Stručná kronika Maršova u Úpice Sepsáno pro všechny, kteří by se rádi dozvěděli něco více o této obci

Stručná kronika Maršova u Úpice

Sepsáno pro všechny, kteří by se rádi dozvěděli něco více o této obci (7j3)

15. století Období Událost 1495 První zmínka o Maršově u Úpice. 1498 Alžběta z Valečova prodala část Maršova Mikuláši Trčkovi ml. z Lípy.

1495 První zmínka o Maršově u Úpice Název obce prý původně vznikl od osobního jména Marek (Mareš). Obec byla založena nejspíše již ve 13. století podle práva německého. Zakladatel se stal rychtářem a požíval zvláštních výhod. Měl statek tzv. "Rychtu" (čp. 37) a byl prost roboty, což přešlo i na jeho nástupce ("svobodníky"), kteří přiváželi pro vrchnost jen sůl a víno a za to byli placeni. Maršov původně patřil k vízmburskému panství a až do roku 1848 se dělil na 2 osady, z nichž větší náležela k panství náchodskému a měla svého rychtáře, kdežto druhá část spadala pod právo vsi Mezilečí a patřila k panství smiřickému1.

1

Období

Jméno

1848-1850

František Vít z čp. 39

1850-1861

Jakub Baudyš z čp. 34

1861-1864

Josef Pich z čp. 42

1864-1876

Josef Vít z čp. 37

1876-1885

Jan Vít z čp. 27

1885-1888

Josef Vít z čp. 39

1888-1894

Vilém Vít z čp. 37

1897-1901

Josef Vít z čp. 39*

1901-1908

Antonín Baudyš z čp. 20

1908-1911

Jan Vít z čp. 39

1911-1919

Vilém Vít z čp. 37

1919-1923

Karel Dvořáček z čp. 36

1923-1931

Jan Vach z čp. 24

1931-1936

Antonín Vojtěch z čp. 77

1936

Jan Bejr z čp. 25 (zastupující náměstek)

Od 1936

Antonín Vojtěch z čp. 77

Vilém Schreiber, Sborník soudního okresu úpického: popis, statistika i adresář, Úpice 1929.

Poznámka: * 1900-1901 řídil obec do vyřízení rekursu proti volbě nového vedení. Starostové obce v letech 1848-1945 První zmínka o Maršově je z roku 1495: „Od r. 1490. do 1495. vládl nad Smiřicemi Hašek Střižek z Lužan. Dětí nemaje a „poznav věci, což se narodí, že vše umříti musí a protože je každý člověk smrtelný a on nechtě, by po smrti které různice byly o jeho statek, kteréhož mu Pán Bůh popřáti ráčil, učinil 7. září 1495 toto své nejposlednější poručenství :*) Nejprvé poroučím Lidmiboře z Valečova, manželce své milé tvrz Smiřice s dvorem, s poplužím a lukami i mlýny v Smiřičkách, s Labem, rybníky i svršky, s nábytky, klenoty, se všemi příslušnostmi i dvory kmetcími, Holohlavy, dvůr poplužní s platy, rybníčky s lukami i se všemi příslušnostmi což tu mám, v Semonicích plat, což tu mám i s kostelním podacím, Čibuz ves celou i s kostelním podacím, Skalici ves celou, Vlkov, Bukovinu, Újezd, což tu mám v těch všech všech s platy, s poctami etc. s plným panstvím, tu sobě ani žádnému nic nepozůstavuje než dávám Lidmiboře ty všechny věci jmenované tak mocně, jako jsem sám držel a požíval, aby táž Lidmibora mohla prodati, dáti, zastaviti, jakožto své vlastní dědictví, komuž by se jí koli zdálo a líbilo. A jestli že by se nic komu zdálo dáti buď dvůr buď ves kterou pod mou pečetí pod dvou nebo tří osobami, má to pak mocno býti, jako tento kšaft; dluhy, kteréž by mně kdožkoli dlužen byl neb k čemu Já Hašek na čemkoli spravedlnost bych měl a ona zase též jestli že by které dluhy po mně zůstaly, spravedlivě také aby dala, Lužany s dvorem* s mlýnem i s platem i tu což jest ve Lhotce s poplužím, s rybníkem, s lesy, s lukami, s potoky, s dvory kmetcími, Sovětice ves, Žiželoves i s podacím, Břízu ves s rybníky, s lesy, s potoky, mlýny s robotními i s dvory kmetcími, Mezleč ves s platy, poctami, rybníky i se všemi příslušnostmi, Maršov ves i což tu mám i všecky věci k tomu jmenované dávám mocně, jakož jsem sám požíval. Panu Janu Holodějovi dávám Heřmaničky ves s platem, s lesem i se vší příslušností, což tu mám, i jeho dědicům. Toho na vědomí a pro lepší jistotu já Hašek z Lužan a na Smiřicích svou vlastní a přirozenou pečeť přivěsil jsem a připrosil jsem urozeného pana Bavora z Hustiřan a na Neznášově, pana Žibřida ze Sloupna a na Dubenci, pana Jindřicha Švika z Lukonos, pana Jana z Levína a na Plese, že jsou své pečeti k tomuto mému poručenství na svědomí přitiskli sobě bez škody." Téhož ještě roku zapsala Ludmibora z Valečova rovným dílem panství své čtyřem sestrám svým a po roce zemřela. Prvá sestra Kateřina z Valečova prodala 22. října 1496 díl svůj a všecko právo své na Smiřicku za 1500 kop grošů českých sestrám, kteréž je daly upsati svým manželům. Byli pak pány nad panstvím: manžel Johanky z Valečova pan Čeněk Míčan z Klinštejna, manžel Alžběty z Valečova pan Zikmund Pětipeský z Krásného Dvora, manžel Ludmily z Valečova pan Jan Rajecký z Mírová. Všecky ty díly skoupil za 6000 kop č. gr. r. 1498. pan Mikuláš ml. Trčka z Lípy a z Lichtenburka (1498-1516.)2“ Rok

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001

Počet obyvatel 415 375 378 369 358 322 311 216 218 206 182 146 155 2

Josef Zeman, Z pamětí Smiřic n./L., Smiřice 1911.

Vývoj počtu obyvatelstva Maršova u Úpice Rok

1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001

Počet domů 75

76

76

76

78

77

79

81

70

64

59

74

77

Vývoj počtu domů v Maršově u Úpice3

1498 Prodej smiřických majetků Trčkům z Lípy Roku 1498 Mikuláš ml. Trčka z Lípy na Lichtenburce koupil za 6 000 kop českých grošů od dědiček Valečovských a jejich manželů panství smiřické4, které tehdy zahrnovalo 17 obcí: Smiřice s dvorem a vsí, Holohlavy se dvorem, Semonice s podacím, Číbuz s podacím, Skalici, Hubiles, Újezd, část Bukoviny a Vlkova, Lužany se dvorem a tvrzí, Sovětice, Mezilečí, Maršov, část Černožic a Čáslavek, Smiřičky a Brzice. Tento šlechtic ovládal celé panství až do roku 1516, kdy ho krátce držela Johanka Kroměšínová z Březovic, vdova po Mikuláši starším Trčkovi z Lípy, strýci předchozího majitele panství. Krátce před svým skonem ho však rozdělila mezi své syny, a tak se nedílnými držiteli smiřického a opočenského panství stali Jan, Vilém, Jindřich, Herkul, Zdeněk a Mikuláš Trčkovi z Lípy. O pět let později zemřeli bratři Jan, Vilém a Jindřich Trčkové z Lípy a roku 1532 je následoval na onen svět i Herkul Trčka z Lípy.

16. století Období 29. ledna 1545 1555

Událost Jan z Pernštejna prodal vízmburské zboží Zikmundovi ze Smiřic. Náchodská vrchnost prodala 3 pustiny za 26 kop grošů smíšených, a to Náměrek, Na Pustinách a Hájek.

1533 První rozdělení smiřického panství V roce 1533 došlo k rozdělení panství na dvě části, přičemž naši zájmovou část (panství Velišské a Svojanovské, tvrz Smiřice s ohradou, dvůr poplužný, vsi Smiřičky, Holohlavy, Černožice, Čáslavky, Semonice, Rtyni, Sendražice, část Rodova, Číštěves, Popovice, Sovětice, Lužany, Vlkov, Lejšovku, Smržov, Číbuz, Skalici, Hubiles, mlýn pod Skalicí, část 3

Kolektiv pod vedením Ing. Jiřiny Růžkové, CSc. a Ing. Josefa Škrabala, Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, Praha 2006. 4 Písemně je doloženo, že Alžběta z Valečova a Zikmund Pětipeský z Krásného Dvora prodali svoje díly panství 7. června 1498. Dalšími prodávajícími byli Ludmila a Johana z Valečova a Jan z Mirova.

Lípy, Brzice, Mezilečí, pustou ves Maršov, zboží kláštera Svatého Pole a vsi zápisné Černilov, Jasennou, Dubečno, Osek, Dvořiště a Chroustov) obdržel Mikuláš Trčka z Lípy. Ten zemřel roku 1540 a na jeho místo nastoupil Vilém Trčka z Lípy a na Veliši, který roku 1549 spojil oba díly panství znovu v jeden celek, protože Opočensko na něj přepsal jeho bezdětný bratranec Jan ml. Trčka z Lípy. Bohužel v roce 1569 zemřel, a tak došlo k druhému dělení panství. Část Maršova se tak ocitá spolu se smiřickým panstvím v rukou vdovy Barbory z Bibrštejna, zatímco opočenské panství připadá sestře Veronice a jejím dětem. Barbora z Bibrštejna dbá na rozkvět svého panství, štědře podporuje sirotky i chudinu. Po její smrti se stává majitelem Smiřicka Jan Jetřich starší ze Žerotína, její druhý manžel. Ale Barbořina závěť vyvolá spory mezi Janem Jetřichem a Burianem, Jaroslavem († 1588) a Mikulášem Trčkovými z Lípy, kteří si osobují také právo na tyto majetky. Proto se roku 1588 schází zemský soud a dochází k závěru, že nejlepším prozatímním řešením bude vynětí panství z rukou Jana Jetřicha a správci stanovuje Viléma z Valdštejna na Heřmanicích a Adama Zilvara z Pilníkova na Žirči. Tehdy je kromě části Maršova součástí panství i několik okolních obcí - Brzice, Mezilečí a část Prorub. Po uzavření smíru zůstal Jan Jetřich pánem nad polovinou Smiřic, zbytek se stal majetkem bratrů Buriana a Mikuláše Trčkových. Roku 1590 své majetky však převedli na Viléma a Kryštofa Jaroslava Trčky z Lípy, resp. na jejich poručníky Johanku Trčkovou ze Žerotína a na Opočně, Mikuláše Trčku z Lípy na Novém Želivě a Jiříka hraběte z Gutšteina. Toto spojení panství trvá až do roku 1634, kdy umírá Jan Rudolf Trčka z Lípy a pro podezření, že spolupracoval se svým synem Adamem Erdmanem Trčkou z Lípy na Valdštejnově proticísařském spiknutí, se z panství stává konfiskát, nad nímž převzali následujícího roku moc císařští komisaři Bernard Hysrle a Jan Krydel.

1555 Prodej pustin „R. 1555 prodala Maršovu vrchnost náchodská tři pustiny za 26 kop grošů míšeňských: pustinu, která slula náměrek, za 8 kop, druhou „na pustinách“ u obce Kyje za 10 kop a třetí na cestě k Úpici zvanou „Hájek“, za 8 kop.5“

1577 Náchodské útrpné právo Po celém náchodském panství byl v 16. století znám maršovský zloděj Balcar. V úpických pamětech o něm najdeme tuto zmínku: „Vyznání Balcara z Maršova v pátek před svatým Bartholomějem letha 1577. U Nykle v Kyji vzal sem chleba deset pecnů, máslo, sejrův, sádla kousek, vajec tři kopy, jablek korec. U Šolc Martina v Oupici (č. 33) dobyl se voknem sám Falsman (a vzal) dva polty slanin, sádla hrudku, másla standlíček, kloub konopí, masa uzeného deset kusův - u Matějka v 5

Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700 (rukopis).

