - 2011

Vládní výbor pro zdravotně postižené občany vyhlašuje 18. ročník soutěže publicistických prací zaměřených na problematiku zdravotního postižení. Pro rok 2011 se vyhlašují tři kategorie: televizní, rozhlasová a tisková. Přihlásit lze práce z původní české tvorby zveřejněné v televizi, v kině, na internetu nebo tiskem od 1. října 2010 do 30. září 2011. Díla přihlašujte do 30. září 2011 na sekretariátu Vládního výboru pro zdravotně postižené občany, nábřeží Edvarda Beneše 4, 118 01 Praha 1. Pro předložení nominace je nutné dodat tři kopie (televizní na DVD, rozhlasové na CD, tiskové v tištěné podobě). Přihláška musí obsahovat název díla, jméno autora (kolektivu) i údaje, kde a kdy bylo dílo zveřejněno. Pokud bylo dílo uveřejněno prostřednictvím internetu, musí být uveden i odkaz na URL adresu. Více informací na www.vlada.cz.

Hudebníci s postižením, kteří se sdružují ve skupině The Tap Tap, a Xindl X přilákají na Střelecký ostrov v Praze jistě spoustu návštěvníků. Podobně jako tomu bylo na letošních letních festivalech. Foto: archiv


5

Z redakční pošty

Banku bez bariér mohou hodnotit i čtenáři Můžeš Konto Bariéry se již podruhé angažuje v soutěži Banka roku, která hodnotí české banky ve 14 kategoriích. Hodnocení se týkají bariér, na které narážejí lidé se zdravotním postižením, ať již při samotné návštěvě banky, při obsluze produktů prostřednictvím internetu, při jednání s lidmi z bankovního světa nebo i při nabídce produktů. Hodnotitelé ve 14 krajských městech otestují sedm bank osobně. Letos poprvé se však budou moci k tématu vyjadřovat i čtenáři časopisu Můžeš a další přátelé Konta Bariéry. Pokud se někdo cítí diskriminován nebo jej zlobí něco, na co by rád upozornil, může jedním kliknutím na naše webové stránky (www.muzes.cz a www.kontobariery.cz) vyplnit jednoduchý dotazník. Tyto názory pomohou rozšířit objektivitu hodnocení a díky tomu i měnit prostředí v českých bankách na vlídnější. Božena Jirků

V

ážená redakce, jsem ráda, že jste v letNěkteří lidé mohou mít svatbu jenom jako ním čísle (7–8/2011) zmínili i folklorní festival ve Strážnici. Patřím k jeho pravidelným návštěvníkům, přestože mi nohy už moc neslouží. Právě proto mi naši mladí pořídili vozík a na něm mě pak při takovém výletě vozí. Díky tomu jsem zjistila, že pořadatelé už ve dvou hlavních amfiteátrech vybudovali bezbariérové toalety, které pan Musílek ve svém článku Nejen mezi ploty postrádal. Těším se příští rok a na setkání u nás ve Strážnici! Anna Horová, Kroměříž Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

7– 8 / 2 0 1 1

�


strana 38

Vážená paní Horová, díky za váš postřeh! Zmínka o Strážnici vycházela ze zkušeností v uplynulých letech. Letošní festival se konal až po uzávěrce zmiňovaného čísla. Teprve později jsem se osobně přesvědčil, že máte pravdu. A to je moc dobře. Takže za rok opět hurá za folklorem z ce lého světa, tentokrát už bez obav o dostup nost toalet. A řekněme si na rovinu: kdo by se chtěl omezovat v té záplavě dobrého jídla a pití všude kolem, že? Radek Musílek

V

Obecně prospěšná společnost Neziskovky.cz vyhlašuje soutěž o nejlepší českou veřejně prospěšnou reklamu. Přihlásit se mohou všechny nestátní neziskové organizace a příspěvkové organizace z České republiky, které medializují veřejně prospěšný projekt.

ážený pane Halado, díky za články s filNěkteří lidé mohou mít svatbu jenom jako movou tematikou v čísle 7–8/2011. Řadu zmiňovaných snímků jsem znal, ale některé musím ještě sehnat. Osobně se domnívám, že ve smyslu propagace tématu udělá větší službu hraný snímek. Dokumentární filmy totiž sleduje relativně úzká a vyprofilovaná skupina diváků. Jaký je Váš názor? S pozdravem Oldřich Kašinský, České Budějovice

Jejich kampaň přitom musela být realizována v uplynulém roce od 1. září 2010. Vítězné práce v kategoriích tištěná reklama, rozhlasový spot, internetová kampaň, televizní a kino spot vybere odborná porota. Uzávěrka soutěžních přihlášek je 21. října 2011. Výsledky budou vyhlášeny 15. listopadu 2011. Více informací najdete na www. neziskovky.cz

Milý pane Kašinský, na první pohled by se mohlo zdát, že máte pravdu. Vždyť hrané filmy, jako je právě Rain Man nebo Vesnič ko má středisková, skutečně viděly miliony diváků. A tyto filmy také dokážou vyvolat obecný zájem, diskusi. Ovšem není to tak jednoduché, protože filmy tohoto typu jsou spíš výjimky. Běžné hrané snímky se sociální problematikou vidí v českém kině třeba jen pár desítek tisíc diváků. Naopak dokumentární filmy dnes vysí lá hlavně televize, a pokud běží v dobrých vysílacích časech (např. na ČT 2 po 20.00 hod.), tak se na ně dívá také minimálně několik desítek tisíc diváků. Dokumentů se navíc točí se víc, proto je celkově jejich dosah možná ještě vyšší. Andrej Halada

Nejlepší reklama


www.muzes.cz


�

7– 8 / 2 0 1 1

�


strana 38

M

ilá redakce, chtěla bych Vám poděkovat Někteří lidé mohou mít svatbu jenom jako za informace o Kině bez bariér v Karlových Varech (čísla 6 a 7–8/2011). Moje dcera je velkým filmovým nadšencem a vždy se toužila na festival podívat. Kvůli jejímu vozíku jsme však měli s manželem obavy, jak to zvládneme. Váš časopis nás ale přesvědčil, že to půjde. A šlo! Díky ještě jednou Vám i pořadatelům! Dcera byla nadšená. Jana Nováková, Liberec Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

7– 8 / 2 0 1 1

�


strana 38

Vážená paní Nováková, jsme rádi, že vás náš časopis inspiroval. Poděkování však skutečně patří především pořadatelům Kina bez bariér. Letos za jejich projektem přicestovalo do Karlových Varů ještě víc lidí s postiže ním než v minulých letech. Je dobře, že mezi nimi byla i vaše dcera, kterou tímto pozdravujeme! Vaše redakce

M

ilí přátelé, s velkou chutí a radostí jsem Někteří lidé mohou mít svatbu jenom jako si přečetla letní dvojčíslo Vašeho časopisu (7–8/2011). Udělala jsem ale tu chybu, že jsem si čtení nerozložila do dvou měsíců, ale hned jsem všechno přečetla při prvním týdnu dovolené na chatě. V srpnu už mi nezbylo než se těšit na zářijové číslo. Bez problémů bych zvládla každý měsíc dvojnásobný rozsah čísla stejně jako v létě. Neuvažujete o navýšení počtu stránek? Vaše věrná čtenářka Gabriela Sejkorová, Praha Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

7– 8 / 2 0 1 1

�


strana 38

Vážená paní Sejkorová, těší nás slova chvá ly od naší věrné čtenářky, přesto na vaši otázku ohledně navýšení počtu stránek nemůžeme kladně odpovědět. Domníváme se, že současný obvyklý roz sah jednotlivých čísel je vyvážený. Neradi bychom přidávali kvantitu na úkor kvality, kterou se snažíme ctít především. Pokud však máte přístup na internet, můžete v průběhu měsíce sledovat další příspěvky na našem webu www.muzes.cz. Vaše redakce

Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. můžeš / číslo 9 - 2011

6

anketa / dobré zprávy

Miluše Horská

Jiří Jankovský

senátorka

ředitel centra pro rehabilitaci osob se zdravotním postižením Arpida

Stát vydává sociální dávky a měl by jasně vědět proč a komu. Příjemci dávek by měli dodržovat daná pravidla hry, což u nás nefunguje, pravidla se tvoří ex post, a to ještě často nesystémově. Pokud člověk prokazatelně nevyužívá dávky k určeným účelům, měl by je ztratit. Lidé, kteří se dostanou do finančních problémů, nemusí být jen asociálové. Pak by mělo platit má dát – dal. Mnozí potřebují provázet životem, potřebují menší či větší pomoc, kterou by měl stát umět určit a nastavit, pokud nechce jen alibi. Jinak porostou latentní problémy neřešeného stavu a vše je časovaná bomba. Velké množství mladých lidí nemělo rodinný vzor a žilo v dětských domovech nebo i v restriktivních zařízeních. Pokud je necháme napospas, dostanou se do neřešitelných životních problémů, jejichž odstraňování, léčba závislostí a porušování zákonů vyjde stát na více peněz. V naší zemi se nenosí odpovědnost; to nám umožňoval minulý režim a mnoha lidem se to hodí i dnes.

Na tuto otázku se hledá jen velmi obtížně uspokojivá odpověď. Stačí si připomenout, kolik protichůdných diskusí se vede kolem tzv. sociální karty. Ne nadarmo se říká, že je vždy „bližší košile než kabát.“ Chybu lze jistě hledat (ostatně jako téměř vždy) v nedokonalé legislativě a neúčinných kontrolních mechanismech. Nicméně hlavní příčina je (alespoň podle mého soudu) v absenci odpovědnosti. Kdybychom byli schopni chovat se na všech úrovních (ministerským úředníkem počínaje a příjemcem dávek konče) odpovědně, mnohé problémy by vymizely. Odpovědnost vůči sobě, druhým, ale i vůči řádu bytí, který nás přesahuje, se ovšem v konfrontaci se současnou relativizací všech obecně platných hodnot a norem postupně vytrácí a jediným měřítkem pak mnohdy bývá jen náš vystupňovaný individualismus. Každý by tedy měl začít sám u sebe.

Zvoneček otevřel. Pro mladé lidi s postižením, kteří ukončili školní docházku, má denně od osmi do patnácti hodin otevřeno pelhřimovský klub Zvoneček. Kontakt: [email protected]. Dejte nám šanci. Projekt celoživotního vzdělávání Dejte nám šanci pomáhá lidem se zdravotním postižením v Moravskoslezském kraji překonávat komunikační a vědomostní bariéry. Novinka pro zdravotnictví. Nový obor sociální činnost otevře od září Střední zdravotnická škola v Brně. Absolventi budou kvalifikováni pro motivaci i praktickou činnost lidí s postižením při péči o vlastní osobu. Tel. 541 247 128. můžeš / číslo 9 - 2011

Jak by se dalo zabránit zneužívání sociálních dávek?

Marie Kousalíková starostka Prahy 6

Zneužívání sociálních dávek je problém většiny zemí s otevřenou sociální náručí. Za Městskou část Praha 6 se mohu vyjádřit k té skupině sociálních dávek, které vyplácí náš úřad v rámci přenesené působnosti, tedy podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. Praha 6 se již začátkem roku 2007 zapojila do pilotního projektu, podle něhož jsme začali část dávek vyplácet formou poukázek, které znemožňovaly nákup alkoholu a cigaret, hraní na automatech apod. Hned v prvním roce zavedení nebyly v obchodech využity poukázky v hodnotě 30 tis. Kč a klesl i počet klientů, neboť pro některé byla tato forma vyplácení nepřípustná. Domnívám se, že by se také měly posílit kontrolní kompetence sociálních pracovníků. Potřebujeme jich více, aby mohli kontrolovat situaci v terénu. A také by měly být větší sankce pro občany, kteří se úmyslně vyhýbají práci a dlouhodobě žijí ze sociálních dávek.

Zlín se vylepšuje. Ve Zlíně již mají 36 zastávek trolejbusu s bezbariérovou úpravou. Pekaři s postižením. V pekařství U Mlsného anděla pracují v rámci chráněné dílny klienti Domova pro osoby se zdravotním postižením Stod. Zákazníci si k nim do ulice Otýlie Beníškové chodí pro sladké i slané pečivo. Zaměstnání jednodušeji. Podpůrná centra je název projektu, jenž lidem se zdravotním postižením z Lounska a Žatecka pomáhá při hledání pracovního uplatnění. Organizátorem projektu je občanské sdružení Vzdělávací centrum Podkrušnohoří v Žatci. Více na: [email protected], tel. 415 710 706.

Ondřej Morávek, vedoucí oddělení sociálních dávek, odbor sociálních věcí, Magistrát města Pardubic

Proti zneužívání dávek, přesněji řečeno situaci, kdy příjemce dávky použije obnos k jinému účelu, než k jakému je určen, se podle mého názoru lze efektivně bránit dvěma způsoby. Jednak výplatou dávky formou přímé úhrady výdaje nebo nákladu, tedy preferovat výplatu dávky přímo poskytovateli sociální služby nebo prodejci zboží, díky čemuž příjemce nemá možnost dávku zneužít, neboť peníze nedostane do ruky. Tento způsob výplaty však nesmí nikterak omezit právo příjemce dávky na volbu vhodné služby nebo výběr zboží. Tam, kde to praktikovat nelze, např. u příspěvku na živobytí nebo příspěvku na péči u klientů, u nichž potřebnou péči zajišťuje rodina, je nezbytné využívat důslednou kontrolu. Lidé si musí být vědomi toho, že způsob použití dávky je kontrolován a že za její zneužití hrozí přísné sankce.

Safari z vlastního auta. Od 1. června mohou lidé se zdravotním postižením projet Zoologickou zahradu ve Dvoře Králové a pozorovat volně se pohybující exotická zvířata z vlastních automobilů. Blansko nabízí byty. Dva volné byty k pronajmutí nabízí vozíčkářům či lidem s omezenou schopností pohybu město Blansko. Žádosti přijímá odbor sociálních věcí městského úřadu. Eurozamčený magistrát. Z 36 eurozámků, jež byly instalovány do dveří na bezbariérových toaletách na různých místech v Plzni, je jich dvanáct v budově magistrátu. (nouz)

Předplaťte si časopis Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Předplatné na dva roky se slevou za 380 Kč! Pokud si předplatíte Můžeš na dva roky, ušetříte proti ročnímu předplatnému 100 Kč a proti volnému prodeji 316 Kč.


