STUDIE MIKROEKONOMICKÝCH MODELŮ

STUDIE MIKROEKONOMICKÝCH MODELŮ

Závěrečná zpráva

SOCIOKLUB SDRUŽENÍ PRO PODPORU ROZVOJE TEORIE A PRAXE SOCIÁLNÍ POLITIKY

Na Moráni 1750/4, 128 00, Praha Tel. 602 365 612 e-mail: [email protected] www.socioklub.cz

pro DROM, romské středisko

Praha, Brno 15. května 2007

Obsah

A.

Průběh projektu a vyhodnocení výstupů

B.

Deskripce ideálně-typické romské domácnosti

C.

Srovnání reálných potřeb s možností výdělků

D.

Situace v lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus

E.

Otázka zadluženosti

F.

Závěr

G.

Příloha – přepisy rozhovorů

2

A. Průběh projektu a vyhodnocení výstupů

Při sledování fungování mikroekonomických vztahů v rámci domácností, tj. „základních jednotek uvnitř cílové skupiny, zejména rodin“, a při respektování zadání, že „cílovou skupinou se rozumí osoby sociálně vyloučené (převážně Romové)“1, vycházel zpracovatel z výstupů řízených rozhovorů uskutečněných realizačním týmem a personalisty Rozvojového partnerství Mikrobus. Dalším zdrojem studie byly dostupné společenskovědní a dokumentační materiály vztahující se k danému tématu a lokalitám.

Pro účel analytického zpracování bylo nutné rozdělit celek sebraných údajů na komponenty a zkoumat jejich fungování jakožto relativně samostatných prvků. Jako každá analýza, tak se i předkládaná studie vyznačuje určitým stupněm explorace provedené na základě průzkumového výzkumu2, nutně vymezeného hypotézami (vytvořenými závěrem I. etapy). Jedná se tudíž o indukci3 vycházející z poznatku, že pozorovaní představitelé dané jevové kategorii se vyznačují nějakou poznatelnou vlastností, kterou budou mít i další její instance a z které je možné vyvodit pravidlo o určité platnosti opakující se v obdobném prostředí.

V I. etapě zakázky byly na základě

pěti

řízených rozhovorů uskutečněných

v prosinci a lednu 2006/7 provedených realizačním týmem v městě Brně v lokalitách městských částí Brno-střed a Brno-sever stanoveny níže uvedené hypotézy, týkající se:

1

Citováno z výzvy k účasti na zadávacím řízení zadavatele, Drom 2006 V teorii se jedná o prozkoumávání nových témat, které je nutné explorovat navrženým souborem otázek. 3 Na rozdíl od dedukce, která spočívá v logickém odvození závěru z množiny jiných tvrzení považovaných za pravdivá. Více viz: Jan Hendl „Kvalitativní výkum; základní metody a aplikace“. Portál, 2005. 2

3

• závažnosti disproporce příjmů a výdajů sociálně vyloučených domácností; • vysoké frekvenci výskytu a charakteru vzájemnostního úvěrování/zadlužování sociálně vyloučených; • předpokládané neekonomičnosti ekonomického mechanismu spotřeby; • vysoké míry zadlužení cílové skupiny u úvěrových firem a případně fysických osob; • positivní reakce cílové skupiny na možnosti změny platebních mechanismů zaměstnavatelů, nebo na eventuelní změnu mechanismu (frekvenci) výplat sociálních dávek; • nízké akceptovatelnosti (porozumění) pracovního a sociálního (odborného) poradenství v otázkách finanční strategie respondentů výzkumu.

Rozhovory sledovaly příjmovou a výdajovou strukturu respondentů a jimi uplatňované životní strategie. Při porovnání obou položek se objevil zjevný schodek ve prospěch výdajů, který je saturován půjčováním hotovosti v rámci rodinné solidární sítě, fungující de facto jako specifický druh kontokorentního účtu.

Respondenty

rozhovorů

byli

členové

vícegeneračních

romských

domácností, převážně dlouhodobě nezaměstnaní. Přičemž takováto dlouhodobá odluka z trhu práce a původ (starších) členů tázaných domácností z romských sídelních agregátů (osad) východního Slovenska byly uváženy jako indicie sociálního vyloučení a rodin fungujících na „tradičním principu“.

4

V II. etapě zpracovatel vyhotovil strukturu řízeného rozhovoru majícího za úkol zjistit aktuální situaci v cílové skupině, definované jako osoby znevýhodněné na trhu práce (převážně Romové). Při konsultacích s personalisty Rozvojového partnerství Mikrobus bylo dále ujasněno, že respondenti výzkumu budou členové domácnosti z okruhu klientů organizací, v rámci nichž personalisté působí. Z cílové skupiny však byly vyňaty domácnosti, jejichž určujícím modem životních strategií je naplňování potřeb daných závislostmi na drogách, alkoholu, gamblerství nebo jiných látkách a činnostech, které

se obecně považují za

svého druhu onemocnění. Ačkoliv se rovněž jedná bezesporu o osoby znevýhodněné na trhu práce, nebyly by poznatky získané výzkumem užitelné pro finální výstupy studie. Jako dostačující vzorek bylo určeno provedení circa pěti řízených rozhovorů v každé z lokalit Rovojového partnerství, tj. s třiceti až pětatřiceti domácnostmi.

Dne

13.

února

2007

se

uskutečnilo

celodenní

zaškolení

personalistů

Rozvojového partnerství Mikrobus k provedení kvalitativního výzkumu. Školení proběhlo v prostorách romského střediska Drom na Bratislavské 41 v Brně. Účastníci školení byli vybaveni složkami obsahujícími pro potřebu personalistů vypracovanou podrobnou strukturu řízeného rozhovoru, smlouvu o dílo určenou pro respondenty výzkumu a prohlášení o bezplatné výpůjčce diktafonu, kazet, baterií a finanční hotovosti k odměně respondentů.

V dopolední části seznámil výkonný ředitel Socioklubu Ing. Petr Víšek účastníky se zadáním výzkumu a jeho účelem. Poté byla s účastníky probrána struktura řízeného rozhovoru (lektor Roman Krištof), způsob definování domácnosti a techniky navázání atmosféry důvěry s respondenty (lektor Mgr. Bronislav Podlaha). V odpolední části byla demonstrována a komentována nahrávka řízeného rozhovoru z I. etapy výzkumu (lektor Roman Krištof) a probírány technické parametry rozhovorů - časový rámec, cyklicita příjmů a výdajů, nebezpečí návodných otázek, aj. (lektor Mgr. Štěpán Bolf). V závěru bylo

5

rozebráno doposud známé schéma zadlužení a způsob jednání úvěrových firem (lektor Ing. Vlastimil Vintr).

S účastníky v lokalitách

byla smluvena přibližná data návštěv pracovníků Socioklubu v následné

vyhodnocovací

fázi

výzkumu.

Účastníci

využívali

možností dotázání se na případné nejasnosti ve výkladu. Během školení bylo vyplaceno účastníkům cestovné, byly jim předány diktafony (s bateriemi), kazety a obnosy (500 Kč za rozhovor) k odměně respondentů. Účastníci byli poučeni o zákonné

úpravě

zacházení

s osobními

daty

respondentů.

Vzhledem

k nepřítomnosti dvou personalistů Společenství Romů na Moravě z lokalit Jeseník a Šumperk, bylo pro tyto smluveno nárazové sumarizační školení, které proběhlo dne 21. února v Brně v prostorách SRNM na Francouzské ulici č. 84 a zúčastnila se jej rovněž jedna personalistka romského střediska Drom.

V III. etapě byly v měsících únoru a březnu realizačním týmem navštíveny lokality personalistů v Brně, Hodoníně, Jeseníku, Bruntále, Frýdku-Místku, Šumperku a v Trmicích. Personalisté předali pořízené rozhovory a seznámili realizační tým se situaci v lokalitách. Vzhledem k tomu, že personalisté z Trmic neabsolvovali školení k výzkumu, byly řízené rozhovory provedeny v trmických lokalitách realizačním týmem. Personalisté provedli 5 řízených rozhovorů v Brně, čtyři v Hodoníně, tři v Jeseníku, tři v Bruntále, pět ve Frýdku-Místku a tři v Šumperku. Realizační tým provedl 5 rozhovorů v Trmicích.

V IV. etapě byly v měsících dubnu a květnu vyhodnoceny shromážděné poznatky, kontaktováni relevantní aktéři integračních a sociálně inkluzivních snah v lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus a byla finalizována studie mikroekonomických modelů.

Výstupy Celkově bylo provedeno 33 řízených rozhovorů z nichž bylo vypracováno 26 kompletních přepisů. Z důvodů technických nedostatků (hluk a nesouvislost

6

záznamu), nebylo možné vyhotovit přepisy z

6 záznamů Situace klientů

Rozvojového partnerství Mikrobus se v jednotlivých lokalitách personalistů značně odlišuje a to jak v možnostech pohybu na trhu práce a výdělečných činností, daných situací v lokalitě, tak i v pestrosti škály domácností klientů. Rovněž způsob práce personalistů se nutně liší v aglomeracích městského typu Brna a Trmic od charakteru činností personalistů a NNO působících ve venkovském a navíc příhraničním prostředí (Bruntál, Jeseník, Frýdek – Místek). Rozsah a kvalita a služeb poskytovaných v městských centrech (Drom, Romano Jasnica) se liší od venkovského prostředí, kde v rámci Rozvojového partnerství působí Společenství Romů na Moravě (Hodonín, Jeseník, Šternberk, Frýdek – Místek). V zcela specifickém postavení je činnost Ligy Bruntál, která se prakticky stává subjektem („firmou“) sociálního podnikaní. Protože oblast sociálního podnikání je v teoretickém i praktickém rozsahu odlišná od personalistiky, která má být a je praktikována v rámci Rozvojového partnerství Mikrobus, nemohli jsme se jejím specifikům díky omezením daným zadáním Studie věnovat.

Předpoklad

závažné

disproporce

příjmů

a

výdajů

sociálně

vyloučených

domácností byl potvrzen v 23 rozhovorech, na vysokou frekvenci výskytu vzájemnostního úvěrování/zadlužování bylo poukázáno v 12 rozhovorech, předpokládaná neekonomičnosti spotřeby se vyskytla a 11 rozhovorech, a vysoká míra zadlužení klientů u úvěrových firem pak v 19 rozhovorech. Reakci cílové skupiny na možnosti změny platebních mechanismů zaměstnavatelů, nebo na eventuelní změnu mechanismu (frekvenci) výplat sociálních dávek nelze ani akceptovatelnost (porozumění) pracovního a sociálního (odborného) poradenství

v otázkách

finanční

strategie

respondentů

výzkumu

nelze

z pořízených rozhovorů kvantifikovat.

Metodologie K ověření formulovaných hypotéz a k zjištění dalších poznatků bylo užito metody zaznamenávaného řízeného rozhovoru s členy domácností cílové skupiny, kteří byli motivováni peněžitou odměnou za provedení rozhovoru (500

7

Kč za rozhovor provedený v jedné domácnosti). Za pomoci koordinátorů a personalistů proveden

Rozvojového partnerství byl proveden pracovníky Socioklubul

sběr

v lokalitách.

informací

o

celkové

sociální

a

zaměstnanecké

situaci

Zpracovaný set otázek byl předán personalistům, kteří byli

proškoleni ve způsobu tázání a zaznamenávání rozhovoru, v definování počtu členů domácnosti respondentů a v jejich výběru. Celková technika provedení řízeného rozhovoru byla lektory Socioklubu podrobně a názorně představena při zaškolení realizátorů výzkumu.