Oupici (č. 96) plátna šest kusův, tím sme se rozdělili. U rychtáře našeho vzali jsme žita asi tři věrtele a jablek sušených, mlynáři Kotvaldovi dva korce žita, v Maršově Turkovi plátna půl kopy a čtvrtci soli. Podle Měchůvky sedláku půl korce semena. V Šamanově mlejně mouky, co měl mlynář.6“ V Hrašeho Dějinách Náchoda je o tomto zloději napsáno toto: „Tak r. 1577 odsouzen po trápení zloděj Balcar z Maršova k smrti oběšením. Od této smrti vyprosil jej s měšťkami náchodskými děkan Adam Rokycanský.7“

17. století Období 1628 1654 1662 24. června 1699

Událost Maršov měl 12 statků a 8 chalup se 102 obyvateli. Podle zpovědního seznamu bylo v Maršově 102 vyzpovídaných. Podle repartice musel Maršov odebírat 100 žejdlíků kořalky a 13 sudů piva z Úpice. Po znovuzřízení úpické fary k ní náležel také Maršov. Kníže Vavřinec Piccolomini ponechal Úpici solní obchod a Maršov zařadil mezi obce, jež musely sůl odtud odebírat.

1610 List výhostný Stěhovat se na jiná panství bylo možné jen po získání tzv. výhostného listu, který byl stvrzen vrchností. Jako příklad uveďme list Jana Rudolfa Trčky z Lípy: „Martin Kuhmart ze vsi Maršova, poddaný obce Vaší, předstoupivše přede mne, zprávu mi toho činil, že jest k stavu manželskému Annu, dceru Kryštofa podruha ze vsi Černilova, poddanou mou za manželku oblíbil a tu že se na gruntech mých osaditi a živnost svou provozovati chce. Žádajíce mne snažně, abyste mu toho přáli a jej na grunty mé listem zhostným do vesnice Černilova propustili za toto přímluvné psaní. Jehožto žádosti slušné oslyšeti nemoha, vedle něho se k Vám přimlouvám a žádám, že jemu téhož ženění příti budete a jej na grunty mé do Černilova, poněvadž své lepší bytí uznává, listem zhostným poddanosti i k spravedlnosti jeho propustíte, čehož se Vám v podobné příčině toho odměniti nepominu.8“

1650-1655 Jezuitské obracení na víru 6

Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700 (rukopis). Jan Karel Hraše, Dějiny Náchoda. Díl první. Od nejstarších dob až do bitvy na Bílé Hoře, Náchod 1895. 8 Josef Zeman, Z pamětí Smiřic n./L., Smiřice 1911. 7

Významným obdobím pro obec jsou i roky 1650-1655, kdy byli ve Skalici připomínáni 2 jezuité Jiří Buda a Jiří Mazenius9, kteří jezdili s vojenským doprovodem po celém náchodském panství, vykonávali všechny církevní úkony a v neposlední řadě horlivě obraceli lid ke katolické víře. P. Jiří Buda navíc v červnu 1653 převzal řízení úpické duchovní správy úpické a vedl ji až do počátku roku 1655. Na to administroval úpickou faru do poloviny července téhož roku P. Martin Viktora, kaplan náchodský, a to střídavě s P. Jiřím Budou. Teprve v červenci 1655 nastoupil P. František Šimon Krocker, který řídil úpickou farnost do roku 1661. Obec Počet Farnost úpická 80310 Úpice 244 Havlovice 135 Suchovršice 80 Radeč 230 Maršov 102 Rubenovice 12 Farnost skalická 973 Hostinka 16 Kleny 43 Malá Skalice 70 Miskolezy 65 Říkov 66 Skalice 294 Spyta 29 Starkoč 12 Světlá 30 Svinišťany 65 Třebešov 68 Třtice 33 Vestec 9 Větrník 13 Zájezd 70 Farnost hořičská 623 Běluň 23 Hořičky 16 Chlístov 52 Křižanov 27 9

Václav Šrám, Okres Česko-Skalický. Nástin historický, Praha 1882. Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700 (rukopis).

10

Lhota pod Hořičkami Libňatov Litoboř Mezilečí Proruby Újezdec Farnost boušínská Mečov Slatina nad Úpou

70 105 91 125 45 69 209 13 196

Porovnání počtu obyvatel okolních obcí, kteří podle zpovědního seznamu z roku 1654 přijali svátost sv. pokání11

1654 Počet

Množství

Osetých

8½

Sedláků

11

Chalupníků

1

Zahradníků

7

Pustých

-

Orných rolí

235

Potahů

10

Krav

39

Jalovic

20

Ovcí

-

Sviň

-

Maršov podle berní ruly panství Náchodského12

1699 Ponechání solního obchodu Úpici „Rok 1699. 11 12

Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923. Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700 (rukopis).

Vavřinec kníže Piccolomini ponechává Úpici nadále obchod solní. Jsouce nějaký čas rozličnými císařskými a jinými zálohami tak zatíženi, že dlužno nám vyhledávati různé prostředky a způsoby, abychom je rychleji splatili a tak jsme naše panství Náchodské, jakož i všechny poddané in statu suo conservirovati musili. Tak jsme zřídili na panství svém, ex hoc puro motive, mezi jiným obchod solní, jímž by však privileje našeho městečka Úpice byly dotčeny a utrpěly újmu. Pročež chceme - pokud jejich privileje se týče od toho upustiti a mocí tohoto listu popřáváme milostivě jmenovanému svrchu městečku Oupici předešlý užitek ze solního obchodu a při tom specificírujeme, které obce sůl z městečka Oupice bráti povinni budou, jmenovitě: obec Radč, Havlovice, Suchovršice, Vodolov, Maršov. Na potvrzení a důkaz toho i větší jistotu jsme se vlastnoručně podepsali a svou knížecí pečeť blahovolně přitiskli. Jež se stalo na zámku Náchodském dne 24ho června 1699. Lorrentz fürst Pickolomini v. Arragona. Volný překlad listiny německé z archivu v Úpici. No 1193. Zámecký archiv Náchod.13“

18. století Období 1715 1727 23. července 1727

Událost Maršov z 10 sedláků i 8 zahradníků a chalupníků platil 28 grošů míšeňských daní. Zemřel okolo 100 let starý Krištof Baudyš. V hliníku se utopilo 1,5 leté dítě Jana Záruby. Hranice omezníkovány. V té době tu byla myslivna a lom na kámen.

1735 Do obce pořízen první zvon. První zmínka o usedlosti čp. 33. 1738 1745 1753 1775 20. března 1775 1776 1777 1778 13

V Maršově žilo 215 obyvatel. U Prorub a Maršova u Úpice bylo utábořeno pruské vojsko. Výstavba roubené zvonice. Selské povstání. Náchodští poddaní včetně maršovského rychtáře táhli do Slatiny nad Úpou potrestat zdejšího rychtáře Václava Řeháka, který se k povstání nepřipojil. Ve 44 domech žilo 236 obyvatel. S povolením konsistoře byl na návsi postaven kamenný kříž. Tlupy pruských vojáků způsobily v obci řadu škod.

Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700 (rukopis).

1779 24. dubna 1783 1792 1794 1798

Maršov přispěl na obnovu hlavního oltáře v Úpici 12 zl. 58 kr. Sepsáno 12 obecních artikulů. Náchodské panství zakoupil vévoda Petr Kuronský. V 58 domech žilo 251 obyvatel. Obec přispěla 12 zl. a 3 kr. na zvonici v Zálezlech (dnešní batňovické Zálesí).

1722 Jméno

Rozloha (strychy14)

David Kadaník

17

Marianna Kramářová

10

Adam Tylš

8

Jan Kramář

6

Jan Vlček

2

Jiří Horký

1

Hospodáři ve smiřické části Maršova u Úpice a rozloha jejich polností

1738 První zmínka o Matěnově statku čp. 33 Tato významná stavba lidové architektury s doškovou střechou je v obci uváděna již před rokem 1738. U tohoto statku stála stará roubená stodola, která byla v roce 1987 pobořena větrem. Vpravo se nacházela dřevěná roubená výměnkářská chaloupka čp. 80, jež byla zbourána po dohodě s památkovým ústavem v květnu 1990. Stavení spolu s hospodářskou částí tvoří celek uzavřený zděnou bránou se stříškou a klenutou brankou.

1753 Výstavba zvonice Zvonice byla postavena v roce 1753 ve střední části obce. Původní zvonička se nedochovala, současný objekt je z roku 1829, přičemž prošel řadou oprav. Roku 1878 byla zvonice zastíněna budovou školy. 2. května 1892 byl do ní pořízen nový zvon, který vyrobila firma V. F. Červený a synové v Hradci Králové. Vážil 50 kg a v průměru měl 48 cm. Vyšel na 87 zl. 96 kr. Starý, prasklý zvon vážil 34,5 kg a nesl letopočet 1769. 2. října 1917 byl zvon zrekvírován a odvezen na nádraží do Malých Svatoňovic. O měsíc později obdržela obec přípis, v němž jí bylo za uvedený zvon přiznáno 200 K. 18. července 1920 se uskutečnilo 14

Stará plošná míra, většinou totožná s 1 jitrem.

svěcení nového zvonu, který byl zakoupen v Broumově a pojmenován Josef. Vážil 47 kg a bylo za něj zaplaceno 3 305 Kč, z čehož 1 238 Kč bylo získáno sbírkou po obci. Celkový náklad na zvon činil 3 496 Kč. Novým zvonem bylo poprvé vyzváněno k hrobu 72leté A. Hetfleišové. V roce 1931 byla provedena oprava střechy. Prorubský mistr pokrývačský Valenta osadil střechu eternitem. Tato oprava vyšla na 1160 Kč. V letech 1982-1983 byla realizována oprava střechy, bednění věže a impregnace větší části budovy. O 10 let později došlo k její rekonstrukci a pořízení nového zvonu, který každý den připomíná poledne a podvečer. V této souvislosti se 14. srpna 1993 uskutečnila u zvonice malá slavnost. Později obec přistoupila k návrhu přesunutí zvonice na jiné, viditelné a dobře přístupné místo tak, aby byla skutečnou dominantou obce, což v současnosti není. Své stanovisko občané vyjádřili prostřednictvím rozeslaných 148 dotazníků a výsledkem tohoto kroku bylo to, že ve 107 případech bylo stěhování odsouhlaseno, proti stěhování se vyslovilo jen 16 osob a zbytek se nevyjádřil. Po sérii jednání nakonec obec dostala posvěcení k přestěhování jak od památkářů, tak i od obecního zastupitelstva.