�

5/2011

�


www.muzes.cz


ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

6/2011


www.muzes.cz

Jednotlivý výtisk 29 Kč / Předplatitelé 20 Kč


Rybaření mnozí objevili jako návrat do přírody, říká Martin Kovář strana 18

�

7– 8 / 2 0 1 1

�


Někteří lidé mohou mít svatbu jenom jako

strana 38

Těším se na to, že uvidím vozíčkáře hrát golf, říká Marek Eben strana 6

Soutěž o kartu Handy Card! Kdo je vedoucím projektu Kino bez bariér na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech? Odpovědi na tuto otázku zasílejte do 15. následujícího měsíce na adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 nebo na mailovou adresu: [email protected]. Odpovědi označte slovem SOUTĚŽ.

Vylosovaný autor správné odpovědi získá kartu Handy Card. Ta přináší velké množství slev, kromě jiného na servis aut a pohonné hmoty.

Mobilní telefon za vyluštěnou křížovku! Vylosovaní luštitelé křížovky na str. 38 získávají mobilní telefony.

Objednávám předplatné časopisu Můžeš roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

ulice:

název organizace:

PSČ:

číslo popisné:

město:

dvouleté předplatné za 380 Kč

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

telefon:

Předplatné časopisu si můžete dále objednat na: n www.periodik.cz, www.muzes.cz n bezplatné infolince České pošty: 800 300 302 n adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: [email protected], fax: 284 011 847

8

Téma: Zneužívání sociálního systému

Dva Proslulá divadelní hra Arthura Millera Pohled z mostu je příběhem rodiny, ke které se uchýlí příbuzní a obě strany spolu nějak neumějí vyjít. Příběhem o jinakosti, kterou neumíme respektovat. V blaze i neblaze proslulém severočeském městě jsme na neporozumění lidským životům narazili hned dvakrát. A jen zdánlivě šlo o jiné drama. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch

Z

ákladní škola profesora Zdeňka Matějčka v Mostě vznikla už před devatenácti lety. Dnešní ředitelka a tehdejší zakladatelka Hana Ajmová se prostě rozhodla, že narůstající počet žáků s některými poruchami učení potřebuje speciální odborný přístup. A školu doslova vydupala ze země. Dodnes vzpomíná na okamžiky, kdy po ulicích sbírala vyhozené zařízení, pomáhala jí v tom i vlastní rodina. Dnes je škola profesora Mamůžeš / číslo 9 - 2011

pohle z Mos


edy stu

Škola učí. Co je na tom divného? Když si škola dá práci s dětmi, kterým osud opravdu nepřál, naučí je nejen znalosti, ale i potřebné způsoby pro život. V Mostě dobře vědí, že nejrůznější dětské problémy pramení především z pokřivených dušiček, které doma nebo i v původním dětském kolektivu nacházely pramálo pochopení.

9

tějčka nejen celostátně uznávaným pracovištěm, ale především živým organismem, který dává desítkám dětí reálnou naději, že jejich problémy – od dyslexie přes dyskalkulii, dysgrafii, dysortografii až po specifické poruchy chování – se dají zvládnout – a ony je zvládají. Navíc tyto děti pomáhají úspěšně zvládat školu i dalším dětem s postižením – vozíčkářům, nevidomým nebo se sluchovou vadou. V jedné třídě se učí většinou maximálně dvanáct žáků. A jestliže dnes často slyšíte o individuálním přístupu, tady je naprosto samozřejmý. Vždyť také vstup do školy je oboustranný – když to odborníci doporučí, může dítě nastoupit třeba i ve vyšším ročníku, když dojde ke zlepšení, může se vrátit do kmenové školy. To ovšem předpokládá i účinnou spolupráci rodiny.

Vidomý nevidomý A jsme u tématu, které paní ředitelku vede k důrazu v hlase: „Měli jsme tu chlapce, jehož rodina pobírala všechny sociální dávky, protože byl podle všech možných vyšetření nevidomý. Měl tu i asistenta. Ale ve chvílích mimo výuku naprosto jistě pobíhal po třídě, ani známka po postižení. Když se při hodině českého jazyka probíraly některé knihy nebo filmy podle nich natočené, už se hlásil – ano, ano, to jsem viděl. A my jsme nemohli dělat nic, úředně byl nevidomý. A rodina pobírala dávky dál. Po deváté třídě jsme mu zajistili učiliště, kam ale nenastoupil, začal se živit jako diskžokej.“ Škola s obrovskou odbornou tradicí a vynikajícími výsledky je najednou bezmocná. Přestože učitelky i ostatní profesionálové dobře vědí, co se děje, nemohou (mimo jiné také kvůli zákonům o ochraně osobních údajů) zasáhnout proti zneužívání sociální péče. „Nedávno přišla maminka jednoho žáka,“ pokračuje Hana Ajmová v příhodách, které svědčí o byrokratické podstatě našeho sociálního systému. „Odmítala plnit svou důležitou povinnost chodit na třídní schůzky a po důrazném vyzvání se dostavila se čtyřmi dětmi a oznámila mi, že k nám nechodí její syn, ale dítě její devatenáctileté dcery! Podstata je jednoduchá: přestože všichni bydlí spolu, babička si formálně vezme vnouče do péče a do rodiny hned přibudou pěstounské dávky. Bohužel to není jen jeden případ.“ Přestože přijetí žáka musí doporučit pedagogicko-psychologická poradna nebo školské poradenské pracoviště na základě odborného vyšetření, systém zřejmě neumí postihnout všechny faktory, které problémy dětí ovlivňují. Rodiče často neumějí nebo nechtějí najít správné místo ke konzultaci poruch svých potomků a někdy se i stydí. můžeš / číslo 9 - 2011

�

10

Téma: Zneužívání sociálního systému

Chanovské děti jisté šance mají. Jak přesvědčit jejich rodiče, že mají myslet na jejich dobrou budoucnost už dnes? Odpověď zatím hledáme všichni.

prostředí se spíš snaží vyhovět � I právní pravidlům, která předpokládají suverenitu

rodiny, až do chvil, kdy dojde k neuvěřitelným situacím.

Děti zdrojem příspěvků Do této školy například chodí, správněji řečeno nechodí, do čtvrté třídy holčička, která má na starosti sedm svých sourozenců a nahrazuje jim sociálně naprosto apatickou matku. Přitom její skutečný otec a babička jsou připraveni pomoci, a když se o ni starali, byla vzorná. Škola však nemůže navrhnout nic. Bylo by to k slzám, kdybychom si neuvědomovali, že v naší zemi nejde o zcela unikátní případy. Na jedné straně tečou miliardy do rozpočtů naprosto nezodpovědných lidí a jejich děti jsou často jen zdrojem příspěvků na návykové látky nebo hrací automaty, na druhé straně tato škola musí opravdu dobře a často úzkostlivě vážit každé drobné vydání, aby si svou vynikající úroveň zachovala. „ Snažíme se informovat odbor péče o dítě na magistrátu, ale naše zprávy, byť stokrát pravdivé, nesmějí být použity dál,“ pokračuje Hana Ajmová. „Každý supermarket vám může poslat nabídku a vy se divíte, kde vzali adresu. Ovšem vaše znalosti o dítěti a pozadí jeho problémů jsou vlastně tabu. Teď se zlepšila spolupráce s magistrátem, už nám občas odpovídají na naše sdělení. Vidím však, že celý systém je založen spíš na formálních parametrech, a kdo jim vyhoví, s tím nepohneme.“ Projít školou Zdeňka Matějčka znamená objevit ještě jednu zvláštnost – většina dětí můžeš / číslo 9 - 2011

Stále a stále slyším, že Romové zneužívají sociální dávky. Ale dnes už přece o dávkách rozhodují přesně nastavená pravidla. Skoro by se dalo říci, že počítače samy. Kdo nesplní zákonné podmínky, nemůže nic dostat. se chová a reaguje naprosto normálně; kdybychom nevěděli, že jde o specifickou školu, na jejich žácích bychom to nepoznali. Není to další argument pro zesílení role a respektování hlasu takových zařízení a takových pedagogů? Vzdělání a výchova nejsou soukromá věc…

Chanov nesmí být konečnou O pár kilometrů dál je nejslavnější sídliště, romské sídliště, kdysi vzniklé z naprosté pošetilosti. Z představy, že stačí postavit pár paneláků a sestěhovat mostecké Romy na jedno místo – a bude po problémech. Mimo Hradčan nebylo na žádném místě v České republice tolik televizních štábů z celého světa. Dnes už některé vybydlené domy zmizely, místní Romové se zapojují do kon-

struktivních aktivit, Chanov přestává být symbolem zmaru a beznaděje. Přesto je mezi zdejšími obyvateli (asi 1200 Romů) několik závislých na drogách, nezaměstnanost skoro stoprocentní a očividné bídy také dost. A v této krajině smutku kraluje jako koordinátorka občanského sdružení Komunitní centrum Chanov Iveta Millerová: „Setrvačnost je hrozná. Stále a stále slyším, že Romové zneužívají sociální dávky. Ale dnes už přece o dávkách rozhodují přesně nastavená pravidla. Skoro by se dalo říci, že počítače samy. Kdo nesplní zákonné podmínky, nemůže nic dostat. Ano, program vydaný ministerstvem práce a sociálních věcí definuje parametry pomoci a ty platí pro každého. Jenomže mýty žijí dál. Přitom celková praxe dávek značně přitvrdila a nikoho moc nezajímá


11

Ředitelka Hana Ajmová s nevidomou Andrejkou, která se nejen úžasně zlepšila v učení, ale ve škole Zdeňka Matějčka konečně našla i opravdové kamarády.

Iveta Millerová je živým důkazem proti povrchnímu odsuzování romské menšiny. Proto může říci nahlas: Společnost si s některými problémy nedává včas dost práce. A důsledky?

růst nákladů na energie, nájem a další položky. Druhá věc je, zda příjemci se svými penězi umějí hospodařit. Už ne pověsti, ale ověřené údaje říkají, že našim Romům docela často chybí smysl pro perspektivu, že si nelámou hlavu nad zítřkem a pozítřkem, že sice bezmezně milují své děti, ale jejich budoucnost nevědomky přenechávají osudu. Změnit tyto zvyky mají právě takoví zkušení a připravení profesionálové, jako je Iveta. Mladá sebevědomá romská žena, které kdysi pomohla právě rodina – od vyučené prodavačky přes střední školu až po vysokoškolský diplom, který už brzy dostane. Postávající a posedávající obyvatelé Chanova také svými pohledy dávají najevo, že přichází autorita, kterou je nutné respektovat. Přitom Ivetino postavení nevyplývá ani z úředního rozhodnutí, ani z boží vůle.

Chanovští ve své většině prostě pochopili, že když jim nepomůže ona, už nikdo…

Je to generační problém „Snad se cosi mění i na úrovni komunální politiky,“ říká Iveta Millerová. „Ale i ona je závislá na vládě. A po pravdě řečeno, najdete v programu nějaké politické strany jasnou představu, jak život menšin a sociálně vyloučených skupin změnit? V zájmu společnosti? Vím, že musíme začít tvrdým pojmenováním současného stavu. Jde o generační problém. Mladí, kteří nedokončí školu, nenastoupí do žádné práce, nenaučí se základní návyky, těm připadá život na dávkách normální. Chce to opravdu někdo zastavit? Znám pár místních politiků, kteří si tuto souvislost uvědomují, ale jejich strany?

Co vidíte denně v televizi, o čem se vedou spory? Sociálně vyloučení tématem nejsou. Máme program integrace romských studentů. Školy si mohou požádat o dotaci na pedagogického asistenta. A ta se najednou smrskne na třetinu. Školy by i chtěly, ale v Praze někdo ušetřil pár milionů. Kolik to bude stát za pár let na dávkách?“ Iveta mluví o souvislosti, která je vidět v celé zemi. Dnešní škrty přijdou zítra pěkně draho. Až budete číst tyto řádky, bude romská koordinátorka slavit – první tři dívky z Chanova začínají studovat na střední škole. K tomu budou potřebovat nejen píli, ale i jiné prostředí. Dokonce by bylo dobré, aby se do Chanova, do atmosféry neúspěchu, moc nevracely. Potřebovaly by internát, jiné ovzduší kolem sebe, opravdovou integraci do fungující společnosti. Kdo tuto nesporně návratnou investici uhradí? A stejné je to s rekvalifikacemi. Když už úspěšně proběhnou a úřad práce je zaplatí, pracovní místa nejsou. Iveta si myslí, že by přece jenom cosi šlo: „Potřebujeme pro začátek pár romských firem. Ty si poradí s pracovní morálkou i se spravedlivými výplatami. Nikdo jiný. Ovšem potřebujeme pro tyto firmy zakázky, třeba pro začátek i trochu zvýhodněné. Nepůjde přece v první řadě o zisk, spíš o vytržení lidí z koloběhu beznaděje a spoléhání na druhé. Umí to někdo zařídit? Umí si někdo představit, že jen tady, na pár stech čtverečních metrech, to nezlomíme?“ Iveta Millerová už dokázala mnoho. Chanov se její zásluhou kousíček po kousíčku mění. Ale i kdyby uměla zázraky, systém necitlivý k potřebám a možnostem jednotlivce se nehne. můžeš / číslo 9 - 2011

12

můžeš / číslo 9 - 2011


13

Sociální systém

Marie Šmídová:

Máme se utábořit

na chodníku? Občanské sdružení Portus je známé především svou Akcí Cihla. Tisíce lidí si už koupily symbolický kus zdiva, aby pomohli mentálně postiženým. Ti díky Cihle našli chráněné bydlení a někteří i zajímavou práci v rekonstruovaném areálu Fara na Slapech. A našli tu i skvělé lidi. Jednou z nich je vedoucí zdejších sociálních služeb Marie Šmídová. Osm let je na vozíku a místo volání o pomoc pomáhá těm, kteří ani volat nemohou. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Kdy nejvíce myslíte na peníze?

Stále. Stále bojujeme s nízkými příjmy, protože náklady už stlačit nemůžeme. Jeden den našeho klienta stojí zhruba 300 korun – zhruba polovina je strava, polovina ubytování. Jestli tohle někdo pokládá za plýtvání, tak nežije v této zemi. V loňském roce jsme žádali o dotaci pět a půl milionu a dostali jsme 3 700 000. S vypětím všech sil jsme vyšli. Letos jsme žádali stejnou částku a do-

stali milion a půl! Máme chráněné bydlení a sociálně-terapeutickou dílnu. Všechno odpovídá nejpřísnějším požadavkům na pracovníky v sociálních službách, hygieniků, prostě všech. Máme už i nějakou tradici. Ale Středočeský kraj se rozhodl, že bude podporovat jen své příspěvkové organizace, tradiční ústavy, a nás prostě nechá vykrvácet. Na základě celostátního průzkumu, kdy se zjistilo, že právě v našem a Jihočeském kraji došlo k největšímu znevýhodnění neziskovek, rozhodl ministr Drábek, že ve druhém kole rozdělování přidělí finance přímo minis-

terstvo. Od července nemáme na výplaty. A další – z evropských fondů jsme otevřeli další objekt chráněného bydlení. Musíme ho provozovat minimálně pět let, jinak bychom museli peníze vracet. Ale my teď nemáme na jeho provoz prostředky! O čem tedy vlastně mluvíme? O sociální politice vůbec, nebo jen o trucu jednoho hejtmana?

