MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve Pionius ze Smyrny 250 23. února roku 250 na svátek muèedníka Polykarpa (popraven v r. 150) byl spoleènì se sedmi dalími vìøícími zatèen význaèný køesan jménem Pionius. Protoe vìdìl, e si pro nìho pøijdou øímtí vojáci, nasadil ji dopøedu pouta sobì i svým druhùm ve víøe Sabinì, Asklépiadesovi a Dionýsiovi. Právì kdy Pionius se svými spoluvìøícími skonèili pobonost, dorazila k domu chrámová strá v èele s muem jménem Polemon. Ten se køesanù zeptal: Jistì víte dobøe o tom, e císaø vydal edikt, podle kterého musíme vichni obìtovat bohùm. Ano, víme o tom, odpovìdìl Pionius, ale my máme pøikázání naeho Boha, které nám ukládá uctívat pouze jeho. Polemon tedy nechal tyto zloèince odvést pøes mìsto na forum, kde mìli zadrení snáze pøijít k rozumu. Kdy lidé uvidìli spoutané køesany, hned se kolem nich shlukli. Polemon opìt zadrené vybídl, aby obìtovali bohùm. Pionius vak opìt zopakoval své pøedchozí stanovisko. Nyní na nì zaèali naléhat i lidé z pøihlíejícího zástupu, ale marnì. Pionius øekl pøede vemi Polemonovi: Dostal jsi rozkaz, e nás má buï pøesvìdèit, abychom obìtovali anebo nás má zahubit. Nepøesvìdèil jsi nás a proto se nezdráhej vykonat na nás rozsudek. Polemon vak zaèal znovu naléhat: Pioniusi, obìtuj obìti! Já jsem ale køesan, odpovìdìl Pionius.
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm informovat veøejnost o pronásledování køesanù podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zaloeno na biblickém veri epitoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v íøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíi Kristu pro-
Tak obìtuj alespoò císaøi, trval na svém Polemon. Jsem køesan, øekl Pionios, neobìtuji obìti lidem. Zástup doprovázel zatèené køesany a do aláøe, kam je z fora odvádìli. Celou cestu se je Polemon snail pøesvìdèit, aby obìtovali bohùm a argumentoval tím, e øada významných køesanù svoje stanovisko nakonec zmìnila a obìti pøinesli. Ale Pionius trval na svém rozhodnutí. 12. bøezna byl Pionius pøedveden pøed asijského prokonzula jménem Quintilian, který právì pøicestoval do Smyrny. Bìhem vyetøování byl Pionius vytaen do vzduchu a krutì muèen. Prokonzul naléhal: Ji mnozí jiní obìti pøinesli a jsou nyní naivu a mají zdravou mysl. Nebudu obìtovat, odporoval Pionius. Quintilian pokraèoval: Jetì má èas, pøemýlej o tom. Ne, odsekl Pionius. Proè se vrhá do náruèe smrti? ptal se Quintilian. Nevrhám se do náruèe smrti, ale do náruèe ivota, prohlásil Pionius. Kdy Quintilian vidìl, e ho nepøesvìdèí, øekl: Kdy jsi tak hladový po smrti, bude upálen. Pionius se nechal od vojákù ochotnì pøibít ke kùlu a kdy s tím byli hotovi, Quintilian vyzval odsouzeného: Tak naposled, zmìò své smýlení a nechám tì z kùlù sejmout. Ale on odvìtil: Zùstanu! Hranice vzplála tìlo odsouzeného køesana pohltily plameny. Jeho poslední slova znìla: Amen, ó Pane, vezmi mou dui k sobì! Stal se obìtí sedmého pronásledování køesanù za císaøe Decia. následováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalích forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì proli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjím zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pot. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300
HLAS MUÈEDNÍKÙ È L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ø E S A N S K É A S O C I A C E I C A
2 / 2006
Indický pastor Subas (na obrázku vlevo) uvìøil v Krista ji v sedmnácti letech. Ve své rodné vesnici, kde byl vùbec prvním køesanem, zaloil sbor, který dnes tvoøí pøes tøicet èlenù. Za své evangelizaèní aktivity ho radikální hinduisté zbili a nakonec skonèil ve vìzení.
Odpoèinek na vìèných paích Svìdectví z Ghany Køesané v Indii Zprávy o pronásledování a osobní emoce
Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékař z Kurdistánu Příběh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 67 Kč. Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspirující čtení na téma křesanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 110 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 127 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesanstva i společnosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 137 Kč. John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 147 Kč. John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 165 Kč. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křesanů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 167 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 165 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 157 Kč.
Milena Kolmanová – Kruh z maličkých Povídky evangelické spisovatelky z prostředí lyrické jihočeské krajiny z období válečných a poválečných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 137 Kč. Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesanství. Vázaná brožura, 12 × 19 cm, 112 stran, cena 155 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 235 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za „třtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 73 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 238 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 175 Kč.
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)
BIBLICKÉ ZAMYLENÍ
Boí obraz „Učinils ho (člověka) jen o málo menším, než jsou andělé“ (Žalm 8,5) Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, měl ve zvyku chlubit se, že „dokončil dekorunovaci člověka“. Člověk byl považován za korunu stvoření. Pak přišel Koperník a prokázal, že lidské bydliště, Země, není středem vesmíru, jak se lidé do té doby domnívali. Naše Slunce není nic než jedna z miliard hvězd, které jsou povětšinou větší než ta naše. Koperník však byl přesvědčeným křesanem a zůstal jím i po svých objevech. Jiné však tyto objevy přivedly k závěru, že Země nemá ve vesmíru žádné výsadní postavení a tedy ani člověk nemá právo považovat se za něco zvláštního. O Darwinovi se říká, že ukázal, že ani pozemský člověk není ničím jedinečným a nemůže se považovat za výsledek Božího záměru, že Bůh učinil člověka, aby v něm měl přítele, bytost, se kterou může komunikovat. Člověk je podle Darwinovy hypotézy pouze výsledkem náhodné evoluce, podobně jako gorily nebo šimpanzi. To byla druhá rána lidské výlučnosti. Pokud jsme skutečně jen produktem náhody, pouze hmotou, nikoli duchem, jen čistě zvířata, žravá a pudová — kde se pak bere v člověku onen odpor vůči takovýmto teoriím? Odporují snad opice nebo krávy, že jsou považována za zvířata? Projevuje mravenec nějakou nevoli, že není považován třeba za slona? Odkud pochází ono lidské sebeuplatnění, lidská představa, že je Božím stvořením, výjimečným a odlišným od všech zvířat? Odkud povstává hlas svědomí a hledání duchovních výšin? „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem“ (Genesis 1,27). Nic podobného se nepraví o čemkoli jiném ve vesmíru. „[Bůh] ho korunoval slávou a důstojností (Žalm 8,5). Člověk je korunou stvoření. Když se chtěl Bůh na zemi vtělit, stal se člověkem. Člověku se narodilo dítě, lidem byl syn dán, a mezi jeho jména patří: Věčný Bůh, Otec Věčnosti (Izajáš 9,6). Věřte ve své jedinečné a veliké povolání a naplňte je. Nech lze ve vás spatřit Boží obraz. Nech vaše světlo svítí, aby lidé oslavovali Otce. Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching toward the Heights Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com, www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Odpoèinek na vìèných paích Domov je v odvìkém Bohu, na jeho vìèných paích (5. Mojíova 33,27)