Explanace Tradičním principem fungování rodin rozumí se konstituce domácnosti, jejího provozu a jejích hranic následováním vzorce rozšířené rodiny: domácnost je tvořena rodinou orientační a minimálně jednou rodinou prokreační; hranice domácnosti (vymezené definičně společným stolováním resp. distribucí jídla) se shodují s hranicemi silné solidární sítě (peníze, potraviny, pračka, elektrický proud, další cenné statky a služby) a ve venkovském východoslovenském prostředí se manifestují v prostoru uspořádáním obydlí rodin potomků kolem obydlí rodiny rodičů (tvorba „dvorků“); takové „dvorky“ jsou přenášeny i do prostředí městského, ale zůstávají v rovině virtuální: hranice solidární sítě nejsou manifestovány v prostoru), nicméně setrvávají v kopírování hranic příbuzenské jednotky širší nežli je nukleární rodina.

Životní strategie respondentů by však bylo mylné spojovat toliko s jejich romstvím. Obdobné přístupy jsou zjevné rovněž u neromských manuálně pracujících

vrstev4.

„Romství/cikánství“

užíváme

v kontextu

deskripce

mikroekomických vztahů jako analytickou kategorii, která nám umožňuje hovořit 4

Viz např. vztah ke vzdělání zachycený v Brně provedeném výzkumu: „Dělníci školu pro dítě příliš nevybírají. Při její volbě považují za podstatnější než kvalitu učiva vzdálenost školy od místa bydliště. Pokud školu nemusejí navštěvovat, tak ji sami o sobě, z vlastní iniciativy ani nenavštěvují. Podle jejich názoru do školy chodí dítě které samo nejlépe ví, co má dělat, jak se má připravovat a co po něm škola vyžaduje. Odpovědnost za to, jak a jestli vůbec se bude dítěti ve škole líbit, jakým směrem se bude ubírat jeho vzdělanostní dráha, jaké vzdělání si po ukončení základní školy vybere, nechávají dělničtí rodiče na samotném dítěti, případně škole“. In: „Odsouzeni k manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině.“ SLON 2004, str.148

8

o fenoménech, sdílejících určité vnější shodné rysy, bez předpokladu, že by tato kategorie měla (nutně) svůj ekvivalent v etnické (či národnostní) rovině. Využito bylo rovněž dostupných studií týkajících se fenoménu sociálního vyloučení a trhu práce, aplikovatelných pro situaci v České republice a specificky pro oblast Brněnska. Byť se koncept sociálního vyloučení užívaný v Evropské unii5 nutně nepřekrývá s vymezením chudoby a nízko-příjmových vrstev, nebudeme a nemůžeme se v rámci rozsahu zadání zabývat jiným typem vylučování ze společnosti, nežli je dán faktory • dlouhodobé výluky z trhu práce a k němu se pojícími nízkými příjmy; • tradování odlišných hodnot (od majoritní škály) dané odlišným původem (resp.imigrací a etnicitou); • asistencialismem. Přičemž u dlouhodobé výluky z trhu práce rozumíme nezaměstnaností (jak činí MPSV) registraci na Úřadu práce přesahující období jednoho roku; tradováním odlišných hodnot rozumíme rodinou výchovou utvářený přístup k výdělečné činnosti založený na preferenci krátkodobých strategií; nedůvěru k institucím a ekonomickým sítím majoritního světa a z ní pramenící příklon k šedé ekonomice a asistencialismem spoléhání se na intervenci veřejných institucí při řešení obtížných

životních

situací.

Situace

takto

sociálně

vyloučených

(či

vylučovaných) je dále umocňována současnou krizí (a kritikou) konceptu sociálního státu (tedy zamítání sociálních práv jako součásti práv občanských) a vlivem takovéto krize (a kritiky) na koncipování české sociální politiky. Podle sociologa Jana Kellera jde o „ideologii, která zcela záměrně zveličuje rozsah zneužívání sociálních dávek a líčí sociální stát jako vlastní zdroj problémů, nikoli 5 viz Zpráva o stavu romský komunit (2005), www.vlada.cz ; nebo: „I když typické případy sociální exkluze jsou dány zcela jednoznačně, zůstává neobyčejně obtížné podobně jednoznačně vymezit hranice tohoto fenoménu. Jádrem, kolem něhož se nabalují další vrstvy sociálně vyloučených, jsou dlouhodobě nezaměstnaní. Avšak množina nezaměstnaných se nekryje s množinou lidí žijících v bídě a ta se zase nekryje s množinou sociálně vyloučených. Ne všichni nezaměstnaní žijí pod hranici bídy, ne všichni chudí patří mezi sociálně vyloučené a ne všichni sociálně vyloučení jsou bez práce.“ In: Dvanáct omylů sociologie, Jan Keller, SLON 1995, str. 158.

9

jako nástroj jejich řešení“6. Avšak z velké části recentních výzkumů a analýz prostředí a vztahů v sociálně vyloučených (romských) lokalitách (enklávách, ghettech, etc.) vyplývá, že sociální dávky jsou sice jedním ze stěžejních příjmů romských domácností, leč fungování takovýchto domácností je možné jen díky příjmům z nelegální výdělečné činnosti, označované jako „práce načerno“, nebo aktivit přímo kriminogenních. Protože jsme vzdáleni moralistnímu přístupu k hodnocení sociálních situací, budeme nadále hovořit toliko o používání sociálních dávek, nikoli o jejich zneužívání.7 V případě fungování zkoumaných domácností, si jejich současné životní strategie nelze bez existence sociálního státu představit (koncipovat).

Příčiny dlouhodobé výluky z trhu práce a celkové nerovné postavení velké části Romů jsou dány mnoha na sebe navzájem působícím faktory, které se sbíhají v bludném kruhu, ze kterého lze jen velmi těžko vystoupit: nedostatečné vzdělání a

výchova

v souladu s tradičními hodnotami rodiny zapříčiňuje

nedostatečnou motivaci k hledání příležitostí na konkurenčním majoritním (oficiálním) trhu práce8;

zážitky diskriminačního jednání ze strany aktérů

vzdělávacího systému a zaměstnavatelů vedou k upřednostnění nárazové nelegální práce („na černo“), kombinované s registrací na Úřadu práce a

6

Soumrak sociálního státu, Jan Keller, SLON 2005, str. 75 Za nevhodný zpracovatel považuje rovněž existující termín „individuální desolidarizace“ (F.X.Kaufmann 1997): „Jde o obyčejnou snahu jednotlivců mít výhodu z účelového používání zákonů na sociální ochranu. Může to mít podobu zneužívání sociálních výhod, ale také daňových únik ze strany bohatých, či podobu účasti v šedé ekonomice ze strany sociálně potřebných“. V případě romských domácností se rozhodně nejedná o nekalou snahu jednotlivců, ale o modus celých společenství. In: Soumrak sociálního státu, J, Keller, 2005; str.95 8 Úspěch je kategorií skupinovou, nikoli individuální. Je-li úspěch jedince v rozporu s tím, co je dobré pro rodinu, není úspěchem, ale hanbou. Tak mají závazky vůči rodině přednost i před vzděláním a případným zaměstnáním jedince. Vzdělání stojí rodinu peníze a výsledek je natolik mlhavý, že je pokládáno spíše za hloupost a nevděk vůči živitelům, zaměstnáním mimo bydliště zase rodina přichází o dvě ruce potřebné doma (a navíc ještě o část dávek, kdy výdělek je taktéž kolikrát značně nejistý). Mlhavá perspektiva spolu s absencí výchovy k odloženému požitku (něco za něco, nejdříve to, a až potom odměna) tak ukotvuje potenciální vzdělance a manažery doma, a s přibývajícími roky je stále těžší a těžší tento modus života opustit. K tomu se přidávají překážky jako nedůvěra k majoritním institucím, zabydlení se v šedé ekonomice, kolotoč půjček a splátek u úžerníků, kdy pracovat se již nevyplatí, neboť stejně celý výdělek odevzdám, závazky vůči širokému příbuzenstvu atd. Paradoxem jsou situace, kdy jedinec již převzal hodnoty majority, ale stále musí manifestačně vyznávat hodnoty kultury vlastní, a tak i kdyby byl schopen do práce jít, nepůjde z toho důvodu, že by pak musel svůj výdělek rozdělit svým příbuzným, tedy se mu to v souladu s jeho nově nabytým způsobem myšlení nevyplatí. 7

10

příjmem (některé ze) souboru sociálních dávek; nedostatek peněz se řeší zadlužováním, demotivuje

které

(prakticky

v případě činí

uplatňování

ekonomicky

exekucí

věřiteli

nerealistickým)

již

naprosto

hledání

legálního

zaměstnání; závislost na rodinné solidární síti umožňuje jen velmi malou (případně jen nárazovou) mobilitu při přístupu k výdělečné činnosti. Výše uvedené faktory lze samozřejmě dále různě kombinovat a obohacovat.

Jak již bylo zmíněno, tradování odlišných hodnot v prostředí romských rodin lze částečně vysvětlit residuem kultury romských osad v které se po generace upřednostňovala vzájemná solidarita uvnitř velkorodin, okamžitá spotřeba a krátkodobé strategie přežívání. Hodnota vzájemné solidarity mezi členy rodinných uskupení je stále vysoce ceněna a prakticky funguje jako neformální pojištění (Steiner 2005)9 a znemožňuje individuální úspěch. Nota bene, je takovéto pojištění při nepravidelnosti prací „na černo“ a výkyvech sociálních dávek10 výsostně praktické.

Za asistencialismus jsme označili návyk na řešení životních situací spojených obzvláště se zaměstnáním a bydlením ze strany veřejných institucí. Představa, že by tomu mohlo být jinak než zařízením ze strany úřadů u členů cílové skupiny v podstatě absentuje. Projevuje se i při spřádání podnikatelských záměrů, v kterých je stále zdůrazňována dotační role veřejných institucí. V tomto se však očekávání nijak výrazně neliší od majoritních skupin, pouze nám k porovnání chybí potřebný materiál k alespoň kvalitativnímu srovnání.

9

„Romové samozřejmě pěstují vztahy ve svých rozšířených rodinách i z jiných než ekonomických důvodů, - mají se prostě rádi. Avšak to, že rodinné sítě mají i jinou než materiální hodnotu neomlouvá existenci materiální nouze, která je rovněž součástí motivací k udržování solidárních sítí.“ In: Romové na trhu práce (první, pracovní verze), Kateřina Hůlová, Jakub Steiner; Člověk v tísni a CERGE, 2005, str.5 10 „Sociální systém je složitý a neprůhledný a jeho uplatňování často závisí na místních zvycích a osobních názorech místních úředníků. Přestože je většinou štědrý, příležitostně selhává či kolíšě, a pak je příjemce ponechán bez příjmu. Pro tok sociálních dávek jsou typická období stabilizovaných příjmů a nenadálých výpadků; přesně tehdy je rodinná solidární síť nepostradatelná“. Tamtéž, str.6

11

B. Deskripce ideálně-typické romské domácnosti11

„Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb.“

Životním světem členů dotazovaných romských domácností je jejich početná vícegenerační rodina, v rámci níž jsou zvláště silné vazby po ženské linii, mezi matkou a dcerami. Členové domácnosti získávají v rámci vazeb velkorodin většinu nutných informací potřebných k přebírání, vytváření a udržování životních

strategií.

V rámci sítě

takovéhoto

velkorodinného uskupení se

odehrává i velká část ekonomických vztahů splétající pouta vzájemné solidarity. Jedná se většinou o koloběh peněz, jakýsi nepřetržitý hotovostní tok mezi domácnostmi

velkorodin.

Klíčové

postavení

pro

hotovostní

tok

zaujímá

domácnost matky, která je zdrojem a ohniskem údržby koloběhu peněz.

