Studijní materiál k e-learningovému kurzu
Komunikace s elektronickou veřejnou správou a informační gramotnost
Autor: Mgr.Simona Vavrochová
© 2014, RENTEL a. s.
1
Obsah : Cíl kurzu ..................................................................................................................... 3 Klíčové slova .............................................................................................................. 3 1. Informační společnost a státní informační politika ................................................. 4 1.1. Vymezení pojmu informační společnost........................................................... 4 1.2. Cíle a přínosy státní informační politiky............................................................ 4 1.3. Prioritní oblasti a nástroje realizace státní informační politiky .......................... 6 2. Informační gramotnost............................................................................................ 7 2.1. Vymezení pojmů .............................................................................................. 7 2.2. Struktura informační gramotnosti ..................................................................... 8 3. Informační zdroje a informační systémy ................................................................. 9 3.1. Informační zdroje ............................................................................................. 9 3.2. Informační systémy .......................................................................................... 9 3.2.1. Webové stránky....................................................................................... 11 3.2.2. Webové stránky obcí a další informační zdroje ve veřejné správě .......... 12 3.2.3. E-mail ...................................................................................................... 13 3.2.4. Sociální sítě ............................................................................................. 14
2
Cíl kurzu Cílem kurzu je, aby studující získal povědomí o tom, co se rozumí informační gramotností, co je informační společnost a státní informační politika a jaké jsou hlavní informační zdroje ve veřejné správě. Studující si osvojí způsob, jak informace týkající se veřejné správy vyhledávat a jak hodnotit jejich spolehlivost a relevanci. Seznámí se s elektronickými informačními zdroji a udělá si představu o tom, jak funguje Internet a jaké služby nám, ve vztahu k veřejné správě, nabízí.
Klíčové slova Informační společnost je „Společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy. Nárůst informačních zdrojů a komunikačních toků vzrůstá do té míry, že ho nelze zvládat dosavadními informačními a komunikačními technologiemi.“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_spole%C4%8Dnost) ICT jsou informační a komunikační technologie. Informační gramotnost: „Soubor schopností člověka, na základě kterých je schopen rozpoznat, kdy potřebuje informace - ty umí vyhledat, kriticky vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu.“ (Zdroj: http://www.ala.org/acrl/standards/informationliteracycompetency#ildef) Informační zdroj je jakýkoliv nosič informací, který umožňuje přenos informace v prostoru a čase. Informační systémy jsou jakékoliv systémy pro sběr, přenos, udržování a zpracovávání dat za účelem prezentace informací dle potřeb uživatelů systému. Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Internet je souhrnný pojem pro celosvětové propojení počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí protokolů TCP/IP. Propojení jednotlivých sítí je dosaženo pomocí směrovačů (Router) a bran (Gateway). Společným cílem všech propojených počítačů je bezproblémová komunikace, výměna dat. Internet poskytuje nástroje a služby nejen k výměně a vyhledávání informací, ale, které umožnují např. individuální či skupinovou komunikaci apod.
3
E-mail je elektronická pošta. E-mail slouží k předávání multimediálních zpráv (text, zvuk, obraz) pomocí Internetu.