1775 Selské povstání V 70. letech zachvátila celé Čechy velká neúroda, která byla způsobena vytrvalým suchem. Zbylé obilí využívalo panstvo k výrobě piva a pálení kořalky, protože to mu přinášelo větší peníze než prodej samotného obilí. V krátké době tak došlo ke zvýšení cen mouky a jiných potravin. Nastala velká drahota a u poddaného lidu se rozmáhaly stále více nemoci a podvýživa. Zároveň se stupňovaly problémy, které byly svázány s robotou. Vrchnost totiž vyžadovala týdně od poddaných v zimě 3 dny roboty a ve zbylých ročních obdobích 6 a mnohdy dokonce všech 7 dní, i když robotní patenty císaře Leopolda I. z roku 1680 a Karla VI. z let 1717 a 1738 stanovily robotní povinnosti na maximálně 3 dny v týdnu a nedělní i sváteční roboty zrušily. V této situaci začíná po českém venkově kolovat fáma, že vrchnost tají existenci tzv. Zlatého patentu, ve kterém dal císař Josef II. nevolníkům svobodu. Také maršovští sedláci se zapojují do boje za svoje práva. Minimálně od roku 1774 docházeli do Rtyně v Podkrkonoší za Antonínem Nývltem, svobodníkem a rychtářem, který posléze v únoru 1775 založil tzv. selské guberno, jehož předními členy byli Václav Šrejber, rychtář ze Svatoňovic, Šimon Nývlt ze Svatoňovic, Jan Nývlt z Batňovic, Jiří Celba, rychtář z Radce, Ondřej Rosa ze Suchovršic, Jan Vít, rychtář z Maršova, Josef Berger, rychtář z Libňatova, Michael Pfeifer ze Rtyně, Jan Král, Jan Baudyš a Adam Koliska z Havlovic. Nývltovým pobočníkem byl Karel Dostál z Machovské Lhoty, který roznášel rozkazy gubernia po okolních panstvích. To vypsalo daň a sbírku, která prý vynesla 20 000 zl. Guberno mělo na rtyňské rychtě svou kancelář, písaře i pokladníka. Nakonec vydalo narovnání, které upravovalo robotu a vydávalo vzory rozpisů robot. Tento dokument podepsali náchodští panští úředníci s výhradou, že ujednání bude platit do příchodu c. k. komise. Sám rychtář Nývlt se snažil nepodněcovat ostatní k násilí a mnohdy je přímo umírňoval. Krvavému a živelnému vyvrcholení však nedokázal zabránit, protože rozhněvaní sedláci byli jako „zapálený soudek s prachem“. Maršovský rychtář se zúčastnil i potrestání slatinského rychtáře Řeháka, který zradil a vypravil se na náchodský zámek. Citujme z úpické kroniky:

„Na den nedělní 19. března dán rozkaz všem rychtářům, aby se na poradu sešli do Rtyně. Slatinský rychtář Václav Řehák však pominuv Rtyně vydal se na zámek, aby se poradil s úředníky. Nad tím zanevřeli shromáždění ve Rtyni, že ještě v noci 50 sedláků na koních pro něho vyslati chtěli, však sešlo z toho, anť se nějakého neštěstí dobou noční obávali; než z rána (20. března) s rychtáři: Havlovickým, Maršovským a Libnětovským přes 300 lidů z Kyje, Radčí, Sedloňova, Červenéhory a jiných vsí do Slatiny zašli, a Řeháka, když se na spis jemu předložený podepsati nechtěl, s sebou k Náchodu vzali, Když pak od Lhotek blízko zámku ku kříži se přiblížili, tuť jiný zástup Kosteleckých, Rtyňských a Batňovských od Trubijova přišedší vrazil mezi ostatní, a hned Řeháka co zrádce přepadli a sbili, až omráčený ležeti zůstal; načež když se spamatoval, doveden byl na zámek do kovárny, kdež ho ještě jeden "zštrejch' holí." Rtyňský Nyvlt, kterýž právě byl přijel, osvobodil sice Řeháka od dalšího týrání, však s večerem v kovárně uložil jemu pokutu peněžitou, že totiž hned zaplatiti musil 11 zl. za útratu v kovárně udělanou, a 4 zl. 3 kr. za víno, nad to měl do 28 vesnic pokuty dát, do větších po 1 zl. 30 kr. a do menších po 1 zl.; z čeho však sešlo, když později Nyvlt do vazby vzat byl15.“ Po rozprášení jednoho houfu povstalců u Libně a Vysočan 24. března 1775 a po zničení druhého u Chlumce nad Cidlinou 24.-26. března téhož roku bylo po všem. 28. března 1775 byl na náchodském zámku zajat rychtář Nývlt spolu s dalšími členy guberna. Druhého dne byl převezen do žaláře v Hradci Králové, odkud byl 3. dubna téhož roku odvezen spolu s ostatními k soudu do Prahy. O 2 dny později byl vydán císařovnou Marií Terezií generální pardon pro všechny, kteří se vrátí domů a odpřísáhnou poslušnost. To se projevilo i na samotném trestu pro rychtáře Nývlta, jehož vyšetřování se táhlo. Nejprve byl v červenci 1775 odsouzen k trestu smrti, ale tento verdikt nebyl potvzen Nejvyšším soudním dvorem, který ho navíc změnil a své vyjádření zaslal Státní radě 28. července téhož roku. Toto usnesení bylo císařovnou potvrzeno 1. srpna 1775, přičemž byly navíc zrušeny navržené rány karabáčem. Konečným verdiktem tedy byly tříleté nucené práce ve prospěch panství. Nývlt však byl propuštěn z vězení již na podzim 1775, kdy obnovil provozování svojí pohostinské činnosti, kterou vedl až do své smrti 16. prosince 1782. Podobný osud sdíleli i jeho souputníci, kteří též vyvázli většinou nucenými pracemi či ranami karabáčem. Výsledkem selského povstání bylo vydání nového robotního patentu (13. srpna 1775), jehož podstatou bylo vyměření roboty dle výše daní, stanovení normální doby pracovní a úplná odstranění mimořádné roboty.

19. století Období 1808 1812 7. června 1816 1818 1820 30. ledna 15

Událost Vznikající zeměbrana na náchodském panství zahrnovala též 4 muže z Maršova. V 62 domech žilo 321 obyvatel. Na žádost nájemce úpického solního skladu Karla Bureše bylo obcím Maršovu, Havlovicím, Suchovršicím a Radči nařízeno, aby tamním obchodníkům se solí zakázaly odebírat sůl jinde než v úpickém skladu. V Úpici u Lipek při cestě do Maršova byl postaven kříž. V 62 domech žilo 343 obyvatel. Ve stodole se oběsila 25letá Františka Vítová.

Vilém Schreiber, Paměti města Úpice 1700-1788 (rukopis).

1822 1823 22. prosince 1826 1828

Chlístov, Havlovice, Komárov, Křižanov, Libňatov, Maršov, Mečov a Slatina připojeny cechovně k Úpici. Na rozcestí hranic Libňatova, Maršova a Radče postaven sloup s 5 rukama, který vyšel na 4 zl. 45 kr., z nichž Maršov zaplatil 52 ½ kr. Zemřel 95letý Antonín Vít. V 67 domech žilo 395 obyvatel.

1833 1834

Nákladem obce byl na návsi postaven dřevěný kříž. Na založení nových matrik vynaloženo 12 zl. 30 kr. Oprava libňatovské školy vyšla náchodskou stranu Maršova na 25 zl. 51 ½ kr., smiřickou stranu na 4 zl. 27 ½ kr. Kromě toho smiřická strana musela přivézt půl sáhu měkkého dříví ze Sedloňovského revíru, což přišlo na 4 zl.

1841 V 69 domech žilo 397 obyvatel.

1849 1852 1856 1858 1861 1867 1870 Duben 1873 1874 1. června 1876 19. listopadu 1876 1877

Zemřel 92letý Josef Míl. Kominík Václav Chalupníček z Chotněvic v panství Mnichovo Hradiště, ustanoven dle smlouvy pro celý úpický obvod. V 71 domech žilo 368 obyvatel. Kvůli nemoci se oběsila Františka Pichová. Sbírka na opravu interiéru úpického kostela vynesla 65 zl. 56 kr. Povolení k šenkování Jakubu Baudyšovi z čp. 34. Kameník Matouš z Úpice postavil na návsi kamenný podstavec, na který byl umístěn železný kříž, jenž byl zakoupen až v Praze. Celkový náklad činil 343 zl. 44 kr. Založena obecní kronika. První žádost o zřízení samostatné školy. Postaven kříž v místě zv. Pod Hájkem, kde od nepaměti stával dřevěný kříž. Autorem kamenného podstavce byl Antonín Pátý z Úpice, železný kříž zhotovil Antonín Nyklíček z Úpice. Celkový náklad vyšel na 175 zl. 44 kr. Zahájena činnost okresního soudu v Úpici, pod který spadal i Maršov. Povolení k první taneční zábavě dáno Josefu Kasnarovi z čp. 20. C. k. zeměměřič Slavík vyměřoval hranice Maršova kvůli úpravě obecního katastru. Maršov sestával z 82 domů a 568 obyvatel.

16. listopadu 1878

Viktorin Vach ustanoven prvním učitelem na zdejší škole.

27. listopadu 1878 1. ledna 1880 1. listopadu 1880 10. května 1881

Slavnostní počátek vyučování v místní škole. Zemská školní rada zrušila zdejší zimní školu. Otevření zdejší zimní školy, k němuž mělo původně dojít až o rok později. Oslava svatby korunního prince Rudolfa s princeznou Štěpánkou. Na její upomínku byly u kříže vedle školy zasazeny 3 lípy. Dražba Kolískovy pohledávky 21 zl. na usedlosti čp. 2016.

1884

Vznik SDH. Založení školní pamětní knihy.

13. května Požár hostince Josefa Kastnara čp. 20. Jeho pachatelem byl 11letý Josef Míl. 1884 10. srpna Dodání nové hasičské stříkačky. 1884 13. srpna V nádržce u čp. 61 se utopil 2,5letý Štěpán Vojtěch. 1884 1885 Postavení hasičské zbrojnice. 1. listopadu Obecní pozemek u školy přešel do jejího vlastnictví. 1885 1886 Obecní příspěvek na stavbu nového hřbitova v Úpici činil 725 zl. 18. ledna Soudní dražba na hospodářství Jana Víta čp. 46. 1886 26. ledna 23letá Kateřina roz. Winterová, manželka rolníka Josefa Víta z čp. 27, spáchala 1886 sebevraždu otrávením. 5. dubna „Krakonoš“, spolek akademiků severovýchodních Čech zařídil obci „Jedličkovu“ 1886 knihovnu o 120 svazcích17. Na následky nadměrné konzumace alkoholických nápojů zemřel 30letý Josef 9. prosince Souček z čp. 6. Púvodně bylo podezření, že kvůli nadměrným dluhům spáchal 1887 sebevraždu. 7. dubna 1. schůze nově vzniklé Učitelské jednoty v Úpici. 1888 11. června Soudní dražba Pichovy usedlosti čp. 42 v odhadní ceně 3909 zl.18 1888 9. května Velká bouře s průtrží mračen. 1889 19. května Velká průtrž mračen způsobila rozvodnění místního potoka.. 1889 16

Národní listy, Praha 8. prosince 1883. Národní listy, Praha 3. prosince 1886. 18 Národní listy, Praha 16. května 1888. 17

7. června Velká bouřka s přívalovým deštěm. 1889 1890 První žentourová mlátička v čp. 27 a 37. 31. Josef Bittnar z čp. 20 odevzdal výčepní koncesi. Hostinec koupil Antonín prosince Baudyš z čp. 13. 1890 3. července V čp. 75 se oběsil Josef Řehák ze Slatiny nad Úpou20. 189119 16. srpna Jan Mertlík z čp. 8 přestal s obchodováním. 1892 21. března Dražba na čp. 51. Chalupu koupila obec Maršov za 290 zl. pro obecní nemajetné. 1893 1894 Benedikt Chmelík z čp. 30 obdržel povolení výčepu. 14. července Požár chalupy čp. 54. 1894 1895 Benediktu Chmelíkovi z čp. 30 dáno povolení k prodeji cukru. 5. května Tuberkulóze podlehla 8letá Marie Kultová. 1896

1816 Obchod se solí „Odběr soli. Na žádost nájemce solního skladu upického, Karla Bureše, bylo obcím Maršovu, Havlovicům, Suchovršicům a Radči nařízeno, aby tamnějším obchodníkům se solí zakázaly odebírati jinde sůl než v úpickém skladě. "Dobře Vám povědomo býti musí, že od dávných časů, jmenovitě od 24. června 1699 poukázáni jste potřebnou sůl ze skladu městečka Oupice bráti, nyní ale dle zadané sem stížnosti se spatřuje, že jinde sůl kupujete, pročež takové jednání Vám se zapovidá." (7. června 1816; zámecký archiv v Náchodě).21“

