FJFI
Emoce a jak je zvládat
Emoce jsou když…
emoce (e-motio, pohnutí) jsou psychicky a sociálně konstruované procesy
zahrnují subjektivní zážitky libosti a nelibosti, provázené:
fyziologickými změnami (změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání)
motorickými projevy (mimika, gesta)
změnami pohotovosti a zaměřenosti.
Hodnotí skutečnosti, události, situace a výsledky činností subjektivně – podle stavu a vztahu k hodnocenému; souvisí s utvářením postojů
Emoce a city
Emoce vyvolávají a ovlivňují řadu psychických procesů;
Charakterizuje je: přibližování, vzdalování, intenzita a trvání.
Vývojově předcházejí rozumové jednání.
Projevy silnější a obtížněji ovlivnitelné.
Snadno se přenášejí.
Silné nebo dlouhodobé emoce mohou poškodit zdraví, vedou ke změnám zdravotního stavu.
Cit - užší pojem, kterým se označuje konkrétní pocitový zážitek
Vlastnosti emocí
subjektivita – různí jedinci odpovídat různými a různě intenzivními emocemi na tutéž situaci (hněv x strach). Výrazně odlišná emoce je dána specifickou situací (poškození mozku, otrava, choroba). Chybějící emoce apatie, lhostejnost, alexythymie; také léky.
spontálnost – emoce se spouštějí samovolně, malá možnost ovlivnění rozumem,
předmětnost – emoce se vztahují ke konkrétnímu zážitku (x nálada je obecnější, nezacílená),
aktuálnost – emoce probíhají teď hned, bezprostředně, okamžitě,
polarita – emoce lze zpravidla umístit na dimenzi libost–nelibost, někdy jsou nevyhraněné (ambivalentní)
vliv na paměť – údaj spojený s určitou emocí (pozitivní i negativní) je snáze zapamatovatelný; extrémně silná emoce může paměť zablokovat
Funkce emocí
Původní smysl emocí je příprava k adekvátní reakci na konkrétní zážitek; vede ke vštípení zážitku.
Například strach připravuje na nebezpečí a ukládá situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, ev. vytvoření schopnosti seberegulace.
Teorie emocí
Psychoevoluční (Roberta Plutchika) teorie emocí
vrozené funkce důležité pro přežití. Vyvolávají je podněty subjektivně významné. Osm základních emocí radost, souhlas, strach, překvapení, smutek, odpor, vztek a očekávání - se mění se v závislosti na intenzitě.
(Izardova) Teorie diskrétních emocí
základní motivací lidského chování. Každá emoce má svou funkci, například funkcí radosti je pohoda a připravenost k přátelským jednáním, funkcí strachu vyhýbání se ohrožení, bolesti…
Teorie (Roberta Lazaruse) kognitivního zhodnocení
„regulační systém“, který podle potřeby tlumí nebo aktivuje
Periferní (James-Langova) teorie emocí
„Jsme smutní, protože pláčeme“… William James (19.st.), Christian Lange; tělesná předchází (zapříčiňuje jej) vzniku emoce
Thalamická (Cannonova) teorie emocí
zdrojem emocí je thalamus (thalamus je ta část mezimozku, která umožňuje převod nervových vzruchů do mozkové kůry). Za pláč, křik a jiné emoční chování je pak odpovědný hypothalamus („ústředna“ emočních, endokrinních aj. funkcí; část mezimozku).
Dělení emocí
Rozdělení emocí podle intenzity a délky trvání:
afekt – velmi intenzivní, krátkodobá emoce,
nálada – méně intenzivní, dlouhodobější emoce,
vášeň (citové vztahy)– intenzivní, dlouhodobá emoce.
Rozdělení emocí podle charakteru:
Emoce lze vývojově rozdělit na základní a vyšší.
Základní – napříč kulturami, lze najít i u živočichů; související jednání a mimika jsou zčásti vrozené (smích, pláč).
Přesné vymezení základních emocí se u různých autorů liší.
emoce
podnět
reakce
strach
nebezpečí
útěk (únik), boj
hněv
překážka, nepřítel
útok, agrese
radost
zisk, úspěch
uvolnění, úsměv
smutek
ztráta hodnoty, neúspěch
pláč, apatie
důvěra
přátelství, přímé jednání
spolehnutí se na druhého
znechucení
nepříjemná věc nebo situace
odstranění zdroje znechucení, únik
očekávání
neznámá, nejistá situace
orientace, získávání informací
nečekaná situace
nástup další emoce podle situace (strach, radost, očekávání aj.)
překvapení
Vyšší emoce
intelektuální – zaměřené na překonávání překážek a problémů:
cit pro pravdu a hodnotu pravdy
zvědavost
frustrace z nepochopení
morální – vystupují ve vztahu k morálce společnosti:
stud
altruismus
empatie
estetické – hodnotí a vyjadřují vkus člověka
Citové vztahy
Kombinace emocí, vytváří složitější vazby na ostatní
Příklady: láska, přátelství, nenávist, nepřátelství, závist, žárlivost, pohrdání, opovržení, odpor a štítivost
Zvládání emocí
Identifikace (porozumění)
Označení a pochopení
Kontrola formy a intenzity projevu
Specifické techniky a postupy (zejména pro negativní emoce)… stop, vyblokování pozitivem, zástupný předmět…
Emoce moje a druhých
Vlastní = norma, základ očekávání
Druzí = jiní, zvažuji jejich jinakost
Obdobně u odlišných kultur
Emoční inteligence
Zvládání vlastních emocí, vcítění se do emocí druhých:
intrapersonální:
znalost vlastních emocí,
ovládání vlastních emocí,
schopnost sebemotivace,
Interpersonální (sociální inteligence)
empatie, schopnost vcítění se do emocí jiných lidí
schopnost přizpůsobit své jednání na základě (znalostí, pochopení) emocí jiných
Literatura
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2000.
NAKONEČNÝ, Milan. Lidské emoce. Praha : Academia, 2000.
