Studie na záchranu a rehabilitaci. hradní zříceniny Zlenice. a jejího přírodního prostředí

Studie na záchranu a rehabilitaci hradní zříceniny Zlenice a jejího přírodního prostředí


Kolektiv autorů: Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc Ing. Jan Vinař Ing. Michal Červenka Mgr. Soňa Černocká


Obsah: 1) Úvod Úvodní slovo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Zásady památkové péče o torzální architekturu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2) Shrnutí dosavadního archeologického výzkumu Archeologické aktivity do roku 1998 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 Výzkum v roce 1999 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 Výzkum v roce 2000 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Výzkum v roce 2001 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 Výzkum v roce 2002 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Akce v letech 2003–2004 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Výzkum v roce 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Výzkum v roce 2006 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Výzkum v roce 2007 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18 Výzkum v roce 2008 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Výzkum v roce 2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 3) Komplexní dokumentace historického i současného stavu Zaměření hradního areálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Situace a řezy terénem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Historická ikonografie a plány. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Popis hradu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Celková situace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 Prostor před čelem předhradí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Prvý příkop . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Předhradí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Druhý přík op . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 Jádro . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

5

Čelo jádra s první branou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Velká věž. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Jihovýchodní křídlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Severovýchodní křídlo. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 Nádvoří jádra. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Druhá brána jádra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 Severozápadní křídlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Parkány jádra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Třetí příkop . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Plocha před třetím příkopem. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Podoba hradu a jeho stavební vývoj. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61 Geologický průzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Geologická charakteristika lokality . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Založení hradu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Dendrologický průzkum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Celkový stav, charakter poruch a jejich příčiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Koncepce řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 Restaurátorské práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Koncepce restaurátorských prací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Omítky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Dřevěné prvky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Prvky z tesaného kamene . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 4) Koncepce konzervace, opravy a rehabilitace hradního areálu Význam a využití programu regenerace, konzervace a rehabilitace památkového areálu pro rozvoj občanských aktivit regionu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 Stavební a statický stav dochovaných konstrukcí, havarijní stavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Současný stav. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71 Koncepce řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Zeleň v hradním areálu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Současný stav. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Koncepce řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 Zastřešení, případně jiné formy zajištění korun zdiva proti povětrnostním vlivům . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 Přístupové cesty a komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Současný stav. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Koncepce řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 Prezentace hradu a jeho dílčích částí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Návštěvnický provoz a zajištění bezpečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Program údržby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Společensko-didaktická funkce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 5) Studie využití a provozu hradního areálu Koncepce a metoda opravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Zeleň . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Návštěvnický provoz. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Cesty v prostoru zříceniny. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79 Vybavení hradního areálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Informační tabule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 Přístřešek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

6

6) Dílčí projekty konzervace, opravy a rehabilitace Zastřešení a statické zajištění brány jádra hradu [1999] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Výchozí stav v roce 1999 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Koncepce opravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Návrh statického zajištění zdiva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Návrh zastřešení brány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Návrh dřevěné vyhlídky v podobě konstrukce zpevňující zachovalé torzo první brány jádra hradu [2005] . . . 84 Výchozí stav v roce 2005 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Návrh dřevěné konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84 Návrh dřevěné lávky zpřístupňující jádro hradu [2002–2009] . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Zhodnocení staveniště . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Urbanistické a architektonické řešení stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 Technické řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88 7) Shrnutí – závěrečná zpráva Zhodnocení hradu v kontextu české hradní architektury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Hodnotné detaily a prvky. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92 8) Priority a doporučení následné péče o památku Architektonické, urbanistické a památkové závady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 Doporučení pro další zacházení s hradem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

7

Úvodní slovo Vážení čtenáři, publikace, kterou jste právě otevřeli, je nepochybně nejúplnějším dokumentem vypovídajícím o historii a současnosti unikátní středověké památky, zříceniny hradu Zlenice – lidově též zvaného Hláska. Společně s přehledně a komplexně zpracovanou historií hradu Vám umožní seznámit se i s děním, které se v hradním areálu odehrává posledních patnáct let. Prvotní myšlenka záchrany zříceniny hradu Zlenice se zrodila roku 1995 a díky nadšeneckému zápalu si brzy získala četné příznivce, což umožnilo téměř okamžité zahájení celé řady prací, jejichž budete na následujících stránkách svědky. Chuť a touha pomoci časem a neúctou těžce zkoušené památce se v tomto případě potkala s intenzivním zájmem odborné veřejnosti, která nad jednotlivými akcemi vedoucími k ochraně památky převzala dlouhodobý dohled. Vedle prací úklidových, konzervačních a restaurátorských byl v uplynulých letech hrad Zlenice též předmětem archeologického výzkumu, který umožnil důkladnější seznámení se s jeho osudy i způsobem života jeho původních obyvatel. Věřme, že toto skromné svědectví o plodné koalici ryzího nadšení a hluboké erudice povede k mnoha dalším neméně úspěšným projektům, založeným na dobrovolnickém odhodlání a vůli pomoci zachovat jedinečné kulturní dědictví naší země.

8

STUDIE NA ZÁCHRANU A REHABILITACI HRADNÍ ZŘÍCENINY ZLENICE A JEJÍHO PŘÍRODNÍHO PROSTŘEDÍ

Zásady památkové péče o torzální architekturu Hrad Zlenice patří mezi zříceniny, u kterých jsou zachována jen torza některých zdí a jen ojediněle i torza budov. Zcela zmizely dřevěné konstrukce, některé klenby jsou zachovány pod mohutnými sutěmi. Přesto má hrad kromě romantického kouzla, kterému podléhá většina jeho návštěvníků, nezanedbatelnou vypovídací hodnotu pro ty, kteří ji dokážou rozpoznat. Zatímco tomu, kdo hledá na hradech romantiku, postupné chátrání tolik nevadí, jiný názor má návštěvník poučený, kterému mnoho informací může poskytnout i zdánlivě bezvýznamný detail. Protože zub času na zříceninách neúprosně hlodá a člověk svou činností přispívá k jejich zkáze možná ještě víc, má smysl snažit se zachránit to, co ještě zůstalo. Smysl má zejména dokumentovat současný stav a snažit se alespoň zpomalit zánik. Proto je třeba ocenit snahu těch, kterým zánik významných dokladů minulosti není lhostejný. Je však třeba si uvědomit, že při této činnosti nestačí jen dobrá vůle, nezbytnou podmínkou je odborný přístup. Tak jako není možné, aby vzácný rukopis nebo obraz opravoval nadšený amatér, ani u architektonických památek nelze připustit nekvalifikovaný zásah. Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice postupuje ve své činnosti v souladu se zákony i s odbornou praxí, její činnost může účinně napomoci tam, kde stát nestačí zajistit všechny zájmy péče o památky. Již v roce 1996 byla stanovena koncepce konzervace hradu a byly dohodnuty její zásady. Hlavní zásadou je, že veškerá stavební činnost se provádí pouze na základě schválené dokumentace a provedené práce jsou přebírány zúčastněnými odborníky a orgány státní památkové péče. Dílčí projekty vycházejí z dohodnuté koncepce, jejich rozsah se volí tak, aby odpovídaly možnostem investora. Cílem konzervace hradu je zajistit stabilitu staticky narušených částí zdiva, zpevnit zdivo tam, kde je ohroženo samovolným rozpadem, zajistit přirozené odvodnění všech částí areálu hradu, zabezpečit ochranu zdiva před účinkem povětrnosti a vegetace a vytvořit podmínky pro bezpečný přístup návštěvníků.

Navrhované konzervační zásahy vycházejí z těchto principů: ■ Jsou opravovány vždy jen ty konstrukce, které jsou v havarijním stavu. ■ Přednostně jsou užívány autentické technologie nebo technologie, které jsou autentickým blízké. ■ Zdivo je doplňováno jen tam, kde je to technicky nezbytné (pro ochranu zachovalé části nebo pro zajištění její statické funkce). V těchto případech musí dozdívka vycházet z bezpečně zjištěného autentického stavu. Pokud autentický stav není poznatelný, odliší se to v provedení dozdívky. ■ Spáruje se pouze zdivo, které má maltu narušenou do hloubky, původní spárování se zachovává. ■ Archeologické výkopy jsou prováděny pouze v nutných případech a pod odborným dozorem. ■ Doplňkové konstrukce (cesty, zábradlí, zábrany, případné střechy) jsou provedeny tak, aby nenarušovaly současný charakter hradu. Jejich smyslem je pouze účelový charakter, není uplatňována snaha o reminiscenci historických konstrukcí. ■ Vegetace je upravována v místech, kde narušuje zdivo, přirozený vegetační pokryv zdiva je zachován. ■ U všech zásahů se věnuje pozornost odvedení vody, která proniká násypy a zdivem.

ÚVOD – ZÁSADY PAMÁTKOVÉ PÉČE O TORZÁLNÍ ARCHITEKTURU

9

Shrnutí dosavadního archeologického výzkumu

Přehled archeologického výzkumu v letech 1999 – 2009

Archeologické aktivity do roku 1998 V letech 1967–1968 hrad v rámci systematického průzkumu hradišť, tvrzí, tvrzišť a hradů na okrese Benešov navštívili pracovníci AÚ ČSAV Praha Josef Kabát a Karel Slepička (Anonym 1968; Kabát – Slepička 1972). Hrad na okrese Benešov neleží a jeho zařazení do tohoto okresu oběma autory bylo výsledkem chybného ztotožnění zříceniny s katastrálním územím stejnojmenné obce na protilehlém břehu řeky. Při této příležitosti pořízená fotografie byla ve Fotoarchivu ARÚ uložena pod chybným k. ú. Zlenice. V roce 1969 na západním svahu pod hradem sebral několik střepů a kostí V. Volenec (Vencl 1972; Durdík – Chotěbor 1972). Nálezy byly předány autorovi, pro úmrtí nálezce však již nebylo možné místo nálezu revidovat. Povrchový průzkum hradu spojený se sběry archeologického materiálu počátkem 70. let autora a P. Chotěbora byl dokončen a publikován v roce 1972 (Durdík 1972; Durdík – Durdík 1972; Durdík – Chotěbor 1972; Durdík 1975).

10


V roce 1983 bylo zjištěno rozsáhlé nezákonné a neodborné narušení na severní straně jádra v prostoru prvého nádvoří v hraně nad potokem, které dosahovalo plochy cca 5 m2 a hloubky 1 m (Durdík 1985). Narušitel na místě zanechal stovky keramických zlomků, zcizil zřejmě pouze výjimečně kvalitní nálezy. Památkový referát ARÚ ČSAV podnikl kroky k zajištění památkové ochrany hradu. V roce 1990 získal P. Hejzlar na jihozápadní stráni po jádrem hradu sběrem soubor archeologických nálezů, který pak zpracoval V. Kašpar (1992 a; 1992 b). V roce 1993 získal J. Rendek sběrem na severním – severozápadním svahu pod hradem malý soubor keramických zlomků, který je uložen v Národním muzeu (Brych 1997). V roce 1994 bylo zjištěno další závažné narušení hradu neodbornými výkopy (Durdík 1997 a). V severozápadním křídle byl proveden výkop do hloubky cca 2 m v prostoru průchodu v příčné zdi. Dále bylo konstatováno několik čerstvých narušení v severozápadním svahu pod přední částí jádra. Jak ukázala revize stavu v následujícím roce (Durdík 1997 b), nepodařilo se tyto zničující aktivity zastavit. Naopak byl proveden obrovský (plocha cca 18 m2, hloubka 3,5 m) výkop v zadní části jádra, kterým byl obnažen i k parkánové hradbě přistavěný pilíř. Narušitel zřejmě vybíral pouze nejkvalitnější nálezy, protože na místě zanechal několik desítek kg velmi kvalitního archeologického materiálu. Ten byl postupně rozchvacován návštěvníky hradu, zbývajících několik desítek kg pak odnesli z autorova popudu jeho tehdejší mladí spolupracovníci M. Kovář a P. Vařeka a zbytek byl sesbírán při návštěvě 1. 3. Tehdy byla též konstatována dvě další čerstvá narušení v severozápadním svahu pod přední částí jádra, u nichž opět narušitel zanechal většinu archeologického materiálu. V letech 1996–1997 byl stav lokality nadále sledován a probíhala jednání s tehdejší Nadací pro záchranu hradu Zlenice o další spolupráci (Durdík 1998). V roce 1998 na hradě prováděné práce nezasahovaly do terénní situace (Durdík 2000).

Výzkum v roce 1999 Od roku 1999 na hradě probíhají předstihové a záchranné výzkumy v souvislosti s činností Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice (původně Nadace pro záchranu hradu Zlenice) a v dobré spolupráci s ním. Nutnost provedení záchranného předstihového archeologického výzkumu prvé brány jádra hradu Zlenice (zkoumaná plocha označena jako sonda 1) byla vyvolána špatným statickým stavem zříceniny objektu, který hrozil rozsáhlou destrukcí. Z tohoto důvodu byla započata opatření k jeho statickému zajištění, komplikovaná špatným stavem zcela zvětralé a místy již i chybějící podložní skály. Projekce i provedení statických zásahů si vyžádaly odstranění historického nadloží v interiéru brány a před jejím čelem, aby bylo možno zajistit poškozené zdivo a místy i podezdít dnes ve vzduchu se nacházející základovou spáru. Výzkum v srpnu 1999 (Durdík – Kašpar 2000 a; 2000 b; Durdík 2001; 2003 a; 2004 a; Durdík – Kašpar 2004; 2005) proběhl ve spolupráci se Sdružením pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice za vedení T. Durdíka a V. Kašpara. Výzkum objasnil základové poměry torza subtilní branské věže a významnou měrou přispěl i k rekonstrukci její podoby a provozu. Věž byla od počátku vybavena evidentně provozním suterénem. Proto byla pro její stavbu do skalního podloží, které klesalo do příkopu, vysekána velká jáma. Takto vzniklý suterén (vlčí jáma) byl po celou dobu života brány udržován čistý. Tento požadavek nepochybně vyplynul z provozních důvodů. Uvedená skutečnost spolu se zjištěnou podobou torza čelní zdi umožňují rekonstruovat situaci tak, že brána byla vybavena kolébkovým padacím mostem, jehož vnitřní rameno tvořilo podlahu průjezdu. Zjištěná kubatura mazanice v destrukčních vrstvách je pak zjevně pozůstatkem horního dřevěného (roubeného či hrázděného) patra nebo polopatra. Fragment červeně malované stolní keramiky SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU

11

Téměř všechny zkoumané vrstvy souvisely se zánikem hradu a rozpadem jeho konstrukcí v následujících obdobích. Ze sondy 1 získaný archeologický materiál byl prvým stratifikovaným materiálem z hradu a svým složením odpovídal před zahájením výzkumu získaným souborům. Jeho souvislost se zánikovým horizontem je jedním ze současných příspěvků k nezbytné výrazné revizi datování posázavské keramiky (výskyt vysokých, prožlabených okruží na hrubé, makroskopicky ostřené a oxidačně pálené keramice „východního Pražska“ do doby po polovině 15. století). V souboru registrujeme i fragment luxusní červeně malované stolní keramiky a k dokladům vysoké sociální úrovně hradu náleží i ojedinělé plasticky a rytinou zdobené bronzové (?) kování, které si zaslouží další detailní pozornost.

Zdobené bronzové (?) kování

Výzkum v roce 2000 Výzkum v roce 2000 (Durdík – Kašpar 2001 a; 2001 b; 2001 c; Durdík 2003 b), který proběhl za vedení T. Durdíka a V. Kašpara v srpnu téhož roku, navazoval na výzkum prvé brány jádra v předcházejícím roce. Dvěma sondami (č. 2 a 3) zkoumal prostor před nádvorní stranou věže. Komunikačně silně exponovaný prostor za branou dle očekávání nepřinesl situace starší než zánikový horizont hradu datovaný mezi léta 1463–1465. Touto charakteristikou zkoumaná plocha odpovídala v předcházejícím roce zkoumané situaci v interiéru branské věže. Byl zjištěn výrazný destrukční horizont s množstvím žlutavého jílu, který je možno spojovat s mazanicovou omazávkou svrchních, roubených či hrázděných partií věže. Je možno uvažovat o tom, že šlo o podsebití či obranné polopatro. Mladší destrukční horizonty tvořené převážně velkými lomovými kameny s maltovinou již odpovídaly následnému přirozenému rozpadu věže. V komunikačním prostoru před branou byly zastiženy pouze v prohlubních ve skalním podloží slabé vrstvy životních nečistot z doby těsně předcházející či odpovídající zánikovému horizontu. Jsou nepochybně z hlediska studie chronologie keramiky širšího regionu velmi vítaným materiálem. Na jižní straně zkoumaného prostoru byla zjištěna bez použití malty vystavěná tarasní zídka. Dokládá vedení vstupní komunikace do hradního jádra severním směrem a vylučuje možnost přímé komunikace v prostoru za branou východním směrem. Výzkumem v roce 2000 byl uzavřen výzkum prvé brány jádra a získány všechny informace potřebné pro její památkovou úpravu.

12


Výzkum v roce 2001 Výzkum v roce 2001 (Durdík – Kašpar 2002 a; 2002 b; 2992 c; Durdík 2003 c; 2003 d) řešil sondou 4 především velké a mimořádně nešťastné nezákonně provedené narušení v severovýchodní části jádra, které na Zlenicích představuje nejzávažnější a nejrozsáhlejší zásah tohoto druhu do archeologických terénů. Výzkum dále pokračoval zjišťovací sondáží v prostoru zaniklé druhé (sonda 5) a třetí (sonda 6) brány jádra. Zde jeho výsledky mají posloužit k vhodnému řešení nástupu do jádra od prostoru již v letech 1999–2000 zkoumané prvé brány. Výzkum v srpnu 2001 proběhl ve spolupráci se Sdružením pro ochranu kulturního

Sonda 4, 2001

dědictví – Zlenice za vedení T. Durdíka a V. Kašpara. Sonda 4 ukázala překvapivě složitý a komplikovaný stavební vývoj této části hradu. Na jeho počátku stála stavba hlavní obvodové zdi jádra (mimo plochu sondy 4) a po zřejmě nevelkém časovém odstupu následovala stavba zdi parkánové. V tělese parkánu se uložily nálezově bohaté vrstvy z doby stavby hradu na počátku 14. století a životní nečistoty. Velký násypový destrukční kužel nejspíše odpovídá stavebním úpravám nejasného charakteru v jádře a při této příležitosti vyvezené suti. Poté se opět ukládaly vrstvy životních nečistot zakončených výraznou požárovou vrstvou. Následně byl do těchto vrstev vyhlouben základový vkop pro pilíř přiložený k parkánové hradbě. Pilíř je možno nejspíše spojovat s můstkem k prevétu. Do zánikového horizontu se uložilo ještě několik velmi nálezově bohatých vrstev s materiálem 15. století a stopami ohně. Zánikový horizont opět s požářištěm odpovídá zničení hradu v prvé polovině 60. let 15. věku, po němž následovaly velké destrukce zděných konstrukcí.

Sonda 6, 2001

Sonda 5 ležela téměř celou svou plochou v prostoru před čelem druhé brány jádra. Její portál se nedochoval a práh musel ležet těsně nad úrovní současného terénu. Mohou to napovídat i další skutečnosti – niveleta třetí brány a poloha střílnovitého otvoru ve stěně věže. K zmíněnému portálu musela vést dřevěná přístupová konstrukce od prvé brány jádra nejspíše ukončená padacím mostem. Sonda se pohybovala v prostoru „příkopu“ pod ním, a proto její výplň beze zbytku tvořila destrukce z doby po zániku hradu. Klesající skalní podloží neumožňovalo příliš ukládání vrstev nečistot. Přiložení zdi brány na spáru k velké věži je dokladem stavební fáze či spíše mikrofáze. Interval mezi oběma stavebními činnostmi poměry v sondě neumožnily posoudit. Poněkud překvapující je kontrast oble vyzděného odkrytého východního nároží brány s jejím dochovaným pravoúhlým západním nárožím. Sonda 6 výrazně přispěla k poznání terénních poměrů i řešení komunikačního schématu jádra hradu. Potvrdila v plném rozsahu velmi neobvyklé přizdění dvou stěn věže na spáru. Časový interval mezi oběma stavebními aktivitami nebylo možno posoudit. Sonda přinesla i důležité informace k podobě třetí brány jádra a poskytla tak základní nivelety pro řešení komunikačního schématu. V sondě byl nalezen i prvý jednoduchý tesaný architektonický prvek z hradu (Zavřel 2001). Mimořádně závažným přínosem výzkumu v roce 2001 bylo získání nálezů z počátků hradu v sondě 4, které je možno datovat na samý počátek 14. století (s možností i eventuální starší datace). Z toho vyplývá, že historickou zprávu z roku 1318 je nutno spojovat již s dnešním hradem a odpadl tak interpretační směr, který se ji snažil přičíst protilehlému Hradu u Čtyřkol (Durdík 2007), který by tak byl chápán jako prvá fáze Zlenic. V nálezovém fondu se vyskytly i kvalitní až luxusní předměty (např. zřejmě zlacená agrafa).

SHRNUTÍ DOSAVADNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU

13

Výzkum v roce 2002 V roce 2002 (Durdík – Kašpar 2003 a; 2003 b; Durdík 2004 b) proběhl v srpnu pod vedením T. Durdíka a V. Kašpara. V jeho rámci byly vyhloubeny dvě sondy. Sonda 7 představovala řez příkopem před prvou branou jádra a byla vyhloubena v souvislosti se záměrem stavby mostku přes příkop. Poskytla velmi kvalitní stratigrafii s množstvím kvalitních archeologických nálezů. Statigrafie nevelké mocnosti postrádala výraznější historické vrstvy kamenných destrukcí. To zjevně odpovídá jejich odstranění v rámci novověkého rabování stavebního kamene ze zříceniny, které postihlo především předhradí hradu. V malé části sondy, která do jeho plochy zasahovala, současný drn nasedal již přímo na silně zvětralé skalní podloží, narušené dvěma recentními trampskými odpadními jámami. Žádná mostnice či jiná úprava nástupu na most nebyla zjištěna. V kontreskarpovém svahu do skály zasekaného příkopu vystupovalo skalní podloží prakticky až na dnešní povrch, kapsy ve skále vyplňoval lesní humus. Nade dnem příkopu byla zkoumána stratigrafie o mocnosti pouze 1,5 m. Svrchní část tvořily recentní a subrecentní destrukční vrstvy. Ve střední části převládaly mírně zjílovatělé vrstvy. Patrně souvisejí s zánikovým horizontem hradu z počátku 60. let 15. století. Jejich jílovou složku je možno klást nejspíše do souvislosti s omazy dřevěných konstrukcí prvé brány hradního jádra. Na relativně rovném dně příkopu tvořeném zvětralým skalním podložím se nacházely nevýrazné vrstvy životních nečistot, které obsahovaly archaický keramický materiál, datovatelný do doby počátků hradu na přelomu 13. a 14. století. Sonda na eskarpové straně příkopu nedosáhla až čela brány. V prostoru sondy nebyly zaregistrovány žádné pozůstatky středověkého mostu přes příkop. Sonda 8 byla situována napříč přes předpokládaný severní vnitřní líc třetí brány jádra s mírným přesahem do vnitřního nádvoří hradu. Dále pokračovala přístupovým prostorem před branou až k nádvorní zdi severozápadního palácového křídla, kde končila za jejím vnitřním lícem. Nepřinesla předpokládanou jednoduchou situaci s druhou špaletou třetí brány, nýbrž složitou stratigrafii dokládající komplikovaný vývoj zkoumaného prostoru. Pod vrstvou výrazných destrukčních kamenitých sutí recentního stáří byl zachycen vnější a vnitřní líc i koruna nádvorní zdi severovýchodního palácového křídla. Velmi zajímavým zjištěním byla vrstva přemístěného geologického podloží, která tvořila mladší povrchovou úpravu komunikačního prostoru ve zkoumané části nádvoří. Na této vrstvě se uložila statigrafie vypálených vrstev související zřejmě se zánikem hradu počátkem 60. let 15. století a tenká vrstva životních nečistot. Obě uvedené vrstvy přiléhaly k odkrytému bloku zdiva. Šlo o základy pilíře provedené z hrubě opracovaného zvětralého pilíře, který nejspíše souvisel s vzhledem k malému rozsahu zkoumaného prostoru ne zcela jasnou nadzemní konstrukcí (např. ochoz či peron). Pilíř byl na spáru přizděn k nádvornímu lící již zmíněné stěny palácového křídla. K jeho předzákladu přiléhal kaktovitý stavební horizont, překrývající starší vrstvy životních nečistot. Pod ně zabíhala maltovinová vrstva související s výstavbou severozápadního palácového křídla (zabíhala k úrovni jeho předzákladu). Následovala složitá stratigrafie drobných i výraznějších vrstev klesajících severozápadním směrem podle sklonu geologického podloží. Vyplňovaly trojúhelníkovou kapsu mezi vnějším lícem obvodového zdiva severozápadního paláce a klesajícím skalním povrchem. Vrstvy přerušoval výrazný základový vkop pro nádvorní zeď severozápadního palácového křídla. V místě lomu skalního podloží byl zachycen nevýrazný příčný taras tvořený jednou řadou kamenů. Na skalním povrchu nebyl zachycen žádný pozůstatek severního líce třetí brány. S největší pravděpodobností zde došlo v průběhu existence hradu k přeřešení komunikačního schématu jádra a zániku třetí brány. S tím bylo spojeno úplné odstranění její severní špalety a tento zásah postihl situaci až do geologického podloží. Výzkum v roce 2002 definitivně potvrdil počátky hradu v době přelomu 13. a 14. století. Získal zásadní poznatky pro poznání komplikovaného stavebního vývoje hradu i hradní každodennosti. Sonda 8, 2002

14


Akce v letech 2003–2004 V roce 2003 na hradě žádné terénní aktivity neproběhly. V roce 2004 byly pouze provedeny revize stavu lokality, který byl shledán setrvalým (Durdík 2007 b).