1823 Cechovní příslušnost „Příslušnost cechovní. Cechy města Náchoda žádaly vrchnost, aby stalo se přidělení vesnických řemeslníků v souhlase z privilegiemi cechů na panství zdejším v okruhu jedné míle kolem města Náchoda, Skalice a Úpice. Za tou příčinou konala se schůze představených cechů z Náchoda, Skalice a Úpice 2. července 1823 v kanceláři vrchnostenské. Cechovní privilegia, v jednom čase udělené, směrují k tomu, aby vesničtí řemeslníci k cechům městským v okrsku jedné míle patřily. Ježto privilegia cechovní těchto třech míst docela stejná jsou a v 19

Obecní kronika udává místo července srpen, což je omyl. Národní politika, Praha 10. července 1891. 21 Vilém Schreiber, Paměti města Úpice 1789-1868 (rukopis). 20

uvážení, že při rozdělení vesnických řemeslníkův k cechu jednoho neb druhého těchto třech měst, nikoliv na užitek cechovní, nýbrž na prospěch vesnických řemeslníků se přihlížeti má, uznáno za dobré, aby řemeslníci z vesnic přidělili se k tomu městu, které jim nejbližší jest dle mílcertifikátu ouřadu kontribučenského. Vzhledem k tomu přiděluje se k městečku Úpici: obec Batňovice, Brusnice Německá, Bohuslavice, Bohdašín, Chlístov, Havlovice, Rtyně, Kyje, Komarov, městys Kostelec, Křížanov, Lhota za Kostelcem, Libňatov, Maršov, Mečov, Mstětín, Nesyta, Petrovice, Radeč, Ruběnovice, Suchovršice, Velké Svatoňovice, Malé Svatoňovice, Starý Sedloňov, Nový Sedloňov, Sychrov, Slatina, Studenec, Stolín, Strážkovice, Vodolov, Zálesí - celkem 32 vesnic.22“

1867 Zbudování kříže na návsi Poprvé byl na návsi postaven kamenný kříž v roce 1777. Kolem roku 1833 zde obec postavila dřevěný kříž. V roce 1867 zde kameník Matouš z Úpice vztyčil kamenný podstavec, na který byl umístěn železný kříž, jenž byl zakoupen až v Praze. Celkový náklad činil 343 zl. 44 kr. V průběhu času byl několikrát přemístěn. V roce 1921 provedli úpičtí sochaři Čížek a Kubišta opravu obecních křížů u školy a v hájku.

1870 Počátek ochotnického divadla Za počátek místních divadelních ochotníků můžeme považovat rok 1870, kdy vznikl Zábavní a ochotnický spolek Havlíček. Ten však později zanikl a na jeho činnost navázal po vzniku ČSR divadelní ochotnický vzdělávací spolek Havlíček, který zřídil jeviště a svoji činnost zahájil 18. prosince 192123. V následujícím roce byly zapůjčeny kulisy od DS Komenský z úpického Sychrova. Zároveň se spolek stal členem ÚMDOČ. Spolek byl také podpořen z obecní pokladny, když obdržel 300 Kč na pořízení jeviště. 2. září 1923 bylo uspořádáno první představení v přírodě. Jako jeho místo bylo zvoleno okolí Červeného kříže při cestě do Úpice. Nastudována byla divadelní hra Svatba s překážkami od Karla Buriana, jež byla doplněna zpěvy a v meziaktí představením vojenské hudby, sestavené z Ukrajinců, kteří byli internováni v Josefově. Hraní divadla se věnovali i žáci místní školy. Jmenujme jejich první představení Čarovný proutek od Ant. Jenne 13. dubna 1924. Stejný úspěch měla jejich hra Sněhurka od Vojtěšky Baldessari Plumlovské 21. února 1926. V květnu 1927 postihla spolek velká ztráta, protože zemřel jeho první předseda Emanuel Rosa z čp. 33. Za 20 let činnosti spolku bylo uspořádáno 80 divadelních představení. Dramatických a her ze života 31, veseloher 19, operet 4, v přírodě 1, zábavných večírků 8, pohostinsky sehráno jinde 5 her. Jiní v Maršově 5, dětských her a besídek 7, ochotnických plesů 9. Spolek měl 67 členů místních a 27 z okolních obcí. 22 23

Vilém Schreiber, Paměti města Úpice 1789-1868 (rukopis). Obecní kronika udává jako datum založení 15. leden 1922.

V letech 1946-1948 byla sehrána taková představení jako Karel Havlíček Borovský, Všemi zbožňovaná Lenička, Batoh či Pohádky pana Fořta. Roku 1951 byl původní spolek rozpuštěn a na jeho základech vznikl DS ČSM, který však neměl dlouhého trvání, neboť již v roce 1954 byl zrušen a převeden pod Osvětovou besedu při MNV. Poslední zmínka o hraní divadla tímto souborem pochází z následujícího roku, kdy 8. ledna sehrál pohostinsky v Hajnici Šamberkovu divadelní hru Éra Kubánkova.

1874 Výstavba kříže u Hájku V lokalitě Pod Hájkem při cestě k Úpici stával od nepaměti dřevěný kříž. Nejprve byl celodřevěný, později zůstal obohacen o kovové tělo Kristovo. V roce 1874 byl na jeho místě vztyčen litinový kříž na pískovcovém podstavci. Ten byl zhotoven Antonínem Pátým z Úpice a stál 70 zl. Samotný železný kříž byl zakoupen také v Úpici, a to u Antonína Nyklíčka. Celý kříž i s posvěcením vyšel na 175 zl. a 44 krejcarů. Opravu obecních křížů u školy a v hájku provedli roku 1921 úpičtí sochaři Čížek a Kubišta. V roce 2016 byl spolu s ostatními obecními kříži nově nabílen. Přední horní text „Jeho krví drahou vykoupeni jste“ je dobře čitelný, u spodní dedikace lze nejlépe rozpoznat rok vybudování tohoto objektu.

1874 Spory o údržbu cest „Správa cesty k Maršovu. Obecní úřady v Maršově (starosta Josef Vít) a v Libňatově (starosta Jan Celba) žádaly t. r. o opravení cesty skrze úpické pozemky do jejich obcí vedoucí, poněvadž se tato cesta v špatném stavu nachází, takže není možno pěšky ani povozem do Úpice se dostati. Cesta tato byla proto spravována od 14. září t. r. po 35 dní nákladem 300 zl.24“

1876 Vývoj místních hostinců Zdejší hostince mají v obci dlouhou tradici, protože již v 17. století je zde doložena existence 1 krčmy. Podle repartice na pivo a kořalku z roku 1654 mohl Maršov odebrat 100 žejdlíků kořalky a 13 sudů piva z Úpice25. Největší rozvoj místního pohostinství však nastal teprve v 19. století, což dokládá zápis v obecní kronice: „Z historie hostince v budově čp. 20.

24 25

Vilém Schreiber, Paměti města Úpice z let 1869-1909 (rukopis). Vilém Schreiber, Paměti města Úpice od počátku do roku 1700 (rukopis).

Podle podacího protokolu bylo dáno povolení k první taneční zábavě (hudbě) p. Josefu Kasnarovi čp. 20 19. 11. roku 1876. Na jaře roku 1884 hostinec p. Kasnara vyhořel. Roku 1885 odbýval se v hostinci p. Kasnara první hasičský ples; byl skončen ku všeobecné spokojenosti. 31. 12. r. 1890 odevzdal hostinskou koncesi (čepování) Josef Bittnar čp. 20. Hostinec koupil Antonín Baudyš, polír, tesař čp. 13. Povolení k taneční zábavě dáno roku 1891. V menším tanečním sále se odbývaly taneční zábavy a plesy v Maršově. Roku 1909, na místě chalupy čp. 35, která byla zbořena, byl postaven blízko u cesty ve vesnici z cihel zděný, krytina cementové tašky, větší hostinec s tanečním sálem. V budově měl v jedné místnosti zajištěno majitel zbořené chalupy doživotní bydlení, ve stáji 1 koně. První taneční zábava se konala za velmi početné návštěvy o posvícenské neděli večer roku 1909, hostinský Josef Vlček čp. 35. Později se konaly pouťové a posvícenské zábavy, hasičské plesy střídavě, jeden rok v čp. 20, po druhé zase v čp. 35. Nedělní posvícenská zábava v jednom hostinci, v pondělí ve druhém. Po vzájemné dohodě byly taneční zábavy konány střídavě až do zrušení soukromých živnostenských povolání a tvoření komunálních podniků v počátku padesátých létech dvacátého století pod názvem „Pohostinství“. Hostinec čp. 20 v neděli dopoledne 11. listopadu r. 1956 vyhořel. Místní požární sbor pro poruchu u motorové stříkačky se hašení nezúčastnil. Při uvedení stroje do chodu praskla motorová litinová hlava. Při zásahu okolních hasičských sborů byla střešní vazba a vše hořlavé na půdě v jednom plameni. Obytná budova s výčepní místností byla do konce roku zastřešena a pokryta eternitem. Zdivo z tanečního sálu bylo rozebráno a upotřebeno na přestavbu obytné budovy. Taneční zábavy, Výroční schůze J.ZD Maršov, přednášky a volby do zastupitelských orgánů se konaly v sále v Kulturního domu v čp. 35. Pro stáří a nemoc hostinských bylo Pohostinství v čp. 20 30. dubna roku 1983 zrušeno. Stálí návštěvníci hostince se někteří, kteří mají zálibu ve společnosti, posezení u stolu u piva, přemístili do „Pohostinství“ v Libňatově čp. 31 (u Elsnerů). Budova hostince „Kulturního domu“, mimo obytné části budovy, majitelky bytu, hostinské v důchodě byla v letech 1980 až 1983 prací brigádníků mimo pracvní dobu z místní obce opravena. Byla rozšířena výčepní místnost, postaveno stálé jeviště, šatna pro herce, šatna pro návštěvníky, menší místnost pro porady herců, ochotníků, větší místnost pro schůze M.N.V a občanů, kuchyně pro případ. přípravu občerstvení přítomým návštěvníkům, WC a septik, do nových místností zavedena el. instalace, vodovod, byla zasazena nová okna a dveře. Všechny místnosti byly nově vymalovány. V Kulturním domě byla nabarvena okna a dveře. Venku byla budova omítnuta novou fasádou. Občané obce odpracovali brigádnických hodin a vytvořili dílo v hodnotě.26“ V pozdějších letech byl kulturní dům nevyhovující jak po stránce provozní, tak i hygienické a bezpečnostní. V březnu 2010 se opravovalo, malovalo a natíralo sociální zařízení a kuchyně v kulturním domě. Došlo také k pořízení nových lavic do sálu, vybavení kuchyně (varná konvice, mikrovlnná trouba) a ke zhotovení nové skříně na nádobí. O 2 roky později obec požádala o dotaci na rekonstrukci objektu. První dotace na opravu sálu, jeviště a výčepu byla bezmála 500 000 korun. Druhá na opravu přízemí činila 214 000 korun. Celkově všechny opravy vyšly na 1 100 000 korun, přičemž rozdíl musela obec financovat z vlastního rozpočtu. Slavnostní otevření kulturního domu se uskutečnilo 25. května 2013.

26

Kronika obce Maršova u Úpice, založená roku 1939.