Muži si ponechávají část výdělků získaných z výdělečné činnosti – většinou z tzv. prací „na černo“, z různých fušek, nárazových námezdních prací pro kopáčské firmy a sběrem kovového šrotu. Bohužel se nám nepodařilo dostat se k takovým zjištěním, které by mohly být vodítkem alespoň k přibližnému procentuelnímu odhadu. Zpracovatel se kloní k reálnosti zadržování v průměru poloviční částky z černých výdělků pro vlastní potřebu, respektive pro potřebu investic do statusových položek (oblečení, cigarety,

hospodská útrata, sázky

v Tip-sportu, etc.).

Členové domácností cílové skupiny mají minimum vazeb na okolí mimo okruh své (velko)rodiny. Tyto vazby jsou však natolik silné, že saturují jejich společenské potřeby. Do velké míry ani nestíhají či si nemohou dovolit (z finančních důvodů) udržovat vazby s rodinou usedlou mimo domovskou lokalitu.

Vazby v rámci sítě známých ze škol a pracovních angažmá jsou

nečetné, mimo domovskou lokalitu fakticky neexistující. Neobjevují se žádné 11

Vypracováno na základě poznatků z brněnských lokalit.

12

zmínky o spolužácích, kolezích, přátelích z jiných kruhů, než-li (pokud vůbec) z romské „komunity“. Mezi „bílými“ mají kontaktované domácnosti množství známých

z vrstev

obdobně

situovaných,

respektive

z řad

dlouhodobě

nezaměstnaných, participujících na společném trhu práce na černo.

Pokud je sezónní nedostatek pracovních příležitostí na obvyklém, naší cílové skupině známém trhu, a to jak oficiálním tak i na trhu „prací na černo“, znamená to pro naše respondenty výdělečný propad, neboť nemají téměř žádné vazby na trhy jiné. Nedisponují kontakty čí sítí známých, což je u majoritního obyvatelstva obvyklé. Takovéto kontakty nazval americký matematik a logik Mark Granovetter ve své studii „Síla slabých pout“ slabými (sociálními) vazbami, které jsou pro praktický a flexibilitu vyžadující život mnohem důležitější než silné sociální vazby v rámci rodiny a úzkého okruhu stálých přátel. Neboť při nastalé potřebě nových informací takovéto v rámci svých silných sociálních vazeb nenalezneme. Informace známé v našem nejbližším okruhu jsou nám známy víceméně také. Nezaměstnaní kamarádi konferující ve své domácké hospůdce u piva práci nenaleznou. „Slabé vazby hrají klíčovou roli tehdy, potřebujeme-li komunikovat s vnějším světem. Při hledání zaměstnání se často stává, že naši blízcí přátelé nám těžko mohou pomoci. Pohybují se ve stejných kruzích a vědí tedy zhruba totéž co my. Abychom získali novou informaci, musíme aktivovat své slabé vazby. …Slabé vazby neboli naši známí jsou pro nás mostem k vnějšímu světu, protože tím, že se vyskytují na jiných místech, získávají informace z jiných zdrojů než naši bezprostřední kamarádi.“12 U členů

romských domácností

naprosto převažují „silné vazby“ nad „slabými“, některé takovéto domácnosti prakticky žádnými slabými vazbami nedisponují.13

12

In: V pavučině sítí, Albert-László Barabási, ISBN 80-7185-751-3, Paseka 2005, str. 47-48 „Zatímco většina Neromů má vzdělané známé s vysokými příjmy, Romové ne, a tak se jim nedostává přímé zkušenosti s výhodami vzdělání. Navíc úspěch Romů je se vzděláním spojen mnohem méně než u Neromů; Romové často pracují v šedé ekonomice a ti úspěšní získali své bohatství na základě svých známostí, talentů a osobních kvalit – vzdělaní obyčejně nebylo rozhodující. Navíc, rodina může příliš vzdělaného příslušníka ztratit.“ Steiner, Romové na trhu práce, str.8 13

13

Tradiční

(ideálně

typická)

romská

domácnost

je

vlastně

trojgeneračním

uskupením (několika) domácností, které obývají byty v zástavbě pavlačových domů starších dělnických předměstí a po stránce sociokulturní i ekonomické vytváří fakticky jednu velkodomácnost. Orientační rodinu tvoří domácnost rodičů starých kolem 40 až 50 let, s jedním nebo dvěma přebývajícími prarodiči (kolem 60 a více let) a synem (20 let), který žije s družkou a očekávají dítě (rodina prokreační). Na tuto orientační rodinu jsou však přímo navázané prokreační domácnosti (3) dcer (mezi 20 a 30 lety), které domácnost orientační prakticky denně navštěvují, byť sami žijí s druhy a dětmi v jiných bytových jednotkách, které mohou být i značně vzdáleny (například několik zastávek tramvají). Jedná se tedy o společenství zhruba 12 dospělých circa stejného počtu dětí.

Takováto velkodomácnost je základem solidární sítě, na které jsou ještě napojeni různí strýčci, bratranci a sestřenice. Ti však již neparticipují na každodenním (respektive každotýdenním) penězovodu, na který se napojují jen v případě zapůjčení (či půjčky-daru) větších obnosů (deseti a více tisíc Kč). Takováto půjčka je v rámci velkorodiny bezúročná a často nevratná. Naopak drobnější cirkulace menších plnění (několika stovek až několika tisíc Kč) je očekávaná a případné neplnění by mohlo celé fungování penězovodu zhatit. Jediným konstantním příjmem jsou různé sociální dávky, které se váží k danému datu výplaty. Příjmy z práce na černo se k žádnému fixnímu datu nepojí a tak zpravidla vyplňují díry mezi měsíčním cyklem výplat dávek.

Domácnosti utrácí asi dvojnásobek svých příjmů, složených ze souboru sociálních dávek a výdělků z práce na černo. Chybějící polovina peněz je půjčena v rámci velkorodinné solidární sítě a vrácena a pak zase půjčena. Pokud je solidární síť solventní a řetězec půjčování není nenadálým výpadkem přerušen, míra pořizování zboží se stupňuje. V případě menší solventnosti zase klesá. V případě nulové solventnosti dojde ke krachu srovnatelnému v emoční rovině jen s krachem newyorské burzy v roce 1929. Někdo na to šeredně doplatí. Poté se však prvními příjmy opět solidární síť obnovuje a penězovod

14

obnoví provoz. Ke krachům dochází v cyklech srovnatelných s obdobími sucha a dešťů. Jsou nevyhnutelné. Velmi časté jsou

členů „ideálně typické romské domácnosti“ stížnosti na

nejrůznější formy diskriminace zažívané zvláště v pracovněprávních vztazích. Aniž bychom jakkoliv chtěli zpochybňovat oprávněnost takovýchto stížností, jeví se nám spíše následkem situace sociálního vyloučení, než-li jeho příčinou, která tkví spíše v začarovaném vztahovém kruhu, z kterého lze jen velmi těžko vystoupit. V studii „Ekonomie sociálního vyloučení“ použil Jakub Steiner níže uvedené schéma kauzálních vztahů:

Kauzální kruh nemá začátek ani konec. Tudíž spory, zda Romové jsou diskriminování, protože se chovají nevhodně, nebo zda se Romové chovají nevhodně, protože jsou diskriminovaní, nemají smysl.

C. Srovnání reálných potřeb s možností výdělků

Pro stávající trh práce v České republice je typický důraz na flexibilitu pracovní síly a

preference neplnohodnotných pracovních úvazků pro zaměstnance ze

strany

zaměstnavatelů.

Pro

takovéto úvazky je

typická

krátkodobost

a

obcházení plnohodnotného pracovního poměru formou „švarcsystému“, tj. užívání živnostenského oprávnění v případě činností, kdy se nejedná o živnost, ale o výkon rutinní práce v odvětví služeb (např. prodavačky), nebo formou

15

částečných úvazků, smluv o dílo či provedení práce. Zátěž plateb povinného sociálního a zdravotního pojištění je tak přesunuta na pracovníka a podnikající firma si tak ulehčí na administrativě a daňových povinnostech. Firma se tak stává flexibilnější a stejnou flexibilitu vyžaduje i po pracovní síle. Nabídka takovéhoto typu prací je bohatá a je jí naplněna novinová i pouliční (letáková) inzerce. Pro naší cílovou skupinu členů romských domácností jsou však takovéto pracovní nabídky málo atraktivní, mnohem výhodnější je výkon neregistrované (nenahlášené) práce na černo.14

Kategorie reálných potřeb je při konstrukci spotřebního koše kategorií ošemetně subjektivní. Tzv. reálné potřeby neberou v potaz potřeby (sebe)representace a plnění statusových povinností. „Hojnost a neomezená spotřeba jsou ideály chudých. Jsou pro ně zjevením v poušti chudoby. V tomto smyslu jsou nadbytek a bída jen dvě strany téže mince. Pouta nezbytnosti nemusejí být železná. Stačí hedvábí. … fatální touha po rychlém zbohatnutí nebyla nikdy neřestí zhýralců, nýbrž snem chudých… Tajným přáním chudých není každému podle jeho potřeb nýbrž, každému podle jeho přání.“15

Každodenní

ekonomický

život

domácností

respondentů

je

zacílen

na

uspokojování potřeb spojených se zajištěním výživy, bydlení a oblečení. Nicméně, zvláště v oblasti nákupu potravin se objevuje pořizování hotových produktů potravinářského průmyslu, které jsou vzhledem k nízké příjmové situaci respondentů markantně drahé: jedná se o nákup balených svačin pro děti, časté je pouze minimální uchovávání vařených jídel (které je na hranici mrhání). V hospodaření s potravinami se zřejmě projevuje vliv zvykového (rituálního) zacházení známého z romských osad na Slovensku.

14

Respektive, typikem pro omezený vzorek námi oslovených domácností je vykonávání prací „napsaných na někoho jiného“, tj. jako zaměstnanec je firmě nahlášen jiný člen domácnosti, např. důchodce. Reálně „pracující“ je tak nadále evidován na Úřadu práce a pobírá sociální dávky (Brno). 15 Hannah Arendtová, On Revolution, citace obsažena v publikaci Svoboda, Zygmund Bauman, Argo 2003, str.115

16

Naopak v oblasti bydlení jsou ceny pronájmu často sanitárně nevyhovujících bytů ze strany pronajimatelů předražené a neadekvátní vynaloženým finančním prostředkům. Omezenost a nízká flexibilita trhu s byty se v bydlení pro nízkopříjmové kategorie projevuje v alarmujícím zneužívání akutnosti potřeby bydlet na straně jedné a v podstatě monopolem na bydlení na straně druhé.

Nevýhodnost saturování „reálných“ potřeb z kombinace příjmů ze sociálních dávek a práce na černo se vyjevuje pouze při zaujetí hlediska dlouhodobé perspektivy, která je životnímu světu domácností respondentů cizí a není součástí jimi koncipovaných životních strategií. Navíc pokus o občasný průnik do zaměstnání na oficiálním trhu práce je zpravidla neúspěšný, protože výbava (kulturní či symbolický kapitál) respondentů není dostatečný k tomu, aby je převezl přes úskalí přijímacích pohovorů. Zároveň vnější motivace k výměně dosavadního kulturního kapitálu za jiný je nedostačující (irelevantní).16

Veškerá očekávání při inkluzi sociálně vyloučených jsou nasměrována k sociální práci, která je však (resp. její aktéři) postavena před nesplnitelný úkol:

„Má

zajistit důstojné životní podmínky pro ty, pro něž se práce nedostává, a má toho dosáhnout uvnitř společnosti, ve které důstojnost životních podmínek je podmíněna právě přístupem k plnohodnotné práci. Sociální začlenění, jež se nemůže opřít o začlenění profesní, je odsouzeno k věčnému začleňování"17.