Sondy 9, 10 A, 11, 12, 2005

Výzkum v roce 2005 I výzkumná sezona 2005 (Durdík – Hložek – Kašpar 2006 a; 2006 b; Durdík 2008 b), která byla realizována ve dnech 2.–16. 8., probíhala v souvislosti s památkovými úpravami. Celkem byly v roce 2005 vyhloubeny 4 sondy. Dvě z nich (sonda 9 a 10) souvisely s již v dřívějších letech rozpracovanou situací v okolí prvé brány jádra. Zjišťovací výzkum prostoru zaniklé věžice na severozápadní straně hradního jádra (sonda 12) byl vyvolán jejím havarijním stavem a zjišťovací sondáž v rozměrné budově na jihovýchodní straně předhradí (sonda 11) potřebou ověřit terénní poměry v této části hradu v souvislosti s dalším provozem a prezentací. Sonda 9 představovala dokončení řezu čelním příkopem jádra. Odkryla jeho skalnatý eskarpový svah a jeho styk s rovným dnem. Zkoumaná statigrafie byla organickým pokračováním poměrů zkoumaných v předcházejících sezonách sondami 7 a 1. Ani v sondě 9 se nepodařilo zachytit žádné pozůstatky kotvení konstrukcí mostu přes příkop. Z vrstev jeho výplně byly získány kvalitní vzorky hradního inventáře. Sonda 10 ve své části A (a v podstatě i v z bezpečnostních důvodů nedobrané části B) ukázala, že skalní podloží za prvou branou jádra příliš nestoupalo a potvrdila tak představu, že před druhou branou, částečně zkoumanou v minulých sezonách sondou 5, musela existovat nástupní rampa. S její existencí, respektive stavbou, by mohly souviset v části A na skalním povrchu zjištěné stopy malty. Zmíněná rampa však nejspíše ležela mimo plochu sondy severozápadnějším směrem tak, aby její osa byla kolmá na čelo druhé brány. Hrubá destrukce s většími bloky zdiva, která v sondě tvořila většinou zkoumané statigrafie, nepochybně pochází z destruovaných částí velké věže, s níž je též nutno spojovat nalezené tesané prvky. V případě sondy 11 bylo zjištěno, že dochované relikty severovýchodní části jihovýchodní budovy předhradí příslušejí jedinému stavebnímu řešení. Zmíněná část budovy byla podélným dvoutraktem, přičemž užší nádvorní místnost, snad chodbovitého charakteru, byla situována podstatně výše, zatímco místnost jihovýchodní, nepochybně v důsledku přirozené geomorfologické situace, měla podlahu situovánu podstatně níže. Ve vztahu k niveletě nádvoří tak měla charakter sklepa. Způsob jeho zastropení není prozatím možné stanovit. Specifická kamenná destrukce, která by indikovala zřícenou klenbu, nebyla nalezena. Tato skutečnost však může být způsobena důsledným rozebíráním zástavby předhradí na stavební materiál v novověku. Enormně malá kubatura destrukce zřícených


15

nadzemních konstrukcí charakterizuje plochu předhradí a druhého příkopu obecně. Pro existenci dřevěného stropu však spolehlivější doklady také prozatím chybí. Mezitraktová zeď budovy, v níž by pak mohly být založeny kapsy stropních trámů, případně náběh klenby, je, až na pouze místy dochovanou základovou řádku, zcela rozebrána. Pro možnou existenci dřevohlinitých (snad hrázděných) konstrukcí na úrovni prvního patra by mohla hovořit vrstva jílu zachycená na vnitřní i vnější straně nádvorní zdi budovy. Ze sondy byla získána nevelká kolekce keramiky a železných artefaktů. Kromě jednoho zlomku podkovy můžeme ostatní kovové nálezy zařadit do skupiny stavebních želez. Z funkčního hlediska se jedná, minimálně v prostoru sondy, o dvojtraktový, částečně podsklepený, spíše polyfunkční hospodářský objekt s významnou skladovací funkcí. Na základě kolekce keramiky získané sondáží je možné vznik budovy a stejně tak i starší fázi obvodové hradby předhradí datovat do první poloviny 14. století. Rozsahem prozatím nevelká, doposud první sondáž v prostoru předhradí hradu Zlenice prokázala založení areálu předhradí již v době vzniku hradu. Otázky další uvažované zástavby a vybavení předhradí jsou v možnostech dalšího archeologického výzkumu. Značná překvapení přinesla zjištění v sondě 12. Nebyla zde očekávána zjištěná bohatá a početné kvalitní nálezy obsahující stratigrafie. Všechny zkoumané vrstvy vznikly až po stavbě zdi s věžicí a mají buď charakter svahoviny, respektive otevřeného povrchu svahu, nebo destrukcí či vrstev vyplaveného materiálu. V této souvislosti je zajímavým zjištěním velký obsah jílovité a písčité složky v podstatné části vrstev, který by mohl být stopou zaniklých dřevěných konstrukcí. Větší počet otázek otevírají početné změny sklonů vrstev a zejména existence vrstev v podstatě rovných tam, kde by teoreticky měl být spíše příkrý svah. Směr úvah k vysvětlení těchto skutečností je v podstatě dvojí. Prvý pracuje s nepochybně spíše dramatickým přirozeným povrchem skalního podloží, který je již jen v plochou malém rozsahu sondy nesporný, jehož vystupující části mohly působit jako opora pro vznik zjištěného reliéfu. Druhý směr úvah předpokládá umělou bariéru, kterou by analogicky k protilehlé straně areálu musela být parkánová hradba. Po celé délce severozápadní strany hradního areálu se však nedochovaly ani žádné pozůstatky, ani stopy takovéto konstrukce. Silný přirozený sklon svahu se však zdá činit existenci takovéto konstrukce velmi nepravděpodobnou. Zjištěný tvar věžice je v kontextu české hradní architektury značně neobvyklý. Její poloha spíše ukazuje, že důvod jejího vzniku nejspíše nebyl primárně obranný, neboť je situována na nejhůře přístupné straně hradního jádra nad nejprudším svahem. Musela tedy být buď méně pravděpodobně podnoží pod nějakou neznámou nástavbu, nebo spíše statickým zpevněním obvodové zdi hradu v základově komplikovaných poměrech, tedy v podstatě velmi neobvykle řešeným opěrákem nejspíše v místě nějaké poruchy či jiného problému v skalním podloží. Směr úvah tímto směrem silně podporuje fakt, že navazující obvodová zeď je nejsilnějším doposud na hradě známým zdivem a byla (včetně věžice) hojně a hustě proložena mohutnými trámy kleštin.

Výzkum v roce 2006 Výzkum v roce 2006 (Durdík – Hložek – Kašpar 2007 a; 2007 b; 2007 c) navazoval ze značné části objemu na práce v předcházejících letech. V tomto roce byla vyhloubena v úplnosti jediná sonda (číslo 13), která odkryla zaniklou bránu do předhradí. V jejím případě byl na základě výsledků povrchového průzkumu předpoklad, že historické nadloží zde je velmi slabé a mohlo by včetně pozůstatků konstrukcí brány být postiženo či zaniknout při početnějších průjezdech mechanizace, která bude muset minimálně do hradního areálu navážet materiál v souvislosti se stavbou mostu přes čelní příkop jádra. Při velké věži v prostoru za druhou branou jádra byl zahájen výkop sondy 14, který však musel být v podstatě ve fázi snímání subrecentních nečistot z provozních důvodů zastaven. Výzkum, konaný v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady – záchrana pramenů, proběhl ve dnech 1.–20. 8. Předstihový záchranný výzkum brány předhradí (sonda 13) potvrdil malou mocnost a velkou zranitelnost archeologické situace v prostou brány (zejména jejího průjezdu). Intenzivnějším provozem techniky v rámci plánovaných památkových úprav by byla nepochybně minimálně postižena, ze značné části pak nejspíše zničena. Výzkumem se tak podařilo zachránit závažné informace, které významnou měrou rozšiřují vědomosti o hradu.

16


Sonda 13, 2006

Velmi dobře je možno rekonstruovat podobu brány předhradí. Bránu tvořila rozložitá, dovnitř otevřená stavba, snad věžovitého charakteru. Navenek se otevírala jediným portálem, do nádvoří se plochostropý (žádné stopy destrukce kleneb nebyly zaznamenány) průjezd otevíral plným profilem. Vzhledem k malé síle stěn neobsahoval průjezd žádná sedile a pod. Portál se uzavíral vraty, jejichž čep (či čepy) byly na spodní straně osazeny do ložisek současně se stavbou brány osazeného trámu. Zda bylo zděné i prvé patro, vzhledem k zániku většiny destrukčních vrstev, nevíme. Nepochybně však poslední úroveň (ať se již jednalo o prvé či o druhé patro) byla dřevěná (dokládá to nalezená vrstva 8 spojovatelná s omazy dřevěných konstrukcí). Prostoru, která zde existovala, vytápěla kamna z kachlů s pravoúhlým ústím, jejichž zbytky byly v destrukci nalezeny. Krytina byla nejspíše šindelová, hřebů šindeláků však bylo nalezenou pouze malé množství (což však s ohledem na sbírání železa a rozebírání destrukce a konstrukcí hradu na stavební materiál nepřekvapuje). Před branou existoval od počátku parkán, padacím mostem pak byla zjevně vybavena až brána v parkánové hradbě. Jak napovídá příčný žlábek před portálem brány, byla cesta procházející parkánem před branou upravována s pomocí dřeva. Brána byla vystavěna současně s čelní hradbou předhradí. Kdy se tak stalo, situace v sondě 13 neumožnily řešit. Dle očekávání se v tomto komunikačně exponovaném prostoru neudržely žádné nálezově bohatší vrstvy z doby stavby počátků života brány. Protože zde nebyly zachyceny pozůstatky žádné starší situace, je nutno předpokládat, že se tak stalo současně se vznikem předhradí. Velmi slabé zdi brány a její nikterak oslnivé obranné kvality nás zjevně odkazují do klidného průběhu 14. století. Úprava průjezdu brány evidentně vykazuje určitý vývoj. Zda se již od počátku jezdilo přímo po skalním povrchu, spolehlivěji nevíme, i když je to značně pravděpodobné. Po určité době se tento povrch vyjezdil a od kol vozů zde vznikly nepochybně nežádoucí koleje. Proto byla úroveň srovnána nepříliš mocnou navážkou a na takto vzniklý povrch byl osazen hrubý štět, který pouze v prostoru při portálu obsahoval i velké kameny. V archeologické situaci byly zjištěny stopy ostřelování brány při obležení hradu vojsky Jiřího Poděbradského. Nalezena byla kamenná praková koule, kamenná dělostřelecká koule rozbitá nárazem, hroty střel do kuše, nárazem deformovaná olověná střela do hákovnice, hroty střel z kuše a šipka z lukostřeleckého zápalného šípu. Přes užití zápalného střeliva však brána v průběhu bojů o hrad zjevně nevyhořela, uhlíky se v nálezové situaci nevyskytovaly v množství a koncentraci, která by odpovídala požáru stavby. Nálezová situace též nepřinesla zcela jednoznačné stopy záměrného boření brány po dobytí hradu. Pokud bychom takové chtěli hledat, mohli bychom nejvýše uvažovat o zničení spodní části JV ostění brány, které však samo o sobě k destrukci portálu zřejmě nevedlo. Malá síla zdiva brány však zřejmě při jejím eventuálním záměrném boření nevyžadovala podkopávání líců.


17

1, 2 – olověné válcové střely do hákovnic, 3 – zápalná lukostřelecká šipka, 4, 5 – hroty střel do kuše, 6 – kamenná dělová koule, 7 – kamenná praková koule. (kresba L. Raslová)

Výzkum v roce 2007 I výzkum v roce 2007 (Durdík – Hložek – Kašpar 2008 a; 2008 b) navázal na práce proběhnuvší v předcházejících letech a stejně jako ony proběhl v souvislosti s památkovými úpravami. Práce v srpnu 2007 proběhly v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady – záchrana pramenů zejména v souvislosti s plánovanou stavbou přístupového mostu přes čelní příkop jádra. Předmětem výzkumu byl vstup do předhradí, respektive prostor před hlavní bránou (sonda 16), zkoumanou v loňském roce. Situace zde byla akutně ohrožena očekávaným provozem mechanizace v souvislosti s výše uvedenou stavbou. Druhou zkoumanou plochou byla severozápadní strana předhradí. Druhá sonda (číslo 15) byla vyhloubena kolmo na severozápadní hranu předhradí za účelem zjištění průběhu fortifikace a mocnosti a podoby historického nadloží. V druhém případě šlo o nezbytnost v souvislosti s možným využitím plochy v rámci předpokládaných památkových prací. Kromě obou zmíněných sond byla ještě po odstranění stromů provedena dokumentace koruny jihovýchodní stěny brány v sondě 13 z roku 2006. V případě sondy 13 byl rektifikován půdorys brány a dokončena dokumentace jejího zdiva. Sonda 15 přinesla zásadně důležité poznatky o vývoji reliéfu i využití severozápadní strany předhradí. Bylo potvrzeno, že i tato strana byla opevněna zděnou hradbou se značně slabým zdivem (jeho síla je pouze 90 cm). Aby bylo možno vytvořit rovnou plochu předhradí, byla tato hradba založena již v původním svahu, jehož povrch byl při stavbě kontaminován, a tak zpevněn maltou. Více jak pětimetrový prostor mezi hradbou a do rovna zasekaným skalním podložím pak musel být dosypán. Tato kapsa z doby stavby hradu nebyla, bohužel, nálezově příliš bohatá, ale přesto přináší zásadní informace jak pro možnosti datace vzniku předhradí, tak pro studium lokální sekvence keramiky. V profilu B bylo zachyceno schodovité zahloubení do skalního podloží, překryté pak horní částí vrstev zásypu kapsy. Nelze vyloučit, že by se mohlo jednat o pozůstatek úpravy pro nějakou stavbu při obvodu předhradí. Tento směr

18


úvah však silně zpochybňuje fakt, že v protilehlém profilu D žádnou analogickou situaci neregistrujeme. S uvažovanou stavbou by eventuálně mohla souviset i zjištěná maltová vrstva (která by tak byla podlahovou úpravou zapadající do neulehlé kapsy). Po vyplnění kapsy byla podél hradby postavena budova nejspíše lehčí konstrukce. Z její nádvorní stěny se dochovala jediná vrstva kamenů, které nebyly pojeny maltou. Může jít o základovou úpravu pod roubenou stěnu. I tato představa nutně zůstává hypotézou, poněkud zpochybnitelnou značnou šíří zmíněné vrstvy kamenů (90 cm). Spíše by mohlo jít o nejspodnější řádku zdi stavené na hliněné pojivo. Vrstvy, které by příslušely době života této stavby (např. podlahová úroveň) se již in situ nedochovaly.

Sonda 15, 2007

V prostoru mimo kapsu je historické nadloží velmi slabé (cca 15 cm). Odpovídá to dosavadním zjištěním představám a potvrzuje předpoklad, že archeologické situace zde je velmi zranitelná. Na to je nutno brát ohled při všech dalších pracích na hradě. Nálezový materiál ze sondy umožňuje ve shodě s obecnými představami předpokládat hospodářské a provozní využití prostoru. V sondě 16 předstihový záchranný výzkum opět potvrdil malou mocnost a velkou zranitelnost archeologické situace v prostou vstupu do předhradí. Intenzivnějším provozem techniky v rámci plánovaných památkových úprav by byla nepochybně minimálně postižena, ze značné části pak nejspíše zničena. Výzkumem se tak podařilo zachránit závažné informace, které významnou měrou rozšiřují vědomosti o hradu. Zmíněná charakteristika platí i přes to, že téměř celé historické nadloží zde již bylo zničeno a ze středověkého zvrstvení se zde dochoval pouze malý fragment se zbytkem dlažby v prostoru komunikace. Parkánová hradba s branským portálem ve zkoumané ploše zcela zmizela a nezbyly po ní ani stopy v podobě malty na skalním povrchu (ten byl nepochybně po zániku hradby vystavěn přímé erozi). Nicméně úprava skalního povrchu v prostoru parkánu (pro cestu a mimo cestu) umožňuje určit jeho šíři. Konec této úpravy zároveň dokládá polohu vnitřního líce parkánové hradby, vnější pak koresponduje s eskarpovou hranou příkopu. Zmíněné pozorování je možné zjevně díky tomu, že pro založení parkánové hradby byl vysekán srovnaný základový zářez. Zda s konstrukcí či provozem brány souvisí jáma 10, není zcela jasné, i když to nelze vyloučit. Naprostá většina zkoumaných vrstev a situací je výsledkem novověké eroze, splachů a dalších zásahů. Nalezená mince dobře koresponduje s dobou zániku hradu.

Výzkum v roce 2008 Výzkum v roce 2008 (Durdík – Hložek 2009; v tisku) navazoval ze značné části objemu na práce v předcházejících letech. V jeho rámci byly vyhloubeny dvě sondy. Prvá zkoumala průběh projektované trasy elektrické přípojky a prostor stavby jejího sloupku v rozsahu vlastního hradního areálu, druhá pak přeťala při dělící příčce prostor jihozápadní místnosti interiér jihovýchodní budovy předhradí. Výzkum probíhal v rámci řešení grantového projektu MK ČR DB06P01OPP004 České hrady – záchrana pramenů ve dnech 2. 8.–17. 8. za vedení autora tohoto elaborátu a Josefa Hložka z KAR FF ZČU Plzeň. Sonda 17 přinesla zásadně důležité a překvapivé poznatky o komplikovanějším vývoji jihovýchodní budovy předhradí. V severovýchodní straně sondy byl zachycen průběh líce její příčky, která je však výsledkem složitějšího stavebního vývoje. Jak ukázal rozsah zjištěného původního zahloubení interiéru severovýchodní části budovy do skalního podloží, předstupující před odkrytou příčku, měla příčka ležet (či v lehčí konstrukci původně ležela) poněkud severozápadněji od dnešního průběhu. Z dochované zděné příčky nejprve vznikla její krátká část při vnitřním líci vnější obvodové zdi budovy. V pohledu ze sondy toto spárami vymezené zdivo působí až pilířovitým dojmem, ale jak dokládá situace zjištěna v předcházejí-


19

Sonda 17, 2008 (detail – patrno několik stavebních fází obvodového zdiva a příčky budovy)

cích letech v sondě 11 v jihozápadní části budovy, jde zjevně o ukončení zesílení vnější obvodové zdi masivní přizdívkou k jejímu vnitřnímu líci. Zbytek průběhu odkrytého líce příčky vznikl až v další stavební fázi. Na jihovýchodní straně lícuje se zmíněným ukončením starší přizdívky, na straně nádvorní se přikládá ke stoupajícímu zahloubení do skalního podloží. Vnitřní líc nádvorní stěny, který byl ještě před několika málo lety zachován, v prostoru sondy zcela zanikl. Jeho poloha je však díky zjištěné hraně zahloubení interiéru do skalního podloží vcelku jasná – ležel ve vzdálenosti 30 cm od dnešní hrany líců zbaveného torza zdi. Při vnitřním líci vnější zdi budovy bylo možno zkoumat kapsy z doby stavby, které ukazují, že tato zeď vznikla zjevně již v počátcích doby stavby hradu koncem 13. či na přelomu 13. a 14.století. Nálezový materiál ze sondy (např. množství zlomků podkov) umožňuje ve shodě s obecnými představami předpokládat hospodářské a provozní využití budovy. Závažné a zajímavé situace zastihl předstihový záchranný výzkum i v sondě 18, ležící v jihovýchodním ukončení čelního příkopu jádra, kde byl zde zachycen průběh jak hlavní hradby (v tomto případě uzavírající na jihovýchodní straně druhý příkop), tak ve svahu pod ní probíhající hradby parkánové. Obě na maltu vystavěné hradební zdi byla nápadně slabé – síla uzávěrové (v nadzemním zdivu) dosahuje 85 cm, parkánové 110 cm. Šíře parkánu mezi oběma zdmi obnášela 2,4 m. Situace v prostoru příkopu před vnitřním lícem uzávěrové zdi ukazovala, že tato zeď (minimálně s ohledem na její základový stupeň) byla stavěna až poté, co se v příkopu uložila část zvětralinovito – splachových vrstev. Ty obsahovaly nálezy z doby počátků hradu koncem 13. či v době okolo přelomu 13. a 14. století, které se pak vyskytovaly i v dalších částech sondy. Dno do skály zasekaného příkopu probíhalo v podstatě rovně, jeho přechod od skalního svahu leží v prostoru parkánu. Pro stavbu parkánové zdi bylo skalní podloží na vnitřní straně upraveno zasekáním. V prostoru parkánu se podařilo zjistit maltové vrstvičky z doby stavby. Prostor příkopu před vnitřním lícem uzávěrové zdi se pak postupně zanášel splachovo zvětralinovitými vrstvami s kvalitním archeologickým materiálem. Charakter vrstev dobře dokládá, že prostor druhého příkopu nikdy nebyl využíván jako vodní rezervoár, jak předpokládal např. A. Sedláček. Horní část statigrafie pak byla tvořena zánikovými a pozánikovými vrstvami, zejména charakteru svahoviny. Výsledky výzkumu v roce 2008 přes jeho nevelký rozsah představují další velmi potřebné přínosné potřebné kameny do mozaiky vědomostí o vývoji, podobě, provozu a každodennosti hradu Zlenice.

20


Výzkum v roce 2009 Výzkumné práce v prostoru předhradí, které zde v roce 2009 provedl ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. ve spolupráci s Katedrou archeologie FF ZČU Plzeň ze značné míry navazovaly na výzkumné práce realizované v předcházejících letech. V rámci výzkumu v roce 2009 bylo v areálu předhradí provedeno celkem 6 nevelkých sond. Sonda 20 přeťala návštěvnickým provozem degradovaný prostor svahu v čelním rameni parkánu v sousedství hradní brány. Z vlastní slabé parkánové hradby byly zachyceny pouze nepatrné pozůstatky vlastního zdiva a zbytek negativu. Hradba sama, pocházející z doby stavby zděného opevnění předhradí ve 14. sto-

Sondy 21 a 23, 2009

letí, byla zničena buď v rámci boření hradu, nebo spíše v rámci rabování stavebního kamene ze zřícenin v průběhu novověku. Statigrafická situace za torzálně dochovaným negativem parkánové hradby ukázala, že v pokročilejším průběhu 15. století byla hradba zesílena masivnější, výše založenou, přizdívkou. Toto opatření je možno nejspíše dát do souvislosti se snahami o zlepšení obranyschopnosti hradu v době před jeho zánikem v průběhu poděbradských válek. I zmíněná zesilující přizdívka, nepochybně vyvolaná nevelkou odolností slabé, v klidných poměrech 14. věku stavěné hradby, se dochovala pouze ve formě negativu. S ohledem na dochování pouze části nadloží nebyly v sondě zjištěny žádné doklady ostřelování hradu v době jeho obležení. Malá zjišťovací sonda 24 v ploše nádvoří v místě budoucího předpokládaného stavebního dvora s otáčením mechanizace ukázala, že tento prostor byl od počátku intenzivně komunikačně využívaným nádvořím. Tomu odpovídá i charakter nálezové situace. Historické nadloží je zde velmi slabé (pouze několik cm) a mimořádně zranitelné – při intenzivním provozu stavby nejspíše zanikne. Shodný charakter, včetně uvedené nepříznivé prognózy, měla sonda 19 ve zkoumané ploše projektovaného ukončení nového mostu přes druhý příkop. I zde se nacházelo nádvoří oježděné prakticky až na skalní povrch, což vzhledem k tomu, že šlo o hlavní komunikační tah, nepřekvapuje. Jediný významnější objekt, který byl do podloží zahlouben, představovala již zřejmě mimo hlavní komunikační osu ležící větší jáma, vyplněná především zlomky kvalitní omítky. Tu je možno spojovat s nějakou nejspíše dřevěnou stavbou, která se nacházela v nevelké vzdálenosti od jámy. Naprostou většinu nálezů v sondě představovaly doklady mondénního lázeňského návštěvnického provozu v prvé polovině 20. století. Mimořádně poškozenou a zároveň složitou situaci ukázaly i tři sousedící sondy 21, 22 a 23 v prostoru cesty scházející do druhého příkopu. V jejím prostoru, kde dnes na mnoha místech vystupuje skalní podloží, leží i zbytky nádvorní stěny velké hospodářské budovy, která vyplňovala téměř celou jihovýchodní stranu předhradí. I zde je nutno při provozu mechanizace při památkových úpravách předpokládat těžké postižení, respektive zánik zbytků historického nadloží. Vlastní stěna hospodářské budovy se dochovala značně fragmentárně, povětšině v podobě jediné vrstvy kamenů, lokálně již byla zcela zničena. Přesto se v ní podařilo lokalizovat polohu vstupu. Archeologická situace před ní prakticky zcela zanikla. Zkoumat bylo možno pouze nepatrné zbytky. V interiéru budovy pak byla situace o něco příznivější. Ukázalo se, že zkoumaný prostor prodělal složitější stavební vývoj. Nádvorní chodba na západě končila ostrým úhlem, tento kout byl následně vyplněn patrně statickými problémy podmíněnou vyzdívkou. Z mezitraktové zdi se dochovaly pouze nepatrné pozůstatky. Ukázalo se, že z níže ležícího interiéru budovy patrný značně solidním dojmem působící amorfní pozůstatek této zdi je ve skutečnosti zranitelným a nepochybně málo stabilním střepem o šíři jednoho až dvou kamenů. Zmíněný komplikovanější stavební vývoj budovy, částečně poznaný již v rámci sondáže v minulých letech, a zejména jeho chronologii, bude nutno dořešit budoucím výzkumem. Výsledky výzkumu v roce 2009 přes jeho plošně nevelký rozsah představují další velmi potřebný přínos pro poznání podoby předhradí důležitého šlechtického hradu a jeho každodennosti. Za současného stavu vědomostí představuje předhradí hradu Zlenice díky provedeným archeologickým výzkumům i dalším průzkumům jeden z hlavních zdrojů informací o aktuální a stále nedostatečně probádané problematice předhradí českých středověkých hradů.


21

Komplexní dokumentace historického i současného stavu

3D vizualizace současného stavu areálu hradu

ZAMĚŘENÍ HRADNÍHO AREÁLU V měsících květnu a červnu 2009 bylo provedeno polohopisné a výškopisné zaměření dané lokality. Rozsah zaměřovaného území byl stanoven objednatelem. Zároveň byly provedeny řezy terénem a fotogrammetrické práce. Měření bylo provedeno polární metodou totální stanicí Topcon GTS 301 a Sokkia SET 3030R3. Výšky byly určeny trigonometricky. Zaměření bylo polohově připojeno do systému S-JTSK a výškově do systému ČSJNS/Bpv metodou GPS. Hrad Zlenice (Hláska) se nachází v k. ú. Senohraby, okres Praha-východ na kopci v nadm. výšce 300 m. Přilehlé svahy kopce jsou porostlé smíšeným lesem. Byly zaměřeny veškeré zbylé části zdiva a terénní útvary v dané lokalitě, včetně na protilehlém vrcholu situovaném stanovišti obléhatelů. Následně bylo provedeno fotogrammetrické zaměření zdí zčásti zachovalého donjonu. Po zpracování dat byla celková situace zakreslena do výkresu v měřítku 1:200. Zároveň byly vyhotoveny tři řezy terénem v měřítku 1:200 a fotogrammetrické zaměření zdí donjonu v měřítku 1:50. Místa řezů terénem a označení pohledů na zdi donjonu jsou vyznačeny ve výkresu. Dále byly vyhotoveny půdorysné řezy věže v měřítku 1:50. Výšky řezných rovin jsou vyznačeny v pohledech na stěny věže. Součástí souhrnné dokumentace je i 3D vizualizace celkového zaměření hradu. Výkresová dokumentace byla zpracována v digitální formě programem AutoCAD LT 2002 ve formátu *.dwg. Vrstevnice byly vygenerovány programem Power Geo v intervalu 0,5 m. Pro vytvoření 3D vizualizace byl použit program Google SketchUp 6, výstupní soubory mají příponu *.skp. Vhodným prohlížečem těchto souborů je volně dostupný program Google SketchUp Viewer. Měření bylo provedeno ve 3. třídě přesnosti.