Drazí bratři a sestry! V Americe jsme při nádherných setkáních často zpívali: „Vysvobození a záchrana od všech úzkostí. Spočinutí, spočinutí na věčných pažích.“ Co si však počnete, když od všech úzkostí vysvobozeni nejste? Přišel jsem ze světa, kde být křesanem znamenalo mít velice nejistou pozici. Mohli jste přijít o práci jen kvůli tomu, že jste věřící. Nenechali vás studovat. Měli jste těžkosti s bydlením, protože o vás rozhodovaly úřady. Přišli jste o profesní kariéru. Za to, že jste se účastnili shromáždění, vám úřady vyměřily pokutu. A mnozí šli rovnou do vězení. Podle Mezinárodní společnosti pro lidská práva bylo v komunistických zemích v jediném okamžiku asi 25 000 křesanů ve vězení. Šlo o křesany v Rusku, v mé vlasti, Rumunsku, v Československu, ve Východním Německu, na Kubě, v Nikaragui, mnozí pak byli ve vězení v Africe – Mozambiku, Etiopii a v dalších zemích. Někteří jsou ve vězení ještě dnes v Číně, Vietnamu, Laosu a další v muslimských zemích. Vězení není nikde pěkným místem, dokonce ani na Západě. Ale komunistické vězení, to je ještě něco jiného. Jste-li křesanem, riskujete, že půjdete do vězení na celá léta. Někteří křesané ve vězení i zemřeli. Ano, mnozí věřící zemřeli vysvobozeni a zachráněni od všech úzkostí. Ale je část světa, svět komunistický a islámský, kde jsou křesané dokonce odsouzeni k smrti. Stát se křesanem, znamená, že přijdete o svou jistou pozici na světě a přijdete o své bezpečí. Povím vám, co se kdysi stalo v mé vlasti, Rumunsku. Naší zemi obsadila Sovětská armáda a okupovala oblast zvanou Besarábie, kterou také nakonec anektovaly. Bylo to o první neděli po okupaci, kdy mnozí křesané šli ráno do kostela, a již byli z jakékoli denominace. Zpívali písně, modlili se a poslouchali kázání. V jednom baptistickém kostele se v jistém okamžiku otevřely dveře a vstoupili dovnitř tři sovětští vojáci ve svých typických uniformách, s nabitými zbraněmi a řekli: „Ukončete shromáždění. Šli jsme kolem a z oken vašeho kostela jsme slyšeli, co se zde děje. Zaslechli jsme, jak zpíváte, že si přejete jít do nebe. My vám nyní dáme příležitost se do nebe rychle dostat. 1
Muži s revolvery v ruce pak pokračovali: „Kdokoli si opravdu přeje jít do nebe, postavte se tady napravo a buïte si jisti, že se tam za okamžik dostanete. Právě dnes je den, kdy tam vstoupíte. Ti, kteří ale nevědí, co se tím přesně míní, mají pět minut na to, aby odešli.“ A takoví tam opravdu byli. Zpívali sice píseň (dodnes pamatuji, že to byla píseň 248), kde věřící vyznávali touhu jít do nebe, ale ve skutečnosti si přáli jít nikoli do nebe ale spíše na oběd. K této epizodě došlo v mnoha komunistických zemích. Na světovém kongresu pro evangelizaci jsem slyšel vyprávění jistého korejského bratra, který prožil něco podobného, když se v jeho zemi ujali moci komunisté. Podobný případ se odehrál také v Číně. Osobně jsem tehdy v tom baptistickém kostele sice nebyl, ale během svého čtrnáctiletého pobytu ve vězení jsem zažil opravdu všelicos. Moje manželka přišla v jediném dni o oba rodiče, tři sestry a bratra. Víme, co je to přijít v jedinou chvíli o šest dětí, které zahynuly při námořní katastrofě. Byly sice adoptivní, ale milovali jsme je jako vlastní. Společně jsme prošli mnoha dramatickými okamžiky a mohu vám tedy říci, co se děje v lidské duši, je-li postavena před takovou volbu. Jeden si řekne: „Jistě, zapřít Krista rozhodně nechci. Půjdu na napravo. Přeji si odejít do nebe. Ale mám přece nevěstu, kterou tolik miluji a ona mě rovněž velmi miluje. Když budu zabit, zlomí jí to srdce. Mám přece vůči ní zodpovědnost. A tak se postavím vlevo.“ Další řekne: „Sám za sebe bych se postavil napravo, ale mám staré rodiče. V naší zemi nemají žádné sociální zabezpečení. Když zemřu já, zemřou i oni. Budou hladovět, nikdo se o ně nepostará, a tak je mojí povinností odejít a starat se o svou rodinu. A tak se stalo, že se napravo postavilo jen několik lidí, kteří prokázali, že stojí ve víře v Ježíše opravdu pevně. Ostatní šli nalevo. K takovému tříbení docházelo v celém komunistickém bloku. Jistě ne vždy za tak dramatických okolností, ale museli jste se rozhodnout, zda o práci přijdete nebo v ní zůstanete, zda rodinu ztratíte nebo neztratíte, zda budete moci studovat či nikoli, zda budete dělat profesní kariéru nebo se jí vzdáte. Stále jste se museli rozhodovat. A zde rovněž došlo k takovému tříbení – někteří šli napravo. Někteří šli nalevo. Na kterou stranu byste šli vy? Řeknete snad: „Určitě bych šel napravo.“ Ale to je přesně to, co řekl Petr. Když šel s Ježíšem do Getsemane, prohlásil: „Ti ostatní nejsou tak dobří. Zapřou tě. Ale já jsem něco zvláštního. Já tě nezapřu.“ Ale nakonec byl tím prvním, který Ježíše zapřel. Je velmi snadné říci: „Budu věrný,“ když na vás nemíří žádná flinta. Ale když na vás bude mířit, budete uvažovat jinak. Co byste udělali? Někteří šli napravo a druzí nalevo. Vojáci pak řekli těm, kteří šli nalevo: „Jděte honem pryč. Tady už nemáte co dělat.“ Nepotřebovali to říkat dvakrát. Ihned odešli z kostela. Když zmizeli, vojáci opřeli své pušky o zeï a řekli: „Jsme ruští baptisté a toužili jsme mít společenství bez pokrytců.“ Možná nyní namítnete, že to jsou příliš tvrdá slova. Ti druzí nemuseli být nutně pokrytci. Ano, jsou to také naši bratři a sestry, ale byli slabí a nebyli na takové rozhodnutí předem připraveni. Jsme, díky Bohu, zachráněni skrze 2
Ježíše Krista, toho, který dal za nás svůj život. Přijít k Ježíši tedy znamená, přijít k tomu, který dal svůj život a proto, kdo ho přijímá, musí rovněž dát svůj život pro slávu Boží a dobro bližních. To znamená i jiný postoj ke smrti. Vždy Bible říká, že musíme být spolu s Kristem ukřižováni, spolu s ním pohřbeni a společně s ním i trpět. Musíme se s naším Spasitelem ztotožnit a když okamžik našeho tříbení nastane, můžeme pak spočinout na věčných pažích, vysvobozeni a zachráněni od všech úzkostí. A tak složme dnes všechnu svou naději v Ježíše Krista.
V Kristu Váš Richard Wurmbrand [Richard Wurmbrand (1909 –2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesanům. Tento článek pochází z dřívějšího anglického zpravodaje Hlasu mučedníků. ]
SVÌDECTVÍ PRONÁSLEDOVANÝCH KØESANÙ
Ghana Svědectví o věrnosti Bohu Ghana je jedna z kolébek křesanství v západní Africe. Existují zde sbory baptistické, presbytariánské, římsko-katolické, a rovněž je zde řada misijních organizací, církevních škol a nemocnic. Tento křesanský vliv je zde stále velmi patrný, což je vidět i z názvů soukromých firem. Tento vliv je patrný i v novinových článcích, které mají velmi často určitý křesanský náboj – spočívající např. v důrazu na morální čistotu v životě i soukromém podnikání. Přesto je tento křesanský vliv nyní konfrontován s islámským fundamentalismem a militantním chováním. Hlavním důvodem je příliv obyvatelstva ze severu země na převážně křesanský jih. Před dvaceti lety bylo na jihu Ghany jen několik mešit. V současnosti jich je k vidění po celém jihu velká spousta. Hlavní město na jihu země, Accra, se nyní dokonce chlubí islámskou univerzitou a nejméně čtyřmi základními a středními školami. Toto vše bylo financováno z arabských peněz a do země rovněž přibylo mnoho arabských učitelů. Rovněž islámské svátky se nyní oficiálně slaví. Při diskusi s několika křesanskými představiteli jsme zjistili, že řada sborů nemá vůbec žádný plán, jak oslovovat své muslimské spoluobčany. Vycítili 3
jsme, že prožívají určitou duchovní vyprahlost a pocit nejistoty z budoucnosti. Na současnou situaci zatím nedokázali patřičně zareagovat. Náš rozhovor se točil především kolem neuvěřitelného nárůstu islámu na jihu země za posledních dvacet let. Křesanští představitelé ghanských církví to sice vnímají jako problém, ale prohlašují, že se jim nedostává prostředků, aby této skutečnosti nějakým účinným způsobem čelili. Snažili jsme se jim zdůraznit, že nejdůležitější nejsou v této věci zdroje finanční ale ochota a horlivost křesanů vstoupit do modlitebního zápasu za hledání Boží vůle a vedení. Proto jsme je povzbudili, aby nečekali, až se k nim přidají ostatní, ale aby sami začali duchovní řešení své situace. Na druhé straně jsme však viděli i určitá optimistická znamení. Pastor Ohenekesse Richard založil před devíti lety sbor, na jehož začátku stálo pouhých devět lidí. Dnes do tohoto sboru chodí průměrně pětasedmdesát křesanů. Nejméně dvacet jich pochází z muslimského prostředí. Jelikož sbor leží v muslimské čtvrti, zakouší sbor i určité pronásledování. Pastor Richard nám vyprávěl, že např. jedna žena, která konvertovala od islámu, byla již za své nové vyznání několikrát zbita. Setkali jsme se rovněž s pastorem Abrahamem, který žije na severu země, kde jsou muslimové v převaze. Kupodivu jsou však tamní církve v evangelizaci aktivnější než ty na jihu země. Pastor Abraham nám také vyprávěl o tom, že na severu země jsou církve mnohem více ve vzájemném kontaktu i přes denominační rozdíly. Věříme, že se z jejich příkladu poučí i sbory z jihu.