1. Informační společnost a státní informační politika 1.1. Vymezení pojmu informační společnost Pojmem informační společnost se v současné době používá k vymezení hlavních rysů současného světa. Podíváme-li se na jeden z hlavních informačních zdrojů současnosti – internet, nalezneme tam tuto definici: Informační společnost je „Společnost založená na integraci informačních a komunikačních technologií do všech oblastí společenského života v takové míře, že zásadně mění společenské vztahy a procesy. Nárůst informačních zdrojů a komunikačních toků vzrůstá do té míry, že ho nelze zvládat dosavadními informačními a komunikačními technologiemi.“ (http://cs.wikipedia.org/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_spole%C4%8Dnost) Zjednodušeně řečeno moderní informační a komunikační technologie (ICT) jsou již běžnou součástí našeho života a mění platné společenské struktury. Vliv prudkého rozmachu informačních a komunikačních technologií je charakterizován plošností a vysokou rychlostí pronikání do všech oblastí společnosti. Změny se dotýkají průmyslu, služeb, veřejného i soukromého sektoru, pracovního i osobního života. Informační společnost tak zásadně změní podnikání, veřejný život i život každého člověka. Odborné organizace, knihovny a školy na celém světě realizují projekty informačního vzdělávání. Vlády vytvářejí a implementují národní politiky zvyšování informační gramotnosti. Budování informační společnosti se tak stává jedním z cílů státní informační politiky všech vyspělých zemí, včetně České republiky. V České republice působí od roku 2007 jako odborný poradní orgán vlády pro oblast konkurenceschopnosti a informační společnosti Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost (RV KIS). V oblasti informační společnosti má Rada plnit koordinační roli místo zrušeného Ministerstva informatiky (červen 2007) a poskytovat vládě vědomostní základnu zejména pro její rozhodování v koncepčních otázkách rozvoje informační společnosti tak, aby bylo dosaženo větší provázanosti a koordinace resortních a národních projektů. (http://www.vlada.cz/cz/ppov/rvis/rada-vlady-pro-informacni-spolecnost-73372/)
1.2. Cíle a přínosy státní informační politiky Základní cíle a přínosy státní informační politiky jsou stanoveny v dokumentu STÁTNÍ INFORMAČNÍ POLITIKA - CESTA K INFORMAČNÍ SPOLEČNOSTI (zdroj: www.vlada.cz):
4
Základním cílem státní informační politiky je vybudovat a rozvíjet informační společnost, a tím vytvořit předpoklady zejména pro zlepšení kvality života jednotlivých občanů, zefektivnění státní správy a samosprávy a zkvalitnění podpory rozvoje podnikání. Toto s sebou nese: 1. Z pohledu občana: Informatika a telekomunikace jsou jedny z klíčových faktorů ekonomického rozvoje, a tedy jedním z prostředků, který může přivodit zásadní obrat české ekonomiky od stagnace k růstu. Informační společnost přinese občanům zlepšení kvality života, nabídne lepší využití jejich kvalifikace a uplatnění tvůrčích schopností. Součástí rozvoje informační společnosti je i vytváření informačních systémů veřejné správy, které ji nejen zefektivní a zjednoduší, ale především budou přínosem pro občany. Umožní např. vytvořit integrovanou síť kontaktních míst veřejné správy, kde si občan nebo organizace na jednom místě mohou vyřídit své záležitosti se státní správou. Uplatnění informačních technologií vytvoří nová pracovní místa. V informační společnosti se zvyšují nároky na kvalifikaci. Jedním z principů státní informační politiky je rovněž aktivní omezování nepříznivých dopadů rozvoje informačních technologií na občany s nižším vzděláním a ekonomicky a sociálně slabší subjekty včetně handicapovaných občanů. Informační technologie také zásadně ovlivní ochranu a zpřístupnění kulturního dědictví všem občanům (unikátní sbírky knihoven, archivů, muzeí a galerií). 