22


Řezy terénem, 1:750, 2010

Situační plán, 1:750, 2010

KOMPLEXNÍ DOKUMENTACE HISTORICKÉHO I SOUČASNÉHO STAVU

23

HISTORICKÁ IKONOGRAFIE A PLÁNY

Rytina J. Farka podle kresby F. A. Hebera, 40. léta 19. století

Zlenice náležejí mezi hrady s nejobsáhlejší novověkou historickou ikonografií. S ohledem na její rozsah bude na tomto místě podán pouze výběr nejvýznamnějších materiálů. Zříceniny hradu jsou zachyceny na mapě Prvního vojenského mapování. Toto vycházelo z Müllerovy mapy z roku 1723 a bylo provedeno v letech 1764–1767. Zbytky hradu jsou zde česky popsány jako Starý Zamek. Jsou zde červenou barvou vyznačeny v podstatě jako značka. Terénní konfigurace v okolí hradu je velmi zkreslena (což ovšem u tohoto mapování vzhledem ke způsobu jeho pořízení není žádnou výjimkou), zejména co se tvaru hradní ostrožny a toku Mnichovického potoka dotýče. Na protilehlém břehu Sázavy proti hradu stále stojí pouze čtverhranný hospodářský dvůr. Pro poznání podoby hradu nemá toto mapování význam. V roce 1832 či 1833 si do svého Černého sešitu Zlenice nakreslil i K. H. Mácha, B. Mráz (1988, 213) však tuto kresbu chybně interpretoval jako vyobrazení hradu Zbořený Kostelec. Hradní jádro Máchova kresba zachycuje v pohledu z hrany předhradí nad řekou. Zcela vpravo stojí ještě zhruba polovina objemu okrouhlé patrně studniční věže, jejíž zdivo směrem k řece tvoří převis. Zachyceno je torzo prvé brány jádra s tím, že jeho vztah navazujícím hradbám je mírně zkreslen. Zřejmě ještě existuje část čelní zdi vlčí jámy. Hradební úsek nalevo od branské věže korunuje zubovitý fragment zdiva. Za branskou věží vyčnívá ze zeleně torzo velké věže, které má zjevně ještě dochovánu část zdiva čelní strany a značný je i rozsah a výška dochované stěny nádvorní. V interiéru je zachycen pouze malý otvor v předposlední úrovni a koruna nejdochovanější stěny působí dojmem, jako by ji završovaly pouze dva zubovité útvary. Kresba K. H. Máchy, 1832–1833

24


Na mapě Druhého vojenského mapování, které bylo s použitím vojenské triangulace z let 1806–1811 a z ní vycházejících katastrálních map vzniklých v letech 1824–1843 provedeno v letech 1840–1852, je situace hradu ve srovnání s prvním vojenským mapováním zachycena podstatně realističtěji, i když i zde se vyskytuje určité zkreslení. Hradní areál je zde zakreslen poněkud „zlomený“, tedy předhradí a jádro nejsou na jedné přímce jako ve skutečnosti. Jádro je vyznačeno jako nepravidelná červená skvrna popsaná Ruine Hláska. Z příkopů je zachycen pouze nejmohutnější zadní. Za řekou stojí stále pouze čtverhranný dvůr. Ani zachycení hradu na mapě Druhého vojenského mapování

Müllerova mapa, 1730–1776

k jeho poznání příliš nepřispívá. Pro poznání hradu má zásadní význam rytina Josefa Farka podle kresby F. A. Hebera ze 40. let 19. století (Heber 1844). Zachycuje čelo hradního jádra v pohledu z předhradí, respektive z kontreskarpové hrany druhého příkopu. Vyobrazení se nevyhnulo drobným zkreslením, nejspíše povstalým převodem polní kresby do definitivní podoby a poté do rytiny. Ta mu však neubírají na významu. Ve středu se vypínají zříceniny prvé brány jádra. Severozápadní stěna je zakreslena evidentně chybně, respektive velmi zjednodušeně. V úrovni vlčí jámy existuje ještě značná část zdiva s nepravidelným otvorem. Na vnitřním líci jihovýchodní stěny bylo

I. vojenské mapování, 1764–1768 a 1780–1783

zjevně při převodu původní kresby správně zachycené vpadlé pole, převedeno do podoby spíše připomínající další vybíhající zeď. Na jihovýchodní straně existuje ještě značná část líce čelní stěny věže. Jako existující je zakreslena i část stěny nádvorní. V hradbě navazující na branskou věž směrem doprava jsou v dlouhém dochovaném úseku zakresleny dvě štěrbinové střílny. Další, tentokrát s kamenným záklenkem, pozorujeme i na ve velké výši dochovaném oblém tělese studniční věže. Rovněž ve velké délce je zakreslen úsek hradby nalevo od brány. Jeho průběh vykazuje dva nepravidelné otvory. Z vnitřní zástavby jádra je, bohužel, díky jehličnatým stromům patrno pouze torzo velké věže. Ukončují je tři zubovité útvary. Západní nároží, které je ve skutečnosti oblé, je zakresleno jako

II. vojenské mapování, 1836–1852

pravoúhlé, stejně jako v úplnosti dochované nároží severní. Z čelní stěny jsou ještě dochovány značné partie v okolí špalety okénka dřevem zateplené prostory, tvoří však již konzolovitý převis. Pod ním se zdá být zachycena rovná hrana, snad pozůstatek nějakého otvoru. V nižší úrovni opět existuje značný rozsah líce. Třetí vojenské mapování bylo pro Čechy provedeno v letech 1877–1880. Vycházelo stejně jako druhé z katastrálních map a bylo doplněno o znázornění výškopisu, a to nejen šrafami, ale i vrstevnicemi a kótami. Jeho produktem byly barevné mapy zvané speciální v měřítku 1:75 000 a černobílé generální v měřítku 1:200 000. Na prvé z nich je terénní situace v okolí Zlenic zachyIII. vojenské mapování, 1877–1880


25

V. Jansa, konec 19. století

Pohled od severu (výřez), konec 19. století, archiv NPU

cena velmi dobře a to včetně protilehlého ostrohu s Hradem u Čtyřkol. Zřícenina Zlenic je označena jménem Hláska a žádné stavby či zdi zde nejsou zakresleny. Šrafami je pouze dobře modelován rozsah hradního jádra i předhradí. Mimořádně kvalitní fotografie z Bellmannova pražského ateliéru patrně z roku 1880 zachycuje hrad v pohledu od západu z protilehlého svahu. Torzo prvé brány jádra zde má ve vyšší úrovni dochovánu ještě značnou část líce čelní stěny, navazující hradba severozápadním směrem ještě dochována ve značně rozsáhlém fragmentu. Patrno je i torzo okrouhlé studniční věže s členitou korunou. Torzo západního paláce vykazuje oproti současnému stavu výrazně vyšší partie zdiva, jizva po navázání hradby směrem k prvé bráně jádra není zcela jednoznačná, i když zjevně patrná. Korunu torza velké věže završují tři zubovité útvary. Napravo od ní je za stromem patrno vysoké torzo příčky východního palácového křídla. Kresba Václava Jansy vzniklá pro Ottovy Čechy (Borovský (ed.) 1892) koncem 19. století zachycuje hrad v pohledu od jihozápadu z protilehlého svahu. Hradní návrší je ještě velmi málo zalesněno. Zachyceny jsou velmi dobře, byť poněkud zjednodušeně, hmoty tehdy dochovaných zdiv. Pozornost si zaslouží vysoké výškově rozrůzněné pozůstatky severozápadního křídla, v jehož čelní zdi je zakreslen rozměrnější otvor.

Fotografie z Bellmannova ateliéru, kolem r. 1880

26


Mezi lety 1892–1902 pořídil velmi kvalitní snímky zříceniny Dr. Kraft z Prahy. V současné době jsou uloženy ve Fotoarchivu NPÚ ústřední pracoviště Praha. Snímek inv. č. F 34 986 hrad zachycuje z údolí Mnichovického potoka v pohledu od severu. Z lesa především vyčnívá severozápadní fasáda velké věže zakončena ještě třemi zubovitými fragmenty zdiva. Pod nimi je patrna řada pěti trámových kapes, další, doposud dochovaná pak leží o patro níže. Výrazně je patrna i jizva po vytrženém ostění hrotitého okna. Ve fragmentu na spáru přizděné severovýchodní stěny věže je pozorovatelný větší otvor. Vlevo od velké věže, bohužel za vzrostlým stromem, vyčnívá vysoký fragment zdiva jihovýchodního palácového křídla. Před věží se nachází výrazně v nestejné výšce dochované zdivo severozápadního křídla. Velké výšky dosahuje zejména příčka. Ve zdivu je patrný otvor proražený do jihozápadní místnosti. Druhý snímek Dr. Krafta inv. č. F 34 987 je celkovým pohledem z většího odstupu od jihozápadu. V čele hradního jádra na něm vidíme zbytky prvé brány a navazující hradební úseky. Z velké věže je patrná pouze dochovaná malá část jihozápadní stěny. Napravo od ní se vypíná vysoký fragment zdiva jihovýchodního paláce. Vzhledem k značnému odstupu však na něm nejsou příliš patrné detaily. Přehlédnout však nelze dochovanou omítku. Zcela vpravo z lesa vystupuje zřícenina okrouhlé studniční věže, bohužel bez patrných detailů.

Pohled na čelo horního hradu od jihozápadu, konec 19. století, archiv NPU

Další snímky v témže archivu jsou datovány do let 1892 až 1894, autor není uveden. Vynikající fotografie inv. č. 16 617 zachycuje severozápadní část čela horního hradu v pohledu od jihozápadu. Velmi pěkně je zde dokumentován stav zdiva hradby navazující na prvou bránu jádra i torza branské věže. V blízkosti nároží horní části velké věže je velmi dobře zachycena špaleta okénka dřevem zateplené místnosti. Pravá hrana zubovitého torza zdiva v nejvyšší úrovni věže působí dojmem svislého líce. Fragment zdiva jihovýchodního paláce je patrný pouze formou tmavé siluety. V průhledu torzem branské věže se zdá být patrné zdivo. Snímek inv. č. 16 630 zachycuje hradní jádro v pohledu z údolí Mnichovického potoka od severozápadu. Pozornost si na něm zaslouží zejména dochované pozůstatky čelního líce věže prvé brány jádra a vysoká torza zdiva severozápadního palácového křídla. Mimořádně přínosný snímek inv. č. 16 618 zachycuje čelo jádra hradu v pohledu z předhradí od jihu. Na jihovýchodním fragmentu branské věže jsou ještě dochovány ve vyšší úrovni podstatné části líce čelní stěny a nároží. V tomto nároží pozorujeme otvor, který je spíše vypadlými kameny Celkový pohled od jihozápadu, konec 19. stolení, archiv NPU


27

Pohled na čelo horního hradu od jihu, konec 19. století, archiv NPU

než kapsou. Detailně jsou zachyceny vnější líce torz na branskou věž navazujících hradeb. Torzo velké věže je v podstatě skryto za jihovýchodním fragmentem branské věže. Napravo od něj je však velmi pěkně zachycen vysoký fragment stěny jihovýchodního paláce. Ze snímku je zřejmé, že se jednalo o část nádvorní stěny. Na vnitřním líci je patrna omítka zjevně příslušející místnosti v patře a minimálně tři trámové kapsy. Nelze vyloučit, že zachycena byla i špaleta otvoru v této úrovni. Pod inv. č. 16 619 a 16 620 jsou uloženy negativy v podstatě téhož záběru. Zachycují hradní jádro z podhledu od západu. Důležité jsou pro dobré zachycení jak torza velké a branské věže a na ní navazující hradby, tak především výškově rozrůzněných pozůstatků severozápadního křídla. Do doby okolo roku 1900 jsou datovány čtyři další záběry uložené ve Fotoarchivu ústředního pracoviště NPÚ. Snímky inv. č. F 28 656 a 28 657 zachycují velmi dominantní zříceninu z většího odstupu od západu. Zmíněný odstup velmi dobře dokumentuje krajinné souvislosti, nepřináší však mnoho detailů. Pozornost si zaslouží výškově rozrůzněné pozůstatky severozápadního křídla. Z podobného směru, avšak z větší blízkosti hradní jádro zachycuje snímek inv. č. F 28655, na němž je patrno zejména torzo velké věže a věže prvé brány jádra. Snímek inv č. F 28 612 hradní jádro zobrazil v pohledu z údolí Mnichovického potoka v pohledu od severozápadu. Kromě severozápadní stěny velké věže velmi dobře zachycuje rozsochaté pozůstatky severozápadního křídla včetně prolámaného otvoru a několika kapes kleštin. Poslední dvě fotografie ve Fotoarchivu centrálního pracoviště NPÚ mají inv. č. 41 235 a 41 236. Jako jejich autor je uveden Dědek a nejsou blíže datovány. Je však možno vcelku spolehlivě počítat s tím, že vznikly okolo roku 1900 či na samém začátku 20. století. Prvá zachycuje zříceninu v pohledu od Sázavy a zachycuje i torzo nádvorní zdi jihovýchodního paláce a studniční věže. Druhá je dalším pohledem z podhledu z údolí Mnichovického potoka od severu a zachycuje zejména torzo velké věže a částečně i zdivo severozápadního křídla. Velmi kvalitní fotografie byla v roce 1901 použita k vydání pohlednice. Jde o pohled od západu z protilehlého návrší.

28


Zřícenina na něm již zarůstá lesem, přesto jsou velmi dobře patrné zejména výškově rozrůzněné pozůstatky severozápadního křídla. V hradbě běžící od prvé brány jádra je zachycen čtverhranný otvor. V době okolo či po roce 1900 vznikly čtyři kolorované diapozitivy, které se podařilo podchytit V. Vítkovi v rámci shromažďování staré fotodokumentace Komorního Hrádku a okolního Posázaví. Všechny čtyři snímky zachycují prvou bránu jádra v podstatě od jihu a jihovýchodu. Jejich výpověď je poněkud limitována dosti razantním kolorováním. Na snímcích je mimo jiné dobře patrná část dochovaného líce čelní stěny vlčí jámy. Pro velkou věž, která vyčnívá v pozadí, diapozitivy nové informace nepřinášejí. Na jednom z nich je ještě patrná část torza zdiva jihovýchodního křídla.

K. Liebscher, konec 19. století

Nejspíše koncem 19. století vznikla kresba K. Liebschera, která zachycuje hrad na ještě velmi málo zalesněném návrší v pohledu od západu. V prostoru předhradí je terénní situace poněkud zdramatizována ve prospěch dramatických skal a výrazně je zde v důsledku nepochybného přehnaného převýšení oproti nivě zvětšen sklon terénu. Pro prostor předhradí tedy nelze vyobrazení považovat za realistické. Není však pochyb o tom, že tento prostor malíře příliš nezajímal a nejspíše ho při ateliérovém převodu terénního náčrtu dotvořil. Mimo chybnou polohu torza studniční věže (pokud ovšem o toto torzo skutečně jde) jsou však s velkou pečlivostí a nepochybně až na drobné detaily realisticky zachyceny zříceniny hradního jádra. Zvláštní pozornost si zaslouží situace v jeho západním nároží se dvěma vystupujícími bloky zdiva, zakreslenými jako pravoúhlé. Jizva po styku zdiva parkánu s hradbou běžící od prvé brány je zakreslena přehnaně v podobě rozsáhlého tmavého otvoru, nároží tělesa druhé brány nejsou vyznačena. Zakreslen je nejspíše i vysoký fragment zdiva jihovýchodního palácového křídla. Na torzech velké věže, prvé brány a navazující hradby nejsou mimo celkový obrys patrny žádné detaily. Základní dílo A. Sedláčka (1927) doprovázejí dvě ilustrace, vzniklé nejspíše počátkem 20. století. První z nich je pohledem na hrad z železniční trati, tedy od západu. Hradní ostrožna je již zcela zarostlá lesem, z něhož vyčnívají pouze torza tří staveb. Jde především o velkou věž, na jejíž koruJ. Bubeníček, počátek 20. století


29

ně je ještě patrný severní zubovitý útvar. Na severozápadní fasádě pozorujeme okno v druhém patře a patrně i zazděný vstup o patro výše. V nejvyšší úrovni torza jihozápadní stěny je ještě dochována oproti dnešnímu stavu výrazně větší konzolovitá část zdiva. Na patrně ne zcela správně zakreslených zbytcích věže prvé brány jádra nelze pozorovat žádné detaily. Koruna zbytků západního nároží severozápadního křídla vykazuje výraznou výškovou rozrůzněnost s velkými bloky zdiva na obou stranách. Podstatně kvalitnější a přínosnější je druhá ilustrace, kterou je kresba Jindřicha Bubeníčka zachycující pohled do interiéru velké věže od jihovýchodu. Torzo nádvorní stěny zde oproti dnešnímu stavu dosahuje výrazně většího rozsahu. V nejspodnější úrovni je zakreslen střílnovitý otvor bez dochovaných dřevěných překladů. V jihozápadní stěně se zdá být zakreslen jakýsi líc v síle zdiva. V úrovni prvého patra registrujeme pouze trámové kapsy v nádvorní stěně (jedna z nich je již rozšířena do podoby nepravidelného vypadlého Půdorys hradu Zlenice, R. Šimeček

otvoru) a snad i jednu malou skříňku (výklenek). V úrovni druhého patra je zakresleno dochované okno a omítka v podstatně větším rozsahu než dnes. Na severozápadní i nádvorní stěně jsou patrna klenební čela, nejspíše oblouková. Situace ve styku obou stěn se zdá zachycovat negativ vytrženého klenebního žebra. V nádvorní stěně je zakreslena skříňka. Ve třetím patře vidíme zazděný vstup na ochoz je pojednán jako oble či hrotitě završený a v zazdívce je zakreslen další otvor. Vzhledem k tomu, že tato situace je zachována, je možno konstatovat, že vyobrazení zde v případě završení vstupu není přesné. Ve čtvrtém patře pozorujeme ven rozevřenou špaletu okénka dřevem zateplené místnosti v jihozápadní stěně. Otisky dřevěné konstrukce nejsou zakresleny. Severozápadní stěnu završují tři zubovité fragmenty zdiva, klesající zleva doprava. V případě pravého je zakreslena trhlina, podle níž pak došlo k destrukci tohoto fragmentu. V knize A. Sedláčka byl též publikován plánek zříceniny. Jeho autorem byl, stejně jako u většiny plánků 15. dílu, inženýr R. Šimeček. Situace hradu je zde zakreslena vcelku dobře, pouze s jednou výraznou a několika menšími nepřesnostmi. Výrazná se týká tvaru obrysu hradního jádra nad zadním příkopem, který je zde zakreslen přímkově, ač ve skutečnosti vybíhá v hranu. Rovněž situace před čelem předhradí není zakreslena zcela přesně. Chybné je i označení prostoru přede čely velké hospodářské budovy na předhradí jako pozůstatků bašt. Šimečkovi též unikla existence vnějšího parkánu ve straně nad řekou. V jádře jsou jako existující zakreslena i některá dnes nad úrovní terénu zaniklá zdiva. Jde především o jihozápadní polovinu okrouhlé studniční věže a dlou-

F. Pařízek, 1. polovina 20. století

30


Velká věž z jihovýchodu, 1921


31

hý úsek západního ohražení prvého nádvoří jádra. Zakreslen však již není vysoký fragment stěny jihovýchodního křídla, který v době pořízení plánku (nejspíše ve druhém desetiletí 20. století) již zřejmě neexistoval. Z roku 1921 pochází fotografie zachycující severovýchodní stěnu velké věže. Na torzu věže existuje třetí zubovitý fragment v nejvyšší úrovni. Zvláštní pozornost si zaslouží dobře dochované plochy omítek s krásným otiskem parapetní zídky ochozu na hradbě, která na věž navazovala, i celkově podstatně větší rozsah dochování stěny. V prvé polovině 20. století byla vydána řada pohlednic, které nezřídka nepochybně využily starších snímků. Velmi dobře zachycují proces zarůstání hradního návrší vzrostlým lesem i postupnou degradaci zdiv, zejména severozápadního křídla. Hrad Zlenice byl velmi dobře znám malíři Josefu Ladovi, který pocházel z nedalekých Hrusic. Stal se inspirací pro hradní zříceninu, kterou s oblibou kreslil do svých obrázků. I když tuto skutečnost nelze přehlédnout, pro poznání podoby hradu jeho půvabné obrázky nepřispívají. V průběhu prvé poloviny 20. století zřejmě vznikla pěkná barevná kresba F. Pařízka, která se stala součástí Kulíkovy série hradů, sběratelských obrázků, které firma Kulík rozdávala svým zákazníkům. Kresba v pohledu od jihovýchodu zachycuje pozůstatky velké věže. Její podoba je zachycena velmi věrně. Ukončují ji ještě tří zubovité útvary. Zvláštní pozornost Půdorys hradu Zlenice, Knapp, 1940

si zaslouží zachycení dochovaných omítek v úrovni s hrotitým oknem, které na ve velkém rozsahu existující nádvorní stěně (kde je zachycena i čtverhranná skříňka) odpovídá též klenebnímu čelu a tedy aplikaci křížové klenby. Zajímavý detail přináší zachycení spodní části torza čelní stěny působící dojmem, že zde existoval nějaký výklenek uzavřený slabší zdí. V roce 1940 vznikl plánek signovaný Knapp, který je uložen v Archivu plánů NPÚ ústřední pracoviště Praha. Podle popisky je proveden v měřítku cca 1:1000. Předhradí a příkop s valem před ním jsou na plánku zachyceny zcela schématicky. Šířkové proporce vůči hradnímu jádru jsou chybné. Situace hradního jádra je zachycena téměř správně, poněkud chybně je zaznamenána pouze situace v jihovýchodním nároží. Jako nadzemní zdivo s oběma líci a výběhem příčky je zakreslena část nádvorní stěny jihovýchodního křídla. Okrouhlou studniční věž autor zaznamenal jako fragment v rozsahu cca poloviny objemu stavby s oběma líci. Ve spodní části stránky je zjevně zakreslena autorova rekonstrukce půdorysu hradního jádra. Jihovýchodní křídlo je na ní zakresleno jako trojprostorové se vstupem z nádvoří do střední místnosti. Co ovšem bylo důvodem k zakreslení tohoto

Půdorys hradu Zlenice, D. Menclová, 1972 (1950)

32

vstupu, není zřejmé. Severozápadní křídlo je rekonstruováno


Půdorys hradu Zlenice, T. Durdík, 1972

Půdorys hradu Zlenice, T. Tomíček, 1996

pouze v rozsahu jediné místnosti. Z neznámých důvodů nádvoří při něm přepažuje příčná zeď navazující na třetí bránu lícující s velkou věží (zde jde asi o autorovu volnou tvorbu vyvolanou nutností vypořádat se s dochovanými relikty třetí brány jádra). Situace v jihovýchodním nároží jádra s podivně vedeným parkánem i vztah hradeb ke studniční věži jsou zjevně rovněž autorovým předpokladem, stejně jako lomená hradba mezi prvou a druhou branou jádra. V roce 1972 byl publikován plánek hradu v základním díle D. Menclové (1976). Tento plánek je ovšem značně staršího data. Kresba byla hotova v roce 1950. D. Menclová v rozhovoru s autorem sdělila, že není jeho autorkou a převzala ho z jedné z pozůstalostí, které měla k dispozici. S největší pravděpodobností se mohlo jednat o pozůstalost Cyrila Merhouta. Plánek nejspíše vznikl v starším průběhu prvé poloviny 20. století či ještě dříve, jak dokládají i zdiva zakreslená jako dochovaná. Tento plánek byl především publikován zrcadlově obráceně, jinak však celkovou podobu hradu zachycuje vcelku dobře, byť místy neúplně a zkresleně. Při práci s ním je tak nutná značná opatrnost. Pominut byl příkop, val a celá situace před branou předhradí, stejně jako vnější parkán ve svahu nad řekou. Na předhradí s chybně nakoso zakreslenou vstupní branou jsou zakresleny pouze pozůstatky dvouprostorové budovy na straně nad řekou. Z jejího nároží vybíhá předpokládaná hradba spojená přes druhý příkop s okrouhlou studniční věží, což není možné. Čelní hradba jádra má jako zachované na severozápadní straně zakresleno oblé nároží. Ze studniční věže je zakreslena jako stojící zhruba čtvrtina objemu. V jihovýchodním křídle má nádvorní zeď oba líce a zakreslen je i výběh příčky. Nádvorní zeď velké věže je jako stojící zakreslena téměř v celé své délce a velký fragment je zakreslen i ze zdi čelní. V nároží nad druhým příkopem je jako zachované zdivo zakreslen nepravidelný čtyřúhelník, z jehož vrcholu pak směrem k nádvoří vybíhá další zeď. Ve srovnání s dnešní situací i výsledky výzkumu v tomto prostoru tento zákres nebudí důvěru. Ve vnějším líci zdiva severozápadního křídla není zakreslena věžice, jejíž pozůstatky musely být patrny. Od 60. let 20. století stav lokality systematicky sleduje a dokumentuje autor tohoto elaborátu. Velké série fotografií, které zde nejsou reprodukovány, jsou uloženy u autora a zejména ve Fotoarchivu ARÚ AV ČR, Praha, v. v. i. Tento druhý fond byl však těžce postižen katastrofální povodní v roce 2002 (důležité fotografie z roku 1972 jsou však obsaženy v Durdík 1972). Fotografie zejména názorně ukazují proces urychleného chátrání a zániku hradních konstrukcí. Markantně je to patrné např. u velké věže. Na nejstarších snímcích je ještě zachycen třetí zub nejvyšší úrovně severozápadní stěny a oproti současnému stavu podstatně větší rozsah torza stěny nádvorní. V rámci povrchového průzkumu hradu vznikl dne 23. 4. 1972 terénní náčrt jeho situace (Durdík – Chotěbor 1972). Situaci hradu zachycuje velmi dobře, chybí na něm pouze vnější parkán ve svahu nad řekou. Tento nedostatek odstranil terénní náčrt T. Tomíčka (Durdík 1999), který však poněkud zdeformoval tvar předhradí. Zachytil však hrad s poněkud širším okolím – zejména situaci přístupové komunikace a objekt při jejím ohybu a nedokončený příčný příkop na ostrožně nad hradem.