16

na rovině zacházení s ekonomickým kapitálem - čistě v rovině ekonomických relací - nemůžeme vykázat kvalitativní diference v chování sociálně vyloučených a majority. Příčinu diferencí v praktické realizace ekonomicky racionálního jednání (které je po formální stránce - pravidlech zacházení s ekonomickým kapitálem - stejné u obou skupin) je asi třeba hledat v diferencích, které spočívají na jiné rovině - nabízí se rovina symbolického kapitálu. To znamená v nekompatibilitě symbolického kapitálu, který funguje ve světě (neformálním světě) sociálně vyloučených a symbolického kapitálu ve světě majority (svrchovaně formalizovaném světě, diktovaném svrchovanou institucí státu, jež svou svrchovanost opírá o akceptaci centralizovaného prostoru garancí, jež majoritě poskytuje - a jež majorita shledává jako výhodný) a jež vymezují prostor kompatibility různých druhů symbolického kapitálu - a díky kompatibilitě (možnosti nahlížení jejich vzájemné převoditelnosti) rovněž prostor - trh - jejich směny. 17

Soumrak sociálního státu, J, Keller, 2005; str.123

17

D. Situace ve vybraných lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus

Situaci

týkající

se

cílové

skupiny sociálně

vyloučených

Romů

budeme

demonstrovat na případu Brna a Trmic, v kterých bylo zpracovateli provedeno krátkodobé šetření. V ostatních lokalitách Rozvojového partnerství nebylo možné z důvodů limitů zakázky důslednější šetření provést.

Brno Nabídka výdělečné činnosti pro nekvalifikovanou pracovní sílu na Brněnsku je v poměru s jinými oblastmi v České republice bohatá a v posledních letech konstantní18. Svědčí o tom pravidelné (půlroční) zprávy úřadů práce bývalých okresů Brno-město a Brno-venkov, stoupající zaměstnávání cizinců a rozsáhlý trh s prací načerno, jehož existence je známá a semi-oficiálně uznávána. Strategiím

začleňování

sociálně

vyloučených,

zvláště

pak

Romů,

byla

v recentním období věnována řada studií, které se sice možnostmi vstupu na trh práce zabývají, avšak nenabízí k stávajícímu stavu výhodnosti čirého přežívání sociálně vyloučených v roce1999

koncipován

relevantní alternativy. Konkrétně v městě Brně byl pro

potřeby

Rady

pro

rovnoprávné

partnerství

Strategický plán řešení interetnických vztahů mezi majoritní společností a 18

„Obrat v nepříznivém vývoji nastal teprve v roce 2004, kdy v důsledku oživení ekonomiky a příchodu nových investorů do Brna začal počet pracovních příležitostí stoupat. V letošní roce (2006) tento nárůst akceleruje a lze odhadnout, že v současnosti existuje v Brně zhruba 240 tis. pracovních míst. Z toho spadá do průmyslu asi 44 tis., do stavebnictví 25 tis. a do odvětví terciární sféry asi 170 tis. Úroveň zaměstnanosti v odvětvích primární sféry ekonomiky je a zůstane zanedbatelná (méně než 1,5 tis. pracovníků). Zaměstnanost je rozložena do velkého počtu odvětví; žádné z nich nyní již nemá na trhu dominantní postavení.“ Zpráva ÚP Brno za 1 pololetí 2006, str.5 „Vzhledem k tomu, že většina družstev, na které se začala vztahovat povinnost žádat pro své členy o pracovní povolení, spadá do odvětví stavebnictví, případně provozuje úklidové práce a pomocné práce v průmyslu, ovlivnila jejich nabídka především skupinu volných míst vhodných pro osoby se základním vzděláním. Zatímco „normálních“ volných míst pro osoby se základním vzděláním je pravidelně zhruba 200 a k 30.6.2006 to bylo 154, vedle toho bylo registrováno celkem 788 míst pro družstevníky. Ostatní vzdělanostní kategorie volných pracovních míst nebyly § 89 zákona o zaměstnanosti již významně ovlivněny. V souvislosti s výrazným meziročním úbytkem míst registrovaných na ÚPBM dle § 89 zákona o zaměstnanosti došlo meziročně rovněž ke snížení počtu volných pracovních míst pro osoby se základním vzděláním, a to na necelých 40 % stavu z června roku 2005. Tato místa tvořila v evidenci všech volných míst na konci června 2006 již pouze 18,4 %. V nabídce volných míst převažovaly požadavky na pomocné pracovníky v pohostinství, dělníky ve stavební výrobě, pomocné uklízeče a řidiče.“ tamtéž, str.18/19 18

romskou minoritou v městě Brně. Dále byla v roce 2000 vytvořena Vize soužití mezi majoritou a minoritami v městě Brně, a poté

Koncepce rozvoje sociální

pomoci v městě Brně pro období 2001 – 2004 a v roce 2003 Strategie sociální inkluze Romů v Brně.

19

Praktická využitelnost těchto dokumentů a studií

k vytvoření návodu pro umisťování sociálně vyloučených Romů na trh práce je však bohužel minimální - bez výrazných legislativních změn si nelze představit uplatnění návrhů specifikace zaměstnanosti Romů v rámci státních zakázek20 apod. Spojování problematiky sociálního vyloučení s etnicitou (pod kterou je myšleno především romství) vyvěrá v neuchopitelný kadlub, jehož nejnovějším opusem je Expertíza pro cílovou skupinu „Etnické menšiny“ vytvořená pro Asociaci vzdělavatelů v sociální práci (ASVSP) v rámci projektu „Zavedení komunitního plánování sociálních služeb a posílení spolupráce NNO na území města Brna“.21 věnováno

Jak málo je však (vzhledem k početné produkci strategií)

kvalitativnímu

sociálního vyloučení,

a

kvantitativnímu

poznání

možností

omezování

můžeme demonstrovat v „Strategii pro Brno“, kde jsou

uváděni Romové ve výčtu cizineckých komunit a v absurdním nadhodnocení jejich početnosti (35.000). Přitom lze očekávat, že aplikace nových zákonných ustanovení o hmotné nouzi a životním minimu (od 1.1. 2007) bude při mnohačetnosti „romských“ domácností pro takovéto nevýhodná a povede k dalšímu poklesu jejich životního standardu.

Trmice 1. Metodika výzkumu, výběr respondentů Tento

kvalitativní

výzkum

byl

veden

metodou

polořízených,

zhruba

devadesátiminutových interview se členy celkem 5 domácností ze zkoumané lokality, obce Trmice. Z toho ve 4 případech šlo o samostatně hospodařící nukleární rodiny a v 1 případě šlo o domácnost tvořenou širší rodinou (2 sestry 19

Strategie sociální inkluze Romů v Brně, Pavel Navrátil (FSS MU), Ivana Šimíková (VÚPSV), 2003 tamtéž, str. 37 21 PhDr. Imrich Vašečka, Podkladový materiál pro proces komunitního plánování sociálních služeb ve městě Brně, srpen 2006,. 20

19

s rodinami a staří rodiče těchto sester, žijící v bytě jedné ze sester) obývající 2 těsně sousedící holobyty a v některých ohledech společně hospodařící. Ze zmíněných 4 rodin šlo v 1 případě o atypický model bydlení starých rodičů s 2 nedospělými vnoučaty (chlapci ve věku 6 a 11 let) svěřenými těmto do opatrování. Ve 2 případech odpovídalo na otázky hned několik přítomných členů dané domácnosti. Ve zbylých 3 případech se tazatelům podařilo vytipovat jediného člena domácnosti, se kterým bylo interview následně provedeno.

Co se týče výběru lokalit, odkud se zmíněné rodiny v místě výzkumu rekrutovaly, šlo o 3 různé typy: v 1 případě šlo o domácnost žijící v klidné staré městské zástavbě bez zjevných znaků sociálního vyloučení, ve 2 případech šlo o rodiny žijící v podnájmu v domech u soukromého vlastníka, u tzv. Moraváků (viz dále) a v dalších 2 případech žily rodiny v obcí spravovaných holobytech ve zdejší vyhlášené sociálně exkludované lokalitě.

Tento výběr měl v rámci možností výzkumu obsáhnout typové spektrum sociálně vyloučených rodin žijících trvale v Trmicích, přičemž v prvním případě (domácnost důchodců pečující o vnuky) šlo o kombinaci sociálního vyloučení se zdravotním a věkovým handicapem.

2. Deskripce lokality. Struktura osídlení Obec Trmice se nachází v severních Čechách, bezprostředně sousedí s krajským městem Ústí nad Labem. Do roku 1996 byly Trmice jedním z obvodů tohoto města, od uvedeného roku jsou ale samostatnou obcí. Čilý kontakt mezi Trmicemi a Ústím nad Labem nebyl „osamostatněním“ nijak narušen, do Ústí jezdí Trmičtí nadále za příbuznými a na nákupy, některá důležitější jednání na úřadech dodnes vyřizují rovněž v Ústí. V obci je základní škola, jedna speciální škola, praktická škola a učiliště, většina dětí do 15ti let věku využívá termických škol a za vzděláním nemusí dojíždět do Ústí nad Labem. Speciální školu navštěvují údajně v naprosté většině romské děti, jen zhruba 10% žáků tvoří děti

20

z řad majoritního obyvatelstva. Do této školy dojíždějí romské děti i z některých obvodů Ústí nad Labem, zejména z Předlic.

Více než 90% obyvatel Trmic se hlásí k české národnosti. Trmickými občany je také značné množství osob, které by jejich majoritní okolí díky fyzickým znakům i vnějším projevům životního stylu označilo za Romy (neoficiální odhady hovoří o cca 800 osobách). Nic na tom nemění fakt, že při posledním sčítání lidu se zde k romské národnosti přihlásilo dohromady pouhých 38 lidí. Osídlení Trmic Romy má i v lokálním kontextu poměrně dlouhou tradici: první Romové sem přišli z okolí slovenských Michalovců hned po 2. světové válce a následovalo několik dalších vln romského osidlování. Spolu s ústeckými čtvrtěmi Předlice a Krásné Březno jsou Trmice zřejmě nejdéle Romy osidlovanou lokalitou bývalého okresního města.

Trmičtí romští starousedlíci se poměrně rázně vymezují vůči novousedlíkům, za které jsou považovány rodiny přistěhovalé do lokality v posledních letech (počínaje 90tými léty), a to rodiny z Ústí nad Labem, z jiných severočeských měst (např. Chomutov, Jirkov) a hlavně rodiny či přiženění jednotlivci z (převážně východního) Slovenska. Na zhodnocení platnosti těchto vymezení byl výzkum příliš krátký, určitě i shodou náhod může být ta skutečnost, že nejníže společensky postavená rodina, se kterou bylo prováděno interview, byla tvořena párem - žena narozená v jiné části Ústí než v Trmicích a muž přistěhovalý před 13 lety ze slovenské vesnice z okolí Michalovců. Až na tuto rodinu vesměs všichni dotázaní popírali, že by k dnešku udržovali nějaké styky s příbuznými na Slovensku, deklarovali, že jejich život tam je víceméně nezajímá a že je to pro ně, pokud se už nenarodili v Čechách, uzavřenou kapitolou.

3. Sociálně vyloučená sídla v Trmicích Trmických lokalit, které vykazují nejzjevnější znaky sociálního vyloučení, je hned několik. Pokud se jedná o domy v osobním vlastnictví, kde je nabízeno ubytování v bytech v podnájmu, jde především o ty domy, jejichž vlastníky jsou

21

už z Předlic nechvalně proslulí a legendami opředení „Moraváci“. Jde o několik romských rodin, které přišly do Ústí nad Labem a okolí z Moravy (prý z okolí Valašského Meziříčí či Nového Jičína) a které zde odkoupily původně obecní nemovitosti. V těch - po nezbytných rekonstrukcích, často provedených velmi povrchně a tak říkajíc „na oko“ - nyní nabízejí bydlení rodinám, pro které je cesta k jinému bydlení uzavřena. To jsou hlavně nově přistěhovalí Romové, kteří zde nemají trvalé bydliště, tudíž nemůžou žádat o obecní byt (jakkoli metodu přidělování obecních bytů v Ústí, resp. v Trmicích jsme detailně nestudovali, lze odůvodněně usuzovat, že je to záležitost na mnoho let čekání) a spolu s nimi se u Moraváků ubytovávají také zdejší tradiční neplatiči. Pokud taková rodina nechce skončit na ulici zcela bez přístřeší, musí akceptovat přísné podmínky bydlení v těchto bytech, kde platí i v lokálním kontextu výrazně předražené nájemné (cca 9.000 za 2 + 1) a při sebemenším porušení platební morálky, někdy i při projevení nelibosti nad neochotou majitele podílet se na nutných údržbách

domu,

je

z bytu

jednoduše

vyhozena.