Mluvíme bohužel o obojím. Na jedné straně nás společnost doceňuje a chápe, že menší komunity s bezprostředními vztahy, kde můžete vyhovět individuálním potřebám klientů, jsou výborné, na druhé straně je politika. V této chvíli krajský hejtman Rath a jeho aparát. A ti hlásají celkem otevřeně návrat k tradičním ústavům. Minimálně proto, že prý jsou lacinější. V této zemi žije na čtvrt milionu mentálně postižených občanů. Oni sami ani nikdo jiný nemůže jejich postižení změnit. Příroda nebo osud, jak chcete, už rozhodly. A někdo přemýšlí, jak na nich ušetřit. Jako kdybychom tu žili a pracovali v luxusu, jako kdybychom pořádali hody s vybranými lahůdkami a pokoje zařizovali za statisíce. Najednou si připadáme jako vyvrhelové, jimž je třeba pěkně zatopit. Přitom nás pravidelně navštěvuje pověřená sociální pracovnice, máme kvalifikované audity, ale prostě se nějak nehodíme do světa, ve kterém jsou potřeba peníze na populární a tzv. přitažlivé akce. S námi pochopitelně politický kapitál nikdo neznásobí. Starat se o mentálně postižené? Komu to zvýší preference? Tak se bohužel přemýšlí…

�


Když dovolená léčí Cestování, dovolená, odpočinek. Kouzelná slova, která lákají snad každého. Dokud to zdraví a věk dovolí, cestuje asi každý z nás. Někdo raději po Česku, jiný do zahraničí. Ale co když začnou bolet klouby nebo s věkem rostou obavy z cestování? Co když už pouhá rekreace nestačí nebo my nestačíme tempu organizovaných zájezdů? Jedná se o problém, který tíží především seniory.

Č

Chcete udělat něco pro své zdraví a pohodu? Ozvěte se nám – jednotlivci i skupiny – ostatní už zařídíme my. Rekondiční pobyty Oblastního spolku Českého červeného kříže Hradec Králové se snažíme vždy přizpůsobit vašim potřebám.

S námi nemusíte být sami.

Kde najít informace:

asto jsou tak s přibývajícím věkem stále více odsouzeni k trávení dlouhých dní sami doma, na lavičce uprostřed anonymního sídliště nebo jen s několika sousedy v obci, daleko od dětí, které už dávno vylétly z rodného hnízda. Startuje začarovaný kruh, který seniory postupně odřezává od kontaktů s okolím, uzavírá je doma, krade jim záliby, chuť žít a odvahu pouštět se do nových činností. „Senioři patří mezi skupiny nejvíce ohrožené sociálním vyloučením,“ varuje sociální patolog a současně předseda Oblastního spolku Českého červeného kříže Hradec Králové Lukáš Pochylý. Právě Český červený kříž se s těmito riziky rozhodl bojovat. Ve svém projektu Zdravé stárnutí nabízí lidem tzv. Rekondiční pobyty. „S trochou nadsázky je nazýváme dovolenou pro seniory,“ říká Karel Žabka, ředitel Úřadu Oblastního spolku ČČK Hradec Králové. Rekondiční pobyty Oblastního spolku ČČK Hradec Králové mají za cíl mimo jiné umožnit seniorům vytvářet nové sociální vazby a nové kontakty, dodat jim motivaci a v rámci individuálních možností je podpořit v aktivním trávení volného času. Program rekondičních pobytů, se kterými mají v Hradci Králové již letité zkušenosti, proto připravili čeští lékaři a rehabilitační pracovníci tak, aby pomohl zmírnit chronické pohybové obtíže a zlepšil

Poštou: O blastní spolek Českého červeného kříže HK Mostecká 290 500 03 Hradec Králové

celkový zdravotní i duševní stav účastníků. Náplní jsou masáže, termozábaly, cvičení v bazénu, rehabilitace, ale i besedy se zdravotní tematikou, společenské večery nebo fakultativní výlety. Samozřejmostí jsou kvalitní ubytování, pestrá strava, služby delegáta a stálý zdravotní dohled, o který se starají zdravotníci Českého červeného kříže. Pro mimohradecké skupiny zajistíme autobusovou dopravu z blízkosti jejich bydliště, která je již zahrnuta v ceně pobytu. Rekondiční pobyty pořádáme v Hotelu MAS v Sezimově Ústí v jižních Čechách. Nabídka je každoročně velmi široká, lze vybírat z termínů sezonních i mimosezonních, kdy jsou nabízeny speciální WELLNESS pobyty s plnou penzí v ceně pobytu. „Hotel MAS jsme vybírali velmi pečlivě. Musel splnit velmi náročné požadavky, a to nejen v oblasti bezpečnosti, ale především vstřícnosti k požadavkům našich klientů tak, aby mohl být zaručen potřebný rekondiční efekt. I proto hotel MAS prošel certifikací standardu služeb a stal se tzv. přátelským místem. Díky podpoře řady partnerů se nám navíc daří dlouhodobě držet ceny pobytů na velmi přijatelné úrovni,“ dodává Lukáš Pochylý. O kvalitě rekondičních pobytů hradeckého Oblastního spolku ČČK svědčí i významné ocenění, které mu za péči o seniory udělil prezident národní společnosti ČČK RNDr. Marek Jukl, Ph.D.

Telefon: +420 494 940 458 Internet: www.rekondicnipobyty.cz E-mail: [email protected]


15

Sociální systém

Dnes už proslavené nakládané hermelíny a utopence vyrábí chráněná dílna Portusu v mimořádně přísných hygienických podmínkách. Zisk je příjemný, ale ne hlavní. Také proto je objednávek víc než dost.

info Kdo je Marie Šmídová Vyrůstala na Českomoravské vysočině. Po maturitě odjela na dva roky do Velké Británie. Vždy ji zajímala práce s mentálně postiženými. Studovala pastorační a sociální práci na Evangelické teologické fakultě UK a už v průběhu studia začala pomáhat v Portusu. Od roku 2007 je zde vedoucí sociálních služeb. Nyní končí magisterské studium na Fakultě humanitních studií UK.

�

Je to jen tím, že, řečeno se Švejkem, „lidský život je tak složitej, že život obyčejného člověka je proti tomu úplný…“?

My vlastně nevíme, jaká hra tady probíhá. Kraj tvrdí, že má prostě nižší dotace od ministerstva. To je pravda. Ale kraj má také miliardy a miliardy vlastního rozpočtu. Jen na vedení kraje záleží, jak je použije. Na sociální péči? Na jízdné pro všechny žáky zdarma? Na úhradu zdravotnických poplatků pro všechny? Na vlastní propagaci a inzerci? Na výstavbu v obcích, odkud radní pocházejí? Já se vlastně stydím, když škemrám o dva miliony a kolem létají miliardy, vznikají předražené nesmysly, nafouknuté investice… Kdyby se v této zemi ušetřila jen setina korupčních peněz, má celá sociální sféra klid a může pomáhat. Je to už banální, ale to opravdu musíme jen trpně přihlížet, jak politici krčí rameny, neustále nás peskují, že žijeme nad poměry, a přitom denně vyhazují nepředstavitelné peníze? Čím se měří vyspělost? Počtem automobilů, supermarketů, stíhaček, akvaparků, počtem dobře placených konzultantů kolem ministerstev? Počtem fotografií pana hejtmana v novinách? Není právě kvalita

života postiženého člověka tím nejlepším hodnocením celé společnosti? Máte sílu uklidňovat rodiny vašich klientů?

Musíme ji mít, musíme hledat a hledat nové sponzory (největší podporu Portusu poskytuje Stavební spořitelna České spořitelny – pozn. red.) a dárce, musíme si věřit. Vypadáme sice trochu jako blázni, kteří za malé platy chtějí pohnout světem, ale když už jsme se do toho pustili, prohrát nechceme. Naši zaměstnanci se jmenují asistenti. To dobře vyjadřuje obsah jejich práce. Oni vlastně nepečují, ale pomáhají nejen v běžných situacích, ale i ve složitých momentech, kde bezprostřední lidský kontakt ničím nenahradíte. Samozřejmě musí mít kvalifikaci, musí se dál vzdělávat, musí pracovat na sobě. To vyžaduje novela zákona o sociálních službách a my odborné kurzy podporujeme. Ale první akreditace stojí kolem 6000 korun. Pak jsou každý rok nutné další. Vraťme se k penězům. Vaši klienti mají důchody, mají příspěvky na péči. Stačí to?

To je další absurdní situace. Podle novely zmíněného zákona nemají uživatelé chrá-

něného bydlení nárok na kapesné, dříve to bylo 15 procent důchodu. Přitom právě chráněné bydlení má sloužit k jisté samostatnosti a máme tu také lidi, kteří si mohou sami třeba dojet autobusem k lékaři. Polovina našich klientů také nedosáhne na příspěvek na péči. Tak rozhoduje náš revizní lékař v Černošicích. Mimochodem – ten tu nebyl ani jednou. Ani jednou! Sociální pracovnice s námi spolupracuje perfektně a zná naši situaci. Ale ona sama může vypracovat jen podklady k rozhodnutí. Stejně dobře se stará náš obvodní lékař. On však může jen napsat léky, navrhnout odborný zákrok, poslat do nemocnice. Takže všechna vaše snaha končí u byrokratického vyřízení podle předpisů?

Máme tu klienta s opravdu těžkým mentálním postižením. Vedle důchodu dostává příspěvek na péči, čtyři tisíce měsíčně. Jako ostatní ale potřebuje a dostává stoprocentní péči. Vždyť on nezvládne ani osobní hygienu. Revizní lékař ohodnotil, že je schopen přeprat si prádlo v ruce a orientovat se v prostoru. Takže bychom zřejmě měli udělat pokus – poslat ho autobusem k reviznímu lékaři s valchou v ruce, aby se na místě ukázalo, jak to s ním je. Nebo ho máme umývat jen na půlce těla? Budete takové pokusy dělat?

Kdyby se v této zemi ušetřila jen setina korupčních peněz, má celá sociální sféra klid a může pomáhat.

Jistě ne. Stejně nebudeme vodit naše klienty na chodník před krajský úřad. Ale nebudeme také mlčet a čekat na zázrak. Na ten tady nevěříme, i když sedíme v areálu bývalé fary. P. S.: Po uzávěrce jsme se dozvěděli, že ministerstvo práce a sociálních věcí uvolnilo Portusu dva miliony, takže klientům i zaměst nancům hrozí jen odřené uši. A co příští rok? můžeš / číslo 9 - 2011

16

Městská hromadná doprava

Pamplona

není (naštěstí) Řím Zkušenost mi ukázala, že na celém světě chybí ještě mnoho věcí, abychom my, lidé s postižením, mohli vést uspokojivý život v rámci svých omezení. Text: Esther Sanz Bueno Foto: Archiv

M

usím předeslat, že kvůli dětské mozkové obrně jsem, co se týče pohybu mimo domov, odkázána na invalidní vozík. Na druhou stranu lidé, kteří nemají žádný handicap ani nemají ve svém okolí postiženého, většinou rozhodují, zda ten či onen vchod, chodník nebo autobusová zastávka budou mít nějakou bariéru. Mnohdy si ani neuvědomí, že i malý schod je pro někoho nepřekonatelná překážka.

V loňském roce jsem se provdala za báječného muže, který pochází z České republiky. Na svatební cestu jsme se rozhodli jet do jedné z evropských metropolí – do Říma. Právě proto jsme očekávali výrazný rozdíl v městské hromadné dopravě v porovnání se španělským provinčním městem Pamplona, kde žiji. Mylně jsme se domnívali, že město, které ročně navštíví miliony turistů, je v tomto směru lépe připraveno.

Metro v Římě je bez výtahů Říká se, že ideální dopravní prostředek pro turistu je v Římě metro. Je tomu opravdu tak – pokud zrovna nejste na invalidním

vozíku. Kamenná přístupová schodiště nemají alternativu v podobě výtahu. Jediné, co nám tedy zbývalo, byly městské autobusy: nízkopodlažní, s výsuvnými rampami a logem vozíčkáře. Hned první den, kdy jsme se chtěli dopravit do Vatikánu, jsme museli použít autobus. Na zastávce jsem požádala řidiče, aby vysunul rampu. Jeho odpověď byla nekompromisní: „Plošina nefunguje.“ A tím byla pro něho záležitost přepravy vozíčkáře vyřešena. Jen díky svému manželovi a ochotným spolucestujícím jsem mohla nastoupit i vystoupit. Následovala očekávaná návštěva vatikánského muzea, kde mimochodem vozíčkář vůbec nemá problémy se vstupem.

800 100 822

Bezplatná linka: E-mail: [email protected] můžeš / číslo 9 - 2011


17

Ve španělských městech jsou autobusy veřejné dopravy označeny logem vozíčkáře, mají vyhrazena dvě místa pro jejich přepravu. A samozřejmě každý má i výsuvnou plošinu.

Totéž však nelze říci o bazilice sv. Petra. Ta je sice uvnitř perfektně přizpůsobena, avšak před vchodem pro invalidy – hned pod velkým logem vozíčkáře – byly tři schody. Sice nízké a dlouhé, ale schody. Zde jsme museli ocenit vytříbený smysl pro ironii… Po celodenní prohlídce nás čekala cesta zpět do hotelu a opět přišla na řadu cesta autobusem – a následoval stejný proces nástupu a výstupu. Jedinou změnou bylo, že řidič na konečné stanici, kde jsme vystupovali, zaparkoval vůz dobré dva metry od nástupiště a autobus opustil. V tom okamžiku jsem ztratila poslední iluzi o Římu jako evropské metropoli 21. století.