33

E. Herold, 2. polovina 19. století

POPIS HRADU Celková situace Hrad je založen na klesající skalnaté ostrožně probíhající ve směru jihozápad-severovýchod, paralelně s pravým břehem Sázavy, která ostrožnu obtéká na jihovýchodní straně. Na severozápadní a jihozápadní straně ji pak obtéká do Sázavy ústící Mnichovický potok. Přístup do hradu nebyl veden z horní plochy ostrožny, nýbrž ze sázavské nivy, a proto bylo i předhradí z hlediska geomorfologického útvaru situováno za hradním jádrem. Z hlediska logiky přístupové komunikace ovšem normálně před hradním jádrem. Dispozice hradu byla v podstatě dvojdílná, pokud ponecháme stranou možné opevnění ve zlomu přístupové komunikace před čelem předhradí. Z plochy hradní ostrožny jak předhradí, tak jádro, vytínaly tři do skalního podloží zahloubené příkopy. Jádro bylo dispozičně značně složité, celkově však plošně poněkud menší než plocha předhradí. Oproti z hlediska ostřelování nebezpečné pokračující mírně stoupající ploše ostrožny bylo nad třetím příkopem jádro protaženo v břit. Systémem opevnění bylo jádro s předhradím spojeno do jediného celku. Na severozápadě i jihovýchodě byl druhý příkop zřejmě uzavřen zdí. Na jihovýchodě obě části dispozice již hlouběji ve svahu obíhal společný parkán. Úroveň jádra hradu ležela výrazně výše než úroveň předhradí, plocha jehož nádvoří stoupala až k vnější hraně čelního příkopu jádra. Přístupová komunikace neustále stoupala vzhůru. Svahy k Mnichovickému potoku jsou zejména v prostoru předhradí podstatně strmější a skalnatější než svahy k Sázavě. Na výrazně stoupající ploše ostrožny před hradem se ve vzdálenosti 45 m vzdušnou čarou nachází nedokončený příkop.

34


Prostor před čelem předhradí Přístupová cesta ke hradu přichází od jihovýchodní strany z nivy řeky Sázavy. V okamžiku, kdy dosáhne prostoru při severozápadní hraně hradní ostrožny, se prakticky pravo- až ostroúhle zatáčí směrem k čelu předhradí. Zde v nároží ostrožny pozorujeme poměrně rozsáhlý, do skály zasekaný objekt, který při hraně ostrožny, a to jak na jihozápadní, tak na severozápadní straně ponechává hrázku zhruba v šíři jednoho metru v koruně, v základně pak podstatně mohutnější. Vnitřek tohoto zahloubeného objektu je svažitý směrem k jihozápadu, tj. od ohybu přístupové komunikace. Smysl tohoto objektu není zcela jasný. Pokud by se mělo jednat o jámový lom na kámen, není jasné, proč by byl ponecháván lemující terénní útvar. Spíše se zdá, že by se mohlo jednat o pozůstatek opevnění nejspíše z nejmladších fází života hradu charakteru bašty. Od tohoto objektu směrem k bráně předhradí, respektive k hraně příkopu před ní, je přístupová komunikace mírně zahloubena či vyježděna, přičemž opět na severozápadní straně vzniká výrazný skalnatý valovitý útvar. Na straně jihovýchodní registrujeme náznak podobného útvaru, který je však méně výrazný a mohl vzniknout pouze zahloubením cesty do přirozeného terénu. Tento útvar spojitě nenavazuje na val před čelním příkopem předhradí. Zhru-

Brána předhradí, 2010

ba ve středu délky zmíněné přístupové cesty je patrný oježděný povrch skalního podloží. Skála vystupuje rovněž ve svahu již zmíněného valovitého útvaru po levé, tj. severozápadní straně. Obloukovitě vedený val před čelním příkopem předhradí nedosahuje ve své výrazné podobě až k průběhu vstupní komunikace. Zmíněná cesta překonává prvý příkop po náspu podobném, avšak nepříliš výrazném terénním útvaru, nepochybně vzniklém v této podobě až při vyvážení stavebního kamene z prostoru předhradí.

Prvý příkop Prvý, do skalního podloží zasekaný příkop na severozápadní straně volně ústí do svahu. V tomto vyústění je na jihozápadní straně velmi dobře patrno jeho výrazné zasekání do skály. Na straně jihovýchodní probíhá obloukovitě a rovněž vybíhá. Příkop sám je dnes značně mělký. Úroveň přístupové komunikace v prostoru příkopu je nepochybně hluboko pod úrovní středověkého mostu.

Předhradí Předhradí na jihozápadě vymezené prvým a na severovýchodě druhým příkopem má zhruba lichoběžný obrys. Vstupuje se do něj v místě původní brány, ze které se dochovaly dva valovité útvary s množstvím kamenů vystupujících z destrukce. Dnešní cesta je do této destrukce mírně zaříznuta. Toto zaříznutí souvisí s činnostmi v posledních


35

H. Ullik, 2. polovina 19. století

letech. Brána měla nepochybně podobu čtverhranné průjezdní věže. Žádné zdivo ve výrazných valových reliktech dnes na povrchu není patrno. Vnitřní plocha předhradí směrem k čelu jádra stoupá a cesta jí dnes prochází příčně ve směru k východnímu nároží předhradí. V jejím průběhu zejména v přední, ale i v zadní části je na více místech patrno vystupující skalní podloží. Zejména ve své jihozápadní části byla do dnešní podoby cesta nepochybně vyježděna až po zániku hradu. V celém prostoru předhradí v podstatě neregistrujeme výraznější pozůstatky destrukce. Je možno spolehlivě mít za to, že předhradí bylo čistě rozebráno na stavební materiál a tento prostřednictvím zmíněné cesty vyvezen. Cesta na východní straně poté evidentně až po zániku hradu provedeným strmějším úsekem sestupuje do druhého příkopu. Na severozápadní straně tvoří obvod předhradí výrazná vůči ploše předhradí nepřevýšená terénní hrana. V podstatě plynule navazuje na zbytek uzávěry druhého hradního příkopu. Severovýchodní strana proti čelu jádra je v prostoru oproti bráně jádra nejvyšší. Nepochybně tudy procházela původní přístupová komunikace. Jak ukázala sonda VII archeologického výzkumu, nachází se zde dnes historické podloží prakticky v úrovni, respektive několik centimetrů pod současným povrchem. Tvoří je narezlá zvětralina. Nebyly zde zjištěny žádné úpravy kontreskarpové hrany druhého příkopu. V prostoru východního nároží je kontreskarpová hrana příkopu porušena zmíněnou cestou sestupující do druhého příkopu. Ani severozápadní strana předhradí ani prostor před kontreskarpovou hranou druhého příkopu nevykazují stopy zástavby. Téměř v celé délce byla zastavěna jihovýchodní strana. Existovala zde nejspíše dvouprostorová, jak dokládají dochované reliéfní relikty, a podsklepená rozsáhlá budova. Její severovýchodní místnost měla lehce obdélný půdorys a stěna proti druhému příkopu je dochována pouze formou poněkud méně výrazného reliktu. Budova byla evidentně v plném rozsahu podsklepena. V této souvislosti je zajímavý vztah dochovaného průběhu patrné

36


koruny nádvorní stěny v sousedství cesty sestupující do druhého příkopu, která leží zhruba dva až tři metry od do skály zasekané hrany sklepa, která je v místě příčky mezi oběma místnostmi budovy ještě fixována i líce zbaveným fragmentem zdiva. Otázku, zda byl vzhledem ke geomorfologické situaci rozsah sklepa půdorysně menší než rozsah přízemí od počátku, nebo zda se jedná o pozůstatek stavebního vývoje budovy, je nutno řešit budoucím archeologickým výzkumem. Šířka koruny zdiva dosahuje 85 cm. Zmíněné torzo nádvorní stěny plynule navazuje na průběh térénní hranou určené nádvorní zdi budovy v rozsahu větší jihozápadní místnosti. Budova se v rozsahu zmíněné větší jihozápadní místnosti směrem k jihozápadnímu čelu výrazně zužovala. Její půdorys tak nebyl zjevně zcela pravidelný. Nádvorní a štítová stěna v blízkosti jihozápadního ukončení je patrna v podobě výrazného valovitého reliktu s vystupujícími kameny destrukce. Úroveň jihozápadního ukončení budovy je vzhledem ke stoupajícímu terénu nádvoří předhradí dnes zahloubena podstatně méně než v ostatním průběhu. Příčka mezi oběma místnostmi se dochovala v podobě výrazného valovitého útvaru s množstvím vystupujících kamenů. V místě jejího styku s nádvorní stěnou je v délce několika metrů dochována část nádvorní zdi dnes v úplnosti zbavená líce. Ještě před několika lety byl líc této zdi patrný. Nelze

Předhradí, 2009

vyloučit, že na levé straně se několik lícových kamenů mohlo dochovat. Situace však není zcela jasná. Příčka byla zřejmě s popisovaným zdivem provázána. Napravo od něj v menší z obou místností je patrný osekaný povrch skály. V prostoru vnějšího líce severovýchodní stěny je patrný snad velice těžce poškozený pozůstatek líce této budovy v rozsahu dvou velmi nepravidelně vyzděných řádek s dislokovanými kameny beze stop malty. Naskýtá se otázka, zda se vůbec jedná o pozůstatek zdiva budovy, nebo spíše o nějakou tarasovou úpravu kontreskarpové hrany příkopu. Na jižní nároží budovy navazuje velmi výrazný valovitý relikt obvodové hradby s množstvím vystupujících kamenů destrukce probíhající směrem k jihu a zde se poté lomící směrem k první bráně, kde již ovšem ztrácí na výraznosti. V blízkosti zmíněného nároží se dochoval fragment líce zdiva zřejmě s patrným drobným, snad základovým stupněm. Líc nepůsobí dnes příliš pořádným dojmem a mezi kameny není ani příliš patrna malta. Značná část již ovšem může být tlakem tělesa za nimi mírně dislokována. Část zdiva ovšem bez patrného líce je zřejmě patrna i za nárožím a přísluší již jihozápadnímu úseku. Celou jihovýchodní a jihozápadní stranu předhradí již poněkud níže ve svahu sledoval parkán. Na jihozápadní a jižní straně je jeho průběh zachován formou výrazné terénní hrany a jeho prostor doposud tvoří různě širokou plošinku. V tomto úseku není dochováno zdivo. Na severozápadě se parkánová hradba zjevně napojovala k jihozápadnímu nároží před hlavní hradbu předsunuté vstupní brány předhradí. Pod východním nárožím předhradí je ve svahu dochována v délce několika metrů část vnějšího líce této parkánové hradby, která, jak dokazuje hromada odhrabaného materiálu, byla v neznámé době odkryta odkopáním. Tato parkánová hradba evidentně rovně pokračovala přes vyústění druhého příkopu a běžela pod jihovýchodní frontou jádra. Jihozápadně od dochovaného a zmíněného dlouhého fragmentu se zachoval ještě jeden, avšak podstatně kratší. Těsně před ním vystupuje skalní podloží.


37

Druhý příkop Druhý příkop dosahující značných dimenzí byl vysekán do skály. Skalní hrany jsou patrny zejména na kontreskarpové straně a na severozápadní části strany eskarpové. Jihovýchodní část eskarpy je velmi výrazně deformována velkým suťovým kuželem zasahujícím do prostoru příkopu z jádra hradu. Na severozápadní straně příkop uzavírá výrazný valovitý relikt s množstvím vystupujících kamenů. Na vnější straně je snad dochována či patrna přímo část zdiva. Na jihovýchodní straně do příkopu sestupuje z prostoru předhradí vozová cesta, která zde v podstatě končí. Zjevně byla zamýšlena k vyvážení kamene z prostoru jádra, k němuž však ve větším měřítku nepochybně nedošlo. Uzavření příkopu na jihovýchodní straně je méně jednoznačně patrno. Toto uzavření zde zřejmě bylo částečně vyplaveno vytékající vodou. Vystupující kameny podloží ukazují, že mezi vlastním hlubším příkopem a čelem jihovýchodní budovy předhradí zde existovala skalnatá, velmi pozvolně se svažující plocha. Vyústění příkopu bylo nepochybně uzavřeno. Dnes je ovšem asi v důsledku působení tekoucí vody toto uzavření na jihozápadní straně prolomeno. Hlouběji ve svahu probíhala J. Ř. Greger, 1. polovina 19. století

vnější parkánová hradba. Uzavření zde tedy zjevně bývalo dvojí. V prostoru zmíněné vozové cesty vystupuje skalní podloží. Druhý příkop v souvislosti se stavbou přístupového mostku do jádra v roce 2002 proťala sonda VII archeologického výzkumu.

Jádro Jádro vykazuje v podstatě nepravidelně polygonální obrys a značně složitou jak dispoziční, tak výškovou skladbu. Prakticky po celém obvodu je původně obíhal parkán, do něhož se vstupovalo čtverhrannou věžovitou prvou bránou. Jeho zdivo je s mezerami dochováno téměř po celém obvodu s výjimkou jihovýB. K. Kutina, 2. polovina 19. století

chodní strany, kde je celkově svah jádra velmi deformován mocnou kubaturou destrukce. Na

téže straně ještě z jádra vybíhala hradba vnějšího parkánu, jež poté pokračovala směrem před jihovýchodní frontu předhradí. Dominantu jádra představovala velká obytná věž, k jejímuž západnímu nároží se přikládala druhá a k severnímu pak třetí brána. Malý dvorek za ní vymezovala dvě až tři palácová křídla. Na jihovýchodní straně zřejmě ve vazbě na hradbu vnitřního parkánu byla součástí jádra i okrouhlá, zřejmě studniční, dnes téměř zcela zaniklá věž.

38


Pohled kolem roku 1900

Pohled z roku 1909

Pohled z roku 1919

Pohled z roku 1934

Pohled z roku 1937

Pohled z roku 1959


39

První brána jádra hradu, 2010

Čelo jádra s první branou V čele jádra se kromě torza první čtverhranné věžovité brány dochovaly dva úseky navazující hradby, na severozápadní straně delší, na jihovýchodní kratší. Vnější líc severozápadní hradby je v dnešní podobě výsledkem doplnění Sdružením pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice. Dochována v originále byla pouze menší část. Líc byl vyzděn z lomového řádkového zdiva. Ve vyšší úrovni dnes v blízkosti věže vykazuje ústí tří trativodů. Hradba byla s tělesem brány provázána, stejně jako hradba na jihovýchodní straně. Zde se z jejího vnějšího líce dochovaly mimo přímý styk s tělesem brány pouze dva kameny. Hradba je velmi nekvalitně založena na zcela zvětralé skalní podloží a nepochybně bude muset být v rámci pokračujících památkových úprav podezděna. Těleso brány si nezachovalo s výjimkou nespodnějších partií čelní stěnu a před navazující hradby předstupovalo. Archeologickým výzkumem v sondě I bylo odkryto její západní nároží. Nároží jižní se nedochovalo. Dnešní stav je výsledkem provedených památkových úprav Sdružením pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice. Nepatrný fragment vnějšího líce brány se dochoval v prostoru jejího jižního nároží v úrovni prvého patra, respektive nejvyšší úrovni současného dochovaného fragmentu. Suterén věže prvé brány byl odkryt sondou I archeologického výzkumu. Jeho dnešní stav je výsledkem provedené konzervace. Severovýchodní stěna je tvořena osekaným skalním podložím, které tvořilo i podlahu stoupající k severovýchodu. Tato podoba byla do značné míry determinována užitím kolébkového padacího mostu, o jehož přítomnosti svědčí i zachycený stupeň v čelní stěně, dochovaný při jižním nároží. Čelní stěna v úrovni suterénu výrazně předstu-

40


První brána jádra hradu, pohled ze SZ, 1995


SZ hradba jádra hradu, první etapa konzervace, 1996

SZ hradba jádra hradu, třetí etapa konzervace, 1998




41

Dokumentace stavu první brány jádra hradu, 1995

povala před čelní stěnu v úrovni přízemí a patra, což bylo právě způsobeno nutností situování osy kolébkového padacího mostu v prostoru vnějšího líce portálu a umožnění části tohoto mostu, která tvořila podlahu průjezdu, sklopení směrem dovnitř. Nároží boční i čelní stěny suterénu branské věže byla provázána. Boční stěny půdorysně předstupují před úroveň přízemí a v této úrovni podlahy přízemí zde byly zřejmě osazeny vodorovné trámy, snad související právě s provozem kolébkového padacího mostu. Líce obou bočních stěn suterénu branské věže jsou dnes přespárovány a kaverny vyplněny. Dokumentace původního stavu je obsažena v dokumentaci archeologického výzkumu. Jihovýchodní fasáda věže se dochovala zejména v části vystupující do vnitřní plochy hradu. Zde je při zemi zhruba do výšky 150 cm dochováno i z lomového kamene vyzděné nároží. Výše je nároží vypadnuto. V úrovni prvého patra je pak nároží oproti linii přízemí o několik centimetrů ustoupeno. Věž byla vystavěna z lomového řádkového zdiva a vnější nároží je zachováno pouze v nejvyšší úrovni levé strany. Z líce věže vystupují pozůstatky odpadlé navazující hradby. Oproti líci věže předstupují většinou pouze o jeden kámen. V profilu je velmi dobře patrno těleso vlastní hradby, úroveň ochozu i parapetní zídka. Úroveň ochozu leží zhruba 130 cm nad dnešním terénem. Ve své zděné části byl ochoz široký 63 cm. Výška parapetu není zcela zjevná, protože v prostoru jejího horního ukončení je líc vypadlý. Dochovaná výška dosahuje téměř dvou metrů. Znamená to tedy, že na těleso věže přímo navazovala stínka. Vnitřní líc navazující hradby je dále částečně zachován na fragmentu jejího zdiva zhruba ve vzdálenosti 130 cm od líce věže. Oproti ploše vnitřního hradu, respektive úrovni průjezdu, byla navazující hradba relativní nízká. Její výšku navenek ovšem výrazně zvyšoval eskarpový svah příkopu. V ploše fasády se nachází několik lokálně vypadlých kamenů. Severovýchodní fasáda věže se dochovala pouze ve fragmentech při obou nárožích. V úrovni přízemí poněkud předstupovala před úroveň patra. Lomové řádkové zdivo nevykazuje žádné další otvory nebo pozůstatky konstrukcí. Nároží na levé straně je dochováno při zemi a poté zhruba od úrovně okolo podlahy, či spíše nad podlahou prvého patra. Je vyzděno z lomového kamene shodného charakteru jako ostatní plochy zdiva. Na levé straně se v malých úsecích přerušených velkým vypadnutím dochovalo i analogicky provedené nároží průjezdu a v prvém patře nad dalším velkým plošným vypadnutím, v jehož rozsahu se nacházel i stupeň mezi oběma líci nároží interiéru prvého patra. Věž byla tedy do vnitřní plochy hradu otevřená a pokud by byla uzavřená dřevěnou stěnou, kotvení této konstrukce nezanechalo na dochovaném fragmentu žádných stop. Na pravé straně se dochovalo nároží pouze ve spodních patriích přízemí. Současný stav je výsledkem přespárování a úprav provedených Sdružením pro

42


Etapy konzervace první brány jádra hradu (1996, 1998, 1999)

ochranu kulturního dědictví – Zlenice. V úrovni prvého patra je opět nad velkým vypadnutím líce, v jehož rozsahu byl i schodek nebo stupeň mezi oběma líci, část nároží dochována. Pravý fragment je výrazně nižší než fragment levý. V prostoru před touto fasádou ležely sondy II a III archeologického výzkumu. Detailní popis situace a dokumentace nálezového stavu je pak součástí jejich nálezové zprávy. Na jihovýchodní straně se k líci brány přikládala na sucho vyskládaná tarasní zeď, nyní přespárovaná Sdružením pro ochranu kulturního dedictví – Zlenice.

Dokumentace stavu pilířů první brány jádra hradu, 1996


Fotogrammetrické zaměření pilířů první brány, 1999

43

Pohled do suterénu první brány jádra hradu, 2000

Realizace statického zajištění první brány jádra hradu, 2002

Severozápadní fasáda vyzděná z lomového kamene do řádek nevykazuje v dochovaných plochách žádné významné detaily. Na levé straně je ve spodních patriích dochováno ze stejného lomového kamene provedené nároží. Střední část nároží je ve velkém rozsahu vypadlá a až v úrovni prvého patra je nároží opět dochováno. Spodní část fasády je dnes nově přespárována Sdružením pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice. Na pravé straně při úrovni terénu je patrno provázání s navazující hradbou. Z jejího vnitřního líce je při úrovni terénu patrný pouze nepatrný fragment na výšku i délku dvou kamenů. V úrovni ochozu jsou v líci zazděny dvě cihly. Provázání parapetní zídky ochozu není jednoznačně patrno. Mohlo ovšem částečně být zkomoleno zmíněnými úpravami. U severozápadního konce dochovaného fragmentu navazující hradby vystupuje nad úroveň terénu bosa jejího zdiva snad s nepatrným fragmentem vnitřního líce v rozsahu dvou kamenů. Povšimněme si nyní interiéru prvé brány. Jihovýchodní stěna má v úrovni podlahy přízemí, tedy průjezdu, líc, který byl ustoupený oproti úrovni suterénu, vypadlý. Na levé straně se dochoval líc portálu v ústí průjezdu do vnitřní plochy hradu vyzděný z lomového kamene s částečně vypadlou vnější, tedy levou hranou. Líc vykazuje zbytky omítky. Podstatnou část plochy v úrovni přízemí zaujímá vpadlé pole, s největší pravěpodobností rozšíření plochy stísněného průjezdu či sedile. Na pravé straně, tedy směrem k vlastnímu portálu brány, se jeho boční stěna dochovala pouze v horní části v podobě tří šmorců. Na vnitřní ploše tohoto pole, které je se značnou dávkou pravděpodobnosti možno považovat za sedile, se dochovaly stopy pozůstatků omítky. Toto vpadlé pole bylo zjevně překryto dřevem. V úrovni těsně nad tímto překladem jsou v jádře zdiva pod odpadlými líci pozorovatelné cihly a zlomky cihel. V poměrně značné výši nad překladem sedile se nacházejí dvě kapsy trámového stropu průjezdu. Jedna v pravé hraně dochovaného fragmentu, druhá zhruba ve středu vzdálenosti mezi levou hranou prvé kapsy a nárožím na vnitřní straně hradu. Minimálně tato druhá kapsa působí dojmem dodatečného vysekání. V úrovni nad oběma kapsami, tedy v úrovni prvého patra, probíhá hladký líc interiéru, na levé straně ukončený nárožím vyzděným z lomového kamene shodného charakteru jako kámen použitý v ostatní ploše zdi. V nejvyšší úrovni se dochoval po očištění koruny zbytek ústupku, respektive zeslabení zdiva, který zřejmě napovídá, že brána byla ve své zděné části dvoupatrová. V úrovni přízemí severozápadní stěny je líc zdiva ustoupen oproti úrovni suterénu. V úrovni podlahy průjezdu je pak vypadlý. V úrovni průjezdu se na pravé straně nedochovala nárožní hrana, která je vypadlá. Část líce je dochována pouze mezi vypadlým nárožím a hranou sedile. Fragment nedosahuje původní šíře tohoto sedile. V jeho interiéru

44


Etapy statického zajištění a konzervace první brány jádra hradu (2008, 2009, 2010)

jsou dochovány zbytky omítky. Překlad byl zřejmě rovněž jako na protilehlé straně dřevěný. Nad jeho úrovní až po úroveň zastropení je líc vypadlý. Zhruba ve středu fragmentu se dochovala jedna spíše okrouhlá kapsa po trámu stropu průjezdu. Nad ní je pak patrný lomový líc prvého patra bez jakýchkoli detailů. Nároží na vnitřní straně je v plném rozsahu vypadlé. Otisk trámu v překladu sedile je velmi dobře dochován v rozsahu jeho boční strany. I v protilehlé zdi je velmi dobře dochován otisk překladu sedile. Na obou stranách nebyl líc a trám oproti líci přízemí ustoupen.