S nájemníky

Moraváci

podepisují smlouvu na dobu určitou, která se po 1 roce může obnovit. Problémy bývají i s placením poplatků např. za odpady či za vodu – často se platí přímo majiteli „na ruku“,

v přemrštěných částkách a bez jakéhokoli dokladu o

zaplacení, mimo platby SIPO. V minulosti už se stalo, že majitelé před Městským úřadem popřeli zaplacení poplatků svými nájemníky. V důsledku toto může mít konkrétní negativní dopad na nájemníky (uvalení exekuce na příjem), samotné majitele nestihnou výrazné sankce.

V Trmicích mezi tyto lokality patří především dům v ulici Na pískách a 1 ze 3 vchodů v domě v ulici Jateční, což je zdejší ukázková sociálně vyloučená lokalita. Jateční ulice je vyloučena už svou geografickou polohou: leží na okraji obce pod dálnicí u areálu zdejší teplárny a továrny Metal. Jako nejproblémovější se ale jeví 2 ze 3 vchodů, které paradoxně spravuje obec, nikoli Moraváci. Obec totiž dům v Jateční používá k ubytování notorických neplatičů. Přestože nájemné za jednotlivé obytné místnosti (holobyty 1+0) se společným sociálním zařízením je relativně nízké (kolem 1500,-), valná většina nájemníků zde neplatí

22

(některým je nájemné strháváno ze sociálních dávek pomocí institutu zvláštního příjemce). Do těchto dvou vchodů instalovalo město domovníka, který má řešit akutní problémy spojené s údržbou domu.

Lokalita Jateční má jednoznačně nejhorší pověst v celém městě. Z rozhovorů s respondenty výzkumu z jiných městských lokalit vyplynulo, že přesun rodiny právě sem by považovali za tu nejhorší představitelnou formu celkového společenského propadu. Někteří respondenti výzkumu projevovali morální odsouzení obyvatel Jateční s tím, že si za svou situaci mohou tito sami, protože „nechtějí pracovat a vydělávat peníze, i když by mohli“ – je ovšem otázkou, jakou nabídku zdejšího pracovního trhu měli pro obyvatele Jateční ulice, v naprosté většině jedince bez jakékoli kvalifikace, na mysli.

4. Občanská angažovanost V Trmicích působí občanské organizace, které deklarují jako důvod svého vzniku práci se zdejšími sociálně vyloučenými občany. Že jde na prvním místě o Romy je jasné už z názvu jedné z nich: Romano Jasnica. To sdružení provozuje zdejší Informační a poradenské centrum. Náplní práce sdružení, resp. centra je sociální práce s romskými spoluobčany, řešení jejich problémů v kontaktu s úřady, asistence při hledání práce i organizování aktivit zejména pro romské děti22. Na provoz sdružení přispívá i městský úřad v Trmicích. Sdružení Romano Jasnica tvoří především členové jedné ze zdejších silných starousedlických romských rodin.

Mezi respondenty výzkumu panovalo povědomí o činnosti těchto organizací (v jednom případě jsme zaznamenali pozitivní reflexi asistence pracovníků sdružení při nárokování jednorázové sociální dávky v rodině, která se ocitla kvůli exekuci na příjmy zcela bez prostředků), kontakt s některými respondenty výzkumu nám zprostředkovali právě pracovníci Centra,

nicméně ani sociální

22

Sdružení Romano Jasnica bylo rovněž zadavatelem dotazníkového „Výzkumu života Rómů v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři“, který v roce 2004 realizoval Sociologický ústav Akademie věd České republiky.

23

práce ani pracovní konzultanství

nebylo hlavím předmětem rozhovorů

s respondenty a chybí nám potřebná data, abychom mohli úspěšnost práci těchto organizací detailněji zhodnotit. Narazili jsme také na tvrzení, že sdružení pomáhá na prvním místě právě členům rodu, který sdružení zakládal, nicméně proto toto tvrzení nemáme jednoznačné indicie23.

5. Nezaměstnanost a práce na černo Trmice

patří

v celorepublikovém

kontextu

k obcím

postiženým

výraznou

nezaměstnaností. Míra nezaměstnanosti byla v Trmicích k závěru roku 2006 celkem 23,88%, což je sice o 4,62% méně než v roce předcházejícím (28,5%), přesto jde stále o nejvyšší míru nezaměstnanosti v celém bývalém ústeckém okrese (např. v samotném městě Ústí nad Labem je tato míra

12,67%).

Hlavními zaměstnavateli v místě jsou firmy METAL (kde pracuje nebo pracovalo i několik respondentů našeho výzkumu), dále firma Black & Decker i zdejší teplárna. Na veřejně-prospěšné práce zaměstnává některé občany i zmíněné sdružení Romano Jasnica.

Na VPP pro obec pracovali i někteří obyvatelé

holobytů v Jateční ulici, podle našich informací však velmi rychle kvůli nulové motivaci odpadli.

V kontrastu k těmto tristním číslům - ačkoli to může být dáno výběrem rodin resp. povahou kontaktů tazatelů v lokalitě - pouze v jediné rodině byli oba dospělí členové bez pracovního poměru (a jeden z nich ve výkonu trestu) a domácnost v podstatě závislá na dávkách státní sociální podpory a hmotné nouze. V jedné z dotázaných rodin byli dospělí členové příjemci invalidního důchodu a tyto důchody činily jediný příjem domácnosti. Ve zbylých 3 rodinách byl vždy alespoň jeden dospělý člen zaměstnán. V jednom případě měli legální zaměstnání dokonce oba dospělí členové rodiny (muž práce v ostraze, žena zaměstnána jako účetní). 23

Co se týče hodnocení práce sdružení, zmíněný „Výzkum života Rómů v Trmicích, Neštěmicích a Mojžíři“ konstatuje „kladný charakter tohoto vztahu“ mezi respondenty výzkumu, přičemž ale tazateli byli podle všeho sami členové tohoto sdružení, což mohlo ovlivnit validitu hodnocení.

24

Ve 4 rodinách z 5 tvořila práce na černo, respondenty shodně označována navenek přijatelnějším výrazem „brigáda“, sice co se týče výše výdělku proměnlivou, ale v podstatě

stálou součástí příjmů domácností, a to i jako

přivýdělek v domácnosti, kde brigáda nebyla existenční nutností, tzn. kde oba členové byli legálně zaměstnáni. Spektrum brigád je pestré: od výpomoci u příbuzných (sekání dřeva za stravu a drobný peníz), pomocné práce na stavbách, přes kvalifikovanější manuální práce až po sběr (resp. krádeže) kovů v jedné ze dvou společensky nejníže postavených rodin (přičemž tato poslední možnost výdělku je postupem času zdá se v úpadku, neboť, jak lakonicky poznamenala jedna z respondentek, „všechno už je uklizeno“). Příjem z brigád, které jsou téměř bezvýhradně doménou dospělých mužských členů domácností (ženy se povětšinou na mateřské starají o děti), se měsíčně na jednu domácnost pohybuje mezi 2.000 až 6.000,- korun.

6. Bydlení, náklady na něj, distribuce nákladů v rámci domácností Žádná z rodin nedeklarovala aktuálně problémy s placením nájmu, přičemž ve dvou případech je to zřejmě důsledkem zavedení institutu zvláštního příjemce. Ani rodiny, žijící v bytech Moraváků, kde se tyto zavázaly platit i v lokálním kontextu vysoké nájmy (za 2+1 okolo 7-8.000 Kč měsíčně, bez energií), v rozhovorech nemluvili o tom, že by jim platba nájmu činila výraznější potíže. Tyto rodiny se pouze omezily na opatrnou stížnost, že za takové peníze by si představovaly lepší bydlení. Neznáme okolnosti, za jakých se do tohoto bydlení stěhovaly, nicméně lze se dohadovat, že toto bydlení je pro ně jediným možným řešením jejich situace.

V domácnostech sociálně nejslabších respondentů jsme zaznamenali jev kooperace dvou nukleárních rodin (staří rodiče, jejich dcera s manželem a 2 dětmi) v jediné domácnosti, kdy staří rodiče, oba invalidní důchodci, ze svých pravidelných příjmů platili nájem z příspěvku na bydlení, zatímco rodina dcery zajišťovala jídlo a další potřebné nákupy. (Je nutno říct, že u tohoto typu domácností často chybí náklady na energie, neboť byly např. odstřihnuty od

25

zdroje elektrického proudu a topí kamny na dřevo). Výhodnost spolunažívání v této domácnosti není okamžitě zjevná, ale zdá se být oboustranná: není nutné se vždy složitě skládat na jednotlivé platby, každý si hlídá jen „to svoje“ a ve výsledku se náklady jedné rodiny na nákupy a druhé na nájem vyrovnávají (rodina uvádí spotřebu 6000,- na celý byt na měsíc včetně rodičů, členů je celkem 5, přičemž nájem bytu činí zhruba 1.500,- Kč). Jde o překvapivě velmi pragmaticky zajištěné hospodaření.

Obě rodiny, žijící v bytech u Moraváků, jako svou perspektivu viděli bydlení v bytě v osobním vlastnictví (zřejmě ale zčásti toto uvedli v reakci na návodné otázky tazatele). Podle faktických údajů o jejich příjmech by bylo možné usuzovat, že tyto rodiny by měli mít možnost získání takového bytu např. z hypotéky či z úspor. Protože však dlouhodobě žijí v podmínkách, ve kterých žijí, lze předpokládat, že jim ve využití takových zdrojů stojí jiné, šetřením nezdokumentované překážky. Obě rodiny z Jateční ulice uváděly, že jakmile jim to možnosti dovolí, chtějí se z této lokality odstěhovat. Jedna z rodin si v tomto smyslu činila velké naděje od získání invalidního důchodu pro jednoho dospělého člena, který zatím do rodinné kasy nijak nepřispíval, s výjimkou brigád. Je ale odůvodněné předpokládat, že ani získání ID je z lokality nevyváže, vzhledem k dlouhodobému charakteru jejich bydlení v lokalitě a všeobecné adaptaci na zdejší prostředí a 7mi členného potomstva, přičemž projevy této adaptace by byly jen složitě akceptovatelné kdekoli jinde. V jednom případě rodiny žijící v bytě u Moraváků zaznamenal výzkum stavební spoření s měsíční splátkou 1000,- Kč, respondent uvádí, že toto spoření je za účelem pořízení si bytu do osobního vlastnictví.

7. Ekonomická (ne)efektivita spotřeby. Disproporce příjmy versus výdaje. Všechny dotazované rodiny měly poměrně důkladný přehled o všech měsíčních výdajích svojí rodiny a dokázaly hbitě odhadnout částky, které měsíčně za to které zboží či službu vydávají (výzkumníky tato schopnost okamžitého odhadu zarazila už během jednoho z rozhovorů, dostalo se jim ale vysvětlení, že tato

26

schopnost odhadu pramení z toho, že je „to tak stejně už dlouhou dobu“, jinak řečeno že se výdaje delší období málo nebo vůbec nemění). Zde platí, že čím méně peněž člověk má, tím větší o nich musí mít přehled – minimálně v 3 případech z 5 šlo o nízkopříjmové domácnosti.

