Sylabus přednášek 1) Úvod do studia geografie zemědělství, postavení oboru v systému geografických věd 2) Definice zemědělství, specifika zemědělské výroby, postavení v národní a globální ekonomice 3) Zemědělství v etapách rozvoje lidské společnosti, územní uspořádání zemědělství 4) Vznik a šíření zemědělství na Zemi, proces domestikace a oblasti původu kulturních plodin 5) Přírodní a socioekonomické faktory lokalizace zemědělství 6) Liberální a protekcionistický přístup k zemědělství, role dotací, obchod s agrokomoditami 7) Světová zemědělská výroba – stav, vývoj, prognóza, prostorová diferenciace 8) Agrární sektor EU – Společná zemědělská politika (CAP) 9) Zemědělská výroba ČR – stav, vývoj, ??prognóza??, prostorová diferenciace 10) Tradiční a moderní agrárními systémy, intenzivní a extenzivní zemědělství, ekologizace 11) Rurální geografie, definice a postavení oboru v systému geografických věd 12) Definice venkova a jeho funkce, role zemědělství v rurálním prostoru + transformace zem v ČR
Data z různých zdrojů, NEMUSÍ být 100% správná!! eLucky
1
1 +2) Pozice zemědělství (Úvod do geografie zemědělství) geografie
fyzická sociální Fyzická - prostorové rozložení přírodních prvků Sociální - prostorové rozložení prvků vytvořených člověkem Regionalizace = rozdělení na základě SG - parciální dělení FG: • litosféra – geomorfologie • atmosféra – klimatologie • hydrosféra – hydrogeografie • pedosféra – pedografie • biosféra – biogeografie - dělení SG: • geografie sídel, měst (urbánní) – vývoj, systém, uspořádání • geografie venkova (rurální) (geografie 1 města) – uspořádání v rámci města (centrum, zóny) Dělení geografie podle výrobních a nevýrobních aktivit obyvatelstva: • geografie zemědělství a lesního hospodářství • geografie průmyslu • geografie dopravy • geografie cestovního ruchu • geografie obchodu, služeb, médií, reklamy, sportu,… primární sféra – geografie zemědělství sekundární sféra – geografie průmyslu terciální sféra – geografie služeb Vývoj podílu na zaměstnanosti
2
Geografie zemědělství
je dílčí disciplína socioekonomické geografie a je jednou ze základních složek geografie výroby je disciplína, jež se zabývá z geografického hlediska zemědělskou výrobou se zabývá zákonitostmi rozmístění zemědělství Předmětem studia je zemědělská výroba, a to zejména její rozmístění, na základě jejich forem, zaměření, struktury, intenzity a pod a dále podmínky a zákonitosti tohoto rozmístění. Zemědělská výroba je vědomé obhospodařování půdy za účelem výroby rostlinných a živočišných produktů pro uspokojení potřeb lidské společnosti Geografie zemědělství je typickou mezní disciplínou (zemědělská ekonomika, agronomie, ekologie, botanika, pedogeografie apod.) Hlavním výrobním prostředkem je půda Zemědělská výroba je těsně spjata s přírodními podmínkami, z nichž nejdůležitější je podnebí. To určuje v mnoha případech hranice pěstování kulturních rostlin. Hranice není v dnešní době neměnná, hlavně pěstování obilnin je i v oblastech dříve nemožných.