2. Z hlediska řízení státní správy a samosprávy: Rozvoj informační společnosti s sebou nese široké uplatňování moderních informačních a komunikačních technologií. Koordinovaná a plánovitá výstavba a provozování informačních systémů veřejné správy s využitím těchto moderních technologií přinese celou řadu přínosů. Průběžná elektronická evidence odvodu daní, sociálního a zdravotního pojištění omezí možnost daňových úniků a nedoplatků pojistného. Informatizace dále umožní zavést efektivnější metody při určování nároku na sociální dávky, důchody a ve službách zaměstnanosti. Bude možné dále individualizovat nároky na sociální dávky bez zvýšení administrativní náročnosti. Nezanedbatelná bude i lepší kontrola finančních toků, což přispěje k vytvoření protikorupčního prostředí a tím se zefektivní boj s různými formami kriminality. Uplatnění moderních informačních technologií pomůže vytvořit informačně transparentní prostředí s veřejně přístupnými informacemi o všech podnikatelských subjektech. Efektivní dostupnost relevantních informací o podnikatelských subjektech je jedním z kritických předpokladů řádně fungujícího tržního prostředí. 5
3. Z hlediska podpory rozvoje podnikání: Prudký rozvoj informačních technologií v posledním desetiletí dal vzniknout zcela nové dimenzi obchodování - elektronickému obchodu (dále EO). V EO se jedná o produkci, reklamu, prodej a distribuci různých produktů i o jiné formy spolupráce subjektů (výměna dat a dokumentů v digitální formě) prostřednictvím telekomunikačních sítí. V souvislosti s expanzí Internetu jako globálního komunikačního prostředí se objevily rozsáhlé možnosti jeho využití pro EO. S rozvíjením informační společnosti jsou tak spojeny nové podnikatelské příležitosti nejen pro firmy z oblasti informačních a komunikačních technologií, ale pro všechny podnikatelské subjekty, pro které je EO další příležitostí pro proniknutí na celosvětové trhy. Rozvoj informační společnosti podpoří vytváření nových pracovních příležitostí (zlepší se možnosti rekvalifikace, propojení vzdálených pracovních míst společnou síťovou infrastrukturu umožní práci na dálku), na druhé straně však řada současných pracovních míst zanikne, dojde tak k výrazné restrukturalizaci pracovních sil.
1.3. Prioritní oblasti a nástroje realizace státní informační politiky V rámci státní informační politiky jsou rovněž definovány prioritní oblasti realizace informační politiky v ČR (zdroj: www.vlada.cz): 1. Informační gramotnost (Cílem je dosažení informační gramotnosti všech občanů jako nezbytného předpokladu pro rozvoj a uplatnění osobnosti v 21. století.) 2. Informatizovaná demokracie (Cílem je realizace práva občana na přímý přístup k informacím.) 3. Rozvoj informačních systémů veřejné správy (Cílem je s využitím informačních technologií zlepšit služby poskytované občanům veřejnou správou.) 4. Komunikační infrastruktura (Cílem je vybudování komunikační infrastruktury jako podstatného předpokladu rozvoje informační společnosti.) 5. Důvěryhodnost a bezpečnost informačních systémů a ochrana osobních dat (Cílem je zabezpečení důvěryhodnosti, bezpečnosti a pořádku v specifických podmínkách informační společnosti s využitím elektronických identifikátorů a zajištění ochrany osobních dat.)
6
6. Elektronický obchod (Cílem je vytvoření předpokladů pro rozvoj elektronického obchodu jako nutné podmínky k zapojení do globální ekonomiky.) 7. Transparentní ekonomické prostředí (Cílem je vytvoření transparentního ekonomického prostředí jak v soukromé, tak i ve veřejné sféře.) 8. Informační společnost: stabilní a bezpečná Realizace státní informační politiky směrem k informační společnosti probíhá ze strany státu na úrovni: legislativy přidělování finančních zdrojů a uplatňování ostatních finančních nástrojů řízení a koordinace prostřednictvím příslušných orgánů státní správy
2. Informační gramotnost 2.1. Vymezení pojmů Předchozí kapitola byla věnována problematice informační společnosti. Je zřejmé, že člověk, který se chce ve společnosti založené na informacích a moderních informačních a komunikačních technologiích uplatnit, musí s informacemi a technologiemi dokázat pracovat, tzn., musí být informačně gramotný. Zjednodušeně můžeme říci, že informačně gramotný člověk, umí využívat informační zdroje, orientuje se v oblasti informačních technik a nástrojů, které umí využívat. Informační gramotnost je základem celoživotního učení. Pojem informační gramotnost se používá od sedmdesátých let. Původ pojmu se datuje rokem 1974 a je přičítán prezidentovi Asociace informačního průmyslu Paulu