„A jiná zrna padla do dobré země…“ Aihaji Seidu Ibrahim je sedmdesátník, který se narodil v severní Ghaně ve velmi chudé muslimské rodině. Stal se horlivým muslimem, který se dokonce účastnil i přes chudé poměry své rodiny dvakrát pouti do Mekky. Před několika lety se Bůh dotkl jeho srdce a on přijal Ježíše Krista za svého Spasitele. Aihaji Seidu začal tajně studovat Bibli a navštěvoval křesanská evangelizační shromáždění a semináře. Jeho smělé svědectví bylo pro mnoho mladých lidí impulzem a povzbuzením k otevřenému přijetí Krista. Celé okolí si o něm vyprávělo, říkali, to je Aihaji Seidu, který přijal Krista. Jako člen místní rady starších byl předvolán, aby ostatním starším sdělil důvody, proč zradil svou islámsko víru. I přes obtížnost takové situace, zůstal věrný a rozhodný a trval na svém přesvědčení, že křesanství je pravé náboženství. Toto prohlášení muslimské starší velmi rozezlilo a žádali, aby se okamžitě své víry v Ježíše Krista zřekl. Seidu něco takového rozhodně odmítl. Muslimští pohlaváři mu začali vyhrožovat, že ho odsoudí jako odpadlíka, který znesvětil islám a rovněž ho obvinili z toho, že se snaží pro svou novou víru získávat i muslimskou mládež. Také mu navrhli, že bude-li souhlasit s tím, že ho prohlásí za duševně nemocného a odstěhuje-li se někam jinam, nechají ho jít. Ale Seidu odmítl i tuto variantu. Výsledkem bylo, že byl zanedlouho napaden a surově zbit. Útočníci byli maskovaní a tak nebylo možné zjistit jejich totožnost. Později se někdo pokoušel podpálit jeho dům. Nakonec ho lidé z jeho komunity, včetně jeho synů vypudili, protože jim působil jen potíže. 4
Od té doby si změnil své jméno na John Seidu Ibrahim. Prohlašuje, že všem, kteří mu ublížili odpouští. John Seidu nám řekl: „Jsem šastný, že jsem přijal Ježíše i za cenu, že jsem přišel o svůj domov.“ Nyní žije pln duchovní radosti u jedné křesanské rodiny, která mu ve svém domě poskytla dvě místnosti k obývání. Hajia Fusena Musa pochází z ghanské tradiční a přísně muslimské rodiny. Navštěvovala školu koránu již od útlých dětských let. Když jí bylo patnáct, doprovázela své rodiče na jejich pouti do Mekky. Jako mladá dívka byla Fusena provdána za muslimského duchovního, který byl o pětatřicet let starší než ona. Vzhledem k tomu, že měl její manžel vysoké společenské postavení, užívala jako jeho manželka nejrůznější privilegia. Fusenina matka byla bohatá obchodnice, které prodávala textilie, kosmetiku a další zboží a Fusena pracovala u ní na privilegované pozici. Díky této práci měla řadu přátel a známých, včetně křesanů. Jednoho dne jí pozvali jedni křesanští přátelé na shromáždění, kde se konaly modlitby za nemocné. Fusena ze zvědavosti slíbila, že přijde. Na shromáždění byla ohromena, když byla svědkem, jak modlitba v Ježíšově jménu způsobila u některých lidí uzdravení. Proto se rozhodla, že bude tajně studovat Bibli, aniž by to věděli její nejbližší – manžel a rodiče. Po nějaké době si její manžel všiml, že Fusena přestala chodit do mešity na pravidelné modlitby. Následně si zjistil, že jeho žena místo do mešity chodí do křesanského shromáždění. Rovněž se dověděl, že se nechala pokřtít a přijala křestní jméno Marie. Marie Fusena pak byla nemilosrdně zbita a s těžkým krvácením skončila v nemocnici. Když se z nemocnice vrátila, její manžel jí řekl, že by na něm i na celém jeho příbuzenstvu spočinula těžká kletba, kdyby nechal křesanku ve svém domě. Kvůli své konverzi přišla sestra Marie Fusena o všechna svá rodinná práva a úctu a přestala být dokonce považována za člena rodiny. Její vlastní matka jí vydědila. Přesto nám Marie řekla: „Je lepší patřit do rodiny Kristovy než patřit tomuto světu.“ Po řadu let podporuje Hlas mučedníků ghanské křesany prostřednictví různých projektů. Jedním z nich je systém drobných půjček, kterými se snažíme pomoci muslimským a animistickým konvertitům v osamostatnění se. Za tyto menší částky si noví křesané pořizují nářadí, zařízení do různých dílen, kupují pozemky pro hospodaření nebo si pronajímají malé obchůdky. Naším dalším cílem je mobilizovat tamní církev, aby působila evangelizačně mezi muslimským obyvatelstvem. K tomu účelu nyní plánujeme tisk vhodné literatury. Dva nové tituly, které nyní připravujeme vyprávějí příběhy muslimských konvertitů ke křesanství. Avšak větší aktivita mezi muslimských obyvatelstvem sebou samozřejmě nese i zvýšené riziko pro křesany, nebo mnozí muslimové evangeliu houževnatě odporují. Jeden z našich tamních spolupracovníků, bratr Emmanuel, nám v prosinci minulého roku zaslal dopis, ve kterém popisuje, že byl od radikálů zbit přímo před svou kanceláří. Ještě předtím ho v kanceláři navštívili čtyři muži, kteří ho varovali před šířením křesanské literatury. Zejména jim vadilo, že tato literatura byla rozdávána poblíž ústřední městské mešity. 5
O čtyři dny později napadlo bratra Emmanuela několik mužů, kteří přijeli na motocyklech. Muži ho mlátili a kopali do slabin. Naštěstí mu na pomoc přispěchal jeden statečný taxíkář a další lidé, takže se mu podařilo útočníkům utéci. Z tohoto důvodu byla nakonec kancelář Hlasu mučedníků přestěhována na bezpečnější místo. Ale s tím tito odvážní křesané počítají. Pamatujme proto ve svých modlitbách i na křesany v Ghaně, aby se jim dostávalo od Boha moudrosti, odvahy a vedení. – Hlas mučedníků, Kanada, březen 2006
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKEV DNES
Køesané v Indii Myslela jsem, že jsem jediná Vdova Rathnama z indického města Hyderabad váhavě šplhala po betonových schodech do druhého patra městského bytu. Její jediné dítě, sedmiletá dcerka Preethi se pustila matky, kterou držela svou tenkou ručkou, a sama hbitě vyběhla do schodů. V prosinci 2004 zabili radikální hinduisté Rathnamě manžela, křesanského pastora Davida. O rok později tato žena pozvala zástupce Hlasu mučedníků, aby navštívili křesanské shromáždění, které její manžel vedl. Když Rathnama vstoupila, rychle přehlídla očima místnost. Sedělo v ní několik žen různého věku – od velmi mladých až po střední léta. Bylo s nimi i několik dětí ale nikoho z nich Rathnama neznala. Neznámé tváře v ní vyvolaly určitý ostych. Když však spolu s ženami popíjela čaj a každá z nich vyprávěla o svém životě a vydávala svědectví o životě s Kristem, její rozpaky postupně mizely, zejména, když zjistila, že všechny ženy přišly o své manžele podobným způsobem jako ona. Když Satyaveni Raju vyprávěla, jak její manžel Isaac Raju, přivedl jako evangelista ke Kristu mnoho hinduistů, stékaly jí po tvářích veliké slzy. Loňského května však při cestě na autobusovou zastávku, beze stopy zmizel. Manželka ho uviděla, až když byla přizvána k identifikaci jeho mrtvého těla. „Nemohla jsem ho ani poznat. Jeho tvář byla Pastor Isaac Raju, který byl za zohavena, protože ji vrahové polili silnou kyseli- šíření evangelia zabit a jeho mrtnou,“ naříkala Satyaveni. Že jde o tělo mého vé tělo násilníci ještě zohavili. 6
