OPORY pro výuku navazujícího magisterského studia oboru Informační a knihovnická studia v kombinované formě

Slezská univerzita v Opavě Filozoficko-přírodovědecká fakulta Ústav informatiky oddělení informační vědy

OPORY pro výuku navazujícího magisterského studia oboru Informační a knihovnická studia v kombinované formě Povinné předměty (blok A)

1

POVINNÉ PŘEDMĚTY

1. Sociální komunikace a média I 2. Teoretické základy informatiky 3. Teoretické základy informační vědy 4. Rešeršní strategie a informační podpora 5. Sociální komunikace a média II 6. Informační management 7. Digitální knihovny 8. Informační a znalostní společnost 9. Management tvorby a realizace projektů 10.Selekční jazyky 11.Diplomový seminář I 12.Bibliometrie 13.Statistika 14.Informační politika, ekonomika a legislativa 15.Elektronické archivy 16.Diplomový seminář II

2

SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE A MÉDIA I Přednášející: Doc. PhDr. Pavel Rankov, PhD. Rozsah: 6 hodin přednáška + 3 hodiny seminář ve třech blocích po třech hodinách Konzultace: 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Seznámit studenty se základními součástmi teorie mezilidské komunikace a úlohou médií v této komunikaci, konkrétně s člověkem v sociální komunikaci jako původcem a příjemcem informací. Úlohou předmětu je vysvětlit úlohu jazyka a znaku v komunikaci, objasnit komunikaci v sociálních útvarech moderní doby. Přednáška i seminář budou sledovat možnost využití poznatků jako společenskovědného základu pro jiné předměty, ale i pro knihovnickou a informační praxi.

Obsahová náplň předmětu: 1. Pojmy informace, komunikace a médium v různých vědách. Komunikace – prvky, řetězce, modely, typologie. 2. Člověk v komunikaci – původce a příjemce informací, percipient, prosument. 3. Jazyk a znak v komunikaci. Znak a realita: reference. Složky jazyka – lexikon a syntax. 4. Typologie znaků. Denotace, konotace. Paralingvistika. Písmo v komunikaci. 5. Záměr a efekt komunikace. Bariéry, šumy, filtry. Zpětná vazba. 6. Komunikace v sociální skupině – socializace. Typologie skupin - malé a velké skupiny Skupinová dynamika a struktura, role. Internetová komunita jako skupina. 7. Médium v komunikaci: zpráva a nosič. Horká a chladná média. Extenze a amputace smyslů. Literatura: 1. BEDNÁRIKOVÁ, M.: Úvod do kognitívnej lingvistiky. (online) Trnava: Filozof. fak. TU, 2013, s. 14-36, 60-67. Dostupné: http://fff.truni.sk/userdata/ebooks/bednarikova_uvod_do_kognitivnej_lingvistiky.pdf 2. CEJPEK, J.: Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 1998. 179 s. 3. ČERMÁK, F.: Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2009, s. 95-202. 4. FLUSSER, V.: Komunikológia. Bratislava: Media institute, 2002, s. 9-119. 5. McLUHAN, M: Jak rozumět médiím. Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991. 348 s. 6. STODOLA, J.: Pojem informace jako anomálie v informační vědě. IN: ProInflow (online), 2013, č. 1. Dostupné: http://pro.inflow.cz/cisla/specialni-cislo-2013 7. TURNER, M.: Literární mysl. O původu myšlení a jazyka. Brno: Host, 2005, s. 85120. 8. VYBÍRAL, Z.: Psychologie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 319 s.

3

Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. 2. 3. 4. 5.

Pojmy informace, komunikace a médium v různých vědách. Komunikace – její prvky a struktura. Komunikační řetězec. Modely komunikace. Člověk jako původce v komunikaci. Příjemce informací. Trend: prosument.

Klíčová slova: Informace, komunikace, médium, percepce, prosument Průvodce studiem: Cílem prvního modulu je zavedení pojmu informace, komunikace a médium. Studenti pochopí rozdíly vhledu filosofie, kybernetiky a informační vědy. Studenti se naučí analyzovat strukturu komunikační situace v souladu se strukturami komunikace, zejména podle V. Flussera. Osvojí si jak chápat role původce a příjemce informací. V závěru modulu studenti sami analogicky vysvětlí, kdy a proč se objevil koncept prosumenta. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Praha: Karolinum, 1998. 179 s. STODOLA, J. Pojem informace jako anomálie v informační vědě. IN: ProInflow (online), 2013, č. 1. Dostupné: http://pro.inflow.cz/cisla/specialni-cislo-2013 FLUSSER, V. Komunikológia. Bratislava: Media institute 2002.

Kontrolní otázky: Vysvětlete, jak spolu souvisí informace a komunikace. Vysvětlete v jakém vztahu je pojem informace k pojmům entropie a redundance. Srovnejte možnosti dvojic komunikačních struktur: divadelní diskurs vs. síťový diskurs, pyramidový diskurs vs. stromový diskurs, kruhový diskurs vs. amfiteatrální diskurs (Flusser). Sociální a technologické podmínky konvergence původce a příjemce informací do role prosumenta. Perspektivy a limity prosumenta v komunikaci.

Modul 2 1. Jazyk a znak v komunikaci. Znak a realita: reference. Složky jazyka – lexikon a syntax. 2. Typologie znaků. Denotace, konotace. Paralingvistika. Písmo v komunikaci. 3. Záměr a efekt komunikace. Bariéry, šumy, filtry. Zpětná vazba. Klíčová slova: Jazyk, řeč, kód, znak, reference, lexikon, syntax. indexický znak, ikonický znak, symbolický znak, denotace, konotace, bariéry, šumy, filtry Průvodce studiem: V modulu seznámíme posluchače s principy fungování jazyka jako znakového systému. Vysvětlíme vztah reference (trojúhelník reference). Studenti pochopí rozdíly mezi typy znaků,

4

mezi denotací a konotací. Uvědomí si propojení lingvistické a paralingvistické komunikace. V závěru modulu studenti sami vysvětlí vliv bariér, šumů a filtrů na efekt komunikace. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2.

3. 4.

BEDNÁRIKOVÁ, M.: Úvod do kognitívnej lingvistiky. (online) Trnava: Filozof. fak. TU, 2013, s. 14-36, 60-67. Dostupné: http://fff.truni.sk/userdata/ebooks/bednarikova_uvod_do_kognitivnej_lingvistiky.pdf ČERMÁK, F.: Jazyk a jazykověda. Praha: Karolinum, 2009, s. 95-202. TURNER, M.: Literární mysl. O původu myšlení a jazyka. Brno: Host, 2005, s. 85-120. ŠKVARENINOVÁ, O.: Rečová komunikácia. Bratislava: SPN, 1995. 165 s.

Kontrolní otázky: Rozdíl a vztah mezi jazykem a řečí, jejich charakteristiky. Ikonické znaky v češtině a v prostoru kolem nás. Denotační a konotační analýza konkrétních pojmů. Záměrnost a nezáměrnost paralingvistických znaků. Odstraňování komunikačních bariér a vznik komunikačních bariér. Záměr v efekt komunikace. Působení bariér, šumů a filtrů ve vybraných komunikačních situacích.

Modul 3 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

Pojem socializace. Komunikace v malé sociální skupině. Komunikace ve střední sociální skupině. Komunikace ve velké sociální skupině. Skupinová dynamika – role. Médium v komunikaci: zpráva, její kanál a nosič. Horká a chladná média. Extenze a amputace smyslů.

Klíčová slova: Socializace, sociální skupina, sociální role, sociogram, status, referenční skupina, formální a neformální skupiny, konformnost Průvodce studiem: Socializace jako tmel skupin. Dynamika malé skupiny: vůdce, hvězda, outsider, šašek, izolátor skupiny. Rozdíly mezi masou a davem z komunikačního hlediska. Člověk v davu. Dynamika internetové komunity. Médium jako extenze a autoamputace našeho těla. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

McLUHAN, M. Jak rozumět médiím. Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991. 348 s. LeBON, G. Psychologie davu, Praha: KRA, 1994. 159 s. VYBÍRAL, Z. Psychlogie komunikace. 2. vyd. Praha: Portál, 2009. 319 s.

Kontrolní otázky: Dav v 21. a 19. století – rozdíly v podobnostech (dle: LeBon). Pokus o popis dynamiky skupiny. Obrat přehřátého média – příklady. Médium jako extenze a autoamputace našeho těla – příklady.

5

TEORETICKÉ ZÁKLADY INFORMATIKY Přednášející: Doc. RNDr. Alice Kelemenová, CSc. Rozsah: 6 hodin přednáška ve třech blocích po dvou hodinách Konzultace: 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Seznámit studenty se základními součástmi teoretické informatiky, konkrétně s formálními jazyky, s abstraktními automaty a stoji, formálními gramatikami, s teorií vyčíslitelnosti a složitosti. Pozornost bude věnována jak chování individuálních objektů, tak i fenoménu spolupráce a kolektivnímu chování. Výklad bude sledovat možnost využití poznatků pro knihovnickou praxi.

Obsahová náplň předmětu: 1. Úvod do předmětu, motivace. Zpracování řetězců, operace, formální jazyk. Aplikace. 2. Abstraktní stroje. Turingův stroj. Jeho varianty (počet pásek, počet a směr pohybu hlav). Zásobníkový automat. Konečný automat. Nedeterminismus. 3. Formální gramatiky – generativní přístup k reprezentaci jazyků. Typy gramatik. Příklady a využití. Vztah automatů a gramatik. 4. Vliv omezení gramatik a strojů na generovaný / rozpoznávaný jazyk. Rozhodnutelnost a nerozhodnutelnost. 5. Složitost strojů, jazyků, algoritmů. Výpočetní složitost. Popisná složitost. 6. Fenomén spolupráce a jeho důsledky. Kooperující a distribuované systémy (gramatik, strojů). Literatura: 1. CSUHAJ-VARJÚ, E.; DASSOW, J.; KELEMEN, J.; PĂUN, G. Grammar systems: A grammatical approach to distribution and cooperation. Gordon and Breach, Yverdon, 1994. 2. ČERNÁ, I. Úvod do teórie zložitosti. Brno: FI MU, 1993. 3. GRUSKA, J. Foundations of Computing. London, Thomson Computer Press, 1997. 4. HARRISON, M. A. Introduction to Formal Lanquage Theory. New York: Addison Wesley, 1978. 5. HOPCROFT, J. E.; ULLMAN, J. D. Teória jazykov a automatov. Bratislava, ALFA, 1987. 6. CHYTIL, M. Teorie automatů a formálních jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. 7. CHYTIL, M. Automaty a gramatiky. Praha: SNTL, 1984. 8. MEDUNA, A. Gramatiky, automaty a kompilátory. Brno: VUT, 1987. 9. MOLNÁR, Ľ.; ČEŠKA, M.; MELICHAR, B. Gramatiky a jazyky. Bratislava: ALFA 1987. 6

10. SOSÍK, P. Teorie vyčíslitelnosti. Studijní text. 11. WIEDERMANN, J. Zložitosť: Strojovo orientovaná teória výpočtovej zložitosti sekvenčných a paralelných výpočtov. Zborník SOFSEM´86 Liptovský Ján, 1986, 367-396. Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. Úvod do předmětu, motivace. 2. Zpracování řetězců, formální jazyk, operace a jejich vlastnosti. Aplikace. 3. Abstraktní stroje. Turingův stroj. Jeho varianty (počet pásek, počet a směr pohybu hlav). 4. Omezení TS. Zásobníkový automat. Konečný automat. 5. Nedeterministické stroje. Kompozice strojů. 6. Další typy abstraktních strojů. Celulární automaty, … Klíčová slova: Slovo-jazyk-operace s jazyky, - turingův stroj- zásobníkový automat - konečný automat. Průvodce studiem: Cílem prvního modulu je zavedení pojmu formálního jazyka a operací umožňujících studium vlastností formálních jazyků relevantních ve vztahu ke strojům, které je zpracovávají a gramatikám, které je vytvářejí. Turingovy stroje představují nejobecnější model formálního zařízení na zpracování řetězců symbolů. Zavedeme pojmy konfigurace stroje, výpočtu, jazyka akceptovaného Turingovym strojem. Specifikujeme důsledky různých omezení přechodové funkce Turingového stroje na jeho akceptační sílu. Uvedeme příklady aplikací konečných automatů, zásobníkových automatů. V závěru modulu uvedeme přehled dalších typů formálních strojů. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

GRUSKA, J. Foundations of Computing. London: Thomson Computer Press, 1997. HARRISON, M. A. Introduction to Formal Lanquage Theory. New York: Addison Wesley, 1978. HOPCROFT, J. E.; ULLMAN, J. D. Teória jazykov a automatov. Bratislava, ALFA, 1987. CHYTIL, M. Teorie automatů a formálních jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. CHYTIL, M. Automaty a gramatiky. Praha, SNTL, 1984. KELEMENOVÁ, A. Teoretické základy informatiky. Studijní text. MEDUNA, A. Gramatiky, automaty a kompilátory. Brno: VUT, 1987. MOLNÁR, Ľ.; ČEŠKA, M.; MELICHAR, B. Gramatiky a jazyky. Bratislava: ALFA 1987.

Kontrolní otázky: Vyjmenujte základní operace s formálními jazyky. Aplikace těchto operací pro konkrétní jazyky. Konstrukce Turingových strojů rozeznávajících daný jazyk, resp. počítajících danou funkci, konstrukce zásobníkových automatů, konečných automatů, rozpoznávajících daný jazyk

7

Modul 2 1. Formální gramatiky – generativní přístup k reprezentaci jazyků. 2. Základní typy gramatik podle chomského hierarchie. Příklady a využití. Vztah automatů a gramatik. 3. Paralelní gramatiky a Lindenmayerovy systémy. Spolupráce systému gramatik. 4. Problém zastavení Turingova stroje. Rozhodnutelnost a nerozhodnutelnost. Ukázka nerozhodnutelného problému. Význam rozhodnutelnosti pro aplikace. Klíčová slova: Formální gramatika-odvození slova- generovaná jazyk-regulární gramatika-bezkontextová gramatika, Lindenmayerův systém. Průvodce studiem: V modulu seznámíme posluchače s formálními gramatikami. Generativní metoda vytváření formálních jazyků je typickou metodou klasického programování. Ilustrujeme obecnou použitelnost metody i v jiných aplikacích. Rozhodnutelnost řešení problémů souvisí s otázkou, zda Turingův stroj použitý k řešení problému zastaví pro každý možný vstupní řetězec. Tento problém ilustrujeme na Postovém korespondenčním problému. Uvedeme přehled (ne)rozhodnutelných problémů teorie formálních jazyků a automatů. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.

GRUSKA, J. Foundations of Computing. London: Thomson Computer Press, 1997. HOPCROFT, J. E.; ULLMAN, J. D. Teória jazykov a automatov. Bratislava: ALFA, 1987. CHYTIL, M. Teorie automatů a formálních jazyků. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1978. CHYTIL, M. Automaty a gramatiky. Praha: SNTL, 1984. KELEMENOVÁ, A. Teoretické základy informatiky. Studijní text. MEDUNA, A. Gramatiky, automaty a kompilátory. Brno: VUT, 1987. MOLNÁR, Ľ., ČEŠKA, M., MELICHAR, B. Gramatiky a jazyky. Bratislava: ALFA 1987. SOSÍK, P. Teorie vyčíslitelnosti. Studijní text.

Kontrolní otázky: Konstrukce gramatik generujících daný jazyk. Určení jazyka vytvořeného danou gramatikou nebo Lindenmayerovým systémem. Gramatiky pro typické jazyky jako např. Dickův jazyk, jazyk opakovaných řetězců, tj. řetězců ve tvaru ww, vyhledávání řetězců symbolů v textu, Postův korespondenční problém a jeho nerozhodnutelnost.

Modul 3 1. Složitost problému a algoritmu. 2. Výpočetní složitost Turingova stroje. Stroje RAM a jejich výpočetní složitost. Časová a prostorová složitost. Jednotková a logaritmická složitost. 3. Polynomiálně náročné výpočty. Složitost výpočtu na nedeterministickém Turingovém stroji. Paralelní výpočty. 4. Fenomén spolupráce a jeho důsledky. Kooperující a distribuované systémy (gramatik, strojů). Spolupráce agentů a vliv prostředí.

8

Klíčová slova: Časová a prostorová složitost Turingova stroje a stroje RAM-třídy jazyků P a NP-gramatické systémy-kolonie. Průvodce studiem: Čas a kapacita paměti, která je potřebná na řešení úkolů, jsou významnými parametry při počítačovém zpracovávaní a řešení problémů. Uvedeme základní přístupy ve vztahu ke stroji RAM a k turingovu stroji. Důraz bude věnován polynomiálně náročným výpočtům na deterministickém turingovém stroji. Prozkoumáme také složitost výpočtu na modelech nedeterministických a paralelních strojů. Je možno realizovat, optimalizovat, urychlit také využitím několika spolupracujících strojů, resp. generujících gramatik. Situaci ilustrujeme na kooperujících gramatických systémech. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5.

CSUHAJ-VARJÚ, E.; DASSOW, J.; KELEMEN, J.; PĂUN, G. Grammar systems: A grammatical approach to distribution and cooperation. Gordon and Breach, Yverdon, 1994. ČERNÁ, I. Úvod do teórie zložitosti. Brno: FI MU, 1993. GRUSKA, J. Foundations of Computing. London: Thomson Computer Press, 1997. KELEMENOVÁ, A. Teoretické základy informatiky. Studijní text. WIEDERMANN, J. Zložitosť: Strojovo orientovaná teória výpočtovej zložitosti sekvenčných a paralelných výpočtov. Zborník SOFSEM´86 Liptovský Ján, 1986, 367-396

Kontrolní otázky: Zavedení časové a prostorové složitosti strojů. Příklady. Polynomiálně náročné problémy, příklady. Příklady problémů, které řeší nedeterministické stroje rychleji jako deterministické stroje. Využití paralelních prostředků pro řešení problémů, které jsou exponenciálně náročné při zpracování na sekvenčních strojích.

9

TEORETICKÉ ZÁKLADY INFORMAČNÍ VĚDY Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Beáta Sedláčková, Ph.D. 6 hodin přednáška ve třech blocích po dvou hodinách 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně Další podpora: e-learningový kurz v prostředí Moodle

Učební cíl: V rámci přednášek se mají posluchači zvládnout soubor teoretických, metodologických a pragmatických poznatků o informační vědě. Pozornost je věnována vymezení předmětu informační vědy, rozebírány jsou složky informačního procesu, dále posloupnosti dat, informací a znalostí v kognitivním procesu zpracování informací a metodologii i aktuálním tématům výzkumu v oblasti informační vědy. Sledovány jsou vztahy s jinými vědními obory i aplikační oblasti informační vědy se zvláštní pozorností vztahu Library and Information Science. Obsahová náplň předmětu: 1. Vznik a vývoj vědního oboru 2. Koncept vývoje informační vědy 3. Východiska a přístupy k vymezení informační vědy 4. Dvě paradigmata informační vědy 5. Pojem informace 6. Předmět informační vědy - informační proces 7. Moderní koncepce informační vědy 8. Jednotlivé disciplíny informační vědy 9. Sociální a kognitivní aspekty informační vědy 10. Trendy výzkumu v oblasti informační vědy Literatura: 1. VICKERY, B. C.; VICKERY, A. Information science in theory and practice. London: Bowker-Saur,1989. 2. BUCKLAND, M. The landscape of Information Science. Journal of American Society for Information Science, 1999, 50, 3. BAWDEN, David; ROBINSON, Lyn. Introduction to Information Science. London: Facet Publishing, 2012. 381 s. ISBN 978-1-85604-810-1. 4. VYMĚTAL, J. - VÁCHOVÁ, M. Úvod do studia odborné literatury. Praha, 2000. S. 6-53. 5. KIMLIČKA, Štefan a kol. Knižničná a informačná veda na prahu informačnej společnosti: filozofický, systémový a historický pohľad. Bratislava: Stimul 2000. 6. STEINEROVÁ, J. Kognitívne a sociálne prístupy informačnej vedy. In Knižničná a informačná veda 19. Bratislava: FFUK, 2002. S. 111 - 128. 7. STEINEROVÁ, J. Semiotické základy teoretických výzkumov v informačnej vede. In Knižničná a informačná veda 18. Bratislava: FFUK 1999. S. 33-54. 8. ČABRUNOVÁ, A. K formovaniu informačnej vedy ako vedy. In Knižničná a informačná veda 19. Bratislava: FFUK, 2002. S. 73-110. 9. OROM, A. Information Science: historical changes and social aspects: a nordic outlook. Journal of Documentation ,56, 2000, s. 1-16. 10

10. SEDLÁČKOVÁ, B. Informace, věda, život. In Acta Bibliothecalia et Informatica 2. Opava: Slezská univerzita 1997. 11. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Kognitivní styl a intuice: jeden vhled do informační ekologie / Cognitive Style and Intuition: an Insight into Information Ecology. ITlib. Informačné technológie a knižnice, 2011, č. 4. ISSN 1336-0779, ISSN-L 1335-793X. (vyšlo v roce 2012) 12. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Současné informační prostředí a informační gramotnost / Present Information Environment and Information Literacy. ITlib, Knižnice a informační technológie, 2011 (vyšlo 2012), č. 3, s. 17 - 21. ISSN 1335-793X. 13. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Znalostní společnost: hledání nové střední vrstvy/ Knowledge Society: search for new middle class. [online ]. In INFOS 2013. Zborník príspevkov z 37. informatického sympózia. Stará Lesná, 8. - 11. apríla 2013. [cit. 2013-05-30]. Bratislava: Spolok Slovenských knihovníkov, 2013. S. 207-216. ISBN 978-80-8958607-03; EAN 9788089586073. 14. CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení: úvod do informační vědy. Praha: Karolinum 1998. 15. STEINEROVÁ, Jela. Informačná ekológia akademického informačného prostredia. In ITlib. Informačné technológie a knižnice, 2011, č. 04. ISSN 1336-0779, ISSN-L 1335793X. Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. 1 Vznik informační vědy. Institute of Information Scientists (IIS) 1. 2 Koncept vývoje informační vědy 1.3 Dvě tradice informační vědy 1.4 Dvě paradigmata informační vědy 1.5 Periodizace vývoje informační vědy 1.6 Vazby informační vědy s jinými vědními obory a disciplínami 1.7 Moderní koncepce informační vědy 1.8 Oblasti aplikace informační vědy Klíčová slova: Informační věda-vznik-koncept vývoje- paradigmata-koncepce Průvodce studiem: Informační věda je poměrně mladý vědní obor. Nejranější formální užití termínu informační věda se datuje do roku 1958, kdy vznikl Ústav informačních vědců IIS- Institut of Information Scientists ve Velké Británii. Ústav nastínil také koncept rozvoje informační vědy. V roce 2008 ústav oslavil padesáte výročí svého založení, a právě toto výročí bylo bilancí vývoje a rozvoje informační vědy. Co se týká České republiky, tak až v roce 1996 schválila Akreditační komise vlády České republiky materiál, kterým se zavádí informační věda jako studijní obor doktorandského studia. Ve světle diskusí, které proběhly k vymezení informační vědy, je zajímavé a také podstatné, že to byla právě aplikovaná úroveň informační vědy, která přispěla k založení oboru a k jeho následnému uznání. Tento druh evoluce – ve vědu z praxe – je stejný, jaký proběhl v medicíně před dvěma sty lety. Současné většinou vědců akceptované vymezení informační vědy je, že se jedná o teoreticko-praktický vědní obor zaměřený na výzkum a ovlivňování informačně-komunikačních procesů ve společnosti. 11

Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5.