1880-1881 Zřízení školy Podle pamětní knihy libňatovské školy byl Maršov přiškolen k Libňatovu již od roku 1759. Na tuto školu přispíval vždy podle svých daní, a to vždy jejich jednou třetinou. V roce 1770 docházelo do Libňatova 40 místních dětí. Teprve po roce 1870, kdy byly přijaty nové školské zákony, se rozhodl Maršov odškolit od Libňatova. Oslovil kosteleckého stavitele Regnera, aby vyhotovil plány nové školní budovy a v březnu 1873 bylo usneseno, aby byla podána žádost o povolení ke zřízení samostatné školy. Ta byla odeslána na okresní hejtmanství a odtud na okresní školní radu, jež 12. dubna 1873 tuto žádost vrátila zpět s tím, že obec musí získat nejprve povolení zemské školní rady. Nová žádost byla podána 24. dubna téhož roku a 13. března 1874 znovu vrácena. 21. února 1876 zemská školní rada zamítla tuto žádost o odškolení od Libňatova. 17. dubna 1876 byl podán rekurs proti tomuto rozhodnutí, ale ministerstvo kultu a vyučování ho 3. června 1876 zamítlo. 8. dubna 1877 byla na radu inspektora Hrašeho odeslána žádost o zřízení exponované školy, ale ani té zemská školní rada 12. prosince 1877 nevyhověla. Okamžitě byl podán rekurs, ale i ten byl 25. května 1878 zamítnut. Obec se však nenechala udolat a v září 1878 podala žádost, aby bylo obci povoleno alespoň zimní vyučování. Po tolika letech neúspěchů přišla překvapivá odpověď, neboť zemská školní rada 17. října 1878 výše zmíněné žádosti vyhověla, takže od listopadu do dubna musel do Maršova docházet libňatovský podučitel. Místnost v čp. 20 od hostinského Josefa Kastnara vyšla na 60 zl. ročně. Vyučovat se začalo 27. listopadu 1878 a prvním zdejším učitelem se stal Viktorin Vach. 1. ledna 1880 však byla zimní škola zrušena a děti musely opět chodit do Libňatova. Znepokojená obec reagovala deputací na c. k. místodržitelství, následkem čehož došlo 2. dubna 1880 rozhodnutí zemské školní rady, jímž byla povolena od 1. ledna 1881 2. třída v Libňatově a obnoveno zimní vyučování v Maršově. Pro zimní školu byla postavena úpickým stavitelem Josefem Rejskem nová budova, jež byla dokončena v říjnu 1880 nákladem 4500 zl. 39 ½ kr. (včetně školní zahrady)27. Autorem plánu budovy byl stavitel Josef Rejsek z Úpice, zednické práce řídil David Vlček z Libňatova, tesařina byla vedena Josefem Baudyšem z čp. 12, kámen lámal Josef Vít z čp. 66, kamenickou práci zhotovil Jan Hoffman, který bydlel v čp. 11, pokrývačská práce zůstala na Josefu Gryvém ze Světlé a cihly dodal Josef Pich z Libňatova. Na základě toho, že byla dokončena školní budova a okresní školní rada měla peněžitou zálohu, bylo okresním školním inspektorem navrženo, aby byla zdejší zimní škola otevřena již od 1. listopadu 1880, místo původně určeného 1. ledna 1881. K schválení tohoto návrhu následně skutečně došlo a na uprázdněné učitelské místo byl opět povolán Viktorin Vach, který po dobu stavby školy zastával místo meziříčského podučitele. Budovu vysvětil 7. listopadu 1880 úpický děkan Josef Eduard Pelhřimovský, rytíř z Greifenfelsu a kaplan Josef Krihl. Účel 27

Obnos

Jan K. Hraše, České školství obecné na Broumovsku, Novo-Městsku a Trutnovsku, Nové Město nad Metují 1887.

Kámen a klenáky

92 zl.

Cihly

503 zl. 26 kr.

Zednické práce

797 zl. 93 kr.

Tesařské práce (vazba a podlahy) 121 zl. 50 kr. Okna

154 zl.

Dveře

75 zl. 50 kr.

Pokrývačské práce

343 zl.

Kamna a jejich postavení

91 zl.

Vápno

161 zl. 6 kr.

Klempířské práce

84 zl. 32 kr.

Svěcení budovy a následná hostina 166 zl. 96 kr. Celkem

5281 zl. 43 kr.

Celkový účet za stavbu nové školní budovy V září 1881 nahradil Viktorina Vacha dosavadní provodovský podučitel Jan Samek. Novinkou se stalo i to, že 10. prosince téhož roku bylo požádáno o zřízení samostatné školy, čemuž bylo 2. května 1883 vyhověno28. 9. května 1883 byla zvolena první místní školní rada a 1. ledna následujícího roku tak obec získala vlastní školu29. Dosavadní učitel Samek neměl učitelské zkoušky, a tak byl vyhlášen konkurs na obsazení jeho místa. Ze 6 kandidátů na nového školního správce vyšel nakonec v srpnu 1883 vítězně Roman Poláček. Na školu mohl nastoupit až k 1. lednu 1884, proto zde v mezidobí nadále působil Jan Samek, který se 31. prosince 1883 přestěhoval do Libňatova. Nový správce Poláček se mohl díky svému jmenování a s ním spojenému finančnímu zajištění 26. ledna 1884 oženit s Růženou Rufferovou z České Skalice a hned od počátku se všemi silami vrhl do budování a rozvoje zdejší školy. Vznikla tak školní zahrádka o 124,5 m2 a ovocná školka o 72,5 m230. Rozhodl se též založit pamětní knihu školy. Roku 1889 byl Roman Poláček vystřídán Janem Krejčíkem31. 17.-20. srpna 1892 byla budova školy opravena a nově nabílena. O 2 roky později byla zřízena letní tělocvična, opravena a natřena již velmi zašlá okna. V roce 1900 odešel Jan Krejčík do Havlovic a na jeho místo nastoupil ze Zálesí Josef Šrejtr. Kvůli jeho nemoci převzal v letech 1904-1905 prozatímní správu školy Adolf Brož z Úpice. 20. června 1907 byl postaven na škole první hromosvod, který nainstaloval Antonín Tylš z Mezilečí za 104 K. Roku 1907 byl jmenován novým řídícím učitelem Vojtěch Šandera, za něhož byla v roce 1911 zřízena u školy studna a v následujícím roce došlo k nabílení školy, 28

Jaroslav Metelka, Od farní školy k jedenáctiletce. Historie školství v Úpici, Trutnov 1957. Vilém Schreiber, Paměti města Úpice z let 1869-1909 (rukopis). 30 Jan K. Hraše, České školství obecné na Broumovsku, Novo-Městsku a Trutnovsku, Nové Město nad Metují 1887. 31 Národní listy, Praha 3. prosince 1889. 29

natření oken a dveří a dalším opravám. V roce 1917 byl přemístěn do Velkých Svatoňovic a do Maršova nastoupil Antonín Kavan. O 2 roky později byl jmenován jeho nástupcem Václav Skalický, kterého v roce 1923 vystřídal Josef Hronovský. Hned následujícího roku byla opravena střecha školy a pokryta eternitem. Následovaly další opravy omítek, natření oken i dveří a vybílení interiéru. 9. října 1926 se na schůzi místní školní rady hlasovalo o ponechání kříže ve třídě. Všichni její členové kromě správce školy byli pro. Počátek roku 1929 byl ve znamení přerušení výuky, protože tehdy uhodily velké mrazy. Děti mohly do školy opět nastoupit až v březnu téhož roku. 14. června 1929 navštívil školu okresní hejtman Leo Herrscher. Krátce po jeho návštěvě, při níž byla shledána řada závad a stran toho byla dotazována místní školní rada, nastala změna řídícího učitele, kterým se stal Jaroslav Uhlíř. Další změnou se stalo zavedení vodovodu do školní budovy. Zároveň se začalo uvažovat o stavbě nové školní budovy nebo přestavbě té stávající. Roku 1930 přišla opětovná změna správce školy. Do Maršova nastoupil Bohuslav Míl, za kterého bylo obecní vedení stále více dotazováno okresním školním inspektorem stran stavby nové školy. Obec se však bála velkých nákladů a tak slíbila pouze odstranění závad, jež byly nalezeny ve stávajícím školním objektu. V roce 1931 se dočkal rekonstrukce alespoň byt správce školy, snad proto, že nastala opětovná změna v řízení školy, které převzal téhož roku Jaroslav Suchánek. Začalo též docházet k odstraňování dříve nalezených závad. Byla pořízena nová kamna a také byla vyměněna podlaha. Roku 1932 došlo na nové lavice, věšáky a skříň na pomůcky. V následujícím roce byla vyměněna 3 velká okna a novým schodištěm byl upraven vchod do školy. Následně vznikla nová školní zahrada. V roce 1935 se stal novým řídícím učitelem Emanuel Humňal. Za něj byly opraveny zejm. tabule a došlo k založení alpské skalky. Roku 1936 byl vystřídán Miloslavem Möglichem a toho v následujícím roce nahradil Jiří Sommer, který byl roku 1938 v období mobilizace zastupován svým předchůdcem. Poté přichází německá okupace a školní rok 1939/1940 byl odložen kvůli epidemii dětské obrny. Učit se začalo teprve 16. října a už v únoru následujícího roku byla výuka znovu přerušena. Tentokrát kvůli velkým mrazům. Další problémy přineslo místnímu školství pokračování války a ani osvobození na tom mnoho nezměnilo. Koncem listopadu 1948 při schůzi rodičovských sdružení při národních školách v Havlovicích, Libňatově a Maršově u Úpice byl podán návrh na společnou školní budovu32 a v následujícím roce dochází k útlumu výuky v maršovské škole. 1. září 1953 byli místní žáci přiděleni do libňatovské školy, protože jejich počet klesl na 11. V letech 1957-1965 byla škola přechodně otevřena a jejím posledním učitelem byl Josef Moravec. Budova školy byla po dobu uzavření využívána pro kanceláře místního národního výboru, knihovnu, bydlení, třída pak krátce pro ubytování polských pracovnic, kanceláře a schůzovou činnost pro JZD i pro další příležitosti.

1884 32

Pochodeň, Hradec Králové 3. prosince 1948.

Požár hostince Josefa Kastnara 23. května 1884 vznikl v ranních hodinách požár v Kastnarově hostinci čp. 20. Oheň se rychle šířil, protože stavení bylo z většiny roubené a kryté slámou. Z toho bylo usouzeno, že ho stejně nelze zachránit, a tak se za pomoci malé obecní stříkačky pustili sousedé do záchrany okolních stavení, což se také povedlo. Po 2 hodinách oheň pomalu dohoříval a jeho zbytky uhasil teprve úpický hasičský sbor, který přijel se svojí stříkačkou. Z celého stavení zůstal jen klenutý krámek, chlév a malá světnice. Hostinský byl sice pojištěn na 500 zl., ale díky rychlosti požáru přišel o většinu svých věcí a zádrhelem bylo i to, že měl 5 dětí. Nakonec od pojišťovacího spolku obdržel 470 zl. Nejhorším však bylo to, že jako pachatel požáru byl zjištěn 11letý Josef Míl, syn Kastnarova souseda. Ten se přiznal k tomu, že zapálil zadní část střechy, která přiléhala k cestě do školy. Jeho motivy však zjištěny nebyly. Co se však o něm vědělo, bylo to, že před tímto činem byl již třikrát usvědčen z krádeže. Okresní soud v Úpici ho kvůli několika polehčujícím okolnostem nakonec odsoudil ke 3 dnům vězení, po jejichž absolvování byl přijat zpět do místní školy. Díky tomuto ohni, který byl prvním v obci zaznamenaným, bylo následně rozhodnuto o založení místního sboru dobrovolných hasičů. Tato událost však přinesla i řadu po sobě jdoucích smutných událostí. 23. května 1885 zemřel Josef Míl, otec mladého paliče. Netrvalo dlouho a na onen svět ho 20. června téhož roku následovala také jeho manželka. Z chlapce se tak stal sirotek, o něhož u místních nebyl velký zájem. Jeho poručníkem byl určen Jan Rubáček z čp. 28, ale ten se tohoto závazku krátce poté vzdal. Nakonec tak připadlo poručnictví na strýce Josefa Kadaníka z čp. 9, který měl s chlapcem velké starosti. Ze školy byl vyloučen, místními napadán slovně i fyzicky, pronásledován za své činy na každém kroku. Nakonec se našla dobrá duše v podobě radečského mlynáře Picha, jenž se chlapce ujal, přijal ho do služby a slíbil, že v případě dobrého chování chlapce též vyučí svému řemeslu. Jak dokáže jedna nerozvážnost způsobit tolik neštěstí!