Ve Španělsku jsou v autobusech plošiny Ve španělských městech jsou autobusy veřejné dopravy označeny logem vozíčkáře a každý vůz má vyhrazena dvě místa pro jejich přepravu. A samozřejmě každý autobus má výsuvnou plošinu, která umožňuje přístup do dopravního prostředku. Zde však spočívá kámen úrazu. Tyto plošiny vzhledem k velké míře závadnosti mechanického systému určují, zda cestující na vozíku bude moci nastoupit a následně autobus i opustit. Také v Pamploně, kde žiji, musím čelit podobným problémům. Žije zde téměř 200 000 obyvatel, avšak do spádové oblasti městské hromadné dopravy patří

na základě výsledků veřejné soutěže. Cena jízdného je jednotná v tom smyslu, že nezáleží, jak dlouho trvá jedna jízda nebo kolik zastávek jste projeli. Jakmile nastoupíte, zaplatíte v hotovosti nebo speciální kartou MHD určitou částku bez ohledu na to, zda vystupujete na další zastávce nebo až na konečné. Pokud si koupíte jízdenku u řidiče, zaplatíte 1,10 eura. Pokud však máte speciální kartu, zaplatíte pouze 56 eurocentů a máte možnost jednoho bezplatného přestupu během 45 minut. S levnějším jízdným mohou počítat senioři, zdravotně postižení a sociálně slabí občané. Skupina zdravotně postižených má stanovené jízdné na 29 eurocentů. Pro přiznání slevy je třeba předložit dopravnímu podniku pasovou fotografii a příslušné dokumenty. V mém případě to bylo lékařské potvrzení. Takto získaná karta neslouží nejen k placení jízdného, ale lze ji využít i jako průkaz do knihovny či jakéhokoli veřejného zařízení, které provozuje město. Od roku 2007 intenzivně využívám městskou dopravu v Pamploně a během této doby se celá řada věcí zlepšila. Například ještě před dvěma lety: pokud autobusu nefungovala plošina, nezbývalo než čekat na další, který ovšem nemusel být uzpůsoben pro přepravu vozíčkářů, a bylo proto nezbytné čekat, až dorazil nějaký vůz s provozuschopnou plošinou.

Bazilika sv. Petra je sice uvnitř perfektně přizpůsobena, avšak před vchodem pro invalidy – hned pod velkým logem vozíčkáře – byly tři schody. Sice nízké a dlouhé, ale schody. ještě dalších 17 obcí s celkovým počtem 70 tisíc obyvatel. Dopravní síť je protkána 23 linkami, z nichž 20 nejvytíženějších je zcela přizpůsobeno přepravě osob na invalidním vozíku. Každý den zde operuje 80 nízkopodlažních autobusů s výsuvnou plošinou. Městskou dopravu zajišťuje soukromá firma (aktuálně je to TCC Moventis), jíž město přiděluje desetiletou provozní licenci

Pomáhají taxíky I přes tento dílčí úspěch stále přibývalo případů, kdy plošina nefungovala, a proto jsem se začala o celou problematiku zajímat detailněji. Po celé řadě telefonátů, e-mailů a konečně po osobním setkání s představiteli města a provozovatelem MHD jsem dostala odpověď. Systém automatických výsuvných plošin je kvůli svému umístění na podvozku autobusu velmi náchylný k poruchám, stává se nespolehlivým a nikdo nemůže zaručit jeho funkčnost během provozu. Na základě těchto informací jsem vznesla návrh, aby již při první nefunkčnosti byl přivolán vůz taxislužby. K mému překvapení tento návrh přijali jak zastupitelé města, tak zejména provozovatel pamplonské MHD. V praxi se však vždycky najde nějaký řidič, který váhá s přivoláním taxíku a snaží se přimět vozíčkáře, aby se pokusil dostat se do autobusu nebo aby počkal na další vůz. Důvod je jasný – ušetřit firmě náklady za přivolaný taxík. I přesto musím říci z vlastní zkušenosti, že toto opatření v Pamploně výrazně zlepšilo možnosti přepravy vozíčkářů. V případě jakéhokoli problému je občanům k dispozici telefonní linka, kde lze okamžitě uplatnit stížnost. můžeš / číslo 9 - 2011


19

Doprava pro vozíčkáře

Taxi? Tak si

Velikost vozu nerozhoduje. Vyhovující taxíky pro vozíčkáře jsou i mnohem menší auta. Důležitá je operativnost na zavolání.

nechte zajít chuť! V diskusích o přístupnosti veřejné dopravy pro lidi s postižením se často zapomíná na taxislužbu. Přitom i ta je nedílnou součástí přepravního systému v naší zemi. A jsou situace, kdy jde o nejvhodnější variantu cestování. Má v České republice vůbec vozíčkář šanci použít taxi? Text: Radek Musílek Ilustrační foto: Autor

K

dyž se k této otázce postavíte čistě po formální stránce, tak odpověď musí znít ano. Osoba s tělesným handicapem u nás taxi použít může. Jenže jakým způsobem? Série telefonátů do centrál taxislužby odhalila jednoznačný fakt. Ani v největších městech naší země nemůžete počítat s tím, že si rychle obstaráte vyhovující odvoz. Za vyhovující přitom považujeme upravený vůz, do kterého není nutné přelézat. Plnohodnotné cestování přece nespočívá v tom, že budu přesedat a neznalému řidiči vysvětlovat skládání vozíku. Nemluvě o nepřepravitelných vozících elektrických. Kdo očekává bezbariérové automobily, bude zklamán.

Elektrické vozíky jsou problém

Dispečinky nabízejí přistavení prostorných kombíků i pomoc s nastupováním. Předpokládá se však, že budete mít vozík mechanický. Dotaz na „električák“ většinu

dispečerů zaskočil. Obvykle přiznali, že si nevědí rady. Světlou výjimkou byla dáma v pražském Halotaxi. Řekla, že nemají speciální auta, ale nabídla naložení těžkého vozíku do dodávky. Komfort cestování by šel stranou, alespoň však dokázala rychle hledat řešení. Princip taxíku je přece hlavně v tom, že teď zvednu sluchátko a za chvíli můžu pohodlně nastoupit. V České republice by vozíčkáři pro takovou službu potřebovali kouzelné sluchátko z pohádky o Machovi a Šebestové. Přeprava osob s tělesným postižením vyhovujícími vozy na řadě míst existuje. Jejich provozovatelem bývají města, občanská sdružení i další subjekty. O komfortu jízdy není pochyb. Jenže přepravu si obvykle musíte domluvit s předstihem. Při spontánním rozhodnutí nemůžete spoléhat na dostupnost této přepravy. Jistě, můžete mít štěstí a náhodou bude vůz volný. Pravděpodobnost je však nízká. Zpočátku se plnohodnotné taxislužbě přiblížila například pražská obecně prospěšná společnost Societa. Brzy však jejích služeb začalo využívat tolik lidí, že o rychlém příjezdu na zavolání přestala být řeč. Dnes nad

její budoucností dokonce visí otazníky. To je ale trochu jiný příběh.

Chybí motivace

Proč nenarazíte alespoň na jediný tradiční taxík upravený pro vozíčkáře? Samy firmy asi nemají motivaci. Taxislužba obvykle funguje jako skupina jednotlivých řidičů smluvně svázaných s dispečinkem. Auta bývají majetkem šoférů a zřejmě by se jim investice do upraveného vozu nevyplatila. Alespoň si to zřejmě všichni myslí. Nebo jim tento nápad ještě nikdo nevnukl? Nedala by se taková služba nařídit? Dopravní podniky nakupují nízkopodlažní vozy, ale o taxíky se nikdo nestará. Podle vedoucího oddělení taxislužby na odboru dopravy pražského magistrátu Ing. Jiřího Bureše nic nařídit nelze. K provozování auta jako taxíku existují jen dvě zákonné podmínky – registrace v ČR a platná technická prohlídka. Dopravní odbor prý pouze kontroluje dodržování zákonů a předpisů. Údajně nemá možnost nařizovat. K provozování taxislužby je ale nutná licence od obce s rozšířenou působností, na jejímž území dopravce taxislužbu provozuje. Obec přitom může určit obecně závaznou vyhláškou podmínky udělení licence. Že by byl magistrát tak bezmocný, jak se úředníci tvářili? Mgr. Ladislav Brzobohatý, vedoucí oddělení sociálních služeb, mluví o motivaci prostřednictvím finančních úlev. Jedná se ale spíš o jeho momentální úvahu, která není součástí oficiální koncepce. Zahraniční zkušenost říká, že to jde. Ve Velké Británii stačí zvednout telefon a za čtvrt hodiny přijede speciálně upravené taxi. Nevídáno! Žádné složité objednávání předem, žádné pracné přelézání a skládání. Stačilo upravit několik sériově vyráběných peugeotů. Úpravy přitom nebrání přepravě zákazníků bez postižení. Podobně to funguje i v dalších zemích západní Evropy. Mezera na českém trhu stále čeká na zaplnění. můžeš / číslo 9 - 2011

20

Artterapie

Dobrom Dřevotesání je součást artterapie pro osoby s fyzickým či mentálním postižením, ale i název týdenní srpnové akce sdružení Dobromysl v Srbči na Rakovnicku. Po týdnu se frekventanti kurzu měli čím pochlubit. Každý z nich vytvořil dílo, které si mohl doma vystavit, a navíc si odvážel zážitky z toho, jak se učil opracovávat dřevo.

Aby se i sluchově postižení mohli dovolat Téměř každý z nás je zvyklý denně používat telefon jako přirozenou součást svého života. Mnozí z nás si neuvědomují, vám v těchto případech: žePomáháme to nemusí být samozřejmostí. Napadlo vás někdy, zda a •jak mohou telefon používat lidé s částečnou nebo úplnou Kontaktujeme potřebného lékaře. ztrátou sluchu? pro Díky bezplatné službězařídíme „Hovori reklamaci. pro • Objednáváme klienty zboží - vnonstop případě potřeby neslyšící“, kterou jakozprostředkujeme jediný operátor provozuje společnost • Slyšícím zákazníkům komunikaci s neslyšícími. O2, i takto handicapovaní lidé mohou komunikovat s okolním • Předáváme soukromá sdělení. světem. Stačí operátorce poslat SMS, e-mail nebo zprávu • Vyhledáváme potřebná telefonní čísla - číslo klientovi zašleme formou SMS, na faxem ICQ, a nebo ta jie-mailem. následně přetlumočí adresátovi. Funguje to i •opačným tedy v případě, žes operátory neslyšícízákaznických potřebujelinek Vyřizujemesměrem, a zprostředkováváme komunikaci firem, institucí a úřadů. přijmout zprávu od druhé osoby. Operátor ji jednoduše • Službu provozujeme zdarma 24 hodin denně. přepíše do textové podoby. Kromě dohledání kontaktu za ně vyškolení pracovníci vyřídí odpověď na inzerát ohledně zaměstnání, objednání u lékaře, omluvení dítěte ze školy, zjištění vlakových nebo autobusových spojů a mnoho dalších, pro slyšícího člověka běžných věcí, se kterými však mají neslyšící problém. Pardubické O2 callcentrum takto pomůže vyřídit přes 1550 požadavků měsíčně. Službu mohou využít všichni neslyšící či nedoslýchaví lidé, kteří vlastní kartu ZTP.

Hovor pro neslyšící je bezplatný a dá se využít prostřednictvím SMS na číslo 722 147 147, e-mailem na adrese [email protected] nebo ICQ zprávou na operátora s přezdívkou Služba pro neslyšící pod číslem 593 439 364. Zákazníci vlastnící psací telefon získají potřebnou pomoc vytočením čísla 800 143 143. Pro komunikaci faxem pak slouží číslo 800 147 147.


Hovor pro neslyšící Umožňujeme komunikaci mezi neslyšícími a slyšícími.

Pomáháme vám v těchto případech: • Kontaktujeme potřebného lékaře. • Objednáváme pro klienty zboží - v případě potřeby zařídíme i reklamaci. • Slyšícím zákazníkům zprostředkujeme komunikaci s neslyšícími. • Předáváme soukromá sdělení. • Vyhledáváme potřebná telefonní čísla - číslo klientovi zašleme formou SMS, faxem nebo e-mailem. • Vyřizujeme a zprostředkováváme komunikaci s operátory zákaznických linek firem, institucí a úřadů. • Službu provozujeme zdarma 24 hodin denně.


21

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

mysl léčí mysl Vše, co se dá využít, je možné i zneužít

Text a foto: Jan Šilpoch

V

areálu zdejšího týdenního stacionáře se pod dohledem terapeutů sešly osoby s postižením s dalšími zájemci o práci se dřevem a výsledkem byly dřevěné artefakty na téma spirála. „Je to velmi zajímavé souznění tzv. zdravých s osobami s postižením,“ tvrdí terapeutka Jaroslava Strnadová. „Obě skupiny se od sebe mnohému naučily a je velmi pravděpodobné, že za rok se zde budou chtít opět sejít.“

Dobromysl je nezisková organizace, která má ergoterapeutickou dílnu a za cíl si klade vybudovat chráněné bydlení pro osoby s postižením.

Zadání znělo na první pohled jednoduše: vytvořte ze dřeva spirálu pomocí dláta. Samotná práce už byla složitější, a tak výhodu měli ti, kteří už byli na podobném kurzu v Dobromysli vloni. Smyslem práce s lidmi s postižením je jejich radost, říká terapeutka Jaroslava Strnadová. Tvrdí, že kreativita je v každém z nich a je potřeba ji jen umět probudit.

„Ten dědek odvedle bere každý měsíc příspěvek na bezmocnost, a přitom si jezdí na vozejku do hospody na pivo.“ „Každý vybírá pení ze na děti v děcákách, a pak se jim za to kupují zájezdy k moři. Já makám od nevidím do nevidím, a na dovolenou v Chorvatsku nemám.“ „Nezaměstnaní dostávají podporu a sedí si na náměstích na lavičkách. Místo peněz by těm potřebným měli kupovat rovnou jídlo a šaty, a ne aby si je sami vybírali…“ Tři výroky, které jste v obdobné formě určitě taky slyšeli. Já tedy opakovaně. Evropské státy vět šinou začaly systematicky podporovat z daní své méně šťastné občany až po druhé světové válce. Krize z třicátých let, která také začala na burze, vyvolala nejen obrovskou neza městnanost a bídu, ale v těchto zemích došlo i k radikalizaci mnoha občanů fašistickými a nacistickými hesly. Sociální dávky mají změnit nejen nepřízeň osudu těch lidí, kteří se dostali – mnozí i zaviněně – do bídy, ale i před cházet tomuto zbídačování neboli pauperiza ci. Tak se etablovaly sociální státy na Západě. Tak sociální, že na pokrytí všech těchto dávek dneska chybějí peníze. Nejen u nás, ale i v těch nejbohatších státech západní Evropy. U nás, když jsme byli satelitem SSSR, to bylo obdobné. Napřed stát zastupovaný komunistickou stranou všechen majetek těm bohatším sebral, a pak ho zase zpětně v po době různých sociálních dávek rozděloval. Vlastně si tím kupoval své občany. Napřed lidé hubovali, pak si zvykli a mnozí dodnes věří, že dostávali zadarmo léky, lázně, slu chadla, brýle, rovnátka na zuby. Nezdůraz ňovalo se, že se to platí z daní a z majetku kdysi někomu znárodněného. V 21 letech je člověk dospělý a může být zvolen poslancem či poslankyní – nebo také může být svéprávným postiženým. Od pře vratu uplynulo 22 let, a tedy už i někteří mladí lidé pobírají sociální podporu a měli by si sami rozhodovat, jak s financemi na loží. Někteří si zaplatí doprovod do divadla nebo na koncert, druzí rekreaci v přírodě, a samozřejmě se najdou i ti, kteří si koupí láhev slivovice, tedy tzv. tyto sociální dávky zneužijí. A my, co jsme na to také přispěli ze svých daní (stát nemá jiné peníze než ty, které vybere od občanů), je chceme koman dovat? Je to zneužití těch dávek? Je i není. Je to rozhodnutí těch, kdo podporu dostali. Kdyby se něco stalo nám, taky budeme rádi, když nám nikdo nebude poroučet, za co smíme peníze od státu utratit.

Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. můžeš / číslo 9 - 2011


23

příklad pro ostatní

Nevidomá kantorka učí neslyšící Nevidomá kantorka a neslyšící studenti. Že to nejde dohromady? Eva Zichová a její studenti ze Střední zdravotnické školy v Praze-Radlicích jsou i přes bariéru vytvořenou rozdílným postižením fungující tým. Pomáhá jim v tom tlumočník. Text a foto: Anna Burdová

V

e třetím ročníku střední zdravotnické školy pro sluchově postižené začala poslední hodina − občanská výchova. Studenti sedí v půlkruhu ve svých lavicích a sledují kmitající ruce překladatele Petra Pánka. Právě jim do znakové řeči tlumočí úkol, který jim vyučující Eva Zichová zadala. Sklánějí se nad papírem a rozepisují se o svých právech a svobodách. „Ještě studenti píší?“ ptá se Eva Zichová po několika minutách tlumočníka. Z toho je zřejmé, že Petr Pánek v této hodině vůbec nemá podružnou roli. Nezprostředkovává jen komunikaci mezi učitelkou a žáky, ale pro vyučující je očima i ušima zároveň. Zatímco studenti ji mohou alespoň vidět, ona je nevidí ani neslyší. Petr jí pomáhá utvořit si obraz o dění ve třídě.

Z hlasu vycítí, jaký člověk je Jaké to ale pro Evu je, když se studenty může komunikovat jen zprostředkovaně a nemůže si podle hlasu a mluveného projevu udělat obrázek o osobnosti každého z nich? „Podle hlasu vycítím, jaký člověk je. Tohle mi u neslyšících studentů opravdu chybí,“ připouští. Zároveň ale vyvrací domněnku, že by pro ni byli jen abstraktními bytostmi. „Studenti vydávají různé zvuky a slyším jejich pohyby. Každý z nich je tak pro mě něčím charakteristický.“ Ani pro studenty však není vždy jednoduché vyrovnat se s překážkami, které mezi ně a nevidomou kantorku rozdílná postižení staví. Není-li nablízku někdo, kdo by jim pomohl se dorozumět, je vzájemná komunikace nemožná. „Když třeba ráno paní profesorku potkám při příchodu do školy, tak nevím, jak ji pozdravit,“ říká studentka Alena. „Kdybych jí poklepala na rameno,

jen bych ji popletla, protože nemůžu mluvit a ona by stejně nevěděla, o koho jde. Tak ji pozdravím alespoň v duchu.“ Eva Zichová na střední zdravotnické škole pro neslyšící učí už od roku 2002, kdy se škola po povodních přestěhovala z Berouna do Prahy. „Tehdy za mnou přišel náš pan ředitel (pozn.: Ivan Antov, ředitel středních škol pro zrakově postižené v Praze-Nových Butovicích) a ptal se mě, jestli bych byla ochotná odučit několik hodin na škole pro neslyšící,“ vzpomíná Eva. „Moje první reakce byla, jestli její paní ředitelka ví, že nevidím.“ Přes počáteční nejistotu se přenesla až poté, co se seznámila s průběhem výuky ve svém budoucím působišti a zjistila, že bude mít v hodině tlumočníka.

Čeština je cizí jazyk Svou práci vzala velmi vážně a pořád se snaží pro své žáky dělat maximum. O tom ostatně svědčí pečlivost, s jakou se na hodiny připravuje. Ve svých přípravách se snaží zohlednit fakt, že pro neslyšící je čeština cizí jazyk a některé cizojazyčné pojmy jsou pro ně bez vysvětlení nepochopitelné. Z jejích příprav už dokonce vznikla učebnice. Dějepis pro první ročník je na CD, a to jak v textové podobě, tak ve znakové řeči. I přesto má Eva Zichová pocit nedodělané práce. Dosud vydaná učebnice obsáhne jen část látky pro daný ročník a na publikace pro ostatní ročníky už nejsou finance. I přes to, že mezi jejím světem a světem neslyšících leží neproniknutelná hranice, dokáže se naladit na stejnou vlnu se žáky a navázat alespoň vnitřní kontakt. Snad právě proto Evu Zichovou práce ve škole pro neslyšící skutečně naplňuje. Mezi studenty a kolegy se podle svých slov cítí dobře. „Jsem tu spokojená. Je to jiný svět, jiné problémy… Ukazuje mi to svět neslyšících, o kterém jsem dřív měla úplně zkreslené představy.“

info Kdo je PhDr. Eva Zichová (52) O zrak přišla po nemoci ve 20 letech. Vystudovala český jazyk a dějepis na FF UK v Praze. Již 26 let učí na Gymnáziu pro zrakově postižené v Praze-Nových Butovicích. Na střední zdravotnické škole pro sluchově postižené pracuje od roku 2002. Vyučuje zde dějepis a občanskou výchovu. můžeš / číslo 9 - 2011

24

Chráněné dílny

Nejsou to jen fabri Nošení dříví do lesa je konstatování, že chráněné dílny jsou podniky, které zaměstnávají zdravotně postižené. Dávají jim práci, umožňují být soběstačnějšími. Ale nejen to. Dávají jim také množnost seberealizace, osobního rozvoje. V posledních letech v České republice vznikla celá řada chráněných dílen a mnohé třeba několikanásobně zvýšily kapacitu. Mezi takové patří i 1. chráněná dílna, s. r. o, podnikatele Tomáše Horáčka v Ústí nad Labem. Text a foto: Naďa Kocábková

P

sal se rok 2008, když nový majitel zdejší chráněnou dílnu převzal i s personálem. Tehdy její provoz pokulhával, a to doslova na obě nohy. Pracovala tu jen šestice šiček, které svým výkonem stěží mohly soupeřit s konkurencí. „Už během následujícího roku se ale dílna vzpamatovala a vyprodukovala zboží za 4,5 milionu korun. „Jsme rádi, že je to rok od roku lepší,“ svěřuje se provozní ředitelka Nina Bilková. „Postupně jsme zaměstnali devatenáct lidí a dnes jich u nás pracují téměř čtyři desítky. Devadesát procent z nich má nějaký zdravotní handicap.“ Drtivá většina jsou ženy, které sem míří každé ráno na šestou. Nejen z Ústí nad Labem, jsou také přespolní − z Děčína, Teplic, Krupky, Bíliny nebo Ohníče. Znamená to několikrát přestupovat z místní dopravy na vlak, pak ještě na autobus, a navíc kus dojít pěšky.

Co nesmí být limitem „Vycházíme lidem vstříc a pamatujeme na to, že si v průběhu směny potřebují na pár minut odpočinout, ulevit, protáhnout se nebo projít,“ říká Nina Bilková a tvrdí, že změněná pracovní schopnost však nemůže být limitem, který by bránil profesionalitě a vysokým nárokům na kvalitu práce. Pracovní a zdravotní oděvy, avšak i ložní prádlo, které z ústecké 1. chráněné dílny, s. r. o., odcházejí do nemocnic, nejrůznějších ústavů či domovů důchodců v celé můžeš / číslo 9 - 2011

České republice, musí být nejen kvalitní a funkční, ale také elegantní a mít „fasádu“ moderní doby. Těm nevzhledným a neforemným jednobarevným uniformám už tady naštěstí odzvonilo. Tomáš Horáček ví, co obnáší udržet si zákazníka a jak snadno se dá o něj přijít. Tvrdí, že konkurence v textilním oboru je obrovská. Téměř každý týden se proto vydává na cesty a jeho automobil polyká stovky kilometrů dálnic a vozovek nejrůznějších kvalit, aby zajistil svým lidem práci, aby mohl dosavadní rejstřík výrobků pracovních oděvů rozšířit o nové odběratele. Netají se tím, že k nim patří také zákazníci v Německu, Belgii a v Rakousku. Šicí dílnu na Střekově by ten, kdo nezná město, těžko hledal. Označuje ji jen nenápadná tabulka v jednom ze dvorů nedalekého labského nábřeží. Ani když vystoupáte do patra, tomu, že tady se oblékají zdravotní sestry, lékaři, personál operačních sálů, sanitářky či sociální pracovníci a pečovatelé, mnoho nenasvědčuje. V rozlehlé zářivkami osvětlené dílně s tunami bílé metráže bavlny přelétne sem a tam nad hlavami žen nějaká ta věta. Šičky a krejčové tu spořádaně sedí za sebou, některé i vedle sebe. Hlavy mají lehce skloněné nad polotovary budoucích halen, kalhot nebo plášťů, oči zapíchnuté do mašiny. Ta odpovídá na naučené povely a sešlap pedálu. Jehla se zapichuje do látky rychlostí střely z kulometu. „ Chce to jen cvik a určitý grif. Nejdřív musíte našlápnout patou a pak přidávat na síle a důrazu. Podobně jako je to při řízení auta,“ komentuje dovednost Zdeňka Janoušková. Pětatřicetiletá šička patří mezi nejšikovnější. V oboru se vyučila, a má-li

čas, věnuje se šití také doma. Ve své malé dcerce už prý má vydatnou pomocnici. V dílně je zaměstnaná necelý rok, ale do kolektivu zapadla rychle. Podle mistrové Ireny Lüftnerové je to člověk, který má dar snadno se přizpůsobit potřebám. Podobně jako svému zdravotnímu postižení. Zdeňka se nebojí mluvit otevřeně, třebaže některé otázky byly osobní. Vzpomíná, jak ještě neodrostla dětským hrám, když ji sotva čtyřletou přejelo auto. Při nehodě přišla o pravou nohu, která jí končí nad kolenem. Tvrdí, že s protézou dávno srostla. „Já už to fakt neberu tragicky a ani necítím žádný velký společenský handicap,“ říká a usmívá se při tom. Svůj životní optimismus podporuje tím, že indispozici před ostatními neschovává.

Chci být mezi lidmi Podobně je na tom Otilia Benešová. Vyučená švadlena přišla na sever Čech až z Námestova. Její zdejší roční úspěšné obchodní zastupování slovenské obuvnické firmy přerušila vážná autonehoda, s jejímiž následky se potýká dodnes. „Zaplať Bůh, že už můžu být mezi lidmi. Byla jsem dlouho doma v in-


25

iky pro postižené

Šička Zdeňka Janoušková (vlevo) i její kolegyně tvrdí, že obsluhovat šicí stroj je v podstatě jako řídit auto – chce to prostě cvik a určitý grif.

Vycházíme lidem vstříc a pamatujeme na to, že si v průběhu směny potřebují na pár minut odpočinout, ulevit, protáhnout se nebo projít.

validním důchodu, pak částečném, nakonec jsem šla do práce. Ale dvanáctihodinové směny a balení cédéček jsem nezvládala,“ vypráví a má radost, že tady dostala novou životní náplň i šanci. Doma podle svých slov jen prala, vařila, uklízela a pekla stále dokola. Hodně málo na uspokojení ega. „Já jsem v chráněné dílně sotva tři měsíce. Doufám jen, že se firma se mnou nerozloučí,“ říká novopečená šička s lehkým úsměvem i trochou obavy. Snaží se prý držet krok s těmi, kterým práce pěkně odsejpá. Pochvaluje si, že konečně má klid v duši, čistou hlavu, a také solidní kolektiv. „Občas mě bolí záda, páteř nebo ruka. Ale můžu si podle potřeby odpočinout. Tady nikdo nikoho karabáčem nehoní, když od stroje na pár minut odejde,“ dává Benešová příklad vzájemné ohleduplnosti. Ostatně potvrzuje to i ta, která uvízla, jak říká, nejen drápkem, ale doslova srdcem. Mistrová Irena Lüftnerová. V šicí dílně, kam přišla pracovat ještě za původního majitele, je doma. „Rozjížděla jsem to tady, tehdy se šily jen montérky a kombinézy. Dneska je to o něčem úplně jiném,“ prozrazuje Lüftnerová. Její usměvavá tvář naznačuje vnitřní

pohodu. Na dobu, kdy si rozpůlila kolenní čéšku a musela do invalidního důchodu, přestala dávno hartusit. „Jsem tady moc spokojená. Pracuju s lidmi, kteří to neměli a nemají leckdy v životě pro svůj osud a handicap lehké. Důležité je, že si dokážeme vzájemně naslouchat a vyjít vstříc. Mezi sebou i s vedením firmy.“

Oděvy míří i do kláštera

Ze střekovské chráněné dílny čas od času odcházejí také zakázky přímo na objednávku. Jsou jimi například roucha, škapulíře, alby, róby a jak se všechno to zboží pro církevní hodnostáře jmenuje. „Klášter Nový Dvůr zásobujeme těmito výrobky už poněkolikáté. Založili ho Francouzi, a tak jsme naši práci vyvezli až do země galského kohouta,“ chlubí se mistrová. Kdo chce jít s dobou, musí podle ní přicházet s nápady a doplňovat a aktuálně obohacovat výrobní program i o zakázky z kategorie zvláštních přání. Zručnost, šikovnost a pracovitost tady dominují a jsou dávno samozřejmostí. Ústecká chráněná dílna je takových lidí plná. Bez ohledu na to, že jde o dílnu zdravotně handicapovaných. můžeš / číslo 9 - 2011

26

Nové zahraniční technologie

Přehazovačka

na mechanickém vozíku Některé věci jsou tu, aby nám ušetřily námahu. Patří mezi ně automobil, případně i jízdní kolo. Jak mohou ale principy využité u automobilové převodovky stejně jako u přehazovačky jízdního kola usnadnit pohyb na mechanickém vozíku? Na to odpoví americký univerzitní tým. Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv

P

řehazovačka u jízdního kola je všeobecně známá věc. Při cestování na něm se nemusíte příliš nadřít jízdou do kopce právě díky převodovému systému, tzv. přehazovačce, která přemístí řetěz na ozubených kolech do takové polohy, aby bylo dosaženo maximálního točivého momentu za cenu co nejmenší vynaložené síly. To zní logicky a jednoduše a jedná se o všeobecně známý princip. Stejnou dobu, jakou fungují přehazovačky na jízdních kolech, si ale také nikdo nepoložil otázku: „Nemohlo by něco podobného usnadnit pohyb vozíčkářům?“ Tuto otázku si ale naštěstí položila skupina studentů z americké univerzity ve státě Illinois a založila společnost s názvem IntelliWheels, která do světa vozíčkářů přináší novinku – převodový systém pro zadní kola mechanického vozíku s názvem Intelli Wheels AGS.