KIMLIČKA, Štefan a kol. Knižničná a informačná veda na prahu informačnej společnosti: filozofický, systémový a historický pohľad. Bratislava: Stimul, 2000. CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. Úvod do informační vědy. 1.vyd. Praha: Karolinum 1998. 179 s. VICKERY, B. C.; VICKERY, A. Information science in theory and practice. London: Bowker-Saur, 1989. SEDLÁČKOVÁ, B. Informace, věda, život. In Acta Bibliothecalia et informatica 2. Opava: Slezská univerzita, 1997. ČABRUNOVÁ, A. K formovaniu informačnej vedy jako vedy. In Knižničná a informačná veda 19. Bratislava: FFUK, 2002. S. 73-110.

Kontrolní otázky: • Kdy se datuje vznik informační vědy? • Co je to informatizace společnosti? • Jaké znáte disciplíny informační vědy?

Modul 2 2.1 Metodologie a terminologie informační vědy 2.2 Vymezení pojmu informace 2.3 Předmět zkoumání – informační proces 2.4 Složky informačního procesu 2.5 Prvky informačního procesu: data, informace, znalosti 2.6 Etapy informačního procesu 2.6 Současná fáze informačního procesu

Klíčová slova: Metodologie-terminologie-předmět zkoumání-informační proces

Průvodce studiem: Z hlediska metodologie věd se může ucelený soubor poznatků oprávněně nazývat samostatným vědním oborem, jestliže splňuje čtyři hlavní podmínky: 1. Má svůj předmět studia, přičemž předmět má mít vysoký stupeň organizovanosti a lze ho zkoumat z různých hledisek. 2. Má stanoveny a definovány pojmy odpovídající tomuto předmětu. Intenzita vytváření nových pojmů může kolísat v závislosti na šíři předmětu a na stadiu vývoje vědního oboru 3. Je formulován základní zákon vztahující se k předmětu zkoumání, tento požadavek ovšem neplatí absolutně, protože poměrně mladá věda nemůže přijít s hotovým zákonem, spíše lze požadovat hypotézu. 4. Odhaluje princip nebo vytváří teorii objasňující souhrn faktů. Stejně jako předchozí je možno tuto podmínku splnit až po určitém období vývoje daného vědního oboru. Jedním ze stěžejních termínů v informační vědě je pojem informace. Názory na terminologické a faktické vymezení pojmu informace ovlivnily koncipování oboru. Dnes už je celkem jasno, informační věda vychází z výkladu slova informace, jak ho uvádí Oxford English Dictionary z 12

roku 1989, z kterého ve své studii vycházel v roce 1991 Michael Buckland. Informaci vysvětluje ve trojím smyslu, a to: 1. information as process 2. information as knowledge 3. information as thing Ve smyslu procesu se jedná o informační nebo komunikační akt, jde o změnu toho, co příjemce dosud znal. Ve smyslu znalosti se jedná o komunikovaný poznatek k určité skutečnosti nebo předmětu. A nakonec ve třetím výkladu se jedná o věc, která obsahuje informace, tj. o data a dokumenty. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5.

BUCKLAND, Michael. Information and Information Systems. Journal of American Society of Information Science, Volume 42, June 1991. VICKERY, B. C.; VICKERY, A. Information science in theory and practice. London: Bowker-Saur, 1989. LOHNER, W. Informace pro lidský rozvoj. In: I’93. - Roč. 35, č. 9 (1993), s. 213 - 214. VYMĚTAL, J. - VÁCHOVÁ, M. Úvod do studia odborné literatury. Praha, 2000. S. 6-53. BAWDEN, David; ROBINSON, Lyn. Introduction to Information Science. London: Facet Publishing, 2012. 381 s. ISBN 978-1-85604-810-1.

Kontrolní otázky: • Jaký je vztah mezi pojmy data - informace - znalosti? • Jaký je rozdíl mezi explicitními a tacitními znalostmi? • Co dokážete říct o principech terminologické činnosti? • Co víte o paradigmatech informační vědy?

Modul 3 3.1 Kognitivní a sociální přístupy v informační vědě 3.2 Informační chování – obecně a v organizacích 3.3 Kognitivní styly 3.3 Informační prostředí a informační gramotnost 3.4. Informační přetížení a informační ekologie 3.5 Socio-kognitivní kategorie – relevance, pertinence 3.5 Nejnovější výzkumy v informační vědě Klíčová slova: Informační chování-kognitivní styly-informační gramotnost- informační přetížení-informační ekologie Průvodce studiem: Kognitivní základ informační vědy vznikl v důsledku aplikací kognitivní psychologie a kognitivních věd do oblasti komunikačně informačních procesů ve společnosti. Informační chování člověka vychází z kulturních a sociálních norem, z nich vznikají způsoby výběr reakcí nebo ignorace informací. Kromě toho jsou informace pragmatickým jevem, který jednak naviguje člověka k cíli a jednak využívání informací závisí od vnímání, cítění kognitivního aparátu a adekvátního stavu poznání a schopnosti integrovat poznatky do celku. S nástupem kognitivního a sociálního paradigmatu informační vědy se čím dál více uplatňují 13

psychologické a sociálně - komunikační výzkumy. Vychází se z informačního procesu jako podstaty vzniku, tvorby, komunikování, využívání, zániku a proměny informací ve společnosti. Informace a poznatky se považuji především za lidské procesy spojené s řešením intelektuálních problémů. Nejnovější trendy výzkumu v informační vědě se zaměřují na informační chování a s tím související témata informační gramotnosti, informačního přetížení a informační ekologie, human-computer interaction. Informační chování znamená zpracování informací vytvářením jejich smyslu a přizpůsobování se informačnímu prostředí. Obsahuje neurofyziologické, senzomotorické, kognitivní, afektivní, sociální a kulturní složky. Informační chování člověka je projev informačního procesu. Zatímco v minulosti informační věda zkoumala uživatele informací spíše v jednotlivých oblastech vědy, vzdělávání a kultury, v současnosti se zkoumá spíše celistvý člověk a jeho informační chování v různých životních situacích a v pracovních procesech v organizacích. Výzkumy informačního chování v informační praxi zdůrazňují souvislosti a kontexty, ve kterých člověk využívá informace. Obdobně jako jiné výzkumy člověka i aspekt informačního chování je interdisciplinárním problémem. Při jeho řešení se v informační vědě aplikují poznatky sociální a kognitivní psychologie, sociologie. V informační vědě se tímto výzkumem zabývají odborníci, jako jsou, Brenda Dervin, Robert Taylor, Tom D. Wilson. Carol C. Kuhlthau, Peter Ingwersen. Většina odborníků se soustřeďuje na vyhledávání informací jako součást informačního chování člověka. V tomto proudu výzkumů jsou důležité především aspekty kognitivní a interaktivní. Odborníci z oblasti knowledge managementu považují informační chování za způsob, jakým jednotlivci zpracovávají informace včetně vyhledávání, dělení se s informacemi, využívání informací. V organizacích je potřeba se zaměřit na tři základní typy informačního chování: • společné využívání informací (sharing) • informační přetížení • řešení problémů mnohoznačnosti významů informací Co se týká úrovně knihoven a informačních institucí, tak zde je také potřeba podívat se a problém využívání informací komplexněji, může to přispět k řešení krize tradiční knihovní práce a zkvalitňování informačních služeb. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4.

5.

STEINEROVÁ, Jela. 2005. Informačné správanie: Pohľady informačnej vedy. Bratislava: CVTI SR, 2005. 189 s. ISBN 80-85165-90-2. STEINEROVÁ, Jela. 2006. Informačná gramotnosť vo svetle trendov práce s informáciami. In. Knižnica. 2006. Roč. 7, č. 9 (2006), s. 3-8. THEORIES of Information Behavior. Ed. by K. Fisher, S. Erdelez, L. McKechnie. Medford, NJ: Information Today, 2005. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Kognitivní styl a intuice: jeden vhled do informační ekologie / Cognitive Style and Intuition: an Insight into Information Ecology. ITlib. Informačné technológie a knižnice, 2011, č. 4. ISSN 1336-0779, ISSN-L 1335-793X. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Současné informační prostředí a informační gramotnost / Present Information Environment and Information Literacy. ITlib, Knižnice a informační technológie, 2011, č. 3, s. 17 - 21. ISSN 1335-793X

6. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Kognitivní styl – strategie přežití v informační společnosti? In Acta bibliothecalia et informatica 3. Opava: Slezská univerzita, 2002. S. 20-42. Kontrolní otázky: • Charakterizujte jednotlivé typy informačního chování • Co je relevance a jaké znáte typy? 14

REŠERŠNÍ STRATEGIE A INFORMAČNÍ PODPORA Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Jindra Planková, Ph.D. 3 hodiny přednášky + 3 hodiny cvičení ve dvou blocích po třech hodinách 1x týdně ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1x za 14 dní ve stanoveném čase osobně Další podpora: e-learningový kurz v prostředí Moodle

Učební cíl: Předmět je zaměřen na získání základní orientace ve vyhledávacích metodách a postupech, využívaných při tvorbě a vlastním zpracování rešeršních informačních služeb, v rámci vyhledávacích systémů a služeb. Klade se velký důraz na specifikaci informací a informačních zdrojů, možností vyhledávání v bibliografických databázích a prezentaci základních metod a strategií vyhledávání. Studenti budou prakticky vytvářet vyhledávací dotazy a tvořit rešeršní strategie reálných vyhledávacích dotazů Teorie a praxe vyhledávání a rešeršování studenty vede ke zvládnutí profesionálních postupů při vyhledávání v knihovnických databázích, informačních systémech a vyhledávacích službách, nejen v ČR, ale i ve světě. Interaktivní rešeršní strategie budou prováděny ve významných vědeckých, technických, lékařských, ekonomických, knihovnických a informatických databázích, univerzálního, polytematického i specializovaného zaměření. Součástí praktických cvičení bude použití speciálních vyhledávacích metod, využitelných pro vyhledávání jednotlivých informací i při prohledávání plných textů, a to jak v prostředí databází, tak v oblasti webového prostoru Obsahová náplň předmětu: 1. Úvod do vyhledávání – vymezení základních pojmů, historické aspekty vyhledávacích služeb, význam informační podpory ve vědě a výzkumu, uživatel, informační specialista, knihovník, přístup ke zdrojům v STM, informační zdroje a jejich identifikace, typologie, přístup a použití informačních zdrojů v rešeršní činnosti 2. Zásady vyhledávací strategie – zásady vyhledávacích procesů a operací, práce s informačními požadavky, formalizace vyhledávacího dotazu, variace dotazu, praktické možnosti rešeršních strategií, typy dotazů 3. Výstupní procesy – závěrečné zpracování výstupních informací, formalizovaná podoba rešeršních výstupů, praktické příklady výstupního zpracování rešeršního dotazu 4. Programy a projekty bibliografických informačních systémů a služeb 5. Praktické příklady a vyhledávání v prostředí internetu – vyhledávací služby, metavyhledávací služby, cvičné databáze, odborné knihovnicko-informační databáze, demonstrace vyhledávání Literatura: 1. Albertina Icome Praha. Infozdroje.cz : Vaše informační zdroje [online]. Praha: Albertina Icome Praha, c2003-2010. [cit. 2014-03-11]. Dostupný z WWW: . 2. CONVEY, J. Online information retrieval: an introductory manual to principles and practice. 3rd ed. London: Bingley, 1989. 269 s.

15

3. 4. 5. 6. 7. 8.

9. 10. 11. 12. 13.

ČERNÁ, Milena; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven a informačních středisek. Praha: Univerzita Karlova, 1992. 98 s. ČSN 01 0191. Formální úprava jednorázových bibliografických soupisů. 1980. 8 s. ČSN 01 0198. Formální úprava rešerší. 1973. 4 s. DUSPIVA, Z. Digitalizace jako budoucnost elektronických médií. Praha: Votobia, 2004. MAKULOVÁ, Soňa. Vyhľadávanie informácií v internete: problémy, východiská, postupy. Bratislava: EL&T, 2002. 376 s. PAPÍK, Richard; MICHALÍK, Petr; MICHALÍK, Pavel; NOVÁČEK, L. Internet – ekonomické, marketingové a finanční aplikace. Strategie vyhledávání a prezentace. Praha: EKOPRESS 1998. 220 s. SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a internet. Praha: C. H. Beck, 2001. 507 s. SULLIVAN, Danny, (ed.). Search Engine Watch [online]. c1996-2000 [cit. 2014-05-12]. Dostupný z WWW: . ŠUŠOL, Jaroslav. Elektronická komunikácia vo vede. Bratislava: Centrum VTI SR, 2003. 156 s. UHLÍŘ, Z. Digitalizace historických dokumentů a kontextualizace kulturního dědictví. In. Informace na dlani. ISSN 1214-1429. Praha: Albertina icome Praha, c2003. VAN DE SOMPEL,H., HOCHSTENBACH, P. Reference Linking in a Hybrid Library Environment [online]. D-Lib Magazine. 1999, vol. 5, no. 10. [cit. 2013-03-07]. Dostupný z WWW: .

Modul 1 1. Úvod do vyhledávání 1.1 Vymezení základní pojmů 1.2 Historické aspekty vyhledávacích služeb 1.3 Význam informační podpory ve vědě a výzkumu 1.4 Přístupy k informačním zdrojům – klasifikace, typologie, užití, specifikace v oborech STM Klíčová slova: Rešerše, rešeršní strategie, informační podpora, informační zdroje, uživatel, zadavatel, informační požadavek, knihovník, informační pracovník, STM, VaV Průvodce studiem: Cílem prvního modulu je seznámit studenty se základními pojmy v oblasti rešeršních služeb a činností. Jsou sledovány historické aspekty vzniku, vývoje a uplatnění vyhledávacích služeb v knihovnách a informačních střediscích. Důraz je kladen především na vysvětlení podstaty a důležitosti informační podpory v moderním pojetí knihoven, zejména pak v podpoře vědy a výzkumu. Součástí kapitoly je stručná charakteristika, klasifikace, typologie a specifikace vybraných informačních zdrojů, podstatných v rešeršních činnostech. Odkazy na studijní literaturu: 1. CONVEY, J. Online information retrieval: an introductory manual to principles and practice. 3rd ed. London: Bingley, 1989. 269 s. 2. ČERNÁ, Milena; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven a informačních středisek. Praha: Univerzita Karlova, 1992. 98 s. 16

3. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International encyclopedia of information and library science. London; NewYork : Routledge, 2001. 492 s. 4. FRANTS, V. I.; SHAPIRO, J.; VOISKUNSKI, V. G. Automated information retrieval. San Diego: Academic Press, 1997. XIV, 365 s. 5. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova. 1. vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel´stvo, 1998. 375 s. 6. KIMLIČKA, Štefan aj. Knižničná a informačná veda na prahu informačnej spoločnosti : filozofický, systémový a historický pohľad. Bratislava: Stimul, 2000. 138 s. 7. KTD-Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR, c 2004 [cit. 2013-06-17]. Dostupný z WWW: . Kontrolní otázky: Jaký je rozdíl mezi pojmy „rešerše“ a „rešeršní strategie“? Jaké jsou základní principy informační podpory? Charakterizujte základní informační zdroje využitelné v oblastech STM.

Modul 2 2. Zásady vyhledávací strategie 2.1 Vyhledávací procesy a operace 2.2 Informační požadavky a informační potřeby 2.3 Procesy formalizace vyhledávacího dotazu – variace dotazu, rešeršní strategie, typy dotazů Klíčová slova: Informační požadavek, informační potřeba, uživatel, čtenář, vyhledávací dotaz, rešeršní strategie, rešeršní procesy, rešeršní operace Průvodce studiem: Druhý modul seznamuje studenty se základními vyhledávacími procesy a operacemi, jejichž cílem je podat ucelený přehled o možnostech a zásadách tvorby vyhledávací strategie. Studenti budou umět specifikovat informační požadavky a informační potřeby uživatelů, zpracovat varianty dotazu a specifikovat jednotlivé typy vyhledávacích dotazů. Odkazy na studijní literaturu: 1. Albertina Icome Praha. Infozdroje.cz : Vaše informační zdroje [online]. Praha: Albertina Icome Praha, c2003-2010. [cit. 2014-03-11]. Dostupný z WWW: . 2. ATKINS, Helen. The ISI® Web of Science® - Links and Electronic Journals : How links work today in the Web of Science, and the challenges posed by electronic journals. D-Lib Magazine [online]. 1999, vol. 5, no. 5 [cit. 2012-09-12]. Dostupný z WWW: . 3. BRATKOVÁ, Eva (2004). ISTA : vyhledávání informací z online databáze z databázového centra OVID Technologies v rešeršním systému WebSPIRS 5 : metodická příručka. Praha: Národní knihovna ČR, 2004. 27 s. 4. BRATKOVÁ, Eva (2005). LISA: vyhledávání informací z online databáze z databázového centra CSA v rešeršním systému ILLUMINA : metodická příručka. Praha: Národní knihovna ČR, 2005. 30 s. 5. BRÁZA, Jiří. Internet.cz : jak hledat a najít. Praha: Grada Publishing, 2001. 128 s. 17

6. PAPÍK, Richard. Trendy v rozvoji informačních služeb. In: Automatizace knihovnických procesů. Sborník ze 7. ročníku semináře pořádaného ve dnech 9. - 10. 6. 1999 v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem: EKAS 1999, s. 23-26. 7. SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a internet. Praha : C.H.Beck, 2001. 507 s. Kontrolní otázky: Jak se liší informační požadavek od informační potřeby? Jaké jsou základní rešeršní strategie využívané při vyhledávání odborných informací? Na příkladu vysvětlete princip tvorby rešeršního dotazu.

Modul 3 3. Výstupní procesy 3.1 Závěrečné zpracování rešeršních výstupů 3.2 Zpracování formalizované podoby rešerše 3.3 Samostatné zpracování formalizovaného výstupu z rešeršní činnosti Klíčová slova: Rešeršní výstup, rešerše, formalizované výstupy, studijně rozborové práce Průvodce studiem: Modul si klade za cíl zpracovat formalizovanou podobu rešerše, na základě praktických příkladů zadaných rešeršních dotazů. Studenti budou seznámeni se základními pravidly a normami při zpracování formalizované podoby závěrečných výstupů z rešeršní činnosti. Odkazy na literaturu: 1. CONVEY, J. Online information retrieval: an introductory manual to principles and practice. 3rd ed. London: Bingley, 1989. 269 s. 2. ČERNÁ, Milena; STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven a informačních středisek. Praha : Univerzita Karlova, 1992. 98 s. 3. ČSN 01 0191. Formální úprava jednorázových bibliografických soupisů. 1980. 8 s. 4. ČSN 01 0198. Formální úprava rešerší. 1973. 4 s. 5. MAKULOVÁ, Soňa. Internet do vrecka. Bratislava : EL&T, 1998. 149 s. 6. SKLENÁK, Vilém. Data, informace, znalosti a internet. Praha : C.H.Beck, 2001. 507 s. 7. SULLIVAN, Danny, (ed.). Search Engine Watch [online]. c1996-2000 [cit. 2012-09-12]. Dostupný z WWW: . Kontrolní otázky: Jakými zásadami se řídíme při závěrečném zpracování rešerše? Na základě zadaného semestrálního úkolu prezentujte zpracovanou formalizovanou rešerši.

