Studijní materiál k vzdělávacímu kurzu Propojování plánování sociálních služeb a sociální práce

Studijní materiál k vzdělávacímu kurzu „Propojování plánování sociálních služeb a sociální práce“. Materiál vytvořil expertní tým společnosti: ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. Švabinského 1749/19, 702 00 Moravská Ostrava, IČ: 28614950, Tel.: +420 596 112 649, Web: http://accendo.cz/, E-mail: [email protected].

Klíčová slova: komunitní plánování, zjišťování potřeb, uživatelé a poskytovatelé sociálních služeb.

Společnost ACCENDO je vědecko-výzkumná organizace schválená poradním orgánem vlády – Radou pro výzkum, vývoj a inovace v ČR, za účelem podpory vědeckého výzkumu v regionálních vědách. Svou činností se významně podílí na objevování a mapování procesů ve společnosti, které vedou k trvalému rozvoji. Pracuje na celém území ČR, rozvíjí evropskou výzkumnou spolupráci a podílí se na mezinárodních projektech v návaznosti na nové směry a předpisy Evropských společenství.

Autoři: Doc. Ing. Lubor Hruška, Ph.D. a kol. Publikace neprošla jazykovou korekturou. Zpracováno ke dni 5. 11. 2014. Text je majetkem společnosti ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s. a podléhá ochraně ze zákona č. 121/2000 Sb. o právu autorském v platné znění. Nelze ho kopírovat ani šířit jeho části. © ACCENDO – Centrum pro vědu a výzkum, o.p.s., 2014.

OBSAH 1.

Komunitní plánování sociálních služeb .............................................................................. 4

2.

1.1. Fáze komunitního plánování ....................................................................................... 5 Zjišťování potřeb osob v území .......................................................................................... 6

2.2. Zapojení uživatelů / veřejnosti do procesu plánování ................................................. 8 3. Role sociálního pracovníka při tvorbě komunitního plánu ............................................... 14 3.1. 4.

Činnosti koordinátora ................................................................................................ 17

3.2. Evaluace..................................................................................................................... 20 Principy komunitního plánování – příklady dobré praxe.................................................. 21

3

1. KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB MPSV.CZ: Komunitní plánování - věc veřejná (průvodce) : „Komunitní plánováníChyba! Záložka není definována. je metoda, která umožňuje zpracovávat rozvojové materiály pro různé oblasti veřejného života na úrovni obce i kraje a která výrazně posiluje principy zastupitelské demokracie.“ Komunitní plánování sociálních služeb je metoda sociální práce, která vychází z principu spoluúčasti občanů na procesu rozhodování o místní a typové dostupnosti sociálních služeb. Nejčastěji je tato metoda uplatňována při rozhodování o místní a typové dostupnosti sociálních služeb, avšak s využitím komunitního plánování lze vést vyjednávání také v dalších oblastech veřejných služeb (územní změny, školství, volnočasové aktivity, využití zelených ploch aj.). Metoda komunitního plánování předpokládá zapojení jednotlivých zainteresovaných stran. Tato spolupráce umožňuje hledání konsenzu při řešení kontroverzních témat. Konsenzus v těchto procesech nahrazuje rozhodování podle „práva většiny“, které je vlastní rozhodování politickému. Posláním komunitního plánování sociálních služeb je zajišťování dostupnosti a efektivnosti fungování sociálních služeb. „Komunitní plánování sociálních služeb je metoda, kterou lze v obcích nebo krajích plánovat sociální služby tak, aby co nejvíce odpovídaly dané lokalitě a potřebám občanů. Vychází z předpokladu, že místní lidé nejlépe vědí, co potřebují1.“ Jedním z důvodů přesunu rozhodování o sociálních službách z centrální, vládní úrovně na úroveň lokální je podle Piersona2 možnost rozpoznání vlivu prostředí na životní situace jednotlivců. Druhým důvodem je možná blokace potenciálu občanů dostatečně využívat lokální zdroje ze strany vysokého stupně politické kontroly. Třetím důvodem je možnost flexibility. Na místní úrovni je možné pružněji reagovat na potřeby občanů a současně sledovat, zda je potenciál poskytovaných služeb dostatečný. Komunitní plán je založený na principu vzájemných konzultací a vzniká jako konsenzus mezi zjištěnou potřebou či potřebami a možnostmi v oblasti sociálních služeb, např. množstvím finančních prostředků, které je obec schopna na sociální služby vynakládat. Komunitní plán má tedy umožnit obcím nebo krajům sdružovat stávající zdroje, zvyšovat efektivitu jejich využití jen na takové služby, které jsou potřebné. Sociální služby tak mají být dostupnější a kvalitnější. Díky spolupráci jednotlivých aktérů je tento proces transparentní. Komunitní plánování je chápáno jako přímé vyjednávání o podobě a řízení místní sítě sociálních služeb mezi: 

zadavateli (tzn. volenými zástupci, kteří rozhodují o distribuci veřejných prostředků na sociální služby),  poskytovateli (tzn. zástupci organizací, které poskytují sociální služby různých forem a druhů)  obyvateli daného území, kteří jsou nebo chtějí být do rozhodování zapojeni (tzn. stávající nebo potenciální uživatelé služeb, rodinní příslušníci, pečující osoby, ale také místní dobrovolníci nebo zástupci dalších subjektů a institucí, jejichž účast je přínosná pro utváření lokálního systému sociálních služeb apod.).

Zavádění standardů kvality sociálních služeb do praxe. Průvodce poskytovatele. Praha: MPSV, 2002 PIERSON, JOHN.: Going Local. Working in communities and neighbourhoods. Routledge, London – New York, 2008. In KUBALČÍKOVÁ, Kateřina: Role uživatele a zjišťování potřeb v procesu komunitního plánování sociálních služeb. Sociální práce/Sociálna práca, 2009, roč. 9, č. 1, s. 85-96. ISSN 1213-6204 1 2

4

Dodržení principu zastoupení zadavatelů, poskytovatelů a občanů bývá obvykle označováno jako triáda. Obrázek 1.1: Triáda - aktéři procesu komunitního plánování

Proces komunitního plánování je v jednotlivých lokalitách jedinečný a neopakovatelný. Průběh a podobu procesu mohou ovlivnit např. geografický a demografický charakter daného území, přístup k vedení procesu, tradice způsobu komunikace volených zástupců s veřejností, kvalita veřejné správy, ochota občanů k angažovanosti při řešení veřejných záležitostí, informovanost a dostatečná obeznámenost rozhodujících aktérů včetně koordinátorů procesu.

1.1.

Fáze komunitního plánování

Komunitní plánování je organizováno ve fázích, které na sebe vzájemně navazují. V současné době se nejčastěji uplatňuje strukturování komunitního plánování do čtyř fází: (1) přípravná fáze – vznik základního organizačního členění, podpora zapojení významných aktérů, vzdělávání, hledání politické podpory, rozvaha materiálních a personálních zdrojů; (2) analyticko-popisná fáze – shromažďování potřebných poznatků jako např. zpracování socio-demografické analýzy území, sumarizace zjištění o potřebách občanů, analýza a evaluace stávající nabídky sociálních služeb, zjišťování stanoviska zadavatelů, sledování dostupných zdrojů statistických dat a administrativních údajů, apod.; (3) plánovací fáze – vyjasnění výchozích hodnot, společná vize přiměřeného systému služeb, dlouhodobý výhled rozvoje služeb, formulace priorit pro stanovené období; (4) realizační fáze (implementační) – konkretizace jednotlivých kroků rozvoje, popř. útlumu sociálních služeb ve stanoveném období, sestavení plánu rozvoje sociálních služeb, dohody o spolupráci mezi jednotlivými subjekty. Zároveň je třeba doporučit zahrnout také fázi evaluační - hodnocení v určitých časových úsecích – většinou ročně, následně celkové vyhodnocení. V praxi je zřejmé, že výše uvedená rozdělení do fází jsou pouze orientační a mnohdy dochází k prolínání jednotlivých fází.

5

2. ZJIŠŤOVÁNÍ POTŘEB OSOB V ÚZEMÍ Jak uvádí Matoušek, je solidní zjišťování potřeb důležité, abychom snížili riziko, že se určité skupiny, které prosazují své zájmy, nebudou zabývat pouze svými cíli a problémy bez ohledu na to, jak problémy vnímají ostatní příslušníci komunity. Aby bylo možné sestavit kvalitní komunitní plán sociálních služeb, a aby byl tento plán užitečný nejen pro zadavatele či poskytovatele, ale především pro uživatele služby, je důležité znát potřeby a postřehy obyvatel, kterých se daná problematika týká. V rámci zjišťování potřeb jednotlivých uživatelů služeb je nereálné, aby byly stejné potřeby zaznamenány u stejných cílových skupin v různých obcích. Na různých místech je pak možné dospět také k odlišnému přístupu k řešení zjištěných problémů. Výhodou metody komunitního plánování je zejména v možnosti reagovat na typické a neopakovatelné místní podmínky rozmanitým způsobem. Zjišťování potřeb je jednou z klíčových součástí procesu komunitního plánování sociálních služeb., Ačkoli jsou uživatelé nejdůležitější aktéři komunitního plánování, právě oni se „kulatých stolů“ neúčastní. Zjistit potřeby uživatelů služeb je ale velmi obtížné. Cílem zjišťování potřeb uživatelů je zjistit nedostatky v poskytovaných službách, případně absence služeb, které v daném regionu chybí, ačkoliv se po nich objevila poptávka. Smysl, resp. cíl zkoumání lze vymezit dvojí:  

jeho prostřednictvím lze popsat povahu potřeb a zájmů uživatelů daných cílových skupin, prostřednictvím výzkumu lze zapojit uživatele do formulace cílů politiky sociálních služeb v dané lokalitě (tzn., slouží současně jako nástroj participace i jako prostředek zjišťování).

Základním cílem zjišťování potřeb je především hledání odpovědi na otázky, co lidé chtějí, s čím potřebují pomoci či jakou formu pomoci očekávají a zároveň jsou-li ochotni pomoc přijmout. Zároveň je důležité odpovědět na otázku, jaké strategie řešení problému respondenti dosud používají. V kontextu obecného plánování mají kvalitativní i kvantitativní metody své výhody i omezení. Kvantitativní metody Mezi kvantitativní techniky sběru dat řadíme především:    

analýzu dokumentů, dotazník, rozhovor, přímé pozorování.