Na jakýkoliv vozík Zpřevodovaná kola nevypadají nijak zvláštně. Podobají se běžným kolům na mechanickém vozíku, a dokonce se i stejně nasazují pomocí osičky. Kola je tak možné využít prakticky na jakýkoliv mechanický vozík. Každé váží zhruba 2,2 kilogramu a od běžných kol je odlišují pouze trojúhelníkové útvary na výpletu. Princip systému je jednoduchý. Na spodní straně vozíku je umístěn senzor, který můžeš / číslo 9 - 2011

pomáhá systému rozpoznat, jakým terénem a pod jakým sklonem se pohybujete, a také jakou sílu k pohybu musíte vyvinout. Podle toho se pak mění převod na samotných kolech. Převodů naštěstí není deset jako u dnešních bicyklů, jsou jen tři – lehký převod pro jízdu do kopce a v terénu, střední převod na běžnou jízdu a těžší převod, který maximálně využije každý záběr rukou a měl by uživatele posunout mnohem dál. Velkou výhodou je, že díky automatizovanému systému a senzoru funguje systém naprosto soběstačně a převody není nutné měnit ručně. Přesné technické detaily, jak systém funguje (tedy jak technicky probíhá změna převodů), si firma prozatím pečlivě střeží. Není divu. Jedná se o obchodní tajemství, které by konkurence v podobě dlouhé řádky společností zabývajících se výrobou rehabilitačních pomůcek rozhodně chtěla znát. Kola jsou stále ve fázi testování a na trh by se měla dostat někdy v příštím roce. V současné chvíli procházejí nonstop zátěžovým testem, který napoví o spolehlivosti výrobku v simulovaném tříletém provozu. První ohlasy od skupiny testerů jsou ale optimistické – systém prý funguje velmi dobře, rozpoznává spolehlivě vynaloženou sílu a sklon a podle toho chytře mění převody. Možná tak již brzy budou k dispozici další detaily. Skupina inženýrů z mladé společnosti IntelliWheels je úzce napojena na komunitu zdravotně postižených, a tak má dostatek možností své výrobky testovat. Nejedná se přitom o jejich jediný projekt. Ve fázi testů jsou i speciální lyžičky, které půjdou snadno

přichytit k předním kolům vozíku a pomohou s pohybem ve sněhu. Nezbývá než společnost bedlivě sledovat a čekat, až budou výrobky uvedeny na trh. O dostupnosti na českém trhu je zatím velmi předčasné spekulovat.

Povzbuzení z Asie Dobré zprávy okolo technologií pro handicapované přicházejí i z veletrhu i-Create 2011, který se koná v thajském městě Bangkoku. I sám fakt, že se zde prezentují především místní univerzitní týmy se svými projekty, je pozitivní v tom, že nejen Amerika či Evropa jsou centry vývoje nových technologií pro handicapované. Jednou z novinek, kterou zde (z velké většiny studenti doktorských technických oborů) představují, je komunikační rozhraní mezi uživatelem s poruchou řeči a osobou na druhém konci telefonní linky. V případě Thajska funguje služba asistentů, kteří tlumočí mezi člověkem s vadou řeči a osobou na druhém konci. Sama existence takové služby je chvályhodná, ale na povrch vypluly potíže s osobním komfortem a soukromím. To už nyní uživatelé díky softwaru s názvem CPEek-up řešit nemusí. Ten prostřednictvím technologie bluetooth propojí telefon, speciální software a malý kus hardwaru, díky němuž se může handicapovaná osoba zapojit

Asijský veletrh I-Create 2011 je důkazem, že nejen Amerika či Evropa přináší nové technologie pro handicapované.


27

ERA Poradna

Na vaše dotazy odpovídá Milan Jursík, výkonný manažer marketingu Poštovní spořitelny.

?

Chtěla bych synovi dávat stranou nějaké peníze, které mu pomohou při vstupu do dospělosti. Jaký typ spoření bych měla zvolit?

Technologie automatizované přehazovačky IntelliWheels AGS umožní v blízké době vozíčkářům stejně komfortní využití sil jako při jízdě na kole.

do konverzace pomocí psaného textu. Tento psaný text se posléze syntetizuje do mluveného slova a osoba na druhém konci linky jej uslyší v reálném čase. Systém je schopen fungovat v angličtině i thajštině s mužským i ženským hlasem. Přestože se v principu možná nejedná o nic nového, způsob, jakým je technologie řešena, by mohl být využit i ve větším měřítku v komerčních projektech. Možná by taková technologie mohla být napříště dostupná jako běžná součást telefonního hovoru, a mohla by tak do telefonování zapojit prakticky kohokoliv s jakoukoli vadou řeči. K zajímavým pokrokům došlo i na poli využívání mozkové aktivity v kombinaci s ostatními bioukazateli pro ovládání strojů či léčbu různých nemocí. Dosud jsme již slyšeli o tom, že je možné pomocí mozkových vln monitorovaných pomocí EEG čelenky ovládat počítač, či dokonce elektrický vozík. Problémem ale zůstávala vysoká nepřesnost takových systémů a dlouhá doba nutná pro správný trénink uživatele, což bránilo v rychlém nasazení těchto přístrojů do běžného života. Tato doba se ale nyní zkracuje a přesnost značně zlepšuje s nasazením kombinace těchto zařízení. Využit je tedy nejen EEG, který je choulostivý například na okolní hluk, ale i další přístroje. Prvním z takových přístrojů je elektrický vozík ovládaný pomocí kombinace mozkových vln (EEG) a pohybu očí (EOG), které

Skupina inženýrů z mladé společnosti IntelliWheels je úzce napojena na komunitu zdravotně postižených, a tak má dostatek možností své výrobky testovat. sleduje hybridní senzor. Kombinace obou přístrojů je daleko přesnější jak ve čtení signálů těla samého, tak i v ovládání vozíku. To je rozděleno pouze na dva signály – EEG ovládá pohyby vozíku dopředu či vzad, EOG kontroluje pohyby do stran. Účinnost takového systému je až 95procentní, a navíc je pohyb mnohem přirozenější. Stačí prostě pomyslet na to, aby vozík jel dopředu a očima pak udávat směr.

Ideální volbou jsou dětské účty určené pro spoření. Většina bank dnes nabízí tzv. dětské konto, které můžete založit miminku už při jeho narození. Příkladem může být Era první konto, které je určeno přímo ke spoření pro děti. Vedení konta i veškeré vklady na něj jsou zdarma a díky dobrému úroku se peníze výhodně zhodnocují, což lze jednoduše sledovat přes internetové bankovnictví. Po dosažení 10 let věku dítěte máte navíc možnost převést peníze nebo jejich část na výhodný osobní účet Era. Formou kapesného tak můžete dítěti dávat k dispozici část z naspořených financí a učit ho tak samostatnému hospodaření s penězi. Dětská konta totiž nejsou jen možností, jak naspořit dětem na pozdější věk dostatek financí, ale fungují také jako nástroj výchovy dítěte a vedení k rozumnému hospodaření.

?

V televizi jsem zaslechla informaci o jakémsi pojízdném bankomatu, který bývá na různých kulturních akcích. Jakožto pravidelná návštěvnice letních festivalů bych se chtěla zeptat, o co se přesně jedná a kde všude bych se s ním mohla setkat.

Mobilní bankomaty jsou v podstatě přenosná zařízení, která se nijak výrazně neliší od běžných bankomatů. Svůj pojízdný bankomat má také Era Poštovní spořitelny. Jde o speciálně upravenou dodávku s vyškolenými pracovníky. Era mobilní bankomat nabízí kromě klasických funkcí také další nadstandardní možnosti. Kromě výběru hotovosti a dotazu na zůstatek lze přes něj zadávat platební příkazy, změnit PIN karty, platit za služby mobilních operátorů nebo si dobít kredit do mobilu, koupit si cestovní pojištění nebo si objednat některý z úvěrových produktů. Díky přítomnosti obchodního zástupce ve voze je navíc možné přímo sjednat vybrané bankovní produkty. Na stránkách Poštovní spořitelny je k nahlédnutí aktuální seznam akcí, na kterých bude Era mobilní bankomat k dispozici. Pokud máte jakýkoliv dotaz na Milana Jursíka z Poštovní spořitelny, napište jej na adresu info@ muzes.cz nebo Redakce časopisu Můžeš, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2. můžeš / číslo 6- 2011

28

PORADNA

Aktuálně

z legislativy V nedávné době probíhaly médii časté zprávy o chystaných změnách v legislativě týkající se zdravotně postižených osob, souhrnně označované jako sociální reforma.

S

ociální reforma byla nakonec upravena po jednání se zástupci organizací zdravotně postižených osob a po meziresortním připomínkovém řízení. V tomto stavu ji schválila vláda. V současné době je vládní návrh zákona v Poslanecké sněmovně ve druhém čtení. V tomto článku se zaměřím především na změnu zákona o sociálních službách a na návrh zákona o dávkách pro zdravotně postižené občany.

Návrh novely zákona o sociálních službách V rámci této novely se zaměřím především na hlavní změny v příspěvku na péči, které by měly v případě, že bude sociální reforma schválena ve stávající podobě, platit od 1. 1. 2012. Příspěvek na péči by nově přiznávaly krajské pobočky úřadů práce, nikoli obce s rozšířenou působností, jak tomu je nyní. Při posuzování nároku na příspěvek by se nově hodnotilo 10 základních životních potřeb – mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost, a to místo současných úkonů soběstačnosti a péče o vlastní osobu, kterých je celkem 36. Příspěvek by na základě změny posuzovaných úkonů náležel takto: můžeš / číslo 9 - 2011

(1) Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v: a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepří znivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby. (2) Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby v: a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby,

b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepří znivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb a vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby. Co se týká výše jednotlivých příspěvků, zde by došlo k jediné změně proti součas-


29

SLOUPEK Daniely Filipiové nému stavu, a to k navýšení příspěvku v II. stupni závislosti osob do 18 let věku z 5000 Kč na 6000 Kč. Nově v souvislosti s budoucím zrušením sociálního příplatku v rámci dávek státní sociální podpory bude náležet v určitých případech příspěvek na péči zvýšený o částku 2000 Kč. Podmínkou pro zvýšení příspěvku na péči o částku 2000 Kč bude rozhodný příjem v rodině nižší než 2,0 násobek životního minima rodiny a zároveň péče o nezaopatřené dítě závislé na péči jiné osoby, případně lze zvýšit příspěvek na péči i závislému rodiči (tedy případ, kdy příspěvek na péči pobírá z důvodu vlastního nepříznivého zdravotního stavu rodič), který však zároveň pečuje o nezaopatřené dítě. Příspěvek na péči bude nově vyplácen prostřednictvím tzv. sociální karty (viz níže v článku), zůstane však i nadále možnost zvolit výplatu příspěvku převodem na účet nebo v hotovosti. Pokud bude osobě závislé poskytovat péči jiná fyzická osoba než osoba blízká (např. soused, kamarád), bude se nově tato osoba nazývat asistent sociální péče. Asistentem sociální péče se bude moci stát pouze fyzická osoba, která je starší 18 let věku a zdravotně způsobilá. Asistent sociální péče bude povinen s osobou, které poskytuje pomoc, uzavřít písemnou smlouvu o poskytnutí pomoci. Náležitostmi smlouvy bude označení smluvních stran, rozsah pomoci, místo a čas poskytování pomoci a výše úhrady za pomoc.

Návrh zákona o dávkách pro zdravotně postižené občany Zákon by měl nově hovořit pouze o dvou dávkách pro zdravotně postižené občany – o příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcku. O nároku na příspěvky by měly rozhodovat krajské pobočky úřadu práce. Nárok na příspěvek na mobilitu bude mít osoba starší jednoho roku, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace a opakovaně se bude dopravovat nebo bude dopravována. Posuzování zvládání mobility a orientace se bude řídit výše uvedeným zákonem o sociálních službách. Nárok na příspěvek bohužel nevznikne osobě, které jsou poskytovány pobytové sociální služby v domově pro osoby se zdravotním postižením, v domově pro seniory, v domově se zvláštním určením nebo ve zdravotnickém zařízení ústavní péče. Výše příspěvku na mobilitu bude činit 600 Kč měsíčně v případech, kdy je osoba sama vlastníkem nebo jiným provozovatelem motorového vozidla zapsaným v technickém průkazu motorového vozidla anebo nezletilým dítětem, jehož rodič je vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla. V ostatních případech bude výše příspěvku činit 250 Kč (příspěvek v této výši tedy jistým způsobem kompenzuje současný příspěvek na individuální dopravu, pokud rodina nevlastní motorové vozidlo).