muže jsem mohla určit jen podle jeho mateřských znamének a jizev. Militantní hinduisté rozsekali tělo pastora Raju na několik částí, které dali do pytle a pohodili u cesty. Pastor K. Daniel, manžel další ženy jménem Hepsebah, byl umučen ve zhruba téže době jako pastor Raju. Pastor Daniel pokřtil mnoho hinduistů, ovšem rovněž přijal mnoho výhrůžek Pastor K. Daniel byl za šíření evangelia mezi hinod radikálů, kteří se snažili jeho duisty zákeřně zabit. Na obrázku pastor Daniel křtí duchovní službě zabránit. jednoho z nově obrácených. „Domnívala jsem se, že ty hrozby jsou přehnané a že by ho maximálně zbili. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že by ho mohli skutečně zavraždit,“ vysvětlovala Hepsebah. Hepsebah také přiznala, že stále ještě nad manželovou smrtí velmi truchlí, a že tem, kdo jejího muže zabil, uvedl její rodinu do velikých nesnází. Hepsebah ale nachází velké potěšení v jistotě, že její manžel je nyní v nebi. „Bůh není nespravedlivý. Co mě potkalo je jen jeho vůle. Není pro mě nyní většího štěstí a požehnání než vědomí, že můj manžel zemřel mučednickou smrtí pro Krista.“ Další vdova, T. Manhora, vyprávěla ostatním, jak její manžel, pastor Yesu Das, pracoval jako zdravotník a rozdával léky mezi hinduistickými pacienty, jimž při této práci rovněž svědčil o Kristu. Pastor Yesu Das svou rodinu vedl k opravdovému modlitebnímu životu – všichni se každé ráno společně modlili. Pastor Yesu celých devatenáct let věrně svědčil o svém Pánu mezi vesničany až do osudové noci, kdy k němu přijeli dva neznámí muži na motocyklu a žádali od něho z naléhavých důvodů nějaké léky. On s nimi ihned velmi ochotně spěchal ke správci léčiv. Domů se však již nikdy nevrátil. Oba muži ho odvlekli za vesnici, kde ho dvaatřiceti ranami sekyrou usmrtili. Někteří vesničané dokonce zaslechli pastorovo zoufalé volání: „Ježíši, Ježíši, Ježíši!“ Tělo pastora Yesu bylo nalezeno v tratolišti krve. V ruce ještě křečovitě svíral traktát s takřka symbolickým názvem, Co bude po smrti? Rathnama byla ze svědectví druhých vdov velice udivena a překvapena. Nedokázala potlačit slzy, když prohlašovala: „Cítila jsem se ve svém zármutku nesmírně sama. Nikdo mě ani nepřišel navštívit. Myslela jsem, že takové trápení zažívám snad jen já.“ Také Rathnama vyprávěla přítomným ženám svůj pohnutý příběh. Její manžel, Davidanam, evangelizačně působil mezi hinduisty právě tak, jako manželé ostatních vdov. Pastor Davidanam často cestoval s dalšími bratry do odlehlých vesnických oblastí, aby tam sloužili věřícím a evangelizovali. Občas se však stalo, že cestoval sám, aby navštívil nějakého nemocného a spolu s ním se modlil. Také pastoru Davidanamovi se dostalo různých telefonických výhrůžek ze strany radikálních hinduistů, kteří od něho požadovali, aby 7
svou evangelizační práci ukončil. Večer 10. prosince 2004 se Davidanam vrátil domů, když celý den sloužil v hinduistických vesnicích. „Vrátil se domů nezvykle šastný a rozradostněný,“ vzpomínala Rathnama. „Vyprávěl mi, jak toho dne přijalo Krista mnoho hinduistů a někteří byli dokonce po modlitbě uzdraveni.“ Pastor Davidanam však během víkendu podivně onemocněl. Rathnama pochopila, že je zle, když její manžel nemohl jít v neděli ani na bohoslužby a musel zůstal ležet. Nechala ho proto okamžitě převézt do nemocnice. Záhy však Rathnama obdržela zprávu, že její muž v nemocnici zemřel. Byl to pro ní hrozný šok a otřes. Rathnama věděla, že její manžel onoho 10. prosince navštívil řadu hinduistických domácností, a všude dostal šálek čaje. Kde však onoho večera jedl nevěděla. A protože hrozby vůči jejímu manželovi byly agresivní a nevybíravé, Rathnama se domnívá, že byl její manžel zákeřně otráven. Krátce po manželově smrti přišli za Rathnamou dva pastoři, aby se za ní modlili. Od té doby už za ní nepřišel nikdo. „Nehněvala jsem se na náš sbor, ale byla jsem přece jen rozčarovaná. Můj manžel žil jen pro církev a přesto mě nikdo ze sboru nenavštívil,“ řekla Rathnama zástupcům Hlasu mučedníků. Byla jsem všemi těmi událostmi zaskočená a velmi jsem tím trpěla. Nedokázala jsem v té době ani hledat útěchu u Pána.“ Velká změna však nastala, když se Rathnama setkala s dalšími vdovami po křesanských mučednících a slyšela jejich příběhy. Vědomí společného údělu a hřejivé souznění a pochopení vytlačilo pocity smutku a opuštěnosti. Od té doby se začal život Rathnamy ubírat jiným směrem, nalezla duchovní posilnění a začala opět v modlitbě hledat Boží vůli pro svůj život. Vypráví, jak si uvědomila, že Bůh s ní je stále – a v dobrých či špatných časech, během těžkostí, zoufalství a opuštěnosti. A Rathnama si z Písma připomínala, jak Bůh posiloval svůj lid jak ve Starém tak i v Novém Zákoně. Po Mojžíšově smrti pověřil Bůh Jozua, aby uvedl lid do zaslíbené země. Ujistil ho, že s ním bude po celý jeho život, nenechá ho klesnout a neopustí ho (Jozue 1,5). Ježíš před svým nanebevstoupením připomínal apoštolům tutéž pravdu. Když je vyslal zvěstovat evangelium všem národům, řekl jim: „A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku“ (Matouš 28,20). Když se Rathnamě dostalo shůry nového ujištění, že není tváří v tvář těžkostem sama, rozhodla se pokračovat v manželově evangelizačním úsilí a pracovat mezi hinduisty a muslimy. Naše misie jí dodala po- Hlas mučedníků daroval křesanské vdově Rathtřebné Bible, traktáty a další ma- namě šicí stroj, aby mohla pro sebe i svou dceru teriály, které pro takovou službu získávat obživu. 8
potřebuje. Prostřednictvím našeho „fondu pro rodiny křesanských mučedníků“ jsme jí darovali dva nové šicí stroje a tak si Rathnama může otevřít skrovnou živnost a získat potřebné prostředky pro obživu pro sebe i svou dcerku Preethi – pro kterou Hlas mučedníků hradí školné, aby mohla i nadále chodit do školy.