ZÁKONITOSTI PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ ZEMĚDĚLSTVÍ V ZÁVISLOSTI NA TRZÍCH Z=C-(Vp +Pn) Z – zisk C – cena výrobku v městě Vn – výrobní náklady Pn – přepravní náklady Thünenův model specializovaných zemědělských zón Předpoklady: ■ izolovaný prostor, zázemí gravituje k jednomu trhu ■ město dostává produkty jen ze zázemí, ne z jiných území ■ zázemí neprodává produkty na jiném trhu ■ zemědělci v zázemí mají stejné metody, snaží se maximalizovat zisk ■ zázemí je spojené jedním druhem dopravy (stejné přepravní náklady) ■ přepravní náklady jsou přímo úměrné vzdálenosti ■ produkty jsou přepravované v čerstvém nezpracovaném stavu fyzicko-geografické podmínky pro zemědělství jsou na celém území homogenní Vytvoření koncentrických zón zahradnictví a mlékařství lesnictví střídavé osevní postupy trojpolní systém pastevectví neobráběná půda Podle vlivu působní faktorů rozlišujeme: → globální (mezinárodní) versus regionální (lokální) tržní zóny 3
Mapa využití země (land use) ■ souhrn technických postupů zaměřených na kartografické znázornění a kvantitativní zhodnocení prostorových socioekonomických jevů, hlavně zemědělství na zemském povrchu MVZ velkých měřítek 1:10 000 – 1:75 000 středních měřítek 1:100 000 – 1:250 000 malých 1:500 000 – 1:1 250 000
4
3) Vývoj zemědělství ve společenských formacích Otrokářský výrobní způsob • oddělení řemesel a obchodu, dělba práce mezi město x venkov • využívání a uskladňování přebytků • využívání přirozených záplav • stavba zavlažovacích systémů (Egypt, 3200 – 2400 n. l.) • ovlivnění krajiny, odlesňování Feudalismus • formování základní sítě osídlení a vnitřního uspořádání venkovského prostoru • systém rozdělení pole na 3 části (trojný systém) - (ozim, jaro, úhor) později i jiné úhorové systémy • první výrazné negativní dopady na přírodu, např. hromadné kácení lesů • rozšíření pastvin (zvýšená poptávka po vlně) • zvýšení cirkulace peněz – zvýšení efektivity zemědělství • pokles cen obilí (14. stol.), větší produkce Kapitalismus • přizpůsobování trhu – nejdůležitější je zisk • trvalý mimořádný zisk z vlastnictví půdy: diferenciální pozemková renta I. – přírodní podmínky diferenciální pozemková renta II. – člověk: hnojení, chemizace • konec trojného systému, střídání plodin • upřednostňována velkovýroba před malovýrobou, snižuje se počet rodinných farem • specializace podniků, zkvalitňování strojového parku • intenzivnější zemědělská produkce Socializmus • likvidace soukromého sektoru • združstevňování a zřizování státem řízených zemědělských podniků – JZD • scelování pozemků na využití komplexní mechanizace • výstavba velkokapacitních budov (pro živočišnou výrobu) • koncentrace rostlinné a živočišné výroby – kvantitativní zemědělství
Typy zemědělství světa (podle komise IGU): 1.Tradiční zemědělství a)Zemědělství tropických oblastí: stř. Afrika, Indonésie, Zadní Indie, povodí Amazonky –bataty, jamy, kukuřice, zelenina… b)Tradiční středomořské zemědělství: Blízký východ, sev. Afrika –kukuřice, bavlník, zelenina (závlahy), RV doplněna ŽV c)Tradiční závlahové zemědělství již. a vých. Asie: rýže (2 až 3 úrody ročně, v deltách řek, náročné na prac. sílu) d)Nomádské hospodářství suchých oblastí stepí, savan a polopouští: sev. Afrika, Střední východ –extenzivní chov e)Polární nomádství: tundry a tajgy –chov sobů, lov zvěře, rybolov
5
2.Vyspělé tržní zemědělství a)Severoamerické tržní specializované zemědělství: hlavně pšenice, bavlna, velká produkce masa, neexistuje vztah k půdě b)Novodobý výpas dobytka: jih USA (Oklahoma, Texas), Jižní Amerika, Austrálie, N. Zéland –pastviny suchých oblastí c)Smíšené zemědělství záp. a stř. Evropy: obilniny (včetně krmiv), zelenina, ovoce, důležitá i ŽV (velká produkce mas) d)Jihoevropské zemědělství s důrazem na RV: středozemí –hrozny, ovoce, zelenina, olivy, ŽV jen doplněk e)Plantážnické zemědělství: v bývalých koloniích Afriky, Asie, Latinské Ameriky –bavlník, cukrová třtina, kaučukovník, kakaovník, kávovník
3.Zemědělství s přechodem na tržní ekonomiku a)Zemědělství bývalých zemí Sovětského svazu: různorodost plodin (od žita až po rýži a čajovník), orientace na domácí trh, velké zemědělské podniky, RV přepojena s ŽV b)Zemědělství zemí stř. a JV Evropy: různorodost plodin, postupné přizpůsobování trhu, RV přepojena s ŽV, zemědělství odkázané (hlavně v periferních regionech) na dotace
4.Zemědělství s centrálním plánováním některé asijské země (KLDR), Kuba –velké zemědělské podniky, orientace na domácí trh (soběstačnost za každou cenu), půda ve vlastnictví státu, zemědělství má vysoký podíl na zaměstnanosti