Příspěvek na zvláštní pomůcku bude poskytnut osobě, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí nebo těžké sluchové postižení anebo těžké zrakové postižení charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Nárok na příspěvek na zvláštní pomůcku poskytovaný na pořízení motorového vozidla vznikne osobě starší tří let, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a její zdravotní stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. V případě příspěvku na vodicího psa musí žadatel dosáhnout věku alespoň 15 let. V ostatních případech zvláštních pomůcek příspěvek náleží od jednoho roku věku. Příspěvek na zvláštní pomůcku nebude prozatím možné poskytnout, jestliže zvláštní pomůcka je zdravotnickým prostředkem, který je plně hrazen z veřejného zdravotního pojištění anebo je osobě zapůjčen příslušnou zdravotní pojišťovnou. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku se stanoví tak, aby spoluúčast osoby činila 10 % z předpokládané ceny pomůcky, nejméně však 1000 Kč (odpuštění této minimální částky bude v mimořádných případech umožněno). Max. výše příspěvku bude činit 350 000 Kč. Výše příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo – bude činit max. 100 000 Kč. Pokud bude cena zvláštní pomůcky nižší než 24 000 Kč a příjem společně posuzovaných osob přesáhne osminásobek životního minima společně posuzovaných osob, bude příspěvek poskytnut pouze z důvodů hodných zvláštního zřetele, v opačném případě se bude předpokládat, že osoba je schopna pomůcku sama uhradit. Součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku nesmí v 60 kalendářních měsících po sobě jdoucích přesáhnout částku 800 000 Kč. Průkazy osob se zdravotním postižením budou nově vázány na stupeň přiznaného příspěvku na péči (tedy na stupni závislosti osoby na péči). Průkazem se nově stane tzv. sociální karta, na které zůstane původní označení TP, ZTP či ZTP/P. Průkaz TP bude náležet osobám s přiznaným I. stupněm závislosti, průkaz ZTP bude náležet osobám s přiznaným II. stupněm závislosti a průkaz ZTP/P bude náležet osobám závislým v III. nebo IV. stupni a dále osobám, které nezvládají životní potřebu v oblasti mobility nebo orientace s výjimkou osob trpících úplnou nebo praktickou hluchotou. Současné výhody vázané na průkazy TP, ZTP a ZTP/P se plošně rušit nebudou, zůstanou i nadále navázány na jednotlivé sociální karty. Na vaše dotazy odpovídá Lucie Marková, vedoucí programu Poradenství, informace a služby, odborné sociální poradenství Bezplatná linka 800 100 250

Neoblomní... Pro handicapované a jinak závislé osoby jsou sociální dávky často jediným možným zdrojem obživy. Patří mezi ně i důchody. Je to obrovský balík peněz, který stát musí každý měsíc vyplatit. Systém dávek a jejich množství je nepřehledný (i proto se připravuje návrh zá kona, který je sjednotí, zjednoduší, a zejména zpřehlední), ale pokud narazíte na sociální pracovnici, která je člověkem na svém místě, máte vyhráno. Ochotně vám sdělí, na co máte nárok, o co naopak musíte žádat, a úřad zhodnotí, zda vám přispěje a eventuálně i ko lik, například na nákup automobilu. Je logické, že bychom všichni chtěli takové sociální dávky, které by nám zajistily oprav du důstojný život. Ale každý stát má jen ur čité zdroje a může rozdat jen tolik, kolik má ve své kase. My zatím bohužel stále patříme v EU mezi ty chudší (v rámci celého světa je tomu ale přesně naopak). Rozdělování toho zmíněného balíku musí být velmi uvážlivé, aby se zbytečně neplýtvalo. Proč o tom mluvím ve sloupku, kde obvykle nacházíte téma bezbariérovosti? Jak řekl jeden klasik, vše souvisí se vším. Jedna z dávek je příspěvek na bezbariérový vstup do domu, respektive bytu, a úpravu bytu. Před mnoha lety jsem řešila případ čtyřčlenné rodiny s poměrně malými dětmi, která měla maminku na vozíku. Paní s manželem mě požádali, zda bych jim ne poradila s úpravou bytu tak, aby paní byla s hygienou a při vaření soběstačná. Myslela jsem, že z hlediska přístupnosti je to jediný problém, který mám vyřešit. Když jsem přijela na místo, byla jsem velmi překvapená. Rodina bydlela v pátém či šestém patře standardního bytového domu, bohužel bez výtahu. Až do pátého patra byla instalována schodišťová plošina, která při jízdě vydávala odpudivé zvuky. Navíc byt sám o sobě byl velmi malý, dva pokoje, v části jed noho vybudované patro na spaní dětí, jakási kuchyňská linka v předsíni, hygienické zázemí zcela nevyhovující potřebám osoby na vozíku. Řekla jsem manželům, že v tomto případě mají rozhodně nárok na byt zvláštního určení, který bude vyhovovat ve všech směrech. Navíc nebudou mít problémy se stížnostmi sousedů, jimž vrzání plošiny v pozdních večerních ho dinách, jak jsem se dozvěděla, vadí. Oba byli neoblomní… Chtějí zůstat bydlet tam, kde jsou zvyklí. V minibytečku, který se mi s vel kým úsilím podařilo vyřešit tak, aby alespoň částečně uspokojil potřeby vozíčkáře. Podle mého názoru jde svým způsobem o zneužití uvedené dávky. Byly to zcela ne smyslně vyhozené statisíce, možná víc, které mohly pomoci více lidem. Autorka je senátorka. můžeš / číslo 9 - 2011

30

AUTO-MOTO

BMW řady 6. Lidé s postižením jezdí také v luxusních autech, výjimkou nejsou ani sportovní lamborghini nebo lotusy.

Slevy u luxusních značek nevedou Text: Petr Buček Foto: Audi, BMW

Zatímco běžné značky jako Peugeot, Citroën nebo Hyundai nabízejí při koupi auta pro handicapovaného slevy, které sahají až k třiceti procentům z běžné ceny, luxusní Audi ani BMW žádná zvýhodnění nemají. můžeš / číslo 9 - 2011

H

andicapovaný řidič ve 20 let starém autě za pár tisícovek, to jistě není reálná představa. Dovolí však omezení spojená s postižením pracovat a podnikat tak, aby člověk dosáhl na koupi luxusního auta? Jestli ano nebo ne, okolo tohoto tématu se při tvorbě článku rozhořela poměrně bohatá debata. Na začátku byla strohá odpověď zástupců Audi na otázky spojené s nákupem vozu této značky handicapovaným. Odpověď Evy Masákové, zastupující před novináři německého výrobce aut se čtyřmi kruhy ve znaku, zněla: „Úpravy vozů Audi pro handicapované spoluobčany provádějí specializované firmy na individuální objednávku.“

Tečka, konec, ani slovo navíc. Redakce Můžeš se přitom ptala, na kterého dealera je dobré se obrátit, zda existuje takový, který se na lidi s postižením alespoň trochu specializuje. Další otázky se týkaly doporučení, které auto z nabídky Audi se hodí lidem s postižením nejvíce a jaké slevy mohou handicapovaní očekávat. Nezbylo než se zeptat podruhé, jestli by přece jen nešlo odpovědět konkrétněji. A v e-mailové schránce přistála zpráva od Evy Masákové: „Požadavky na tyto úpravy zaznamenáváme u značky Audi zcela ojediněle. V případě, že zákazník takovouto úpravu požaduje, řeší to přímo prodejce z dealerské sítě Audi se specializovanou firmou na úpravy vozů, která je schopna přesně určit model od modelu, kde je která úprava možná.“ Pro další debatu však byla zajímavá poslední věta Evy Masákové, mluvčí Audi: „Úpravy vozů pro handicapované se týkají v převážné většině ekonomičtějších vozů,


31

SLOUPEK Martina KOVÁŘE

Zdá se, že u prodejců takzvaných luxusních vozů je zapsán handicapovaný člověk jako nuzák jezdící velorexem a plánuje koupi favorita. obecně lze říci, že v luxusním segmentu se jedná o výjimečné případy.“ Opravdu nestojí automobilkám za to mít připravený program pro lidi s postižením? Kupují handicapovaní jen škodovky, peugeoty nebo volkswageny?

Odpověď, která urazí Martina Kováře, autora sloupku, který se pravidelně objevuje na pravé části této dvoustrany, odpověď Evy Masákové trochu zvedla ze židle. Pro úplnost je nutné dodat, že BMW nezaslalo ani přes urgence odpovědi vůbec. „Zdá se, že u prodejců takzvaných luxusních vozů je handicapovaný člověk zapsán jako nuzák jezdící velorexem a plánuje koupi favorita – na rozdíl od druholigového fotbalisty, který je jistě dobrou cílovou skupinou stejně jako přeúvěrovaný podnikatel, jemuž vnutí další leasing na kombíka,“ říká Martin Kovář. A pokračuje: „Sice se nám v jejich spolehlivých autech jezdí dobře a velké auto využijeme lépe než fotbalista, ale asi nejsme stejně dobrými zákazníky.“ Shodou náhod jezdí Martin Kovář jak v BMW, tak v Audi. Ještě přidává vzpomínku, jak jednou přijel do servisu, kde zrovna montovali ruční řízení do Ferrari Testarossa. Také ve firmách, které auta upravují pro potřeby handicapovaných, mají v živé pamě-

ti zákazníky přijíždějící v autech za jeden, dva nebo i tři miliony korun.

Úpravy i u Lamborghini Gallardo Firma Josef Hurt upravovala pro svého klienta supersportovní Lamborghini Gallardo, společnost API CZ zase dostala za úkol přestavět na ruční ovládání historický Lotus Seven nebo luxusní kabriolet Mercedes. „Ve srovnání s běžnými auty upravujeme luxusní vozidla jen občas. Většinou jde o ojetá vozidla,“ uvádí František Malina, obchodně-technický manažer společnosti Josef Hurt. „Děláme je málo, tak jedno až dvě za rok,“ potvrzuje menší četnost luxusních aut v dílnách společnosti API CZ její šéf Miroslav Bartoš. „Nové audi jsme tu měli snad jedno. Ale luxusní jeté vozy děláme pravidelně. Tito zákazníci jsou takoví automobiloví fajnšmekři. Pamatuji si například na zánovní vozy Audi A8, na BMW 650i nebo na tříleté Lamborghini Gallardo,“ vyjmenovává František Malina. Miroslava Bartoše mezi výjimečnými nebo luxusními vozy napadne historický Lotus Seven z roku 1955: „Přestavba byla dokonce jednodušší, než je tomu u dnešních aut. V lotusu bylo víc místa a málo elektroniky.“ Více informací na www.AutemBezpečně.cz

Oblíbené kombíky. Také drahé značky mají ve své nabídce vozy s touto praktickou karoserií. Audi A6 není výjimkou.

Petrův zdar, slečno poručíku Já občas spěchám z místa na místo, vy ne? Historek s policajty by bylo dost, ale jedna letní mě napadá: je v ní zamotán i novinář Petr Buček. On mi totiž svěřil na test Fiat Multipla, tehdy retro úchvatné auto s fakt dobrým motorem, jedním z prvních common-railů. Dodnes myslím nedoceněné rodinné auto ideální například na ryby, prostorné, jenom trochu vypadalo jako ponorka. Ale tedy již rychle dieselem na ryby na jih Čech. Přátelé rybáři již čekali u vody, a tak jsem toho fiátka hnal jako cizího. Vtom vidím, jak na mě protijedoucí blikají. Je to jasné, policajti měří. Určitě bude tady na těch přehledných, rychlých a širokých silnicích nějaké nebezpečné místo, kde je tře ba ohlídat tu devadesátku radarem, říkám si, brzdím na přijatelnější rychlost a číhám, kde že jsou. Marně. Až mě zastavuje mladá šik slečna policajtka. A hned prý „Vystupte si, pane řidiči, silniční kontrola… aaaa. Vy vlastně nemůžete, tak pěkně seďte, já to přinesu – a kam vlastně spěcháte?“ „Na ryby,“ hlesl jsem pravdivě. A zaražen úrovní četníků smutně koukám, jak vyndává z Passatu VR6 notebook s mým vykuleným portrétem a rychlostí dost přes 100 km/hod. Jeli totiž v protisměru! „Doklady od vozidla, řidičák…“ Pak tvrdě pokračuje a mně dochází, že kromě té rybařiny, kterou jsem si jako nejdůležitější věc přeložil ze svého vlastního auta, nemám vůbec nic. Jo – ještě vozík jsem nezapomněl. „Ani jeden doklad, vše je v Praze,“ říkám. Nemá cenu vymýšlet. Ona nevěřícně: „Ani jeden? Něco snad máte – a je to auto vůbec vaše?“ Říkám zase pravdu, že není – ale držím se při tom pevně ručního řízení, aby jako viděla, že to normálně u kradených aut není. „Ani jeden?“ ptá se. „No vlastně jeden doklad mám,“ napadá mě spásná, ale smělá myšlenka, a bojím se, aby ji to nezarazilo v rozletu. „Mám rybářský lístek,“ mířím do zved nutých nevěřícně zírajících modrých očí blondýny, která lapá po dechu a štěkne – ale přece jen trochu přátelsky: „Ne, to snad není možný, vypadněte, jeďte!!!“ Startuji, děkuji, kličkuji, vyhýbám se star šinovi Maigretovi, který se tváří podezřele a určitě šel právě na kolegyni dohlédnout. Slyším ještě, jak mu říká: „To je v pořádku, vyřízeno, poučen.“ To teda bylo fakt v po řádku, slečno, díky.

Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta bariéry. můžeš / číslo 9 - 2011

Můžeš přispět na dobrou věc! Inzeruj v časopisu Můžeš Objednávky: Martina Bedrnová tel.: 722 966 510

e-mail: [email protected]

Zdeňka Šnajdrová tel.: 737 405 554

e-mail: [email protected]


33

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

Jak děláme charitu my V době okurkové sezony si některá média oblíbila téma charita. Přiznávám, že jsem alergická na články, které zpochybňují činnost tisíců lidí v neziskovém sektoru a rozhodnutí milionů dárců, kteří se naučili pomáhat. Proč stále hledat v dobročinnosti jen zástěrku pro zisk podvodníků? Foto: jan šilpoch

P

racuji v neziskovém sektoru více než 18 let a zdá se mi, že se často míchají jablka s hruškami. Ve veřejnosti není ojedinělý názor, že mnoho charitativních darů vlastně neslouží potřebným. Vím, že toto stanovisko má dvě příčiny – jednak máme nedokonalé zákony, které umožňují provozovat neziskové organizace bez řádných auditů a výročních zpráv a nikdo za to není potrestán, jednak média ráda ukazují podvodníky, ale už jen málo úspěšné humanitární aktivity. Co s tím? Zákon o nadacích nám dává přísná pravidla, ale např. občanská sdružení mají režim libovolný a postihy žádné. Přitom nadací je u nás zhruba 450, ale občanských sdružení více než 70 000. Důležitý je proto postoj veřejnosti. Prověřujte, komu své peníze svěřujete. Každý z našich dárců ví, proč a komu pomáhá. A může si to kdykoli na našich webových stránkách zkontrolovat. Může se podívat i na všechny pohyby na transparentním účtu Konta Bariéry. Může si přečíst ve výroční zprávě, že režie nadace v loňském roce byla 6,07 procenta. Víte to vy, kteří přispějete na ulici do kasičky? Jak tedy děláme charitu u nás v nadaci, jak získáváme peníze, jak s nimi nakládáme? Naší největší silou je čtyřicet tisíc pravidelných dárců Konta Bariéry. Tato nejstarší kontinuální sbírka v České republice už funguje úctyhodných 18 let. Pomáháme lidem se zdravotním postižením a je málo žadatelů, kteří u nás neuspějí. Každý dárce si může lehce spočítat, kolik z jeho daru pomůže, protože předepsaná a přísně kontrolovaná režie veřejné sbírky je pět procent. Tak např. z padesátikoruny, kterou nám dárce každý měsíc posílá ze svého platu, padne na režii 2,50 Kč.

Více než 16 let také prodáváme za 20 korun pohlednice na všech pobočkách České pošty. Pošta si ponechává z prodané pohlednice tři procenta, tedy 60 haléřů. Všechny ostatní peníze, které za pohlednici utratíte, pomáhají odstraňovat bariéry ve školách, které navštěvují děti a studenti se zdravotním postižením.

