Studijní text
Název předmětu: Lidské zdroje na trhu práce Garant předmětu: Ing. Monika DAVIDOVÁ, Ph.D. Zpracoval: Ing. Monika DAVIDOVÁ, Ph.D. Téma: Sociální politika a trh práce v ČR Vzdělávací cíl: Seznámit studenty se základními pojmy sociální politiky. Vysvětlit aktéry, funkce, principy, nástroje sociální politiky. Pojednat o vývoji sociální politiky a faktorech, které ji ovlivňují. Obsah: - Úvod do sociální politiky, základní pojmy, - Hlavní směry sociální etiky, - Subjekt sociální politiky, - Objekt sociální politiky, - Funkce sociální politiky, - Principy sociální politiky, - Nástroje sociální politiky, - Vývoj sociální politiky, - Základní faktory ovlivňující sociální politiku, - Literatura, odkazy.
Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0326 PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY.
Úvod do sociální politiky a základní pojmy Rozsah sociální politiky je pro řadu laiků pouze nabídkou systému sociálních dávek, jiní vnímají pod pojmem řadu státních institucí, další si pod pojmem sociální politika představí vše co ovlivňuje postavení lidí ve společnosti. Pravdou je, že ani odborná veřejnost nemá z hlediska předmětu sociální politiky zcela jasno. Tato oblast je do značné míry ovlivněna ideologickými přístupy, hodnotami a zájmy. Politika – soustavná společenská činnost různých subjektů ovlivňující společenskou realitu. Jejími základními znaky jsou: cílová zaměřenost, systematičnost, institucionální zakotvenost. Sociální politika má tolik definic kolik autorů. Např. autorka Kolibová, H. definuje tuto problematiku následně: „Sociální“ – v nejširším slova smyslu (společenský), týkající se společnosti, vztahů mezi lidmi. Jsou-li opatření sociální politiky odlišovány podle přístupu k řešení problému jde o: aktivní (perspektivní) sociální politiky – jež přednostně (ex ante) usiluje o prevenci, přijímá systémová opatření, jako jsou změny a úpravy sociálního systému nebo předpoklady úspěšného řešení možných následků problémů, aktivní sociální politika se pokouší ovlivňovat příčiny sociálních problémů – jedná se o tzv. „kurativní přístup“. pasivní (retrospektivní) sociální politiky – která reaguje (ex post) a řeší až vzniklé problémy. Pasivní sociální politika zmírňuje následky sociálních problémů – jedná se o tzv. „paliativní přístup“. Sociální politika je souhrn určitých opatření, jejichž cílem je vytvořit podmínky pro všestranný rozvoj schopností a dovedností každého člověka.
Sociální politika z hlediska teorie: -
Úzké pojetí – systém sociálních dávek, zaměřuje se na minimální podporu chudých a je pak vnímána jako náladová položka státního rozpočtu (poskytuje velmi málo stimulace),
-
Širší pojetí – je spíše založena na aktivních složkách, které vedou k prevenci negativních sociálních jevů, je partnerem hospodářské politiky – politika zaměstnanosti, zdravotní politika, bytová politika, rodinná, vzdělávací politika, systém nerovností,
-
Obecným cílem sociální politiky je vytvoření lidsky důstojných podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem.
Hlavní směry sociální etiky - Liberalismus, - Socialismus, - Křesťanská sociální etika.
Subjekt sociální politiky - Instituce, které sociální politiku vytvářejí a realizují, - Stát a jeho orgány - jde o subjekty s republikovým, územním regionálním obsahem (parlament – legislativní opatření, kraj nebo obec), - Nadnárodní instituce a subjekty – Mezinárodní organizace práce, Evropská banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní červený kříž, Lékaři bez hranic, - Zaměstnavatelé – jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány (BOZP, pracovní doba, smluvní vztah zaměstnanců, odměňování, + sociální politiky podniku), - Zaměstnavatelské a zaměstnanecké odborové svazy – úkolem je vyjednat zaměstnancům nejlepší pozici na trhu práce, - Místní komunity, obce, občanské iniciativy, - Církve, - Občané, rodiny, domácnosti, - Specializované instituce poskytující služby.