Analýza dokumentů je prvotním krokem, který bychom měli v procesu zjišťování, a to čehokoliv, učinit. Je vhodné shromáždit informace, které jsou dostupné a známé. Významnými zdroji informací jsou již dříve shromážděné statistické údaje, informace z obecních úřadů, výroční zprávy či již dříve provedené výzkumy apod. Dotazník je relativně málo nákladný, a to časově, finančně i personálně. Je vhodné jeho použití všude tam, kde jsou nám již informace o problému známé a je třeba si je ověřit. S dotazníkovým setřením je možné nebo spíše nutné spojit i distribuci informací. Jedná se například o brožuru, která stručně představuje základní principy KPSS, typologii sociálních 6

služeb, stručně specifikuje obsah nabídky jednotlivých typu sociálních služeb a jejíž součástí je i dotazník a informace o to, jak k vyplnění dotazníku přistoupit. U některých uživatelů je vhodné při jeho vyplnění spíše osobní kontakt. Dotazníky se mohou rozšiřovat prostřednictvím místního či městského úřadu, prostřednictvím lékařů či poskytovatelů služeb či zájmových skupin. Rovněž telefonické dotazování může být účinné. Starší lidé jsou mile překvapeni tím, že se jich někdo dotazuje na jejich názor a že se mohou vyjádřit k problematice sociálních služeb. Výhodou je, pokud se telefonického dotazování účastní zástupci zadavatele, starší lidé komunikaci s nimi přikládají větší váhu. Rozhovor je nákladná metoda. Její nespornou výhodou je ovšem bezprostřední kontakt tazatele se zkoumanou realitou a možnost postihnout příčiny a funkční a věcné souvislosti. V kvantitativní rovině je třeba uvažovat o standardizovaném rozhovoru, při němž jsou struktura a pořadí otázek předem určené. Pozornost je nutno věnovat specifickým metodám zapojení uživatelů z jednotlivých cílových skupin. Ne u všech funguje vše stejně. Například při oslovování lidí závislých na drogách nelze použít klasické zjišťování informací (dotazníková šetření, kulaté stoly atd.), je nutné jít za nimi přímo do terénu a prostřednictvím tazatele-pracovníka, s nímž jsou již v kontaktu a kterého znají, provést zjišťování jejich potřeb a názorů. Také v případě seniorů se osvědčuje spíše individualizovaný přístup, např. ve formě návštěvy známého pracovníka a provedení osobního rozhovoru než-li dotazníkové šetření. Kvalitativní metody Potřeby jsou kvalitativního charakteru. Zjišťujeme jejich jakostní a obsahovou stránku. Je tedy třeba volit takové metody a postupy, které vedou ke kvalitativnímu zjišťování. Nejběžnějšími technikami kvalitativního sběru informací jsou:  zúčastněné pozorování,  nestandardizovaný rozhovor,  analýza osobních dokumentů. Vzhledem k tomu, že potřebujeme zjistit, co lidé potřebují, v jaké se nachází situaci či jakou pomoc by uvítali, je vhodné zvolit techniky a metody, které jsou založené na přímém jednání, na spolupráci tazatele a dotazovaného. Nejčastější metodou zjišťování postojů a názorů člověka jsou individuální nebo skupinové rozhovory. Užitečným nástrojem pro získávání informací a otevírání nových témat jsou tzv. focus group a community group. V případě „focus group“ se jedná o metodu řízeného skupinového rozhovoru, kdy diskutuje skupina přibližně 10 respondentů pod vedením výzkumníka na předem dané téma. Výhodou je možnost otevřít stejné téma u různých skupin odděleně. I když má výzkumník předem určený scénář, podle kterého bude postupovat, otevírá se prostor diskutujícím pro otevření témat vlastních. Na rozdíl od „focus group“, která má předem daný scénář, je cílem „community group“, neboli veřejných setkání, vytvořit prostor pro zainteresované osoby, aby volně otevíraly témata a uváděly problémy a potíže, které považují v této souvislosti za podstatné. Úskalí používaných metod Kvantitativní výzkum poskytuje jen poměrně málo informací. Vzhledem k neosobnímu přístupu a sběru dat v poměrně široké základně respondentů nejsme schopni zachytit jednotlivé souvislosti. Jasně danou strukturou je snížena či omezena možnost otvírat vlastní 7

témata, nabízet vlastní postřehy a komentáře. Výzkumník určuje, co je důležité a respondent nemá možnost volné formulace odpovědí. Výhodou je naopak vysoká standardizace, kdy je předem dáno, co je předmětem, v jakém pořadí budou otázky, a tím můžeme data lépe statisticky srovnávat. Kvantitativními způsoby zjišťování informací je osloveno velké množství respondentů a tím je umožněna určitá míra zobecnění. Kvantitativními metodami by měly být zjišťovány takové informace a problémy, které je možné popsat v termínech vztahů mezi pozorovanými jevy. Kvalitativní výzkum umožňuje vnímání daného jevu do hloubky a ze získaných informací je možné vyvodit souvislosti a podchytit komplexnější vztahy. V průběhu sběru dat je pravděpodobné, že se objeví nová témata nebo něco, co tazatel předem nepředpokládal. Jak již bylo zmíněno, potřeby jsou kvalitativního charakteru, proto je vhodné při jejich zjišťování užívat primárně kvalitativní techniky. Jejich velkou nevýhodou je ovšem malý počet zúčastněných dotazovaných osob a tím nižší míra generalizace získaných informací na populaci. Kvalitativní význam má vzhledem k slabé standardizaci nízkou reliabilitu. 2.1.1.

Příklady dobré praxe - zjišťování potřeb v Blansku

Zjišťování potřeb uživatelů a veřejnosti proběhlo v roce 2007, 2010 a 2012. Realizace výzkumu byla ve spolupráci se sociálními pracovníky úřadů i sociálních služeb. V roce 2007 – dotazování uživatelů služeb prostřednictvím poskytovatelů na území ORP Blansko. První navázání spolupráce s obcemi – dotazovaní mailovou formou. Výrazným zjištěním byla nedostatečná informovanost o sociálních službách – o pojmosloví, nabídce, fungování, a to především s ohledem na zákonné změny. V roce 2010 – analýza prováděna externě ve spolupráci s poskytovateli služeb a sociálními pracovníky na Městském úřadu. Poprvé byli do systému zjišťování zapojení uživatelé a veřejnost formou skupinové diskuze (focus group). V roce 2012 – analýza sociálních rizik proběhla díky podpoře projektu OPLZZ, který byl realizován ve spolupráci s partnerem. Dotazování proběhlo telefonickou (CATI) i elektronickou formou. Po předchozích „mapovacích“ fázích, šlo dotazování do hloubky. Analýzy se nezabývaly jen sociálními službami jako takovými, ale sociálními problémy v území obecně.

2.2. Zapojení plánování

uživatelů

/

veřejnosti

do

procesu

Posláním sociálních služeb je pomáhat lidem při řešení jejich nepříznivé sociální situace – reagovat na reálné potřeby. Kdo jiný tedy může říci, jaké služby mají v obci existovat než samotní občané obce, kteří služby využívají nebo mohou využívat. Zapojovat lidi, kteří v obci žijí, znamená s nimi komunikovat. Cílem zapojení veřejnosti je zajištění průhlednosti a zřetelnosti aktivit a získání dostatečné důvěry, aby byla ochotna sdělit svůj názor, poskytovat zpětnou vazbu, podněty. Je třeba, aby veřejnost, uživatelé vnímali, že i jejich názor je důležitý. Bez zapojení všech zainteresovaných stran nelze mluvit o komunitním plánování, ale o jiném způsobu plánování.  Bez zapojení zadavatele a politické podpory volených zástupců obce se jedná jen o spřádání nereálných utopistických plánů, protože bez politické podpory nelze žádné významnější změny v komunitě uskutečnit. 8

 Bez zapojení poskytovatelů se jedná o strategické plánování sociálních služeb bez jistoty uskutečnění, protože poskytovatelé jsou ti, kteří budou plán realizovat. Pokud nebudou k jednání přizváni, nejsou jejich výsledky vázáni.  Bez zapojení uživatelů se jedná o strategické plánování sociálních služeb, u kterého reálně hrozí, že se neopírá o skutečné potřeby lidí, uživatelů. Naplánované služby budou poskytovány neefektivně, nebude po nich poptávka nebo naopak – potřebné služby budou opomenuty.3 Zapojení veřejnosti do rozhodovacích procesů je v mnoha ohledech novinkou a vzbuzuje určité obavy, především u politické reprezentace. Úkol: Napadají Vás nějaké obavy/překážky pro zapojení veřejnosti a uživatelů. Možné otázky/obavy politické reprezentace: Nenaruší občanská participace systém vlády volených zástupců?  Překonání této překážky bývá v praxi nejsložitější, protože tato obava nebývá zřetelně vyjádřena a je velmi obtížné ji překonat.  Posun k přímé demokracii a zapojení občanů do rozhodování neznamená narušení role politiků. Nesváže zapojení občanů do rozhodování politikům ruce?  Zapojení veřejnosti může svázat ruce politikům pouze v případě, že jejich rozhodnutí jde proti širokému konsenzu všech zúčastněných. (Pokud chce jít politik proti takovému konsensu, může hrozit pokles popularity, neúspěch ve volbách apod.). V případě zapojení veřejnosti může být názorový střed zřejmější.  Zároveň ale může zapojení veřejnosti vést ke korekci postojů, vzájemné vyjasnění své argumentace. Nehrají aktivisté příliš významnou roli v zapojení veřejnosti?  Pravdou je, že aktivisté hrají vždy významnou roli – v případě sociálních služeb je jasné, že budou své požadavky prosazovat poskytovatelé služeb, sdružení uživatelů – na tom se nic nemění ani v případě nezapojení veřejnosti. Ten, kdo není do problematiky zainteresovaný, se bude vždy prosazovat méně. Nedá zapojení veřejnosti příliš mnoho moci „odpůrcům“? Nedá jim to čas se zorganizovat?  „odpůrci“ prezentují svůj názor a je třeba se s ním vypořádat. Na druhou stranu je to příležitost k diskuzi, argumentaci, vyjasňování Obavy z politické odpovědnosti  „pracovní skupiny si něco navymýšlejí a my pak budeme odpovědni za to, aby se to realizovalo“ – dochází k situacím, kdy komunitní (střednědobý, rámcový) plán není schvalován, ale například jen „brán na vědomí“ ve snaze vyhnout se závazku

Je třeba podotknout, že není nejvhodnější se dotazovat, jaké druhy služeb uživatel potřebuje (domovy pro seniory, pečovatelskou službu), ale jaké má potřeby (ubytování, stravování, zdravotní péče, společenské kontakty). Teprve následně po zjištění potřeb se může přiřadit druh služeb. Uživatelé těžko ví, co která služba obsahuje, a veškerá rezidenční služba, kterou starý člověk zná, je domov důchodců. 3

9



Politici jsou zvyklí přijímat strategické dokumenty, kde přebírají výhradní odpovědnost za realizaci cílů a opatření – v procesu plánování sociálních služeb jsou za realizaci priorit a opatření odpovědni ti, kteří jsou v plánu uvedeni jako realizátoři (už z principu není možné vyžadovat garanci cílů a opatření od subjektu, který realizaci nemůže ovlivnit – například vládnoucí politici)