1884 Založení SDH Místní hasičský sbor byl založen v roce l884 na první ustavující schůzi, a to nejen na žádost místních občanů, kteří byli postiženi nebo znepokojeni několika požáry v letech 1882-1884, ale též kvůli přípisu pojišťovacího spolku pro okres náchodský, který vyhrožoval, že pojištění občané z Maršova z něj budou vyloučen, pokud nebude v obci ustaven hasičský sbor. Do spolku se okamžitě přihlásilo 33 členů. 19. července téhož roku byl prvním předsedou zvolen Jan Vít z čp. 27, místopředsedou Josef Vít z čp. 37, velitelem Josef Vít z čp. 27, místovelitelem Josef Vít z čp. 39, pokladníkem Antonín Vít z čp. 37 a jednatelem řídící učitel Roman Poláček. Nejprve bylo rozhodnuto o zakoupení ruční stříkačky od firmy Smejkal z Prahy za 1100 zl. a náčiní pro 28 mužů 470 zl. Stříkačka byla dodána 10. srpna 1884 a o 5 dnů později byla po veřejné zkoušce přijata do obecní správy. Zároveň bylo přistoupeno ke stavbě hasičské zbrojnice, k jejímuž dokončení došlo v roce 1885. Autorem projektu byl Josef Rejsek z Úpice. Její finanční náklad činil 359 zl. 49 kr. 25. ledna 1885 se vzdal funkce velitele Josef Vít z čp. 27 a jeho nástupcem se stal Antonín Baudyš z čp. 13. Změna nastala také ve funkci

místopředsedy, kterým byl zvolen Jan Vach z čp. 24. 11. května 1885 došlo místodržitelské povolení spolku. 30. července téhož roku byl spolek přijat za člena župní jednoty hasičské. V témže roce byl uspořádán též 1. hasičský ples. V roce 1890 čítal sbor 24 mužů a o 2 roky později měl 29 činných a 10 přispívajících členů. V květnu 1902 se ve školní budově uskutečnila výroční valná hromada župní hasičské jednoty Severovýchodních Čech. Teprve v roce 1935 byla kronika obnovena zasloužilým jednatelem Antonínem Baudyšem. Na podzim 1934 vznikly v obci za sebou 2 velké požáry, které byly založeny. Proti těmto požárům byla ruční stříkačka bezmocná, a tak po dohodě s obecním zastupitelstvem byla roku 1935 zakoupena motorová stříkačka od firmy Stratílek za 24 900 Kč, z nichž 17 900 Kč zaplatila obec, jež si půjčila u místní záložny, zbytek byl tvořen pokladní hotovostí spolku. Prvním strojníkem se stal Josef Forst. V tomto období hasičský sbor pod vedením velitele Jana Bejra pořádal pravidelně různá cvičení, dále se prováděly různé slavnosti v přírodě s hasičskými ukázkami, také byly pořádány župní sjezdy, na kterých se různě soutěžilo, to vše ve slavnostních uniformách, za velkého zájmu občanů. V této době čítal sbor 28 členů, z toho byly 4 ženy samaritánky. Po 2. světové válce byl hasičský sbor přejmenován na Čs. požární ochranu, základní organizaci Maršov a její základna čítala 32 členů. Kvůli již nevyhovující staré požární zbrojnici se začala roku 1956 k současnému obecnímu úřadu přistavovat nová zbrojnice. V témže roce bylo zakoupeno auto T-805 a později motorová stříkačka PPS-12 s mobilní jednotkou, což posílilo akceschopnost sboru. Ke zbourání staré hasičské zbrojnice došlo v roce 1969. Po roce 1970 se v obci vybudovala s pomoci hasičů požární nádrž, u které se v měsíci květnu pravidelně pořádá hasičská soutěž Federálův memorial. Nejvíce činnosti bylo tehdy na poli prevence. Docházelo ke kontrolám komínů a teplot uskladněného sena i slámy v místním JZD. Samozřejmostí byl i sběr druhotných surovin, který sboru přinášel nemalé finanční prostředky. Ty získával též brigádnickou prací pro JZD nebo MNV. 9. července 1984 došlo k samovznícení nedosušeného sena a požáru družstevního teletníku, který zničil celý půdní prostor. Místním požárníkům však tehdy selhala stříkačka, takže musely zasáhnout okolní sbory. 12. srpna 1984 došlo k oslavě 100 let existence sboru a o 12 dnů později bylo uspořádáno večerní shromáždění všech, kteří se zasloužili o zdárné provedení jubilejní slavnosti. Po roce 1992 došlo k přejmenování sboru a návratu k původnímu názvu Hasičský sbor Maršov u Úpice. Roku 1995 bylo auto T-805 prodáno a jako náhradu za něj zakoupila obec zánovní hasičské skříňové auto AVIA-30 s celkovým vybavením. Dnes jsou členové sboru nápomocni obecnímu úřadu při plnění různých úkolů, potřebných k zlepšení života v obci a pomáhají zajišťovat kulturní a společenské akce. Poslední výraznou novinkou sboru je jeho nový znak, který mu byl předán obcí na výroční valné hromadě 2. prosince 2011.

1884 Utonutí dvouapůlletého chlapce O tomto neštěstí podává podrobnou zprávu pamětní kniha místní školy, a tak z ní citujme:

„Dne 13. srpna 1884 ráno as o ¼ na 11 hod. utopil se v nádržce vedle Čeňka Rubáčka (č. 61) hošík Štěpán 2 ½ roků stár, syn Václ. Vojtěcha tesaře a chalupníka č. 25. O 10. hodině byl ještě doma, načež se vzdálil, když jej potom bratr as po ¼ hod. šel hledat, nalezl jej již utopeného. Nádržka ta je as 3 m. dlouhá, 1 m. široká a ½ m. hluboká, od silnice je 21 kroků vzdálená. Ačkoliv je na pozemku obecním, zřízená jest od okolních sousedů, a užívá se jí k máchání prádla. Soudní komise na místo se dostavivší shledala, že se neštěstí nahodilé nikomu za vinu klásti nemůže.“

1886 Sebevražda 23leté manželky V létě 1884 se Josef Vít z čp. 27 oženil s Kateřinou Wintrovou, která pocházela z blízké německé osady Kladrub. Byla pracovitá, spořádaná i šetrná, vždy příjemného vystupování, nikdy nevyslovila špatného slova, taktéž zlého skutku se nedopustila. Byla však označována za samotářskou, protože na veřejnosti působila plaše a velmi tiše. Její manžel se k ní však choval mnohdy až macešsky, problémy nicméně zůstávaly pod pokličkou doma. Nakonec však došlo k jejich vyvrcholení. 24. ledna 1886 se konala ve zdejším hostinci taneční zábava, na níž přišli i zmínění manželé. Jelikož byla společnost v dobré náladě, nechtělo se nikomu domů. Po půlnoci požádala Kateřina Vítová svého manžela, aby šli již domů. On odmítl a domů přišel až ráno druhého dne, kde našel svoji ženu nemocnou. Přičítalo se to účasti na předchozí zábavě a každý počítal, že ona nevolnost nakonec přejde. Nemoc však nepřestávala, naopak přišlo prudké zhoršení stavu a 26. ledna téhož roku manželka Josefa Víta ve věku 23 let zemřela. Tato rychlá smrt způsobila pozdvižení. Okamžitě byla povolána soudní komise, která pozvala k ohledání mrtvoly MUDr. Antonína Čapka z Malých Svatoňovic. Ten prohlásil, že úmrtí nastalo následkem otravy, a to nejspíše arzenikem. V rámci vyšetřování se všichni vyslýchaní obyvatelé postavili na stranu Vítovu, takže nakonec bylo šetření ukončeno závěrem, že se jednalo o sebevraždu. Některé otázky však nebyly plně zodpovězeny a někteří místní tomuto výsledku neuvěřili. O 3 dny později byla za velké účasti pohřbena.

1886 Zřízení knihovny Podle správce školy Poláčka chyběla v obci k všeobecnému vzdělávání lidu a jeho duchovnímu povznesení knihovna. Obrátil se proto na obecní zastupitelstvo, které poslalo žádost o pomoc spolku akademiků severovýchodních Čech „Krakonoš“. Ten zřídil již mnoho knihoven v okolních obcích a neopomněl ani Maršov, když 5. dubna 1886 dodal žádanou knihovnu do obce. Byla pojmenována jako Jedličkova33 a čítala 120 svazků. Právě ona se později stala základem knihovny obecní.

1896 Touha zemřít 33

Národní listy, Praha 3. prosince 1886.

„Chce zemřít hladem? V obci Marešově u Úpice jistý rolník chce dle pověsti hladem zemříti. O příčině kolují různé zprávy, z nichž vyjímáme následující: Zmíněný rolník byl se ženou svou v bále v Maršově, kde se s ní prý nepohodl a chtěl ji za to doma ztrestati, v čemž mu však zabránil jeho syn. Z toho prý důvodu uzavřel u sebe, že chce zemříti a skutečně již 14 dní ničeho nepojedl, nýbrž pije jen vodu.34“

1897 Otcovražda „Otcovražda? Jak jsme již oznámili, byl v noci na 10. t. m. spáchán v obci Maršově, okresu úpického hrozný zločin. Byl tam zavražděn 57letý domkář Hetflaiš, dle všeho vlastním synem svým, 25letým Josefem. O děsném tomto zločinu sděluje se nám ještě následující: Josef Hetflaiš syn odešel s mladší sestrou z večera dne 9. t. m. do Libnětova, podívati se na svatební veselí jistých novomanželů. Tam zdržel se při taneční zábavě do jedné hodiny s půlnoci a odešel na to z hostince. Sestra zůstala tam až do čtbrté hodiny ranní, načež teprve cestu k domovu nastoupila. Při příchodu domů minula světnici a odebrala se na své lůžko na půdě se nalézající. Po nedlouhém spánku sešla s půdy dolů, kdež spatřila v síni stopy krve. Zaražena vstoupila do světnice a pohledši na postel otcovu, nalezla tuto prázdnou. Vzbudila bratra svého, s nímž jala se otce po stavení a v okolí hledati, leč bez úspěchu. Na jejich pokřik sešli se sousedé, jimž nalezené stopy krve byly podezřelými, a proto poslali do Úpice pro četníka. Když tento se dostavil, nastalo pátrání po zmizelém starci. Pojednou upozorněn byl četník na dva veliké kameny na mrvišti položené, jež dříve v zahradě bývaly. Když kameny tyto byly odvaleny a něco mrvy odebráno, nalezen tam byl zašitý zkrvácený pytel s nějakým obsahem, ve kterém po otevření shledána byla mrtvola hledaného domkáře, krví zbrocená s rozpoltěnou lebkou. Ustrnutí přítomného lidu bylo arci nemalé. Jedině syn Josef Hetflaiš zůstal při nálezu tom nápadně chladným. Okolnost ta, dále shledané na jeho oděvu krvavé skvrny vzbudily proti němu podezření. Proto jej přítomný četník zatkl a k soudu do vazby odvedl.35“

20. století Období 16. ledna 1901

Událost Dražba chalupy čp. 10 se zahradou36.