Modul 4 4. Programy a projekty bibliografických informačních systémů a služeb 4.1 Základní charakteristiky systémů a služeb 4.2 Praktické vyhledávání a simulování rešerší v bibliografických systémech a službách 4.3 Praktické příklady vyhledávání v prostředí internetu – vyhledávací služby, metavyhledávací služby, cvičné databáze

18

Klíčová slova: Praktické vyhledávání, rešeršování, informační systémy, informační služby, vyhledávací služby, metavyhledávací služby, databáze Průvodce studiem: Cílem modulu je vymezit základní charakteristiky programů a projektů významných bibliografických informačních systémů a služeb. Zásadní je vytváření a praktické procvičování při zadávání rešeršních strategií v modelových příkladech. Studenti si prakticky vyzkoušejí možnosti práce a variace s rešeršním dotazem ve vybraných systémech a službách, s cílem zachování informační hodnoty zadaného informačního dotazu. Odkazy na literaturu: 1. Albertina Icome Praha. Infozdroje.cz : Vaše informační zdroje [online]. Praha : Albertina Icome Praha, c2003-2010. [cit. 2011-03-11]. Dostupný z WWW: . 2. HLAVENKA, Jiří. Jak na počítač : vyhledávání na internetu. Brno : CP Books, 2005. 82 s. 3. MAKULOVÁ, Soňa. Internet do vrecka. Bratislava : EL&T, 1998. 149 s. 4. MAKULOVÁ, Soňa. Vyhľadávanie informácií v internete : problémy, východiská, postupy. Bratislava : EL&T, 2002. 376 s. 5. MATOUŠOVÁ, M., VONDRA, J. Referátové časopisy a vybrané informační zdroje z informatiky. Praha : ÚVTEI, 1980. 69 s. 6. NONDEK, Lubomír; ŘENČOVÁ, Lenka. Internet a jeho komerční využití. Praha : Grada, 2000. 117 s. 7. SULLIVAN, Danny, (ed.). Search Engine Watch [online]. c1996-2000 [cit. 2012-09-12]. Dostupný z WWW: . Kontrolní otázky: Vyjmenujte nejběžnější typy zadávaných rešeršních dotazů. Popište způsob a postup formalizace výsledku rešeršního dotazu – na vybraných praktických příkladech. Zdůvodněte výběr zvolené rešeršní strategie při řešení semestrální práce

19

SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE A MÉDIA II Přednášející: Doc. PhDr. Pavel Rankov, PhD. Rozsah: 6 hodin přednáška + 3 hodiny seminář ve třech blocích po třech hodinách Konzultace: 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Seznámit studenty se vzájemnými vztahy kultury a komunikace, hlavně s procesem remediace jako komplexním a základním nositelem kulturních obsahů v čase. Naučit studenty vidět analogie mezi vznikem a vývojem starších masových médií a aktuálními trendy zejména v elektronické síťové komunikaci. Přednáška i seminář budou sledovat možnost využití poznatků jako společenskovědného základu pro odborné předměty, ale i pro knihovnickou a informační praxi. Obsahová náplň předmětu: 1. Kultura a komunikace. Pojmy kultura a civilizace. Kultura a hodnoty: jejich přenos v prostoru a čase. Enkulturace a socializace. Subkultury. 2. Vývoj médií komunikace a kultura: oralita, písmo, tisk, audiovizuální a elektronická média. Médium jako poselství. 3. Remediace – staré a nové médium: adaptace, inkorporace, absorpce. Digitalizace. 4. Masmediální komunikace: vznik a vývoj, trendy a perspektivy. Televize a rozhlas. 5. Interkulturní komunikace a globalizace: vliv médií a komunikace. 6. Elektronická komunikace – specifika: jazyk, znak, mezilidské vztahy, typologie. 7. Informační technologie a společnost: vliv technologií na společenskou změnu.

Literatura: 1. BOLTER, J. D. – GRUSIN, R.: Remediation: Understanding New Media. Cambridge: MIT Press, 2000. 295 s. 2. JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ: Masová média. Praha: Portál 2014. 416 s. 3. McLUHAN, M: Jak rozumět médiím. Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991, 348 s. 4. McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál 2014. 640 s. 5. ONG, W.: Technologizace slova: mluvená a psaná řeč. Praha: Karolinum, 2006. 236 s. 6. RANKOV, P.: Masová komunikácia, masmédiá a informačná spoločnosť. Levice: LCA, 2002. 83 s. 7. SOUKUP, V.: Antropologie: teorie člověka a kultury. Praha: Portál 2011, s. 16-52, 648-662.

20

Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. Pojmy kultura, civilizace. Enkulturace a socializace. Subkultury 2. Význam komunikace pro život kultury. Kulturní obsahy - přenos v prostoru a čase. 3. Dějiny kultury jako dějiny médií a forem komunikace: předorální kultury, od orality k písmu. 4. Masová reprodukce v komunikaci: tisk, audiovizuální a elektronická média. Klíčová slova: Kultura, enkulturace, subkultury, médium, oralita, písmo, masová reprodukce. Průvodce studiem: Cílem modulu je definování pojmu kultura, jeho vztahu k pojmu civilizace. Pochopení enkulturace jako socializace. Subkultury v životě společnosti a jednotlivce. Chápáni přepojení kultury a komunikace – přenosu obsahu a idejí v prostoru a čase. Studenti se naučí rozdíly mezi kulturními diskursy orality, písma, tisku a elektronických médií. Pochopí teze McLuhana: Médium je poselství. Odkazy na studijní literaturu: 1. FREUD, S.: O člověku a kultuře. Praha: Odeon, 1990. 444 s. 2. McLUHAN, M: Jak rozumět médiím. Extenze člověka. Praha: Odeon, 1991. 348 s. 3. ONG, W.: Technologizace slova: mluvená a psaná řeč. Praha: Karolinum, 2006. 236 s. 4. SOUKUP, V.: Antropologie: teorie člověka a kultury. Praha: Portál 2011, s. 16-52, 648-662. Kontrolní otázky: Definujte kulturu. Předorální kultura. Vysvětlete, jak změnilo písmo orální kulturu. Analyzujte v jakém smyslu je každé médium svým vlastním poselstvím (McLuhan) – uveďte příklady. Přechod od tisku a písma k elektronickým médiím a audiovizualnosti.

Modul 2 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Remediace a kultura. Staré a nové médium: adaptace, inkorporace, absorpce. Digitalizace jako totální remediace. Vznik masmediální komunikace – masová společnost. Dějiny masových médií. Trendy masmediální komunikace. Vliv masmédií na společnost. Život masových médií v síťových médiích.

Klíčová slova: Remediace, nové média, inkorporace a absorpce, fragmentace publika, interaktivita, koncentrace médi 21

Průvodce studiem: V modulu seznámíme posluchače s pojmem remediace. Ukážeme proměny remediace v dějinách kultury jako záruku kulturní kontinuity v čase, až po všeobecnou remediaci do digitálních technologií. Popíšeme nástup masových médií v masové industriální společnosti (tisk, rozhlas, televize). Naznačíme viditelné trendy těchto masových médií. Vliv médií na publikum: teorie magické střely, dvoustupňový tok a názoroví vůdci, stanovování agendy, selektivní vliv, kultivace, spirála mlčení, vzory a konstrukce reality. Odkazy na studijní literaturu: 1. BOLTER, J. D. – GRUSIN, R.: Remediation: Understanding New Media. Cambridge: MIT Press, 2000. 295 s. 2. HABERMAS, J.: Strukturální přeměna veřejnosti. Praha: Filosofie, 2000. 424 s. 3. JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ: Masová média. Praha: Portál 2014. 416 s. 4. McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál 2014. 640 s. 5. RANKOV, P.: Remediácia ako perpetuum mobile kultury. IN: World Literature Studies, 2013, roč. 5, č. 3, s. 15-25. Kontrolní otázky: Definujte remediaci v teorii J. D. Boltera s R. Grusinem a v teorii P. Levinsona. Uveďte příklady remediací, které používáte. Vysvětlete a dokumentujte, jak obsah masmédií remedioval do síťových médií. Popište trend fragmentace publika rozhlasu a televize a analyzujte jeho důsledky. Uveďte příklady, jak se projevují trendy interaktivity v paradigmatu starých masmédií. Vysvětlete spojení mediální komunikace s demokracií a formováním veřejnosti u J. Habermase. Aplikujte teorií dvoustupňového toka a názorových vůdců na síťovou komunikaci.

Modul 3 1. Interkulturní komunikace v minulosti a dnes: úloha médií. 2. Globalizace kultury a média. 3. Elektronická komunikace a její vliv na komunikační řetězec. Náčrt typologie elektronické komunikace. 4. Informační technologie a společnost: vliv technologií na společenské systémy. Klíčová slova: Interkulturní komunikace, globalizace, koncentrace a konsolidace médii, elektronická komunikace, síťová komunikace, infotainment. Průvodce studiem: Kultura a národ. Interkulturní komunikace v dějinné perspektivě. Úloha dostupných médií v interkulturní komunikaci. Kompetence. Globalizace a její projevy v kultuře. Masmédia a elektronické média jako agenty globalizace kultury. Krise multikulturalismu. Politika v médiích a infotainment. Odkazy na studijní literaturu: 1. JIRÁK, J. – KÖPPLOVÁ: Masová média. Praha: Portál 2014. 416 s. 2. McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál 2014. 640 s. 22

3. RANKOV, P.: Masová komunikácia, masmédiá a informačná spoločnosť. Levice: LCA, 2002. 83 s. 4. PRŮCHA, J. Interkulturní komunikace. Praha: Grada, 2010. 199 s. Kontrolní otázky: Vysvětlete vztah mezi pojmy interkulturní komunikace a multikulturalismus. Analyzujte a rozčleňte dějiny globalizace kultury. Popište úlohu elektronické a masmediální komunikace v globalizaci kultury. Vysvětlete aktuální přehodnocování politiky multikulturalismu v EU. Komparace procesů konsolidace a koncentrace s procesy lokalizace a decentralizace médií. Uveďte příklady infotainmentu v masmédiích.

23

INFORMAČNÍ MANAGEMENT Přednášející: Rozsah: Konzultace: Další podpora:

PhDr. Beáta Sedláčková, Ph.D. 6 hodin přednáška ve třech blocích po dvou hodinách 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně e-learningový kurz v prostředí Moodle

Učební cíl: V rámci předmětu mají studenti zvládnout soubor poznatků týkajících se problematiky pojetí a úlohy informačního managementu v kontextu řízení podniků a organizací v dnešní době. Cílem je předložit soubor dostupných znalostí o tom, jak řídit toky a využití informací v rozhodovacích a řídících procesů v podniku, firmy nebo instituce. Důraz je kladen na informační strategii, Competitive Intelligence a úlohu informačních center při získávání a zpracování interních a externích informací. Zmíněná je úloha a postavení informačních center v non-komerční sféře. Obsahová náplň předmětu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Informační strategie Interní a externí informace Informační systémy v organizacích Informační střediska v komerční sféře Competitive Intelligence a ochrana informací Informační střediska v rozpočtové sféře Strategický management

Literatura: 1. VYMĚTAL, Jan; DIAČIKOVÁ, Anna; VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. Praha: Lexis - Nexis , 2006. ISBN 80-86920-01-1. 2. VODÁČEK, Leo. Informační management: koncepce, úkoly, aplikace. In Knižničná a informačná veda 19. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. 3. MOLNÁR, Zdeněk. Competitive Intelligence. Praha: VŠE, 2009. ISBN 978-80-2451603-5. 4. FULD, Leonard M. The Secret Language of Competitive Intelligence. Random House, 2006. ISBN 0609610899. 5. ŠVARCOVÁ, Ivana. RAIN, Tomáš. Informační management. Praha: Alfa, 2011. ISBN 978-80-87197-40-0. 6. VEBER, J. a kol. Management: základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2000. 7. INTERNATIONAL Journal of Information Management. Elsevier, 2013. Dostupný z http://www.journals.elsevier.com/international-journal-of-informationmanagement

24

8. DRUCKER, F. M. Věk diskontinuity: obraz měnící se společnosti. Praha: Management Press, 1994. 9. ROSICKÝ, A. Koncepce informace a znalostí v informačním managementu. In Knižničná a informačná veda 19. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. S. 161192. 10. DAVIS, S.; DAVIDSON, B. Vize roku 2020. Praha: Národní informační středisko, 1995. 11. SEDLÁČKOVÁ, B. Informačný systém pre riadenie ľudských zdrojov. Knižnice a informácie, 1999, roč. 31, č. 13, s. 81-92. 12. SEDLÁČKOVÁ, B. Kognitivní styl – strategie přežití v informační společnosti? 13. GOLEMAN, D. Práce s emoční inteligenci. Praha: Columbus, 1999. 14. HLOUŠKOVÁ, I. Vnitrofiremní komunikace. Praha: Grada Publishing, 1998. Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. 1 Informační strategie 1.2 Komponenty informační strategie – podnikatelský záměr, informační systém, informační technologie a informační management 1. 3 Obsahová náplň informační strategie 1. 4 Struktura informací – informace externí a interní 1.5 SWOT a PEST analýza jako výchozí operace informační strategie 1. 6 Total Quality Management (TQM) 1. 7 Informační střediska Klíčová slova: informační strategie – komponenty-struktura informací- TQM Průvodce studiem: Význam informací pro činnost jakéhokoliv podnikatelského subjektu, fungování tržního hospodářství i pro život globalizované společnosti výrazně vzrůstá. Roste informovanost, konkurence schopnost, rizikovost podnikání i rozhodování, význam adaptability, turbulentnost probíhajících procesů jako jsou globalizace trhu atd. Strategickým faktorem konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů je čas, v podobě pružnosti při uspokojování zákazníka, i při inovaci výrobků, služeb a technologií. Má li podnikatelský subjekt reagovat na skutečnost, že chce úspěšně obstát v globalizovaném informačním prostředí, musí mít zpracovanou svoji strategii v oblasti zpracování a řízení informací. Informační strategie organizace určuje základní směru budování toku informací tak, aby zpracované informace sloužily řídícím pracovníkům k efektivnímu a úspěšnému rozhodování a snižovaly riziko této činnosti. Proto by měla informační strategie organizace obsahovat zejména: • specifikace klíčových informací • Přehled norem pro informační systém • finanční prostředky na realizaci informační strategie • zásady pro hodnocení efektivnosti informační strategie

25

Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4.

VYMĚTAL, Jan; DIAČIKOVÁ, Anna; VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. Praha: Lexis - Nexis , 2006. ISBN 80-86920-01-1. VODÁČEK, Leo. Informační management: koncepce, úkoly, aplikace. In Knižničná a informačná veda 19. Bratislava: Univerzita Komenského, 2002. VEBER, J. a kol. Management: základy, prosperita, globalizace. Praha: Management Press, 2000. DRUCKER, F. M. Věk diskontinuity: obraz měnící se společnosti. Praha: Management Press, 1994.

Kontrolní otázky a úkoly: Jaké znáte složky informační strategie? Co patří mezi interní informace?

Modul 2 2. 1 Konkurenční zpravodajství – Competitive Intelligence 2. 2 Význam informací v konkurenčním boji 2. 3 Strategické výhody 2. 4 Infrastruktura CI – znalostní, technologická, organizační a strategická dimenze 2. 5 Zpravodajský cyklus 2. 6 Key Intelligence Questions (KIQ) 2. 7 Nelegální postupy při získávání informací a ochrana informací

Klíčová slova: Competitive Intelligence-infrastruktura-zpravodajský cyklus- KIQ- ochrana informací Průvodce studiem: Současná turbulentní a globální ekonomika vyžaduje od organizaci, které chtějí být trvale konkurenceschopné zaměření na to, aby jejich rozhodování v oblastí produktových strategií čerpalo z externích informačních zdrojů a využívalo intelektuální kapitál svých zaměstnanců. Dříve nebo později se v organizaci něco změní a je potřeba, aby organizace na tuto změnu byla připravená. Hlavním problémem je, jak rozpoznat krizový bod tzv. Strategic Inflection Point SIP – každá organizace by se měla na tuto situaci připravovat a to již v době úspěchů. Organizací se nejrychleji šíří špatné zprávy a organizace musí mít vypracovaný takový systém, umožní rozpoznat špatné zprávy kdekoliv v organizaci a hned je předat tam, kde je potřeba, rychle shromáždit veškeré informace k vzniklému problému, umožní rychle identifikovat pracovníky mající potřebné znalosti k vyřešení vzniklého problému. Peter Drucker velmi důsledně odlišuje pojem effectiveness a efficiency, i když v českém prostředí se tyto dva pojmy často směšují. Účelnost = effectiveness znamená dělat správné věci, souvisí výběrem a vytyčováním správných cílů, vypracováním strategie, tedy se strategickým záměrem organizace. Účinnost = efficiency znamená provádění správných věcí správnou cestou. Týká se používání správných metod a pracovních činností, patří sem i efektivní tok informací v organizaci. V podstatě jde o operační efektivnost. Samozřejmě, že vědět, co dělat, je mnohem důležitější, než vědět, jak to dělat. Schopnost umět informace filtrovat podle akutní potřeby a odlišit nadbytečné informace je dnes určujícím faktorem přežití organizace či firmy v konkurenčním prostředí. Problémem dnešní doby není ani tak informace získat, ale čas, který je potřeba ke sběru a analýze informací. Organizace, která dokáže neustále inovovat, zdokonalovat se, vzdělávat se, pracovat s informacemi a znalostmi se stává klíčovým stratégem v dnešní konkurenční 26

ekonomice. Nicméně mít informaci neznamená, že ji můžeme efektivně využit ke správnému rozhodnutí, je potřeba ji analyzovat a dávat do vzájemných příčinných souvislostí. No a právě tím se zabývá CI, které znamená shromažďování informací o konkurenci, které jsou v různých zdrojích legislativního, politického, demografického okolí apod. Zjednodušeně – je to proces analýzy a syntézy informací a jejich transformace do strategického rozhodnutí.

Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

MOLNÁR, Zdeněk. Competitive Intelligence. Praha: VŠE, 2009. ISBN 978-80-245-1603-5. FULD, Leonard M. The Secret Language of Competitive Intelligence. Random House, 2006. ISBN 0609610899. ŠVARCOVÁ, Ivana. RAIN, Tomáš. Informační management. Praha: Alfa, 2011. ISBN 978-80-8719740-0.

Kontrolní otázky: Jaký je rozdíl mezi Competitive Intelligence a Business Intelligence? Co je CounterIntelligence?

Modul 3 3. 1 Strategické řízení 3. 2 Strategické procesy a strategické myšlení 3. 3 Principy strategického myšlení 1. 4 Vnitrofiremní komunikace 1. 5 Patologické jevy v přenosu informací 1.6 Formy dezinformace

Klíčová slova: strategické řízení-strategické procesy-strategické myšlení-komunikace-zkreslování informacídezinformace Průvodce studiem: Strategie podniku či jakékoliv organizace určuje hlavní směr jeho vývoje. Obsahuje misi a vizi podniku, jeho strategické cíle a formuluje strategické operace, jimiž vize a strategické cíle budou dosaženy. Bez strategie se management nemůže smysluplně rozhodovat a zajišťovat úspěšný rozvoj podniku. Strategické řízení se v nynějším superturbulentním globálním světě stalo jedním z nejdůležitějších nástrojů přežití a rozvoje podniků. Strategické procesy jsou procesy, které zásadním způsobem mění chování firmy a výrazně, obvykle dlouhodobě, ovlivňují její vývoj. Vznikají na základě strategických rozhodnutí a probíhají delší období a jejich důsledky trvají dlouhou dobu. Prvním specifickým rysem strategických procesů je skutečnost, že přesně neznáme budoucí vývoj faktorů, ovlivňujících strategii podniku. Neznalost budoucnosti a s tím související vznik neočekávaných jevů a situací je zákonitou vlastností vývoje. Budoucnost neznáme a znát nemůžeme. Na této skutečnosti nic nezmění ani sebelepší úroveň prognóz. Ty nám v nejlepším případě pouze mohou ukázat, které situace pravděpodobně mohou nastat. S určitostí je však předvídat nemohou. Přitom je známé, že i vysoce renomovaní odborníci se ve svých prognózách často mýlili. Stručně řečeno: Při operativním řízení se pohybujeme v „prostoru známa“. Naproti tomu při strategickém řízení se pohybujeme v „prostoru neznáma“. 27

Odkazy na studijní literaturu: 1. 2.

SOUČEK, Zdeněk. Strategické řízení. Praha: Economia, 1991. ISBN 80-853378-10-8. BIRNBAUM, Bill. Strategic Thinking. Cosa Mesa: Douglas Mounatin Publishing, 2004. ISBN 1932632-13-1.