Prosazení zapojení veřejnosti do rozhodovacího procesu a následně první realizace je provázena obtížemi, ať už finančními, časovými nebo problémy spojenými s nedostatkem zkušeností v oblasti zapojování veřejnosti. Lze počítat s následujícími námitkami:  Počáteční investice při zapojování veřejnosti se velmi obtížně zdůvodňují. Je nutné si vytvořit dostatečnou časovou a finanční rezervu na samotnou akci s veřejností. Nutně je také třeba určit někoho (popřípadě tým lidí), kteří budou komunikaci s veřejností zajišťovat.  Pokud je zapojení veřejnosti kvalitně provedeno, je náročné zdokumentovat pozitivní a konkrétní dopad zapojení. Nevznikne totiž žádný konflikt, který by se následně "díky zapojení veřejnosti" úspěšně vyřešil. Není možné říci, jak by např. dokument vypadal a jak by reagovala veřejnost, jaké problémy by nastaly, pokud by se zapojení veřejnosti neuskutečnilo.  Zapojení veřejnosti vyžaduje odborné vedení. Neodborně vedené zapojování veřejnosti může přinést negativní nebo nulové výsledky. Například podcenění důkladného informování veřejnosti (kombinace různých technik, oslovení specifických cílových skupin) je častou příčinou nízké účasti občanů na veřejném projednání záměru. Malá účast veřejnosti vede pouze k formálnímu projednání záměru, anebo dokonce k diskreditaci procesu zapojování veřejnosti. Výhody zapojení veřejnosti Úkol: Zkuste vyjmenovat některé výhody zapojení veřejnosti  Zvýšená kvalita rozhodnutí – dochází k upřesňování cílů, nacházejí se nové možnosti, veřejnost sleduje i implementaci rozhodnutí;  Minimalizace nákladů a zdržení ve smyslu ušetření peněz a času za případné spory, prostesty, v krajním případě žaloby;  Vytváření konsensu – vytváří se dlouhodobé a spolehlivé spojenectví mezi různými stranami k dosažení cílů;  Snazší implementace – lidé vezmou společné rozhodnutí za své a dohlížejí, zda se uskutečňuje;  Předcházení nejhorším konfliktům – možnost diskuze umožňuje „otupit“ nejostřejší hrany, což je efektivnější než konflikty řešit ex post;  Udržování důvěryhodnosti a legitimity – zvlášť u nepopulárních a kontroverzních rozhodnutí je vhodné postupovat transparentně. Díky tomu mají všichni informace, co se děje „v pozadí“ rozhodnutí a je dána možnost podílet se na hledání řešení;  Předjímání zájmů a stanovisek – zvyšuje se citlivost k tomu, co veřejnost zajímá a jak veřejnost vnímá různé oblasti a témata, což umožňuje předvídat, jak bude veřejnost reagovat na určité návrhy či rozhodnutí; 10

 Rozvíjení znalostí a kreativity – veřejnost se dozvídá informace o rozhodovacích mechanismech a procedurách. Proč zapojovat veřejnost? Zapojení může přinést:    

Příznivý hlas ze strany občanů, kteří oceňují otevřenost a transparentnost. Zlepšení důvěryhodnosti rozhodovatelů. Nastolení vzájemné důvěry mezi vedením obce a občany, zlepšení atmosféry v obci. Každé jednání s veřejností je možností, jak zviditelnit a vysvětlit své názory a postoje.

Techniky zapojení veřejnosti Popis a použití

Technika

Výhody

Nevýhody

Má vysoký potenciál oslovit širokou skupinu obyvatel, nebo naopak může být směřována jen na určité cílové skupiny

Informace nemusí být vždy srozumitelné. Mohou být chápány jako obtěžování poštovních schránek.

1. Informování a vzdělávání Písemné materiály zajišťující základní informace. Péče musí být věnována zejména omezením při distribuci.

Letáky / Brožury

Zpravodaje

Písemné materiály zajišťující informace, jejichž vydávání se může opakovat.

Trvající kontakt, informace Ne každý bude skutečně mohou být aktualizovány. číst takový zpravodaj. Flexibilní forma informování, která může být měněna vzhledem k měnícím se Péče musí být věnována potřebám publika. Možný zejména omezením při potenciál pro zpětnou vazbu. distribuci.

Výstavy přítomnosti pracovníků

Výstavy nebo informační tabule vystavené na bez veřejných místech za účelem rozšíření informací.

Reklamy / Inzeráty

Místní, regionální tisk

Národní tisk

Televize a rádio

Lidé mohou navštívit výstavu Informace mohou být v jim příhodném čase. špatně interpretovány nebo nepochopeny. Není Grafické prezentace, pokud zde přítomen žádný jsou použity, mohou lidem pracovník, aby odpovídal pomoci vizualizovat si na otázky lidí. Není navrhovaný záměr. zajištěn sběr připomínek.

Inzeráty umístěné V závislosti na použitých v denním tisku za účelem periodikách je velký potenciál oznámení záměru, data a zasáhnout velké množství lidí. místa veřejných projednání nebo jiných aktivit.

Informaci dostanou pouze ti, kteří čtou použitý tisk. Takto může být rozšířeno pouze limitované množství informací.

Článek publikovaný Potenciálně levná forma v místním/regionálním informování s dosahem na tisku za účelem rozšíření místní veřejnost. informací o navrhovaných aktivitách.

Oběh může být omezen. Mohou se vyskytnout problémy s nedostatečnou kontrolou editora a špatnou interpretací některých informací novináři.

Článek publikovaný Potenciál oslovit velmi širokou v národním tisku za veřejnost. účelem rozšíření informací o navrhovaných aktivitách

Přestože aktivita může mít národní rozměr, zájem národních médií publikovat informace může být velmi omezený.

Použití

televize

nebo TV a rozhlas mají potenciálně Samotné vysílání je pro

11

rozhlasu za účelem velký dosah. Lidé mohou být rozšíření informací. více ochotni získat informace z vysílání než číst letáky nebo brožury.

kvalitní nedostatečné. umožněny rozsáhlejší a zdroje k tématu. nákladné.

rozšíření Musí být i jiné, obsažnější informací Poměrně

2. Informování se zpětnou vazbou Výstavy nebo informační tabule vystavené na veřejných místech, kde je přítomen specialista na problematiku, který Interaktivní výstavy podává doplňující s přítomností informace, odpovídá na pracovníka otázky a přijímá komentáře.

Lidé mohou navštívit výstavu v příhodném čase. Grafické prezentace, pokud jsou použity, jim mohou pomoci vizualizovat si navrhovaný záměr. Může být dosaženo přímého osobního kontaktu. Lze zaměřit na konkrétní cílovou skupinu podle umístění výstavy.

Vyžaduje velké nasazení organizátora, časově velmi náročné. Může přitáhnout pozornost jen příznivců nebo odpůrců návrhu a nikoliv třetích stran, čemuž lze do jisté míry zabránit vhodným umístěním výstavy.

Vhodná forma získávání připomínek od zainteresovaných stran. Neosobní, a proto snadnější pro lidi se zúčastnit a podat připomínky.

Diskuse po telefonu nemusí být tak kvalitní jako tváří v tvář. Přítomný pracovník nemusí mít schopnosti nutné pro podávání odborných informací.

Webová stránka na Internetu k zajištění informací a zároveň zpětné vazbě - sběru připomínek. Péče musí být věnována zejména aktualizování informací. Mohou být vyvinuty i více interaktivní formy zapojení jako on-line fóra a diskusní skupiny.

Oslovená veřejnost je potenciálně globální. Náklady jsou redukovány, protože nezahrnují tisk ani poštovné. Velmi vhodná metoda pro ty, kdo mají přístup k Internetu.

Ne všechny zainteresované skupiny budou mít přístup k Internetu, a proto musí být použity doplňující techniky rozšiřování informací.

Setkání zainteresovaných nebo dotčených skupin, aby byly prezentovány a vyměněny informace a pohledy na návrh.

Jestliže je správně vedeno, může zajistit užitečný způsob setkání různých zainteresovaných skupin (stakeholders). Demonstruje otevřenost rozhodovatele k setkání s dalšími zainteresovanými skupinami.

Přestože se jeví jako jednoduchá technika, může být jednou z nejobtížnějších.

Lze modifikovat a místo pracovníka umístit knihu připomínek.

Telefonní s přítomností pracovníka

Telefonní číslo umožňující občanům zavolat pro získání informací, klást otázky linka nebo sdělit připomínky.

Internet

Veřejná projednání

Lze modifikovat jako HOT LINE bez přítomnosti pracovníka pouze ke sběru připomínek.

12

Zahrnuje v sobě velké spektrum technik na získání informací a názorů. Může být veden jako strukturovaný

Má potenciál získat připomínky od lidí, kteří by se nezúčastnili veřejného projednání nebo nezapojili prostřednictvím jiných

Sociologické průzkumy, interview, rozhovor tváří v tvář nebo technik. Dobře navržený dotazníky telefonem, případně průzkum nebo dotazník může zaslán poštou. získat velmi podrobné připomínky nebo identifikovat existující znalosti a pozice

Může mít velmi nízké procento odpovědí. Odpovědi nemusí být reprezentativní a mohou reflektovat jen momentální názory. Názory se mohou změnit. Příprava a vedení dobrého dotazníku může být velmi časově a finančně náročná

3. Zapojení a konzultace Setkání pro limitovaný počet účastníků, který může být použit k rozšíření podkladních informací, detailní diskusi nad tématy a řešení Workshopy, semináře, problémů. diskusní fóra Modifikace na diskusní fóra spočívá ve větším počtu účastníků a je zaměřena spíše na vyjasnění pozic a testování reakce veřejnosti.

Může zajistit otevřenější výměnu myšlenek a vzájemné porozumění rozdílných pozic. Užitečný pro projednávání komplexních technických témat. Umožňuje hlubší rozbor otázek. Může být zaměřeno na specifickou cílovou skupinu.

Aby byl maximálně efektivní, musí být počet účastníků velmi omezen, a proto je obtížné zajistit reprezentaci všech názorů.

Zainteresované skupiny jsou vyzvány k návštěvě Informační centrum určeného místa, získat spojené s informace neformálním připomínkováním způsobem a podat připomínky. Může být (Open-House) kombinováno s výstavkou a knihou připomínek, případně dalšími technikami.

Velmi efektivní způsob informování veřejnosti a dalších zainteresovaných skupin. Může být navštíveno v čase příhodném pro návštěvníky a umožňuje klást otázky zaměstnancům.

Příprava a vedení takového informačního centra může stát velké množství času a peněz.

Může se zabývat určitými otázkami v detailech a jejich komplexnosti a učinit rozhodovací proces transparentním. Zdůrazňuje pocit důvěry.

Ne všechny zájmy mohou být reprezentovány. Vyžaduje velký závazek od účastníků. Dlouhodobý proces vyžaduje více zdrojů než jiné metody.

Komunitní model je Umožňuje komunitě vyvinut k identifikování kontrolovat a připravit problémů program jednání, umožňuje zapojení bez potřeby zvláštních verbálních nebo písemných schopností.

Komunita si musí být vědoma všech vnějších tlaků. Model musí mít přímou souvislost s realitou.

Diskusní fóra rychle zjistí případnou reakci veřejnosti.