Voleb do zemského sněmu, jež proběhly společně s Libňatovem, se zúčastnilo 8. října 1901 19 voličů, z nichž 17 volilo MUDr. Jana Dvořáka z Opočna, zbylí voliči hlasovali pro Václava Pozdíla z Nahořan. 1902 Manželé Adolf a Františka Kadaníkovi nechali postavit pískovcový kříž. 19.-20. Velká sněhová vánice. dubna 1902 25. května Ve škole uspořádán sjezd jaroměřské hasičské župy. 1902

34

Obnova, Hradec Králové 14. února 1896. Národní politika, Praha 16. listopadu 1897. 36 Národní politika, Praha 14. prosince 1900. 35

7. listopadu Vyhořela stavení Josefa Víta čp. 75 a Josefa Hrázky čp. 44. 1902 30. srpna Po delší nemoci zemřela žákyně 2. oddělení zdejší školy Augusta Čermáková. 1903 19. března Požár u Josefa Víta v čp. 75. 1904 1905 Založen místní odbor Národní jednoty severočeské. 1908 Epidemie neštovic a spalniček. 5. října 1908 Čtyřletý chlapec zapálil stoh slámy, od něhož chytla stavení čp. 23, 24 a 5337. 1910-1911 Meliorace luk v sousední Kyji, která měli většinou pronajati maršovští občané. 13. a 20. Volby do říšské rady. června 1911 1912 Zřízena vodní nádrž u čp. 6. 7. března Vyhořelo stavení Antonína Tylše čp. 72. 1914 27. července Prvních 15 mobilizovaných opustilo obec. 1914 Za 1. světové války padlo nebo zemřelo na následky zranění či nemoci 9 občanů Maršova (Josef Baudyš z čp. 40, Augustin Bejr z čp. 58, František Bernard z čp. 67, Adolf Hrázka z čp. 44, Stanislav Kábrt z čp. 13, Jindřich Kadaník z čp. 57, Antonín Peterka z čp. 5, Josef Vít z čp. 50, Petr Záruba z čp. 1914-1918 2) a 1 zůstal nezvěstným (Josef Kadaník z čp. 10). Další zemřeli na následky zranění až po válce (Josef Baudyš z čp. 12 a Celestýn Baudyš z čp. 40) nebo se vrátili jako váleční invalidé (Karel Dvořáček z čp. 36, Josef Kadaník z čp. 9, Vilém Kadaník z čp. 65, Josef Rubáček z čp. 61, Jan Vít čp. 39). 3. listopadu Na III. válečnou půjčku bylo obcí upsáno 500 Kč. Na obě předchozí nebylo 1915 dáno nic. Správce školy upsal navíc 3 200 K, žáci 100 K. 17. prosince Dražba chalupy čp. 1738. 1915 1916 Soudní dražba chalupy čp. 17 Antonína Hodra. 11. května Na IV. válečnou půjčku upsala obec 1 000 K, správce školy také 1 000 K a 1916 drobní dárci 2 100 K. 6. prosince Na V. válečnou půjčku bylo obcí upsáno 1 000 K, správce školy upsal 500 K. 1916 24. května Na VI. válečnou půjčku upsala obec 1 000 K. 1917 2. října 1917 Rekvizice obecního zvonu. V rámci sbírky prádla a vlněných věcí k vojenským účelům se nesebrala žádná 16.-17. a 20. věc. Její opakování 1.-4. listopadu téhož roku dopadlo úplně stejně. Naopak října 1917 sbírka ve prospěch vdovského a sirotčího fondu vynesla 12 K 40 h. 1. prosince Na VII. válečnou půjčku bylo obcí upsáno 1 000 K, zatímní správce školy upsal 37 38

Obnova, Hradec Králové 9. října 1908. Národní listy, Praha 6. listopadu 1915.

1917 100 K. 27. května, Silné mrazy poškodily nejen ovocné stromoví, ale pomrzly také brambory a 4. a 5. června žito. 1918 30. června Na VIII. válečnou půjčku upsala obec 1 000 K. 1918 15. října Nařízení o uzavření všech škol na okrese na 14 dní. Později došel další příkaz o 1918 uzavření školy až do 4. listopadu téhož roku. 20. listopadu Na půjčku Národní svobody obcí upsáno 3 000 Kč. 1918 Založena organizace Republikánské strany zemědělského a malorolnického 1919 lidu. V rámci měnové odluky byly v obci sebrány bankovky v hodnotě 80 430 Kč. 3. března Druhý den jim byla polovina z nich vrácena okolkována, na druhou polovinu 1919 byl vydán dlužní úpis. 11. května Vysazení Lípy svobody. 1919 15. června První obecní volby podle nového volebního řádu. 1919 V rámci oslavy památky M. Jana Husa byla u křížku v hájku zapálena hranice a 5. července v hostinci u Entlichů přednesl řídící učitel Antonín Kavan řeč „V lesku 1919 kalicha“. 28. října Zima přišla velmi brzy, takže brambory a řepa zůstaly mnohde pod sněhem. 1919 1920 Slintavka a kulhavka. Velká průtrž mračen poškodila hráze a stavidla obou dolních rybníků. 18. dubna 1920

25. dubna 1920

Volby do poslanecké sněmovny (194 oprávněných voličů, 179 odevzdaných hlasů; republikánská strana a Domovina 77 hlasů, lidovci 34 hlasů, národní socialisté 30 hlasů, sociální demokraté 25 hlasů, živnostníci 8 hlasů, národní demokraté s agrární opozicí 6 hlasů). Volby do senátu (173 oprávněných voličů, 159 odevzdaných hlasů; republikánská strana a Domovina 65 hlasů, lidovci 42 hlasů, sociální demokraté 26 hlasů, národní socialisté 17 hlasů, živnostníci 4 hlasy, národní demokraté s agrární opozicí 3 hlasy, sdružené strany židovské 2 hlasy).

1. července Průtrž mračen způsobila zatopení celého okolí místního potoka. 1920 18. července Svěcení nového zvonu. Byl pojmenován Josef a zakoupen v Broumově. Vážil 1920 47 kg a bylo za něj zaplaceno 3305 K. Opravu obecních křížů u školy a v hájku provedli úpičtí sochaři Čížek a Kubišta. 1921 Rekonstrukce školní studny. 6.-7. listopadu

Velká vichřice.

1921 Místní lesy napadeny mniškou. 1922 Založena organizace Čs. strany národně socialistické. 2. ledna Prudké tání způsobilo rozvodnění všech potoků na území obce i v jejím okolí. 1922 31. srpna-2. Manévry 4. divize v okolí obce. Přímo v obci tábořil 4. pluk pěchoty a 2 baterie září 1922 lehkého dělostřelectva. 15. července Požár panského lesa k Nesyté. 1923 23. června Následkem zhoubného nádoru na krku zemřel Josef Entlich z čp. 35, nájemce 1923 zdejšího hostince. V obecních volbách získali lidovci 7 mandátů a skupina chalupníků a 16. září 1923 malozemědělců 5 mandátů. 1925 Oprava cesty do Úpice na tzv. Dlouhých záhonech. 21. ledna 22 žáků zdejší školy složilo členský slib Dorostu Čs. Červeného kříže. 1925 Volby do poslanecké sněmovny (z 200 oprávněných voličů hlasovalo 193, Čs. strana agrární a konzervativní obdržela 1 hlas, živnostníci 4 hlasy, komunisté 2 hlasy, národní socialisté 67 hlasů, Republikánská strana zemědělského a 15. listopadu malorolnického lidu 25 hlasů, lidovci 93 hlasů) a do senátu (Čs. strana agrární a 1925 konzervativní obdržela 1 hlas, živnostníci 2 hlasy, komunisté 1 hlas, národní socialisté 63 hlasů, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu 25 hlasů, lidovci 79 hlasů a Bund der Landwirte 1 hlas). 1926 Epidemie spály mezi místními dětmi. 12. června Obecní zastupitelstvo jednalo o zavedení vodovodu. Pro nezájem občanů 1926 z tohoto nápadu sešlo. Místní školní rada odhlasovala ponechání kříže v učebně, proti byl jen správce 9. října 1926 školy. 25.-28. července Vyměřování nové okresní silnice. 1927 16. října V obecních volbách obdrželi lidovci 6 mandátů, národní socialisté 4 mandáty a 1927 agrárníci 2 mandáty. Josef Zikmund z čp. 8 koupil 2 tkalcovské stroje a benzínový motor, aby rozjel 1928 svoji tkalcovskou výrobu ve větším rozsahu. 6. května Požár Šulcova lesa nedaleko obecní louky. 1928 Červen 1928 Vystavěna dřevěná pozorovací rozhledna u Černé jedle. 26. srpna Slavnostní předání lesního revíru Komárov-Proruby městu Jaroměři. 1928 Ve volbách do okresního zastupitelstva obdržela česká volební skupina 114 2. prosince hlasů a národní socialisté 53 hlasů. Ve volbách do zemského zastupitelstva 1928 získali lidovci 77 hlasů, národní socialisté 44 hlasů, agrárníci 43 hlasů, živnostníci 3 hlasy, komunisté 1 hlas a sociální demokraté 1 hlas.

1929

11. února 1929 12. února 1929 14. června 1929 4. července 1929

27. října 1929

1930 30. září 1930 15. července 1931 27. září 1931

Kvůli nedostatku vody byl na dolním konci obce zřízen vodovod pro 10 domů a o měsíc později na horním konci pro 27 stavení. Josef Kadaník z čp. 1 si vystavěl vodovod vlastní. František Král nechal v čp. 54 vykopat 20 m hlubokou studnu. Josef Vít z čp. 49 přestal se svojí službou zvonickou, kterou převzal v mládí od svého otce. Jeho nástupcem se stal Josef Bernard z čp. 67, který za tuto službu obdržel 150 Kč ročně. Velké mrazy (až - 33 °C). Zdejší školu navštívili okresní hejtman Leo Herrscher a člen okresního zastupitelstva Josef Jizba. Velká vichřice, která však v obci mnoho škod nenadělala. Voleb do poslanecké sněmovny se ze 199 oprávněných zúčastnilo 187 voličů. Národní socialisté obdrželi 49 hlasů, sociální demokraté 4 hlasy, lidovci 78 hlasů, agrárníci 53 hlasů, živnostníci 2 hlasy a 1 hlas byl neplatný. Ve volbách do senátu se ze 175 oprávněných dostavilo 168 voličů. Národní socialisté obdrželi 44 hlasů, sociální demokraté 2 hlasy, lidovci 72 hlasů, agrárníci 47 hlasů, živnostníci 2 hlasy a 1 hlas byl neplatný. Antonín Bejr z čp. 57 si zřídil pražírnu žita, kávy a arašídů. Petice 42 občanů proti části projektu nové okresní silnice. Kroupy nadělaly škody na ovocném stromoví i na polních plodinách. Obecní volby. Čs. strana národně sociální obdržela 54 hlasů, agrárníci 51 hlasů a lidovci 90 hlasů. U dolního rybníka proti čp. 42 a u vodní nádrže u čp. 61 zřízeny betonové hráze, jež si vyžádaly celkové náklady ve výši 8109,05 Kč. Novostavba čp. 1.

1932

1933 1. dubna 1933 28. července 1933 30. října 1933 1933-1935

39

Při kopání výkopu pro vodovod nalezl Josef Vojtěch z čp. 47 16 kusů stříbrných trojgrošů z let 1626, 1627 a 1631. Kvůli stavbě okresní silnice bylo vykoupeno a následně zbouráno stavení čp. 60, jež patřilo Josefu Rubáčkovi a nacházelo se mezi čp. 77 a 57. Vysázeno ovocné stromoví při silnici Úpice-Maršov. Bouře s vichřicí. Vodoprávní řízení na vodovody z roku 1929. Stavba nové okresní silnice Libňatov-Maršov-Kyje39.

Národní listy, Praha 20. června 1933.

Otevřena filiálka Lidového konsumu Svépomoc z Úpice. 1934

14. září 1934

Vznik Národní obce fašistické. Požáry u Františka Bejra čp. 56 a u Josefa Kadaníka čp. 9. Oba ohně byly úmyslně založeny Richardem Borgerem z Poříčí u Trutnova, který měl na svědomí i další požáry v okolí. Funkční období obecního zastupitelstva prodlouženo ze 4 na 6 let.