Kontrolní otázky: • Charakterizujte strategické procesy • Jaké znáte principy strategického myšlení • Jaké znáte formy dezinformace

28

DIGITÁLNÍ KNIHOVNY Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Jindra Planková, Ph.D. 3 hodiny přednáška + 6 hodin cvičení ve třech blocích po třech hodinách 1x týdně ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1x za 14 dní ve stanoveném čase osobně Další podpora: e-learningový kurz v prostředí Moodle

Učební cíl: Struktura předmětu obsahuje objasnění základních pojmů informačních služeb digitálních knihoven. Postihuje historické okolnosti vzniku digitálních knihoven, příklady prvních digitálních knihoven, definici digitální knihovny, sektory, kterými je digitální knihovna tvořena, technické protokoly, standardy a systémy tvorby digitálních knihoven. Součástí je seznámení s metadaty a jejich uplatněním v digitálních knihovnách. Obsahová náplň předmětu: 1. Úvod do problematiky – vymezení základních mezníků vývoje ICT, definování pojmů, souvisejících oblastí a pracovní definice digitální knihovny 2. Časový rámec vývoje digitálních knihoven, činnosti a funkce současných digitálních knihoven 3. Architektura digitálních knihoven, typologie digitálních objektů (zdrojů), identifikátory a systémy pro jejich správu a řízení, klasické knihovnické identifikátory 4. Metadata – typologie, charakteristika, užití 5. Interoperabilita – principy, protokoly, uplatnění 6. Programy a projekty digitálních knihoven – příklady a ukázky fungujících digitálních knihoven v prostředí internetu Literatura: 1. ARMS, W.Y. Digital libraries. Cambridge : MIT Press, 2000. 2. BORGMAN, Christine L. What are digital libraries, who is building them, and why? In Digital libraries : interdisciplinary concepts, challenges and opportunities. Zagreb : Benja, 1999, S. 29. 3. DE SAULESS, Martin. Information 2.0 : New model sof information production, distribution and consumption. S.l. : Facet publishing, 2012. 143 s. 4. DOWLER, Lawrence (ed.). Gateways to Knowledge : The Role of Academic Libraries in Teaching, Learning, and Reserach. Cambridge : The MIT Press, 1998. 240 s. 5. CHOWDHURY, G.G.; SCHUBERT, Foo (ed.). Digital libraries and information access : research perspectives. S.l. : Facet publishing, 2012. 235 s. 6. OWEN, Tim Buckley. Successful enquiry answering every time. S.l. : Facet publishing, 2012. 156 s. 7. SUBER, Peter. Open Access. Cambridge : The MIT Press, 2012. 242 s. 8. Virtual knowledge : experimenting in the humanities and the social science. Camridge : The MIT Press, 2013. 262 s. 9. WILLINSKY, John. The Access Principle : The case for open access to research and scholarhip. Cambridge : The MIT Press, 2009. 287 s.

29

Modul 1 1. Úvod do problematiky 1.1 Vymezení základních mezníků vývoje ICT 1.2 Definování pojmů 1.3 Související oblasti a pracovní definice digitální knihovny Klíčová slova: Terminologie, ICT, terminologie tematických oblastí Průvodce studiem: Úvodní téma je prvotním vstupem do problematiky digitálních knihoven. Cílem je vymezit základní mezníky ve vývoji digitálních technologií a ICT, které výrazně ovlivnily nástup a tvorbu digitálních knihoven v 90. letech 20. století. Zabýváme se definováním základních a souvisejících oblastí, vymezíme pracovní definice pojmů, s možností jejich uplatnění v informační vědě a počítačové vědě. Odkazy na studijní literaturu: 1. ARMS, W.Y. Digital libraries. Cambridge : MIT Press, 2000. 2. BORGMAN, Christine L. What are digital libraries, who is building them, and why? In Digital libraries : interdisciplinary concepts, challenges and opportunities. Zagreb : Benja, 1999, S. 29. 3. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy : (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, c2004 [cit. 2006-07-07]. Dostupný z WWW: . 4. WILLINSKY, John. The Access Principle : The case for open access to research and scholarhip. Cambridge : The MIT Press, 2009. 287 s. 5. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International Encyclopedia of Information and Library Science. London; New York : Routledge, 2001. 492 s. 6. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova . terminologický a výkladový slovník LIS. Bratislava : SPN, 1998. 375 s. 7. REITZ, Joan M. ODLIS : Online Dictionary of Library and Information Science [online]. Connecticut : WCSUL, 1994. [cit. 2010-09-06]. Dostupný z WWW: . 8. RESSLER, Miroslav (ed.). Informační věda a knihovnictví : výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví : výběr hesel v databázi TDKIV. Praha : VŠCHT, 2006. 161 s. Kontrolní otázky: Jak lze charakterizovat pojem digitální knihovna v oboru informační věda? Jaké jsou základní vztahy a rozdíly mezi vnímáním pojmu digitální knihovna v oboru počítačových věd? Jaký význam sehrály ICT ve vývoji digitálních knihoven? Charakterizujte pracovní definice souvisejících pojmů.

Modul 2 2. Časový rámec vývoje digitálních knihoven 2.1 Stručný historický přehled vývoje digitálních knihoven 2.2 Činnosti a funkce současných digitálních knihoven 30

2.3 Projekty digitálních knihoven Klíčová slova: Historie, ICT, činnosti digitálních knihoven, funkce digitálních knihoven projekty digitálních knihoven Průvodce studiem: Druhý modul stručně shrnuje základní časový rámec vývoje digitálních knihoven. Upozorňuje na významné osobnosti a projekty, které podpořily vývoj v dané oblasti. Jsou zde také nastíněny základní činnosti a funkce moderních digitálních knihoven. Odkazy na studijní literaturu: 1. KEENAN, Stella. Concise Dictionary of Library and Information Science. London : Bowker-Saur, 2000. 265 s. 2. DE SAULESS, Martin. Information 2.0 : New model sof information production, distribution and consumption. S.l. : Facet publishing, 2012. 143 s. 3. DOWLER, Lawrence (ed.). Gateways to Knowledge : The Role of Academic Libraries in Teaching, Learning, and Reserach. Cambridge : The MIT Press, 1998. 240 s. 4. DRABENSTOTT, Karen M. Analytical review of the library of the future. Washington : Council Library Resources, 1994. 5. HANANI, U., ARIEL, J. F. The Parallel Evolution of Search Engines and Digital Libraries : Their Convergence to the Mega-Portal. In Proceedings of Kyoto International Conference on Digital Libraries : Research and Practice. IEEE Computer Society Press, 2000, s. 269– 276. Kontrolní otázky: Jakou roli sehrály ICT ve vývoji digitálních knihoven? Jaký je rozdíl mezi digitální a kybernetickou knihovnou? Na příkladu vysvětlete činnosti a funkce moderních digitálních knihoven. Vytvořte myšlenkovou mapu vztahů v oblastech souvisejících s digitálními knihovnami.

Modul 3 3. Komponenty digitálních knihoven 3.1 Architektura digitálních knihoven 3.2 Typologie digitálních objektů (zdrojů) 3.3 Identifikátory a systémy pro jejich správu 3.4 Klasické knihovnické identifikátory Klíčová slova: Digitální objekt, digitální zdroje, repositář, uživatelské rozhraní, identifikační systém, identifikátory, architektura Průvodce studiem: Modul si klade za cíl vymezit základní komponenty digitálních knihoven. V tématu je představen v praxi nejpoužívanější typ architektury digitálních knihoven, známý jako "KahnWilenského" architektura. Dále jsou popsány identifikátory a systémy pro jejich správu a řízení, včetně odkazů na klasické i nové identifikátory užívané při praktických realizacích digitálních knihoven v oblastech vědy a výzkumu. Součástí kapitoly je rámcový přehled základních typologií digitálních objektů (zdrojů) a hlavní důraz je kladen na pochopení 31

odlišností jednotlivých typologií informačních internetových a webových zdrojů a dokumentů. Podstatnou součástí kapitoly je také charakteristika třídění a typologie uváděných zdrojů v knihovnických systémech. Odkazy na literaturu: 1. BORGMAN, Christine L. What are digital libraries, who is building them, and why? In Digital libraries : interdisciplinary concepts, challenges and opportunities. Zagreb : Benja, 1999, S. 29. 2. BRATKOVÁ, E. K otázkám pojmu, třídění a typologie internetových a webovských informačních zdrojů. Národní knihovna : knihovnická revue. 1998, roč. 9, č. 5, s. 262-276. Přístup také z: . 3. DRABENSTOTT, Karen M. Analytical review of the library of the future. Washington : Council Library Resources, 1994. 4. JACOBSON, Robert (ed.). Information Design. Cambridge : The MIT Press, 2000. 357 s. 5. KAHN, Robert; WILENSKY, Robert. A Framework for Distributed Digital Object Services [online]. 1995 [cit. 2014-06-19]. Dostupný z WWW: . 6. MACCALL, S.L.; CLEVELAND, A.D.; GIBSON, I.E. Outline and preliminary evaluation of the classical digital library model. In Proceedings of the fall 1999 annual meeting of the American society for information science. 1999. 7. POKORNÝ, J. Digitální knihovny : principy a problémy. In RAMAJZLOVÁ, B. (ed.). Automatizace knihovnických procesů 8. Praha : ČVUT, 2001, s. 27–38. Dostupný též z WWW: . Kontrolní otázky: Vysvětlete pojem „repozitář“. Jaké identifikátory řadíme mezi moderní a které považuje za tradiční knihovnické identifikátory? Které typologie digitálních objektů (zdrojů) znáte a dokážete charakterizovat?

Modul 4 4. Metadata 4.1 Vymezení pojmu 4.2 Charakteristika vývoje 4.3 Praktické užití Klíčová slova: Metadata, Dublin Core, RDF Průvodce studiem: Cílem modulu je podat stručný výčet a objasnění podstaty metadat a metadatových prvků užívaných v digitálních knihovnách. Metadata jsou představena také ve svých praktických aplikacích, v rámci jednotlivých systémů digitálních knihoven. Odkazy na literaturu: 1. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International Encyclopedia of Information and Library Science. London; New York : Routledge, 2001. 492 s. 2. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova . terminologický a výkladový slovník LIS. Bratislava : SPN, 1998. 375 s. 32

3. ZINS, Chaim. Knowledge map of information science. Journal of the American Society for Information Science (JASIST). 2007, roč. 58, č. 4, s. 526-535. 4. BERNERS-LEE, Tim. Metadata Architecture [online]. W3C, 1997, last edited 1998 [cit. 2014-06-29]. Přístup z: . 5. DCMI. Dublin Core Metadata Initiative : Home Page [online]. Dublin : DCMI, c1999 [cit. 2014-06-27]. Přístup z: . Kontrolní otázky: Vysvětlete pojem „metadata“. Jaké typologie metadat rozeznáváme? Vyjmenujte základní prvky metadatové struktury Dublin Core?

Modul 5 5. Interoperabilita 5.1 Vymezení pojmu 5.2 Principy a uplatnění v digitálních knihovnách 5.3 Používané protokoly Klíčová slova: Interoperabilita, propojování digitálních knihoven, silné standardy, vnější zprostředkování, mobilní funkcionalita, specifikace Průvodce studiem: Kapitola seznamuje studenty se základními charakteristikami propojování digitálních knihoven, vysvětluje pojem interoperability, jako významné schopnosti spolupráce mezi technicky různorodými a organizačně nezávislými komponenty digitálních knihoven, při řešení konkrétních činností, funkcí a úkolů. Jsou zde rozebrány aktuální aspekty globálního vyhledávání informačních zdrojů, v distribuovaném prostředí digitálních knihoven. Odkazy na literaturu: 1. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International Encyclopedia of Information and Library Science. London; New York : Routledge, 2001. 492 s. 2. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova . terminologický a výkladový slovník LIS. Bratislava : SPN, 1998. 375 s. 3. ARMS, W. Y. Open Access to Digital Libraries : Must Research Libraries Be Expensive? [online]. Invited Talk to European Conference on DL 2000, Lisbon, 2000. Dostupný z WWW: . 4. DE SAULESS, Martin. Information 2.0 : New model sof information production, distribution and consumption. S.l. : Facet publishing, 2012. 143 s. 5. CHOWDHURY, G.G.; SCHUBERT, Foo (ed.). Digital libraries and information access : research perspectives. S.l. : Facet publishing, 2012. 235 s. 6. PAEPCKE, A., CHANG, C. K., GARCÍA-MOLINA, H., WINOGRAD, T. Interoperability for Digital Libraries Worldwide. Communication of the ACM, 1998, roč. 41, č. 4, s. 33–43. 7. POKORNÝ, J. Digitální knihovny : principy a problémy. In RAMAJZLOVÁ, B. (ed.). Automatizace knihovnických procesů 8. Praha : ČVUT, 2001, s. 27–38. Dostupný též z WWW: . Kontrolní otázky: 33

Vysvětlete pojem „interoperabilita“. Jaké přístupy interoperability jsou využívány v digitálních knihovnách? Co obsahuje globální vyhledávání informačních zdrojů v prostředí digitálních knihoven?

Modul 6 6. Programy a projekty digitálních knihoven 6.1 Praktické příklady a ukázky fungujících digitálních knihoven v prostředí internetu 6.2 Otevřený přístup 6.3 Digitální knihovny v oblasti VaV Klíčová slova: Digitální knihovny, praktické aplikace, věda a výzkum, otevřený přístup Průvodce studiem: Cílem modulu je podat přehledný výčet a charakteristiku programů a projektů, které podporují výzkum a praktický vývoj při budování digitálních knihoven. Zmíníme zajímavé praktické příklady fungujících systémů digitálních knihoven z nejrůznějších oblastí vědy a výzkumu. Odkazy na literaturu: 1. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International Encyclopedia of Information and Library Science. London; New York : Routledge, 2001. 492 s. 2. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova . terminologický a výkladový slovník LIS. Bratislava : SPN, 1998. 375 s. 3. ARMS, W. Y. Open Access to Digital Libraries : Must Research Libraries Be Expensive? [online]. Invited Talk to European Conference on DL 2000, Lisbon, 2000. Dostupný z WWW: . 4. CHOWDHURY, G.G.; SCHUBERT, Foo (ed.). Digital libraries and information access : research perspectives. S.l. : Facet publishing, 2012. 235 s. 5. Open Archives Initiative [online]. Dostupný z WWW: . 6. OWEN, Tim Buckley. Successful enquiry answering every time. S.l. : Facet publishing, 2012. 156 s. Kontrolní otázky: Vyjmenujte některé zajímavé projekty digitální knihoven pro obor „informační věda“. Co je otevřený přístup? Jaká je aktuální legislativa budování digitálních knihoven a archivů elektronických tisků?

34

INFORMAČNÍ A ZNALOSTNÍ SPOLEČNOST Přednášející: Doc. PhDr. Pavel Rankov, PhD. Rozsah: 6 hodiny přednáška + 3 hodiny seminář ve třech blocích po třech hodinách Konzultace: 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Seznámit studenty se základními koncepcemi informační a znalostní společnosti. Pozornost bude věnována významu informačně-komunikačních technologií na společenské instituce a společnost. Pozornost věnujeme hlavně znalostní ekonomice a znalostnímu pracovníkovi. Výklad bude sledovat možnost využití poznatků pro informační a knihovnickou praxi.

Obsahová náplň předmětu: 1. Úvod do předmětu, motivace: budoucnost je informačně-znalostní. 2. Pojmy: informační společnost, znalostní společnost, síťová společnost, postindustriální společnost, postmoderní společnost. 3. Znalostní ekonomika – deindustrializace, informační průmysl, kreativní sektor. 4. Komodifikace informací a znalostí. Informace jako surovina. Inovace. Globální ekonomika a technologie. 5. Demasifikace: personalizace a kustomizace tovarů a služeb. 6. Digitalizace: dematerializace produkce a virtualizace života. 7. Znalostní pracovník: symbolický analytik, expert, lidský kapitál. 8. Kognitariát a bobos (znalostní buržoazie). 9. Prostor a čas znalostního pracovníka: teleworking, mobilita, always-on, multitasking, tyranie okamžiku. Playbor a gamifikace. 10. Vzdělanostní společnost: specializace vzdělávání, e-learning, kompetence pro znalostní ekonomiku. 11. Komunity a sítě: kolaborace, kolektivní inteligence. Nová věda a komunikační technologie: citizen science. 12. Informační exploze: informační zahlcení a informační stres. 13. Pojmy informační společnost a znalostní společnost v oficiálních dokumentech: ČR, EU. Literatura: 1. BAUMAN, Z. – LYON, D.: Tekutý dohled. Olomouc: Broken Books, 2013. 150 s. 2. BAUMAN, Zygmunt: Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta, 2004. 290 s. 3. BELL, D.: Kulturní rozpory kapitalismu. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 335 s. 4. DRUCKER, P.: Fungující společnost: vybrané eseje. Praha: Management Press, 2004. 242 s. 5. DRUCKER, P.: Postkapitalistická společnost. Praha: Management Press, 1993. 197 s. 6. ERIKSEN, T. H.: Tyranie okamžiku. 2. vyd. Brno: Doplněk, 2009. 168 s. 35

7. GREGER, D. - ČERNÝ, K.: Společnost vědění a kurikulum budoucnosti. IN: Orbis scholae, 2007, roč. 2, č. 1, s. 21–39 8. KELEMEN, J. a kol.: Kapitoly o znalostnej spoločnosti. Bratislava: Iura Edition, 2008. 293 s. 9. KELLER, J. – TVRDÝ, L.: Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 184 s. 10. PETRUSEK, M.: Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 459 s. 11. REICH, R. V pasti úspěchu: Diagnóza kapitalismu 21. století. Praha: Prostor, 2003. 423 s. 12. TAPSCOTT, D. – WILLIAMS, A.: Wikinomie: Jak masová spolupráce mění svět a obchod. Praha: Fragment, 2010. 332 s. 13. VESELÝ, A.: Společnost věděni jako teoreticky koncept. IN: Sociologicky časopis, 2004, roč. 40, č. 4, s. 433–446.

Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. Pojmy data – informace – poznatky – znalosti – moudrost. 2. Informační společnost, znalostní společnost, síťová společnost, postindustriální společnost, postmoderní společnost. 3. Znalostní ekonomika – deindustrializace, informační průmysl, kreativní sektor.

Klíčová slova: Informační společnost, znalostní společnost, síťová společnost, postindustriální společnost, postmoderní společnost Průvodce studiem: Cílem prvního modulu je na základě odlišností pojmů informace a znalost poukázat na odlišnost konceptů informační a znalostní společnosti. Geneze pojmů (japonská džohoka šakai), vyčerpání industrializmu a moderny – postindustrializace, postmoderna. Společnost síti jako důsledek digitalizace informačně-komunikačních technologií. Znalosti a nová ekonomika. Kreativní sektor – specifické jádro znalostního sektoru. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4.

CASTELLS, M.: The Rise of the Network Society. 2 ed. Malden: Wiley-Blackwell, 2010. 597 s. DRUCKER, P.: Fungující společnost: vybrané eseje. Praha: Management Press, 2004. 242 s. DRUCKER, P.: Postkapitalistická společnost. Praha: Management Press, 1993. 197 s. PETRUSEK, M.: Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 459 s.

Kontrolní otázky: Vysvětlete pojmy informace a znalosti v znalostní pyramidě. Popište postmoderní situaci. Popište rozdíl kreativní ekonomiky a znalostní ekonomiky. Popište rysy Castellsovy síťové společnosti. Knihovny, vydavatelství a informace v kreativním sektoru. 36

Modul 2 1. 2. 3. 4. 5.

Komodifikace informací a znalostí: Informace jako tovar a surovina. Znalost a inovace. Ekonomika inovací a její důsledky. Globalizace: politická, kulturní, ekonomická. Demasifikace jako personalizace a kustomizace tovarů a služeb. Digitální technologie a jejich další ekonomické důsledky: dematerializace produkce. Od materiálních výrobků k elektronickým službám.

Klíčová slova: Komodifikace informací, inovace, globální ekonomika, personalizace, kustomizace. Průvodce studiem: V modulu seznámíme posluchače s vývojem komodifikace informací. Vysvětlíme proměnu znalostí v inovace. Objasníme důsledky ekonomiky inovací. Budeme analyzovat globalizaci jako politický, kulturní a hlavně ekonomický fenomén. Poukážeme na trendy personalizace a kustomizace a na přechod od materiálních výrobků k elektronickým službám. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

BAUMAN, Z.: Globalizácia. Dôsledky pre ľudstvo. Bratislava: Kalligram, 2000. 124 s. CASTELLS, M.: End of Millenium (The Information Age: Economy, Society, and Culture. Vol. III). 2 edition. Malden: Blackwell Publ. 2000, s. 68-165, 338-365.. DRUCKER, P.: Fungující společnost: vybrané eseje. Praha: Management Press, 2004. 242 s. DRUCKER, P.: Postkapitalistická společnost. Praha: Management Press, 1993. 197 s. KELEMEN, J. a kol.: Kapitoly o znalostnej spoločnosti. Bratislava: Iura Edition, 2008. 293 s. PETRUSEK, M.: Společnosti pozdní doby. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 459 s. REICH, R. V pasti úspěchu: Diagnóza kapitalismu 21. století. Praha: Prostor. 2003. 423 s

Kontrolní otázky: Popište důsledky ekonomiky inovací a globální ekonomiky na stabilitu národních ekonomik. Najděte a vysvětlete příklady dematerializace, tj. přechodu od materiálních výrobků k elektronickým službám. Najděte a vysvětlete příklady na personalizaci a kustomizaci tovarů a služeb.

Modul 3 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Znalostní pracovník jako symbolický analytik. Samoprogramovatelná práce. Znalostní pracovník jako expert, rizika úzké specializace. Lidský kapitál v znalostní ekonomice, specifika vůči jiným typům kapitálu. Nové sociální napětí: kognitariát vs. znalostní buržoazie. Mobilita znalostního pracovníka: teleworking, always-on, multitasking. Práce jako zábava: gamifikace a jejich sociální důsledky. Vzdělání pro znalostního pracovníka – specializace kompetence pro znalostní ekonomiku

Klíčová slova: Znalostní pracovník, symbolický analytik, expert, lidský kapitál, teleworking, multitasking, gamifikace.