4. Spoluúčast při rozhodování Malá skupina lidí reprezentujících specifické zájmy nebo Občanská poradní oblasti odbornosti se skupina nebo komise setkává k diskusím nad návrhem a zajistí velmi kvalitní výstup pro rozhodovatele.

Planning for real (Reálné plánování)

Pramen: Pelcl. P. Zapojení veřejnosti do plánování regionálního rozvoje. 2001.str. 45 – 49.

13

2.2.1. Příklady dobré praxe - zapojení uživatelů / veřejnosti v Blansku Zapojení uživatelů a veřejnosti do rozhodování o podobě sítě sociálních služeb probíhalo v jednotlivých dílčích krocích. Po realizovaném zjišťování potřeb, ze kterého vyplynula nedostatečná informovanost o systému a nabídce sociálních služeb, byly pracovními skupinami komunitního plánování připraveny informační letáčky a brožury. Tyto byly distribuovány na přes poskytovatele služeb, sociální pracovníky veřejnosti. Důležitou roli hráli také představitelé obcí, kterým byla poprvé podána ucelená informace o nabídce služeb. 



 

Zvýšila se celková informovanost veřejnosti o fungování služeb prostřednictvím místního tisku i obecních zpravodajů. Informační materiál sloužil také k rychlé orientaci sociálních pracovníků na různých úrovních. Společně s jihomoravským krajem jsme se zapojovali do realizace veletrhu (v rámci Mezinárodního veletrhu v Brně), služby se otevřely veřejnosti mj. v rámci akce Týden sociálních služeb apod. V roce 2012 byl zřízen webový portál komunitního plánování (www.kpss-blansko.cz), který mj. nabízel aktuální informace o pořádaných akcích v regionu. S každým připraveným plánem bylo realizováno veřejné připomínkovací řízení. KP byl dostupný elektronicky i na veřejně přístupných místech, například v informačním centru, v knihovně apod.

Postupně byli zapojeni uživatelé a veřejnost prostřednictvím poskytovatelů. Ačkoliv se osobně jednání pracovních skupin neúčastnili, své názory a připomínky sdělovali skrze členy pracovních skupin. Výraznou měrou byla veřejnost zapojena prostřednictvím různých dotazníkových šetření – analýza sociálních rizik, výzkum v oblasti bydlení, v současné době realizován výzkum „Jak se žije rodinám v Blansku“. Realizované výzkumy umožnily získávat zpětnou vazbu o činnostech služeb a dění v regionu nejen pro služby samotné, ale především pro představitele samospráv. Na závěr realizace projektu OPLZZ se uskutečnila konference, která se snažila propojit oblast sociální, zdravotní a bezpečnostní. Konference byla otevřena široké veřejnosti.

3. ROLE SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA PŘI TVORBĚ KOMUNITNÍHO PLÁNU Sociální pracovník v komunitní práci zajišťuje kompletní posuzování všech bariér sociálního fungování, a to jak na straně klientů, tak i straně prostředí a komunity. Specifickým znakem je zaměřenost na různorodost okolností představující specifické životní situace. Dále pracuje jako manažer, provádí případovou diagnostiku, plánuje služby i jejich návaznost na další služby a také sleduje poskytování služeb a hájí zájmy klientů. Plánuje a hodnotí služby. Transformační participace – je cesta ke zplnomocnění, je postavena na teoriích, které vidí klienty jako znevýhodněné a nevědomé. Participace jim pomáhá k získání větší důvěry k sobě sama a poznání mechanismů dominance a nerovné distribuce moci. Zplnomocnění je dosaženo pouze na základě aktivit zezdola. Role komunitního sociálního pracovníka

14

spočívá v podporování a facilitování. Participace má určitou dynamiku, která je ovlivňována neustále působícími vnějšími vlivy. S pojmem participace souvisí koncept partnerství, který z pohledu sociální práce zahrnuje:   

zkoumání problému se souhlasem klienta, uskutečnění intervence se souhlasem klienta, nebo když to legislativa vyžaduje, intervence založené na názorech a pohledech významných členů, intervence založené na dojednaném souhlasu na předpokladech nebo konvencích a uživateli služeb je nabízena co největší škála možností.

Z pohledu sociální práce jsou uplatňovány tyto principy:    

Spravedlnost – s každým klientem nakládat podle práv tak, aby práva žádných klientů nebyla porušována. Rovnost – brát v úvahu rozdíly ve specifických potřebách klientů. Spoluúčast – zapojení klientů do plánování, koordinace a vyhodnocení služeb, aby služby odpovídaly skutečným potřebám. Zplnomocnění – sociální pracovník by měl pomáhat klientům, aby získali větší kontrolu nad svými životy a životními podmínkami, současně předcházet závislosti klientů na systémech pomoci.

Poslání sociálního pracovníka v roli koordinátora    

nalezení sociálních priorit a dalších významných potřeb dané komunity, povzbuzování obyvatel k tomu, aby poznali své problémy a pokusili se je zvládnou pomocí dostupných služeb, informování různých skupin obyvatel o možnostech řešení, povzbuzování k diskusím o problémech a k pořádání akcí zaměřených na odstranění problému.

Sociální pracovník musí být schopen:   

Zajistit kontakt s jednotlivci, skupinami a organizacemi. Komunikovat (i písemně) s jednotlivci, skupinami a organizacemi. Spolupracovat a vyjednávat s jinými organizacemi a odborníky. o Sociální pracovník na obci i v sociálních službách je v každodenním kontaktu s klienty a jejich potřebami. Zároveň spolupracuje s jednotlivými organizacemi, zná systém fungování sociálních i návazných služeb na území. Je prostředníkem mezi klientem, službami, ale také domovskou obcí klienta.  Analyzovat komunitní zdroje potřeb.  Vytvářet sítě vzájemné pomoci. o Prostřednictvím kontaktu s veřejností, s klientem je sociální pracovník u „přímého zdroje“ informací o potřebách jednotlivců i skupin. Z tohoto důvodu jsme v Blansku vyhodnotili jako nezbytné účast sociálních pracovníků úřadu na procesu plánování. Do procesu vnáší informace o problémech a potřebách zároveň získávají dostatečnou zpětnou vazbu o síti služeb, které mu v jeho práci pomáhají. Vzájemné diskuze jsou

15

   

 

také zdrojem informací o dostatečné či naopak nedostatečné kapacitě či dostupnosti služeb. Strategicky plánovat. Podporovat ustavení skupin. Podporovat efektivní rozvoje skupin. Tvořit vazby na lokální politiku. o Sociální pracovník zachycuje celý proces a zpracovává ho do jednotlivých strategických dokumentů. Při společných jednáních byl kladen důraz na interpretaci dostupných informací, jejich vzájemné porovnávání a hledání souvislostí. o Koordinátor – sociální pracovník je svolavatelem pracovních skupin, případových konferencí apod. Iniciuje celý proces plánování. Nezbytnou roli hrají znalosti sociálního pracovníka a osvěta v oblasti komunitního plánování. Jestliže není sociální pracovník přesvědčen o smyslu plánování, není schopen jej prosazovat a šířit dál. V případě nejasné podpory ze strany samosprávy je osobnost koordinátora a jeho osobní přesvědčení o smysluplnosti procesu cestou, jak utvářet systém pracovních skupin, jak šířit informace o důležitosti a efektivnosti plánování. Jestliže není proces politicky v úvodu podpořen, jeho implementace je časově náročnější. Pracovat s konfliktem mezi skupinami, organizacemi i uvnitř skupin. Pracovat s jednotlivci včetně poradenství.

Sociální pracovník v roli koordinátora sociálních služeb problém analyzuje, plánuje postup, iniciuje akci, koordinuje činnosti účastníků, hodnotí účinky propagace akce. Twelvetrees říká, že „ Komunitní práce je pomoc obyčejným lidem, aby společným úsilím zlepšili svoji vlastní komunitu“. Komunitní práce napomáhá rozvoji společenských institucí a zahrnuje dva aspekty:  plánování (vymezení problémů, formulování řešení),  organizování (stanovení strategií pro ovlivnění činnosti). -

Pracovat na zdroji včetně času a rozpočtu. Integrovat dobrovolníky do různých forem činnosti. Monitorovat a evaluovat vývoj.

Metoda posuzování předem stanovených parametrů, které vyjadřují „ideální typ“ či „optimální způsob“ poskytování služby (např. model poskytování služby známý v zahraničí nebo domácí model, který je uváděn jako „příklad dobré praxe“). S využitím evaluačních technik pak zjišťujete, zda se poskytování služby (systému služeb) pro danou skupinu v dané lokalitě tomuto modelu přibližuje, přesněji ve kterých parametrech se přibližuje, kde těchto parametrů nedosahuje (popř. z jakých důvodů a co je třeba změnit). Využití metody tzv. „klíčových informantů“ Metoda je postavena na vhodném výběru osob, které jsou schopny nám poskytnout poznatky o potřebách a zájmech dané cílové skupiny. Abychom mohli data považovat za relevantní, je nutné věnovat zásadní pozornost způsobu výběru těchto reprezentantů (tedy zvolit taková kritéria, která nám pomohou vybrat tzv. průměrného zástupce dané cílové skupiny (jiným postupem můžeme např. vybrat extrémní zástupce). Klíčové informanty obvykle získáváme předchozím dobrým poznáním (praxí či výzkumem) služeb či institucí pro danou cílovou skupinu. Mohou nám pomoci např. k lepšímu poznání vnitřní struktury dané cílové skupiny a její následné diferenciaci na další subskupiny. Data či poznatky od těchto informantů je 16

vhodné získat zejména prostřednictvím rozhovoru (viz poznámky níže), méně vhodné je dotazníkové šetření. Klíčovými informanty mohou být také např. pracovníci zařízení služeb nebo pracovníci na úřadech – šetření klíčových informantů lze provádět paralelně na různých úrovních. 

Tvořit, sledovat a hodnotit politiku rovných příležitostí.

Aby to sociální pracovník zvládl, potřebuje mít znalosti a dovednosti v oblasti: motivace, analýzy potřeb, výzkumu, skupinové práce, vyjednávání, komunikace, poradenství, management (časový i finanční), projektování, psaní zpráv a záznamů, monitoring a evaluace.

3.1.