Zurkowskému. Podle Paula Zurkowského jsou informačně gramotní ti jedinci, kteří jsou schopni používat informační zdroje, orientují se v široké škále informačních technik a nástrojů, které umí flexibilně využívat při práci, a to na takové úrovni jako v případě primárních zdrojů (viz http://www.eric.ed.gov/PDFS/ED100391.pdf). Od sedmdesátých let došlo, v souvislosti s rychlým rozvojem informačních technologií, k postupné změně náhledu na to, co informační gramotnost zahrnuje a jaká je její struktura. Asociace amerických knihoven (ALA) definuje informační gramotnost jako: „Soubor schopností člověka, na základě kterých je schopen rozpoznat, kdy potřebuje informace - ty umí vyhledat, kriticky vyhodnotit a efektivně využít. Informačně gramotní lidé se naučili, jak se učit. Vědí, jak se učit, protože vědí, jak jsou znalosti pořádány, jak je možné informace vyhledat a využít je tak, aby se z nich další mohli učit. Jsou to lidé připravení pro celoživotní vzdělávání, protože 7
mohou vždy najít informace potřebné k určitému rozhodnutí či k vyřešení daného úkolu.“ (Zdroj:http://www.ala.org/acrl/standards/informationliteracycompetency#ildef)
2.2. Struktura informační gramotnosti Informační
gramotnost
jako
taková
se
skládá
ze
dvou
částí:
1. funkční gramotnost (zahrnuje schopnosti čtení, psaní a počítání a v současné době ještě navíc schopnost dorozumět se v cizím jazyce) Funkční gramotnost Znalosti, dovednosti a postoje, které jsou potřebné k plnému zapojení a účasti člověka v hospodářském, společenském a kulturním životě společnosti, ve které žije. Označení určitého způsobu chování, jmenovitě schopnost rozumět tištěným informacím a využívat je v každodenních činnostech, v osobním životě, v zaměstnání a v komunitě tomu, aby jednotlivec dosáhl svých cílů, rozvinul svoje znalosti a potenciál. Zdroj: http://www.andromedia.cz/andragogicky-slovnik/funkcni-gramotnost 2. počítačová gramotnost (schopnost využívat ICT v běžném životě; počítačově gramotný člověk ovládá základní práci s počítačem, rozumí pojmům hardware a software. Dokáže aktivně využívat Internet pro vyhledávání a sdílení informací a pro komunikaci.) Rozsah znalostí, na základě kterých můžeme počítačovou gramotnost určit, definuje koncept ECDL prostřednictvím tzv. ECDL Sylabů. http://www.ecdl.cz/ Graficky je možné vyjádřit strukturu informační gramotnosti takto (obrázek viz: Dombrovská Michaela; http://knihovna.nkp.cz/nkkr0401/0401007.html)
Pokud bychom si základy informační gramotnosti chtěli shrnout do několika základních bodů, zjistíme, že informačně gramotný člověk dokáže: 8
• rozpoznat informační potřebu • efektivně a účinně přistupovat k potřebné informaci • informace a její zdroje kriticky vyhodnotit • organizovat informace, to znamená získané informace začlenit mezi již nabyté znalosti • informace efektivně využít k dosažení určitého cíle • pochopit ekonomické, právní a sociální otázky související s využitím a přístupem k informacím v souladu s etickými a právními normami
3. Informační zdroje a informační systémy 3.1. Informační zdroje Za informační zdroj je možné obecně označit jakýkoliv nosič informací, který umožňuje přenos informace v prostoru a čase. Informační zdroj může být: 1. Prostředek společenské komunikace, který tvoří určité informace, k jejichž přenosu a fixaci zdroj směřuje. 2. Systém, který je nositelem, zprostředkovatelem nebo šiřitelem informací (takovým prostředkem může být jakýkoliv nosič, ale také, složitější, strukturovaný systém, např. obchodní rejstřík). Soudobá společnost je na informacích a jejich přenosu závislá, hledají se proto stále nové cesty k jejich uchovávání. Stále větší měrou narůstá množství informací a informačních zdrojů, nicméně jisté nebezpečí pak spočívá v tom, že tyto zdroje nemusí být vždy zárukou kvality poskytovaných informací. Jednou ze součástí informační gramotnosti se tak stává rovněž schopnost nalézat vhodné informační zdroje a umět zhodnotit validitu nabízených informací. Jedním z cílů elektronizace, resp. budování informační společnosti v souladu s vládní politikou, je pak na úrovni veřejné správy vytvořit garantované informační zdroje, poskytující informace, jejichž validita je nezpochybnitelná.