37

Průvodce studiem: Znalostní pracovník a synonymické pojmy: symbolický analytik, expert. Obsah a formy práce znalostního pracovníka. Lidský kapitál v znalostní ekonomice. Propojení práce a volného času: teleworking, multitasking, gamifikace. Perspektivy vzdělávání znalostních pracovníků. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

BAUMAN, Z. – LYON, D.: Tekutý dohled. Olomouc: Broken Books, 2013. 150 s. BAUMAN, Zygmunt: Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta, 2004. 290 s. BROOKS, D.: Bobos. Nová americká elita a její styl. Praha: Dokořán, 2001. 280 s. CHEN, B. X.: Always On. How the iPhone Unlocked the Anything-Anytime-Anywhere Future – and Locked Us in. Cambridge: Da Capo Press 2011. ERIKSEN, T. H.: Tyranie okamžiku. 2. vyd. Brno: Doplněk, 2009. 168 s. GREGER, D. - ČERNÝ, K.: Společnost vědění a kurikulum budoucnosti. IN: Orbis scholae, 2007, roč. 2, č. 1, s. 21–39 KELEMEN, J. a kol.: Kapitoly o znalostnej spoločnosti. Bratislava: Iura Edition, 2008. 293 s. KELLER, J. – TVRDÝ, L.: Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna. Praha: Sociologické nakladatelství, 2008. 184 s. VESELÝ, A.: Společnost věděni jako teoreticky koncept. IN: Sociologicky časopis, 2004, roč., 40, č. 4, s. 433–446.

Kontrolní otázky: Uveďte příklady znalostní práce v různých ekonomických sektorech. Analyzujte rizika plynoucí ze specializace expertů. Popište svoje multitaskingové praktiky. Analyzujte své zkušenosti s gamifikací. Představte práci informačního profesionála jako znalostního pracovníka

38

MANAGEMENT TVORBY A REALIZACE PROJEKTU Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Beáta Sedláčková, Ph.D. 6 hodin přednáška ve třech blocích po dvou hodinách 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně Další podpora: e-learningový kurz v prostředí Moodle

Učební cíl: V odborné veřejnosti se často zaměňují pojmy a nedělá se rozdíl mezi managementem projektu a projektovým managementem, i když každý označuje jinou činnost. Každý projekt je potřeba naplánovat, vypracovat, a posléze řídit i jeho realizaci, a právě pro tuto činnost používáme pojem řízení či management projektu. Předmět prezentuje soubor poznatku tykajících se přístupů k řízení projektu s jasně stanoveným cílem, který musí být dosažen v požadovaném čase, nákladech a kvalitě, při respektování určené strategie a využití specifických projektových postupů, nástrojů a technik. Seminář sleduje obsahovou náplň přednášek a v jeho rámci si studenti vyzkoušejí praktický postup přípravy projektu, týmovou spolupráci, projektové role a získají dovednosti v řízení projektů. Obsahová náplň předmětu: 1. Základní pojmy, definice a kategorie projektů, dotační programy. 2. Inovace a inovační řády. 3. Jednotlivé fáze projektu. 4. Analýza nákladů, časový plán, metody výběru variant. 5. Strategie, strategické myšlení, principy strategického myšlení. Literatura: 1. DOLEŽAL, Jan. MÁCHAL, Pavel. LACKO, Branislav a kol. Projektový management podle IPMA. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4275-5. 2. DOLEŽAL, Jan. 5 kroků k úspěšnému projektu. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80247-4631-9. 3. PROJEKTOVÉ řízení pro začátečníky. Kol. aut. Praha: Computer Press, 2013. 4. SVOZILOVÁ, Alena. Projektový management. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80247-3611-2. 5. ŠVIRÁKOVÁ. Eva. Dynamika projektu. Praha: Verbam, 2012. ISBN 978-8087500-07-1. 6. ROSENAU, M. D. Řízení projektů, Praha: Computer Press, 2000. ISBN 80-7226-218-1. 7. NĚMEC, Vladimír. Projektový management. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80247-0392-0. 8. TOMAN, P. Projektové řízení. Praha: Národní vzdělávací fond 2000. ISBN 80-2385979-X. 9. DAVIDSON, M. Jak se stát skvělým stratégem. Praha: Management Press, 1997. ISBN 80-85943-45-X. 10. SOUČEK, Z. Strategické myšlení. Praha: Economia, 1991. ISBN 80-85378-10-8. 11. WILSON, E. Q. Konsilience-jednota vědění. Praha: Nakladatelství lidové noviny, 1999. ISBN 80-7106-321-5.

39

12. BARKER, Stephen; Cole, Rob. Projektový management pro praxi. Praha: Grada publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2838-4. 13. POTůČEK, Martin (ed.) Manuál prognostických metod. Praha: Sociologické nakl. 2006. ISBN 80-86429-55-5. 14. SOUČEK, Zdeněk. Strategické řízení. Olomouc: Moravská vysoká škola, 2010. 15. SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Nové přístupy práce s lidskými zdroji: systemické koučování a time management IV. generace. In Zborník INFOS 2007: 34. medzinárodné informatické sympózium Stará Lesná - Vysoké Tatry. Bratislava: Spolok slovenských knihovníkov, 2007. ISBN 978-80-969674-0-7. Struktura předmětu: (Přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1

Projekt

1.1. Základní pojmy, definice a charakteristika projektu. 1.2. Kategorie projektů 1.3. Management projektu a projektový management 1.4. Inovace 1.5. Inovační řády 1.6. Dotační programy Klíčová slova: Projekt – inovace - management projektu - projektový management Průvodce studiem: Rozdíl mezi plánem projektu a časovým rozvrhem projektu mnoho projektových manažerů zmate. Požádáte-li náhodou skupinu projektových manažerů, aby vám ukázali svůj plán projektu, většina z nich vyrukuje s časovým rozvrhem. Avšak mezi těmi dvěma klíčovými dokumenty je zásadní rozdíl. Časový rozvrh obvykle předkládá úkoly projektu a jejich načasování, umožňuje monitorování a kontrolu postupu prací. Dobrý plán projektu obsahuje časový rozvrh, ale kromě toho i ještě další důležité věci jako jsou cíle a požadavky, postupy, hlavní výstupy a termíny dodání, klíčové aktivity, potřebné zdrojem projektové role a odpovědnost, interní a externí okolnosti, předpoklady, implementační strategie, řízení rizik a problémů. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

DOLEŽAL, Jan. MÁCHAL, Pavel. LACKO, Branislav a kol. Projektový management podle IPMA. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4275-5. BARKER, Stephen; Cole, Rob. Projektový management pro praxi. Praha: Grada publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2838-4. e-Dotace.cz: váš průvodce světem dotací.[online]. Brno: Grantika, 2011. [cit. 20-03-2011]. Dostupný z http://www.edotace.cz/

Kontrolní otázky: • Co je inovace a jaké znáte inovační řády? • Které dotační programy Evropské unie mohou využít jednotlivé knihovny? • Vyhledej realizované projekty vysokoškolských knihoven.

40

Modul 2

Projektování

3.1 3.2 3.3 3.4 3.5

Zásady projektování Postupy projektování Předinvestiční fáze Investiční fáze Fáze realizace a provozu

Klíčová slova: Situace – kompozice – metody výběru variant - úvodní studie proveditelnosti Průvodce studiem: Pod slovem zásada rozumíme princip, základní pravidlo jednání, určitou vůdčí ideu jednání. Základní zásady při tvorbě projektu jsou: zaměření na cíl reálnost a účelnost systémový přístup postupné řešení systematičnost Dosažení cíle vyžaduje nároky na provedení, časový plán a rozpočtové náklady. Tyto tři podmínky musí být měřitelné, to znamená konkrétní a ověřitelné, a dosažitelné. Projekt musí být uskutečnitelný a účelný, to znamená ověřit reálnost určitých dodávek služeb, činností lidí a reálnost zajištění financí k jejich úhradě. Účelnost se týká hloubky propracování projektu a jeho dokumentace, naplnění této zásady je podporováno vypracováním rozborů ve formě studie proveditelnosti - Opportunity Study. Při práci na projektu je nutné dodržovat zásadu postupného řešení a podstata spočívá v tom, že se práce na projektu rozdělí do tzv. čtyř fází projektování: situace/kompozice/dispozice/realizace. Zásada systematičnosti vyžaduje jednotný projektový postup, jednotné podklady, symboly, ukazatele, tabulky apod., pokud možno unifikované nebo normalizované. Efektivnost požaduje dosažení maximálního efektu při minimálních nárocích na materiál, energii, pracovní síly i finanční prostředky. Obsahem projektu je zodpovězení na určité otázky, které zaručují logický sled projektu: proč a za jakým účelem projekt vypracovat (příčiny), jak se bude činnost v rámci projektu provádět (způsob), kde se bude daný proces konat (místo) a jak dlouho potrvá činnost v rámci projektu (čas). Projekt je dynamický systém, který se vyvíjí v uzavřeném životním cyklu a ten u každého projektu probíhá ve třech fázích: • • • • •

• • •

předinvestiční fáze Investiční fáze fáze provozu a vyhodnocení

Zásady projektování jsou cílovost, reálnost a účelnost, systémový přístup, postupné řešení, systematičnost a efektivnost. Postupné řešení zahrnuje tyto fáze projektového postupu: situaci, kompozici, dispozici a realizaci. V rámci každé fáze probíhá etapa analýzy, syntézy a rozhodnutí.

41

Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5.

DOLEŽAL, Jan. MÁCHAL, Pavel. LACKO, Branislav a kol. Projektový management podle IPMA. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-4275-5. NĚMEC, Vladimír. Projektový management. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0392-0. ROSENAU, M. D. Řízení projektů, Praha: Computer Press, 2000. ISBN 80-7226-218-1. ŠVIRÁKOVÁ. Eva. Dynamika projektu. Praha: Verbam, 2012. ISBN 978-80-87500-07-1. BARKER, Stephen; Cole, Rob. Projektový management pro praxi. Praha: Grada publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2838-4.

Kontrolní otázky

• Co jsou fáze životního cyklu projektu? •

Co jsou fáze projektového postupu?

Modul 3

Strategické plánování

5.1 Strategie jako pojem 5.2 Strategické myšlení 5.3 Principy strategického myšlení 5.4 Úloha SWOT analýzy Klíčová slova: Strategie – strategické myšlení – principy- SWOT analýza Průvodce studiem: Nejdůležitějším rysem strategického myšlení je princip myšlení ve variantách. Strategie vždy musí byt zpracovány v několika variantách. Vyplývá to z nejistoty průběhu faktorů ovlivňujících strategii organizace. Každá strategie je založena na řadě hypotéz a zákonitostí v sobě obsahuje prvky neurčitosti. A tak naše předpovědi budoucích procesů nutně obsahují prvek nejistoty. Historie dokládá množství případu, kdy významní a vysoce vzdělaní odborníci zcela nesprávně předvídali průběh budoucích procesů. Ve Spojených státech se např. očekávalo, že nasazení počítačů přinese snížení počtu duševních pracovníků. Opak je pravdou – vznikly nové odvětví související s výpočetní technikou, nové profese, nové oblasti administrativní práce. Nejistota roste s délkou strategického období. Postatou variantního myšlení je, že organizace dosažení určitého cíle může zabezpečovat různými způsoby. Kompatibilitou variant rozumíme takový vztah mezi jednotlivými variantami, který umožní lehký přechod, nevyvolávající velmi těžko překonatelné problémy. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4.

5.

DAVIDSON, M. Jak se stát skvělým stratégem. Praha: Management Press, 1997. ISBN 80-85943-45X. SOUČEK, Z. Strategické myšlení. Praha: Economia, 1991. ISBN 80-85378-10-8. BARKER, Stephen; Cole, Rob. Projektový management pro praxi. Praha: Grada publishing, 2009. ISBN 978-80-247-2838-4. Příklad SWOT analýzy. Metodická příručka. Systémové a metodické aspekty tvorby strategií rozvoje regionů (VÚSC) České republiky. Dostupné na WWWW [http://www.dhv.cz/regstrat/SRRk/MetREG/MetREG.htm] SEDLÁČKOVÁ, Beáta. Nové přístupy práce s lidskými zdroji: systemické koučování a time management IV. generace. In Zborník INFOS 2007: 34. medzinárodné informatické sympózium Stará Lesná - Vysoké Tatry. Bratislava: Spolok slovenských knihovníkov, 2007. ISBN 978-80-969674-0-7.

Kontrolní otázky: • Definujte strategii • Který princip je nejdůležitějším rysem strategického myšlení 42

SELEKČNÍ JAZYKY Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Jindra Planková, Ph.D. 3 hodiny přednáška + 3 hodiny cvičení ve dvou blocích po třech hodinách 1x týdně ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1x za 14 dní ve stanoveném čase osobně Další podpora: e-learningový kurz v prostředí Moodle Učební cíl: Podat stručný přehled historie, teorie, metodiky a praktického využití selekčních jazyků systematických i předmětových. Získat povědomost o užití systematických a předmětových selekčních jazyků v knihovnicko-informační praxi. Obsahová náplň kurzu vede od obecného poznání selekčních jazyků k pochopení věcného popisu organizace informací v prostředí internetu. Cílem je také zvládnout systematické a předmětové selekční jazyky prakticky. Obsahová náplň předmětu: 1. Úvod do problematiky selekčních jazyků – terminologie, normativní materiály pro oblast věcného popisu, třídy a typy dokumentů, základy zpracování dokumentů, věcné autority 2. Selekční jazyky – charakteristika, historický vývoj, typologie selekčních jazyků, základy teorie selekčních jazyků 3. Systematické selekční jazyky – klasifikace, historie, charakteristika, přehled, příklady užití 4. Předmětové selekční jazyky – klasifikace, historie, charakteristika, přehled, příklady užití Literatura: 1. LANDRY, Patrice (ed.). Subject access : preparing for the future. Berlin : De Gruyter Saur, 2011. 190 s. 2. KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, c2003. Dostupné z WWW: . 3. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International encyclopedia of information and library science. London; NewYork : Routledge, 2001. 492 s. 4. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova. 1. vyd. Bratislava : Slovenské pedagogické nakladatel´stvo, 1998. 375 s. 5. HRAZDIL, Aleš. Věcný katalogizátor a odborný text : o četbě poněkud jinak. Krok, 2009, roč. 6, č. 2, s. 16-19. 6. ARMETI, Peter. Library and Information Science : A guide to Online Resources. Washington : Library of Congress, 2008. nestr. 7. Národní knihovna ČR. Národní autority ČR [online]. 2007-2009 [cit. 2012-09-14]. Dostupný z WWW: . 8. OCLC. Dewey Services [online]. c2008 [cit. 2014-05-03]. Dostupný z WWW: . 9. OCLC. Animated tour of the DDC [online]. c2008 [cit. 2014-05-03]. Dostupný z WWW: . 10. Mezinárodní desetinné třídění [online]. [cit. 2014-03-03]. Dostupný z WWW: . 43

11. 12.

The library of Congress. Library of Congress Classification [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupný z WWW: . Bliss Classification Association. Bibliographic Classification : Home page [online]. [1998] [cit. 2014-02-03]. Dostupný z WWW: .

Modul 1 1. Úvod do problematiky 1.1 Zpracování dokumentů 1.2 Související pojmy 1.3 Normativní materiály pro oblast věcného popisu 1.4 Věcné autority – pojem, význam národních autorit, rozdělení autorit Klíčová slova: Zpracování dokumentů, jmenné zpracování, věcné zpracování, transliterace, transkripce, autorita, národní autorita, jmenné autority, věcné autority Průvodce studiem První modul seznámí studenty se základními pojmy z oblasti věcného zpracování dokumentů. Jeho cílem je, s pomocí práce s Českou terminologickou databází knihovnictví a informační vědy, snaha o utřídění a porozumění základním pojmům v oblasti zpracování dokumentů v knihovnicko-informační teorii a praxi. Odkazy na studijní literaturu: 1. ČSN 010174. Metody analýzy dokumentů: určování jejich obsahů a výběr lexikálních jednotek selekčního jazyka. Praha, 1996. 2. ECO, U. Theory of semiotics, Bloomingtom: Indiana University Press, 1967, 437 s. 3. FOSKETT, A.C. The subject approach to information. London: Library Association Publishing, 1996. 4. KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, c2003. Dostupné z WWW: . 5. Národní knihovna ČR. Národní autority ČR [online]. 2007-2009 [cit. 2014-03-14]. Dostupný z WWW: . Kontrolní otázky: Vysvětlete, co rozumíme pojmem „zpracování dokumentů“. Vysvětlete podstatu autorit, národních autorit a jejich členění. Popište rozdíly mezi jmenným a věcným zpracováním dokumentů.

Modul 2 2. Selekční jazyky - obecně 2.1 Rozdělení 2.2 Charakteristika Klíčová slova: Význam, charakteristické znaky, dělení selekčních jazyků, vývoj

44

Průvodce studiem: Cílem modulu je zdůraznit význam selekčních jazyků pro pořádání a vyhledávání informací. Dále uvést dělení selekčních jazyků společně s charakteristickými znaky pro jednotlivé skupiny selekčních jazyků. Odkazy na studijní literaturu: 1. ČSN 010174. Metody analýzy dokumentů: určování jejich obsahů a výběr lexikálních jednotek selekčního jazyka. Praha, 1996. 2. ECO, U. Theory of semiotics, Bloomingtom: Indiana University Press, 1967, 437 s. 3. FOSKETT, A.C. The subject approach to information. London: Library Association Publishing, 1996. 4. KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, c2003. Dostupné z WWW: . 5. KOVÁŘ, Blahoslav. Věcné pořádání informací a selekční jazyky. 2. vyd. Praha : Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací, 1984. 252 s. Kontrolní otázky: K čemu slouží selekční jazyky? Jak dělíme systematické selekční jazyky? Jak dělíme předmětové selekční jazyky?

Modul 3 3. Systematické selekční jazyky 3.1 Selekční jazyky hierarchického typu 3.2 Deweyho desetinné třídění - DDC 3.3 Mezinárodní desetinné třídění – MDT 3.4 Třídění Kongresové knihovny 3.5 Blissova bibliografická klasifikace Klíčová slova: Hierarchie, desetinný princip, Deweyho desetinné třídění, Mezinárodní desetinné třídění, Třídění Kongresové knihovny, Blissova bibliografická klasifikace Průvodce studiem: Cílem modulu je seznámit studenty s konkrétními příklady systematických selekčních jazyků hierarchického typu. Součástí modulu je práce s webovými a dalšími aplikacemi, které poskytují informace nebo simulují tyto selekční jazyky. Odkazy na studijní literaturu: 1. OCLC. Dewey Services [online]. c2008 [cit. 2014-02-03]. Dostupný z WWW: . 2. OCLC. Animated tour of the DDC [online]. c2008 [cit. 2014-02-03]. Dostupný z WWW: . 3. Mezinárodní desetinné třídění [online]. [cit. 2014-02-03]. Dostupný z WWW: . 4. The library of Congress. Library of Congress Classification [online]. [cit. 2013-02-03]. Dostupný z WWW: .

45

5. Bliss Classification Association. Bibliographic Classification : Home page [online]. [1998] [cit. 2012-12-03]. Dostupný z WWW: . 6. KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, c2003. Dostupné z WWW: . 7. STÖCKLOVÁ, Anna. Základy zpracování dokumentu. [s.l.] : [s.n.], 2007. 37 s. Elektronické studijní texty. Dostupný z WWW: . 8. SEDLÁČKOVÁ, Beáta, MARVANOVÁ, Eva. Dokumentová komunikace : studijní texty. 1. vyd. Praha : Národní knihovna ČR, 2007. ISBN 978-80-7050-535-9. Třídy a typy dokumentů, s. 24-61. Kontrolní otázky: Z jakého selekčního jazyka se vyvinulo MDT? Kdo se v rámci České republiky stará o MDT? Vyjmenujte 10 základní tříd MDT. Jak vzniklo Třídění Kongresové knihovny a co je pro něj typické?

Modul 4 4. Předmětové selekční jazyky 4.1 Selekční jazyk předmětových hesel – Předmětová hesla Národní knihovny ČR, Library of Congress Subject Headings, Medical Subject Headings 4.2 Deskriptorový selekční jazyk – Polytematický strukturovaný heslář, tezaury Klíčová slova: Předmětové selekční jazyky, předmětová hesla, deskriptory, tezaury, Předmětová hesla Národní knihovny ČR, Library of Congress Subject Headings, Medical Subject Headings, Polytematický strukturovaný heslář, Eurovoc, Agrovoc Průvodce studiem: Modul prezentuje v současnosti nejvyužívanější předmětové selekční jazyky, seznamuje studenty s odlišnostmi vzniku i praktického využití předmětových selekčních jazyků v knihovnicko-informační praxi. Modul zahrnuje praktickou práci s webem a databázemi Národní knihovny ČR v Praze a Kongresové knihovny, kde se studenti učí vytvářet předmětová hesla a klíčová slova. Odkazy na literaturu: 1. STÖCKLOVÁ, Anna. Základy zpracování dokumentu. [s.l.] : [s.n.], 2007. 37 s. Elektronické studijní texty. Dostupný z WWW: . 2. VYMĚTAL, Jan, DIAČIKOVÁ, Anna, VÁCHOVÁ, Miriam. Informační a znalostní management v praxi. 1. dotisk vyd. Praha : LexisNexisCZ, 2006. ISBN 80-86920-01-1. Informační věda, s. 12-16. 1. KTD : Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna České republiky, c2003. Dostupné z WWW: . 2. Národní knihovna ČR. Národní autority ČR [online]. 2007-2009 [cit. 2012-09-14]. Dostupný z WWW: .