Dokumentace stavu pilířů první brány jádra hradu, 2009–2010


45

Velká věž ze SZ, 1880

Velká věž ze S, 1900

Velká věž ze SZ, 2009

Velká věž Z velké věže se dochovala zejména její severozápadní stěna, malý fragment stěny jihozápadní a větší torzo stěny severovýchodní. Z jihozápadní fasády se v plné výši dochovaného fragmentu zachoval pouze nevelký úsek při západním oble vyzděném nároží. V nejvyšší úrovni třetího patra je dochován pozůstatek omítek a levá špaleta vně se otevírajícího patrně hrotitě či segmentově zaklenutého okna. Na špaletu organicky přecházejí dochované omítky. Povšimněme si nyní severozápadní fasády. Věž je vystavěna z řádkového lomového zdiva. V nejvyšší a střední úrovni se dochovaly pozůstatky omítek. Pravé nároží je vyzděno oble. Na levé straně na zdivo věže navazovalo zdivo patrně hradby s branou. V obou vypadlých prostorech nalevo od střílny jsou patrny dutiny, respektive ukončení dutin závor třetí brány. Na levé straně je v poněkud nepravidelné podobě dochována zřejmě jizva po ostění téže brány. Nároží je ve vyšších úrovních vyzděno pravoúhle z téhož lomového kamene. V úrovni při dnešním terénu je střed líce prolámán nepravidelným trychtýřovitým zásahem do jádra zdiva. Nalevo od něj ve vyšší úrovni je část zdiva vypadlá. Nad prvním zmíněným velkým zásahem se nachází štěrbinové okénko nejnižší úrovně věže s překladem tvořeným lomovým kamenem. Na pravé straně je zachován negativ působící dojmem vytrženého ostění. Na levé straně je však zachována vyzdívka tvořená šesti cihlami. Vazba těchto cihel k navazujícímu zdivu i použitá malta napovídá, že jde o úpravu původní a nejspíše tedy musíme jizvu na opačné straně spojovat s existencí podobné z cihel provedené úpravy. Spodní hrana otvoru se nedochovala. Pod nepravidelnou hranou, na níž jsou dochovány i pozůstatky omítek odpovídající patru s velkým oknem, je na pravé straně patrný zřejmě vypadlý otvor ve zdivu, a tři rovněž pyramidovitě uspořádané vypadlé otvory registrujeme na straně levé. V úrovni s velkým oknem, jak již bylo řečeno, se dochovaly významné pozůstatky omítek. Okno samo má vytržené ostění, po němž se dochovala výrazná jizva. V líci nad ním, přestože je část vypadnuta, není patrno provedení žádného záklenku. V úrovni řádky probíhající nad vrcholem okna u oblého nároží napravo odpovídá velká trámová

46


Porovnání stavu velké věže, pohled z JV (1921, 1965, 1996)

Detail otisku roubené komory, 2006


Detail špalety okna, 2009

47

Fotogrammetrické zaměření, pohledy na vnější stranu zdi věže, 2010

48


Velká věž ze SV, 2008

Velká věž z JZ, 2007

kapsa neznámého účelu. Od této výše nahoru je na levé straně velmi dobře dochováno pravoúhle vyzděné nároží. O několik, zhruba 3 metry výše, pozorujeme řadu velkých trámových kapes, zřejmě ochozu, do něhož vedl zazděný vstup zhruba ve středu, nebo lépe řečeno mírně napravo od středu plochy fasády. Tento vstup byl zazděný zřejmě v souvislosti s navýšením věže o další patro. Na zazdívce i jejím sousedství se dochovaly stopy omítek. Vstup zjevně nebyl vybaven ostěním. Obě jeho hrany jsou vyzděny pravoúhle. V zazdívce se vyskytují občas cihly. Nejvyšší úroveň věže nad touto zazdívkou se odlišuje i poněkud více hnědším použitým kamenem a pod dnešní korunou tam opět registrujeme minimálně čtyři trámové kapsy, jež by snad mohly souviset s vyšší úrovní ochozu. Styk této nadezdívky se starší částí věže není při pohledu zespodu dostatečně jasný. Nicméně se zdá, že probíhá víceméně rovně. Koruna dochovaného fragmentu věže směrem k levé straně klesá. Na pravé straně je patrno jakési zubovité zahloubení. V severovýchodní fasádě je v plné výši fragmentu přizděné stěny patrna spára. Primárním jeví se severozápadní stěna věže. V úrovni přízemí je v rozsahu severozápadní stěny věže patrný líc průrazu třetí brány. Na pravé straně s vytrhaným ostěním, na levé straně s velmi dobře patrnou vytrhanou kvádrovou armaturou. Za neexistujícím ostěním se nad sebou dochovaly dvě velmi rozměrné trámové kapsy závor. Dobře dochována je i úroveň nasazení záklenku v průrazu brány. V jádře zdiva je zde použito několik cihel. Spodní část brány byla odkryta sondou V a VI archeologic-


49

Porovnání stavu SV zdi velké věže (1973, 1996, 2008)

kého výzkumu. Nalevo od otvoru brány přizděné zdivo stěny věže vykazuje zbytky žlutavé omítky, respektive minimálně roztírané malty. Nepatrně výše, než je záklenková hrana portálu brány, jsou v této přizděné části patrny dvě menší trámové, patrně lešeňové kapsy. Ve vyšší úrovni nad portálem brány v severozápadní stěně je nepravidelný řez hmotou zdiva končící otiskem parapetní zdi cimbuří. Zdá se tedy, že na těleso věže tady navazovala nebo měla navazovat hradba s ochozem. K otisku parapetní zdi přiléhá patrně v úrovni podlahy tohoto ochozu čtverhranná trámová kapsa s doposud dochovaným dřevěným trámem. Pokus o jeho dendrochronologické datování v roce 2009 bohužel skončil neúspěšně. Úrovni této trámové kapsy odpovídá trámová kapsa v podstatě podobných rozměrů i v části přizděné. Napravo od ní nepatrně níže je v líci použit zlomek cihel. Ve vyšší úrovni je část líce jak severozápadní, tak přizděné stěny vypadlá. Ve vypadnutí je patrný průběh dřevěného trámu, patrně kleštiny, a nad tímto vypadnutím jsou na líci severozápadní stěny opět dochovány pozůstatky omítky, tentokrát spíše bělavé barvy. Severní nároží věže, zjevně již nad úrovní koruny parapetní zdi ochozu, je vypadnuto a dochovalo se pak až od úrovně, v níž končí fragment na spáru přizděné části stěny. Zde je dochováno až do úrovně vrcholu s jedním malým přerušením v rozsahu asi dvou vypadlých kamenů. Malá část líce je rovněž odpadlá. Přizděná část stěny vykazuje dnes v podstatě trojúhelný obrys. Přesuneme se nyní do interiéru věže. Pozůstatek jihozápadní stěny se dochoval prakticky pouze ve dvou nejvyšších úrovních. Ve spodní je v koutě místnosti vyzděn čtverhranný pilířek na šíři jednoho kamene, respektive cihly. Je tam jedna použita. Nalevo od něj až po dochovanou špaletu okna jsou velmi dobře patrny otisky roubené konstrukce, a to v rozsahu minimálně čtyř až pěti trámů či kulatin. Byla-li tato konstrukce ukončena rovně nebo polokruhovitě, nelze při pohledu ze země rozhodnout. V nejhořejší úrovni je patrna pouze část líce. Kout ustupuje směrem doprava a nelze vyloučit, že na levé straně se ve výši tří kamenů dochovala část líce špalety blíže nespecifikovaného otvoru. Severovýchodní stěna se dochovala v pohledu z interiéru v podobě zhruba lichoběžného fragmentu dosahujícího výše záklenku velkého okna ve stěně severozápadní. Pouze v úrovni terénu je ještě částečně patrný další průběh F. Přeučil, interiér velké věže, 70. léta 20. století >

50


Fotogrammetrické zaměření, pohledy na vnitřní stranu zdi věže, 2010

Interiér velké věže, 2009 >

52


Skříňka v SV zdi velké věže, 2004

Zbytky interiérové omítky velké věže, 2006

Dutiny závor 3. brány jádra hradu, 2009

zdiva. V nejspodnější úrovni částečně zasypané nevykazuje lomový líc zdiva věže žádné detaily. Stropní trámy, po nichž se dochovaly čtyři velké trámové kapsy, z nichž dvě procházejí celou silou zdiva, byly uloženy na trámek, který byl zazděn v líci zdiva. Zhruba 110 cm nad úrovní podlahy líc zdi uskakuje zhruba o 10 cm. Na tento úskok nasedá velký čtverhranný, pečlivě vylícovaný a velkými kameny přeložený výklenek zhruba ve středu délky fragmentu, nejspíše považovatelný za zbytek skříňky vestavěné do zdiva. Nalevo od skříňky v úrovni ústupku registrujeme drobnou, patrně lešeňovou kapsu. Zastropení prvého patra, respektive jeho úroveň spíše signalizuje úroveň omítek druhého patra na severozápadní stěně. Ve stěně severovýchodní registrujeme napravo snad vysekanou dodatečně trámovou kapsu, nalevo pak je značná část plochy zdiva vypadnutá. V úrovni druhého patra, respektive jeho spodní části, pak již pokračuje rovný lomový líc bez detailů. V nejspodnější úrovni severozápadní stěny, dnes v úrovni terénu, stěnu prolamuje střílnovité okénko s nálevkovitě se sbíhajícími špaletami. Styk těchto špalet se stěnou místnosti je vyzděn z téhož lomového kamene jako navazující stěny. Z lomového kamene jsou vyzděny i obě špalety. V pravé je vepředu, kde střílnovitý otvor ústil na venek, patrno užití několika cihel. Trámový překlad střílny je dnes rekonstruován Sdružením pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice. Před realizací této dobře provedené repliky zde byly dobře patrny otisky dřevěných kulatin překladu. V jádře zdiva odlámané jihozápadní stěny věže je pozorovatelné užití i několika cihel a zlomků cihel. Zhruba 20 cm nad úrovní překladu zmíněné střílny je patrna v západním koutu čtverhranná drobná trámová kapsa, která odpovídá trámu, na nějž potom byly kladeny trámy zastropení přízemí. Situace je zde poněkud odlišná než na protilehlé straně, protože tady byl takovýto trám přímo zazděn do masivu zdiva. Zatímco na protilehlé straně, kde stěna byla přizděna, byl k severozápadní stěně pouze přiložen. V úrovni prvého patra stěna nevykazuje žádné detaily a stav odlámání jihozápadní stěny rovněž nedovoluje jednoznačně určit, zda zde existoval analogicky k protilehlé straně i ústupek v síle zdiva zaniklé stěny. V úrovni druhého patra se dochovaly významné plochy kvalitních interiérových omítek. Místnost byla valeně či křížově klenuta. Velmi dobře se dochovalo polokruhové klenební čelo. Na pravé straně, tj. v blízkosti severního koutu, stěnu prolamuje okenní otvor s hrotitým, respektive spíše střechovitým záklenkem. Do špalet okna a na záklenek organicky přechází dochované omítky. Na levé straně je část záklenku vypadnuta. Při pohledu ze země není jasné, zda se dochovala původní úprava spodní plochy. Špalety okenního otvoru se poněkud sbíhají. Ve vrcholnici záklen-

54


ku je patrná trhlina. Zhruba ve výši záklenku okna registrujeme v řezu zaniklou jihozápadní stěnou věže rozsáhlou spojenou trámovou kapsu po mohutné kleštině tvořené dvěma či spíše třemi vedle sebe položenými trámy. Síla zdiva se od přízemí do prvého patra nemění. Třetí patro vykazovalo výrazně slabší zdivo. Líc stěny je oproti nižším úrovním výrazně ustoupen. Zhruba ve středu stěny registrujeme špalety portálu, který umožňoval vstup na ochoz či pavlač. Jsou vyzděny z lomového kamene. V levé se vyskytuje jedna cihla. Nalevo od levé jsou v líci patrny načervenalé plochy malty či spíše omítky. Portál je zazděn lomovým kamenem s použitou cihlou. Část zazdívky je vypadlá. Zazdívka souvisí pak se zvýšením věže. Situace v levém, tj. západním koutě místnosti, není zcela jasná. Líc je zde ve značné části plochy odpadlý. V samotném koutě je na šířku jednoho kamene, respektive cihly, vyzděný pilířek. Otisky roubené konstrukce patrné na pozůstatku jihozápadní stěny na stěně severozápadní neregistrujeme. Severní kout místnosti se nedochoval. Zdá se však, že i zde byla stěna oproti nižším úrovním výrazně slabší. Se zmíněnou zazdívkou vstupního portálu souvisí zvýšení věže o další patro, jehož zdivo opět poněkud ustupuje. Hrana tohoto ústupku je dnes nepravidelná a z větší části opadaná. Z líce čtvrtého patra se dochovaly pouze části ploch. Obrys dnešní koruny zříceniny tvoří ve středu a na levé straně jakýsi zub. Dle starých vyobrazení podobný zub existoval i na pravé straně, kde v jeho nároží bylo zřejmě použito i několika kvádrů. Zda jde o parapetní zídku s cimbuřím nebo zda zde byla provedena okna, nejsme při pohledu ze země za současného stavu vědomostí schopni jednoznačně rozhodnout. Horní partie věže si nepochybně vyžádají doplnění stavebně historického průzkumu po postavení lešení. Poloha jihovýchodní stěny věže není zcela jasná. Z dnešní terénní situace lze však se značnou dávkou pravděpodobnosti předpokládat, že tato ležela nejspíše někde v prodloužení nádvorní zdi jihovýchodního křídla. Věž by tak měla spíše obdélný půdorys.

Jihovýchodní křídlo Úroveň terénu v prostoru jihovýchodního křídla jádra dnes představuje nejvýše ležící terén v rámci zříceniny. Leží zhruba ve výši korun obou fragmentů zdiva prvé brány a těsně nad podlahou či v úrovni podlahy přízemí velké věže. Zmíněné palácové křídlo, k němuž zjevně velká věž přiléhala, se dochovalo v podobě mohutného, lze říci valovitého nebo mohylovitého útvaru. Pouze na nádvorní straně je patrno několik metrů líce zdiva bez jakýchkoli detailů. Na koruně terénního útvaru za tímto dochovaným lícem by snad bylo možno uvažovat i o dochování nepatrné části líce vnitřního v rozsahu dvou kamenů a pozůstatku koruny staršími plány i ikonografií doložené příčky. Křídlo je nepochybně zavřené a v archeologizované podobě je pod dnešní terénní úrovní dochováno prakticky kompletní jeho přízemí. Zda zde mohou ještě existovat dochované klenby, nebo zda je celý interiér křídla vyplněn destrukcí, by musel rozhodnout až budoucí archeologický výzkum. V druhém případě bychom ovšem museli uvažovat o velké výši tohoto křídla, aby byla získána potřebná kubatura destrukce, protože zejména do jeho východní části již nemohly padat konstrukce velké věže.

Severovýchodní křídlo Rovněž severovýchodní křídlo se dochovalo v podobě mohylovitého útvaru, jehož koruna však směrem k severozápadu výrazně klesá. Současný reliéf se zdá naznačovat polohu příčky, respektive vymezovat půdorys místnosti v severozápadní části křídla. Obytné prostory v patře křídla byly zřejmě mostkem spojeny s prevétem vysazeným na severovýchodní straně nad parkánovou hradbu. Tomuto propojení zřejmě sloužil můstek, jehož pilíř byl odkryt při parkánové hradbě.


55

Pohled na nádvoří jádra a prostor bývalé třetí brány (ve zdi jsou patrné zbytky dutin pro zasunutí závor), 2008

Nádvoří jádra Velkou věží, jihovýchodním a severovýchodním křídlem stejně jako hradbou s bránou, eventuálně nádvorní stěnou severozápadního křídla bylo vymezeno vnitřní hradní nádvoří. V prostoru brány při velké věži je zkoumaly sondy archeologického výzkumu číslo VI a VIII. Dnešní úroveň v nejnižších bodech nádvoří leží 40–60 cm nad středověkou. Destrukční trojúhelníky nádvorních stěn palácových křídel, zejména severovýchodního a jihovýchodního, samozřejmě prudce stoupají a vizuálně tuto nejnižší část plochy původního nádvoří zmenšují.

Druhá brána jádra Druhá brána jádra přiléhala k západnímu nároží velké věže oblým nárožím, které bylo odkryto sondou V archeologického výzkumu. Nad úrovní terénu se dnes dochovalo západní pravoúhle vyzděné nároží brány. Brána měla předstupující sokl. Zejména v nároží je tento sokl pojednán hrubě šikmo otesaným kamenem. Situace v sondě číslo V archeologického výzkumu napovídá, že dnešní terénní úroveň leží již pod úrovní prahu brány. Musela k ní vést patrně dřevěná přístupová komunikace z prostoru za branou první. Druhá brána je provázána s jihozápadním čelem severozápadního křídla.

56


Pohled na nároží SZ křídla (v popředí nároží druhé brány jádra hradu), 2008

Severozápadní křídlo Z křídla, jehož obrys byl zalomený, je dnes nejlépe dochována vnější stěna. Povšimneme si nejprve jejího vnějšího líce na jihozápadní straně. Na pravé straně je stěna provázána s předstupujícím zdivem druhé brány. Na levé straně tvoří oblý roh. Vyzděna je z lomového zdiva. V blízkosti oblého nároží líc v šíři cca 150 cm v plné výši chybí a jádro zdiva je zde vylámáno až do 90 cm hloubky. I v úrovni terénu jsou patrny rozměrné kapsy kleštin. Dvě křižující se vlevo a jedna rozměrnější odpovídající snad dvěma vedle sebe položeným trámům, jejichž směr odbíhá doleva od rovnoběžky s lícem vpravo. Je velmi pravděpodobné, že zmíněný pruh chybějícího líce odpovídá provázání parkánové hradby běžící od prvé brány. Celý úsek od předpokládaného nároží této hradby zcela zanikl. Nalevo od zmíněného chybějícího líce je ve výši 140 cm nad terénem patrná další velká kapsa kleštiny. V pohledu do ní je pozorovatelné křížení minimálně se dvěma dalšími. Vyústění do otvoru do líce je takového charakteru, že není zjevné, zda zde nedošlo pravděpobněji k dodatečnému vypadnutí kamenů, tj. nevíme, zda trám původně dosahoval až k líci. V prostoru oblého nároží těsně nad terénem pozorujeme malý stupeň o šíři cca 6 cm. V blízkosti pravého oblého nároží jihozápadní stěny zhruba ve výši 2 m nad úrovní terénu pozorujeme vyústění kleštiny, respektive kapsy po kleštině, která se křižuje s kapsami pozorovatelnými v jihozápadní stěně. Další analogickou, velmi rozměrnou kapsu o šíři minimálně 40 cm pozorujeJZ stěna s otvory po kleštinách, 2001


57

Pohled do prostoru paláce SZ křídla, 2009

me při úrovni terénu. Zhruba metr nalevo od ní ústí pak další analogický otvor. Nad prvou ze tří zmíněných kapes po kleštinách je pozorovatelný odskok v síle zdiva zhruba o 15 cm. Odskok se při úrovni terénu v prostoru nároží vytrácí. I v horní řadě pozorujeme další otvory po kleštinách, a to celkem dva. Všechny probíhají kolmo na fasádu a není u nich jasné, zda trámy kleštin původně dosahovaly až k úrovni fasády. Až po velký průraz ve stěně jsou tedy v horní úrovni takovéto otvory zachovány tři. Mezi oběma zmíněnými řadami blíže posledního, levého, který obsahoval okrouhlé dřevo, registrujeme ještě jeden další mezi oběma řadami. I ten má velké rozměry, zhruba 35 cm výšky a 45 cm šířky. Trám, který v něm byl uložen, neprobíhal kolmo, ale mírně šikmo ke směru fasády. Spolu s nejlevějším horním a dolním by tyto tři trámy tvořily jakousi přímku. Vztah mezi nimi není ovšem možno posoudit. Téměř celá spodní část stěny je pak proražena velkým novodobým, dnes zapaženým a rozepřeným průrazem silou zdiva do interiéru křídla. Zdivo nad tímto průrazem, jehož koruna leží zhruba 40 cm pod úrovní ústupku zdiva ve fasádě, je provázáno. Šířka nového průrazu obnáší zhruba jeden metr. Zhruba 150 cm nalevo od něj líc v plné výši chybí. V nepravidelně odlámaném jádru registrujeme v jedné úrovni tři rozměrné trámové kapsy, přičemž pravá z nich dosahuje šířky 40 cm a při úrovni terénu šikmo dopředu vybíhající líc. Šíře chybějícího líce dosahuje zhruba 150 cm a zde zhruba na úrovni severovýchodního líce příčky v interiéru z líce opět šikmo v délce 90 cm dopředu vybíhá další líc. Zmíněný pozůstatek odpovídá dvojbokému nebo polookrouhlému vystupujícímu zděnému útvaru, nejspíše charakteru věžice neznámého účelu. Za zmíněnou levou hranou tohoto útvaru pokračuje dále z lomového kamene vyzděný líc až téměř k zřejmě oble vyzděnému nároží. Je možno předpokládat, že někde zde křídlo mohlo končit. V líci pozorujeme v úrovni zhruba metr nad úrovní terénu další dvě mohutné kapsy trámové, zřejmě opět po kleštinách. U všech prakticky pozorovaných kapes není zjevné, zda původně dosahovaly až k líci zdiva. Úroveň kapes v prostoru věžice a nalevo od ní odpovídá zhruba úrovni prostřední kapsy v úseku líce při pravém oblém nároží, přičemž ovšem v případě dvou nejvíce vlevo situovaných není táž. Levá je položena výše. Nádvorní stěna křídla se v pohledu z nádvoří dochovala pouze na pravé straně v podobě nepatrného valovitého útvaru. Jinak dnes nad úroveň terénu nevystupuje a terénní hrana se nachází v síle jejího zdiva. V případě jihozápadní místnosti je, protože křídlo bylo podsklepeno, dochován líce zbavený fragment zdiva v poměrně značné výši. K destrukci líce došlo v nedávné době. Malá část je zachována pouze při úrovni terénu. Jihozápadní místnost je dnes zarostlá špatně prostupnou vegetací. Z interiérových líců jsou patrny v úrovni odpovídající suterénu pouze malé fragmenty severozápadního a jihovýchodního líce. V celé délce je patrný průběh, respektive líc severovýchodní stěny. V úrovni přízemí bez jakýchkoli detailů, v úrovni suterénu s ze značné části zasypaným průchodem zaklenutým segmentovým lomovým obloukem. Průchod nebyl z této ani z druhé strany opatřen žádným ostěním. Stěna byla jak k nádvorní stěně, tak k stěně severozápadní přizděna na spáru.

58


SV stěna SZ křídla, 2008

Pohled do SV parkánu, 2008

Průchod v úrovni suterénu je dnes zabedněn. Z prostoru severovýchodní místnosti je nad terénem patrný pouze líc jihozápadní stěny, zcela shodného provedení jako v prostoře sousední.

Parkány jádra Od předpokládaného severního nároží severozápadního křídla běží dochovaný úsek vnějšího líce parkánové hradby situovaný dnes v prudkém svahu. I další část vnějšího líce této hradby se dochovala zhruba ve středu severního úseku. Průběh další hradby směrem k břitu nad třetím příkopem je v prudkém svahu snad v několika případech patrný ve formě zarostlých a špatně čitelných pozůstatků jádra zdiva. Sám břit se nedochoval. Vnější líc hradby, respektive jejího východního úseku, je však dobře dochován v jeho těsné blízkosti. Část vnějšího líce dodnes stojí zhruba ve středu celé východní strany. V prostoru mezi břitem a tímto dochovaným velkým úsekem byl z vnitřní strany tento líc této hradby zkoumán sondou číslo IV ve velkém, velmi nešťastném amatérském narušení. Tam byl též odkryt mladší, na spáru přistavěný obdélný pilíř, který též souvisí nejspíše s můstkem k prevétu nad parkánovou hradbou severovýchodního křídla paláce. Vztah obou zdiv bylo možno detailně archeologicky stratigraficky posoudit ve zmíněné sondě. Stavba pilíře je výrazně mladší než stavba parkánové hradby, přičemž stavba parkánové hradby je opět mladší než stavba hlavní obvodové zdi, respektive severovýchodní obvodové zdi severovýchodního křídla. Jihovýchodní stěna pilíře a vnitřní líc parkánové hradby spolu svíraly ostrý úhel. Líc již zmíněného dlouhého dochovaného středního úseku východní parkánové hradby je ze značné části opadán. Velmi dobře se dochoval jihovýchodní oblý roh parkánové hradby, k němuž se jihovýchodním směrem přikládal výběh hradby spodního parkánu. Tato hradba, respektive její severovýchodní rovný, ze svahu sestupující průběh, je velmi dobře patrný v podobě výrazného valového útvaru i s dochovanou částí líce zdiva. Na jihovýchodní straně průběh vnitřní i vnější parkánové hradby zcela zanikl a i reliéfně je překryt mohutnými destrukčními vrstvami. Z jihovýchodní strany před líc parkánové hradby vystupovala okrouhlá, zřejmě studniční věž. Dnes je zde pozorovatelný malý ostrožnovitý terénní útvar s amorfním zbytkem jádra zdiva. Autor tohoto průzkumu mohl ještě v 60. letech 20. století pozorovat vysoký, ovšem již rovněž amorfní, fragment. Jaký byl vztah této věže, která je dobře ikonograficky doložena, k parkánové hradbě, nevíme. Nepochybně před ni velmi výrazně předstupovala a nelze ani vyloučit, že s ní mohla být spojena krčkem.


59

Pohled na SV parkánovou hradbu jádra hradu, 1995

Pohled na SV parkánovou hradbu jádra hradu, 2009

Třetí příkop Třetí příkop dosahuje mimořádně velkých dimenzí, tj. šíře okolo 30 m. Je to pochopitelné, protože byl součástí hlavní obranné linie hradu proti pokračující mírně stoupající ploše ostrožny. Byl vysekán do skalního podloží. Skalní stěny vystupují zejména v jihovýchodní části kontreskarpové hrany. Zhruba oproti středu východního ramene parkánu jádra je přes plochu příkopu patrna příčná drobná osekaná skalní stěna, takže jihovýchodní část příkopu je hlubší. Příkop na obou stranách zřejmě nebyl uzavřen. Na jihovýchodní straně pak z úrovně příkopu směrem ke kontreskarpové straně vystupuje směrem vzhůru serpentinou zaniklá cesta nejasného, spíše však novověkého stáří. Tato cesta pak před příkopem pokračuje severovýchodním směrem zhruba středem plochy ostrožny. V nejvyšší části před kontreskarpovou stěnou příkopu je patrna plošinka, lépe řečeno nepatrná prohlubeň. Na severozápad pak od nejvyššího bodu v podstatě téměř proti břitu parkánu jádra na severozápadní stranu kontreskarpovou hranu příkopu již ve svahu lemuje poměrně masivní vyhozený val.

Plocha před třetím příkopem Plocha ostrožny před hradem v podstatě průběžně a výrazně stoupá. Ve vzdálenosti zhruba 45 m vzdušnou čarou od hrany třetího příkopu ji přepažuje náznak valu a příkop. Spíše než o stopu pokusu o posilování obranyschopnosti hradu půjde o pozůstatek ležení vojsk Jiřího Poděbradského, která hrad obléhala. Zmíněný val a příkop dnes nedosahuje až k jihovýchodní hraně ostrožny. Nelze však vyloučit, že zde byl jejich průběh poničen mladšími cestami. Spíše se však zdá, vzhledem k výstupu balvanitého skalního podloží, že ostrožna nebyla překopána v plné šíři. Val je vyhozen před příkopem. Plocha za ním leží podstatně výše. S výjimkou zaniklých cest plocha nad hradem nevykazuje žádné objekty nebo zásahy. Třetí příkop, 2009

60


PODOBA HRADU A JEHO STAVEBNÍ VÝVOJ

Valové opevnění předhradí, 2008

Podobu hradu formuloval složitější stavební vývoj, jehož poznání je přes provedené průzkumné práce značně komplikované a zvláště pro starší fáze možné pouze omezeně. Důvodem je jak stav dochování, kdy jsou jednotlivé dnes nad úrovní terénu patrné fragmenty zděných konstrukcí většinou nespojité a těžko datovatelné a části dispozice zavřené, tak zejména v jádře nedostatečný rozsah doposud provedeného archeologického výzkumu. Podle výsledků dosavadních výzkumů hrad vznikl v době okolo přelomu 13. a 14. století. Již v této fázi ho tvořilo hradní jádro předhradí. V následujícím pokusu o sumarizaci vědomostí o podobě a vývoji hradu si obou částí povšimneme samostatně. Stav dochování předhradí, jehož konstrukce byly takřka v úplnosti v novověku rozebrány na stavební materiál a část staveb zde byla lehčí konstrukce, se výrazně liší od dochování jádra a v důsledku toho i vypovídací schopnost reliéfních reliktů obou částí je odlišná. V prostoru předhradí neregistrujeme výraznější destrukční vrstvy, historické nadloží je zde velmi slabé a v důsledku toho zranitelné. Předhradí opevňovala poměrně slabá zděná hradba, vzniklá v průběhu 14. století. Zda jde skutečně o nejstarší ohražení, nebo zda zde před stavbou zděné hradby existovalo lehčí, např. dřevěné opevnění, nevíme. Na straně nad řekou a na čelní (vstupní) straně bylo opevnění zdvojeno; slabá parkánová hradba, která obíhala i bok jádra, vznikla zjevně současně s hradbou hlavní. Hradby ve straně nad řekou nebyly s ohledem na geomorfologickou situaci vedeny přímkově. Hlavní hradba pak byla v jihozápadním nároží vyhnuta směrem ven, zjevně s ohledem na stavbu, která stávala ve vnitřní ploše předhradí. Čelní hradba vedle brány byla v době zjevně nedlouho před zánikem hradu zesílena přizdívkou. Do předhradí se vstupovalo rozložitou, čtverhrannou dovnitř otevřenou branou. Její zdivo dosahovalo stejné, tedy nevelké, šíře jako zdiva navazujících úseků hlavní hradby. Půdorys brány byl vyvinut prostým zalomením průběhu hradby. Brána s jediným vstupním portálem provedeným v lomovém kameni měla plochostropý průjezd. Jeho podlaha, do níž byly vyjety rýhy od kol vozů, byla minimálně jednou opravována a předlážděna. V prvém patře se nacházela prostora opatřená kachlovými kamny (s kachli s pravoúhlým ústím). Zda byla brána vyšší a dosahovala tak podoby výraznější branské věže, nevíme. Předpokládat je možno ještě dřevěné obranné patro či polopatro. Slabé obvodové zdivo však neumožňuje uvažovat velkou výšku celé stavby. Před bránou ležel prostor Prostor první brány předhradí, sonda 13, 2006


61

parkánu, nebyl zde ještě příkop. Proto brána nebyla opatřena padacím mostem, zjevně se uzavírala pouze vraty. Přední brána v parkánové hradbě měla zjevně kulisový charakter. V úplnosti však zanikla. Prostor parkánu mezi ní a branskou věží byl upravován pomocí dřeva. Zajímavou situaci registrujeme v prostoru před čelem předhradí. Prvý příkop zde lemoval nepříliš výrazný val, o jehož konstrukci úpravě koruny prozatím nic nevíme. Předpokládat je zde možno nejspíše palisádu. Přístupová komunikace se postupně mírně zařízla do skalního podloží. Na severozápadní straně ji lemuje valovitý, zjevně v podstatě přirozený skalní hřeben, budící dojem pozůstatku fortifikace. Pro to, že byl tento hřeben v rámci obranného systému hradu skutečně využit, však doposud postrádáme doklady. Pokud ano, muselo by se tak snad improvizovaně stát v závěrečné fázi života hradu. V místě ohybu přístupové komunikace směrem k řece je v ukončení klesající ostrožny patrné nepochybně antropogenní, více méně okrouhlé zahloubení vylámané do skalního podloží. Jistě se může jednat o malý jámový lom Okrouhlé zahloubení – možný obranný objekt, 2007

neznámého stáří. Vzhledem k exponované poloze se však pravděpodobnějším jeví předpoklad, že se může jednat o obranný objekt ze závěru života hradu, např. kryté palebné postavení či dělostřelecký srub. Stoupající vnitřní plocha předhradí nepochybně obsahovala početnější provozní zástavbu. Dnes je prakticky jediným reliéfním reliktem, který zde můžeme pozorovat, výrazný pozůstatek velké, oproti ploše nádvoří povětšině zahloubené, stavby vyplňující téměř celou jižní stranu předhradí. Jak zde ukázaly dosavadní výzkumy, prodělala tato budova poměrně složitý stavební vývoj. Relikty i výsledky výzkumu ukazují, že se budova rozpadala do dvou částí oddělených příčkou. Severovýchodní část byla více zahloubena a příčka se původně měla nacházet v jiném místě, než byla realizována. Jihovýchodní obvodová

Pohled do interiéru budovy na předhradí, 1996

zeď (která byla zároveň obvodovou hradbou předhradí) byla následně (avšak ještě před stavbou zmíněné příčky) zesílena přizdívkou směrem do vnitřní plochy domu. Na nádvorní straně měla tato část budovy výše situovaný komunikační trakt poměrně neobvyklého trojúhelného obrysu. Toto z provozního hlediska jistě nikterak ideální řešení bylo nesporně determinováno sousední komunikací, která podél fasády budovy sestupovala do druhého příkopu a pak nejspíše pokračovala vnějším opevněním jádra do příkopu třetího a odtud na stoupající plochu před hrad. Dnešní, do skalního podloží výrazně zaříznutá podoba této komunikace v prostoru před pojednávanou budovou je nesporně výsledkem provozu v době po zániku hradu. Zmíněný trojúhelníkovitý, nejspíše komunikační nádvorní trakt pak prodělal ještě další stavební úpravy, včetně uzavírací vyzdívky na jihozápadním konci.