Objekt sociální politiky -
Sociální skupiny, rodiny a jednotlivci (chudý, sirotek), ke kterým sociální opatření směřují.
Funkce sociální politiky - Úkolem státu je harmonizace funkcí v praktickém politickém dění,
- Funkce ochranná – základní, řeší vzniklé sociální události (práce – nezaměstnanost, životní události – osiření, nemoc, stáří), - Rozdělovací a přerozdělovací, - Homogenizační, - Stimulační, - Preventivní.
Principy sociální politiky -
Základní pravidlo poznání a jednání, ústřední pojem a základ systému. - Sociální spravedlnosti, - Sociální solidarity (vzájemné podpory a soudržnosti), - Subsidiarity (poskytování pomoci – poskytnout sociální pomoc na nejnižší možné úrovni nemůže-li si jedinec pomoci sám, pomůže mu rodina, sousedé, obec, nestátní organizace a když selžou i ty je na řadě stát), - Participace (subjekt nesmí být jen pasivním příjemcem opatření, ale sám by se na jejich tvorbě měl spolupodílet), - Univerzality (zabezpečit poskytnutí pomoci ve zřetelehodných případech základními dávkami), - Komplexnosti (vytvořit diferencovanou síť, kde neproklouzne občan pod životní minimum), - Uniformity (zabezpečit všechny potřebné podle jednotných pravidel), - Adekvátnosti (nedovolit dopad na sociální dno).
Nástroje sociální politiky Záměry sociální politiky lze realizovat prostřednictvím nástrojů tj. regulací (příkaz, zákaz), konáním (peněžním nebo věcným plněním či poskytnutím služby), kontraktací (smlouvou zavázat jiný sociální subjekt, nebo objekt, aby konal nebo aby se konání zdržel), nátlakem (fyzickým nebo politickým, aby přijal a uskutečňoval sociální zájmy). Základní nástroje sociální politiky:
-
Právo – základní a nezastupitelná úloha státu, (pracovní, zdravotní, právo sociálního zabezpečení, občanské právo, správní právo, vyhlášky rezortů a dalších úřadů).
-
Ekonomické nástroje - tržní, netržní – získávání prostředků prostřednictvím daní).
-
Sociální programy,
-
Sdělovací prostředky – mohou nejen informovat mohou stimulovat tlaky na subjekty sociální politiky.
Vývoj sociální politiky - Rodová solidarita, - Paternalismus, - 1. etapa (do 80. let 19. století), - 2. etapa (do druhé světové války), - 3. etapa (období rozvoje státní sociální politiky),
Faktory ovlivňující sociální politiku Základní faktory, které ovlivňují vznik a rozvoj institucí sociálního zabezpečení lze členit: - Vnitřní faktory - působí uvnitř dané společnosti, Demografický faktor, Politický faktor, Vnější faktory: Hrubý domácí produkt (HDP) : - všechny výrobky a služby, které se v zemi vyrobily za kalendářní období, je schopno odrážet pouze ekonomickou aktivitu spojenou s finančními toky, nezapočítává se hodnotový žebříček lidí, volného času, pohody, kvalita života populace,
kalkuluje pouze s nominálními hodnotami, ale cena přírodních zdrojů neodráží skutečnou hodnotu. Index lidského rozvoje (HDI – Human development index), zavedla od roku 1990 OSN, je vypočítáván na základě tří kategorií faktorů: lidské zdraví, úroveň vzdělanosti, hmotná životní úroveň - v roce 2003 ČR zaujala 32. místo ze 175 zemí.
Země s nejvyšším mírou HDI (rok 2005) Norsko, Island, Austrálie, Luxembursko, Kanada, Švédsko, Švýcarsko.
Literatura, odkazy Kolibová, H. Sociální politika 1. 1. vydání. Opava: OPTYS, 2007, ISBN 978-8085819-62-5. Kolibová, H. Sociální politika 2. 1. vydání. Opava: OPTYS, 2008, ISBN 978-8085819-67-0. Němec, O. Lidské zdroje na trhu práce. VŠE, Praha, 2002, ISBN 80-245-0350-6. www.mpsv.cz (noviny Práce a sociální politika) www.csu.cz