3.2. Informační systémy Informační systémy jsou jakékoliv systémy pro sběr, přenos, udržování a zpracovávání dat za účelem prezentace informací dle potřeb uživatelů systému. Informační systémy mohou být jak v (automatizované) elektronické podobě, tak i v podobě neautomatizované (např. listinné jako kartotéka, kniha pošty apod.).
9
Rozdíl mezi termíny data a informace lze vyjádřit takto: Data jsou základními stavebními jednotkami pro informace. Vyjadřují jednoduchý popis skutečnosti (číslo, obraz, zvuk apod.) formálním způsobem, tak, aby je šlo dobře přenášet. Ve chvíli, kdy se datům přisoudí význam, hovoříme již o informaci. V praxi se v současné době nejvíce setkáme s, elektronicky podporovanými, informační systémy, které pak můžeme pojímat jako organizovaný soubor lidí, technických prostředků a metod (v případě elektronických informačních systémů jsou to programy), které sběr, přenos, zpracování a udržování dat za účelem prezentace informací. Nástroje pro zpracovávání dat do informací pak nazýváme informační technologie. Informační technologie se pak dělí na: 1. Hardware, tj. technické prostředky (př. procesor počítače, grafická karta apod.) 2. Software, tj. programové prostředky (př. operační systém, kancelářské balíky apod.) Informační systémy pak mohou plnit různé funkce od základních systémů sloužících např. k agendám mezd, oběhu pošty apod., přes řídicí systémy, rozhodovací systémy až po systémy na metainformačních úrovních tj. systémy encyklopedického charakteru. Příkladem metainformačního systému může být např. firemní systém, který řídí veškeré další systémy ve firmě např. uvedené mzdy, knihu pošty, personální informace apod. Informační systémy veřejné správy jsou souborem informačních systémů, které slouží pro výkon veřejné správy. Rozvoj, výstavbu a metodické řízení ISVS zajišťuje Ministerstvo vnitra v souladu se zákonem č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Příkladem informačního systému sloužícího ke komunikaci občana/podnikatele a veřejné správy je pak informační systém datových schránek jako služba zaručeného podání a zaručeného doručení elektronického dokumentu a verifikace doručení a neporušenosti obsahu datové zprávy. 3.3. Internet ve veřejné správě a jeho úloha jako hlavního informačního zdroje Nejvýznačnějším rysem informační společnosti je posun od závislosti na interních informačních systémech k systémům využívajících externí komunikace. Internet je konkrétním příkladem informační dálnice a důležitým nástrojem pro možnost zavádění nových služeb. Pronikání internetu do všech oblastí se samozřejmě nevyhnulo ani státní správě a samosprávě. Veškeré informační systémy veřejné správy fungují on-line, nicméně Internet je skvělým zdrojem informací ve veřejné správě a o veřejné správě i na jiné, než centrální, úrovni. 10
Víceméně každá česká obec má dnes již webové stránky (nebo alespoň prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy má možnost zveřejňovat svoje informace na webových stránkách jiné obce). Povinnost zveřejňování určitých informací tzv. způsobem umožňujícím dálkový přístup (na Internetu), je výslovně stanovena některými právními předpisy (např. zákonem o svobodném přístupu k informacím, správním řádem apod.). Uděláme si proto naprosto základní vstup do fungování Internetu. Internet je souhrnný pojem pro celosvětové propojení počítačových sítí, ve kterých mezi sebou počítače komunikují pomocí protokolů TCP/IP. Propojení jednotlivých sítí je dosaženo pomocí směrovačů (Router) a bran (Gateway). Společným cílem všech propojených počítačů je bezproblémová komunikace, výměna dat. Internet poskytuje nástroje a služby nejen k výměně a vyhledávání informací, ale také nástroje, které umožňují např. individuální či skupinovou komunikaci apod. Využití internetu je tedy dnes naprostou nezbytností, uveďme si tedy jeho nejvyužívanější služby. 