Nádvorní zeď budovy na předhradí, sondy 21 a 23, 2009

62


Plošně větší, směrem k jihozápadu se mírně půdorysně zužující část dnes nevykazuje stopy vnitřního dělení. Nálezový fond z dosavadních sond svědčí o hospodářském charakteru budovy. Je zde možno zejména předpokládat koňskou stáj a zřejmě i sýpku. Před jihozápadním čelem budovy se v již zmíněném vyhnutí hlavní hradby dnes nachází nápadný rovný prostor. Může být buď nástupním prostorem do zmíněné velké hospodářské stavby, nebo snad spíše místem, kde stávala nějaká stavba lehčí konstrukce. Podél severozápadní hradby předhradí stávala další hospodářská zástavba lehčí konstrukce. V jediné sondě, která zde byla doposud realizována, byla zjištěna kamenná podrovnávka pro nádvorní stěnu jednoho z jejích objektů. V prostoru před vyústěním mostu přes druhý příkop byla v ploše předhradí zachycena jáma vyplněná maltovinou a zejména interiérovou omítkou, pocházející z nějaké stavby lehčí konstrukce, která nejspíše nestála daleko. Pokud byla zkoumána vlastní plocha nádvoří předhradí, nebyly zde zaregistrovány žádné pozůstatky povrchové úpravy, např. štětu či dlažby. Druhý příkop byl na obou stranách uzavřen hradbami. Nepotvrdila se představa A. Sedláčka, že toto uzavření sloužilo k zachytávání vody, příkop byl vždy suchý. Z dřevěné konstrukce mostu, jehož pomocí se příkop překonával, nebyly zjištěny žádné pozůstatky. Konstrukce pilířů tedy zjevně nebyla kotvena do dna příkopu. Poznání vývoje podoby jádra polygonálního obrysu je značně komplikované. Platí to zejména o nejstarší fázi hradu. Z patrných či zjištěných zděných konstrukcí se nejstarší jeví severozápadní strana velké věže (mimo nejvyšší úroveň). Na tuto stěnu směrem k severovýchodu navazovala hradba s branou stejného stáří. Nad úrovní ochozu této hradby (jehož parapetní zídka je v otisku velmi dobře patrna) bylo od počátku vyvinuto nároží věže. Severovýchodní stěna věže je k němu přizděna na spáru, nejspíše je nutno mít za to, že jde o mikrobázi, respektive velmi neobvyklý projev zednického diletantismu (absence šmorcování). Věž obsahovala v patře klenutou místnost s hrotitým oknem, která nepochybně byla v rámci hradu významným interiérem, uvažovat by jistě bylo možno i o kapli. Věž byla opatřena vysazeným dřevěným podsebitím přístupným portálem v severozápadní stěně. Hradba, která na věž navazovala a při její patě byla prolomena branou, nejspíše vymezovala nevelký areál. Doposud nevíme, zda původně probíhala v nádvorní, či zadní linii palácových křídel. V případě křídla severovýchodního by v rámci druhé varianty mohla v hradním jádře stávat nevelká téměř čtvercová budova, v případě křídla jihovýchodního pak celé palácové křídlo. K západnímu nároží velké věže bylo na spáru přiloženo oblé nároží zdi s dnes druhou branou jádra, jejíž podoba prozatím není zcela jasná. Objekt brány vznikl současně s navazující parkánovou hradbou a zjevně i se zdí vymezující oproti parkánu výše položené komunikační nádvoří před severozápadní stranou velké věže a navazující hradbou. Zmíněná zeď se posléze lomila a připojovala k severnímu nároží vnitřní části areálu. Průběh parkánové hradby na severozápadní straně je dochován vcelku dobře. Zvláštní pozornost si zaslouží její oble provedené západní nároží. Vykazuje enormně silné zdivo a hustý systém kapes po zpevňujících dřevěných kleštinách. Spíše než o tom, že zde měla být vyvinuta nějaká věžovitá stavba, to svědčí o statických problémech a poruchách v podloží. S nim souvisí i velmi neobvyklá, současně se zmíněnou enormě silnou zdí vystavěná v podstatě dvojboká oblá věžice, která z průběhu líce severozápadní parkánové hradby vystupuje. Dobře sledovatelný, i když podstatně fragmentárnější je i průběh parkánové hradby na severní a východní straně. Oba úseky tvořily nad třetím příkopem ostrý břit obrácený proti stoupající ploše ostrožny před hradem. Z jihovýchodní strany průběhu parkánové hradby je dnes nad úrovní terénu patrno pouze východní oblé nároží. Nevíme tak, zda hradba plynule přecházela do hradby s první hranou jádra před jihozápadní částí jeho vnitřního areálu, nebo zda se zde nacházela ještě nějaká uzávěra.


Oblé nároží 2. brány jádra hradu, sonda 10 B, 2005

63

Vstup do jádra umožňovala nápadně subtilní, dovnitř otevřená věž prvé brány vybavená kolébkovým padacím mostem a tedy i vlčí jámou. Nad plochostropým průjezdem obsahovala minimálně jedno zděné patro a završovalo ji roubené či hrázděné obranné patro či polopatro. Branská věž je provázána s navazujícími hradebními úseky, z nichž se ve větším rozsahu dochoval severozápadní. Zalomení této hradby směrem k vnitřním areálu jádra se nedochovalo. Problematika jihovýchodní strany již byla zmíněna, na severozápadě se hradba od prvé brány po zalomení napojovala na parkánovou hradbu mezi jejím oblým nárožím a objektem druhé brány, kde je doposud v průběhu líce patrno zahloubení. Zda jde o stopu původního provázání, nebo následné zašmorcování, nejsme prozatím schopni rozhodnout. Komunikace mezi prvou a druhou branou musela překonat značný výškový rozdíl, a to nejspíše pomocí dřevěné rampy. K východnímu nároží parkánové hradby se připojovala hradba vnějšího parkánu, klesající ze svahu, kde je z ní dochována část vnějšího líce. V prostoru svahu pod jádrem pak není průběh vnější parkánové hradby patrný, je zde evidentně zcela překryt troskami. V prostoru svahu mezi vnější a vnitřní parkánovou hradbou na jihovýchodní straně jádra stávala okrouhlá věž, dle Heberova vyobrazení se střílnovitým otvorem. Dnes je z ní dochován pouze terénní náznak s amorfním vystupujícím jádrem zdiva. Ještě v 60. letech 20. století zde existoval vysoký střep zdiva. Nepochybně šlo o věž studniční. Jaký byl Rekonstrukce vzhledu 1. brány jádra hradu, T. Durdík, 2004

její vztah k vnitřnímu areálu není prozatím jasné. Mohla být s parkánovou hradbou spojena krčkem (jako např. na Potštejně – např. Menclová

1972), nebo k ní mohl vést podklenutý můstek (jako např. v Opočně – např. Slavík 2001). Vnitřní zástavba jádra prodělala v průběhu 14. století zásadní přeřešení. Vzhledem k nespojitosti dochovaných konstrukcí i malému rozsahu dosavadního výzkumu není jasné, šlo-li o jednorázovou přestavbu nebo o postupnější vývoj. Nejspíše je možno uvažovat o poslední čtvrtině 14. věku, tedy době, kdy hrad náležel Ondřejovi z Dubé, nepochybně svému nejvýznamnějšímu a nejlépe situovanému majiteli. Zbořením hradby s třetí branou jádra, navazující na severní nároží velké věže, bylo významně rozšířeno hradní nádvoří. Zmíněný zásah si vyžádal i terénní úpravy formou určité nivelizace takto vzniklého prostoru. Do severozápadního severního parkánu bylo vloženo nové palácové křídlo. S ohledem na využití stávajících hradeb bylo lomené a mělo rozsah nejspíše tří místností v suterénu, který vyplnil níže položený prostor parkánu. V suterénu se nad úrovní terénu dochovala jedna příčka s průchodem mezi místnostmi, v němž nebyly osazeny dveře. K nádvorní stěně křídla pak byly následně přistavěny pilířky (zkoumán byl ovšem pouze jeden), související nejspíše s pavlačí nebo jiným komunikačním řešením. Na východní průčelí paláce navazoval můstek vedoucí k čtverhrannému pilíři přistavěnému k vnitřnímu lící parkánové hradby. Nepochybně vedl k prevétu, vysunutému nad zadní příkop. Zvýšena byla i velká věž. Ztratila své podsebití, vstup na ně byl zazděn. V novém horním podlaží se nacházela dřevem (bedněnou konstrukcí) zateplená komora, otevírající se na jihozápad charakteristickými ven špaletovanými okénky (dochována špaleta jednoho z nich). Jak byla nyní věž zakončena, není zcela jisté. Tři do nedávna dochované útvary připomínající zuby cimbuří jistě souvisely s řešením jeho obranné úrovně. V hradním jádru doposud neregistrujeme žádné stopy úprav z pokročilejšího 15. století a zejména pak snah o zlepšení jeho obranyschopnosti v závěrečné fázi existence. Nedokončený příkop před hradem na severovýchodní straně lze spíše než za pozůstatek snah o zlepšení jeho obranyschopnosti spojovat s obležením vojsky Jiřího Poděbradského v 60. letech 15. století.

64


GEOLOGICKÝ PRŮZKUM Geologická charakteristika lokality

Terénní profil předhradí a jádra hradu, 1997

Lokalita náleží ke středočeskému plutonu, který je tvořen komplexem hlubinných vyvřelin, střídaných ostrovy metamorfovaných sedimentů. Hradní ostroh je budován čerčanským ostrovem zbytků proterozoického pláště středočeského plutonu uchráněného před denudací. V areálu hradu se vyskytuje amfibol-biotitický granodiorit až křemenný diorit sázavského typu (39), případně kontaktně metamorfované fylitické břidlice a fylitické droby. Skalní výchozy v celém areálu vystupují místy nad terén. K obnažení skalního podkladu došlo také při hloubení příkopů a těžbě stavebního kamene. V největším rozsahu je hornina obnažena ve třetím (šíjovém) příkopu. Složení hornin a jejich kvalita jsou značně proměnné. Převažuje pevná hornina, v některých místech však má obnažená zvětralá hornina charakter hlinité zeminy. Hornina užitá jako stavební kámen byla velmi kvalitní, většinou nezvětrává ani ve zdivu ani v sutích.

Ukázky různých typů skalního podloží jádra hradu

Založení hradu Všechny objekty hradu jsou založeny na skalním podkladu, některé části objektů (brána jádra hradu) mají základovou spáru nad úrovní terénu. Tato situace je například u hradební zdi na pravé straně brány, která byla pravděpodobně založena na hornině vyhovující pevnosti, dnes je však obnažená hornina značně zvětralá a její únosnost je mnohokrát nižší, došlo zde k usmyknutí skalního podkladu a zřícení líce hradby.


65

DENDROLOGICKÝ PRŮZKUM

Přírodní prostředí v okolí hradního areálu

Areál hradu se nachází v souvislém lesním porostu, který kryje pravý břeh Sázavy. Přírodní prostředí je součástí chráněné stavební památky, program její záchrany a rehabilitace počítá se zachováním současného charakteru přírodního prostředí. Předpokládá se přirozené obnovování porostů, které budou regulovány jen zcela výjimečně a pouze tam, kde přímo ovlivňují zachované zbytky stavebních objektů. Průzkum vegetačního pokryvu byl proveden s ohledem na vliv vegetace na stavební objekty a stabilitu terénu. Nebyl proveden průzkum botanický ani průzkum stavu dřevin. Dominantou areálu spolu s velkou věží tvoří mohutný dub, pevně vrostlý do suťového podloží a zbytků zdiva obytných budov jádra hradu. Působivost této situace i kvalita dřeviny vyžadují její další ochranu a minimalizaci prací, které by ji v důsledku mohli ohrozit či nenávratně poškodit. Kladnou konzervační úlohu sehrává bylinný porost uchycený nebo dodatečně doplněný na koruny zdiva.

Celkový stav, charakter poruch a jejich příčiny Pro současný stav je charakteristické narušení kamenných líců zdiva. Narušení bylo částečně způsobeno v minulosti rozebíráním zdiva na jiné stavby, převážně v partiích, kde byly kameny snadno dosažitelné. V současné době je nejvýznamnějším činitelem působení povětrnosti a vegetace, zejména stromů a keřů, které svými kořeny a větvemi porušují zdivo. Vypadlé plochy ohrožují stabilitu jednotlivých částí stavby, zejména zdiva nad poruchou a záklenků otvorů a ohrožují návštěvníky hradu. Skalní výchozy v celém areálu vystupují místy nad terén. Všechny objekty hradu jsou založeny na skalním podkladu, některé části objektů (brána jádra hradu) mají základovou spáru nad úrovní terénu. V některých místech dochází k intenzivnímu větrání obnažených skalních výchozů pod základy zdiva. Celý areál je pokryt sutěmi, které vznikly převážně destrukcí objektů hradu. Sutě jsou nestabilní, dochází k jejich samovolnému sesouvání. Ke stabilitě sutí podstatně přispívá bylinný, keřový i stromový porost. Dřeviny svými kořeny ovšem zdivo částečně narušují. Sutě jsou narušovány pohybem návštěvníků, který je jen částečně regulován. K nejvýznamnějšímu narušení dochází na jihovýchodním a severovýchodním svahu. Velmi destruktivně ovlivnil stabilitu svahů nelegální výkop na severovýchodní straně hradu. Sutě představují významný archeologický terén, do kterého není možno zasahovat bez předběžného průzkumu. Archeologický výzkum musí probíhat koordinovaně současně s konsolidací zdiva a svahů.

66


Koncepce řešení Z výše uvedeného je patrné, že současný stav dřevin je nutno zachovat. Ve východní části hradního jádra bude nutné výhledově odstranit stromy, které mají narušenou stabilitu a které narušují zdivo. V současné době však tyto stromy zajišťují soudržnost zdiva, proto je nutné je zachovat. Odstranění těchto stromů bude možné až současně se zajištěním a konzervací zdiva – bude navrženo v projektu. Ke stabilitě svahu na jihovýchodní straně stromy významně přispívají. Pokud se nebude porost na tomto svahu přirozeně obnovovat, bude nutné vegetační kryt doplnit. ■ Solitérní dub ve východní části jádra bude zachován a chráněn. ■ Bylinné porosty v hradním nádvoří a na korunách zdí budou zachovány, chráněny a doplňovány. ■ Nově opravené koruny budou chráněny drnem přeneseným z horních částí hradu. ■ Odstraňovány budou nálety dřevin na zdivu.


67

RESTAURÁTORSKÉ PRÁCE Nad terénem jsou zachovány zbytky několika objektů, ve kterých se nezachovaly téměř žádné detaily s výjimkou špalet otvorů, nik, kapes ve zdivu apod. Nejsou zachovány žádné tesané architektonické články. Z dřevěných prvků se ojediněle zachovaly zbytky trámů zazděné v kapsách ve zdivu. Z původních povrchů jsou na Velké věži zachovány zbytky omítek, převážně interiérových. Zachovaly se i zbytky spodních vrstev omítek a to i omítek exteriérových. Omítky jsou vápenné s utaženým povrchem. Je pravděpodobné, že se zachovalo více vrstev omítek. Zachovány jsou i zbytky nátěrů. Stav omítek je havarijní. Jejich okraje jsou uvolněné, dochází k odtrhávání omítek od zdiva a k odvětrávání jejich povrchu. Plocha zbytků omítek se postupně zmenšuje. Je nutno předpokládat, že při archeologických výzkumech a při konzervaci a opravách zasypaného zdiva dojde k nálezům stavebních prvků, zejména kamenných tesaných článků, dřevěných prvků a omítek. Všechny tyto prvky je nutno odborně konzervovat na základě restaurátorského průzkumu a záměru, které musí schválit památkový dozor.

Překlad střílnového okénka velké věže, 1998–1999

Koncepce restaurátorských prací Omítky Po postavení lešení bude proveden restaurátorský průzkum stavu a složení omítek a bude zpracován restaurátorský záměr. Dochovaný rozsah omítek bude zakreslen do fotogrammetrického zaměření. Zachované historické omítky budou zpevněny opakovaným postřikem nebo nátěrem vápennou vodou. Pro dostatečnou konsolidaci je nutné provést několik desítek postřiků, podle počasí 2–5x denně. Omítky odtržené od podkladu budou podlity jemnou vápennou maltou. Okraje omítek budou zpevněny jemnou vápennou maltou. Konzervace omítek se bude provádět ve spolupráci s restaurátorem. Případné zcelení omítaných ploch nebo jejich ochrana stříškou se navrhne ve spolupráci restaurátora, projektanta a památkového dozoru.

68


Fragmenty interiérových omítek v sousedství okna s hrotitým záklenkem, 2009

Dřevěné prvky V kapsách po trámech jsou zachovány zbytky trámů. Další dřevěné prvky mohou být objeveny při obnažení zasypaného zdiva. Prvky a jejich umístění ve stavbě bude pečlivě dokumentováno.Bude proveden průzkum z lešení. Dřevěné prvky budou zachovány, konzervovány a případně využity pro dendrochronologické datování. Konzervace bude provedena na základě schváleného restaurátorského návrhu. Ve spolupráci restaurátora, projektanta a památkového dozoru se navrhne případné zachování prvku ve stavbě a jeho podmínky nebo uložení.

Prvky z tesaného kamene Prvky z tesaného kamene budou zachovány, konzervovány a případně zpevněny. Konzervace a zpevnění se provede na základě schváleného restaurátorského návrhu. Ve spolupráci restaurátora, projektanta a památkového dozoru se navrhne případné zachování prvku ve stavbě a jeho podmínky nebo uložení.

Tesané kamenné prvky nalezené v okolí první brány jádra hradu


69

Koncepce konzervace, opravy a rehabilitace hradního areálu

J. Volf, romantická rekonstrukce podoby hradu, 1. polovina 20. století

VÝZNAM A VYUŽITÍ PROGRAMU REGENERACE, KONZERVACE A REHABILITACE PAMÁTKOVÉHO AREÁLU PRO ROZVOJ OBČANSKÝCH AKTIVIT REGIONU Zřícenina hradu Zlenice patří k významným památkám regionu. Její význam je dán historickými souvislostmi, začleněním do systému posázavských hradů, krásným přírodním prostředím i polohou v tradiční turistické a rekreační oblasti, která si dodnes zachovala svou atraktivitu i svá specifika. Význam památky dokládá bohatá historická ikonografie a v minulosti i současnosti živý zájem místních občanů i úřadů, lokálních sdružení, dobrovolných pracovníků i široké veřejnosti o stav a využití památky. Posázaví je již více než sto let místem turistických, sportovních, kulturních a poznávacích aktivit i vědeckého výzkumu a ochrany přírody i historie. K současným aktivitám, z nichž některé přesahují regionální měřítko, patří zejména: vodácké sporty na Sázavě, místní plovárna, která vznikla již v 1. polovině minulého století, trasa Posázavského pacifiku spojená s tradičním trampingem, naučné stezky apod. Turistické aktivity jsou koordinovány v rámci Ladova kraje, který se narodil v blízkých Hrusicích a kterého zřícenina Zlenic inspirovala. Hrad Zlenice a jeho okolí je po celý rok cílem a dějištěm vlastivědných vycházek, dětských dnů, populárně vědeckých přednášek a seminářů, sportovních soutěží apod. Tato situace a již realizované aktivity spojené s poznáním a záchranou hradu jsou dobrým předpokladem pro úspěšnou realizaci programu a pro další rozvoj společnosti angažovaných a aktivních občanů.

70


STAVEBNÍ A STATICKÝ STAV DOCHOVANÝCH KONSTRUKCÍ, HAVARIJNÍ STAVY Současný stav Pro současný stav hradního areálu je charakteristické narušení kamenných líců zdiva. Narušení dochovaných kontrukcí bylo částečně způsobeno v minulosti rozebíráním zdiva na jiné stavby, převážně v partiích, kde byly kameny snadno dosažitelné. V současné době je nejvýznamnějším negativním činitelem působení povětrnosti a vegetace, zejména stromů a keřů, které svými kořeny a větvemi porušují zdivo. Vypadlé plochy zdiva ohrožují stabilitu jednotlivých částí stavby, zejména partií nad poruchou. V některých místech dochází k intenzivnímu větrání obnažených skalních výchozů pod základy zdiva. V havarijním stavu jsou zejména tyto části hradu: ■ velká věž, ■ východní část hradu narušená nelegálním výkopem, ■ severozápadní křídlo.

Půdorysné schéma technického stavu areálu památky

KONCEPCE KONZERVACE, OPRAVY A REHABILITACE HRADNÍHO AREÁLU

71

Ukázky různých forem poškození zdiva

Koncepce řešení Při opravě je nutné provést zejména tyto práce: ■ oprava havarijních stavů, tzn. oprava míst, kde narušené zdivo hrozí zřícením, ■ doplnění vypadlin ve zdivu, které by bez včasného zásahu mohly ohrozit stabilitu zdiva, ■ doplnění kamenů vypadlých z líce v místech, kde hrozí narušení zdiva do hloubky, ■ oprava zdiva, které má maltu vyplavenou do hloubky, ■ stabilizace převislého zdiva, ■ ochrana otevřeného jádra zdiva, ■ ochrana korun zdiva, ■ oprava a konzervace stavebních detailů, ■ ochrana zdiva před působením povětrnostních činitelů, ■ lokální odvodnění, ■ regulace porostů.

72


ZELEŇ V HRADNÍM AREÁLU

Příklady negativního působení náletových dřevin na dochované zdivo, 1995

Současný stav Svahy hradního ostrohu a plocha předhradí jsou zalesněné. Porost dřevin a bylin zde významně přispívá ke stabilizaci strmých svahů a k ochraně skalních výchozů a zbytků zdiva. Obdobná situace je na svazích jádra (zejména na jihovýchodní a severovýchodní straně), které jsou tvořeny sutěmi ze zřícených hradních objektů. Zde je na růstu stromů patrná nestabilita svahu, je zřejmé, že stromy k udržení stability svahu přispívají. Na východní straně hradu byl ve druhé polovině 20. století prováděn nelegální výkop, který značně narušil stabilitu svahů a odkrytého zdiva. V těchto místech byly současně se zdivem obnaženy kořeny stromů. Stromy jsou vykloněné, mají narušenou stabilitu, nelze vyloučit jejich pád při náporu větru. Vykloněné stromy svým pohybem při větru působí další destrukci zdiva. Zdivo obnažené nelegálním výkopem je značně narušené, má ve velkém rozsahu vyplavenou maltu a je prorostlé kořeny stromů, které ho však současně zpevňují a v současné době zajišťují jeho soudržnost.

Koncepce řešení Základním principem ochrany přírodního prostředí i zdiva zříceniny hradu bude regulace a usměrnení pohybu návštěvníků v jejím vnitřním areálu i bezprostředním okolí. Ve smyslu platné státní metodiky pro zacházení se zříceninami (Sokol – Durdík – Štulc) i doporučení elaborátu SHP (Durdík 2009 b) nemůže být pochyb o tom, že otázka vegetačního krytu představuje důležitý problém režimu a průběžné péče o zříceninu. Zásadně se je nutno vyvarovat zejména dřevin s vertikálním kořenovým systémem. Zcela eliminovat je nutno stromy a keře rostoucí na zdivu (a to i zaniklém pod dnešní úrovní terénu) či v jeho těsné blízkosti. Ve vlastním areálu hradu je zásadně nevhodná existence nižších dřevin a keřů. Ideálním pokryvem terénu i korun zdiva je kvalitní drn tvořený rostlinami s hustým horizontálním kořenovým systémem. Ten zajistí jak zpracování běžné srážkové vody, tak zejména stabilitu povrchu. Vyžaduje ovšem jak průběžnou údržbu a péči (nejméně náročnou a spolehlivou formou je spásání), tak doplňování, odstraňování náletů a pod. Péče o vegetační kryt nemůže být v žádném případě jednorázovým aktem. Představuje kontinuální dlouhodobý proces, jehož zanedbání může mít záhy fatální následky. Zejména je nutno zabránit vyšlapávání drnu na svazích, které vždy znamená otevření erozi, změny terénního reliéfu a ztráty na archeologických situacích.