Zemědělské makroregiony(regiony) světa: 1.Angloamerický makroregion Zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, vysoká specializace a)Kanadský region b)Severovýchod USA c)Západ USA d)Jih USA
2.Latinskoamerický makroregion převážně rolnický způsob s extenzivními formami (hl. obilí a skot) a)Mexický region b)Středoamerický region c)Brazilsko-argentinský region d)Andský region
3.Západoevropský makroregion zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, propojení RV a ŽV a)Severoevropský region b)Západoevropský region c)Alpský region
6
4.Středomořský makroregion zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, orientace na RV
5.Středoevropský makroregion přechod k tržnímu zemědělství, přepojení RV a ŽV a)Baltický region b)Balkánský region
6.Severoeuroasijský makroregion velké zemědělské podniky, transformace, přepojení RV a ŽV a)Ukrajinský region b)Západoruský region c)Kavkazský region d)Kazachstánský region e)Severo-východoruský region
7.Středoasijský makroregion velké zemědělské podniky, transformace, pastevectví a)Mongolský region b)Západočínský region c)Východočínský region
8.Východoasijský makroregion malé zemědělské podniky, vysoká intenzita, samozásobitelské (Japonsko, Jižní Korea)
9.Jihoasijský makroregion intenzivní závlahy, velká poptávka a)Indický region b)Indočínský region c)Indonéský region
10.Severoafricko-západoasijský makroregion drobní rolníci, extenzivní zemědělství, intenzivní jen se závlahami a)Severoafrický region b)Západoasijský region
11.Středojižní africký makroregion různorodost (od primitivních forem až po zprůmyslněné tržní zemědělství) a)Guinejský region b)Sahelský region c)Angolsko-zairský region d)Jihoafrický region
12.Australsko-novozélandský makroregion zprůmyslněné zemědělství s tržními formami, nejméně dotací
7
4) Vznik a vývoj zemědělství - pěstování užitkových rostlin (od sbírání k rolničení) => vývoj zavlažování, chov hospodářských zvířat - 10 000 – 6 000 (neolit) – oteplování, záměrné pěstování rostlin a chov zvířat - nejstarší nález obilných zrn ze 7. tis. př n. l. (jeskyně Jarmo v SV Íráku) Teorie o původu kulturních rostlin (Condolle) – domestikovat rostliny v oblastech, kde se teď vyskytují jejích divoké odrůdy Člověk – změna obživy od sběru k lovu => nedostatek zvěře Teorie vzniku a šíření zemědělství (Sauer): a) ohniska domestikovaných zvířat ve městech, genetické předpoklady k přirozené variabilitě, různé přírodní podmínky b) nejstarší zemědělství vznikalo na pahorkatinách a u malých toků, ne v údolích (hrozily záplavy) c) vodní plochy – lesy (vykácení, vypálení) => jednodušší než nadbytek vody d) nevzniklo z nedostatku potravin (lov, sběr) – hladoví nechtějí experimentovat e) první zemědělství musely být usazené (alespoň chvíli), alespoň po dobu vegetační doby, setba, úprava, ochrana, sběr f) přechod k zemědělství předpokládá větší znalost rostlinstva a zvířat, zemědělství je koncetrované
Genocentrum 1) V Asie (hornatá oblast Číny a Nepálu)
Rostliny proso, ječmen, oves, pohanka, sója, fazole, ředkvička, čínská kapusta, sezam, mák
2) Indie a) Indické
rýže, čirok, okurky, mango, pomeranč, citron, cukrová třtina, kokosovník, henope, bavlna, jutovník
b) Indo – Malajské
jamy, palma, větší citron, banány, cukrová třtina, zázvor, pepř 3) Středoasijské (SV Indie, AFG, UZB, TÁD, pšenice, hrách, čočka, meloun, mrkev, Z Tan - Šan ořech, jabloň, špenát, broskev, vinná réva 4) Přední Asie (Malá Asie, Írán, Zakavkazsko, Turkménsko
pšenice, řeřicha, ječmen, len, mák, hořčice, dýně, petržel, pórek, salát, hruška, třešně, šafrán, pistácie pšenice, špalda, oves, řepka olejná, datle, kmín, anýz, česnek, šalvěj, levandule, chmel pšenice, ječmen, čirok, sezam, lán, hrach, kávovník, banán kukuřice, fazole, tykev, batáty, středoamerická paprika, bavlník, tabák
5) Středomoří (hlavně východní oblast)
6) Etiopie (vys. SV Afrika) 7) Jihomexická 8) Jižní Amerika a) Peru, Ekvádor, Bolívie
brambory, rajčata, kokainovník, tykev, paprika, bavlník, tabák podzemnice olejná, kakaovník, kaučuk, ananas tabák, meloun, rajčata, tykev
b) Chile c) Brazílie, Paraguay
8