46

Kontrolní otázky: Z čeho vycházela Národní knihovna při vytváření Předmětových hesel NK? Ve které české databázi můžete prohledávat pomocí českého překladu Medical Subject Headings? Jaká je struktura Polytematického strukturovaného hesláře? Kdo se v současné době stará o Eurovoc?

47

DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ I Přednášející: Rozsah: Konzultace:

Vedoucí diplomových prací 3 hodiny seminář v jednom boku 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Studenti v rámci předmětu mají zvládnout metodiku koncipovaní magisterské diplomové práce. Pozornost je věnována výběru tématu a průzkumu problematiky ke zvolenému tématu, dále tematické, jazykové as stylové výstavbě odborného textu, dodržování citační etiky a správného citování použité literatury podle normy ISO 690, chybám při tvorbě PowerPoint prezentací, a nakonec závěrečným postupům při odevzdávání a obhajobě diplomové práce. Seminář je ukončený studentským workshopem, v rámci kterého studenti prezentují před svými kolegy a odbornou veřejnosti aktuální stav rozpracovanosti diplomové práce a reagují na připomínky či doporučení. Obsahová náplň předmětu: 1. Struktura diplomové práce. Jazyk diplomové práce. Formální úprava diplomové práce. Metodika citování použité literatury 2. Vlastnosti odborného textu. Tematická výstavba odborného textu. Jazyková a stylová výstavba odborného textu. 3. Příprava studentského workshopu. Tvorba prezentací k tématům diplomové práce. Tvorba posterů k tématům diplomové práce. Literatura:

1. MEŠKO, Dušan; KATUŠČÁK, Dušan; FINDRA, Ján a kol. Akademická příručka. 2. upravené a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. ISBN 80-8063-200-6. 2. Vymětal, Jan; Váchová, Ludmila. Úvod do odborné literatury. Praha: Orac, 2004, s. 136-138. 3. Šanderová, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: Slon, 2009. ISBN 978-80-86429-40-3. Struktura předmětu: (přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1. 1 Struktura diplomové práce 1. 2 Komponenty diplomové práce 1. 3 Co je anotace 1. 4 Co je summary 1. 5 Co má obsahovat úvod 1. 6 Co má obsahovat závěr 1. 7 Citační etika

Klíčová slova: Diplomová práce – obsahová výstavba – struktura - formální úprava – citační etika 48

Průvodce studiem: Z hlediska formálního členění diplomová práce obsahuje následující komponenty: • Titulní list obsahuje následující údaje: v záhlaví pod sebou název univerzity, fakulty a ústavu, uprostřed strany označení „Bakalářská práce“ a její přesný název v češtině i v angličtině, dole na stránce jméno autora, studijní obor, jméno vedoucího práce včetně titulů a rok odevzdání práce. (pozn. vazba – název univerzity, fakulty, ústavu, uprostřed strany označení „Diplomová práce“, dole jméno autora a rok odevzdání práce). • Prohlášení o samostatném zpracování DP s použitím uvedené literatury následuje na druhé straně a má zpravidla tento text: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma … vypracoval/a samostatně s použitím pramenů uvedených v bibliografii. Musí být opatřené datem, místem a podpisem studenta. • Poděkování svým spolupracujícím institucím, konzultantům nebo jiným osobám může být uvedeno na další straně. • Anotace (Abstract) je stručný výstižný popis hlavního zaměření práce. Musí být vypracována v češtině i angličtině. Její rozsah je cca 10 řádků pro každý jazyk. • Obsah je soupis kapitol a podkapitol s uvedením příslušných stránek. Je zpravidla řazen na začátku (informuje hned na počátku o struktuře práce), ale může být i na konci. • Úvod by měl být vzhledem ke své povaze stručný. Má v něm být zdůvodněna volba tématu, osobní vztah autora k problematice, formulován cíl a metody práce. Úvod by měl obsahovat i informaci o struktuře práce. • Teoretická část obsahuje teoretická východiska samostatně zpracovaná podle odborné literatury a reflektuje současný stav řešené problematiky. Analytický přístup, tj. kritické zhodnocení, srovnání a vyvození vlastních závěrů, by měl převážit nad pouhou deskripcí, tj. popisem jednotlivých východisek. • Praktická část se odvíjí od povahy tématu. • Závěr tvoří především rekapitulace výsledků a zhodnocení míry dosažení stanovených cílů. Může se v něm též posoudit přínos práce a navrhnout další možnosti zkoumání dané problematiky. • Resumé (Summary) píše diplomant anglicky, je-li jeho práce v češtině a naopak. Cílem je popsat celý proces práce. Doporučený rozsah je 2-3 strany. • Bibliografie je seznam použité literatury. Zpracování bibliografického soupisu, stejně tak jako bibliografických citací a odkazů na citaci, se řídí podle ČSN ISO 690:2011. • Přílohy nejsou povinnou součástí práce. Je do nich možné zařadit takový materiál, který je důležitý pro pochopení celé práce, ale jehož uvedení v textu by čtenáře rušilo (např. výzkumné nástroje, některé tabulky nebo grafy, texty použitých dotazníků, rozhovory, fotografický materiál apod.). Přílohy číslujeme a před jejich uvedením zařazujeme jejich seznam. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2.

MEŠKO, Dušan; KATUŠČÁK, Dušan; FINDRA, Ján a kol. Akademická příručka. 2. upravené a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. ISBN 80-8063-200-6. ČSN ISO 690:2011. Informace a dokumentace: Pravidla pro bibliografické odkazy a citace informačních zdrojů. Praha: Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, 2011.

Kontrolní otázky a úkoly: • Vyjmenujte komponenty diplomové práce • Charakterizujte summary 49

Modul 2 2. 1 Odborný text 2. 2 Charakteristické rysy odborného textu 2. 3 Výstavba odborného textu 2. 4 Úseky funkční povahy 2. 5 Horizontální a vertikální členění odborného textu 2. 6 Stylový postup 2. 7 Informační vybavení Průvodce studiem: Charakteristickými rysy odborného textu jsou tematičnost, komunikační záměr a strukturace textu. Téma je základním určujícím principem výstavby odborného textu a chápeme ho jako přesné vymezení jevů a způsob jejich zkoumání. Co se týká komunikačního záměru tak odborný text vzniká jako reakce na podněty z různých oblastí lidské činnosti a to teoretické, výzkumné a praktické. Reakce může být přímá či nepřímá a příjemce textu je velmi přesně určen svoji odborností, dosaženým vzděláním a profesionální činností. Strukturace znamená logický postup a objektivní pořadí. Odborný text vychází z něčeho daného, to je výchozím bodem, ke kterému se váže něco nového – a to vlastní jádro sdělení odborného textu. Na základě strukturace probíhá pak výstavba odborného textu a to v rovině tematické, jazykové a stylové. Tematická rovina sleduje stanovení obsahových jednotek, kterými jsou základní témata, dílčí témata a tematické celky. V rámci nich rozeznáváme úseky funkční povahy a to:
Hypotézy
Zjištění (důkazy) – empiricky, logicky, odkazem
Závěry Osnova textu je výsledkem upořádání obsahových jednotek. Strukturace textu je vyjádřena obsahem a k vyjádření hierarchie jednotlivých částí slouží číselná notace. Součástí odborného textu je metatext, který pomáhá při orientaci v textu. Všechny uvedené jevy zastřešuje pojem horizontální členění textu. Pokud autor ještě rozlišuje text z hlediska jeho důležitosti na vlastní a poznámkový, toto se označuje pojmem vertikální členění odborného textu. V rámci stylové a jazykové výstavby odborného textu rozeznáváme
Termíny
Obecné termíny
Cizojazyčné termíny (kalky) Způsob, jakým se vytváří odborný text, se nazývá stylový postup, tady rozeznáváme žánre výkladové a popisné. K odbornému textu patří také informační vybavení. Tímto termínem zastřešujeme autorské předmluvy a doslovy, bibliografie, poznámkový aparát, rejstříky, resumé. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

MEŠKO, Dušan; KATUŠČÁK, Dušan; FINDRA, Ján a kol. Akademická příručka. 2. upravené a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. ISBN 80-8063-200-6. Vymětal, Jan; Váchová, Ludmila. Úvod do odborné literatury. Praha: Orac, 2004, s. 136-138. Šanderová, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách. Praha: Slon, 2009. ISBN 978-80-86429-40-3.

50

Modul 3 3.1 Studentský workshop 3. 2 Projekt přípravy workshopu 3. 3 Příprava prezentace 3. 4 Nejčastější chyby při tvorbě prezentací 3. 5 Příprava posteru k tématu diplomové práce 3. 6 Návrh posteru 3. 7 Realizace a účast na workshopu Klíčová slova: Studentský workshop – PowerPoint prezentace - poster Průvodce studiem Doporučovaná struktura posteru: • Nadpis (heading): obsahuje nadpis (krátký, výstižný, čitelný z několika metrů), adresu autora. V zahraničí je běžnou součástí hlavičky posteru malá fotografie autora, aby neměl účastník problém vyhledat autora a položit mu případné otázky. • Cíl (objectives): představuje jednou větou vyjádřený cíl práce. • Úvod do problematiky (introduction): pouze fakta týkající se bezprostředně daného problému, vyvarovat se obecných vět. • Otázky (questions, hypothesis): nejlépe formou jasně a stručně formulovaných hypotéz (je možno zařadit již v cílech). • Materiál, metody (methods): v bodech, obrázky, schémata. • Výsledky (results): uvádějí pouze zjištění vztahující se k testovaným hypotézám. Výsledky se doporučuje uvádět pokud možno zásadně formou grafů, nikoliv tabulek. Pokud je z nějakých důvodů nutné tabulku použít, neměla by přesahovat rozměr 3 x 3, jinak o ní čtenář rychle ztrácí zájem • Shrnutí (conclusions): v bodech odpovědi na otázky, stěžejní závěry. • Literatura (references): uvedení citací záleží na úvaze autora, nejdůležitější literaturu lze uvést zkrácenou bibliografickou citací. Základní studijní literatura: 1.

2.

MEŠKO, Dušan; KATUŠČÁK, Dušan; FINDRA, Ján a kol. Akademická příručka. 2. upravené a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. ISBN 80-8063-200-6. Vymětal, Jan; Váchová, Ludmila. Úvod do odborné literatury. Praha: Orac, 2004, s. 136-138.

Kontrolní otázky: • Co je poster? • Vyjmenujte základní chyby při tvorbě prezentací

51

BIBLIOMETRIE

Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Beáta Sedláčková, Ph.D. 6 hodin přednáška ve třech blocích po dvou hodinách 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně Další podpora: e-learningový kurz v prostředí Moodle

Učební cíl: V rámci předmětu si mají studenti osvojit soubor poznatků z vědní disciplíny informační vědy zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace. Předmět je zaměřen na bibliometrické zákony, bibliometrické metody, nejpoužívanější indikátory hodnocení vědeckých publikací a na metodiku bibliometrických analýz vědy a vědních oborů jednotlivých států, včetně zdrojů obsahujících reprezentativní vzorek pro měření. V rámci pochopení smyslu, podstaty a kontinuity vývoje je zmíněn vznik a vývoj této vědní disciplíny, a také vazby na informetrii a scientometrii z důvodu častého zaměňování. Obsahová náplň předmětu:

1. 2. 3. 4. 5.

Vznik bibliometrie v kontextu vazeb na informetrii a scientometrii Bibliometrické zákony Bibliometrické metody Indikátory hodnocení vědeckých časopisů Bibliometrická analýza a bibliometrické ukazatele pro hodnocení vědy a výzkumu 6. Zdroje dat pro bibliometrickou analýzu 7. Citační etika Literatura 1. KRIŠTOFIČOVÁ, Eva. Prostriedky hodnotenia knižničných a vedeckoinformačných procesov. Bratislava: CVTI SR, 1997. 2. KRIŠTOFIČOVÁ, E. Základy bibliometrie. Bratislava: FFUK, 1993. 3. KRIŠTOFIČOVÁ, E. Bibliometria: hypertext. Bratislava: FFUK, 1992. 4. SEDLÁČKOVÁ, B. Vybrané kapitoly z bibliometrie: studijní materiál. Opava, 2014. 5. SEDLÁČKOVÁ, B. H-index a další indikátory: studijní materiál. Opava, 2014. 6. VAVŘÍKOVÁ, L. Úvod do scientometrie. Praha, 2008. 7. KÖNIGOVÁ, M. a kol. Matematické a statistické metody v informatice. Praha: SPN, 1988. 8. KATUŠČÁK, D.; MATTHAEIDESOVÁ, M.; NOVÁKOVÁ, M. Informační výchova: terminologický a výkladový slovník. Bratislava, SPN, 1998. 9. VICKERY, B. C.; VICKERY, A. Information science in theory and practice. London: Bowker-Saur, 1989. 10. BAILON-MORENO, R. Bibliometric laws: Empirical flaws of fit. Scientometrics, Vol. 63, No. 2 (2005) 209-229.

52

Struktura předmětu: ( přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek)

Modul 1 1.1 Dvě koncepce pojetí bibliometrie 1. 2 Paul Otlet 1. 3 Alan Pritchard 1. 4. Mezníky vývoje bibliometrie 1. 5 Základní dílo bibliometrie - Derek de Solla Price, 1963, Malá věda – velká věda 1. 6 Vazby na scientometrii a informetrii 1.7 Bibliometrické metody Klíčová slova: bibliometrie-vznik-terminologie-metodologie Průvodce studiem: Bibliometrie je vědní disciplína založená na měření a kvantitativní analýze dokumentů, určených pro zaznamenání a komunikaci vědeckých poznatků. Lze ji charakterizovat jako průnik informační vědy a matematických a statistických metod. Umožňuje hodnocení vědeckého přínosu různých oborů, zemí, autorů, časopisů. V současné době je těžiště bibliometrických studií v předvídání směru technologického vývoje, zejména s dopadem na ekonomiku dané země. Bibliometrické metody se začaly rozvíjet koncem 60. let jako nástroj měření vědy a jsou vlastně metodologickým aparátem na vyhodnocení výzkumu, prestiže pracoviště. Přehled důležitých událostí, které vedly ke vzniku bibliometrie: • 1917 - F. J. Cole a N. B. Eales publikovali výše zmiňovanou práci. • 1923 - Knihovník britského patentového úřadu E. W. Hume vytvořil statistickou analýzu vývoje vědy. Vycházel z bibliografických záznamů v časopisech ze 17. sekcí Mezinárodního katalogu vědecké literatury. • 1927 - Autoři P. L. K. Gross a E.M.Gross spočítali a analyzovali citace článků v chemických časopisech. Jejich způsob byl prvním svého druhu a tato metoda nazvaná citační analýzou je v současnosti nejznámější bibliometrickou metodou. • 1967 - A. Pitchard zavedl a definoval termín "bibliometrie", který nahradil do té doby užívaný termín “statistická bibliografie”. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4. 5.

KRIŠTOFIČOVÁ, E. Základy bibliometrie. Bratislava: FFUK, 1993. KRIŠTOFIČOVÁ, E. Bibliometria : hypertext. Bratislava: FFUK, 1992. KÖNIGOVÁ, M. a kol. Matematické a statistické metody v informatice. Praha: SPN, 1988. SEDLÁČKOVÁ, B. Vybrané kapitoly z bibliometrie: studijní materiál. Opava. 2014. VICKERY, B. C.; VICKERY, A. Information science in theory and practice. London: Bowker-Saur, 1989.

Kontrolní otázky • Kdo první zavedl a definoval termín bibliometrie? • Kdy se začaly používat bibliometrické metody? • Kdo napsal základní monografii bibliometrie

53

Modul 2 2.1 Bibliometrické zákony 2. 2 Bradfordův zákon 2. 3 Lotkův zákon 2. 4 Zipfův zákon 2. 5 Priceův zákon 2. 6 Garfieldův zákon koncentrace 2.7 Senguptův zákon Klíčová slova: bibliometrické zákony – rozptyl - koncentrace Průvodce studiem Bibliometrické zákony zkoumají zákonitosti růstu, rozptylu a stárnutí publikací. Jejich pomocí zkoumáme zákonitosti výskytu určitých kvantitativních znaků publikačních toků a vazeb bibliografických citací. Teoretickou základnu bibliometrie tvoří především tři nejpoužívanější zákony, nazvané podle jejich tvůrců Bradfordův, Lotkův, Zipfův. V odborné literatuře se objevují různé názory na to, jestli jsou tyto zákony skutečně zákony nebo jenom modely. To však vůbec nic nemění na faktu, že jsou velmi využívané. Někteří autoři zdůrazňují, že tyto tři bibliometrické zákony jsou analogické, že každý z nich je schopný popsat jevy z vlastního zorního uhlu.

Odkazy na studijní literaturu: 1. 2.

KRIŠTOFIČOVÁ, E. Prostriedky hodnotenia knižničných a vedeckoinformačných procesov. Bratislava. CVTI SR, 1997. BAILON-MORENO, R. Bibliometric laws: Empirical flaws of fit. Scientometrics, Vol. 63, No. 2 (2005) 209-229.

Kontrolní otázky: • Vysvětlete podstatu Bradfordovho zákona • Který z uvedených zákonů je zákonem koncentrace • Které zákony tvoří teoretickou základnu bibliometrie

Modul 3 3. 1 Indikátory hodnocení kvality a vlivu odborných časopisů 3. 2 Činnost ISI a zdroje dat pro bibliometrickou analýzu – Science Citation Index a Journal Citation Reports 3. 3 Bibliometrická analýza a VaV 3. 4 Metodika hodnocení Rady pro výzkum, vývoj a inovace 3. 5 Základní bibliometrické ukazatele - RPC, RPP, RCIO Průvodce studiem Mapování struktur vědy a vědních oborů je velice progresivní oblastí Protože vědecký výzkum má své specifické vlastnosti, je právě citační analýza účinným diagnostickým nástrojem pro zjišťování kognitivních front výzkumu. Generovaný shluk informuje, že ve světě nebo určité zemi skupina řešitelů považuje určitou problematiku za významnou a spolupracuje v této 54

oblasti. Citační mapy vědy vylučují subjektivní prvek a odrážejí reálný stav zkoumaného úsilí v dané problematice. Z rozdílu kognitivních struktur lze rozeznat, zda v dané zemi autoři světovou vědu předběhli, nebo za ní zaostávají, či snad bádají mimo univerzální poznávací schéma. Srovnávací informační hodnoty časopisů lze dělat pomocí citační analýzy na základě indikátorů. Na hodnocení kvality a vlivu časopisů používáme indikátory: • • • • • • • •

Faktor vlivu (Impact Factor) Index bezprostředního vlivu, Garfieldův index (Immediacy Index) Citační faktor (Citation Factor) Faktor obliby (Popularity Factor ) Priceův index ( Price index) Míra odkazování (Reference Ratio) Míra autocitací ( Self-Cited-Rate ) (Self-Citing-Rate )

Existují novější indikátory, jedním z nich je H-index, který byl definován v roce 2005 fyzikem Jorge Hirschem. Název H-index byl původně odvozen právě od jeho příjmení, dnes je h interpretováno jako highly cited index. Dalšími indikátory jsou G-index, Eigenfactor a Yfactor. Bibliometrická analýza se zabývá hodnocením počtu publikací a jejich citací. V souvislosti s problematikou vědy a technologií se pak speciálně zaměřuje na okruh vědeckých publikací a slouží jako jeden z nástrojů hodnotících úroveň výzkumu (výstupů VaV) v členských zemích OECD a v Evropské unii. Rozvoj metodiky ukazatelů bibliometrie a bibliometrického hodnocení je v rukách skupiny odborníků z univerzit a soukromých konzultačních firem, v ČR je to rada pro vědu, výzkum a inovace. Prozatím není vytvořena žádná oficiální mezinárodně sjednocená metodologie sběru dat. Základní bibliometrické ukazatele jsou: • Ukazatel relativní produkce publikací (RPP) • Ukazatel relativní produkce citací (RPC) • Ukazatel relativní citační impakt země (RCI) • Ukazatel relativní citační impakt vědního oboru země (RCIO) Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

VAVŘÍKOVÁ, L. Úvod do scientometrie. Praha, 2008 SEDLÁČKOVÁ, B. H-index a další indikátory: studijní materiál. Opava, 2014. KRIŠTOFIČOVÁ, Eva. Prostriedky hodnotenia knižničných a vedeckoinformačných procesov. Bratislava: CVTI SR, 1997.

Kontrolní otázky a úkoly: • Jaké jsou kritéria zařazení časopisů do citačních rejstříků? • Jakou kvalitu časopisu indikuje Impact Factor? • Zjistěte na Web of Science časopisy české provenience, které zpracovává Science Citation Index.