Rodiny prohlašují, že obvykle dokážou uhradit měsíční výdaje (nákupy, nájem, energie, další výdaje jako telefon, provoz automobilu) svojí rodiny ze stávajících příjmů. 3 rodiny potvrzují, že jejich výdaje jsou v některých měsících větší než příjmy, pak ale jako zdroj dofinancování nastupuje solidární síť širší rodiny (viz dále).

Rodiny vykazují velké rozdíly ve výdajích na potraviny: v jednom případě uvádí bezdětná rodina enormní výdaje (týdně jde prý o částku 4.500,-/ měsíčně o cca 18.000,- korun) z kontextu interview ale vyplývá, že může jít o nereálnou částku, kterou uvádí mužský člen rodiny-mladého páru, který nemá dostatečný přehled o reálných výdajích. Rodiny na nižších příčkách společenského žebříčku (matka s 6 dětmi, resp. pár se dvěma dětmi plus staří rodiče) si s částkou cca 4-6.000 na potraviny a drogerii vystačí na celý měsíc.

Domácnosti vesměs nakupují potraviny a drogerii v měsíčních intervalech ve větším množství (po celých balících ve zlevněných „akcích“, a to včetně drogerie, např. šamponů), takový nákup označují za výrazně efektivnější než například týdenní doplňování zásoby. Vytvářejí takto zásoby, které pak už jen doplňují potravinami, které se rychleji kazí (pečivo, masné výrobky). U níže společensky postavených rodin výzkum zaznamenal model nashromáždění zásob

základních

surovin

(např.

impozantní

zásoby

mouky

navršené

v nábytkové stěně v jedné z domácností) evidentně na delší než měsíční období. Toto zjištění polemizuje s jedním z projevů „kultury chudby“ v konceptu O.Lewise24, podle kterého v domácnostech chudých absentují potravinové

24

Oscar Lewis: Kultura chudoby. In: Hirt T., Jakoubek M. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2006.

27

zásoby a symptomem jejich společenského propadu má být i to, že – paradoxně k nedostatku peněz - utrácejí poměrně velké částky nárazově za malé množství jídla. Chudobou postižené rodiny, se kterými jsme mluvili během výzkumu, takovýto typ výdajů vyloučily. Nahodilé, ale poměrně výrazné výdaje těchto rodin tvořilo pouze zboží okamžité spotřeby jako sladkosti pro děti (kolem 500 Kč měsíčně podle počtu dětí) či cigarety (200 korun/den v jedné domácnosti s více dospělými členy) nebo alkohol, s těmito výdaji se ale v rozpočtech domácností jaksi předem počítá a vždy se na ně peníze najdou. Pokud nenaberou patologických rysů např. u alkoholu, nemluvě o drogách, nejsou to tyto výdaje, které by rodiny přivedly do dluhů a na společenské dno.

K disproporcím mezi příjmy a výdaji přesto dochází – po sečtení příjmů některých domácností vyplynulo, že stránka výdajů je vyšší než stránka příjmů. Na základě provedených interview se však zdá, že i tehdy, když je pravidelný měsíční příjem výdaji v konkrétním měsíci překročen, je to jen výjimečně v částkách větších než 1.000,- korun.

Prolomení do větší zadluženosti hrozí

pouze výjimečně při neočekávaných či extrémně nákladných událostech – svatba, pohřeb, křtiny – tehdy ale obvykle zafunguje rodinná solidární síť formou bezúročných půjček či se náklady proplatí díky tradičnímu zvyku finančního příspěvku všech aktérů události (křtiny). U rodin s nízkým sociálním statusem je tato poměrně překvapivá obezřetnost ohledně vyrovnávání příjmů a výdajů domácností zřejmě dána stereotypem, kdy se příjmy a výdaje, navíc často kombinované s pravidelným splácením dluhů např. na nájmu nebo na energiích formou splátkového kalendáře, dlouhodobě nemění. Pokud dojde k výkyvu v příjmech, zapříčiněném nějakým vnějším impulzem (například přechodem na systém hmotné nouze na začátku roku 2007 a tím leckdy i snížení celkového příjmu domácnosti), je to událost, která je reflektována velmi intenzivně.

Kromě toho, že zadlužení jen málokdy překročí uvedenou hranici, výzkum zaznamenal i tvrzení, že na druhou stranu v některých měsících se i domácnostem na první pohled velmi chudým podaří něco z příjmů ušetřit. Kolik

28

takové úspory mohou dělat a jak je s nimi naloženo se nám nepodařilo zjistit, nicméně zcela jistě nejde na systematické spoření za účelem nashromáždění větší

částky

–

tyto

ušetřené

peníze

jsou

v následujícím

období

prokonzumovány.

Vesměs nulové výdaje jsou ve všech kontaktovaných rodinách spojeny s kulturním vyžitím (návštěvy kin, divadel, muzeí, koncertů atd.). Takovýto typ aktivit je zcela mimo sféru zájmů dotázaných. Jediným zaznamenaným nákladem, který by do kategorie „kultura“ či spíše „zábava“ mohl být zahrnut, je v jednom případě zmíněných 100,- Kč na návštěvu diskotéky, přičemž to je částka, která rodinu, i velmi chudou, nijak nezatíží. Faktem je, že v jedné z trmických restaurací bývají pořádány romské zábavy, místní romské sdružení organizuje aktivity pro romské děti (taneční a pěvecké kroužky a přehlídky). Nikdo z dotázaných ale žádné z těchto aktivit nepřipomněl, a už vůbec ne v souvislosti s výdaji. Pokud jsme hovořili o platnosti konceptu O.Lewise, v tomto ohledu ho lze bezvýhradně aplikovat.

8. Vzájemné úvěrování. Zadlužování domácností u firem nebankovního sektoru Celkem 4 z 5 dotázaných rodiny připustily, že v případně potřeby (často ke konci měsíce, když jsou překročeny běžné náklady na domácnost) si vypůjčují finanční hotovost na dorovnání chybějících peněz. Podle vyjádření všech dotázaných se se žádostí o půjčku obracejí na příbuzensky nejbližší členy širší rodiny. Často si rodiče půjčují od dětí nebo naopak děti od rodičů či sourozenci od sebe navzájem. Jde o částku v minimální výši několika stovek korun a v maximální výši několika tisíc korun. Součástí této solidární sítě, kdy jde o půjčky

mezi

domácnostmi

s přibližně

stejnou

úrovní

života,

je

pravidlo

reciprocity: částku, kterou první rodina nyní vypůjčí, zas druhá rodina, které je nyní půjčováno, může jindy - až na tom bude lépe - půjčit první rodině. Pokud výzkum zaznamenal půjčky mimo okruh nejbližších členů rodiny, ale u vzdálenějších příbuzných v širší rodině („strýc podnikatel od otce z rodiny“), bylo

29

to pouze v 1 případě a šlo o rodinu vykazující nejvíce znaků sociálního vyloučení. O možných úrocích z půjčky mezi společensky rozdílně situovanými domácnostmi z téže širší rodiny se v tomto případě můžeme jen dohadovat.

V jednom případě jsme zaznamenali mechanismus vzájemného bezúročného úvěrování: šlo o výpůjčky mezi 4 domácnostmi (zřejmě výhradně romských) důchodců, kteří si půjčují malé částky ke konci výplatního měsíce – půjčuje vždy ta domácnost, která má časnější termín výplaty důchodu těm, které mají pozdější termín.

Oproti

očekávání

dotazovaných

rodin

výzkum u

nezaznamenal

zvýšenou

míru

firem nebankovního sektoru. Pokud

zadluženosti se

objevila,

předznamenávala větší problém. V jediném případě (sociálně nejlépe situovaná rodina starých rodičů s vnoučaty) respondenti zmínili půjčku, která vybočila ze solidárního rodinného modelu. Při nenadálých výdajích (na začátku školního roku, což byla v situaci starých rodičů s čerstvě do opatrování svěřenými dětmi relativně nová událost) bylo nutno využít nabídky nebankovního sektoru (Provident), protože rodinná síť na její poměry tak vysokou půjčku nebyla přivyklá poskytovat. Při splácením dluhu včetně velkých úroků ale přišla tato síť na řadu, neboť se opět jednalo o částky, se kterými byla schopna se vypořádat: formou opakovaných bezúročných půjček pomohli se splácením splátek 1.000 Kč/měsíčně nejbližší příbuzní.

Žádný z dotázaných nezmínil, že by jeho rodina byla zadlužena u lichvářů. Vzhledem k charakteru kontaktu tazatelů s respondenty (jednorázově za účelem realizace interview) ani podrobnější zjištění k tomuto jevu, který se uchovává přísně v privátní sféře rodin, nebylo možné předpokládat. Při dotazech po úžeře ale všichni dotázaní dobře rozuměli, co je tímto výrazem myšleno.

30

9. Rozpad solidárních sítí vlivem soc.patologie Přestože se v textu na několika místech odvoláváme na záchrannou či „zachytávací“ funkci solidární sítě širší rodiny, je na druhou stranu vhodné upozornit, že např. vlivem výskytu sociální patologie může dojít k trvalému porušení těchto sítí. Tento výzkum obdobný jev zaznamenal, konkrétně šlo o výskyt drogové závislosti hned u několika členů střední generace širší rodiny. Rodiče těchto jedinců, vnímající toto jako vlastní selhání v kombinaci s bezradností, jak pro ně novou a jejich generaci nepochopitelnou situaci jinak řešit, obětovali v našem případě bydlení ve třípokojovém bytě za bydlení v garsonce, ale mimo dosah jejich drogou zcela ovládnutých synů, dokonce si berou do opatrování 2 děti jednoho z nich. Nepřekvapí, že kromě drobných příspěvku „na sladkosti“ od otce chlapců nevidí žádné peníze a výchova a zajištění dětí je plně na bedrech starých rodičů, podporovaných jen příležitostně vzdálenějšími příbuznými, kteří k nim takto projevují soucit.

10. Péče o zdraví Ve 2 z celkového počtu dotazovaných domácností byli zmíněny coby výrazné položky náklady na léky (500, resp. 700,- Kč). Dá se ale říci, že péče o zdraví v sociálně slabých rodinách nepatří ke sférám, ve kterých by se utápěly výrazné částky příjmů. Například v péči o chrup uplatňuje matka 6, resp. 7 dětí (poslední je na cestě) metodu „zuby samy vypadnou“. K lékaři s dětmi dochází také pouze nárazově, doslova „jenom tehdy, když je vážně“.

E. Otázka zadluženosti „České domácnosti dlužily v prosinci 2006 bankám a finančním institucím přibližně 540,6 miliardy Kč. Na jednoho obyvatele včetně dětí tak připadá dluh přibližně 54 000,- Kč. Oproti srpnu 2005 stouplo zadlužení českých domácností o více než 130 miliard Kč. S ohledem na strukturu úvěrů jde cca ze 2/3 o hypotéční úvěry a úvěry ze stavební spoření. Zadlužení domácností rostla

31

v roce 2006 téměř každý měsíc dvakrát rychleji než objem vkladů. Lze se domnívat, že s růstem objemu půjček a úvěrů vzrůstá i počet domácností, které nejsou schopny splácet. Podle údajů ČNB má problémy se splácením asi 8 % českých domácností. Zatímco u úvěrů na bydlení, hypoték a stavebního spoření jsou to méně než 4 % problémových úvěrů, u spotřebitelských úvěrů je to již 13 až 14 %.25 Podle údajů ČNB jsou nejvíce zadlužené mladé rodiny s jedním dítětem.“(Z

materiálu

o

zadluženosti

připravovaného

odborem

prevence

kriminality MVČR)

V lokalitách Rozvojového partnerství Mikrobus je významným charakteristickým rysem sociálního vyloučení existence uzavřeného ekonomického systému vyznačujícího se zastavováním osobních věcí a půjčováním peněz na vysoké úroky. "Lichváři v kravatě" se snaží vydělávat na lidech a rodinách s nízkým sociálním kapitálem i za cenu jejich útisku a vydírání a ze strany státních a lokálních institucí je zadlužování a následné exekuce26 vnímáno téměř jako biologická danost. Trend postupného, neregulovaného zadlužování resp. vysávání sociálně a ekonomicky nejohroženější populace v České republice je stále znatelnější. Z poznatků poradenských organizací pracujících v terénu je možné předložit několik hypotéz k současnému stavu v tomto segmentu půjček v ČR.