5) Lokalizační faktory zemědělské výroby Přírodní faktory Komplex tří činitelů a jejich dílčích faktorů a) klima – srážky, teplota, sníh, vítr, světlo (sluneční svit) b) půdy – matečná hornina, klima, georeliéf, vegetace, fauna, lidský faktor c) georeliéf – nadmořská výška, horizontální zonálnost a vertikální pásmovitost půd, svažitost, expozice, typ georeliéfu Rostlina tvoří s půdou a podnebím vzájemně se ovlivňující celek. Georeliéf Zemědělské využití půdy ovlivňuje především nadmořská výška, ovlivňuje především klimatické prvky, a tím i způsob využití půdy. Nížiny jsou obecně nejvhodnější oblastí pro zemědělství (hl. ve vyšších zeměpisných šířkách, 90 % celkové zemědělské produkce do 300 m n. m.), teplé, méně vlhké, snadněji obdělávatelné s úrodnými náplavami. Neméně důležitá je i svažitost a expozice svahů, které ohrožuje nesprávná mechanizace (orba po svahu). Čím strmější, tím menší výkonnost mechanizace a vyšší cena obhospodařování i stupeň eroze. Polní hospodaření do 10º (max. 15º), pastevectví do 20-25º, lesní hospodářství do 30º (max. 35º), vinohrady s terasováním od 30º do 60º. Půda Půda je základním výrobním prostředkem. Půdní poměry se mění v závislosti na povaze matečné horniny, půdotvorných procesů, podnebí, vegetaci, půdním typu… Půda je složena ze čtyř základních materiálů: a) anorganické látky b) organické látky c) voda d) vzduch Půdní druhy: podle zrnitostního složení (lehké, stř. těžké, těžké, velmi těžké, kamenité) Půdní typy: na základě působení půdotvorných činitelů a geneze půd (černozemě, hnědozemě, hnědé půdy, illimerizované půdy, rendziny, nivní, lužní, glejové půdy Klima Kromě makroklimatu má význam i místní (mezo) klima. Jedná se především o teplotní a srážkové poměry v přízemní vrstvě vzduchu.
9
Socioekonomické faktory: 1) dosažená vývojová úroveň společnosti 2) vlastnictví a způsob využívání půdy 3) koncentrace spotřeby (poptávky) – trhy 4) změny ve struktuře spotřeby potravin a zemědělských surovin 5) změny na úrovni odběratelských vztahů 6) doprava a poloha závodu 7) pracovní síly 8) opatření (zásahy) centrálních nebo místních státních orgánů 9) velikost, typ závodu a jeho efektivnost 10) mechanizace 11) chemizace 12) biologizace 13) produktivita a intenzita výroby
10
6) Liberalismus versus protekcionismus v zemědělství (teoretické aspekty) 1)liberální politika: bez státních zásahů a subvencí ponechaná na volném trhu 2)protekcionistická (ochranářská) politika: s vysokým podílem opatření přímo ovlivňujících trh,produkci, strukturu komodit a příjmy obyvatelstva zaměstnaného v určitém sektoru Zemědělství – specifické odvětví, plně liberální přístup při něm v podstatě neexistuje, státní zásahy tu mají dlouhodobou tradici, uplatňují se ve všech státech světa, rozdílná je jen jejich míra
Formy protekcionistických opatření: přímá (finanční) podpora: dotace (resp. subvence, t.j. státní dotace) - podpora produkce, podpora exportu nepřímá podpora: stanovení minimálních cen agropotravinářských produktů antiimportní opatření na agropotravinářské produkty (clo, dovozní přirážka, kvóty a limity na dovoz vybraných komodit, povinná certifikace výrobků a jiné administrativní omezení) Hlavní důvody (pozitiva a negativa) liberální a protekcionistické zemědělské politiky: Finanční podpora je jeden ze stimulujících faktorů, které jsou příčinou snižování efektivity práce zemědělců (+ lib.) Přerozdělovaní financí zvyšuje nároky na administrativní pracovní sílu odčerpávající peníze ze státního rozpočtu a zároveň zvyšuje riziko možné korupce (+ lib.) způsob použití dotací se ve skutečnosti technicky takřka nedá zkontrolovat, je velmi problematické určit, či byli opravdu použité na rozvoj zemědělství nebo na jiné (osobní) účely (+ lib.) omezení dotací přispívá k specializaci regionu na pěstování jen nejvhodnějších (nejefektivnějších) plodin a ke zintenzivnění dopravních a obchodních vazeb mezi regiony, příp. krajinami (+ lib.) dotace umožňují zachovat některé unikátní struktury venkovského života a dávné zemědělské postupy; to pomáhá udržovat tradice, ale hrozí riziko zakonzervování struktur a postupů, které můžou být ekologicky a energeticky náročné(+ prot. i + lib.) podpora zemědělství znamená zvýšení (zachování) pracovních míst na venkově; možné to vnímat pozitivně, ale jen když to není je na úkor tvorby pracovních příležitostí v odvětvích s vyšší přidanou hodnotou (+ prot. I + lib.) dotace napomáhají udržovat obraz krajiny a tím zkvalitnit obraz rurálního prostoru, to může přispět k lokalizaci dalších (nových) aktivit a k celkovému zlepšení ekonomické situace venkova (+ prot.) finanční prostředky můžou při správné dotační politice státu zmírňovat agroregionální disparity vycházející z rozdílných přírodních předpokladů – klimatických poměrů ale hlavně z rozdílů v kvalitě a úrodnosti půdy (+ prot.)