Činnosti koordinátora

Mapování a vyhodnocování aktuálního stavu poskytovaných služeb v regionu Z provedených průzkumů mezi poskytovateli, uživateli, představiteli obcí i dotazováním samotných sociálních pracovníků již na začátku vyplynula nedostatečná informovanost o službách. Na jednáních pracovních skupin jsme se tak usnesli, že je třeba v první fázi zvýšit povědomí o sociálních službách. Byly zpracovány informační letáčky a adresář, které pomohli nejen uživatelům, ale také sociálním pracovníkům. Letáčky byly průběžně aktualizovány a distribuovány také lékařům, a to nejen ve městě, ale i na obcích, tak aby byl zajištěn přístup k informacím co nejširšímu počtu obyvatel (informace šly přímo lékařům, kteří v systému služeb také často neorientují, a do čekáren praktických lékařů i pediatrů).  Vytváření a vyhodnocování adresářů poskytovatelů služeb Zdrojem informací pro tvorbu adresáře jsou poskytovatelé, zadavatelé a uživatelé sociálních služeb. Podklady lze získávat zejména:  na schůzkách komunitního plánování či na jiných pracovních skupinách v rámci sítě sociálních služeb  přímým ústním či písemným dotazováním poskytovatelů, zadavatelů a uživatelů služeb  spoluprací se sociálními pracovníky na obcích (obecně) od odboru sociálních věcí  využití databází  Tvorba, aktualizace a vyhodnocování informací z elektronické Databáze sociálních služeb Údaje z databáze využívá koordinátor, poskytovatelé, sociální pracovníci, zdravotníci, veřejnost aj. zejména k orientaci v sociálních službách v regionu.  Vyhodnocování funkčnosti a efektivity služeb Hlavními kritérii vyhodnocování jsou především počty uživatelů jednotlivých služeb, jejich spokojenost, zda sociální služby přispívají k integraci uživatelů do společnosti a podporují uživatele v zachování či získání jeho osobní autonomie, jak reagují na potřeby uživatelů, jaká je informovanost uživatelů a potenciálních uživatelů o službách, zda jsou služby místně a časově dostupné, v jakých prostorech jsou služby poskytovány, jak jsou služby zajištěny personálně a jak jsou dodržovány další standardy kvality, jaký je způsob čerpání finančních prostředků, efekt intervence apod. 17

Tyto informace lze získat v rámci návštěvy organizace, z rozhovorů s uživateli, z monitorovacích zpráv projektů, z rozhovorů s ostatními poskytovateli služeb a z dalších referencí.  Zjišťování počtu uživatelů Počty současných uživatelů získává koordinátor v součinnosti s poskytovateli služeb, kteří evidují počty svých klientů, příp. kontaktů. Pozor: Evidence vycházející z počtu uživatelů bez jmenného seznamu vede k riziku „zdvojování“, kdy téhož uživatele vykazuje více služeb či organizací. Kromě aktuálních uživatelů monitoruje koordinátor i počty případných čekatelů a neuspokojených zájemců o služby (převyšuje-li poptávka v lokalitě nabídku). Koordinátor dále monitoruje pravděpodobnou velikost cílové populace, kde vychází např. ze statistik cílových skupin v přepočtu na počet obyvatel v lokalitě (např. počet drogově závislých apod.).  Analýza získaných dat Koordinátor analyzuje získaná data o stavu, efektivitě služeb, počtu uživatelů a cílové populaci. Jedná se především o interpretaci informací, jejich vzájemné porovnávání, hledání souvislostí. Pomůckou může být hledání odpovědí na otázky    

Proč je situace v lokalitě taková? Co zjištěný stav znamená? Jaké se objevují odlišnosti od údajů v jiných obcích a lokalitách a proč? Mohou některé údaje spolu souviset? Jaké jsou důvody možných souvislostí?

Na základě analýzy koordinátor navrhuje opatření vedoucí ke zvýšení efektivity a kvality poskytovaných služeb. Svoje návrhy prezentuje v rámci komunitního plánování v pracovních skupinách. Výsledky analýzy využívá jako podklad pro plán a návrh financování dalšího rozvoje služeb. Vhodné je například jejich využití při tvorbě grantové politiky obce.  Navrhování a iniciace řešení problémových situací a vytváření sítě sociálních služeb Síť je spojením lidí a organizací, umožňuje jejich vzájemnou komunikaci a spolupráci. Vytváření sítí nebo také síťování je tak jednou z forem koordinace. Při síťování využíváme a ovlivňujeme vztahy mezi jednotlivými subjekty. Síťování může být využíváno jak při přímé práci s klienty, tak při koordinaci a navazování spolupráce mezi poskytovateli služeb. Pro sítě je charakteristické, že jsou:      

založeny na rovnocenných vztazích a každý ze subjektů v síti je autonomní subjekty v síti mohou mít různou míru vlivu subjekty v síti jsou na sobě v jisté míře závislé (potřebují se k dosažení cílů) síť je dynamická - charakter vztahů se mění a objevují se či mizí některé subjekty síť je možné vytvořit či upravit podle aktuálních potřeb sítě se mohou překrývat

18

Mezi hlavní výhody síťování patří především rychlost a flexibilita, subjekty v síti mohou sdílet zdroje, kontakty, dovednosti a znalosti, umožňuje spojení lidí a subjektů na různých úrovních (formální a neformální instituce, laiky, profesionály), usnadňuje pohyb ve formálních systémech, může přispívat ke vzniku alternativních řešení, v sítích se mohou rodit nové myšlenky. Uživatelům mohou přinést zlepšení a propojení služeb v lokalitě, vzájemnou komunikaci a spolupráci mezi poskytovateli služeb a komplexní řešení jejich potřeb. Síťování umožňuje předejít duplicitní práci (např. se může stát, že problém se snaží řešit i někdo jiný). Mapování a vyhodnocování potřeby uživatelů  tj. hledá optimální řešení problémů a iniciuje je  zprostředkovává nabídky služeb v regionu Při výkonu sociální práce na všech úrovních jsou pracovníci v každodenním kontaktu s klienty, čímž jsou jejich zkušenosti cenným zdrojem informací o funkčnosti systému služeb. Je vhodné zpracovávat statistiku kontaktů. Příklad vedení evidence: Datum

Typ kontaktu

Cílová skupina

Stručný popis

Následně je možné analyzovat, s jakými problémy se nejčastěji lidé na sociální pracovníky obracejí, jak často, zda je například sociální pracovník na obci prostředníkem mezi klientem a sociální službou apod. Dozvíme se také, zda bylo vůbec možné klienta odkázat na správné místo nebo bylo hledáno náhradní řešení. Metodická činnost, koordinace a poskytování informací  Zprostředkovává informace o stavu nabídky a poptávky a služeb v regionu, navrhuje a iniciuje řešení problémových situací  Vyhledává nové partnery z řad poskytovatelů služeb, nestátní neziskových organizací a také obcí  Zpracovává a připomínkuje strategické dokumenty, spolupracuje při jejich zpracování (ORP – kraj)  Distribuuje informace směrem k poskytovatelům služeb a místním samosprávám Od roku 2007 byla v Blansku zahájena komunikace se všemi zainteresovanými stranami. Postupně začali spolupracovat poskytovatelé sociálních služeb v rámci pracovních skupin. Koordinátor přenáší informace z krajských setkání, poskytovatelé mají možnost vyjadřovat se a přímo tvořit podobu sociálních služeb v území, čímž vzniká a posiluje se vzájemná důvěra. Díky projektu OPLZZ se podařilo pozici koordinátora plánování ukotvit v systému práce na městském úřadu. Poskytovatelé konzultují projektové záměry. S procesem plánování a se sociálními službami jsou seznamováni také představitelé obcí. Sociální pracovník – koordinátor informuje o situaci v oblasti služeb, o novinkách a změnách, které postupně nastávají. Postupně je objasňován systém služeb registrovaných a neregistrovaných, o možnostech a rizicích vstupu nových služeb na území. Ze strany obcí nedochází vždy ke zpětné vazbě. Jedná se o malé obce, kde jsou starostové neuvolnění. Je třeba myslet na to, že starosta malé obce je vděčný za každý mail a dopis, který NEdostane. Ačkoliv byli starostové minimálně jednou ročně o sociálních problémech informováni a na problémy dotazováni, je v klíčových oblastech důležitý osobní kontakt. Strategie osobních 19

kontaktů byla zásadní při vyjednávání o příspěvku obcí na spolufinancování služeb sociální prevence. (viz příklad dobré praxe – princip dohody).

3.2.

Evaluace

Nezbytnou součástí práce koordinátora i sociálního pracovníka je evaluace a zjišťování zpětné vazby. Průběžné hodnocení pomůže revidovat prováděné činnosti, systém práce a nadále jej „vylepšovat“ Vyhodnocení je zamýšleno jako zpětná vazba pro účastníky plánování. Příklad hodnocení KP v Blansku V Blansku probíhá hodnocení procesu plánování a realizace projektu pravidelně na několika úrovních.  Průběh realizace projektu je kontrolován a hodnocen na setkáních koordinačního monitorovacího týmu, který je tvořen koordinátorem komunitního plánování, projektovým manažerem, metodikem a odborným asistentem na komunitní a strategické plánování. Při společných jednáních a konzultacích je kontrolováno plnění klíčových aktivit projektu, soulad plnění s harmonogramem projektu a čerpání finančních prostředků projektu. Výsledky jsou pravidelně shrnuty v Monitorovací zprávě projektu.  Monitoring plnění cílů a opatření, která jsou definovaná v dokumentu Komunitního / Akčního plánu pro plánovací období, je prováděn 1x ročně a je předmětem zprávy Vyhodnocení Komunitního / Akčního plánu za příslušný rok, která je předkládána do konce měsíce dubna vedení města Blansko a následně zveřejňována. Na vyhodnocení se podílí všichni členové pracovních skupin a řídící skupiny.  Vyhodnocení procesu plánování sociálních služeb probíhalo průběžně v rámci jednání pracovních skupin a řídící skupiny. Členové mají při každém setkání možnost vyjádřit své vlastní názory a náměty k řešení aktuálních problémů. Ke zjištění názorů jednotlivých účastníků na vedení a organizaci celého procesu je využito evaluačního dotazníku. Zdroje vyhodnocení procesu plánování:    -

Dosud schválené dokumenty I. Komunitní plán sociálních služeb města Blansko pro období 2008 – 2009 II. Komunitní plán sociálních služeb města Blansko pro období 2010 – 2011 Akční plán rozvoje sociálních služeb města Blansko pro rok 2012 Aktuální verze komunitního plánu 3. Komunitní plán sociálních služeb Blansko 2013 - 2016 Další zdroje dat a informací potřebných pro zpracování hodnocení jednací řády, Základní listina, zpracované analýzy Projekt „Komunitní plánování sociálních služeb města Blansko“, reg.č. CZ. 1.04/3.1.03/78.00036  Usnesení Rady města Blansko a Zastupitelstva města Blansko  Zápisy z jednání pracovních skupin a řídící skupiny  Evaluační dotazník (V průběhu jednání pracovních skupin a řídící skupiny v březnu 2013 byli členové požádáni o vyplnění Evaluačního dotazníku, který mj. zjišťoval 20

názory na průběh a vedení procesu plánování a vyzváni k vyslovení připomínek a námětů ke zlepšení.)

4. PRINCIPY KOMUNITNÍHO PLÁNOVÁNÍ – PŘÍKLADY DOBRÉ PRAXE         

Princip triády Princip rovnosti Princip skutečných potřeb Princip dohody Princip „vše je veřejné“ Princip dosažitelnosti řešení Princip cyklického opakování Princip kompetence účastníků Princip přímé úměry 4.1.1.