55

STATISTIKA Přednášející: Rozsah: Konzultace:

Doc. Ing. Petr Čermák, Ph.D. 6 hodin přednáška ve třech blocích po dvou hodinách 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Cílem předmětu je seznámit posluchače s elementárními statistickými pojmy, možnostmi analýzy a prezentace statistických dat, základy počtu pravděpodobnosti, základními prvky deduktivního a induktivního způsobu uvažování a s nejpoužívanějšími statistickými analytickými postupy a metodami, podmínkami použitelnosti, přednostmi i nedostatky jednotlivých metod a naučit je správně interpretovat získané výsledky. Obsahová náplň předmětu 1. Základní statistické pojmy, zpracování hodnot numerické proměnné, rozdělení četností, tabulky, grafy 2. Jednorozměrné statistické soubory: průměry, modus, medián, kvantily, míry 3. Teorie pravděpodobnosti, náhodné jevy a operace s náhodnými jevy, charakteristika náhodných veličin 4. Testování statistických hypotéz, základní pojmy a postup testování 5. Jednoduchá regresní analýza, základní pojmy, volba typu regresní funkce, lineární regresní model 6. Korelační analýza, posouzení kvality regresního modelu, měření těsnosti lineární závislosti 7. Časové řady, chronologický průměr, elementární charakteristiky časových řad Literatura: 1. WALKER, Ian W. Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada. 2012. ISBN 978-80247-3920-5. 2. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. [e-kniha] Praha: Karolinum, 2014. 3. ŘEZANKOVÁ, Hana a kol. IASTAT- Interaktivní učebnice statistiky[online] Praha:VŠE [cit. 2014-09-02] Dostupný z http://iastat.vse.cz/ 4. GIBILISCO, Stan. Statistika bez předchozích znalostí. Praha: CPress, 2009. ISBN 978-80-251-2465-9 Struktura předmětu: (Přehled témat, „klíčových slov“, povinné literatury a kontrolních otázek) Modul 1 1.1 Základní statistické pojmy 1.2 Typy proměnných 1.3 Statistická zjišťování 1.4 Úplná a neúplná šetření 56

1.5 Druhy neúplných zjišťování 1.6 Tabulky četnosti 1.7 Statistické grafy

Klíčová slova: Statistické pojmy-proměnné-statistické šetření-tabulky četnosti-grafy Průvodce studiem: Při statistické analýze jsou předmětem zkoumání statistické znaky, jako například příjem domácnosti v ČR v lednu 2014, nebo tržba podniků v ČR za třetí čtvrtletí roku 2013. Statistický znak je tedy věcně, prostorově a časově vymezený pojem. Zkoumáme ho u statistických jednotek, kterými jsou například domácnosti, podniky či osoby. Sledované statistické jednotky tvoří statistický soubor. Všechny jednotky určitého druhu (např. všechny čtyřčlenné domácnosti se dvěma dětmi v ČR) tvoří soubor základní (populaci). Ten je v praxi většinou charakterizován na základě údajů zjištěných pouze u vybraných jednotek, které tvoří výběrový statistický soubor. Proces získávání potřebných údajů se nazývá statistické zjišťování (šetření). Jestliže zkoumáme celý základní soubor, pak jde o zjišťování vyčerpávající. Šetření výběrového souboru označujeme odpovídajícím názvem, tj. jako výběrové. Kromě výše uvedeného základního přístupu můžeme zjišťovat údaje týkající se jediné statistické jednotky, ale v různých časových obdobích (hodinách, dnech, měsících, čtvrtletích, letech apod.). V tomto případě dostaneme časovou řadu (kurzu koruny, nákladů či tržeb ekonomického subjektu). V ekonomické statistice je používán pojem statistický ukazatel. Tento pojem je používán jednak pro statistické znaky sledované u domácností či podniků (vstupní ukazatele), tak pro agregované údaje (výstupní ukazatele). Základní klasifikace statistických dat spočívá v jejich členění na • mikrodata, tj. data o jednotlivých statistických jednotkách • makrodata, tzn. agregovaná data • metadata, zahrnující popis dat, například definice ukazatelů, číselníky. Odkazy na studijní literaturu: 4. 5.

ŘEZANKOVÁ, Hana a kol. IASTAT- Interaktivní učebnice statistiky[online] Praha:VŠE [cit. 2014-0902] Dostupný z http://iastat.vse.cz/ GIBILISCO, Stan. Statistika bez předchozích znalostí. Praha: CPress, 2009. ISBN 978-80-251-2465-9

Kontrolní otázky: • Vysvětlete pojem statistický znak • Co jsou mikrodata

Modul 2 2.1 Teorie pravděpodobnosti 2.2 Pojem pravděpodobnosti a podmíněná pravděpodobnost 2.3 Náhodný pokus, náhodný jev, nezávislé jevy 2.4 Náhodná veličina 2. 5 Diskrétní a spojitá rozdělení

57

Klíčová slova: Pravděpodobnost – nezávislé jevy Průvodce studiem: Není snadné představit si svět jistoty. Svět, ve kterém jsou výsledky přírodních procesů a konání lidí předem známy. Takový svět však, pokud by existoval, by byl nepochybně velmi nudný. Když se zamyslíme, jsme vlastně šťastni, že žijeme ve vzrušujícím světě nejistoty. Na jedné straně se tedy zdá, že máme nejistotu rádi, na druhé straně však dáváme přednost co nejmenšímu "množství" nejistoty. Přestože celková eliminace nejistoty je obvykle nemožná, opatrný nebo řekněme raději rozumný odhad "náhody" na základě nejistých událostí je velmi důležitý pro "dobrá" rozhodnutí. Často si nemůžeme být jisti výsledkem určitého jevu, ale jsme např. téměř schopni vyloučit nejistotu vzhledem k šancím takového výsledku. Tedy jestliže zkoumáme šance čili pravděpodobnosti výsledků určitých procesů, jsme potom schopni se lépe rozhodnout pro určitý postup, výsledek atd., než v případě, že bychom o těchto šancích, pravděpodobnostech, nevěděli zhola nic. Odhad pravděpodobnosti je většinou snadný v jednoduchých situacích, naproti tomu bývá velmi obtížný ve složitějších podmínkách. V rámci předmětu se studenti seznámí s jednoduchými pravidly pro operace s jevy a počítání s pravděpodobnostmi. To vytvoří základ pro lepší chápání náhodných procesů a porozumění fungování jejich mechanismů. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. [e-kniha] Praha: Karolinum, 2014. ŘEZANKOVÁ, Hana a kol. IASTAT- Interaktivní učebnice statistiky[online] Praha:VŠE [cit. 2014-0902] Dostupný z http://iastat.vse.cz/ GIBILISCO, Stan. Statistika bez předchozích znalostí. Praha: CPress, 2009. ISBN 978-80-251-2465-9

Kontrolní otázky: • Co je subjektivní pravděpodobnost? • Jak chápeme náhodnou veličinu?

Modul 3 3.1 Korelace 3.2 Jednoduchý korel. koeficient 3.3 Výběrový korel. koeficient 3.4 Dílčí korel. koeficienty 3.5 Celkový korel. koeficient 3.6 Regresní analýza 3.7 Závislost jevů a veličin 3.8 Regresní modely 3.9 Vyrovnávací kritéria Průvodce studiem: Korelace znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak. Pokud se mezi dvěma procesy ukáže korelace, je pravděpodobné, že na sobě závisejí, nelze z toho však ještě usoudit, že by jeden z nich musel být příčinou a druhý následkem. To samotná korelace nedovoluje rozhodnout.

58

V určitějším slova smyslu se pojem korelace užívá ve statistice, kde znamená vzájemný lineární vztah mezi znaky či veličinami x a y. Míru korelace pak vyjadřuje korelační koeficient, který může nabývat hodnot od −1 až po +1. Regresní analýza se používá při zkoumání závislostí dvou a více číselných proměnných. Je to souhrn statistických metod a postupů sloužících k odhadu hodnot nebo středních hodnot nějaké proměnné odpovídající daným hodnotám jedné či většího počtu vysvětlujících proměnných. Snahou regresní analýzy je nalézt „idealizující“ matematickou funkci takovou, aby co nejlépe vyjadřovala charakter závislosti a co nejvěrněji zobrazovala průběh změn podmíněných průměrů závisle proměnné. Tato svojí podstatou hypotetická funkce se nazývá regresní funkce. Cílem regresní analýzy je co nejlepší přiblížení empirické (vypočítané) regresní funkce k hypotetické regresní funkci. Rozlišujeme regresi: • jednoduchou – používá se pouze jedna vysvětlující proměnná • vícenásobnou Od jednoduché regrese se přechází k vícenásobné proto, aby se odhady hodnot či středních hodnot vysvětlované proměnné zlepšily. Zkušenosti ukazují, že nebývá vhodné volit vysvětlujících proměnných příliš mnoho. Vzniká tím totiž nebezpečí, že se mezi vysvětlující proměnné zahrnou vedle podstatných činitelů i nepodstatné, analýza se zbytečně komplikuje a výsledky se obtížně interpretují. Podkladem pro regresní analýzu jsou vždy nějaká data získaná pozorování (zjišťováním). O těchto údajích předpokládáme, že byly získány náhodným výběrem. Odkazy na studijní literaturu: 1. 2. 3. 4.

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. [e-kniha] Praha: Karolinum, 2014. ŘEZANKOVÁ, Hana a kol. IASTAT- Interaktivní učebnice statistiky[online] Praha:VŠE [cit. 2014-09-02] Dostupný z http://iastat.vse.cz/ GIBILISCO, Stan. Statistika bez předchozích znalostí. Praha: CPress, 2009. ISBN 978-80-2512465-9 WALKER, Ian W. Výzkumné metody a statistika. Praha: Grada. 2012. ISBN 978-80-247-3920-5.

Kontrolní otázky: • Co rozumíme ve statistice pod pojmem korelace? • Co rozumíme ve statistice pod pojmem regrese?

59

INFORMAČNÍ POLITIKA, EKONOMIKA A LEGISLATÍVA

Přednášející: PhDr. Beáta Sedláčková, Ph.D. Mgr. Kamil Matula (seminář) Rozsah: 3 hodiny přednáška + 3 hodiny seminář ve 3 blocích po dvou hodinách Konzultace: 1 za 14 dní ve stanoveném čase osobně, 1 týdně ve stanoveném čase online a e-mailem Učební cíl: V rámci předmětu studenti získají soubor vědomostí z oblasti informační politiky a informační ekonomiky, jejího vývoje, organizace, principů a dopadů na současnou informační či znalostní společnost. Kontext sledován v integraci s iniciativami Evropské unie s predikcí dalšího vývoje a důrazem na legislativní rámec ČR. Obsahová náplň semináře vychází a časově sleduje obsahovou náplň přednášky Informační politika, ekonomika a legislativa.

Obsahová náplň předmětu: 1. Charakteristika a terminologie informační politiky a informační společnosti 2. Základy informační politiky v informační ekonomice a informačním průmyslu 3. Soudobá světová informační politika s důrazem na Evropskou unii 4. Soudobá česká informační politika 5. E-government, e-democracy a jejich aplikace v České republice Literatura: 1. BELL, D. The third technological revolution and its possible socioeconomics consequences. Dissent. 1989, vol. 36, p. 164-176. ISSN 0012-3846. 2. BRAMAN, S. Defining Information Policy. Journal of information policy [online]. 2011, vol. 1. 5 s. ISSN 2158-3897. Dostupné z: http://jip.vmhost.psu.edu/ojs/index.php/jip/article/view/19/14 3. BROWNE, M. The field of information policy: 1. fundamental concepts. Journal of Information Science. 1997, vol. 23, issue 4, p. 261-275. ISSN 0165-5515. 4. BROWNE, M. The field of information policy: 2. Redefining the boundaries and methodologies. Journal of Information Science. 1997, vol. 23, issue 4, p. 339-351. ISSN 1352-7460. 5. CARBO, T. Information Policy and the US National Information Infrastructure. In: GRIEVES, M. Information policy in the electronic age. London: Bowker and Saur, 1998, s. 71-94. ISBN 1-85739-266-3. 6. CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 233 s. ISBN 978-80-246-1037-5. 7. HORTON, F. W. What are „National Information Policies?“ International Forum on Information and Documentation. 1998, vol. 23, num. 1, p. 3-12. ISSN 0304-9701. 8. Information society. Europa: summaries of EU legislation [online]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/index_en.htm

60

9. LAU, E. E-Government for Better Government [online]. OECD, c2005. ISBN 92-6401833-6. Dostupné z: http://browse.oecdbookshop.org/oecd/pdfs/product/4205051e.pdf 10. MAŠTALKA, J. Právní předpisy a metodické pokyny pro československou soustavu VTEI. Praha: ÚVTEI, 1988. 207 s. 11. MATULA, J. Vztah pojmů znalostní ekonomika a znalostní společnost k pojmům informační ekonomika a informační společnost. PARTSIP: partnerská síť informačních profesionálů. Portál CI [online]. c2008-2014. Dostupné z: http://www.portalci.cz/ci-v-praxi/odborne-clanky/autorske-clanky/matula-j-vztahpojmu-znalostni-ekonomika-a-znalostni-spolecnost-k-pojmum-informacniekonomika-a-informacni-spolecnost 12. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: MVČR, c2014. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/ 13. NEČADOVÁ, M., J. SOUKUP a L. BREŇOVÁ. Teorie a praxe nové ekonomiky v ČR: konkurenceschopnost ČR v mezinárodním srovnání. Ekonomika a Management [online]. 2007, roč. 1, č. 1. Dostupné z: http://www.ekonomikaamanagement.cz/getFile.php?fileKey=CEJVB0NUCAdVCEZI U1VHB0MIUUMEBAVDVFVWQ1VUBAVGQ1VCXgQFBERIREJBZw==&lang= cz 14. RANKOV, P. Informačná spoločnosť: perspektivy, problémy, paradoxy. Levice: Koloman Kertész Bagala, 2006. 173 s. ISBN 80-89129-91-9. 15. SÁL, K. Co je to e-democracy? E-politics.cz [online]. 2012. Dostupné z: http://epolitics.cz/co-je-to-e-democracy/ 16. Státní informační politika: cesta k informační společnosti. Vláda České republiky: historie minulých vlád [online]. Vláda ČR, c2009-2014. Dostupný z: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historie-minulych-vlad/statni-informacnipolitika---cesta-k-informacni-spolecnosti---dokument-2089/ 17. ŠTĚDROŇ, B. Úvod do eGovernmentu v České republice: právní a technický průvodce. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007. 172 s. ISBN 978-8087041-25-3. 18. ŠUŠOL, J. et al. Informační politika [online]. 2. dopl. vyd. Bratislava: STIMUL, 2012. 138 s. Výukový text. ISBN 978-80-8127-039-0. Dostupný z: https://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/kkiv/Dokumenty/Veda_a_v yskum/INWENT/politika-susol.pdf 19. TOFFLER, A a H. TOFFLEROVÁ. Nová civilizace: Třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán, 2001. 125 s. ISBN 80-86569-00-4. 20. VLASÁK, R. Informační politika [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2008. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz 21. VLASÁK, R. Informační politika: minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2011. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz 22. VLASÁK, R. Informační politika: základní východiska a současnost ve vyspělých demokraciích [online]. 1. vyd. Praha: ÚISK FF UK 2001. 194 s. Výukový text. Dostupné z: http://uisk.xf.cz/podklady/044.PDF 23. VLASÁK, R. Světový informační průmysl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 807184-840-9. 24. WESLEY-TANASCOVIC, I. Guidelines on National Information Policy: Scope, Formulation and Implementation [online]. Paris: UNESCO, 1985. 40 s. Zpráva PGI85/WS/14. Dostupné z: http://unesdoc.unesco.org/images/0006/000651/065104eo.pdf

61

Modul 1 1. Charakteristika a terminologie informační politiky a informační společnosti. 1.1. Co je a co představuje informační politika ve vývoji současné informační společnosti. 1.2. Terminologické vymezení informační a znalostní společnosti, informační a znalostní ekonomie a informačního průmyslu ve vztahu k informační politice. 1.3. Vymezení šesti základních informačních okruhů. 1.4. Subjekty ovlivňující dopady a uplatňování informační politiky. 1.5. Vztahy řešené informační politikou. 1.6. Legislativa v rámci české státní informační politiky. 1.7. Stručné představení nových trendů ovlivňujících informační politiku nejvyspělejších demokracií. Klíčová slova Informační politika – státní správa – místní samospráva – trendy – vývoj – informační okruhy – terminologie Průvodce studiem První modul si klade za cíl seznámit posluchače s termínem „informační politika“ a příbuznými oblastmi. Posluchači by měli získat základní povědomí o organizaci, činnostech a dopadech informační politiky. Stručně definovány jsou také nové trendy, nástroje a prostředky uplatnitelné v rámci informační politiky na různých úrovních. Studijní literatura 1. 2. 3. 4.

5.

6.

CEJPEK, J. Informace, komunikace a myšlení. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 233 s. ISBN 978-80246-1037-5. HORTON, F. W. What are „National Information Policies?“ International Forum on Information and Documentation. 1998, vol. 23, num. 1, p. 3-12. ISSN 0304-9701. RANKOV, P. Informačná spoločnosť: perspektivy, problémy, paradoxy. Levice: Koloman Kertész Bagala, 2006. 173 s. ISBN 80-89129-91-9. ŠUŠOL, J. et al. Informační politika [online]. 2. dopl. vyd. Bratislava: STIMUL, 2012. 138 s. Výukový text. ISBN 978-80-8127-039-0. Dostupný z: https://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/kkiv/Dokumenty/Veda_a_vyskum/INWENT/ politika-susol.pdf VLASÁK, R. Informační politika: základní východiska a současnost ve vyspělých demokraciích [online]. 1. vyd. Praha: ÚISK FF UK 2001. 194 s. Výukový text. Dostupné z: http://uisk.xf.cz/podklady/044.PDF WESLEY-TANASCOVIC, I. Guidelines on National Information Policy: Scope, Formulation and Implementation [online]. Paris: UNESCO, 1985. 40 s. Zpráva PGI-85/WS/14. Dostupné z: http://unesdoc.unesco.org/images/0006/000651/065104eo.pdf

Kontrolní otázky • Co je informační politika a jakou úlohu hraje v současné informační společnosti? • Kdo vstupuje do informační politiky a ovlivňuje ji? • Jaký vztah k informační politice mají informační ekonomie, informační průmysl? • Jaké jsou aktuální problémy řešené v rámci informační politiky a jaké aplikace a trendy z nich vznikají?

62

Modul 2 2. Základy informační politiky v informační ekonomice a informačním průmyslu 2.1. Vývoj a vymezení informační či znalostní ekonomiky. 2.2. Vysvětlení základních principů informačního průmyslu. 2.3. Vliv informační ekonomiky a informačního průmyslu na vývoj informační politiky. Klíčová slova Informační ekonomika – znalostní ekonomika – informační průmysl Průvodce studiem Posluchači si osvojí principy informační ekonomiky a informačního průmyslu a poznají jejich vývoj. Důraz je kladen především na pochopení vlivu těchto dvou oblastí na informační politiku a jejich vzájemné prolínání. Studijní literatura 1. 2.

3.

4. 5.

6.

BELL, D. The third technological revolution and its possible socioeconomics consequences. Dissent. 1989, vol. 36, p. 164-176. ISSN 0012-3846. MATULA, J. Vztah pojmů znalostní ekonomika a znalostní společnost k pojmům informační ekonomika a informační společnost. PARTSIP: partnerská síť informačních profesionálů. Portál CI [online]. c2008-2014. Dostupné z: http://www.portalci.cz/ci-v-praxi/odborne-clanky/autorskeclanky/matula-j-vztah-pojmu-znalostni-ekonomika-a-znalostni-spolecnost-k-pojmum-informacniekonomika-a-informacni-spolecnost NEČADOVÁ, M., J. SOUKUP a L. BREŇOVÁ. Teorie a praxe nové ekonomiky v ČR: konkurenceschopnost ČR v mezinárodním srovnání. Ekonomika a Management [online]. 2007, roč. 1, č. 1. Dostupné z: http://www.ekonomikaamanagement.cz/getFile.php?fileKey=CEJVB0NUCAdVCEZIU1VHB0MIUU MEBAVDVFVWQ1VUBAVGQ1VCXgQFBERIREJBZw==&lang=cz TOFFLER, A a H. TOFFLEROVÁ. Nová civilizace: Třetí vlna a její důsledky. Praha: Dokořán, 2001. 125 s. ISBN 80-86569-00-4. VLASÁK, R. Informační politika: základní východiska a současnost ve vyspělých demokraciích [online]. 1. vyd. Praha: ÚISK FF UK 2001. 194 s. Výukový text. Dostupné z: http://uisk.xf.cz/podklady/044.PDF VLASÁK, R. Světový informační průmysl. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. ISBN 80-7184-840-9.

Kontrolní otázky • Co představuje informační ekonomika? • Co představuje informační průmysl? • Jak obě sledované oblasti souvisí s informační politikou? • Co znamená pojem „nová ekonomika“?

Modul 3 3. Soudobá světová informační politika s důrazem na Evropskou unii. 3.1. Vývoj informační politiky v USA. 3.2. Vývoj informační politiky ve vybraných zemích Evropské unie. 3.3. Iniciativy a legislativní dokumenty Evropské unie pro podporu informační politiky členských zemí. 3.4. Základní priority informační politiky Evropské unie.

63

Klíčová slova Informační politika – USA – Evropská unie – eEurope – Iniciativa i2010 Průvodce studiem Cílem třetího modulu je seznámení posluchačů s vývojem informačních politik vybraných vyspělých zahraničních zemí až do současnosti – USA, Francie, Německo, apod. Hlavní důraz je však kladen na programy a iniciativy Evropské unie, které silně ovlivňují informační politiku členských zemí, tedy i České republiky. Studijní literatura 1. 2.

3. 4.

5.