11
7) Světová zemědělská výroba Rostlinná výroba světa RV tvoří 2/3 produkce světového zemědělství, ve vyspělých státech necelou polovinu, v rozvojových státech 70-80% RV –produkce: • potravin • krmiv • technických plodin • pochutin potraviny a krmiva –90% RV dominantní a nejdůležitější postavení mají obilniny (podíl na RV 50-60%)
Obilniny Světové obilnice • oblast JV Evropy (pontická), Sibiř, sev. Kazachstán –hl. pšenice, kukuřice, žito, ječmen a oves • oblast severoamerická –hl. pšenice, kukuřice a oves • oblast jihoamerická(Laplatská) –hl. pšenice a kukuřice • oblast Asijská (záp. Indie a již. Čína) –hl. rýže, částečně pšenice a proso • oblast Australská (JV Austrálie) –hl. pšenice Pšenice: • roční světová sklizeň činí okolo 500 mil.tun a tvoří 30% oseté plochy obilí na světě • hlavní producent je Evropa s 40%,kde jsou dvě významné oblasti pěstování: a) pšeničný pás -povodí Dunaje přes Ukrajinu až po severní Kavkaz; b)západoevropský pšeničný pás -sev. Francie, Itálie a hnědozemní oblasti Německa. • Severní Amerika vypěstuje 25%,pěstování se soustředí do povodí Mississippi (Kansas, Oklahoma, Severní a Jižní Dakota), Kanada a USA jsou největšími exportéry (60% ze světového exportu) • významná oblast je severní nížinatá oblast Číny Kukuřice (maize): • světová produkce 500-550 mil.tun • 50% se pěstuje na severozápadě USA (kukuřičný pás Ohio, Indiana, Illions, Iowa) • 20% se vypěstuje v Asii (nejvíce v Číně) • Latinská Amerika (Brazilie, Mexico, Argentina) 12% • Evropa 10% v Dunajské nížině a na Ukrajině Rýže (rice): • světová produkce 500-550 mil.tun • monzunová Asie je dominantním producentem rýže, ale i spotřebitelem • Čínsko-japonský region produkuje 40% • Indický region (zahrnuje i Bangladéš a Pakistán) 30% • jihovýchodní region (Indonésie,Thajsko, Barma) 20% Ječmen (barley): světová sklizeň dosahuje 180 mil. tun z toho Evropa produkuje 70%, severní Amerika 15% a 11% Turecko s Čínou
12
Oves (oats): je druhá nejdůležitější plodina v Evropě, kde se také pěstuje 60% světové produkce, v Severní Americe se vyprodukuje 25% Žito (rye): hlavní produkční oblast je střední a východní Evropa, kde se vypěstuje zhruba 30 mil tun (80% světové produkce), zbylých 20% pochází ze Sev. Ameriky, Číny a Turecka Proso (millet): celosvětově se vypěstuje 110 mil. tun z toho v Asii (Čína, Indie) 40%, Sev. Amerika 22%, Afrika (Nigérie) okolo 20%, Lat. Amerika (Argentina, Mexiko) 15%
Hlíznaté plodiny Brambory: • pravlastí je jihoamerický kontinent (Peru), evropané se s nimi setkali v 16. století při pronikání Španělů • Světová produkce zhruba 310 mil tun, pěstování je rozšířeno od 70° s. š. až po 60° j. š. a do výšky 2000 m n m.Evropa a Asie spolu 80% (40+40) světové sklizně • Produkce (2003):1. Čína, 2.Rusko,3.Indie,4.USA,5. Ukrajina,6. Polsko • Hektarový výnos (2003): Nový Zéland 442 kg/ha, následují Dánsko,V. Británie a Nizozemí • Nizozemí, Německo a ČR jsou důležitými producenty sadbových brambor v Evropě a také exportéry
Cukr (cukrová třtina, cukrová řepa) • Cukrová třtina –původ v Indii, kde původně rostla, později rafinování třtinového cukru, postupné rozšíření do Evropy a Ameriky (Kryštof Kolumbus), kde se velmi dobře uchytila (hlavně Mexiko a Kuba) • Cukrová řepa –původ ve Francii, později se zjistilo, že jde o stejné krystalky (stejný cukr) jako z cukrové třtiny
Živočišná výroba 1. Extenzivní typy živočišné výroby: • Kočovný a polokočovný chov
• Transhumance • Moderní extenzivní chov 2. Intenzivní typy živočišné výroby: • Chov alpského typu • Intenzivní stájový chov • Dominantní stájový chov Velká dobytčí jednotka (VDJ) - jednotková hmotnost 500kg nebo přepočet na 100 ha orné půdy. Kočovný chov: aridní (suché) oblasti Afriky, JZ a centrální Asie využití nových oblastí, rozvoj výrobních sil Nomádi s rodinami kočují se stády po pastvinách mezi místy vodních zdrojů, budují dočasná sídla Polokočovný chov: Kazachstán, Mongolsko, záp. Čína Vytváření rezerv krmiv na zimu ve vegetačním období Budování dočasných přístřešků pro dobytek