1.

V

ČR

je

nekvalifikovaných,

funkční

vysoce

profitní

nízkopříjmových

model

domácností

novodobého směrem

k

nevolnictví

nebankovním

subjektům a splátkovým společnostem. 25

Viz údaje České národní banky. „Mezi nejčastější způsoby vymáhání dluhů exekutory patřilo v roce 2005 zabavování majetku a strhávání dlužných částek přímo z bankovních kont dlužníků, včetně stavebního spoření, z penzijních fondů nebo ze sociálních dávek. Zejména u menších dlužných částek, které lze snadněji pokrýt z prodeje majetku domácnosti, je prakticky nemožné se nesplacení dluhu vyhnout. Zatímco úspěšnost exekucí majetku v hodnotě do 100 tisíc je 61 %, u vyšší hodnoty je to již jen 31 %. 6_7 Počet exekucí se rychle zvyšuje. V roce 2004 se jednalo o zhruba 155 tisíc případů, v roce 2005 o více než 270 tisíc a v roce 2006 již o 309 tisíc exekucí. Délka exekučního řízení se navíc zkracuje. Dlužníci nemají v tomto případě důvody k procesním obstrukcím formou odvolání nebo odkladů, protože to jen zvyšuje jejich konečné náklady v podobě úroků z dlužné částky a odměny exekutora. (z připravované zprávy o problematice zadlužování MVČR, str,.7 26

32

2. Strategie těchto společností se vyznačují několika shodnými momenty: a. Cílené na nízkopříjmové, neinformované skupiny b. Systém nevýhodných smluv, uzavíraných evidentně v tísni s vysokými pokutami, penále a neúměrným úrokem z půjček. c. Rozhodčí doložky, které vyvádějí tyto smluvní vztahy mimo systém české justice k arbitrům, pracujících většinou pro tyto společnosti d. Praktická nemožnost obrany dlužníka

3. Souběhem vágní formulace trestného činu lichvy v Trestním zákoně a neexistence regulace těchto splátkových společností ze strany státu je zapříčiněna nemožnost integrace příslušníků postižených rodin na trh práce a snížen dopad sociálních služeb a jiných opatření směřujících k začlenění znevýhodněných rodin do společnosti. • Připravovaná zpráva MVČR o problematice zadlužování uvádí. že „podle policejních informací dochází také k organizované formě trestné činnosti prostřednictvím zneužití ekonomicky slabých občanů, a to získáním osobních dokladů a podpisů na úvěrových smlouvách nezaměstnaných, osob žijících na hranici životního minima, bezdomovců (tzv. bílí koně) k získání spotřebitelských úvěrů u peněžních ústavů (dříve zejména České spořitelny a.s.).

Sociální

pracovníci

na

kontaktních

místech,

kteří

se

setkávají

s problematikou zadluženosti, na ni neumí dostatečně reagovat. Důležitým krokem pomoci potřebným je možnost poskytnutí nenárokové jednorázové peněžité nebo věcné dávky.

V rámci

školního

finančního

vzdělávání

probíhá

implementace

navrženého Systému budování finanční gramotnosti na základních a středních školách, který vytvořilo Ministerstvo financí na základě usnesení vlády č. 1594 ze 7. 12. 2005 ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a s Ministerstvem průmyslu a obchodu. K tomuto projektu byla 33

vytvořena stálá Expertní skupina pro finanční sektor složená ze zástupců Ministerstva financí, Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva školství, Výzkumného ústavu pedagogického, Národního ústavu odborného vzdělávání a Asociace obchodních akademií. Tato skupina připravila systém zahrnutí finančního vzdělávání do různých stupňů základního a středoškolského vzdělávání a nyní pracuje na jeho implementaci. V roce 2007 bude probíhat práce na standardech finanční gramotnosti a jejich pilotním ověření.

F. Závěr Ze zprávy o plnění Lisabonské strategie Českou republikou (2006) „K rozšíření smluvní volnosti v pracovně právních vztazích by měl zejména přispět nový zákoník 27

práce , který byl schválen v květnu 2006, s předpokládanou účinností od ledna 2007. Zákoník představuje komplexní úpravu pracovněprávních předpisů. Umožní větší liberalizaci v pracovněprávních vztazích a posílí princip smluvní volnosti účastníků pracovněprávních vztahů. Zvýší se flexibilita obsahu pracovní smlouvy. Bude v ní možné sjednat vedle podstatných náležitostí pracovní smlouvy, jako je druh, místo výkonu práce, den nástupu do zaměstnání, i další pracovní podmínky, které budou vyhovovat nejen zaměstnanci, ale také zaměstnavateli. Zaměstnavatelé budou moci uzavírat se zaměstnanci i dohody umožňující práci z domova (tzv. homeworking nebo teleworking), to budou moci provést nejen v pracovní smlouvě, ale i v jiné dohodě, např. smlouvou podle občanského zákoníku. Nově se zavádí institut konta pracovní doby, který zaměstnavatelům umožní pružně reagovat na měnící se potřebu práce v závislosti na odbytu jejich produkce. Zaměstnavatelé budou moci upravit stanovenou týdenní pracovní dobu svých zaměstnanců a zároveň jim vyplácet stálou mzdu. Nová vláda v září 2006 schválila novelu tohoto zákona a přijala rozhodnutí o odložení jeho účinnosti o 1 rok. Příslušný návrh musí ještě schválit Parlament ČR a podepsat Prezident republiky. »

Výstupy projektu relevantní pro personální pracovní poradenství

Pracovní poradenství vykonávané nevládním neziskovým sektorem (dále jen NNO) je v České republice poměrně novým fenoménem, rozvíjejícím se zvláště s podporou programů omezování sociálního vylučování Evropského sociálního 27

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce

34

fondu a jeho programu Equal. Na rozdíl od personalistů profesionálních (tj. ziskových) agentur zprostředkování práce jsou personalisté zaměstnaneckých programů NNO často ze sociokulturního prostředí vlastní klientely, zvláště pak jedná-li o programy zaměřené na romskou klientelu. Osobní zkušenosti „nevládkařských“ personalistů jsou pak často spojeny s výkonem terénní sociální práce a sociálního poradenství.

Umisťování klientů personálního

pracovního poradenství na trh práce klade na personalisty NNO značné časové a psychické požadavky, nota bene má takovéto umisťování vnitřní a vnější limity, které na základě výstupů výzkumných prací prováděných k vypracování předkládané studie uvádíme níže:

Vnitřní limity umisťování klientů na trhu práce

Nekvalifikovanost, nízká vzdělanostní úroveň Je jen málo klientů Rozvojového partnerství Mikrobus (dále jen RPM), kteří disponují vyšším než základním vzděláním a mnozí z nich se nemohou ani pochlubit absolvováním rekvalifikačního či jiného edukačního kurzu. To je samozřejmě jednak limituje při výběru zaměstnání a navíc je i odměna za jejich práci adekvátně k její povaze tou nejnižší, tedy nemají v porovnání se stejnou, o málo nižší či dokonce ještě vyšší sociální dávkou (součtem dávek) od státu ani motivaci těžce nalezené a se zaměstnavatelem vyjednané volné pracovní místo obsadit.

Budeme-li chápat

nekvalifikovanost šířeji, jako vybavenost kompetencemi

nezbytnými pro uplatnění se na trhu práce, je to právě především ona, díky čemuž nalézá služba personalistů mezi sociálními službami své opodstatněné místo. Typický klient RPM je svojí nekompetentností k tomu, aby si sehnal sám práci, věděl, na koho se kdy a jak obrátit, aby jeho snažení bylo úspěšné, na trhu práce diskvalifikován a neobejde se bez asistence pracovního poradce, tedy je zaměstnatelný teprve tehdy, stane-li se klientem.

35

Minimální či žádné pracovní zkušenosti I ti zaměstnavatelé, kteří se uvolí zaměstnat nekvalifikovaného Roma ze sociálně vyloučené lokality („špatné adresy“) požadují, aby měl v oboru alespoň v praxi, nemá-li již odborné vzdělání. Absence zkušeností s náplní nabízené pracovní pozice jsou ale kolikrát nepřekonatelnou překážkou i tam, kde je tato pracovní pozice takového charakteru, že si žádného vzdělání nevyžaduje. Uchazeč bez pracovních zkušeností nezvládne už samotný fakt, že přestal být nezaměstnaným. Tím, že klient je bez pracovních zkušeností tedy nemyslíme jen to, že nenabyl potřebné zručnosti v oboru, ale i to, že si jednak neumí představit, co ta která práce obnáší a zjišťuje, že mu nevyhovuje až když do ní nastoupí, a taktéž i to, že si neumí představit, co obnáší práce jako taková.

Pracovní disciplína Dlouhodobě nezaměstnaní, neřkuli ti, kdo zaměstnaní nebyli ještě nikdy, nejsou připraveni na náročnost pravidelného režimu pracovního procesu a dělá jim problém přizpůsobit se pracovním a vůbec novým životním podmínkám, nevědí, co vše je skryto pod tím býti zaměstnán. Konfrontováni s realitou pak selžou. Častými příčinami ukončení pracovního poměru

je odchod z práce bez

oznámení zaměstnavateli, nevrácení se do práce po přestávce mezi turnusy, nezvládnutí přísných pravidel na pracovišti (alkohol, pracovní doba, plnění úkolů nadřízených, aj.). Některé z těchto příčin ukončení poměru lze eliminovat zesíleným

kontaktem

pracovního

poradce

jak

s klientem

tak

i

se

zaměstnavatelem, v některých případech třeba jen plněním úlohy mediátora. Se zaměstnavatelem lze obvykle po relevantním zdůvodnění dohodnout kupř. zvláštní platební režim pro klienta, tak aby ten byl motivován v práci setrvat nebo se po turnusové pauze do ní vrátit (úsporné zálohy, zálohy v naturáliích, výplaty až na začátku dalšího turnusu, výplaty posílané na účet ženám klientů, atp.).

36

Nereálné představy o pracovních podmínkách Klienti s minimem pracovních zkušeností a klienti s žádnými pracovními zkušenostmi jsou z důvodu jejich mnohdy až absurdních (s jejich kvalitami, kvalifikací, kompetencí, ale i pracovní pozicí či obecně vůbec zaběhlými postupy na trhu práce neslučitelných) požadavků, především platebních, ale i těch týkajících se poskytovaného komfortu ze strany zaměstnavatele (zálohy podle aktuální potřeby, hrazené ubytování a cestovné, strava, časté a hlavně libovolné přestávky, permanentní péče a zároveň volnost, atd.) za prvé do zaměstnání vůbec těžko umístitelní (nabízené pracovní pozice jim nejsou stanovenými podmínkami dost dobré) a pokud už i nastoupí, konfrontováni s realitou, zklamaní zaměstnání opouštějí. Děje se tak i díky tomu, že si neměli kde osvojit principy, pravidla, standardy a způsoby komunikace se zaměstnavatelem, tedy díky zbytečným nedorozuměním a neschopnosti je překonat. Klíčovým vkladem pracovního poradce zde pak jest kromě zprostředkování zaměstnání i příprava klienta na něj, tj. ve smyslu předchozích řádků revize klientových představ, tak aby jeho očekávání byla slučitelná s podmínkami nabízenými konkrétním zaměstnavatelem a podmínkami panujícími na trhu práce obecně, a stálá asistence (byť jen telefonická) směrem ke klientovi i směrem k zaměstnavateli po nástupu klienta do práce.