Veřejná potupa pro víru v Krista Náš misijní tým se v Indii rovněž setkal se třemi mladými křesanskými ženami, které se staly oběmi útoku hinduistických radikálů. Pastor Subas, představený jejich sboru, uvěřil již v sedmnácti letech a byl vůbec prvním křesanem v jejich vesnici. Modlil se tehdy za svou sestru Ninu, která onemocněla a měla vysoké horečky. Po modlitbě horečky náhle ustaly. Někteří vesničané pak k pastoru Subasovi přiváděli své nemocné s prosbou, aby se za ně modlil. Od roku 1992 do roku 2004 tak ve vesnici uvěřilo celkem třicet osob. Z tohoto důvodu se radikální hinduisté začali cítit ohroženi a na pastora Subase žárlili. V roce 2004 tato žárlivost přerostla v otevřené nepřátelství, když nově obrácení křesané přestali kupovat produkty tamního lidového léčitelství a alkohol a místo toho si kupovali mýdlo a šampon. Hinduisty rovněž dráždilo, že se křesané každou neděli lépe oblékali. Jednoho rána hinduisté vtrhli do domu pastora Subase a odvedli ho i s jeho matkou na policejní stanici. Policie ovšem stranila hinduistickým radikálům a tak se pastor Subas ocitl ve vězení. Policisté také radikálům nakázali, aby křesanům uštědřili lekci: „nejprve je zbijte, pak je přiveïte sem a my je strčíme k jejich pastorovi. Policisté křesany rovněž nutili, aby se zase vrátili k hinduismu – což je ovšem v Indii protizákonné. A tak se zástup radikálů vydal z policejní stanice na desetikilometrový pochod do vesnice, aby tam splnili, co jim policisté poradili. Manželky křesanů své muže naléhavě prosily, aby se někde schovali, dokud davové vášně neopadnou. A tak ještě v noci odešlo šestnáct mužů do padesát kilometrů vzdáleného města Bhubaneswar. Následujícího rána (6. února) dorazil do vesnice onen dav s cílem zmlátit křesany. Křesanští muži již ale ve vesnici nebyli. A tak násilníci vyvlekli devět žen z jejich domovů. Podle jiného zdroje jsme se dověděli, že útočníci ženy bili a pak je svlékli do naha – o tomto incidentu však ženy před námi raději nemluvily. Ženy pak radikálové odvedli do vesnického střediska, kde se postupně shromáždilo asi 500 hinduistů, aby přihlíželi soudu s těmito devíti křesankami. Jedna z žen jménem Dolly přivedla před pěti lety ke Kristu svou kamarádku Nomidu. Nomida záhy na to zase přivedla k víře další dívku jménem Mamota. A nyní Dolly, Nomida i Momota seděly vedle sebe, aby pro svou víru v Krista byly souzeny vesnickým soudem. Jejich víra měla projít těžkou zkouškou. Všechny ženy odmítaly uctívat hinduistické modly a místo toho chodily do křesanského shromáždění. Na pocit odcizení a odmítání si již zvykly. Jejich rodiče hned zpočátku reagovali na obrácení dívek velkým hněvem a nelibostí, ale dívky se víry přesto nevzdaly. Rodiny je často nechaly o hladu, 9
aby je tak přiměly k rekonverzi. Rodiče jim také zakázali navštěvovat křesanské shromáždění. Křesané jim však tajně do domu přinášeli balíčky s jídlem, a tak dívky mohly překonat i toto úskalí. Před odpovědí na otázku vznesenou vesnickou radou se ženy držely vzájemně za ruce. Když některá z nich stiskla ruku druhé ženě, ta předala tento signál dál a všechny ženy se začaly tiše modlit za Boží moudrost a sílu. Všechny ženy směle svědčily o své víře. Dostalo se jim mnohých výhrůžek – například, že pokud se zase nevrátí k hinduismu, budou vypovězeny z vesnice. Tuto alternativu všechny souzené křesanské ženy odmítly s odhodláním, že raději budou žít jinde, než by své přesvědčení takto zradily. „Kdo vás uvedl na tuto cestu vzdoru,“ zeptal se jeden ze starších. Ženy jedněmi ústy odpověděly: „Ježíš je náš guru! Je naším vůdcem.“ Jelikož ženy skálopevně vzdorovaly rekonverzi k hinduismu, přikázali vesničtí starší, aby jim oholili hlavy. Tento akt ponížení tzv. „ostřihání“ je v Indii způsob veřejného zostuzení, který je užíván zejména vůči ženám, které uvedly svou rodinu do hanby – spácháním krádeže cizoložství nebo provozováním prostituce. Dvěma ženám byla tato procedura provedena velmi nešetrně. Některé začaly křičet a naříkat, ale Dolly jim řekla: „Nekřičte, buïte šastné, že můžete pro Ježíše trpět. Nakonec se Dolly začala smát a její smích se stal nakažlivým. Zanedlouho se začaly smát ostatní ženy, dokonce i ty, které předtím naříkaly. Zástup přihlížejících vesničanů nevycházel z údivu, nemohli pochopit, jak se při takové potupě mohou ženy smát. Někteří dokonce začali tiše odcházet, protože cítili výčitky svědomí. Později se potrestané ženy shromáždily v jednom domě ke společné modlitbě. Následující noci se ale radikálové rozhodli, že tento dům zapálí. Zřejmě chtěli, aby to vypadalo, že ženy spáchaly sebevraždu. Ženám se však podařilo utéci a temnou nocí se doslova plazily několik kilometrů přes rýžová pole. Měly domluveno, že z města pro ně přijede najaté auto a odveze je k jejich manželům. Ačkoli je ostříhání v Indii zákonem zapovězené, ti kteří je na těchto ženách spáchali nebyli nijak potrestáni. Naopak, policie ženy varovala, aby se do vesnice nevracely, protože tam prý mají zákaz vstu- Tyto tři mladé indické křesanky byly veřejně potupeny, když jim starší jejich vesnice nechali ostřípu. hat hlavy. Hinduističtí extrémisté plánovali doDolly, Nomida a Momota nyní žijí konce jejich upálení. Momota, Nomida a Dolly v exilu, ale pronásledování proti nyní žijí v exilu. nim pokračuje. Do vesnice by se mohly stěží vrátit – vlastník půdy je nezaměstná, rovněž by nesměly používat obecní studnu a dokonce i některé tamní cesty. O šest měsíců později byl pastor Subas propuštěn z vězení, kde mohl duchovně posloužit desítkám vězňů. 10
Navzdory veřejné potupě a dalším těžkostem vědí tyto mladé ženy, že ve svých souženích nejsou samotné. Bůh je vždy s nimi a nikdy je neopustí ani se jich nezřekne. Ženy nalezly u dalších křesanů zázemí a podporu. Rovněž Hlas mučedníků stojí při mnohých, kteří jsou v Indii podobným způsobem pronásledováni. Podporujeme je materiálně i duchovně, prostřednictvím různých projektů. Chceme, aby si tito křesané byli stále vědomi, že při nich stojí jejich bratři a sestry ve víře, že nejsou v utrpení pro jméno Kristovo sami. Prosíme, pamatujte spolu s námi na pronásledovanou církve v Indii. – Hlas mučedníků, USA, květen 2006
Nigérie Vláda pokoje uprostřed džihádu Během násilných útoků vyprovokovaných karikaturami v dánském tisku, ke kterým došlo na ulicích nigerijského města Maiduguri (stát Borno na severovýchodě země) přišlo o život celkem 58 lidí. Při nepokojích z 18 února přišlo o život 51 křesanů a další stovky jich byly zraněny. Bylo zničeno a vypáleno 52 kostelů, 150 domů a 85 obchodů. Vláda nařídila zákaz večerního vycházení a policie zatkla celkem 114 osob. K násilí došlo poté, co muslimové demonstrovali proti karikaturám zesměšňujícím Mohammeda, které byly původně publikovány v září 2005 v dánském deníku Jyllands Posten. I když se vůbec nejednalo o křesanský útok na islám, militantní muslimové v Nigérii a v islámském světě vůbec si berou tuto kauzu za záminku pro násilný džihád vůči křesanům. Je přitom jasné, že mnozí z nich přitom kontroverzní kresby ani neviděli. V Maiduguri pobíhali útočníci po ulicích a vyhrožovali smrtí všem, kteří nehovořili jejich dialektem. Takto mnozí křesané přišli o život. Nigerijský deník The Daily Sun přinesl zprávu o šesti dětech upálených před zraky svého otce, který jim nemohl nijak pomoci. Několik křesanských představitelů utrpělo zranění a nyní se raději ukrývají v bezpečí. Mezi postižené nigerijské denominace patří Církev Kristova, Církev živé víry, Církev bratří a katolická farnost sv. Augustina, jejíž dva kněží přišli v násilnostech o život. K tragickému útoku došlo rovněž na katolický kostel sv. Rity, kde útočníci zavraždili kněze otce Matouše. Jeho zabité tělo pak spálili na hranici z pneumatik. Několika ministrantům se naštěstí podařilo utéci. O několik dní později, 23. února, řádili „karikaturoví“ útočníci v nigerijském státě Kontagora, kde usmrtili deset křesanů a vypálili devět kostelů. O této události referovala agentura Compass Direct. Od tohoto zdroje rovněž pochází zpráva, že muslimští studenti zabili tentýž den 25 křesanů v městě Bauchi. Toto násilí mělo údajně původ v tom, že jistá učitelka sebrala žákovi knihu, kterou si četl při vyučování. Aniž prý věděla, že jde o Korán, chtěla knihu roztrhat. 11