13
Transhumance: z „trans humun“(za hranice obráběné půdy) středomořské oblasti Evropy, latinsko-americké Andy přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami chybí spojení s rostlinnou výrobou Moderní extenzivní chov: horské pastviny na záp. USA (prérie) –skot; Austrálie a Nový Zéland – ovce specializace na mladší skot, přihnojování pastvin nízké náklady, vysoká produktivita práce Chov alpského typu: Alpské státy, Skandinávie výdojový chov dobytka léto (cca 3 měsíce) na kvalitních subalpínských pastvinách, vytváření zásob kvalitních travnatých společenství na zimu Intenzivní stájový chov: střed., již. a JV Evropa (postsocialistické státy) zařazení objemových krmiv do osevního postupu maštalní hnůj –zdroj (obnovy) živin orné půdy kombinace RV a ŽV Dominantní stájový chov: záp. Evropa, USA, Nový Zéland, vyspělejší části Latinské Ameriky hlavní zdroj příjmů ze zemědělství (převyšuje RV) rozhodující je vliv trhu: vysoká životní úroveň–poptávka po kvalitní produkci ŽV příznivé přírodní předpoklady pro pěstování krmiv
Světový rybolov Hlavní oblasti rybolovu
Severozápadní Atlantik - oblast Newfoundlandu, oblast Lofot, jižní
Grónsko Severozápadní Pacifik - oblast Západní Aljašky,západní pobřeží USA Západně-centrální Pacifik -při pobřeží Chile a Peru Jihovýchodní Pacifik- Západo australské břehy, oblast Japonska Problémové oblasti - přetěžování Thajský záliv, jižní část Severního moře, severní část Středozemního moře a oblast moří v jihovýchodní Asii.
14
8) Společná zemědělská politika EU Common Agricultural Policy(CAP) vznik –1957, platnost od roku 1962 cíle: zajistit dobrý životní standard pro zemědělce; zabezpečit cenovou dostupnost potravin; vytvořit a stabilizovat společný trh s potravinami realita: CAP –nástroj pro udělování dotací (postupně: garantování minimální ceny; dotace exportu; dotace výroby; protekcionistické opatření vůči potenciálním importérům) r. 2004: výdaje na zemědělství poprvé překročily 50 mld. €( t. j. 45,3 % z rozpočtu EU; 2,1 % veřejných výdajů členských zemí; 0,98 % z HDP členských zemí)
Fischerova reforma CAP zavedení jednorázových subvencí farmářům v EU nezávislých od produkce (přímé subvence závislé od velikosti farmy) vázání subvence na legislativu upravující otázky životního prostředí (potravinová bezpečnost, zdraví rostlin, welfare zvířat, zachování zemědělské půdy v dobrém stavu) financování nové politiky rozvoje venkova prostřednictvím snížení přímých subvencí (tzv. modulace) pro větší farmy celkové posilnění politiky rozvoje venkov prostřednictvím většího množství finančních prostředků z EU rizika: vyplácaní vysokých dávek nejbohatším vlastníkům půdy, malí farmáři i nadále v pozadí eliminací nadprodukce- hrozba rizika snížení efektivity produkce a vytváření závislosti na dotacích
Vliv integrace na zemědělství zemí E-10
odstranění obchodních bariér mezi EU-15 a přistupujícími zeměmi, zintenzivnění obchodních vztahů prostřednictvím CAP zabezpečení ochrany obchodu, poskytnutí subvencí vyplývajících z této politiky společné vystupování se zeměmi EU15 v rámci CAP, převzetí multilaterálních povinností a závazků EU rozšíření vnitřního trhu – 450 mil. obyvatel, 18 % podíl na světovém obchodu (25 % na světovém HDP) růst spotřebitelských cen některých agrokomodit (rýže, cukr)
rýže – země EU10 už nemohou využívat celně zvýhodněný dovoz z asijských zemí cukr – cen v EU třikrát vyšší v porovnání se světovými trhy (uměle držená stanovením …..)