Rodina Zřejmě největší roli v přístupu klientů k hledání si zaměstnaní a následně v jejich chování se v něm, pokud si je najdou, sehrávají rodinné vztahy. Ve fázi přípravy na

nástup

do

práce

je

třeba

pracovat

dlouhodobě

s manžely/manželkami/partnery/družkami, neboť právě od nich hrozí riziko zhacení práce pracovního poradce. To se ještě zvyšuje, pokud klient do práce nastoupí a zvláště nastoupí-li do práce, vykonávané daleko od jeho bydliště, do práce turnusové, kdy je i několik týdnů mimo domov. Manželky/družky zjišťují, že muž jim doma chybí, stávají se oběťmi vlastní žárlivosti a přesvědčují partnera k návratu. Inverzně utíká muž z práce kvůli podezírání manželky nebo prostě jen ze stesku po rodině a domově v maximální šíři významu tohoto slova:

37

stesku po známém světě naplněném jistotami a bezpečím. S takovým scénářem musí pracovní poradce počítat, částečně lze jeho naplnění předejít intenzivním kontaktem s rodinou pracujícího klienta na jedné straně a s ním samotným (což lze po jeho nástupu často jen telefonicky) na straně druhé, ale vhodné je, aby se pracovní poradce snažil na očekávatelné obtíže rodinu připravit ještě před realizací klientova zaměstnání se.

Ideální práce, ideální plat klienta Vezmeme-li si klienta typického, tedy muže, živitele rodiny, bez vzdělání a s nijak

oslnivými

či

žádnými

pracovními

zkušenostmi

jinými

než

z příležitostných nelegálních přivýdělků, zjistíme, že jeho představy o práci, pracovních podmínkách a výdělku se opakují napříč všemi situacemi. Ideálními jsou shledávány pomocné práce na stavbách (zednické, bouračské), práce výkopové a jednoduché práce v lesním hospodářství (výřezy, sadba), případně sezónní práce v zemědělství. Společným znakem jest kromě nenáročnosti takových prací na vzdělání pracovníka i to, že probíhají v exteriérech a že režim (aktivita a oddych) není tak vražedný jako kupříkladu v továrnách (na lince) a dá se říct, že hranice mezi jednotlivými jeho fázemi jsou prostupné. Tyto druhy práce v představách klientů bezkonkurenčně dominují, s velkým odstupem na pomyslné trati za štěstím za nimi klopýtají pozice jako terénní (komunitní) sociální pracovník, asistent učitele ve speciálních (rozuměj romských) třídách ZŠ, koordinátor aktivačních prací, u mladší generace pak uplatnění se v zábavním průmyslu (hudebníci, zpěváci, tanečníci).

Klienti – ženy preferují práci uklízeček a prodavaček v supermárketech a práci na montážních linkách. Ženy však až na výjimky nejsou ochotné, především z důvodů starosti o děti a domácnost, jakož i příčinou žárlivosti partnerů, za prací cestovat mimo region svého bydliště. Pracovat v regionu je přáním i většiny mužů, nicméně tito nejsou k domácnosti poutáni tak silnými vazbami, a při

reflexi

nedostatku

volných

pracovních

míst

v bezprostředním okolí

domovské lokality se vcelku rychle smiřují s představou, že za prací budou

38

cestovat. V takovém případě si ale nárokují, aby zaměstnavatel cestu když ne zabezpečil, tedy alespoň hradil. Stejně tak požadují minimálně týdenní zálohy, nejlépe ale zálohy bezprostředně po nástupu do zaměstnání, a hrazené ubytování (přinejhorším strhávané ze mzdy) a stravné (s představou práce mimo domov se automaticky pojí představa pobírání diet). Alespoň část z těchto požadavků jsou zaměstnavatelé obvykle schopní splnit, největším kamenem úrazu a noční můrou pracovního poradce jsou ale klientovy představy o výši mzdy. Ty se zpravidla pohybují v říši fantasmagorie, a paradoxně čím nižší vzdělání klient má, tím vyšší očekává platové ohodnocení. Díky nedostatku pracovních zkušeností a neorientovanosti na trhu práce klient nechápe takové základní souvislosti jako je úměra mezi dosaženou kvalifikací (a tedy obsazením adekvátní pracovní pozice) a výší mzdy. Klienti, kteří pravidla trhu prohlédli, si na pomocné práce zřídili živnost a vymanili se tak ze závislého postavení námezdních sil.

Vnější limity umisťování klientů na trhu práce

Diskriminace na trhu práce Tristní jsou zkušenosti s umísťováním romských klientů na pracovním trhu. Vezmeme-li do úvahy, že pracovního poradce, jenž je schopen vysvětlit potenciálnímu zaměstnavateli, jaká je náplň jeho práce a jaký otisk zanechá v klientovi, potažmo jaké záruky může zaměstnavateli poskytnout, prorazí zaměstnavatelovu nedůvěru vůči romským uchazečům o práci tak v jednom případě z deseti, jaké šance má potom Rom, který se o práci uchází sám, bez pomoci zprostředkovatele? Téměř nulové. Realita je taková, že pracovní poradci už při vyjednávání pozice pro své klienty rovnou zdůrazňují, že se jedná o Romy, neboť tak ušetří čas svůj, zaměstnavatelův i klientův, jakož i klientovy peníze, jež by tento zmrhal cestou za dohodnutým zaměstnáním, aby na místě o místě doznal, že je již obsazené nebo že vyžaduje vyšší kvalifikaci nežli jaká byla avizovaná coby dostačující a jakou on nedisponuje, různá speciální

39

osvědčení, testy, kurzy a zdravotní prohlídky, vlastní pomůcky a vybavení, mnohaletou praxi atp., v nejlepším případě pak uslyšel zaměstnavatelovo přiznání, že ho nezaměstná proto, že je Rom, s tím ale, že za to může zadavatel zakázky, jenž si to nepřeje, pracovníci firmy, kteří by s ním odmítli bydlet nebo zákazníci, jichž by kvapem ubývalo. Pro klienta je proto nejvýhodnější, je-li jeho etnicita zaměstnavatelovi sdělena již při telefonickém kontaktu. Oslovený zaměstnavatel seznámen s takovou skutečností začne couvat, uhýbat a ošívat se, odkládat rozhodnutí na později a slibovat, že se jistě ozve, klást vyšší a vyšší nároky na uchazeče, nastavovat nesmyslná kritéria (kupř. výuční list v jakémkoli oboru na místo uklízečky) a nebo poradci prozradí, že není rasista, ale i tak Romy nevezme, protože má s nimi jen špatné zkušenosti a nemůže si dovolit riskovat, popřípadě si to nepřejí jiní, kdož jsou se zakázkou či firmou nějak spojeni.

Někteří zaměstnavatelé, a zhusta pracovní agentury, riziko, že se jim přihlásí romský uchazeč, eliminují již předem tím, že si kladou požadavky neadekvátní nabízené pozici, především vzdělanostního rázu (na nekvalifikované práce požadují jakoukoli kvalifikaci), či požadují přiložení fotografie k vyžadovanému životopisu (obojí lze charakterizovat jako nepřímou diskriminaci).

Diskriminace na pracovišti Je-li už romský klient umístěn, nastávají (ne vždy) další problémy. A to buď přímo se zaměstnavatelem, který nedodržuje dojednané podmínky (délka pracovní doby, druh práce, výše odměny, podmínky ubytování, proplácení cestovného, stravné, charakter smlouvy, je-li vůbec nějaká s pracovníkem sepsaná,

neseznámení

pracovníka

se

zněním

smlouvy,

neodůvodněné

ukončení pracovního poměru, protizákonné zacházení s pracovní silou blížící se někdy až otrocké práci, atp.) a nebo s neromskými zaměstnanci: nejrůznější podoby šikany, otevřené protesty proti umístění romského pracovníka na pracovišti, na ubytovně, proti sdílení stravovacích prostor, šaten, apod., s čímž

40

se romský zaměstnanec, obzvláště v případě, že je zaměstnán prvně, nedokáže popasovat, z práce odchází (začasté utíká) nebo se pokusí bránit a je propuštěn, za co je v důsledku toho postižen ještě podruhé tím, že je vyřazen z (nebyl-li schopen dodat smlouvu) nebo opětovně nezařazen do (dostane-li od zaměstnavatele výpověď) evidence úřadu práce a ocitá se na několik měsíců bez prostředků. V podstatě je diskriminován a ještě neoprávněně postihnut.

Výstupy užitelné pro činnost personalistů RPM

Situace většiny klientů RPM na trhu práce je natolik limitována vnitřními a vnějšími omezeními, že pokud by se realizátoři RPM nevydali spíše cestou sociálního podnikání (jak to již činí jeden z nich – Liga Bruntál), pak jako primární považujeme udržení klientů personálního poradenství v sociální síti a v kontaktu s orgány státu a samospráv, především pak Úřady práce.

V případě umístění klienta na pracovní místo je akutní dále sledovat jeho působení, aby se v případě náhlého, nenadálého či jinak nestandardního ukončení pracovního poměru ještě více nezhoršila jeho situace (vzhledem k situaci výchozí). Vzhledem k recentně nově platnému zákonu o pomoci v hmotné nouzi (od 1.1.2007) je důležité vědět, že nedostatečný příjem je pouze jednou z podmínek hmotné nouze, podstatné je, že osoba/společně posuzované osoby si ho nemohou zvýšit vlastním přičiněním. Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu vlastní prací, řádným uplatněním nároků a pohledávek a případně prodejem nebo jiným využitím majetku.

Nová úprava zvýhodňuje ty, kteří přijmou zaměstnání i hůře placené. Pracovní příjmy se započítávají

pro výpočet výše dávky jen zčásti a proto je možné i

potom dosáhnout na dávku pomoci v hmotné nouzi. Celkový příjem (pracovní a sociální dávka) je pak vyšší než kdyby se jen pobírali sociální dávky.

41

Nově se stanoví okruh osob, které jsou posuzovány společně, stanoví zákon o životním a existenčním minimu. V podstatě jde o všechny osoby, které spolu žijí v jednom bytě. Pro účely doplatku na bydlení je okruh společně posuzovaných osob shodný jako u příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory (všechny osoby, které jsou v bytě hlášeny k trvalému pobytu; nevyžaduje se podmínka, aby spolu trvale žily a společně uhrazovaly náklady na své potřeby). Jejich příjmy se však posuzují společně.

Přijetí žádosti o dávku pomoci v hmotné nouzi nemůže být odepřeno, je třeba trvat na jejím podání. Pouze tak může být ověřen nárok a poskytnuta účinná pomoc. Nesouhlasí-li klient se způsobem vyřízení své žádosti – je třeba podat včas

opravný

prostředek

(námitky/odvolání).

pozornost části Poučení v rozhodnutí/oznámení.

Proto

je

nezbytné věnovat

Tam jsou informace o tom,

v jaké lhůtě a k jakému úřadu opravný prostředek podat. Je třeba vždy uvádět pravdivé a úplné informace, nezamlčovat změny a písemně hlásit. Neprávem přijaté dávky je povinné vrátit.

Nový zákon o hmotné nouzi přináší občanům jediný nárok bezplatné poradenství.

-

a to nárok na

Vymahatelnost takovéhoto nároku (nároku - jakožto

uplatnění práva za určitých stanovených podmínek), nebyl prozatím sto zákonodárce

zajistit.

Lze

v budoucnu

garantovat

předpokládat, stát

po

že

takovéto

v současnosti

poradenství

ohlašovaném

bude vzniku

specializované státní správy, Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální služby a jeho okresních ředitelství.

42