9. února vydala nigerijská bezpečností služba zprávu, že se do nigerijského státu Kano pokusilo vlakem přicestovat 100 zahraničních islámských militantů financovaných Iránem a Libyí. Agentura Compass Direct uvedla, že tito násilníci měli projít výcvikem „výzvědného“ a „praktického“ džihádu a jejich cílem je posílit v zemi zavedení islámského zákona šaríja na federální úrovni, což v Nigérii prosazuje tzv.Hisbah. Ačkoli by měl být šaríja Jeden z 52 kostelů zničených při nepokojích v nioficiálně uplatňován jen na musli- gerijském městě Maiduguri. my, islámští militanti ze skupiny Hisbah jím ospravedlňují svou násilnou agresi vůči křesanům. Nigerijská federální vláda považuje Hisbah (působí již v jedenácti nigerijských státech) za organizaci ohrožující ústavu země. Tato ilegální skupina vycvičila v minulém roce jen v samotném státě Kano 9 000 nových militantů. V městě Gusau (stát Zamfara) oznámil guvernér Alhaji Ahmed Sani zcela veřejně seznam 14 kostelů, které určily úřady svévolně k demolici. Během uplynulých šesti let (od doby zavedení zákona šaríja) stát Zamfara naopak financoval z veřejných prostředků výstavbu 70 mešit. V tomto státě je rovněž křesanům zakázáno, aby kupovali nové pozemky, stavěli kostely a hlásali svou víru. Tamní ministerstvo pro náboženské záležitosti považuje křesany za „malomocné, slepé, chromé, hluché a němé, kterým je potřeba se vyhýbat jako podřadné skupině obyvatelstva“. Křesané nesmějí být zaměstnáni ve státní sféře a za vzdělání musí platit zvláštní poplatek. Rovněž jakékoli křesanské rozhlasové či televizní vysílání je v tomto státě zakázané. Hlas mučedníků poskytl nigerijským křesanům v oblastech, kde jsou pronásledováni pomoc ve výši zhruba 100 000 am. dolarů. Celou situaci v této zemi i nadále velmi bedlivě sledujeme. – Hlas mučedníků, USA, květen 2006
Èína Studenti vzdorují i pøes zatýkání Biblická škola při domácí církvi v městě Huaibei (provincie An-chuej) se stala 1. března tohoto roku cílem útoku příslušníků čínské tajné bezpečnosti. Podle svědectví očitých svědků, která má Hlas mučedníků k dispozici, obklíčilo místo, kde se ilegální biblická škola nachází asi 60 policistů oblečených do uniforem zásahových jednotek doprovázených několika tajnými policisty v civilu. Na místo také dorazilo asi deset speciálních automobilů používaných při demonstracích. 12
Policisté, ozbrojeni elektrickými obušky, zatkli přítomné křesanské studenty i s jejich učiteli a církevními představiteli. Čtyřem z nich se podařilo z místa uniknout. Zatčeno bylo celkem 36 studentů, pocházejících ze sedmi čínských provincií. Když se policejní příslušníci snažili celý zásah nafilmovat, požádal pastor Chu Huaiting – majitel budovy a pozemku, kde škola proI přes trvalé pronásledování a policejní restrikce bíhala, a jinak velmi známý křescírkev v Číně roste a lidé jsou poselství evangelia velmi otevření. Tyto čínské děti čtou obrázkové anský představitel domácí církve, zpracování evangelijního příběhu, který vytiskla která čítá zhruba 300 000 členů naše misie. a působí ve 21 čínských provincií – policisty, aby mu ukázali oficiální povolení k zásahu i služební průkazy. Ti však odmítli. Policisté potom zabavili asi 10 000 výtisků křesanské literatury včetně Biblí i dvě stovky zcela nových přikrývek určených pro studenty. O tři hodiny později se policisté vrátili do biblické školy ještě jednou a zatkli již zmiňovaného pastora Chu. Jen několik dní předtím (26. února) byl pastor Chu policií na devět hodin zadržen, když kázal v jednom sboru domácí církve v provincii Ťiang-su. Během posledního půl roku postihlo podobné zatčení a vyslýchání takřka všechny hlavní představitele této aliance domácích sborů. Zadržení věřící byli propuštěni ještě téhož večera nebo následující den ráno. Studenti se vrátili zpět do školy. Ovšem zabavená literatura zatím vrácena nebyla ale byla postoupena politickému výboru, který má rozhodnout, zda se jedná o „literaturu ilegální“ či nikoli. Navzdory všem těžkostem podporuje Hlas mučedníků i nadále neoficiální křesany a opatřuje pro ně každoročně tisíce výtisků potřebné literatury. – Hlas mučedníků, USA, květen 2006 INFORMACE Z ÈESKÉ REDAKCE
Hospodaření za rok 2005 Milí bratři a sestry, děkujeme všem, kteří na nás stále pamatují, a již modlitebně nebo finančně. Chceme Vás jako každoročně informovat o našem hospodaření za uplynulý rok. Přijaté dary činily celkem – 784 214 Kč. Výdaje byly následující: humanitární dary – 519 198 Kč (Severní Korea, Nigérie, Etiopie, Egypt, Eritrea, Moldávie, Ukrajina, Rumunsko a další.) Náklady na bulletin (tisk, sazba, poštovné) – 191 214 Kč. Příspěvek na tisk literatury – 40 000 Kč. Kancelářské potřeby – 11 990 Kč. Bankovní poplatky – 14 162 Kč. Finanční audit – 8 000 Kč. Cestovné – 8 049 Kč, Ostatní výdaje – 16 145 Kč. 13
ÚVAHA KLAASE BROBBELA
Zprávy o pronásledování a osobní emoce Během své pětatřicetileté činnosti, jejímž těžištěm byla pomoc pronásledovaným křesanům, jsem byl mnohokrát dotazován, jak se můžu nepřetržitě zabývat tragickými příběhy perzekuovaných. Mojí standardní odpovědí vždy bylo, že sice s oběmi sympatizuji a usilovně se za ně modlím, ale současně se nenechávám těmito příběhy příliš emotivně unášet. Avšak realizace tohoto východiska se stává každým uplynulým týdnem těžší a těžší. Dlouhé stránky pohnutých příběhů pronásledovaných věřících, které musím každodenně číst, člověka často zcela ochromí. Je nesmírně těžké udržet si jakýsi citový odstup od událostí, které se často staly jen několik hodin předtím, než se mi jejich popis zobrazí na monitoru počítače v mé kanceláři. Jeden příklad za všechny: V neděli 30. října 2005 jsem se dověděl, že islámští teroristé surově zavraždili tři indonéské dívky, které šly v sobotu ráno do školy. V dalších dnech jsme obdrželi přes internet obrázky hlav a bezhlavých těl těchto zavražděných dívek. A protože jsem před otevřením souboru s těmito fotografiemi nebyl ničím varován, abych se na to, co uvidím, nějak vnitřně připravil, pohled na zohavené mrtvoly dívek mnou hluboce otřásl. Je těžké popsat ten bezmocný vztek, který se mě v tu chvíli zmocnil. Stejně hrozná byla i představa, že zatímco jsem si v pátek večer našeho času spokojeně usrkával z obligátního šálku čaje, přes půl zeměkoule odtud došlo k této děsivé události. V takových případech je zcela nemyslitelné udržet si od podobných událostí nějaký emoční odstup. A zprávy z Indonésie a severní Nigérie přicházejí dál a vzbuzují v křesanech žijících ve svobodném světě velké obavy. Dovídáme se o desítkách církevních budov, které byly zdemolovány nebo uzavřeny z rozmaru islamistů. Když píši tyto řádky, islámský svět se bouří kvůli přihlouplým karikaturám, které nelichotivým způsobem líčí proroka Mohammeda. V tutéž dobu došlo v nigerijském městě Gusau (stát Zamfara) k demolici nejméně čtrnácti kostelů nejrůznějších křesanských denominací. Tyto demolice byly provedeny na přímý pokyn tamního guvernéra Saniho. Přitom mají tyto budovy nezadatelné právo na existenci – sbory, kterým patří, zde pokojně a bez problémů působí již desetiletí. Během uplynulých šesti let, od zavedení zákona šaríja, nechal guvernér Sani z veřejných prostředků postavit sedmdesát mešit! Za totéž období nebyl na území nigerijského státu Zamfara postaven jediný kostel. (Viz také článek „Nigérie“). Naopak, členové sboru v městě Gusau, kde jako pastor slouží Barnabas Sabo, se na bohoslužby plahočí do dvacet kilometrů vzdá14