15
9) Zemědělství v ČR Vývoj sektoru zemědělství (predikce??)
rok 2004 - významný přelom. Vstup ČR do EU a přijetí Společné zemědělské politiky (SZP) EU se české zemědělství začlenilo do systému, který je charakterizován výraznou dotační politikou, regulací agrárního trhu a tarifní i netarifní ochranou společného trhu EU. rok 2004 charakterizován z hlediska zemědělství mimořádně příznivým počasím, které znamenalo rekordní sklizeň rostlinné produkce, prakticky u všech významných plodin Sklizňová plocha obilovin se meziročně zvýšila o 149,6 tis. ha, tj. o 10,2 % na 1 609,4 tis. ha. Celková sklizeň ve výši 8 800 tis. tun byla proti roku 2003 vyšší o 3 mil. tun, čili o 52,4 %. Hektarový výnos obilovin 5,46 t je ve srovnání s předchozím rokem vyšší o 1,51 t (o 38,3 %) Produkce jedlých luskovin byla meziročně také vyšší a představovala 72 tis. tun, tj. o 33,9 % více než v roce 2003. Celková produkce brambor (bez zahrnutí sklizně domácností) v roce 2004 činila 861,8 tis. tun, což je o 23,8 % více než v roce 2003. Cukrovky technické bylo při výnosu 50,34 t/ha sklizeno 3 579,3 tis. tun, což znamená meziroční zvýšení o 2,4 %. V roce 2004 došlo celkově k meziročnímu snížení osevních ploch olejnin o více než 8 %. Produkce zeleniny a ovoce po zahrnutí sklizně domácností byla proti předchozímu roku vyšší. Bylo sklizeno 322,3 tis. tun zeleniny a ovoce 427,7 tis. tun Na necelých 13 tis. hektarů vinic se při hektarovém výnosu 5,38 tuny (5,70 tuny v roce 2003) sklidilo 69,7 tis. tun hroznů, což bylo o 2,3 tis. tun více než v roce 2003. Produkce chmele ve výši 6 311 tun se proti roku 2003 zvýšila o 14,2 %. Výnos chmele z jednoho hektaru 1,08 tuny byl vyšší o 0,15 tuny než v roce 2003.
V oblasti živočišné produkce rok 2004 příliš výjimečný nebyl. Došlo k jejímu mírnému poklesu. Obdobně jako v předchozích letech pokračoval pokles stavů hospodářských zvířat.
V ekonomické oblasti přinesl rok 2004 tři základní faktory zlepšující ekonomiku zemědělských podniků. Především se jedná, v souvislosti se vstupem ČR do EU, o významné zvýšení příjmů zemědělců v důsledku převzetí Společné zemědělské politiky EU, respektive dotační politiky EU, společně s národními doplňkovými platbami.
Druhým faktorem byl příznivý vývoj počasí v roce 2004, který umožnil rekordní sklizně prakticky u všech rozhodujících zemědělských plodin.
Třetím faktorem byl meziroční nárůst průměrných realizačních cen zemědělských výrobců.
Nadprodukce v rostlinné výrobě v roce 2004 však přinesla problémy s odbytem a postupný pokles cen zemědělských výrobců (CZV).
Prostorová diferenciace zemědělství v ČR: Prostě kde sa v CR pěstuji zemaky, psenica a také kraviny… pak taky chov… prostorova diferenciace;) Neak nevim jak to PRESNE napsat, ale predpokladam, ze většina z vas to vi, nebo si to zjisti;) Ja nemam z kama to PRESNE zjistit, takze radsi nijak;)
16
10) Tradiční a moderní agrární systémy, intenzivní a extenzivní zemědělství, ekologizace 1.