Princip triády

Co říká metodika: Jedním z principů komunitního plánování je princip triády, tedy zapojování uživatelů, zadavatelů a poskytovatelů sociálních služeb do procesu plánování. Cílem plánování sociálních služeb je vytvořit takový systém sociálních služeb, který bude odpovídat zjištěným potřebám daného území. … Klíčovými aktéry v procesu plánování jsou uživatelé sociálních služeb, které bychom neměli z účasti na procesu plánování vyřadit, ale hledat způsoby, jak jejich účast podpořit. Uživatelé nejlépe vědí o svých potřebách a problémech, mají nejvíce informací z prostředí, ve kterém se bezprostředně pohybují, a často také osobní kontakty na další uživatele, jejichž potřeby ovlivňují směřování plánovacího procesu v dané lokalitě. Příklad dobré praxe – účast uživatelů sociálních služeb na procesu komunitního plánování V rámci realizace procesu komunitního plánování je kladen důraz na zapojení uživatelů do jednotlivých pracovních skupin a jejich aktivní roli v celém procesu. Snahou je podpořit uživatele a dát jim možnost vyjádřit své potřeby a názory na danou problematiku. Členové KPSS vidí velký přínos v zapojování uživatelů sociálních služeb do realizovaného procesu především při zjišťování potřeb u uživatelů/potenciálních uživatelů sociálních služeb, kdy výstupy ze zjišťování potřeb pak slouží při jednání o podobě budoucího rozvoje sociálních služeb v daném regionu. Aby byla možná aktivní role uživatelů v plánovacím procesu v co největší míře, je ze strany realizátorů KPSS dbáno na to, aby setkání pracovních skupin bylo přístupné všem. Schůzky pracovních skupin jsou tak realizovány v místech běžných pro uživatele. Například pro zapojení osob s mentálním postižením a jejich rodičů, jednání pracovní skupiny osob se zdravotním postižením probíhá přímo v zařízeních sociálních služeb – v zařízení sociální rehabilitace nebo denním stacionáři pro osoby s mentálním postižením. Jednání se tak mohou kromě samotných uživatelů sociálních služeb zúčastnit také jejich rodiče či opatrovníci, kteří vědí, že je o jejich děti v dané službě postaráno. Jednotlivé schůzky jsou střídavě realizovány v různých zařízeních tak, aby se průběžně měli možnost zapojit všichni, kdo mají o danou problematiku zájem, nebo se jen chtějí podělit o své potřeby a názory.

Na co je dobré pamatovat  Uživatelé se nemusejí účastnit každého jednání pracovní skupiny, ale je důležité dát jim možnost se zapojit.

21

 Pokud vytvoříme vhodné podmínky pro zapojení uživatelů do procesu komunitního plánování, máme větší šanci, že se do realizace procesu KPSS zapojí. 4.1.2.

Princip rovnosti

Co říká metodika: Každý má právo starat se o věci veřejné a společné. Metoda komunitního plánování propojuje aktivitu občanů s rozhodováním na úřadě. Každý má právo se vyjádřit a každý má právo mluvit. Je legitimní mluvit za sebe samotného i bez pověření, funkce či mandátu od zájmové skupiny. Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován. Organizace a procesy plánování musí zajistit všem účastníkům rovnost postavení a hlasu v průběhu všech jednání. … Cílem pro uživatele je: „Už nikdy o nás bez nás.“ Příklad dobré praxe – otevřená účast v pracovních skupinách, rovnost neznamená rezignace na potřeby V rámci brněnského procesu komunitního plánování bylo v pracovní skupině Děti, mládež, rodina několik předpokladů, které rovnosti a důvěře mezi členy bránily - snaha některých organizací prosazovat svoje zájmy mimo systém dotačního řízení, bariéry mezi příspěvkovými a neziskovými organizacemi v rozdílném financování bez ohledu na poměřování výkonu, snaha udržet chod své organizace bez ohledu na užitečnost služby pro uživatele a stále přítomná nejistota finančního zabezpečení při jednoletém způsobu financování. Přestože řešení problémů měli v rukách všichni účastníci plánovacího procesu, první komunitní plán přes všechnu snahu kopíroval výše uvedené rozpory, které se projevily mj. nepřiměřenými požadavky na financování služeb. Významný posun nastal v situaci, kdy jeden z poskytovatelů prosazoval záměr na výstavbu dalšího azylového domu, protože stávající kapacita nedostačuje. Ostatní poskytovatelé se z různých obav nejdříve k záměru vůbec nevyjadřovali, později však postupně udávali, že stávající kapacitu nemají vždy zcela využitou. Situaci bez spolupráce poskytovatelů nebylo možné ověřit a konflikt se jevil jako neřešitelný. Východiskem bylo vytvoření dočasné pracovní skupiny za účelem vzájemné informovanosti o aktuální volné/nedostatečné kapacitě a vzájemné spolupráci. Tento systém se velmi osvědčil a ukázalo se, že nebylo třeba pro občasný převis poptávky budovat další zařízení. V bezpečí pracovní miniskupiny se také ukázalo, že hlavním motivem dřívější nespolupráce byla obava, že zadavatel při nevyužití plné kapacity, službu finančně nepodpoří v plné výši. Tato debata také vyústila v jednání s uživatelkami služby, při které se přišlo na mnohé návrhy ke zlepšení kvality služby. Dodržování principu rovnosti přineslo do pracovní skupiny větší důvěru, které vedla od soutěživosti k posílení vzájemné spolupráce při řešení potřeb uživatelů.

Na co je dobré pamatovat  V případě nerespektování principu rovnosti (na názory určitých jedinců či skupin je brán větší zřetel než na názory jiných) nelze očekávat zájem ze strany uživatelů, veřejnosti, případně dalších institucí.  Je nutné dát dostatečný prostor všem zúčastněným, jejich názory respektovat a nepovyšovat názory „silnějších“ (případně početnějších) nad „slabší (případně méně početné).  Díky dobrému nastavení komunikace a pravidel jednání dostávají prostor na pracovních skupinách všichni zúčastnění a jejich názory jsou respektovány.  V odůvodněných případech může uplatnění rovnosti vést k podpoře potřebné a užitečné změny.  Proces komunitního plánování sociálních služeb nemůže být zakonzervovaný, naopak musí být otevřený změnám a novým potřebám uživatelů.  Významným předpokladem reálného plánování sociálních služeb je důvěra mezi členy pracovních skupin. 22

 Důvěra vyrůstá ze zkušenosti, a proto jakýkoliv faul v této oblasti vůči komukoliv znamená těžko napravitelnou ztrátu.  Za nevhodným chováním členů pracovní skupiny se často skrývá obava, že nemohou naplnit svoje potřeby legální, transparentní cestou otevřeného jednání a diskuse. Cestou je přijetí a respektování obavy a vyslechnutí všech stran konfliktu. 4.1.3.

Princip skutečných potřeb

Co říká metodika: V rámci komunitního plánování se dostaneme do fáze, kdy je nezbytné popsat a následně podrobněji analyzovat sociální situaci v obci/regionu. Obvykle se jedná o zjištění základních sociálních a demografických údajů o obci/lokalitě. Především potřebujeme získat dobrý přehled o představách občanů, jaké služby a v jakém rozsahu mají být v naší obci/lokalitě pro ně dostupné. Nedílnou součástí zjišťování potřebných podkladů je však také dostatečný přehled o nabídce a způsobu poskytování stávajících sociálních služeb, stejně jako představy zadavatelů, tzn. volených zástupců obcí na daném území o sociálních službách. Všechny tyto údaje jsou nezbytné pro další kroky, kdy se účastníci komunitního plánování rozhodují o prioritách a nastavení sítě sociálních služeb v obci/lokalitě. Pro shromáždění potřebných údajů využíváme různorodé zdroje, jednou z možností je realizace výzkumných šetření. Příklad dobré praxe – analýzy jako motor pro diskuse nad reálným řešením Jednou z realizovaných aktivit procesu plánování bylo zpracování analýzy poskytovatelů sociálních služeb a dále analýzy zadavatelů, tzn. zástupců obcí ve správním obvodu obce s rozšířenou působnost. V obou případech přinesly výzkumy významná zjištění pro nastavení priorit rozvoje sociálních služeb. V rámci výzkumu poskytovatelů lze považovat za podstatná zjištění týkající se prostorové a typové dostupnosti sociálních služeb. Většina poskytované pomoci byla kumulována přímo v ORP a jeho nejbližším okolí, kdy jako významný faktor případného rozšíření služby řada poskytovatelů vnímala náklady na dopravu, které často snižují možnost dojíždění do vzdálenějších míst dané lokality. Z výzkumu zadavatelů vyplynulo, že většina zástupců menších obcí má jen velmi omezené informace ze sociální oblasti a tedy poměrně malý potenciál poskytovat občanům základní poradenství, pokud se dostanou do nepříznivé sociální situace. Stejně tak mezi respondenty nebylo zcela ujasněno, kam a na koho se obracet s žádostmi o informace, případně kam občany odkazovat. Na druhou stranu z výzkumu vyplynulo, že zástupci menších obcí v budoucnu uvažují o navázání vzájemné spolupráce. Většina také souhlasila s tvrzením, že pro řešení nepříznivé sociální situace je nejvhodnější přirozené prostředí a síť pomoci by se měla vytvářet zejména na lokální úrovni.

Na co je dobré pamatovat  Při shromažďování podkladů se často soustředíme výhradně na zadání výzkumů, které jsou bezprostředně zaměřené na názory stávajících nebo potenciálních uživatelů.  Informace pro rozhodování je potřeba získávat pokud možno z co největšího počtu dalších možných zdrojů.  Analýza poskytovatelů se často jeví účastníkům komunitního plánování jako nadbytečná v domnění, že veškeré informace jsou obsaženy v registru poskytovatelů. Podrobnější rozbor poskytovaných služeb nám však může zprostředkovat celistvé informace o síti poskytovaných služeb, včetně např. vzájemné provázanosti poskytovatelů, jejich zkušenosti s chybějícími službami nebo zachycení služeb, které za klienty „dojíždějí“ z jiného regionu.  Výzkum zaměřený na zadavatele, tedy volené zástupce obcí, kteří by měli být účastníky komunitního plánování je uskutečňován ojediněle. Nicméně výsledky z výzkumu zadavatelů jasně dokladují, že informace o názorech či záměrech zástupců 23

menších obcí mohou mít zcela zásadní význam pro praktické naplňování priorit, které do komunitního plánu nastavíme.  Výzkum poskytovatelů a zadavatelů může přinést cenné zdroje poznání o nedostatcích stávajícího systému, které občané nebo stávající uživatelé nejsou schopni popsat, protože se sami často v nabídce pomoci hůře orientují. Významným předpokladem reálného plánování sociálních služeb je důvěra mezi členy pracovních skupin. 4.1.4.