leného kostela v Talata Mafara. Podle zákona šaríja si totiž nesmí koupit pozemek na stavbu kostela vlastního. Později přišla zpráva o nepokojích, ke kterým v souvislosti s protesty proti karikaturám došlo 18. února v nigerijském státě Borno. Bylo při nich zabito padesát lidí a zničeno nejméně třicet kostelů. Podle zpráv agentury Reuters byli takřka všichni zabití lidé (lynčovaní běsnícím davem) křesany. A zatímco se svět podbízí, aby utišil muslimské vášně, muslimští radikálové konají dál své vražedné akce. A tak jde dál den po dni. Abych se trochu uklidnil, připomínám si, že z hlediska poselství Písma lze sotva čekat, že by se takové události přestaly úplně dít. Bible nás spíše připravuje na věci ještě horší. Máme však rovněž od samotného Ježíše ujištění, že jednoho dne on sám učiní všem nespravedlnostem navždy konec. Snad i proto můžeme v našem klidnějším světě popíjet čaj nebo kávu a přitom nacházet odvahu být alespoň v duchu tam, kde se takové věci dějí. – Klass Brobbel, ředitel Hlasu mučedníků v Kanadě, březen 2006
ZPRÁVY ZE SVÌTA INDONÉSIE Sbory pøinuceny zruit shromádìní Bìhem nìkolika posledních mìsícù, rozpoutali v Indonésii militantní muslimové proti církvím kampaò, jejím cílem je zabránit sborùm konání pravidelných bohoslueb. 2. kvìtna pøinesla agentura Compass Direct zprávu, e dalí tøi sbory byly takto pøinuceny ukonèit pravidelná shromádìní. V prvním pøípadì jde o katolickou kongregaci sv. Kláry v oblasti Severní Bekasi (provincie Západní Jáva). Tato kongregace, její kostel je v souèasnosti v rekonstrukci, plánovala konat velkopáteèní bohosluby ve stanu postaveném na svém vlastním pozemku. Avak militantní muslimové sboru vyhroovali a také ádali policii, aby bohoslubám zabránila. Nakonec byla kongregace pøinucena poøádat bohosluby na odlehlém místì. V té dobì dorazil k místu, kde se mìlo shromádìní pùvodnì konat, velký dav vyzbrojených radikálù, kteøí se
chtìli pøesvìdèit, zda tam køesané bohosluby nakonec pøece jen nekonají. 17. dubna se setkalo asi 150 muslimských radikálù s pøedstaviteli køesanské kongregace Shining Christian Church (oblast Západní Semper, provincie Jakarta) aby jim pøedloili dopis proti jejich komunitì, který pøedali krajským úøadùm. V nìm od úøadù poadují, aby tato kongregace ukonèila vekeré své aktivity, aèkoli je øádnì registrována. Lidé v sousedství vìøícím vyhroovali, e poádají o zásah dvì militantní skupiny, aby shromaïování násilnì ukonèili, pokud tak neuèiní sami vìøící. Ve tøetím pøípadì dav asi 500 muslimù pøinutil zruit shromádìní katolické kongregace v provincii Tangwerang. Tamní úøady vydali sice kongregaci urèité povolení, aby se mohla setkávat v obytné budovì, ale oficiální povolení pro setkávání se zatím vyøizuje. A tak se 3000 èlenù této kongregace prozatím setkává v pronajatých prostorách urèených pro kanceláøe. 15
Podle kongregace ijí mnozí protestující v sousedství místa setkávání. Prosíme, modlete se, aby se tìmto køesanùm dostávalo potøebné moudrosti pøi jednání s tìmi, kteøí je napadají a odmítají. Hlas muèedníkù, Kanada EGYPT Dav zaútoèil na modlitebnu 18. ledna tohoto roku zaútoèil èasnì ráno dav asi 5000 muslimských militantù na koptickou modlitebnu ve vesnici Udayasaat, leící poblí egyptského Luxoru. Pøi útoku byli zabiti dva lidé a dalích asi dvacet jich skonèilo v nemocnici. Dùvodem útoku bylo zjitìní vládní inspekce, e zdejí dùm, oficiálnì registrovaný jako penzion, byl uvnitø zaøízen jako modlitebna. Nìco takového silnì pobouøilo zdejí islámskou komunitu! Dùm byl ihned odpojen od elektrického rozvodu a záhy shromádìní køesanù napadl rozbìsnìný dav islámských útoèníkù ozbrojených sekyrami, noi a dýkami. Podle Americké koptické asociace èást útoèníkù drela køesany v modlitebnì jako v pasti, zatímco druhá èást zapálila tamní koptský kostel Panny Marie a domy patøící køesanùm. Nìkterým køesanùm se vak podaøilo utéci. Jeden z nich vbìhl do svého domu, kde ho útoèníci smrtelnì zasáhli sekyrou do hlavy. Podobnì byl usmrcen jetì dalí køesan. Policie neuèinila pro ochranu napadených takøka nic. Policejní náèelník v Luxoru, generál Mohammed Nour, jednomu z církevních pøedstavitelù øekl: Nepøili jsme, abychom vás chránili, pøili jsme, abychom vám bránili ve vaem modlení. Policisté hned zpoèátku køesanùm rovnì zakazovali, aby se svým zranìním li do nemocnice a úøady je nepøímo varovaly pøed zveøejnìním celého incidentu. Nìkteøí muslimové se dokonce 16
snaili zabránit sanitkám v odvozu zranìných. Podle zpráv zosnovali celý tento hanebný útok dva muslimtí extrémisté (pracují jako vládní úøedníci), synové mue, který tamní kostel vypálil v roce 1968. Jeliko podle restriktivního vládního naøízení se v Egyptì nesmìjí budovat nové kostely ani roziøovat stávající objekty, musí se nyní 1 500 koptických køesanù scházet ilegálnì. Podobnì je tomu v severním Egyptì i s mnoha dalími køesany, kteøí se scházejí buï po domech anebo pod irým nebem. Hlas muèedníkù nyní pro povzbuzení egyptských køesanù tiskne nìkolik titulù vhodné duchovní literatury. Hlas muèedníkù, USA, kvìten 2006 UZBEKISTÁN Obvinìní za vyuèování náboenství Pastor a jeden èlen sboru z uzbeckého mìsta Urgench byli obvinìni a zatèeni za vyuèování náboenství. Zprávu pøinesla 2. kvìtna agentura Compass Direct. 24. dubna pastor Lunkin Sergej (Unie nezávislých církví) spoleènì obìdval s jedenácti dalími èleny sboru, kdy do domu náhle vtrhla policie. Policisté zkonfiskovali Sergejùv poèítaè a vekerou køesanskou literaturu. Dalímu pøítomnému èlenovi sboru, kterého rovnì zatkli, policie zkonfiskovala digitální fotoaparát a notebook. Soudní pøelíèení se v tomto pøípadu oèekává brzo. Pøi jiném incidentu v uzbeckém hlavním mìstì Takentu, byli 21. dubna zatèeni tøi protestanti, kteøí peèovali o dìti v sanatoriu pro léèbu tuberkulózy. Jeden z nich byl formálnì obvinìn za poruování zákona ilegální výukou náboenství. Hlas muèedníkù, Kanada, 3. kvìtna 2006
Nakladatelství STEFANOS nabízí: Rasooli & Allan – Lékař z Kurdistánu Příběh o obrácení muslimského mullaha. A5, 134 stran, cena 67 Kč. Richard Wurmbrand – Vítězná víra Inspirující čtení na téma křesanské víry a svědectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 110 Kč. Ken Anderson – Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křesanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 127 Kč. Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesanstva i společnosti. Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 137 Kč. John Bunyan – Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 147 Kč. John R. Weinlick – Hrabě Zinzendorf Životní příběh hraběte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnějšího představitele Obnovené Jednoty bratrské. Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran, cena 165 Kč. Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křesanů v Sovětském svazu v šedesátých letech. 12×19 cm, 304 stran, cena 167 Kč. Richard Wurmbrand – Kristus na židovské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 165 Kč. Sam Wellman – William Carey Kniha o životě anglického misionáře v Indii. Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran, cena 157 Kč.