3.2.1. Webové stránky Nejběžnější internetovou službou jsou webové stránky (World Wide Web, zkratka www). Webové stránky kombinují text, grafiku a multimédia a propojují je hypertextovými odkazy. Webová stránka je dokument, který je možné pomocí webového prohlížeče zobrazit na monitoru počítače či displeji mobilního přístroje. Webové stránky mohou být: statické - obsahují stále stejný obsah, jsou uloženy v souborech dynamické - že mění svůj obsah v čase, vytváří je program na straně webového serveru Prohlížeč webových stránek (např. Internet Explorer, Firefox, Google Chrome aj.) zobrazuje www stránky, které jsou napsány v jazyku HTML. Pomocí HTML můžeme na webové stránky vkládat různorodý obsah jako je text, obrázky, seznamy, video, zvuk a další. V posledních letech nabízejí www stránky také možnost interaktivního obsahu, který je založen na technologiích FLASH, Silverlight, AJAX aj. Pokud se chcete podívat, jak vypadá webová stránka v jazyce HTML, ve svém prohlížeči klikněte pravým tlačítkem myši na plochu jakékoliv stránky a zvolte položku "Zobrazit zdrojový kód". Webové stránky fungují na principu klient - server. Server je program, který běží na počítači, kde jsou stránky umístěny. Klient je prohlížeč webových stránek, který je nainstalovaný na lokálním počítači. Klient kontaktuje server s žádostí o zaslání webové stránky přes Internet. Server prohledá disk počítače a požadovanou stránku odešle klientovi. Služba, která umožňuje nalézt v rámci internetu požadované informace, se nazývá internetový katalog nebo vyhledávač (Zásadním rozdílem mezi katalogy a vyhledávači je v tom, že katalog je databáze kontaktů vytvořená a spravovaná 11
člověkem. Vyhledávač na rozdíl od katalogu je program, který na základě zadaných algoritmů analyzuje text na internetu.) Prostřednictvím klíčových slov nebo procházením témat získáte požadované informace. Mezi nejznámější vyhledavače patří např. Google, Yahoo, v Čechách Seznam.cz, Atlas.cz nebo Centrum.cz. 3.2.2. Webové stránky obcí a další informační zdroje ve veřejné správě Pro potřeby vyhledávání na úrovni české veřejné správy byl vytvořen Portál veřejné správy. Portál veřejné správy je sdílenou službou pro informační společnost, publikuje autorizované informace o řešení životních situací, formuláře pro zaručená podání, Open Data, seznam orgánů veřejné moci, zákony, užitečné odkazy aj. (Odkaz: http://portal.gov.cz). Dalšími užitečnými webové stránky pro veřejnou správu a o veřejné správě jsou např.: www.datoveschranky.info Datové schránky www.szrcr.cz Správa základních registrů www.mvcr.cz Ministerstvo vnitra ČR www.uoou.cz Úřad pro ochranu osobních údajů www.czechpoint.cz Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál www.isvs.cz Problematika informačních systémů veřejné správy Vlastní webové stránky mají, jak jsme si již uvedli, i jednotlivé obce ČR. Na webové stránky obcí jsou kladeny zákonné požadavky. Internetové stránky obcí musí: mít elektronickou úřední desku (aktualizovanou a obsahově shodnou s fyzickou elektronickou deskou!) obsahovat povinné informace (stanovené vyhláškou č. 442/2006 Sb., kterou se stanoví struktura informací zveřejňovaných o povinném subjektu způsobem umožňujícím dálkový přístup a zákon č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím) musí být bezbariérově přístupné (viz vyhláška č. 64/2008 Sb. o formě uveřejňování informací souvisejících s výkonem veřejné správy prostřednictvím webových stránek pro osoby se zdravotním postižením (vyhláška o přístupnosti)) Co je přístupný web? Za přístupný web lze dnes považovat takový web, který bude návštěvník s těžkým zdravotním postižením schopen i přes svůj zdravotní handicap, za pomoci prostředků, které má k dispozici, a způsobem, který mu vyhovuje, efektivně používat a dosáhnout svého cíle. Přístupnost ovlivňuje celá řada aspektů - zdravotní postižení uživatele, technické 12