Pořádáme rovněž aukce uměleckých děl. Již desetkrát jsme dražili díla předních českých výtvarníků, výnos přesáhl 40 milionů korun. Režie je nulová. Máme sponzory, kteří nám léta pomáhají s financováním aukce. Stoprocentní výnos proto už 10 let využíváme pro Stipendium Bariéry. Každý, kdo navštíví hypermarket Globus a koupí si nákupní tašku, pošle jednu korunu na náš společný fond, který jsme s Globusem vytvořili. Částka už přesáhla 12 milionů korun a mohli jsme 15 organizacím pořídit velkoprostorová auta, která pomáhají svážet děti do školy, zajišťovat nejrůznější aktivity a pomáhat poskytovat širokou škálu služeb. Mohla bych pokračovat celou další stránku, ale něco si nechám na příště. Chtěla jsem jenom ukázat, že financovat nadaci a její projekty není těžké a je to vždy poctivé. Napište mi své zkušenosti a třeba i dotazy, ráda je zodpovím. Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry [email protected] Lucie Bílá při zahájení projektu Cesty k lidem. Jde o další způsob, ajk přispívat na Konto Bariéry. Zapojit se můžete koupí označených výrobků v síti hypermarketů Globus.


34

na cestách

S vozíkem na jach Na letní dovolenou k moři vyráží kdekdo. Plavbu na lodi absolvuje už o poznání méně turistů. Ovšem parta mladých lidí s tělesným postižením plavící se na jachtě, to už je skutečná rarita. Kdo je překvapen, bude ještě víc. Tato výprava z Jedličkova ústavu a škol se letos uskutečnila potřetí. V chorvatských vodách urazila přes tři sta padesát námořních mil, tedy asi šest set šedesát kilometrů.

Text: Radek Musílek Foto: Jan Spilka

V

šechno začalo před dvěma lety u ředitele pražské Jedle Jana Pičmana. Potkal své kamarády ze skautského oddílu a ti mu řekli, že pravidelně jezdí plachtit na moře. Pořád je to bavilo, ale hledali nový náboj svých cest. Tak se zrodil nápad vzít na palubu vozíčkáře. To byla výzva pro všechny zúčastněné. První plavba v roce 2009 byla vlastně objevná. Námořníci sice po návratu nehlásili nalezení nové země, ale objevili, že ani tělesný handicap nemusí být překážkou týdenního pobytu s jachtou na moři. Ovšem pochopitelně se vším respektem k živlu, který umí život dávat i brát.

Vozíky v kajutě Letos na loď jménem Munja nastoupilo deset lidí. Jen pro zajímavost, plavidlo měřilo 49 stop, což představuje 15 metrů. Celkem pět kajut pojalo nejen posádku, ale i všechny vozíky. Ty byly ovšem prakticky pořád složené a uskladněné, protože na lodi jejich použití nepřipadalo v úvahu a na souši se moc času netrávilo. Majitelé tak sice se svými vozíky teoreticky na jedné lodi byli, avšak z faktického hlediska šlo o akci, které by spíš odpovídal název Bez vozíku na jachtě. Velení měl v ruce kapitán Martin Němec. Role kuchaře se ujal Václav Mašek, jinak také držitel licence pro řízení plachetnic. Právě tito pánové jsou kamarády Jana Pičmana. Ani on na palubě nechyběl. Pracující část posádky lodi ještě doplnil Jan Spilka, vychovatel z Jedle. I ten má oprávnění řídit lodě. Navíc díky svým řeckým kořenům z maminčiny strany měl ze všech účastníků moře asi nejvíc v krvi.

Na moři je vše drsnější

Ani stísněné podmínky na palubě nebránily posádce užívat si pohodičku. Klidné moře, houpání na vlnách, slunce a vítr ve vlasech, prostě relaxace. můžeš / číslo 9 - 2011

Šestici mladých lidí s postižením tvořili současní nebo bývalí žáci a studenti z Jedle. Samí kluci a muži, takže pánská jízda. Čistokrevní vozíčkáři z nich byli pouze tři, ostatní dokázali více či méně chodit, i když s určitými obtížemi. Záměrně jsem oddělil tuto část posádky jako tu nepracující, protože pánové s postižením byli především na dovolené. Někteří z nich o sebe nechali chodící spolucestující pečovat s takovou chutí, že to vyvolávalo údiv i u jejich druhů. Holt moře a trochu extrémnější prostředí odhalí ledacos ze zákoutí naší osobnosti.


htu Dalším objevem námořních výprav tedy byla skutečnost, že zvládnout se sice dá ledacos, ale někteří lidé s postižením jsou zvyklí na určitý standard pomoci a považují ho za zcela samozřejmý. Dokonce v takovém rozsahu, že už je to pro chodící doprovod téměř nezvládnutelné. Jednotlivé drobné úsluhy nikoho nezatěžují a pracovníci z pomáhajících profesí jsou zvyklí. Když se však různé službičky nakumulují na malý prostor, nezasvěcený pozorovatel kroutí hlavou. Intenzita požadavků roste hlavně uvnitř uzavřené skupiny a v celodenní koncentraci několika chlapíků, kteří si rádi nechají posloužit. Žáci a studenti z Jedle, neotřískaní životem venku, podvědomě vědí, že vychovatelé, učitelé a všichni ostatní jsou prakticky pořád poblíž a připraveni přiskočit. Námořníci z jiného prostředí tohle chvílemi nesli dost těžce a dávali to najevo. Proč si pro toho bažanta nedolezeš sám? Někam spěcháme? Stejně se tu jen válíš, tak se překul na druhý bok a zbytečně neúkoluj druhé! Nebo jiná situace: Jeden mladý muž s námahou leze do schůdků. V půlce cesty usoudí, že už ho to unavuje. Vědom si asistenta za zády pustí se do jeho náruče. Je tohle normální? Někde možná ano. Po několika dnech na jachtě schody vylezl sám, bez pomoci. Trvalo to, ale času je na moři dost.

35

Vozíky se plavily také. Ovšem po většinu času hrály jen roli nadbytečné zátěže, pro kterou není velké uplatnění.

Někdo byl tedy aktivnější, někdo pasivnější. Jednoho zmohla fyzická námaha, druhého houpání moře, když se zvedla bouřka a s ní i vlny. Plavbu si ale užili všichni. Většina času se trávila plachtěním, povídáním, hraním her a na kytaru. Často se plavalo v moři, někdy na otevřeném, jindy v zátoce. Mezi nejkrásnější zážitky prý patřila návštěva Modré jeskyně, do které se vplouvá na gumovém člunu.

Plavba má rehabilitační účinky Podle nejednoho z účastníků je pobyt na lodi neopakovatelný zážitek. A je vidět, že s dopomocí lze zvládnout ledacos, i když loď sama nebyla nijak bezbariérová. Navíc neustálé houpání má prý skvělý rehabilitační účinek podobný hipoterapii, pomineme-li

fakt, že čeští suchozemci musí chvíli přizpůsobovat svůj zažívací trakt. Ti, kteří nejeli poprvé, už ale problémy neměli. Expedice z přístavu Sukošan na ostrov Vis a zase zpět trvala celkem týden. Od 4. do 11. června 2011. Částkou 28 000 Kč ji podpořilo i Konto Bariéry. Ale abyste si nemysleli, nikdo z účastníků se nevozil zadarmo. Vždyť jenom pronájem lodi vyšel na 2200 eur. Všichni se ovšem shodli, že to za ty peníze stálo. Výpravy S vozíkem na jachtu inspirovaly i další nadšence. Vlastně stačí málo. Dáte dohromady partu fajn lidí, mezi kterými je námořník s oficiálními zkouškami, a vyrazíte. Nesmíme však zapomenout na jednu velmi důležitou věc. Pokoření nových výzev je pěkná věc, ovšem všichni bez výjimky jsme na moři jen hosty.

36

vaše fotografie

Erik Čipera

MonikA Pávová můžeš / číslo 9 - 2011


37

sloupek Ondřeje Neffa

O životě i technice Erik Čipera pojal svoji sérii jako černobí lou reportáž. Vznikl soubor, ve kterém je možné pokračovat – není to jenom jedno téma, je to celkový styl. Autor v něm ne používá žádné efekty – fotografuje spíše krátkým ohniskem, využívá znalosti prostředí a jde takříkajíc na kontakt. Jako fotograf je „neviděn“, i to je výhoda důvěrné znalosti. Série se vymyká běžnému průměru, tohle je už závažná práce s významným dopadem. Na snímky tohoto typu neexistují fotografické re cepty, nikde se nedočtete, „jak“ to udělat. Předpokladem je ztotožnění s tématem. Musíte téma mít rádi, znát ho a žít s ním. Pak vzniknou snímky tak lidské a příjem ně pravdivé, jako jsou tyto. Co se v mládí naučíš a tak dále, usměje me se nad snímky Moniky Pávové, žáky ně osmé třídy. Počíná si výborně! Vybrala si akční živou fotografii, fotila kousky jednoho šikovného pejska i motokrosové závody. Vyžaduje to odvahu i technické znalosti, a jak je vidět, Monice nechybí ani postřeh, ani základní dovednosti. Radu bych měl jednu, možná dvě: Ta prv ní zní – je třeba jít co nejblíže k motivu, tedy: když má někdo v náručí pejska, vyfotíme pejska v náručí a je zbytečné zabrat i půl lesa za ním. Často slýchám, že se „to ořízne“. Ano, ale na úkor kvality obrazu; daleko lepší je prostě jít blíž ane bo prodloužit ohnisko objektivu. Ale jít blíž je lepší… No a druhá rada? Pokra čuj, nenech toho, děláš to moc dobře!

Filip Jakeš

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na adresu www.muzes.cz. Jsou zde každému k nahlédnutí a Ondřej Neff z nich pravidelně vybírá ty nejlepší. Ty pak otiskujeme a autoři dostanou honorář. Uvítáme libovolná témata, nicméně léto končí, a tak se zaměřte především na něj. Snímky prosím posílejte co největší. Přeji vám dobré světlo. (jš)

Filip Jakeš vytvořil moc krásný emotiv ní záběr. Technicky jsou snímky tohoto typu značně náročné, protože je velký rozdíl v úrovni osvětlení: máme zde zapadající slunce a zároveň i zastíněné partie. Pomáhá focení v RAW formátu, kdy můžeme získat maximum z obrazo vého záznamu, rozhodně víc než z JPEG obrázku. Anebo fotit na dvě expozice a výsledný snímek spojit ve vhodném softwaru – kde bude spojena část oblohy se zastíněnou částí snímku. Tuto metodu umožňují i cenově dostupné softwary, především je to domácí produkt Zoner Photo Studio, brzy bude na trhu jeho verze 14. Už předchozí verze velmi dobře zvládaly metodu HDR a na motivy tohoto typu je to postup jako stvořený! Ondřej Neff digineff.cz můžeš / číslo 9 - 2011

38

Křížovka

Jih proti Severu J e spíše na nás živých zasvětit se zde neskončenému dílu, jež ti, kdo tu bojovali, tak daleko vznešeně dovedli. Je spíš na nás zaslíbit se zde velikému úkolu, který nás očekává, abychom z těchto ctných padlých získali větší oddanost věci, za niž oni dali poslední plnou míru oddanosti. Když zásadní odpůrce otroctví Abraham Lincoln pronášel 19. listopadu 1863 při zasvěcení národního hřbitova na bojišti u Gettysburgu tato slova, nacházela se jeho země už více než dva roky v občanské válce Severu proti Jihu, nemající svými rozměry obdobu na půdě Nového světa. Perspektiv-

1

2

3

4

5

6

7

8

ně se miska vah musela vychýlit na stranu Unie. Dvaadvacet milionů jejích svobodných občanů, obývajících … (tajenka), se podílelo třemi čtvrtinami na výrobě a jedenácti miliardami dolarů na národním majetku, kdežto jedenáct států Konfederace, mající devět milionů obyvatel včetně 3,521 milio nu otroků, pouze pěti miliardami. Téměř celý ocelářský, textilní, a zvláště muniční průmysl se nacházel na Severu. Po počátečních porážkách zahájila roku 1862 seveřanská armáda ofenzivu. Jih se ocitl odříznut od nejdůležitějších komunikací a blokáda zhoršila zásobování.

9 10 11 12 13 14 15 16 17

A B C D E F G H I Vodorovně: A. Komorní ráz; pohromadě; starořímská bohyně úrody. – B. Ohrazený les; operní píseň (slovensky); věštkyně pádu Tróje. – C. Palce; nizozemský básník 12. století; kožní mozol. – D. Části nohou; bicykl; pádová otázka; nevidomý. – E. Tajenka. – F. Novozélandský běžec; ploška u křídla letadla; poté; levná tkanina. – G. Herec ve veselohrách; podlahové prkénko; jihoamerické přehozy. – H. Lenivost; odvětví; jméno herce Delona. – I. Slovenská pádová otázka; odrůda; osadník na nových územích. Svisle: 1. Český pěvec; atletický výkon. – 2. Zručnost. – 3. České město; pražské družstvo. – 4. Poruby; Homérův epos. – 5. Jméno zpěváka Charlese; rmut; Klotylda (domácky). – 6. Pokyn; pře. – 7. Dravec; otčina. – 8. Obilní sklad; srdečnice. – 9. SPZ Tábora; zkratka souhvězdí Octans; bakterie. – 10. Estrádní výstupy; aneb. – 11. Balík; korálový ostrov. – 12. Slovenská číslovka; staročech. – 13. Lotyšský peníz; stovka; titul muže. – 14. Nyvá; bakterie nálevníka. – 15. Start letadla; Mohamedův druh. – 16. Udělit. – 17. Mnohý; dosna. Zdroj: Panoráma křížovek 1/2004, str. 12.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: S KLIDNÝM ŽIVOTEM 3. Pavel Kohout Luštitelé – výherci: 1. Helena Weissová 2. Jiří Fajtl (vyhrála týdenní pobyt) Bezručova 983 Hamerská 291/16 Bydžovského 6 435 42 Litvínov 8 – Janov 295 01 Mnichovo Hradiště 419 01 Duchcov

Výhercům gratulujeme!

Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na novou adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. můžeš / číslo 9 - 2011

Na co se můžete těšit v říjnovém čísle? S jakými potížemi se musejí potýkat neziskové organizace. Sloupek socioložky Jiřiny Šiklové. Rozhovor s Erikem Čiperou o dokumentárním filmu, který vypovídá o fenoménu osobní asistence. Reportáž o cestě vozíčkářů na motocyklu do Maroka, Jižní Ameriky a Himálaje.

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis!

POZOR!

Jeden vylosovaný čtenář získá za správně vyluštěnou křížovku mobilní telefon.

Symbol romského neúspěchu Chanov se pomalu mění strana 8

Recommend Documents