Kočovný chov: arídní (suché) oblasti Afriky, JZ a centrální Asie využití nových oblastí, rozvoj výrobních sil Nomádi s rodinami kočují se stády po pastvinách mezi místy vodních zdrojů, budují dočasná sídla Polokočovný chov: Kazachstán, Mongolsko, záp. Čína Vytváření rezerv krmiv na zimu ve vegetačním období Budování dočasných přístřešků pro dobytek Transhumance: z „trans humun“(za hranice obráběné půdy) středomořské oblasti Evropy, latinsko-americké Andy přesuny dobytka mezi horskými a nížinnými pastvinami chybí spojení s rostlinnou výrobou Moderní extenzivní chov: horské pastviny na záp. USA (prérie) –skot; Austrálie a Nový Zéland –ovce specializace na mladší skot, přihnojování pastvin nízké náklady, vysoká produktivita práce
2.
Extenzivní typy živočišné výroby:
Intenzivní typy živočišné výroby:
Chov alpského typu: Alpské státy, Skandinávie výdojový chov dobytka léto (cca 3 měsíce) na kvalitních subalpínských pastvinách, vytváření zásob kvalitních travnatých společenství na zimu Intenzivní stájový chov: střed., již. a JV Evropa (postsocialistické státy) zařazení objemových krmiv do osevního postupu maštalní hnůj –zdroj (obnovy) živin orní půdy kombinace RV a ŽV Dominantní stájový chov: záp. Evropa, USA, Nový Zéland, vyspělejší části Latinské Ameriky hlavní zdroj příjmů ze zemědělství(převyšuje RV) rozhodující je vliv trhu: vysoká životní úroveň–poptávka po kvalitní produkci ŽV příznivé přírodní předpoklady pro pěstování krmiv
17
11) Rurální geografie venkovský prostor – objekt studia rurální geografie, hlavně v geografii (venkovských) sídel Kritéria: služby, střední škola, hustota obyvatel, architektonický vzhled Kritéria: ● kvantitativní (měřitelné – vyčíslitelné) ● kvalitativní (neměřitelné – subjektivní) Kritéria: ● administrativně-správní (legislativní) kritéria ● statistické (velikostní) kritéria ● kritéria fyziognomie ● kritéria funkce ● kritéria „městského života“ Kritéria fyziognomie: - morfometrická kritéria - architektonicko-urbanistická kritéria interakce: zemědělství – venkov agro – rural agrorurální struktury
18
12) Definice venkova Typologie venkova - z pohledu evoluce a formování ekonomických vztahů: ● pruský (junkerský) typ – hlavně v Evropě - sedlácké hospodaření se smíšenou produkcí, kompaktní sídla (dědiny) s vícefunkčními domy, vlastnictví půdy je majetkem ● kolonizační typ – hlavně v bývalých anglických koloniích - farmářský typ hospodářství se specializovanou produkcí, sídelní struktura s jednotvárnými a účelovými stavbami, vlastnictví půdy je kapitálem Z pohledu rozmístění sídel: venkovský prostor aglomerizovaný k městům zázemí městských aglomerací periferní území (vzdálenější k městům) území s významnou rekreační funkcí vztah (interakce) venkov-periferie Urbánní-rurální dichotomie: Město: - sekulární, organická solidarita, společnost, racionální, městský, dohoda. Venkov: - religiózní, mechanická solidarita, společenství, tradiční, lidový, stav. Arch.-urbanistická kompozice a) a.-u. kompozice rodinných domů (sledovat) b) doplňky a.-u. kompozice: - členění a hranice pozemků a polí (stromy, hraničníky, ploty, meze, remízky) - staré úvozové cesty (s ovocnými a jinými alejemi, doprovázené mosty a lávkami…) - drobné sakrální stavby (kříže, sloupy, boží muka, zvonice, kapličky…) - pomníky a drobné památky (pomníky padlým z první a druhé světové války, pomníčky nehod a neštěstí…) - studny, studničky a prameny - struktury obecních humen (ploty a ohrazení pastvin, trámy, stodoly, kůlny, ovocné sušírny…) - historické technické struktury )větrné a vodní mlýny, pily, hamry, násypy lesních železnic, malé obecní vápenky, pás pohraničního opevnění…) - krajinné technické prvky současné a nedávno minulé (meliorační šachty, betonové polní hnojiště, silážní věže, ocelokůlny, vodojemy…) pozn.: ve vzácnějších případech dřevěné sloupy elektrického vedení, kamenné patníky…
19