Princip dohody

Co říká metodika: Svobodný a informovaný souhlas je výsledkem svobodné rozpravy a demokratické spolupráce. To se děje nejvíce prostřednictvím jednání pracovních skupin, ale tento princip se musí používat i při vyjednávání s obcemi, zastupitelstvem nebo skupinou poskytovatelů. Právě tento princip pak umožňuje udržitelnost dohodnutého. Jestliže se některá ze stran cítí být poražena nebo přemožena má samozřejmě méně motivace k plnění dohody. Dohoda musí být dobře rozpracovaná na jednotlivé kroky. Není možné odsouhlasit jednoduše jen záměry, ale také způsob a postup realizace odsouhlasených aktivit. Příklad dobré praxe 1 – podíl obcí na spolufinancování sociálních služeb Město Kuřim má možnost zřídit odlehčovací službu. K vytipování služby dospěla pracovní skupina komunitního plánování na základě potřebnosti uživatelů, možností současného poskytovatele rozšířit stávající služby a nabídky zadavatele na odpovídající prostory. Potřebnost byla ověřována pro celé ORP a to především ve spolupráci s praktickými lékaři a obcemi. Společným argumentem bylo, že přes blízkost Brna je služba pro rodiče postižených dětí nedosažitelná, zvláště o prázdninách a při jiných krátkodobých kritických obdobích. Zároveň však při finanční analýze plánované služby vyplynula skutečnost, že finanční udržitelnost služby bude vyžadovat příspěvky okolních obcí. Proto byli starostou Kuřimi, který je členem koordinační skupiny KPSS, svoláni odpovědní zástupci všech obcí ve správním obvodu Kuřimi. Ještě den před setkáním většina obcí účast nepotvrdila, ale nakonec přišli zástupci všech 8 obcí. Na setkání byli také pozváni metodici komunitního plánování pro Jihomoravský kraj, kteří představili aktuální strategii kraje v oblasti rozvoje nových sociálních služeb. Pro podporu odlehčovacích služeb je ze strany JMK požadována minimálně 10 % finanční spoluúčast obce/obcí na nákladech služby, jako výraz potřeby a předpoklad udržitelnosti této služby. Účastníci se shodli, není reálné vybudovat nové zařízení, ale využijí přestavbu nefunkční kotelny u stávajícího střediska pro seniory. Obec Kuřim bude financovat rekonstrukci, obce přispějí na provoz. Klíčem pro určení podílu obcí na financování služby byl navržen počet obyvatel. Na závěr byla stanovena dohoda o konzultaci dalších kroků a účasti zástupců v pracovní skupině komunitního plánování.

Příklad dobré praxe 2 – podíl obcí na spolufinancování sociálních služeb Jihomoravský kraj s obcemi s rozšířenou působností dlouhodobě řeší podobu sítě sociálních služeb tak, aby byly finance z veřejných rozpočtů vynakládány na služby, které odpovídají potřebnosti v daném území. Nepříznivá ekonomická situace přináší potřebu minimalizovat a přehodnocovat potřebnost stávajících služeb a hledat další zdroje k financování služeb na území jednotlivých obcí s rozšířenou působností. Před 6 lety byla z národní úrovně prostřednictvím evropských fondů nabídnuta možnost získat finance na zajištění sítě služeb sociální prevence. Jihomoravský kraj tuto výzvu využil a získal finanční prostředky k zajištění sítě služeb sociální prevence. Rokem 2014 finanční podpora z evropských fondů končí, proto vyzval Jihomoravský kraj obce s rozšířenou působností ke spolupráci na vytvoření návrhu minimální sítě služeb sociální prevence na okresní úrovni. Zároveň si kraj stanovil podmínku – služby budou zařazeny do minimální sítě služeb a tím také do financování z krajských a ministerských dotací, pokud budou spolufinancovány ze strany obcí – v případě služeb sociální prevence jde o finanční spoluúčast ve výši 20% z nákladů služby. V rámci aktivit procesu Komunitního plánování sociálních služeb byly vytvořeny multidisciplinární týmy na okresní úrovni (většina služeb má okresní působnost), jejichž úkolem bylo vydefinovat minimální síť služeb sociální prevence ve správních obvodech obcí s rozšířenou působností. Multidisciplinární tým byl sestaven z garantů procesu komunitního plánování sociálních služeb (koordinátorů KPSS), vedoucích odborů sociálních věcí a zastupitelů místních samospráv obcí s rozšířenou působností. Multidisciplinární tým provedl revizi

24

struktury stávající sítě služeb sociální prevence, navrhl jejich optimalizaci a vydefinoval návrh minimální sítě. Do minimální sítě bylo zařazeno 11 registrovaných služeb sociální prevence (z původních 23 služeb). O návrhu minimální sítě a nových podmínkách financování služeb sociální prevence byli starostové obcí informováni na poradě starostů obcí, která se uskutečnila na úřadech ORP. Zástupci obcí byli vyzváni ke spolupráci a finanční spoluúčasti na stabilizaci minimální sítě služeb sociální prevence. Dále probíhala osobní jednání na území jednotlivých obcí za účelem objasnění systému spolufinancování. V průběhu osobních jednání se ukázalo, že je pro pochopení smyslu spolufinancování nejdříve vhodné problematiku služeb a jejich fungování vysvětlit. Většina služeb sociální prevence je poskytována jednotlivcům i celým rodinám, v některých případech i zcela anonymně, proto se pro stanovení výše příspěvku ze strany obcí ukázal jako nejvhodnější přepočet podle velikosti (dle počtu obyvatel), přičemž byly stanoveny hranice pro určení příspěvku ze strany obcí. S jednotlivými obcemi byla uzavřena Smlouva o příspěvku na spolufinancování sítě služeb sociální prevence.

Na co je dobré pamatovat  Transparentnost řešení problému formou společného setkání přispěla k společnému uvažování a řešení vzniku nově služby a umožnila i zlepšení kvality služeb stávajících a jejich udržitelnost v blízké budoucnosti.  Vzájemná spolupráce a zvolený postup umožnily dohodu všech zúčastněných nejen o podobě a financování služeb, ale také přinesly řadu dalších podnětů – např. dohodu o zajištění kontaktu s uživateli přes praktické lékaře…  Vzájemnou dohodou se podařilo na danou poptávku ze strany všech zúčastněných zareagovat řešením, které je přijatelné pro všechny. 4.1.5.

Princip „vše je veřejné“

Co říká metodika: Plánování sociálních služeb se zabývá věcmi veřejnými. Informace o dění v něm jsou veřejně dostupné a jednání jsou otevřená. Informace o průběhu a výstupech plánování jsou veřejnosti aktivně předávány. Přenos informací o komunitním plánování a o sociálních službách je důležitou součástí celého procesu a prolíná se všemi jeho fázemi. V různých lokalitách jsou uplatňovány různé přístupy k informování a zapojování veřejnosti do procesu plánování rozvoje sociálních služeb. Příklad dobré praxe – zveřejnění informací napomáhá kvalitě služeb K přenosu informací široké veřejnosti se osvědčilo zřízení webového portálu o komunitním plánování sociálních služeb, kde jsou zveřejňovány veškeré aktuality týkající se celého procesu a sociálních služeb. Na webových stránkách jsou k dispozici pozvánky, zápisy z jednání pracovních skupin, aktuální dokumenty či pozvánky na akce pořádané organizacemi poskytující sociální či související služby. Webový portál je provázaný se sociální sítí, kde jsou taktéž informace pravidelně zveřejňovány. Významnou aktivitou v přenosu informací pro veřejnost je například pořádání akce „Den sociálních služeb aneb jeden svět pro všechny“, která se koná v rámci procesu komunitního plánování rozvoje sociálních služeb ve městě Znojmě. Nápad uskutečnit první ročník této akce vzešel z řad členů pracovní skupiny osob se zdravotním postižením. I když tato akce nebyla plánovaná a v rozpočtu na ni nebyly finanční prostředky, podařilo se první ročník vlastními silami uskutečnit. Organizace se aktivně zapojily do přípravy, využila se pomoc dobrovolníků a obyvatelů azylového domu pro muže s přípravou zázemí akce na náměstí a kulturní program zajistili uživatelé sociálních služeb. Cílem dne sociálních služeb je zapojit organizace poskytující sociální služby a další související organizace do prezentace vlastních služeb široké veřejnosti, informovat tak obyvatele o aktuální nabídce a o možnostech řešení případné nepříznivé sociální situace. Na realizaci akce, včetně doprovodného kulturního programu a přednášek se podílejí také střední školy a mateřské centrum. Díky této akci došlo k navázání vzájemné spolupráce mezi zařízeními sociálních služeb a dalšími organizacemi. Některé organizace tak získali nové informace, klienty nebo pomohli s řešením konkrétní situace ihned na místě.

25

Na co je dobré pamatovat  Přenos informací veřejnosti je možné realizovat různými způsoby najednou – synergický efekt.  Aktivity spojené s přenosem informací veřejnosti mohou vycházet z řad členů komunitního plánování či od organizací.  Důležitost aktérů vzít danou aktivitu za svou a ztotožnit se s jejím účelem - pak je aktivita důvěryhodná.  Mnohé aktivity je možné realizovat bez finančních prostředků, pokud o jejich realizaci mají zájem všichni, kteří se jich účastní. 4.1.6.

Princip dosažitelnosti řešení

Co říká metodika: Jedním z klíčových okamžiků procesu komunitního plánování je formulace priorit rozvoje sociálních služeb na daném území pro další období. Stanovením priorit vlastně vytváříme základní osnovu dokumentu, který nazýváme komunitní plán. Jestliže se nám podařilo dostatečně a vhodnými metodami zachytit potřeby občanů a poptávku po poskytování pomoci, máme vytvořeny dobré předpoklady pro nastavení odpovídajících priorit v oblasti sociálních služeb. Příklad dobré praxe – nastavení priorit by mělo odpovídat možnostem Při tvorbě komunitního plánu se vychází především ze zmapování potřeb uživatelů a poskytovatelů sociálních služeb. Při tvorbě priorit a opatření je však potřeba klást důraz také na reálnost nákladů na jejich realizaci. Když se začaly cca v roce 2007 tvořit komunitní plány a sečetly se veškeré finanční náklady na prokazatelně potřebná opatření, dokázaly se náklady vyšplhat na vysoké částky. Komunitní plán sice zastupitelstvo schválilo, nicméně jeho faktická realizace byla vzhledem k nejasným zdrojům obtížná, opatření nebyla realizována, ačkoliv byla velmi potřebná. Aby nebyl komunitní plán pouze „knihou zbožných přání“ a následně nebyl pro uživatele a poskytovatele zklamáním, bylo v následujícím období přistoupeno ke změně dosavadního přístupu. Na strategické období tří let byly stanoveny priority a opatření, včetně realizátorů, očekávaných výstupů a případných rizik. Na každý jednotlivý rok daného období pak budou formulována pouze ta opatření, která vycházejí z reálných možností rozpočtu na daný rok (tzv. akční plán). Tato opatření budou jasně popsána, stejně jako budou vyčísleny náklady na jejich realizaci a označeny konkrétní zdroje jejich financování. Tyto akční plány pak budou předloženy orgánům města ke schválení. .