73

ZASTŘEŠENÍ, PŘÍPADNĚ JINÉ FORMY ZAJIŠTĚNÍ KORUN ZDIVA PROTI POVĚTRNOSTNÍM VLIVŮM Na první bráně, jejíž zdivo bylo značně narušeno, byla zřízena střecha, kryjící ocelovou konstrukci, která výrazně zvýšila stabilitu štíhlého torza. Toto řešení umožnilo zachovat původní zdivo i jeho povrch bez větších zásahů. Stabilizace torza brány bude dokončena vestavbou dřevěné podlahy s vyhlídkou, která v další etapě vytvoří podporu dřevěné lávky. Nezbytné pro zpřístupnění jádra hradu je zřízení dřevěné lávky a usměrnění pohybu návštěvníků. Konstrukce a její detaily byly navrženy tak, aby nebyly nutné zásahy do stávajících konstrukcí a aby nové prvky byly v souladu s přírodním prostředím hradu. S dalšími zásahy do stávající podoby hradních objektů formou rozměrnějších doplňujících konstrukcí se nepočítá. Pro stabilizaci torz, zejména štíhlých částí velké věže, budou nutné dozdívky. Jejich rozsah bude minimální, forma bude volena s ohledem na autentické konstrukce. Pro ochranu korun a ústupků zdiva bude využíváno osazení bylinným porostem. Havarijní stav první brány jádra hradu, 1996

Ve smyslu platné státní metodiky pro zacházení se zříceninami (Sokol – Durdík – Štulc) i doporučení elaborátu SHP (Durdík 2009 b) nelze výrazně měnit celkový charakter zříceniny s tím, že vznik novotvarů je velmi nežádoucí. Z toho vyplývá, že zastřešování konstrukcí i prostorů na Zlenicích prakticky za současného stavu terénního reliéfu i více méně málo spojitých dochovaných nadzemních zděných konstrukcí nepřichází v úvahu. Zlenice jsou dochovány ve formě působivé, v podstatě ještě z velké míry autentické zříceniny. Tento dnes již spíše vzácný relativně autentický stav představuje nesporně jednu z podstatných památkových hodnot hradu, kterou je nutno bezpodmínečně respektovat a zachovat. Možné budoucí zásahy, navazující na již provedené práce, tak budou především zásahy konzervační. Úpravy korun zdiva je bez vzniku novotvarů nutno řešit zadrnováním s tím, že toto zadrnování vyžaduje průběžnou péči a údržbu. V prostoru hospodářského stavení v předhradí zjištěného a odhaleného archeologickým výzkumem se předpokládá zřízení dřevěného objektu, který by zajišťoval ochranu odkrytého zdiva; jeho otevřená část by sloužila jako přístřešek pro turisty a uzavřená část jako sklad pro údržbové a stavební práce a při archeologickém výzkumu.

Konečná podoba zastřešení první brány jádra hradu, 2010

74


Aplikace travního drnu za účelem ochrany dochovaného zdiva, 2009

PŘÍSTUPOVÉ CESTY A KOMUNIKACE Současný stav V současné době je zřícenina volně přístupná na vlastní nebezpečí návštěvníků. Od soutoku vede předhradím a z pravé strany hradního návrší červeně značená turistická trasa, která na hraně vnějšího příkopu prostor hradu opouští a pokračuje dále podél řeky Sázavy. Ostatní cestičky v prostoru zříceniny vznikly na základě konfigurace terénu a pohybu návštěvníků. Neregulovaný pohyb návštěvníků po svazích a zdivu jádra hradu způsobuje rychlý rozpad zdí a narušení stability svahů.

Koncepce řešení Volnému pohybu návštěvníků je bezpodmínečně nutné zamezit. Pro vstup a východ z prostoru hradního jádra byla proto navržena pěší lávka, která spolu se zřízením zábran na stávajících cestičkách ve svahu a orientačními tabulemi vymezí prostor pohybu. Bude provedena úprava značené turistické cesty tak, aby byla pohodlnější, aby byly její okraje stabilní a aby nenarušila stabilitu jihovýchodního svahu. Hlavní komunikační tahy budou provedeny tak, aby jejich užívání nezname-

Provizorní vstup do jádra hradu, 1996

nalo zánik slabého historického nadloží (platí především pro vnitřní plochu předhradí a parkány). Předpokládáme využití dřevěných lávek a zpevňujících prvků, případně i zábradlí. Nové řešení návštěvnického provozu musí být ve vlastním hradním areálu maximálně šetrné k dochovanému terénnímu reliéfu. Navržené řešení zásadně vylučuje pohyb návštěvníků ve zranitelných svazích ohrožených vyšlapáváním a následnou erozí.


75

PREZENTACE HRADU A JEHO DÍLČÍCH ČÁSTÍ

Sdružení pro ochranu kulturního dědictní – Zlenice od roku 2006 pořádá pravidelné populárně-naučné besedy pro veřejnost

Návštěvník musí mít možnost vnímání hradní zříceniny jako autentického celku, aby pochopil jeho souvislosti. V případě Zlenic to znamená, že by měl být schopen se vizuálně seznámit s co největším počtem dochovaných nadzemních zděných konstrukcí i reliéfních reliktů. Jeho kontakt s nimi musí být ale vůči nim maximálně šetrný. Nepřichází tedy v úvahu žádné jejich zpřístupňování formou, která by návštěvníkům umožňovala např. výstup na ně. Zejména tak nepřichází v úvahu módní využití torza velké věže jako rozhledny, což by znamenalo její nepřípustné zkomolení. Prezentace zříceniny bude probíhat formou hlavní návštěvnické trasy (která by se logicky měla krýt s hlavním středověkým komunikačním tahem) se zastaveními a eventuálními odbočkami, na níž by se návštěvníkovi např. formou panelů dostalo kvalifikované informace o skutečnostech, s nimiž je momentálně v kontaktu. Zmíněné panely může nahradit kvalitní tištěný průvodce, jehož realizace (třeba i v několika hloubkou záběru odlišných verzích) by měla být nedílnou součástí prezentace zříceniny. Prezentována bude první brána, druhý příkop, druhá brána, jádro hradu a třetí příkop s opevněním východní části. Díky konzervačním technologiím bude možno prezentovat i detaily (okenní špalety a niky, kapsy stropních trámů a dřevěných věnců, omítky, pracovní spáry, překlady, vazbu zdiva atd.).

Návštěvnický provoz a zajištění bezpečnosti Regulace pohybu a bezpečnost návštěvníků bude zajištěna vyznačením tras, které budou vymezeny zábradlím a zábranami zabraňujícími přístupu na zdivo a do nebezpečných míst. V areálu budou rozmístěny informační a výstražné tabulky. V prostoru hospodářského stavení v předhradí zjištěného a odhaleného archeologickým výzkumem navrhujeme zřízení dřevěného objektu, který by zajišťoval ochranu odkrytého zdiva; jeho otevřená část by sloužila jako přístřešek pro turisty a uzavřená část jako sklad pro údržbové a stavební práce a při archeologickém výzkumu. V otevřené části budou lavice a stůl, bude zde umístěn koš na odpadky, informační tabule, návštěvní kniha apod.

76


PROGRAM ÚDRŽBY Poloha hradu je velmi exponovaná a technologie opravy, které je možno užít, mají omezenou trvanlivost vyžadující pravidelnou údržbu a včasné opravy. Součástí údržby jsou zejména práce, které je nutno vykonávat v pravidelných časových intervalech: ■ vyřezávat křoví (2x ročně), ■ udržovat cesty (1x ročně – nejlépe po zimě), ■ kontrolovat stav stromů (přibližně každý druhý rok), ■ úklid odpadků apod. (1x týdně), ■ údržba turistické trasy odklízením kamenů (2x ročně). Každoročně je třeba sledovat stav korun, spárování a omítek. Pravidelné, včas provedené drobné opravy mohou životnost opravy mnohonásobně prodloužit. V rámci zajištění optimálního režimu hradu je nezbytný odpovídající průběžný dozor, který zajistí jak kontrolu a usměrnění chování návštěvníků, tak získání informací o potřebě údržby. Z ekonomického hlediska není pochyb o tom, že operativní řešení drobné údržby je hospodárnější a šetrnější, než čekání na větší rozsah problému, který by byl řešen větší a finančně i kapacitně náročnější akcí. Klasickou otázkou průběžné údržby je péče o vegetační kryt, zejména jeho doplňování v případě potřeby a průběžné odstraňování nežádoucích náletů. Z provozních důvodů je nutno počítat pouze s tím, že péče o špatně (např. pouze horolezecky) dostupnou vegetaci bude řešena v pravidelnějším intervalu (např. ročně) jednorázově. Operativně je nutno řešit i péči o povrch komunikací, aby jeho narušení nevedlo k degradaci památkově hodnotného terénního reliéfu a archeologických situací.

SPOLEČENSKO–DIDAKTICKÁ FUNKCE Zřícenina hradu je již dnes místem, které má významnou společensko– didaktickou funkci. Od doby zahájení přípravných prací i následné vlastní konzervace areál hradní zříceniny slouží jako místo konání tematických workshopů, populárně naučných prohlídek a kulturních programů. S ohledem na způsob využití bezprostředního okolí památky (říční lážně, turistické občerstvení, vodácký kemp) a probíhající úpravy které v obecné rovině zesnadňují přístup do areálu zříceniny, lze očekávat rostoucí zájem veřejnosti o památku i aktivity v jejím areálu probíhající. Dosavadní archeologický výzkum, jakož i realizované konzervační práce jsou pravidelným tématem populárně-naučných besed, které pořádá Sdružení pro ochranu kulturního dědictví – Zlenice ve spolupráci s místní samosprávou a dalšími podnikatelskými subjekty. Studentská praxe při archeologickém výzkumu


77

Studie využití a provozu hradního areálu

Odpočinkové stanoviště pod solitérním dubem – přírodní dominantou areálu

KONCEPCE A METODA OPRAVY Z předhradí a zdí parkánů se zachovaly jen malé zbytky, nad terén vystupují jen jednotlivá torza. Větší relikty jsou zachovány v hradním jádru. Velkou část plochy jádra pokrývají sutě, jejichž svahy nejsou stabilní. Torzální stav vylučuje rekonstrukci hradu, případně návrat k historickým etapám. Cílem obnovy by mělo být zachování současného stavu, zachování vypovídací hodnoty památky a konzervace všech autentických prvků, k nimž patří zejména architektonické články, detaily konstrukcí, torza kleneb, zbytky omítek, charakter zdiva (vazba, pracovní spáry, kapsy apod.), skalní výchozy i terény včetně sutí. Všechny zásahy by proto měly mít jen nezbytně nutný rozsah, nové doplňky je třeba minimalizovat. Případné korekce současného stavu jsou přípustné jen tam, kde jsou pro korekci spolehlivé podklady dané poznáním stavebního vývoje nebo spolehlivou starší dokumentací (zejména fotografiemi). Dozdívání reliktů je možné pouze v opodstatněných případech, tj. tam, kde se jedná o havarijní stav a je nutné zabránit případnému pádu jednotlivých částí objektu (některé záklenky otvorů, části zdiva), tam, kde je dozdění nutné pro zvýšení stability torza nebo pro ochranu zdiva, zejména koruny. Součástí opravy musí být dokumentace současného stavu, všech zásahů i konstrukcí a detailů odkrytých při opravě. Všechny zásahy do terénů musí být prováděny se souhlasem a ve spolupráci s oprávněným archeologickým pracovištěm, dokumentace a oprava musí být sledována odborníkem na stavební historii. Oprava a konzervace omítek a případných tesaných kamenných prvků musí být prováděna ve spolupráci s restaurátorem s příslušným oprávněním. Oprava a konzervace musí být navržena a prováděna kvalifikovanými pracovníky tak, aby nedošlo ke znehodnocení autentických prvků a aby byl zajištěn vhodný způsob jejich prezentace.

78


ZELEŇ V prostoru zříceniny se nacházejí vzrostlé stromy. Na nejvyšším místě hradního jádra je starý dub s mohutným kořenovým systémem, který je jednou z dominant hradního návrší a se zříceninou je symbolicky spjatý. Prostor hradního jádra je zatravněný. Stromy, které růstem kořenů narušovaly zdivo, jsou dnes již odstraněny. Pařezy, které zůstaly na zdivu, nebudou vytrhávány. V současné době všechny stromy významně přispívají ke stabilizaci svahu a doporučujeme je tedy ponechat. Platí to i o vykloněných stromech na narušeném zdivu východní části hradu, jejichž kořeny chrání zdivo. Ochranný účinek těchto stromů je významnější než narušování zdiva vykláněním stromů. Tyto stromy by měly být upraveny nebo odstraněny až při opravě této části hradu.

NÁVŠTĚVNICKÝ PROVOZ Cesty v prostoru zříceniny Řešení cest v areálu hradní zříceniny musí citlivě reagovat na celkový estetický dojem památky i její vztah k přírodnímu prostředí v němž se nachází. Současně musí zvolené řešení odpovídat potřebám návštěvnického režimu, který svou podstatou přímo ovlivňuje či spíše utváří. Místo zbudování přístupových cest tak bude přímo odpovídat potřebám ochrany dochovaného zdiva i archeologickcýh situací. Současně musí splňovat nezbytné bezpečnostní předpoklady a zajistit návštěvníkům bezproblémový pohyb areálem hradní zříceniny.

Detaily terénních stupňů

STUDIE VYUŽITÍ A PROVOZU HRADNÍHO AREÁLU

79

S ohledem na návaznost hradního areálu na stávající turistické stezky bude třeba řešit problematiku komunikací ve dvou úrovních.

Cesty v širším areálu hradu Charakteristika cest v širším areálu hradu: ■ celková šířka do 2 m dle možností terénu, ■ zpevněná komunikace, částečně zahloubená do svahu s využitím opěrných zdí a tarasů z nasucho kladeného lomového kamene, povrch zpevněn hutněným hlinito-štěrkovým materiálem, ■ osazeno dřevěným zábradlím v kritických částech stezky, ■ v případě realizace cesty ve svažitém terénu nutné rozšíření převážně do svahu (nutný archeologický dohled při realizací), ■ nutné průběžné odvodnění.

Cesty v hradním jádru Charakteristika cest v hradním jádru: ■ šířka do 1 m, ■ zpevněná komunikace, částečně zahloubená do svahu či svažitého terénu s využitím opěrných dřevěných roštů a tarasů z nasucho kladeného kamene či kamenného štěrku ■ osazeno dřevěným zábradlím s proutěným výpletem, ■ nutné průběžné odvodnění. Detaily úpravy cest

Vybavení hradního areálu V současné době jsou v prostoru předhradí a v šíjovém příkopu divoká ohniště. Vzhledem k tomu, že u soutoku řeky Sázavy a Mnichovického potoka je plovárna a hospoda, kde je možnost rozdělání ohně, doporučujeme ohniště v prostoru zříceniny odstranit a do obecných informací o omezení pohybu v prostoru zříceniny zahrnout zákaz zakládání ohnišť. V horní části hradního jádra je umístěno odpočinkové stanoviště, které doporučujeme ponechat a způsobem řešení na toto navázat v dalších částech hradního areálu.

Odpočinkové stanoviště v horní části jádra hradu

80


Informační tabule Tabulky s obrazovými symboly budou informovat o zákazu lézt po zdivu, chodit mimo cesty, odhazovat odpadky, zakládat ohniště, tábořit, poškozovat zeleň atd. Informační tabule budou informovat návštěvníky o přírodních, historických a kulturních zajímavostech lokality. Informační tabule mohou být umístěny v sousedství nástupu na cestu vedoucí do areálu hradní zříceniny, na přístřešku v předhradí, před pěší lávkou a v prostoru jádra hradu. Na stromech mohou být případně umístěny doplňující orientační cedule k usměrnění pohybu návštěvníků.

Přístřešek Návrh řešení vyplývá ze situace odhalené předcházejícím archeologickým výzkumem (sondy 21–23) a přímo tak reaguje na nově zjištěné skutečnosti. Funkce přístřešku primárně reaguje na neřízený návštěvnický provoz a s ním spojenou potřebu jeho intuitivního usměrnění ve prospěch památky. Přístřešek bude sloužit návštěvníkům areálu hradní zříceniny jako dočasná ochrana před nepřízní počasí, místo pro získání základních informací o historii a významu památky z příslušné informační tabule a v neposlední řadě také jako prostor pro odpočinek. Rozměry přístřešku odpovídají nutné potřebě ochrany dochovaného a dnes značně poškozeného zdiva hospodářského stavení a to v následujícím rozsahu: ■ nutná ochrana zbytku interiérové příčky, které hrozí brzký zánik, ■ nutná ochrana zbytku nádvorní zdi objektu zasahujícího do současné cesty.

Přístřešek v předhradí – pohled, půdorys

STUDIE VYUŽITÍ A PROVOZU HRADNÍHO AREÁLU

Přístřešek v předhradí – řezy, střecha, krov

81

Dílčí projekty konzervace, opravy a rehabilitace ZASTŘEŠENÍ A STATICKÉ ZAJIŠTĚNÍ BRÁNY JÁDRA HRADU [1999] Výchozí stav v roce 1999 V místě původního vstupu do hradu se dochovala část hradební zdi a dva nestejně vysoké kamenné zděné pilíře brány přibližně obdélníkového půdorysu. V některých místech je zdivo rozpadlé, je ohrožena celková stabilita dochovaných částí zdiva. Na západní straně je vyšší pilíř založen na silně zvětralém skalním pískovcovém podloží. Koruny zdiva jsou částečně pokryty zeminou a vegetací.

Koncepce opravy S ohledem na snahu o minimalizaci zásahů do zdiva je navržena ochrana torza brány střechou uloženou na ocelových nosnících, které zároveň zajistí i celkovou stabilitu zdiva.

Návrh statického zajištění zdiva Vyspárováním na vápennou maltu budou upevněny uvolněné kameny zdiva. Malta ve spárách se doplní pouze v nutném rozsahu, v místech staticky exponovaných, přesný rozsah se určí na místě. Je třeba očistit koruny zdiva od náletové vegetace. Pouze v nezbytném rozsahu budou dozdívány vypadlé části zdiva. Rozsah dozdívek bude určen na místě. U paty zdiva vyššího pilíře bude ze západní strany v místě zvětralého skalního podkladu vyzděn opěrný pilíř. Pilíř je třeba založit na nezvětralý únosný podklad. Bude vyzděn tak, aby nepřesahoval linii dochovaného čelního líce hradební zdi. V levé části bude vyzděn roh lícující se zdivem průjezdu. Přední strana bude mít charakter neukončeného zdiva. Jeho tvar bude upřesněn na místě. Práce budou prováděny z lešení. Konstrukce a založení lešení budou upřesněny na místě s dodavatelem.

Návrh zastřešení brány Zastřešení brány bude tvořit valbová střecha se stanovou střechou nad vyšším pilířem. Hlavní nosný prvek tvoří dvojice lomených svařovaných ocelových nosníků I 140. Tvar nosníků bude upřesněn po doměření výšek a tvaru zděných pilířů, jejich osová vzdálenost bude určena podle možnosti uložení a přikotvení na koruně zdiva. V případě potřeby bude koruna v místě uložení nosníků dozděna. Ke zdivu budou ocelové nosníky kotveny pomocí ocelových profilů U 100, které budou podezděny a kotveny ke zdivu dvěma kotvami. Kotvy, délky maximálně 1,0 m, budou vsazeny do předvrtaných otvorů a zainjektovány. Poloha kotevních otvorů bude uzpůsobena možnostem vrtání. Po ukotvení bude nosník U 100 přivařen k lomeným nosníkům. Vazby krovu budou po 0,5 m. Jednotlivé vazby krovu se budou skládat z dvojice krokví a hambalku profilů 120/140. V příčném směru bude konstrukce zavětrována bedněním. Hambalky budou k lomeným nosníkům kotveny vruty přes přivařený ocelový L-profil. Konstrukce krovu bude připravena a sesazena předem, podle určeného tvaru lomených nosníků a celá pak uložena na přikotvené lomené nosníky. Poté budou hambalky jednotlivě připevněny k nosníkům pomocí ocelových příložek. Na konstrukci krovu budou použity nekorodující hřebíky. Krytina bude z azbestocementových šablon tmavošedé barvy na bednění 25 mm.

82


Původní návrh statického zajištění a zastřešení první brány jádra hradu, 1999

DÍLČÍ PROJEKTY KONZERVACE, OPRAVY A REHABILITACE

83

NÁVRH DŘEVĚNÉ VYHLÍDKY V PODOBĚ KONSTRUKCE ZPEVŇUJÍCÍ ZACHOVANÉ TORZO PRVNÍ BRÁNY JÁDRA HRADU [2005] Výchozí stav v roce 2005 Subtilní věžovitá brána umožňující vstup do jádra hradu byla vystavěna z lomového kamene včetně nároží, která nebyla armována kamennými kvádry. Brána v úrovni suterénu mírně předstupovala před navazující čelní hradbu, se kterou byla provázána. Na zadní straně byl interiér věže minimálně v rozsahu dochovaných zděných konstrukcí otevřen, pozůstatky případného uzavření lehčí dřevěnou konstrukcí se nedochovaly. Věž byla od počátku vybavena provozním suterénem, který byl vysekán do skalního podloží. Na základě dochovaného torza předstupující čelní zdi je patrné, že součástí věže byl kolébkový padací most, jehož vnitřní rameno tvořilo podlahu průjezdu a v případě jeho zvednutí klesalo do prostoru suterénu. Přízemí věže vyplňoval vstupní průjezd. Obě boční stěny byly v interiéru přízemí opatřeny sedile ukončenými rovným dřevěným překladem vynášejícím zdivo vyšších partií věže. Průjezd byl plochostropý s dřevěnými stropními trámy. Podle dochovaného torza bočních zdí a na základě starších vyobrazení a fotografií je zřejmé, že věž měla ještě první a druhé patro. Z brány zůstaly do současnosti zachovány hlavně boční zdi, čelní zeď až na zbytek zdiva v suterénu již zcela zanikla. Torza bočních zdí nejsou propojena a tvoří dva samostatné pilíře lomového zdiva. Po zániku nosných dřevěných konstrukcí začalo z lícových ploch odpadávat zdivo (především na vnitřním líci) a došlo k výraznému oslabení bočních zdí, hlavně nad chybějícími dřevěnými překlady sedile. Kvůli zpomalení rozpadu torza brány byla v roce 2002 na zpevněnou korunu bočních zdí osazena stříška sloužící jako ochrana zachovaných zděných konstrukcí před povětrnostními vlivy. Dřevěná konstrukce stříšky byla uložena na dva ocelové nosníky, které propojením samostatně stojících bočních zdí zvýšily stabilitu dochovaného torza brány.

Návrh dřevěné konstrukce Zřízením stříšky sice došlo ke zlepšení ochrany zachovaných zděných konstrukcí věže a podstatnou měrou byla zvýšena i jejich celková stabilita, ale i nadále dochází k odpadávání narušeného zdiva, hlavně v místech chybějících dřevěných překladů. Při dalším oslabování subtilních torz bočních zdí hrozí jejich celková destrukce. Vzhledem k tomu, že torzální stav brány nám nedovoluje v potřebném rozsahu doplnit chybějící dřevěné a zděné konstrukce, jeví se jako vhodný způsob zajištění zachovaného torza brány vložení zesilující dřevěné konstrukce v úrovni původní podlahy (kolébkového mostu). Vztyčení dřevěných sloupků v místě chybějící čelní zdi nám umožní obnovení dřevěných překladů nad sedilemi a v nezbytně nutném rozsahu i doplnění lícového zdiva v místech největšího oslabení bočních zdí. V rámci zřízení dřevěné konstrukce bude do zachovaných kapes po stropním trámu osazen dřevěný trám rozpírající boční zdi. Vložením navržené dřevěné konstrukce do stávajícího torza brány bude stavba ztužena, nutné dozdívky budou minimalizovány, oprava se omezí na konzervaci zachovaného zdiva. Dřevěná zesilující konstrukce sloužící zároveň jako vyhlídková plošina, záměrně nebude svým vzhledem navozovat dojem původního řešení – např. napodobovat konstrukci kolébkového mostu. Před započetím výroby dřevěné konstrukce bude nutné upřesnit jednotlivé spoje a podle skutečnosti korigovat profily prvků. Z důvodu zvýšení životnosti doporučujeme, aby celá konstrukce byla provedena z tvrdého dřeva, alespoň však nosný rám a prkna tvořící podlahu vyhlídkové plošiny. Nosná část dřevěné konstrukce bude tvořena vodorovným rámem sestaveným z podélných a příčných prahů. Nosný rám osazený do úrovně původního kolébkového mostu bude na vnitřní straně brány uložen na stávající skalní podloží a na vnější straně bude vynášen dvěma příčnými trámy podepřenými sloupky a vzpěrami. Sloupky budou umístěny v rozích suterénního prostoru v místě čelní stěny. Aby bylo zamezeno přístupu do suterénu brány, bude čelní svislá dřevěná konstrukce pobita širokými prkny kladenými na tupý sraz. Na podélné prahy nosného

84


Návrh zpevňující dřevěné konstrukce interiéru první brány jádra hradu, 2005

rámu budou v místě vnějšího líce zaniklé čelní stěny osazeny sloupky, které budou v úrovni původních stropních trámů ukončeny dřevěným nadpražím. Sloupky budou v příčném směru ztuženy pásky a v podélném směru budou zajištěny patními vzpěrami plátovanými do podélných prahů nosného rámu. Do sloupků budou zapuštěny dřevěné překlady osazené v poloze původních překladů sedile – profily trámů se přizpůsobí tvaru zdiva. Nad překlady bude v místě výrazného oslabení bočních zdí v nezbytně nutném rozsahu doplněno zdivo – rozsah a způsob dozdívání musí být předem schválen projektantem a památkovým dozorem. Do zachovaných kapes po stropním trámu bude vložen příčný trám rozpírající torza bočních zdí. Pro celkové ztužení dřevěné konstrukce bude nutné do dřevěného nadpraží (na sloupcích) a do stropního trámu osadit vodorovné zavětrování. Na nosný rám budou položena prkna tvořící podlahu vyhlídkové plošiny, která bude ukončena zábradlím. Sloupky zábradlí čepované do podélných prahů nosného rámu budou k hlavním sloupkům uchyceny madlem a příčníkem. Čelní strana zábradlí bude zabedněna širokými prkny kladenými svisle na tupý sraz. Dřevěná konstrukce nebude barevně upravována, ale bude zachována přirozená barva dřeva.


85

NÁVRH DŘEVĚNÉ LÁVKY ZPŘÍSTUPŇUJÍCÍ JÁDRO HRADU [2002 – 2009] Zhodnocení staveniště V současné době jsou z přehradí zachovány pouze terénní relikty a hradní jádro je tvořeno především dominantním torzem obytné věže a zbytky palácových křídel. Na jihozápadní straně jádra se v podstatné míře zachovala subtilní branská věž původně zpřístupňující hradní jádro. Vzhledem k umístění a míře zachování torza věže je v současnosti přístup do hradního jádra veden mimo objekt brány. Z branské věže jsou zachovány především obě boční zdi. Čelní zeď až na zbytek zdiva v suterénu již zcela zanikla. Torza bočních zdí tvoří dva samostatné pilíře lomového zdiva, které byly z důvodu zvýšení stability před několika lety propojeny ocelovou konstrukcí nesoucí střechu ve tvaru dlátka. K další stabilizaci zachovaného torza brány dojde vložením zesilující dřevěné konstrukce v úrovni původní podlahy (kolébkového mostu).