zpracování webu, zkušenosti konkrétního uživatele s prací s webem, zkušenosti konkrétního uživatele s prací s asistivní technologií, použitá asistivní technologie, její konfigurace a verze, použitý prohlížeč a preference a zvyklosti konkrétního uživatele. Při tvorbě přístupného webu je tedy velmi vhodné věnovat pozornost všem aspektům, které přístupnost ovlivňují. Jen tak lze docílit toho, že web bude přístupný reálně, a ne jen formálně. Zdroj a podrobné informace http://www.mvcr.cz/clanek/pristupny-web-a-jak-sevyvarovat-chyb.aspx Webové stránky obcí, kromě povinně zveřejňovaných informací umožňují obcím prezentaci obce na webu, souhrnně zveřejňovat kontaktní údaje, úřední hodiny apod., rychle informovat občany o aktuálních událostech (24 hodin denně) a komunikovat s nimi. Úlohou webových stránek obcí je i ušetřit občanovi cestu na úřad, úřady zde proto velmi často poskytují informace k životním situacím, formuláře ke stažení, formulář k on-line vyplnění (včetně možnosti okamžitého elektronického odeslání apod.). Každý rok je pořádána soutěž o nejlepší webové stránky obcí a měst a nejlepší elektronické služby Zlatý erb. Výsledky této soutěže pro rok 2014 byly vyhlášeny 7. dubna na konferenci ISSS (http://zlatyerb.obce.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=200005&id=1234) Nejlepší webová stránka města: 1. Most (http://www.mesto-most.cz) 2. Bruntál (http://www.mubruntal.cz) 3. Jihlava (http://www.jihlava.cz) Nejlepší webová stránka obce: 1. Tisá (http://www.tisa.cz) 2. Okříšky (http://www.okrisky.cz) 3. Křižany (http://www.obeckrizany.cz) Nejlepší elektronická služba: 1. Praha: Mobilní aplikace "Praha" (http://www.prahachytre.cz) 2. Jihlava: Kam letí (naše) smetí (http://odpadyjihlavy.cz) 3. Cheb: Interaktivní encyklopedie města Chebu (http://encyklopedie.cheb.cz/cz/) 3.2.3. E-mail Další službou Internetu je e-mail, neboli elektronická pošta. E-mail slouží k předávání multimediálních zpráv pomocí Internetu. V komunikaci s veřejnou správou je e-mail již zcela běžným nástrojem, jehož validita se zvyšuje využitím zaručeného elektronického podpisu. Používání elektronického podpisu je legislativně upraveno zákonem č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu. Každá obec je ze zákona povinna mít zřízenu elektronickou (nařízení vlády 495/2004 Sb.).
13
3.2.4. Sociální sítě Sociální sítě jsou novým komunikačním kanálem a fenoménem současnosti. Pomocí sociálních sítí se prostřednictvím Internetu sdružují lidé, kteří by se z prostorových a časových důvodu nikdy nemohli setkat. Sociální sítě tak umožňují svým registrovaným členům si vytvářet osobní (či firemní) veřejný či částečně veřejný profil, vzájemně komunikovat, sdílet informace, fotografie, videa atd. Komunikace mezi uživateli sociálních sítí může probíhat buď soukromě mezi dvěma uživateli, nebo (nejčastěji) hromadně mezi uživatelem a skupinou s ním propojených dalších uživatelů. O popularitě sociálních sítí svědčí i fakt, že se do nich připojuje stále více uživatelů, např. V roce 2013 byla na neznámější sociální síti Facebook registrována téměř miliarda uživatelů.
14