Na co je dobré pamatovat  Nemůžeme se vést jen tím, co vnímáme jako potřebné.  Nemůžeme se řídit jen potřebami a přáními, ale musíme vycházet z konkrétních podmínek a reálných možností obce, regionu či dané organizace.  V případě nereálných opatření hrozí, že komunitní plán nebude brán vážně a bude pokládán jen za snůšku přání a dobrých nápadů.  Hrozí také, že bude znevážena upřímná snaha všech zúčastněných o vytvoření dobrého plánu sociálních služeb a že účastníci procesu plánování pozbydou chuť i motivaci podílet se i nadále na procesu plánování sociálních služeb.

26

4.1.7.

Princip cykličnosti

Co říká metodika: Komunitní plánování tvoří spirálu, v níž se témata a mnohé problémy cyklicky opakují a je nutné se jimi znovu zabývat a vyhodnocovat je na nové úrovni vývoje. Proces plánování sociálních služeb je typický tím, že se určité úkoly či témata v průběhu procesu opakují, znovu se k nim po určitém období (cyklu) vracíme, přestože jsme je již řešili a na určité úrovni zpracovali. Příklad dobré praxe – čekání může být aktivní Od počátku realizace komunitního plánování sociálních služeb v Blansku vychází jako potřebné zřídit osobní asistenci. Tato potřeba se stala součástí 1. Komunitního plánu jako priorita cílové skupiny. Realizátor navrhl způsob řešení této priority „nákupem služby“ od stávajícího poskytovatele, který by do regionu dojížděl. Realizace toho opatření se v prvním plánovacím období nezdařila kvůli slabé „kupní síle“ klientů. Pro vytvoření druhého komunitního plánu bylo opět nutné zmapovat potřeby jednotlivých cílových skupin. U cílové skupiny osob se zdravotním postižením se potřeba osobní asistence opětovně potvrdila a byla zapracována do 2. a následně do 3. komunitního plánu. Služba začala být v regionu poskytována až v průběhu realizace 3. Komunitního plánu. Obdobně je opakovaně diskutována potřeba odlehčovací služby či krizového nebo azylového bydlení pro ženy. V období vyhodnocování plánů se jeví tyto priority stále jako potřebné. Po celou dobu realizace komunitního plánování probíhají opakovaně jednání o naplnění těchto priorit v pracovní i řídící skupině, ale také s představiteli města, komise sociální a dalšími organizacemi či realizátory, kteří by mohli s naplněním priority pomoci a i nadále se hledají možnosti, jak prioritu realizovat.

Na co je dobré pamatovat  Potřeba, která byla zjištěna, je při další realizaci komunitního plánování potvrzována a zapracována do dalších dokumentů.  Vždy existuje jiný způsob řešení daného problému, jen se nebát hledat další a nová řešení. Zde je místo pro týmovou práci skupiny.  Možnost zapojení více partnerů do naplňování priority může být jedním z dobrých řešení.  Nesplnění priorit v daném období neznamená selhání procesu, pokud potřebnost přetrvává, další období s sebou přináší nové možnosti řešení. 4.1.8.

Princip kompetence účastníků

Co říká metodika: Pro úspěšné využití metody komunitního plánování v praxi je nezbytný rozvoj kompetencí účastníků plánování. Lidé, kteří se plánování účastní, ať už v roli uživatele, zadavatele nebo poskytovatele, by měli být dobře obeznámeni s tím, jak proces komunitního plánování probíhá, a také v čem spočívá jejich role. Základním nástrojem je předávání informací o komunitním plánování veřejnosti vhodnými způsoby a prostředky. Kromě toho je však nezbytné, aby lidé, kteří se mají na procesu plánování aktivně podílet, získali základní soubor znalostí a vědomostí o tom, co je podstatou metody komunitního plánování. Příklad dobré praxe – vzdělávání zvyšuje kompetence a udržitelnost procesu komunitního plánování v regionu Součástí projektů Jihomoravského kraje zaměřených na podporu komunitního plánování v obcích kraje byly vždy vzdělávací aktivity. Vzdělávání bylo zaměřeno na koordinátory procesu komunitního plánování, na nové metodiky, kteří poskytují obcím podporu v procesu KPSS a v letech 2011-2013 tato iniciativa vyústila ve vytvoření speciálního vzdělávacího programu pro nové účastníky KPSS v obcích. V několika obcích s rozšířenou působností přinesly tyto vzdělávací aktivity bezprostřední efekt. Typickým příkladem může být město Blansko a Znojmo. Poté, co byli vyškoleni koordinátoři komunitní plánování a jejich další spolupracovníci, obě města v

27

úspěšném grantovém řízení získala finanční podporu na svůj vlastní projekt podpory komunitního plánování sociálních služeb ve správních obvodech. Tyto projekty jsou zaměřeny na takové aktivity, které pomohou lépe rozvíjet proces komunitního plánování, podporují navazování spolupráce se zástupci dalších subjektů (např. obcí), jejichž účast je pro diskusi o budoucí podobě sociálních služeb a poskytování pomoci nezbytná. V rámci realizovaného projektu v Blansku vzniklo Centrum pro podporu komunitního plánování, které slouží jako středisko sběru potřeb, místo poskytující poradenství a informace o síti služeb v regionu. Partnerstvím a metodickou podporou se pracovníci naučili realizovat a zpracovávat analýzy vlastními silami.

Na co je dobré pamatovat  Vzdělávání je nástroj pro posílení kompetencí účastníků KPSS .  Dostatek kompetencí, umožní účastníkům rozpoznat, zda mají pro své rozhodování dostatek informací, co jsou schopni zvládnout v rámci procesu samostatně a na jaké aktivity je potřeba raději dohodnout externí pomoc, jakým způsobem je plánování sociálních služeb provázáno s dalšími tématy (např. kvalita, financování).  Účastníci dobře obeznámeni s metodou komunitního plánování mají potenciál vtahovat do procesu další osoby nebo jsou schopni si uvědomit, že je nezbytné oslovit zástupce dalších resortů a subjektů, aby se do procesu zapojili. 4.1.9.

Princip přímé úměry

Co říká metodika: Komunitní plánování neusiluje pouze o vytvoření výsledného dokumentu Komunitního plánu, ale je důležité, aby celý proces plánování probíhal kvalitně. Realizace doplňujících aktivit v rámci průběhu komunitního plánování zvyšuje hodnotu celého procesu pro občany dané komunity. Dalším pohledem na reálné naplňování tohoto principu je také důležitost řešit především ty problémy, jejichž řešení lze skrze sociální služby ovlivnit. Nemá smysl řešit úplně vše a vynakládat tak zbytečně čas a energii všech zúčastněných řešením témat, která stejně nelze v rámci komunitního plánování vyřešit či ovlivnit. Princip přímé úměry je tedy mimo jiné o tom, že výsledek společného snažení by měl být v přímé úměře s vynaloženým časem a energií účastníků plánování. Příklad dobré praxe – věnovat se reálným tématům Sociální služby a potřeby jejich uživatelů nejsou izolované od jiných životních oblastí a situací. Potřeby uživatelů přesahují do dalších oblastí a různé problémové situace mají komplexní povahu. Je tedy běžné, že se při diskuzích v pracovních slupinách plánování opakovaně naráží na „přesahující“ témata, která uživatele často trápí, ale jejich řešení není možné v rámci systému sociálních služeb. Dalším problémem také často bývá, že pracovní skupina je schopna dobře popsat nějakou problémovou oblast (např. chybějící služba pro specifické typy uživatelů), ovšem její řešení vyžaduje např. značnou investici, která není v dané době z hlediska ekonomické situace možná. V těchto případech je určitě dobré problém prodiskutovat a popsat, ale nemá smysl jej zapracovávat jako konkrétní opatření v rámci komunitního plánu, když je jasné, že problém nelze v daném období reálně řešit. Pokud se nastaví v komunitním plánu nereálná opatření, skrývá to v sobě podstatné riziko – může to v zúčastněných vyvolat falešný pocit naděje na vyřešení daného problému a při konečné evaluaci plánu může pak dojít ke zklamání zúčastněných a především pak k jejich demotivaci dále na procesu participovat. Ovšem co se zmíněnými problémovými tématy, na které se opakovaně v diskuzích naráží a která trápí uživatele služeb i jejich poskytovatele? Určitě není vhodné taková témata automaticky „shodit ze stolu“ z důvodu, že nejde sociální služby nebo není možné jejich řešení ovlivnit. V rámci procesu komunitního plánování tato „problémová“ témata pravidelně zaznívají na všech pracovních skupinách. Dané problémy jsou často diskutovány a také jsou dobře popsané, ovšem účastníci procesu si uvědomují náročnost jejich řešení. Při tvorbě komunitního plánu se tedy přistoupilo k následujícímu systému. U navrhovaných priorit a opatření se důsledně dbá na jejich reálnost. V případě, že je popsán problém, který nelze v rámci sociálních služeb řešit, nebo nejsou prostředky na jeho řešení, případně není nikdo, kdo by navrhované opatření realizoval – takové opatření není do priorit zapracováno. U každé cílové skupiny lze vytvořit prostor pro podkapitolu, která se

28

zabývá například trendy do budoucna. Zde je tedy možnost popsat diskutované problémy, případně navrhnout alespoň částečné možnosti jejich řešení. Rovněž je dobré upozornit na případné trendy, které se objevují a které mohou ukazovat na možné změny, problémy či rizika v budoucnu nebo naopak na alternativní možnosti řešení. Je jistě vhodné následně také tyto informace přenést na krajskou úroveň. Zároveň je vhodné si uvědomit, že setkání členů pracovních skupin nejsou realizována jen za účelem sepsání dalšího komunitního plánu, ale jsou prostorem pro seznámení se s problémy lokality, prostorem pro předávání si informací o vlastní aktivitě, o potřebách klientů, navázání spolupráce. Zástupci organizací získávají větší přehled o nabídce „konkurence“ a komunikují spolu a hledají další způsoby, jak pomoci svým klientům, např. doporučením navazující služby.

Na co je dobré pamatovat  účastníci procesu plánování někdy věnují příliš mnoho času a energie při diskuzích a zpracovávání podkladů k tématům, které není reálné v rámci KPSS řešit.  jsou-li nereálné problémy prodiskutovány a popsány, je rovněž plýtváním času a energie tyto informace do komunitního plánu nepromítnout – avšak včetně podmínek za kterých je možno naplnit jejich realizaci.  řešením zviditelnění priorit a opatření, které nejdou momentálně zrealizovat je zařazení do zvláštní podkapitoly jednotlivých cílových skupin.  členové pracovních skupin se tak zbytečně nevěnují dlouhým diskuzím nad řešeními, která nemohou ovlivnit, ale zároveň důležitá témata nezapadnou a jsou tak předána dál.  Není důležité se scházet v rámci komunitního plánování jen za účelem vytvoření výsledného dokumentu Komunitního plánu. Podstatné jsou další aktivity, které se v průběhu realizují.

29