Milena Kolmanová – Kruh z maličkých Povídky evangelické spisovatelky z prostředí lyrické jihočeské krajiny z období válečných a poválečných let. Vázaná, 11,5×17,5 cm, 160 stran, cena 137 Kč. Mike Fearon – Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesanství. Vázaná brožura, 12 × 19 cm, 112 stran, cena 155 Kč. Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 stran, cena 235 Kč. Tom White – Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za „třtinovou oponou“. A6, 230 stran, cena 73 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová – Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, 12×19 cm, 288 str., cena 238 Kč. Richard Wurmbrand – Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 175 Kč.
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese mucednici.prayer.cz (nebo www.mucednici.prayer.cz)
BIBLICKÉ ZAMYLENÍ
Boí obraz „Učinils ho (člověka) jen o málo menším, než jsou andělé“ (Žalm 8,5) Sigmund Freud, zakladatel psychoanalýzy, měl ve zvyku chlubit se, že „dokončil dekorunovaci člověka“. Člověk byl považován za korunu stvoření. Pak přišel Koperník a prokázal, že lidské bydliště, Země, není středem vesmíru, jak se lidé do té doby domnívali. Naše Slunce není nic než jedna z miliard hvězd, které jsou povětšinou větší než ta naše. Koperník však byl přesvědčeným křesanem a zůstal jím i po svých objevech. Jiné však tyto objevy přivedly k závěru, že Země nemá ve vesmíru žádné výsadní postavení a tedy ani člověk nemá právo považovat se za něco zvláštního. O Darwinovi se říká, že ukázal, že ani pozemský člověk není ničím jedinečným a nemůže se považovat za výsledek Božího záměru, že Bůh učinil člověka, aby v něm měl přítele, bytost, se kterou může komunikovat. Člověk je podle Darwinovy hypotézy pouze výsledkem náhodné evoluce, podobně jako gorily nebo šimpanzi. To byla druhá rána lidské výlučnosti. Pokud jsme skutečně jen produktem náhody, pouze hmotou, nikoli duchem, jen čistě zvířata, žravá a pudová — kde se pak bere v člověku onen odpor vůči takovýmto teoriím? Odporují snad opice nebo krávy, že jsou považována za zvířata? Projevuje mravenec nějakou nevoli, že není považován třeba za slona? Odkud pochází ono lidské sebeuplatnění, lidská představa, že je Božím stvořením, výjimečným a odlišným od všech zvířat? Odkud povstává hlas svědomí a hledání duchovních výšin? „Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem“ (Genesis 1,27). Nic podobného se nepraví o čemkoli jiném ve vesmíru. „[Bůh] ho korunoval slávou a důstojností (Žalm 8,5). Člověk je korunou stvoření. Když se chtěl Bůh na zemi vtělit, stal se člověkem. Člověku se narodilo dítě, lidem byl syn dán, a mezi jeho jména patří: Věčný Bůh, Otec Věčnosti (Izajáš 9,6). Věřte ve své jedinečné a veliké povolání a naplňte je. Nech lze ve vás spatřit Boží obraz. Nech vaše světlo svítí, aby lidé oslavovali Otce. Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching toward the Heights Můžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected] Další informace v angličtině lze najít na internetových adresách: www.persecution.com, www.persecution.net Starší čísla v elektronické podobě naleznete na internetové adrese: mucednici.prayer.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY Skryté kameny v základech církve Pionius ze Smyrny 250 23. února roku 250 na svátek muèedníka Polykarpa (popraven v r. 150) byl spoleènì se sedmi dalími vìøícími zatèen význaèný køesan jménem Pionius. Protoe vìdìl, e si pro nìho pøijdou øímtí vojáci, nasadil ji dopøedu pouta sobì i svým druhùm ve víøe Sabinì, Asklépiadesovi a Dionýsiovi. Právì kdy Pionius se svými spoluvìøícími skonèili pobonost, dorazila k domu chrámová strá v èele s muem jménem Polemon. Ten se køesanù zeptal: Jistì víte dobøe o tom, e císaø vydal edikt, podle kterého musíme vichni obìtovat bohùm. Ano, víme o tom, odpovìdìl Pionius, ale my máme pøikázání naeho Boha, které nám ukládá uctívat pouze jeho. Polemon tedy nechal tyto zloèince odvést pøes mìsto na forum, kde mìli zadrení snáze pøijít k rozumu. Kdy lidé uvidìli spoutané køesany, hned se kolem nich shlukli. Polemon opìt zadrené vybídl, aby obìtovali bohùm. Pionius vak opìt zopakoval své pøedchozí stanovisko. Nyní na nì zaèali naléhat i lidé z pøihlíejícího zástupu, ale marnì. Pionius øekl pøede vemi Polemonovi: Dostal jsi rozkaz, e nás má buï pøesvìdèit, abychom obìtovali anebo nás má zahubit. Nepøesvìdèil jsi nás a proto se nezdráhej vykonat na nás rozsudek. Polemon vak zaèal znovu naléhat: Pioniusi, obìtuj obìti! Já jsem ale køesan, odpovìdìl Pionius.
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka. V prosinci vychází dvojèíslo. Toto periodikum je registrováno u Ministerstva kultury ÈR pod evidenèním èíslem MK ÈR E 12970 Bulletin vydává obèanské sdruení POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI K hlavním cílùm tohoto sdruení patøí: poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm informovat veøejnost o pronásledování køesanù podporovat vydávání literatury, která vypovídá o køesanských muèednících a svìdcích víry. Obèanské sdruení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian Association (ICA). Pìt hlavních zásad této misijní organizace je zaloeno na biblickém veri epitoly idùm 13,3: 1. Podporovat køesany v íøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Jeíi Kristu pro-
Tak obìtuj alespoò císaøi, trval na svém Polemon. Jsem køesan, øekl Pionios, neobìtuji obìti lidem. Zástup doprovázel zatèené køesany a do aláøe, kam je z fora odvádìli. Celou cestu se je Polemon snail pøesvìdèit, aby obìtovali bohùm a argumentoval tím, e øada významných køesanù svoje stanovisko nakonec zmìnila a obìti pøinesli. Ale Pionius trval na svém rozhodnutí. 12. bøezna byl Pionius pøedveden pøed asijského prokonzula jménem Quintilian, který právì pøicestoval do Smyrny. Bìhem vyetøování byl Pionius vytaen do vzduchu a krutì muèen. Prokonzul naléhal: Ji mnozí jiní obìti pøinesli a jsou nyní naivu a mají zdravou mysl. Nebudu obìtovat, odporoval Pionius. Quintilian pokraèoval: Jetì má èas, pøemýlej o tom. Ne, odsekl Pionius. Proè se vrhá do náruèe smrti? ptal se Quintilian. Nevrhám se do náruèe smrti, ale do náruèe ivota, prohlásil Pionius. Kdy Quintilian vidìl, e ho nepøesvìdèí, øekl: Kdy jsi tak hladový po smrti, bude upálen. Pionius se nechal od vojákù ochotnì pøibít ke kùlu a kdy s tím byli hotovi, Quintilian vyzval odsouzeného: Tak naposled, zmìò své smýlení a nechám tì z kùlù sejmout. Ale on odvìtil: Zùstanu! Hranice vzplála tìlo odsouzeného køesana pohltily plameny. Jeho poslední slova znìla: Amen, ó Pane, vezmi mou dui k sobì! Stal se obìtí sedmého pronásledování køesanù za císaøe Decia. následováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalích forem pomoci. 2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám køesanských muèedníkù. 3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì proli utrpením v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrùznìjím zpùsobem se snait získávat pro Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování køesanù v totalitních zemích a problémových oblastech. 5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných na køesanech. Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese: Hlas muèedníkù pot. pøihrádka 21 377 01 Jindøichùv Hradec Úèet pro dobrovolné pøíspìvky: ÈSOB Jindøichùv Hradec è. ú.: 131257607/0300
HLAS MUÈEDNÍKÙ È L E N M E Z I N Á R O D N Í K Ø E S A N S K É A S O C I A C E I C A
2 / 2006
Indický pastor Subas (na obrázku vlevo) uvìøil v Krista ji v sedmnácti letech. Ve své rodné vesnici, kde byl vùbec prvním køesanem, zaloil sbor, který dnes tvoøí pøes tøicet èlenù. Za své evangelizaèní aktivity ho radikální hinduisté zbili a nakonec skonèil ve vìzení.
Odpoèinek na vìèných paích Svìdectví z Ghany Køesané v Indii Zprávy o pronásledování a osobní emoce