Information society. Europa: summaries of EU legislation [online]. Dostupné z: http://europa.eu/legislation_summaries/information_society/index_en.htm ŠUŠOL, J. et al. Informační politika [online]. 2. dopl. vyd. Bratislava: STIMUL, 2012. 138 s. Výukový text. ISBN 978-80-8127-039-0. Dostupný z: https://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/kkiv/Dokumenty/Veda_a_vyskum/INWENT/ politika-susol.pdf VLASÁK, R. Informační politika [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2008. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz VLASÁK, R. Informační politika: minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2011. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz VLASÁK, R. Informační politika: základní východiska a současnost ve vyspělých demokraciích [online]. 1. vyd. Praha: ÚISK FF UK 2001. 194 s. Výukový text. Dostupné z: http://uisk.xf.cz/podklady/044.PDF

Kontrolní otázky • Jakým směrem se ubírá informační politika USA, a jakým směrem informační politika Evropské unie? • Jaké základní pilíře obsahoval akční plán eEurope? • Jaké základní pilíře nese Iniciativa i2010? • Jak vypadá další rozvoj informační politiky Evropské unie a jaké dopady může mít na Českou republiku?

Modul 4 4. Soudobá česká informační politika. 4.1. Vývoj státní informační politiky do 90. let 20. století. 4.2. Vývoj státní informační politiky od 90. let 20. století. 4.3. Současné prioritní oblasti české informační politiky a jejich aplikace v praxi. 4.4. Predikce vývoje české informační politiky s přihlédnutím k legislativním změnám a doporučením či nařízením Evropské unie. Klíčová slova Informační politika – Česká republika – uplatňování Průvodce studiem Posluchači se ve čtvrtém modulu seznámí s českou státní informační politikou, jejím celkovým vývojem od prvopočátků až do současnosti. Více rozebrán je vývoj soustavy VTEI, která výrazně ovlivnila státní informační prostor v druhé polovině 20. století. Modul se především věnuje současnému vývoji české informační politiky, jejím možnostem, organizaci a praktickému uplatňování. 64

Studijní literatura 1. 2. 3.

4.

5.

MAŠTALKA, J. Právní předpisy a metodické pokyny pro československou soustavu VTEI. Praha: ÚVTEI, 1988. 207 s. Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: MVČR, c2014. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/ Státní informační politika: cesta k informační společnosti. Vláda České republiky: historie minulých vlád [online]. Vláda ČR, c2009-2014. Dostupný z: http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/historieminulych-vlad/statni-informacni-politika---cesta-k-informacni-spolecnosti---dokument-2089/ VLASÁK, R. Informační politika [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2008. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz VLASÁK, R. Informační politika: minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2011. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz

Kontrolní otázky • Jak vypadala soustava VTEI, co znamenala, jaké měla klady a zápory? • Jaký byl vývoj české informační politiky v 90. letech 20. století s přihlédnutím na projekty subjektů zasahujících do jejího vývoje? • Jaké jsou současné projekty a iniciativy ovlivňující českou informační politiku.

Modul 5 5. E-government, e-democracy a jejich aplikace v České republice. 5.1. Obecné vysvětlení termínů e-government a e-democracy. 5.2. Řešené oblasti v rámci e-governmentu. 5.3. Současná praxe e-governmentu v České republice. 5.4. Legislativní rámec e-governmentu v ČR. Klíčová slova E-government – e-democracy – Česká republika – Czech-Point – eGon – Datové schránky – Základní registry Průvodce studiem Modul pět si klade za cíl vysvětlení termínů e-government a e-democracy, jejich složky a možnosti využití v praxi. Tyto možnosti jsou dále prezentovány na projektech realizovaných v České republice. Obsaženo je i srovnání úrovně českého a evropského e-governmentu a srovnání uplatňování e-democracy v praxi s vybranými příklady ze světa. Studijní literatura 1. 2. 3. 4. 5.

6.

LAU, E. E-Government for Better Government [online]. OECD, c2005. ISBN 92-64-01833-6. Dostupné z: http://browse.oecdbookshop.org/oecd/pdfs/product/4205051e.pdf Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: MVČR, c2014. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/ SÁL, K. Co je to e-democracy? E-politics.cz [online]. 2012. Dostupné z: http://e-politics.cz/co-je-to-edemocracy/ ŠTĚDROŇ, B. Úvod do eGovernmentu v České republice: právní a technický průvodce. 1. vyd. Praha: Úřad vlády České republiky, 2007. 172 s. ISBN 978-80-87041-25-3. ŠUŠOL, J. et al. Informační politika [online]. 2. dopl. vyd. Bratislava: STIMUL, 2012. 138 s. Výukový text. ISBN 978-80-8127-039-0. Dostupný z: https://www.fphil.uniba.sk/fileadmin/user_upload/editors/kkiv/Dokumenty/Veda_a_vyskum/INWENT/ politika-susol.pdf VLASÁK, R. Informační politika [online]. Praha: ÚISK FF UK, 2008. Výukový text. Dostupný z: http://texty.jinonice.cuni.cz

65

Kontrolní otázky • Co znamenají termíny e-government a e-democracy? • Jaké složky lze v rámci e-governmentu řešit? • Jaké jsou aktuální projekty České republiky v oblasti e-governmentu, případně edemocracy? • Kdo je v České republice odpovědný za rozvoj e-governmentu?

66

ELEKTRONICKÉ ARCHÍVY Přednášející: Rozsah: Konzultace:

PhDr. Jindra Planková, Ph.D. 3 hodiny přednáška + 3 hodiny cvičení ve dvou blocích po třech hodinách 1x týdně ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1x za 14 dní ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Cílem kurzu je získání přehledu o tvorbě a funkcích elektronických archivů a archivů elektronických tisků v oblasti vědy, techniky a medicíny. Kurz navazuje na teoretické i praktické znalosti a dovednosti v oblasti digitálních knihoven. V teoretické části objasňuje aktivity a procesy tvorby elektronických archivů. Vymezuje zásadní principy otevřeného přístupu k vědeckým informacím a informačním zdrojům, včetně využití při tvorbě a využití elektronických archivů v digitálním prostředí internetu. Obsahová náplň předmětu: 1. Elektronické archivy – vymezení, terminologie, historické aspekty, digitalizace, typy digitálních objektů (zdrojů) a jejich formáty, současné aktivity, aktuální stav a význam 2. Změny komunikace informací – základní prvky, části, kategorie, aktuální stav komunikace informací ve vědě a výzkumu, legislativní a autorskoprávní aspekty 3. Otázky aplikací 2.0 – účel, funkce, použití, typologie a klasifikace, věda 2.0, open science, open data 4. Propojování a standardizace – systém spolupráce elektronických archivů, mezinárodní standardy, iniciativa otevřených archivů OAI 5. Praktické představení a vyhledávání ve vybraných elektronických archivech postprintů a preprintů – význam a funkce pro rozvoj vědeckých oborů Literatura: 1. Ariadne Magazine [online]. Bath : The Library University of Bath, 1996 – [cit. 201002-09]. 4x ročně. Dostupný z WWW: . ISSN 1361-3200 2. BARTOŠEK, M. Digitální knihovny. In Informační studia a knihovnictví v elektronických textech : Interaktivní modulární výukový systém na podporu informačního a knihovnického vzdělávání [CD-ROM]. Praha : ÚISK FF UK, 2001. 3. BRATKOVÁ, E. Citace odborné literatury jako nástroj rozvoje služeb a integrace digitálních knihoven. In AKP 2001 : Automatizace knihovnických procesů – 8 : sborník z 8. ročníku semináře pořádaného ve dnech 24. – 25. dubna 2001 v Liberci. Praha : ČVUT, 2001. s. 109-120. 4. Building and sustaining digital collections : models for libraries and museum. Washington : Council on Library and Information Resources, 2001. 25 s. 5. Calimera : doporučení projektu Calimera (Cultural Applications: Local Institutions Mediating Electronic Ressource Access) : doporučení koordinační akce Calimera pro činnost místních kulturních institucí, knihoven, muzeí a archivů : aplikace v oblasti kultury, místní kulturní instituce zpřístupňující elektronické zdroje. Praha : Národní knihovna ČR, 2005. 474 s. 6. Digital library technology trends. Santa Clara : Sun Microsystems, 2002. 38 s. 7. The digital library toolkit. Palo Alto : Sun Microsystems, 2000. 186 s. 8. MAKULOVÁ, S. Návrh riešenia problémov pri vyhľadávaní informácií v internete alebo Od kvantity ku kvalite. Knihovna. 2005, roč. 16, č. 1, s. 23-43. 67

9.

10. 11. 12.

PULMAN : public libraries mobiliting advanced networks : doporučení pro činnost veřejných knihoven, archivů a muzeí v podmínkách informační společnosti : metodický materiál k realizaci sociálně politických a strategických opatření pro oblast veřejných knihoven, archivů a muzeí, řízení informačních služeb v těchto zařízeních a stimulaci nových forem činnosti v podmínkách informační společnosti. Praha : Národní knihovna ČR, 2004. 381 s. RHYNO, A. Using open source system for digital libraries. Westport : Libraries Unlimited, 2004. 160 s. TEDD, L.A.; LARGE, A. Digital libraries : principles and practice in global environment. München : Saur, 2005. 280 s. Virtuální realita a knihovny : překlady zkrácených příspěvků (výtahů) ze zahraničního odborného tisku doplněné studií Jindřicha Pilaře „Internet, nové informační technologie a knihovny“. Praha : Národní knihovna ČR, 2001. 106 s.

Modul 1 1. Elektronické archivy 1.1 Úvod do problematiky – vymezení, terminologie 1.2 Historické aspekty 1.3 Procesy digitalizace a digitalizační technika 1.4 Digitální objekty (zdroje) 1.5 Současné aktivity Klíčová slova: Elektronický archiv, archiv elektronických tisků, preprint, postprint, digitalizace, digitální objekt Průvodce studiem: Cílem prvního modulu je seznámit studenty s terminologickými náležitostmi v oblasti elektronických archivů a historickým vývojem, který je svázán s rozvojem informačních a komunikačních technologií v knihovnách a informačních střediscích. Téma stručně provede základními otázkami, prvky, procesy a činnostmi digitalizace, používané v knihovnickoinformační oblasti a shrne klasifikace a typologické členění digitálních objektů (zdrojů), ukládaných v prostředí elektronických archivů. Odkazy na studijní literaturu: 1. Building and sustaining digital collections : models for libraries and museum. Washington : Council on Library and Information Resources, 2001. 25 s. 2. Calimera : doporučení projektu Calimera (Cultural Applications: Local Institutions Mediating Electronic Ressource Access) : doporučení koordinační akce Calimera pro činnost místních kulturních institucí, knihoven, muzeí a archivů : aplikace v oblasti kultury, místní kulturní instituce zpřístupňující elektronické zdroje. Praha : Národní knihovna ČR, 2005. 474 s. 3. ARMS, W.Y. Digital libraries. Cambridge : MIT Press, 2000. 4. DOWLER, Lawrence (ed.). Gateways to Knowledge : The Role of Academic Libraries in Teaching, Learning, and Reserach. Cambridge : The MIT Press, 1998. 240 s. 5. CHOWDHURY, G.G.; SCHUBERT, Foo (ed.). Digital libraries and information access : research perspectives. S.l. : Facet publishing, 2012. 235 s.

68

Kontrolní otázky: Co je archiv elektronických tisků? Jaké jsou základní principy digitalizace dokumentů? Charakterizujte současné aktivity v rozvoji elektronických archivů a digitálních knihoven.

Modul 2 2. Změny komunikace informací 2.1 Rozdělení, základní prvky a části, kategorizace procesu komunikace informací 2.2 Aktuální stav komunikace informací ve vědě a výzkumu 2.3 Legislativní a autorskoprávní aspekty Klíčová slova: Komunikace informací, legislativa, autorský zákon, komunikace informací ve VaV Průvodce studiem: Druhý modul seznamuje studenty se základními charakteristikami komunikace informací, jejím rozdělením, prvky a částmi. Jsou zmíněny kategorie procesu komunikace informací, s odkazem na aktuální stav komunikace informací v současné vědě a výzkumu. Studenti získají základní přehled o legislativě v knihovnicko-informační oblasti v evropském prostoru a bude poukázáno také na zdroje a metodiku úpravy české autorskoprávní problematiky. Odkazy na studijní literaturu: 1. Evropská knihovnická legislativa. Praha : Národní knihovna ČR, 2001. 89 s. 2. ABC práva Evropských společenství. Praha : Informační centrum EU, 2004. 1sv. 3. SUBER, Peter. Open Access. Cambridge : The MIT Press, 2012. 242 s. 4. Virtual knowledge : experimenting in the humanities and the social science. Camridge : The MIT Press, 2013. 262 s. 5. WILLINSKY, John. The Access Principle : The case for open access to research and scholarhip. Cambridge : The MIT Press, 2009. 287 s. Kontrolní otázky: Jak probíhá komunikace informací v moderní vědě a výzkumu? Jaké jsou základní kategorie procesu komunikace informací? Na příkladu vysvětlete principy rozdílnost knihovnické legislativy v ČR a EU.

Modul 3 3. Otázky aplikací 2.0 3.1 Vymezení, účel a funkce v elektronických archivech 3.2 Základní klasifikace a typologie služeb 2.0 3.3 Open science, Open data Klíčová slova: Aplikace 2.0, typologie služeb 2.0, Open science, Open data Průvodce studiem: Modul si klade za cíl seznámit studenty s problematikou aplikací 2.0, vysvětluje základní vymezení, účel a funkce použití v elektronických archivech. V tématu budou rozebrány

69

typologie a používané klasifikace služeb 2.0 v knihovnicko-informačním prostředí. Součástí je charakteristika hnutí Open science a projektu Open data. Odkazy na literaturu: 1. DE SAULESS, Martin. Information 2.0 : New model sof information production, distribution and consumption. S.l. : Facet publishing, 2012. 143 s. 2. DOWLER, Lawrence (ed.). Gateways to Knowledge : The Role of Academic Libraries in Teaching, Learning, and Reserach. Cambridge : The MIT Press, 1998. 240 s. 3. CHOWDHURY, G.G.; SCHUBERT, Foo (ed.). Digital libraries and information access : research perspectives. S.l. : Facet publishing, 2012. 235 s. Kontrolní otázky: Jak charakterizujeme služby a aplikace 2.0? Co je podstatou Open science? Vyjmenujte základní prvky projektu Open data.

Modul 4 4. Propojování a standardizace 4.1 Systémy spolupráce elektronických archivů 4.2 Mezinárodní standardy – iniciativa otevřených archivů OAI Klíčová slova: Propojování, standardy, interoperabilita, OAI, OAI-PMH Průvodce studiem: Kapitola seznamuje studenty se základními charakteristikami propojování elektronických archivů, vysvětluje pojem interoperability, jako významné schopnosti spolupráce mezi technicky různorodými a organizačně nezávislými komponenty archivů elektronických tisků, při řešení konkrétních činností, funkcí a úkolů. Jsou zde rozebrány aktuální aspekty globálního vyhledávání informačních zdrojů, v distribuovaném prostředí elektronických archivů a digitálních knihoven. Odkazy na literaturu: 1. FEATHER, John; STURGES, Paul (ed.). International Encyclopedia of Information and Library Science. London; New York : Routledge, 2001. 492 s. 2. KATUŠČÁK, Dušan; MATTHAEIDESOVÁ, Marta; NOVÁKOVÁ, Marta. Informačná výchova . terminologický a výkladový slovník LIS. Bratislava : SPN, 1998. 375 s. 3. ARMS, W. Y. Open Access to Digital Libraries : Must Research Libraries Be Expensive? [online]. Invited Talk to European Conference on DL 2000, Lisbon, 2000. Dostupný z WWW: . 4. DE SAULESS, Martin. Information 2.0 : New model sof information production, distribution and consumption. S.l. : Facet publishing, 2012. 143 s. 5. CHOWDHURY, G.G.; SCHUBERT, Foo (ed.). Digital libraries and information access : research perspectives. S.l. : Facet publishing, 2012. 235 s. 6. PAEPCKE, A., CHANG, C. K., GARCÍA-MOLINA, H., WINOGRAD, T. Interoperability for Digital Libraries Worldwide. Communication of the ACM, 1998, roč. 41, č. 4, s. 33–43.

70

7. POKORNÝ, J. Digitální knihovny : principy a problémy. In RAMAJZLOVÁ, B. (ed.). Automatizace knihovnických procesů 8. Praha : ČVUT, 2001, s. 27–38. Dostupný též z WWW: . Kontrolní otázky: Vysvětlete pojem „interoperabilita“. Jaké přístupy interoperability jsou využívány v elektronických archivech? Co obsahuje globální vyhledávání informačních zdrojů v prostředí archivů elektronických tisků?

71

DIPLOMOVÝ SEMINÁŘ II Přednášející: Rozsah: Konzultace:

Vedoucí diplomových prací 3 hodiny seminář v jednom boku 1x týdne ve stanoveném čase on-line a e-mailem 1 x za 14 dnů ve stanoveném čase osobně

Učební cíl: Průběžná konzultace diplomanta a vedoucího práce týkající se konkrétních odborných, metodologických a metodických otázek zpracování diplomové práce na vybrané téma. Obsah semináře se odvíjí od příslušného tématu diplomové práce.

Obsahová náplň předmětu: • • • • • •

Průběžná konzultace věcné stránky diplomové práce Dotažení diplomové práce po stránce formální Bibliografické citace a odkazy na citace v textu Anotace a summary Jazyková korektura textu Odevzdání diplomové práce se souhlasem vedoucího

Literatura: 1. MEŠKO, Dušan - KATUŠČÁK, Dušan - FINDRA, Ján a kol. Akademická příručka. 2. upravené a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. ISBN 80-8063-200-6. 2. VYMĚTAL, Jan; Váchová, Ludmila. Úvod do odborné literatury. Praha: Orac, 2004, s. 136-138. 3. ČSN ISO 690:2011:Bibliografické citace. Praha, 2011. 4. ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text. Praha: Slon, 2007. ISBN 97880-86429-40-3. 5. INTERNÍ předpisy pro tvorbu diplomových prací. Opava: Slezská univerzita, 2014.

Modul 1

Závěrečné pokyny

1.1 Odevzdání diplomové práce 1.2 Hodnocení diplomové práce 1.3 Obhajoba diplomové práce 1.4 Důležité zásady Klíčová slova: Diplomová práce - obhajoba Průvodce studiem: Odevzdání práce. Doporučujeme, aby si student svou práci alespoň dvakrát s časovým odstupem celou přečetl a opravil případné chyby a překlepy. DP musí být pevně vázaná 72

v tvrdých deskách. Hotovou práci odevzdá student v předepsaném termínu na sekretariátu ve třech výtiscích, z nichž jeden bude po obhajobě uložen na ústavu, druhý ve fakultní knihovně a třetí se vrací po obhajobě studentovi. Hodnocení práce. Práci posuzují dva hodnotitelé – vedoucí práce a oponent, který se zabývá oborem, jehož se práce týká. Vypracují posudky, ve kterých především zhodnotí: • • • • • • •

míru naplnění zadaného tématu věcnou správnost a kvalitu zpracování jednotlivých částí práce úroveň jazyka (jasnost a přesnost vyjadřování, vhodné jazykové prostředky a styl, logické strukturování myšlenek, koherence textu, gramatická správnost) formát (naplnění formálních náležitostí, rozsah práce, odpovídající úprava textu, přehlednost celkové struktury) práce s literaturou, přiměřenost a správnost citací celkový přístup diplomanta k řešení úkolu, míru tvůrčí invence způsob využití a vyhodnocení poznatků, přínos výsledků práce.

Ve svých hodnoceních obvykle zdůrazní silné stránky práce, upozorní na problematické body a vyzvou diplomanta, aby k nim zaujal stanovisko. Součástí posudku je návrh na klasifikaci na už předpokládané škále A-E a Fx – neprospěl. Diplomant má právo seznámit se s oběma posudky nejméně 1 týden před stanoveným termínem obhajoby. Obhajoba práce. Před obhajobou si diplomant prostuduje oba posudky a připraví si komentář k diskusi. Rozhodne se, které připomínky přijme a co se pokusí obhájit a vysvětlit. Tyto podklady si může vypracovat písemně a při obhajobě je používat, ale není vhodné je číst doslovně z papíru, protože se při hodnocení přihlíží i k úrovni slovního vyjadřování. Obhajoba DP je veřejná. Koná se před komisí pro SZZK. Po stručném představení a formulování cílů a závěrů práce (doporučuje se zpravidla PowerPoint prezentace) student reaguje na hlavní výhrady a připomínky z posudků vedoucího a oponenta, a pokud je to nutné, seznámí komisi s dalšími relevantními informacemi týkajícími se DP (důvod volby příslušného tématu, podrobnější rozbor metod práce, kritéria výběru textů, potíže, na které diplomant při práci narazil a jejich řešení, atd.). V následné diskusi mohou členové zkušební komise klást doplňující otázky konkrétního i obecnějšího charakteru. O klasifikaci rozhodne komise v neveřejném jednání. Základní studijní literatura: 1. 2.

MEŠKO, Dušan – KATUŠČÁK, Dušan - FINDRA, Ján a kol. Akademická příručka. 2. upravené a dopl. vyd. Martin: Osveta, 2005. ISBN 80-8063-200-6. INTERNÍ předpisy pro tvorbu diplomových prací. Opava: Slezská univerzita, 2014.

Kontrolní otázky: • • •

V kolika výtiscích se odevzdává diplomová práce? Které údaje je potřeba uvádět na titulním listě a na vazbě? Co je obsahovou náplní představení diplomové práce při obhajobě?

73