Původní skica řešení dřevěné lávky zpřístupňující jádro hradu, 2002

Urbanistické a architektonické řešení stavby Předmětem projektu je návrh nové lávky pro pěší, která obnoví původní přístup do hradního jádra skrz zachované torzo branské věže. Konstrukce mostu bude celodřevěná ztužená prostorovými ocelovými táhly. Lávka bude pohledově rozdělena na dvě části. Na západní straně bude z předhradí stoupat dřevěné schodiště, které v jedné třetině rozpětí mostu přejde do rampy navazující na východní straně na dřevěnou ztužující konstrukci vloženou do branské věže. Zábradlí bude dřevěné se svislou nebo křížem kladenou výplní.

86


Skicy ke korekci původního návrhu řešení dřevěné lávky zpřístupňující jádro hradu, 2007


87

Technické řešení Konstrukce mostu bude celodřevěná, provedená z odkorněné smrkové kulatiny. Pouze na pochozí trámy mostovky budou použity dubové hraněné profily. Z dubového dřeva budou zhotoveny také schodišťové stupně. Na zajištění jednotlivých tesařských spojů budou použity kované kramle, dubové kolíky nebo ocelové svorníky d=20 mm (žárově zinkovaná ocel). Mostovka a schodišťové stupně budou vynášeny pěti až šesti podélnými nosníky, které budou kampovány na podpěry ukončujícími tři nosné pilíře. Spoje budou zajištěny ocelovými svorníky d=20 mm. Nosné pilíře budou tvořeny sloupky, které budou založeny na dubové prahy. Tuhost celé konstrukce budou zajišťovat vložené rozpěry, vzpěry a kleštiny. Dále budou pilíře prostorově ztuženy ocelovými táhly (žárově zinkovaná ocel). Dubové prahy pilířů budou uloženy na zpevněný základ, který bude tvořen po vrstvách hutněnou štěrkovou drtí založenou do nezámrzné hloubky. Štěrk bude od okolní zeminy oddělen geotextilií. Dno každého výkopu bude spádováno do drenážní trubky PVC/PE DN 100, která bude odvádět vodu mimo základ. Obdobným způsobem bude provedeno příčné odvodnění svahů v místě dřevěné lávky. Do rýh budou uloženy spádované drenážní trubky PVC/PE DN 100, které budou v dostatečné vzdálenosti od lávky ukončeny vsakovací jámou. Drenážní trubky a vsakovací jámy budou zasypány štěrkovou drtí, která bude od okolní zeminy oddělena geotextilií. Podélné nosníky vynášející mostovku budou na vyznačených místech (viz výkresová dokumentace) nastaveny svislými pláty, které budou zajištěny vždy dvěma dubovými kolíky. Při patě schodiště budou nosníky osedlány na hraněný dubový práh kotvený do země dvěma ocelovými tyčemi, které budou v dostatečné hloubce (cca 1500 mm) vloženy do vrtu a zabetonovány. První dva nástupní stupně budou provedeny z tesaného pískovce (případně žuly) a budou uloženy na podezdívku z nasucho vyskládaných lomových kamenů. Další stupně již budou dřevěné provedené z dubu. Stupně budou ukládány na podélné nosníky, ke kterým budou upevněny dubovými kolíky. Mostovka bude tvořena příčně kladenými dubovými hranoly, které budou k podélným nosníkům upevněny dubovými kolíky. Dřevěná konstrukce zábradlí bude sestávat ze sloupků, které budou čepované do mostovky. Stabilita sloupků bude zajištěna patními vzpěrami. Kruhové madlo nasazené na sloupky bude na vyznačených místech (viz výkresová dokumentace) nastaveno svislými pláty, které budou zajištěny dvěma dubovými kolíky. Mezi sloupky budou vloženy vodorovné trámy nesoucí dřevěnou výplň zábradlí, která je v projektu navržena ve dvou variantách. První varianta uvažuje s použitím svisle kladené kulatiny, která bude přibíjena k vodorovným trámům. U druhé varianty bude použita překřížená půlená kulatina, která bude také přibíjena k vodorovným trámům. Dřevěná konstrukce lávky nebude barevně upravována, ale bude zachována přirozená barva dřeva.

88


Návrh řešení dřevěné lávky zpřístupňující jádro hradu, 2008

Konečný návrh řešení dřevěné lávky zpřístupňující jádro hradu, 2009


89

Shrnutí – závěrečná zpráva

Prostorová rekonstrukce hradního areálu, 2010

ZHODNOCENÍ HRADU V KONTEXTU ČESKÉ HRADNÍ ARCHITEKTURY Přes všechna dosavadní zjištění jsou naše vědomosti o nejstarší podobě hradu stále více než fragmentární, takže se lze sotva kompetentněji vyjádřit o jeho postavení v dobové hradní produkci. Není pochyb o tom, že již v této době šlo o větší šlechtický hrad, zjevně náležející do kontextu hradu se čtverhrannou obytnou věží (donjonem). Na jistější půdu se dostáváme po razantním přeřešení hradního areálu do podoby blokové dispozice v průběhu 14. století. Tato změna jistě mohla mít postupný charakter, o tom, že kulminovala v poslední čtvrti zmíněného věku lze sotva pochybovat. Odpovídá hlavním vývojovým trendům české hradní architektury v klidných poměrech starší doby lucemburské, kdy byla díky všestranně příznivým poměrům oslabena nutnost věnovat se obranné složce hradu a stavebníci mohli svou pozornost upřít zejména na složku reprezentační a obytnou (k vývoji a typologii české hradní architektury např. Durdík 1999; Durdík – Bolina 2001. K hlavním vývojovým tendencím 14. století Durdík 1995 b; 1996; 1997; 2001 a; 2001 b). U hradů blokové dispozice srůstá obytná věž s palácovými křídly a dalšími objekty do bloku okolo většinou malého nádvoří. V průběhu 14. století a zejména v době vlády Karla IV. a Václava IV. se tento typ stal vysloveně módním a prestižním a jeho aplikace (v rámci přestaveb starších objektů někdy i za xenu velkých komplikací) mohla mít až demonstrační charakter (Durdík 2004 b). V kontextu dalších dobových ukázek náležejí Zlenice se svou velkou věží a třemi palácovými křídly beze sporu k velmi kvalitním a předním ukázkám.

90


Obytné věže (donjony; např. Durdík 1977; 1995 a; 1998; v tisku) se zejména v průběhu prvé poloviny 14. století stávají součástí mnohých českých hradů a více jejich typů. Blokové dispozice pak představují typ nejnáročnější. V kontextu jejich obytných věží náleží věž na Zlenicích k větším a kvalitnějším, s velkými věžemi rozvolněných blokových dispozic (např. Lipnice, Okoř, Kost) se však měřit nemůže. Klidným poměrům 14. století odpovídají i nepříliš impozantní dimenze zdiva opevnění předhradí a subtilní řešení prvé brány jádra (Durdík – Kašpar 2004), které má v okolí analogii např. v podobě prvé brány jádra hradu Kožlí (Durdík – Chotěbor 1973). Pozornost si zaslouží i užití kolébkového padacího mostu prvé brány jádra na Zlenicích, které bylo v pokročilém 14. století řešením užívaným na prestižních královských, arcibiskupských i předních šlechtických stavbách (např. Vrla 2006; Durdík 2009 b). Zvláštní pozornost je nepochybně nutno věnovat pozůstatkům bedněné komory v nejvyšší úrovni velké věže (k problematice dřevem zateplených místností nověji např. Durdík 2004 a; Rykl 2007 a; 2007 b). Funkčně bychom jistě mohli uvažovat o tom, že šlo o světnici. Poměrně neobvyklé je situování takovéto prostory v nejvyšším patře věže. Vzhledem k jeho fragmentárnímu zachování však nevíme, zda tuto úroveň dřevem zateplená místnost vyplňovala celou, či zda se zde nacházely ještě další prostory, eventuálně jak se zapojovala do obytného provozu, tedy do jak řešené obytné jednotky (bytu). Zajímavou otázku představují úpravy hradu v nejisté době poděbradské. Nevíme, za jakých okolností probíhaly a ani jejich rozsah i časový průběh nejsme schopni ve větší úplnosti blíže charakterizovat. Lze jim přičíst archeologicky zjištěné zesílení čelní zdi předhradí vedle brány, které bylo vzhledem jak k nevýhodné poloze hradu, tak již zmíněné malé síle tohoto opevnění, v podmínkách soudobého vojenství nezbytné. Zajímavou otázku představuje interpretace jámovitého objektu v ohybu přístupové komunikace na konci opyše před čelem předhradí. Pokud se skutečně jedná o pozůstatek dělostřeleckého srubu ze závěrečných fází života objektu, náležel by mezi několik dalších známých objektů tohoto druhu, jimž byla doposud věnována pouze minimální pozornost. V počátcích rozvoje dělostřelecké obrany koncem husitských válek máme takovýto objekt na vnějším valu doložen v jižních Čechách např. na Kozím Hrádku (např. Menclová 1976), který zanikl koncem 30. let 15. století. Analogický objekt zakončoval zjevně i val vnějšího opevnění na Louzku (Durdík 2008 b), zaniklém po roce 1448. Na konci vnějšího valu leží i tentokrát ovšem masivní zděné opevnění nejspíše charakteru bateriové věže na velkém a významném rožmberském hradě Choustníku (např. Menclová 1976), vzniklé nejspíše v průběhu 30. let 15. věku.

Hodnotné detaily a prvky Na zřícenině se bohužel in situ v dnes nad úrovní terénu patrných konstrukcích nedochovaly žádné tesané architektonické články (dveřní a okenní ostění a pod.). Mimořádně hodnotnými detaily a prvky jsou dochované negativní otisky vytrhaných a zaniklých konstrukcí. Jde zejména o otisk bedněné komory v nejvyšší úrovni věže a negativy dřevěných trámů završujících výklenky v bočních stěnách první brány jádra. Hodnotné jsou i negativní pozůstatky ostění portálů a oken a kapsy závor, kterými byly tyto otvory uzavírány, stejně jako dochované špalety. Mezi hodnotné detaily náleží i kapsy stropních trámů a lešeňových trámků a štenýřků, stejně jako mohutné kapsy kleštin ve vnější stěně severozápadního křídla. Zvláště cenné jsou bohužel nepočetné dochované pozůstatky dřeva, umožňující dendrochronologické datování, které je nutno absolutně chránit. K hodnotným detailům patří klenební čela a zejména v současné době silně ohrožené dochované interiérové omítky ve velké věži, které je bezpodmínečně nutno zachovat. Hodnotné jsou i autenticky dochované plochy líců zdiva včetně zbytků omítek (na velké věži). Obecně je možno konstatovat, že dochované nadzemní konstrukce hradu nevykazují nehodnotné detaily a plochy. K hodnotným prvkům je nutno počítat i podobu terénního reliéfu v plném rozsahu hradního areálu.

SHRNUTÍ – ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA

91

Literatura Pozn.: Přehled literatury k archeologickému výzkumu hradu je obsažen v Durdík 2009 a. Nejúplnější přehled literatury k hradu viz Durdík 1999; 2002, 2005; 2008 a. Borovský, F. A. (ed.) 1892: Čechy VIII. Táborsko. Praha. Durdík, T. 1972: Nálezová zpráva o povrchovém průzkumu hradu Zlenice (k. ú. Senohraby, okr. Praha - východ). Rkp. Archiv NZ ARÚ AV ČR Praha, č.j. 2565/72. Durdík, T. – Chotěbor, P. 1972: Povrchový průzkum hradu Zlenice. SVPP 13, 119–131. Durdík, T. – Chotěbor, P. 1973: Povrchový průzkum hradu Kožlí. SVPP 14, 97–111. Durdík, T. 1977: K chronologii obytných věží českého středověkého hradu – Zur Chronologie der Wohntürme tschechischer mittelaterlichen Burgen. AH 2, 221–228. Durdík, T. 1995 a: Wohntürme böhmischer Burgen. Burgenforschung aus Sachsen 7, 135–155. Durdík, T. 1995 b: From „chateau fort“ to „chateau de plaisssance“. Development of the XIV century in Bohemia. IBI Bulletin 49, 1993, 27–34. Durdík, T. 1996: Od hradu k zámku – hlavní vývojové tendence české hradní architektury 14. století. MVP – ČSPS, 104/34, 121–122. Durdík, T. 1997: Von der Burg zum Schloss. Die Hauptentwicklungslinien der böhmischen Burgenarchitektur des 14. Jahrhundert. Forschungen zu Burgen und Schlössern 3, 153–170. Durdík, T. 1998: Obytné věže českých hradů. MVP – ČSPS 36/106, 57–59. Durdík, T. 1999: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha. Durdík, T. – Sušický, V. 2000: Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Střední Čechy – Ruins of castles, fortresses and strong-holds. Praha. Durdík, T. 2001 a: Česká hradní architektura doby Václava IV. In: Historická inspirace. Sborník k poctě Dobroslava Líbala. Praha, 63–76. Durdík, T. 2001 b: Böhmische Burgenarchitektur der Zeit Wenzels IV. In: La , H. (Ed.): Von der Burg zum Schloss. Landesherrlicher und Adeliger Profanbau in Thüringen im 15. und. 16. Jahrhundert. Band 10 Reihe PALMBAUM Texte. Kulturgeschichte. Bucha bei Jena, 41–66. Durdík, T. – Bolina, P. 2001: Středověké hrady v Čechách a na Moravě – Mittelaterliche Burgen in Böhmen und Mähren – Medieval Castles in Bohemia and Moravia. Praha. Durdík, T. 2002: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha. Durdík, T. 2004 a: Blockwerkkammern und Tafelstuben der böhmischen Burgen (Böhmen). In: Holz in der Burgenarchitektur. Veröffentlichungen der Deutschen Burgenvereinigung e. V. Reihe B: Schriften. Braubach, 152–164. Durdík, T. 2004 b: K otázce demonstrační architektury na českých hradech – Zur Frage der Demonstrativarchitektur auf böhmischen Burgen – On Demonstrative Architecture on Czech Castles. ZPP 64, 118–123, 173–174, 177–178. Durdík, T. – Kašpar V. 2004: Prvá brána jádra hradu Zlenice – Das erste Tor zum Burgkern Zlenice. CB 9, 139–170. Durdík, T. 2005: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha. Durdík, T. – Kašpar, V. 2005: Výzkum hradu Zlenice v souvislosti s jeho památkovými úpravami a prezentací – Erforschung der Burg Zlenice im Zusammenhang mit ihrer Präsentation und Denkmalherrichtungen. AH 30, 167–181. Durdík, T. 2007: Hrady přechodného typu v Čechách – Burgen des Übergangstyps in Böhmen. Praha. Durdík, T.2008 a: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 3. Praha. Durdík, T. 2008 b: Hrady na Malši – Burgen an der Malše (Malsch). Vlastivědná knihovnička SPS. Svazek 15. Praha. Durdík, T. 2009 a: Přehled dosavadních archeologických aktivit na hradě Zlenice. Rkp., Praha. Durdík, T. 2009 b: Brány hradu Pořešín – Die Tore der Burg Pořešín. AH 34, 695–709. Durdík, T. v tisku: Dwelling towers of Czech castles – Les donjons (tours a habitation) des châteaux de Bohème. EN Bulletin. Heber, F. A. 1844: Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser II. Prag.

92


Menclová, D. 1976: České hrady 1. 2. vydání. Praha. Mráz, B. 1988: Karel Hynek Mácha: Hrady spatřené. Praha. Rykl, M. 2007 a: Klenuté světnice. Pravé a nepravé klenby světnic. Svorník 5, 279–308. Rykl, M. 2007 b: Příspěvek k výzkumu středověkých světnic – Ein Beitrag zur Erforschung der mittelalterlichen Stuben. PRP XIV/II, 33–70. Slavík, J. 2001: K urbanizmu Opočna do 18. století a stavební vývoj hradu. OHP 11, 210–218. Sokol, J. – Durdík, T. - Štulc, J. 1998: Ochrana, údržba a stavební úpravy zřícenin hradů. Odborné a metodické publikace, svazek 17. Praha. Sedláček, A. 1927: Hrady, zámky a tvrze Království českého 15. Praha. Šimek, T. (ed.) 1989: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VI. Východní Čechy. Praha. Vrla, R. 2006: Vstupní věž hradu Křídlo a středověké padací mosty kolébkové konstrukce – Das Eingangstor der Burg Křídlo und mittelalterliche Fallbrücken mit Wippenkonstruktion. Dějiny staveb 2006, 95–108 Zavřel, J. 2002: Geologický posudek fragmentu ostění z hradu Zlenice. Rkp., ARÚ AV ČR Praha č.j. 370/02. Durdík, T. 2010: Obležení hradu Zlenice. Jubilejní sborník M. Gloska. Lódz. Durdík, T. – Hložek, J. v tisku: Výzkum hradu Zlenice v roce 2009. ZČAS Supplément, Archeologické výzkumy v Čechách 2009. (Vyjde koncem roku 2010).

Zkratky periodik AH – Archaeologia historica. Brno. CB – Castellologica bohemica. Praha. IBI Bulletin – Internationales Burgeninstitut Bulletin. Haag. EN – EUROPA NOSTRA Bulletin. Haag. MVP – ČSPS – Muzejní vlastivědná práce – Časopis Společnosti přátel starožitností. Praha. PRP – Průzkumy památek. Praha. SVPP – Sborník vlastivědných prací z Podblanicka. Benešov. ZPP – Zprávy památkové péče. Praha.

SHRNUTÍ – ZÁVĚREČNÁ ZPRÁVA

93

Priority a doporučení následné péče o památku Architektonické, urbanistické a památkové závady Hrad Zlenice je stále do značné míry autentickou plnohodnotnou zříceninou, formovanou především přirozenými archeologizačními procesy. Naprostá většina závad vyplývá z nich a z nedostatečně usměrněného návštěvnického provozu. Havarijní stav některých zděných konstrukcí doprovází, jak dokládá historická ikonografie, i významný a nežádoucí úbytek jejich hmoty. V průběhu 20. století např. nad úrovní terénu zcela zaniklo zdivo okrouhlé věže či vysoký fragment příčky východního palácového křídla. Fatální úbytek zdiva nastal v případě nádvorní stěny velké věže. Rozpadem jsou akutně postiženy prakticky všechny nade úrovní terénu patrné konstrukce. V současné době je největším problémem, vyžadujícím urychlené řešení, stav torza velké věže. Jeho koruna je zcela rozvolněná, nádvorní stěna přes provedené práce hrozí opětovnými destrukcemi. Omítky v místnosti prvého patra jsou ze značné části odfouknuté a jejich dochovaná plocha se každým rokem zmenšuje. Torzo špalety okénka roubené či bedněné místnosti dnes konzolovitě vyčnívá z dochovaného fragmentu a je ohroženo destrukcí.

Doporučení pro další zacházení s hradem Zlenice jsou dochovány ve formě působivé, v podstatě ještě z velké míry autentické zříceniny. Tento dnes již spíše vzácný relativně autentický stav představuje nesporně jednu z podstatných památkových hodnot hradu. Umožňuje vnímavému návštěvníkovi bezprostřední kontakt s pozůstatky minulosti a provokuje jeho fantazii. Tento příznivý stav je bezpodmínečně nutno respektovat a zachovat. Tomuto požadavku musí být podřízeny veškeré uvažované zásahy. Možné budoucí zásahy, navazující na již provedené práce, tak budou především zásahy konzervační. V rámci přístupu k této konzervaci je nutno respektovat státní metodiku pro zacházení s hradními zříceninami (Sokol – Durdík – Štulc 1998). V jejím smyslu tak v hradním areálu nepřichází v úvahu jakékoliv výrazné dostavování, změny stávajících hmot, pohledově exponované zastřešování a zejména vznik jakýchkoliv novotvarů. Veškerým konzervačním pracím musí předcházet ve smyslu platných zákonných norem předprojektová a projektová příprava. Projekt je nutno svěřit odpovídajícímu specialistovi, který má praktické a úspěšné zkušenosti s konzervací torzální architektury. Projektové práce je nutno v jejich základních krocích konzultovat se zpracovatelem SHP a zároveň je nutno počítat s tím, že zejména v případě vyšších úrovní po postavení lešení a detailní dokumentaci a průzkumu takto zpřístupněných, nyní zejména z podhledu špatně pozorovatelných detailů, jejichž dokumentace vyhodnocení budou předmětem dodatku k tomuto SHP, může v projektu dojít ke změnám tak, aby byly v maximální míře respektovány autentické situace. Veškeré konzervační práce je nutno provádět pouze v nezbytně nutné míře s maximálním možným respektováním autentických ploch zdiva a zachováním omítek, bez zbytečných plošných spárování a zejména bez zanášení moderních stavebních materiálů (beton, cement) a postupů. Nesmí při nich zaniknout žádné stopy stavebního vývoje (zejména spáry, rozhraní zdiv různého charakteru, negativy vytržených architektonických článků, otisk bedněné komory, trámové a lešeňové kapsy a pod.); zachovány musí být bezpodmínečně všechna ve zdivu dochovaná dřeva, která je nutno využít k získání dendrodat. Provedená konzervace zásadně nesmí měnit výraz zříceniny a měla by být co nejméně pozorovatelná.

94


Posouzení statických problémů je nutno svěřit statikovi, který je specializován na otázky torzální architektury a může se na tomto poli prokázat nekontroverzními výsledky. Jak již bylo zdůrazněno, musí konzervační práce plně respektovat současný stav zříceniny. O doplnění zdiva je možno uvažovat pouze v nejnutnějším, statickými potřebami vyvolaném rozsahu, např. může jít o vyplnění nežádoucích kaveren. Po zajištění korun zdiv (bez vzniku jakýchkoliv novotvarů – tedy rovných ploch tam, kde neexistovaly, stupňovité úpravy s rovnými lící a pod.) budou tyto ukončeny průběžně udržovaným kvalitním drnem, tvořeným rostlinami s hustým horizontálním kořenovým systémem. Z hlediska naléhavosti konzervačních prací na zděných nadzemních konstrukcích se jako nesporná priorita jeví zajištění torza velké věže včetně pozůstatků omítek v interiéru, se speciálním zřetelem k zajištění zcela rozvolněných korun a destrukcí ohrožených významných detailů (zejména pozůstatky dřevem zateplené komory). Druhý naléhavý úkol představuje sanace bortících se pozůstatků parkánové hradby jádra nad třetím příkopem, kde hrozí akutní zánik částí postupně líce zbavovaných konstrukcí i destrukce archeologických situací za nimi. Eventuální opatření k zajištění bezpečnosti návštěvníků (např. zábradlí) je možno řešit buď přiznanými, kvalitně provedenými novými dřevěnými či kovovými konstrukcemi formou subtilnějšího zábradlí, nebo odpovídajícím nadezděním torza obvodové zdi. V takovém případě by bylo možno nevyzdívat tuto zeď v plné síle, ale lícovat pouze vnější líc a v ploše síly zdiva provést nelícovanou vnitřní stranu nového parapetu. Jakékoliv zásahy do stávající terénní situace na hradě přicházejí ve smyslu platných zákonných norem v úvahu pouze formou řádného archeologického výzkumu. V případě jakýchkoliv archeologických prací je bezpodmínečně nutno, aby je prováděl specialista – kastellolog, který má odpovídající odborné předpoklady a může se vykázat na poli archeologického výzkumu hradů odpovídajícími a uznávanými výsledky. Až po provedení zajištění všech nadzemních konstrukcí by bylo možno uvažovat o eventuálním větším odkrývání dnes pod úrovní terénu dochovaných konstrukcí a jejich prezentaci. Opětovně je však nutno zdůraznit, že jakékoliv zásahy do terénní situace je možno provádět výhradně formou regulérního, profesionálního archeologického výzkumu, který je též finančně značně náročný. Na jakékoliv odkrývání dnes pod úrovní terénu skrytých konstrukcí musí plynule navazovat jejich konzervace a bez jejího zajištění žádné další výzkumné práce nepřipadají v úvahu. Za současného pojetí hospodaření s archeologickými prameny a s ohledem na Maltskou konvenci by však nepochybně bylo správnější žádné větší odkryvy na hradě ani v dohledné budoucnosti neprovádět a tuto autenticky dochovanou, plné výpovědi schopnou archeologickou památku v tomto stavu jako zdroj informací pro budoucí generace respektovat a chránit. V této souvislosti je především nutno v co nejbližší době stavbou dřevěného můstku mezi předhradím a jádrem vyřadit z provozu přístup do jádra po jeho svazích. Zamezí se tak degradaci archeologických situací i terénního reliéfu, která v současnosti nesporně představuje závažný problém. Součástí památkových úprav a provozu hradu ve všech stupních realizace musí být zajištění režimu návštěvnického provozu. Především jde o dozor, který by zabránil vandalismu a dalším nežádoucím aktivitám, např. nezákonným výkopům či vykrádání archeologických nálezů pomocí detekční techniky, ale i rozdělávání ohňů při zdech apod. a dále o drobnou průběžnou údržbu. Průběžnou pozornost je třeba též věnovat údržbě vegetačního krytu. Průběžně je nutno odstraňovat z drnu na korunách zdí eventuální nálety dřevin či jinou vegetaci s vertikálními kořeny, v případě poškození pak tento drn doplňovat. K zajištění potřebného režimu a odpovídajícího vztahu návštěvnické veřejnosti ke zřícenině významnou měrou přispěje informovanost návštěvníků, pro něž by měla být zajištěna možnost získání kvalifikovaných informací, zejména formou informačního panelu, atraktivní brožury (zde se nabízí atraktivní možnost vytvoření naučné stezky se širším záběrem s celkovou i unifikovanými monografickými brožurami) a dalších kvalitních propagačních a upomínkových materiálů (zejména pohlednice).

PRIORITY A DOPORUČENÍ NÁSLEDNÉ PÉČE O PAMÁTKU

95


Kolektiv autorů: Prof. PhDr. Tomáš Durdík, DrSc, Ing. Jan Vinař, Ing. Michal Červenka, Mgr. Soňa Černocká Editoři: Mgr. Tomáš Brabec, Vladimír Havelka Zpracování technické dokumentace: Martin Volejník Fotografie, reprodukce: Ateliér Havelka, archiv autorů, ze sbírky NPÚ ÚP, archiv ARÚP Grafická úprava: Vladimír Havelka Za finanční podpory Název MAS: Posázaví o.p.s. Číslo fiche: 4 Název Fiche: Ctíme svou minulost Hlavní opatření: III.2.2. Ochrana a rozvoj kulturního dědictví venkova vydalo v roce 2010 nakladatelství REFOT. Náklad 100 kusů. ISBN – 978-80-900 723-1-2

Studie na záchranu a rehabilitaci. hradní zříceniny Zlenice. a jejího přírodního prostředí

Recommend Documents