1935 Josef Vojtěch zavedl v čp. 60 obchod s potravinami. Adolf Kult při úpravě dvorku u čp. 73 zakopl motykou o hliněnou nádobu, 27. srpna která obsahovala 65 pražských grošů z doby od Václava II. do Vladislava II. 1935 Jagellonského. Vojenská správa zřídila na nejvyšším bodě Hájku signalizační pyramidu 1936 trigonometrického bodu. Ve volbách do senátu a poslanecké sněmovny obdrželi agrárníci 48 a 53 hlasů, 19. května sociální demokraté 2 a 2 hlasy, národní socialisté 12 a 14 hlasů, komunisté 3 a 4 1936 hlasy, lidovci 48 a 54 hlasů, živnostníci 14 a 14 hlasů, fašisté 54 a 59 hlasů. Ve volbách do zemského a okresního zastupitelstva získali agrárníci 48 a 0 26. května hlasů, sociální demokraté 2 a 2 hlasy, národní socialisté 19 a 21 hlasů, komunisté 5 a 5 hlasů, lidovci 44 a 0 hlasů, živnostníci 13 a 0 hlasů, fašisté 43 a 1936 0 hlasů a sdružená kandidátka agrárníků, lidovců a živnostníků 0 a 160 hlasů. Založení civilní protiletecké obrany. 1937 Rekonstrukce obecního rybníčku u čp. 20 vyšla na 3 113,50 Kč. Marie Endlichová z čp. 35 se vzdala hostinské koncese. Díky tomu se též přestěhovala filiálka konsumu Svépomoc v Úpici do čp. 30. 1938 V obci nakrátko umístěna četnická stanice, která byla kvůli nedostatku místa přemístěna do Libňatova. V obecních volbách obdrželi nacionální vlastenci 25 hlasů a 1 mandát, agrárníci 29. května 57 hlasů a 4 mandáty, živnostníci 25 hlasů a 1 mandát, národní socialisté 36 1938 hlasů a 2 mandáty a lidovci 50 hlasů a 4 mandáty40. 24. září 1938 Mobilizace záložníků. 9. října 1938 Do obce přijelo 16 mužů finanční stráže a státní policie. 10. října Vyznačování demarkační čáry mezi Velkoněmeckou říší a okleštěnou 1938 Republikou československou. 24. listopadu Smiřická stráň a samota Hájek čp. 72 byly obsazeny Němci, ale po různých 1938 intervencích byla samota ze záboru vyjmuta. 28. listopadu Státní policie byla z Maršova přeložena do větších měst. 1938 21. prosince Ustavující schůze Strany národní jednoty. 1938 30. dubna Založeno Národní souručenství, k němuž přistoupilo 95 členů. Jeho vedoucím

40

Nové směry, Hradec Králové 13. května 1938.

1939 21. května 1939 16. října 1939 17. března 1940 2.-4. ledna 1941 27. prosince 1941 10. května 1945 1945-1947

se stal starosta obce Antonín Vojtěch. Založena mládežnická organizace Národního souručenství. Kvůli epidemii dětské obrny začal opožděně školní rok. Odzbrojování příslušníků finanční stráže, kterým byly ponechány jen pistole k osobní obraně. Velká sněhová vánice způsobila velké závěje. V koncentračním táboře Mauthausen zahynul 33letý topič a komunistický odbojář Jaroslav Postupa z čp. 71. Do Maršova dorazili sovětští vojáci. Hostinec i prodejnu Lidového konsumu převzala Marie Vojtěchová z čp. 60. Zavedeno autobusové spojení.

1946 Výstavba garáže „svépomocí“ pro autobus ČSAD Úpice. 26. května 1946 1947 1947-1950 1948 1950 11. listopadu 1956

Volby do Ústavodárného shromáždění Československé republiky. Hostinec čp. 35 koupila Jaroslava Kašparová z Větrníku. Elektrifikace obce. Návrh na společnou školní budovu na schůzi rodičovských sdružení při národních školách v Havlovicích, Libňatově a Maršově u Úpice41. Obec získala název Maršov u Úpice. Požár v hostinci Jaroslava Baudyše v Maršově. Výstavba obecního úřadu a hasičské zbrojnice.

1958

Veřejná telefonní stanice s číslem 55, MNV společně s požárním sborem s číslem 56. 1.-2. října 1. ročník cyklistických závodů o Velkou cenu Krkonošské pravdy42, jehož trasa 1960 vedla přes obec i v následujících ročnících. 1961 Prodejna potravin byla konečně vybavena ledničkou. 1963-1964 Meliorace zamokřených pozemků. 1969 Pro skupinový vodovod byly zřízeny jímací zářezy v prameništi Maršov. 1969-1970 Meliorace zamokřených pozemků. 1971 Odbahnění požární nádrže. 1980-1983 Rekonstrukce Kulturního domu. 5.-6. června Volby do všech zastupitelských orgánů. 1981 41

Pochodeň, Hradec Králové 3. prosince 1948. Krkonošská pravda byla orgánem OV KSČ a ONV v Trutnově a vycházela jako týdeník v letech 1960-1990. 42

Září 1981

Rekonstrukce nízkonapěťové elektrické sítě. Dřevěné sloupy z roku 1947 byly nahrazeny betonovými. Úprava zastávky ČSAD na horním konci obce.

1983

Rekonstrukce zvonice.

1983-1984

Zahájen provoz mandlu. Oprava víceúčelové nádrže u čp. 16. Meliorace zamokřených pozemků.

1984 9. července 1984 12. srpna 1984 15. prosince 1984 1987 1988 1990

Vodní nádrž v horní části obce u čp. 16 byla vyčištěna a prkenná výpusť byla vyměněna za betonovou. Oheň na teletníku zničil celý půdní prostor s uskladněným senem. Slavnost ke 100. výročí založení SDH. Zemřel František Burkoň, předseda MNV v letech 1972-1976. Velký vítr pobořil roubenou stodolu u čp. 33. Dokončen obecní vodovod z Hajnice do Libňatova, na který je napojena asi polovina obyvatel obce. Zbourána roubená výměnkářská chalupa čp. 80. Generální oprava požární nádrže u čp. 61 a zatrubení potoka u čp. 4 pro skládku odpadů.

1991 Pro hajnický vodovod vybudován zemní dvoukomorový vodojem Mravenčí Domky o objemu 2 x 250 m3. Dokončení a kolaudace veřejného vodovodu pro celou obec. 1992 1993 1994 2000

Místní prodejna nabídnuta k prodeji za 500 000 Kč43. Rekonstrukce zvonice, do níž byl pořízen nový zvon. Obec zakoupila prodejnu potravin za 450 000 Kč a pro hasiče automobil AVIA za 98 300 Kč. Odbahnění rybníků u čp. 37 a čp. 38, úprava rybníka v horní části obce u čp. 20, úprava „smeťáku“ u čp. 4.

1902 Výstavba kříže proti čp. 73 Kříž z pískovce krémově lakovaný s tělem Krista. Pod křížem leží beránek a klečí andílci. Na vrchním podstavci jsou hlubší vlisy se soškami P. Marie, sv. Františky a sv. Josefa, vše lidová tvorba. Na spodním podstavci je doporučení: „Budete-li věrně ctít Krista pána svatý Kříž, 43

Hradecké noviny, Hradec Králové 30. října 1992.

Bůh nad vámi bude bdít, nemine vás nebes říš!“ Vzadu sdělení: „Nákladem Adolfa a Františky manželů Kadaníkovích 1902.“

1909 Loupež a žhářství „Zatčen pro loupež a žhářství. Když se tovární dělník Jan Tylsch z Maršova u Úpice vracel onehdy z továrny domů, přepadl ho v lese neznámý muž a oloupil o celou týdenní mzdu. Za dva dny po té vyhořela stodola domkáře Semeráka ve Kvíčale a jeho obytné stavení. Krátce před ohněm potuloval se kolem domu tovární dělník Rubáček, na kterého padlo podezření ze žhářství. Četnictvo zjistilo, že Rubáček nejen oheň založil, ale že také spáchal loupež na Tylschovi.44“

1911 Založení kampeličky Spořitelní a záložní spolek v Maršově byl podle Kampelíkova vzoru založen v roce 1911 a největší zásluhu na jeho vzniku měl správce školy Vojtěch Šandera. Zakládajících členů bylo 13. První ustavující valná hromada se uskutečnila 7. května 1911. Na ní byl starostou spolku zvolen Vilém Vít z čp. 37, jeho náměstkem Josef Pacák z čp. 38 a do představenstva byli ještě zvoleni: Ladislav Kábrt z čp. 41, Karel Dvořáček z čp. 36 a Antonín Baudyš ml. z čp. 20. První dozorčí rada byla tvořena Františkem Čermákem z čp. 27, Janem Vachem z čp. 24, Josefem Kadaníkem z čp. 9, Hynkem Kadaníkem z čp. 69, Antonínem Baudyšem z čp. 20 a Josefem Vojtěchem z čp. 21. Rok

44

Spořitelní Pohledávky na zápůjčkách Závodní Počet vklady u členů podíly členů

1911

1868 K

160 K

160 K

13

1912

6202 K

4420 K

230 K

19

1913 10041 K

9245 K

290 K

25

1914 12122 K

9868 K

320 K

28

1915 13998 K

7119 K

340 K

26

1916 19477 K

8284 K

380 K

30

1917 35174 K

9064 K

370 K

33

1918 54311 Kč

8556 Kč

370 Kč

33

1919 87977 Kč

6730 Kč

380 Kč

34

1920 109775 Kč

18220 Kč

380 Kč

34

Národní politika, Praha 10. března 1909.

1921 164135 Kč

7600 Kč

370 Kč

33

Základní přehled o stavu maršovské záložny v prvním desetiletí její činnosti V roce 1917 byl přeložen správce školy Šandera, který byl zároveň pokladníkem spolku, do Velkých Svatoňovic. Proto musela proběhnout volba jeho nástupce, kterým se stal válečný invalida Karel Dvořáček z čp. 36. Kampelička se však nevěnovala pouze finančním záležitostem. Podporovala místní kulturní i společenský život a svým členům pomáhala také v rozvoji jejich živností, neboť pro ně nakupovala žentoury, benzínové motory (1929), ale také průmyslová hnojiva a další potřebné věci. Spolek přežil obě světové války, ale období komunistického režimu již ne. Zanikl k 1. lednu 1953, kdy vstoupil v platnost Zákon č. 82/1952 Sb. o jednotné síti státních spořitelen.

1919 Slavnost sázení Lípy svobody Stejně jako v ostatních obcích se rozhodli místní obyvatelé vysadit na paměť obnovy samostatného státu tzv. Lípu svobody. Pamětní kniha místní školy o tom hovoří toto: „Poněvadž v den 1. května t. r. konán v Úpici tábor lidu, ujednalo obecní zastupitelstvo sázení stromku svobody (k žádosti správce školy), aby slavnost konána byla 4. května t. r. Ale 4. května se nekonala, neboť nebylo vše připraveno k dostatečné oslavě, teprvé o týden později, v neděli dne 11. května byla konána za veliké účasti domácího i cizího obecenstva. Počasí bylo slavnosti dosti příhodné. O 2. hod. odpoledne utvořil se průvod na konci obce, kdež čekali již účastníci z Libňatova: školní mládež, hasiči a dívky v národních krojích. Za veselé hudby ubíral se průvod na místo určené (u hasičské zbrojnice) kdež vedle vsazené již lípy postaveno řečniště. Uvítací proslov měl p. Ant. Baudyš ml., hostinský v Maršově. Pak deklamovaly čtyři školní dítky a to: Božena Baudyšová, jež pěkně přednesla báseň: Můj kraj, můj ráj, Ladislav Zikmund, kterýž také zdařile přednesl báseň: Jsem Čech, Božena Entlichová (říkala báseň: Našim hrdinům) a Vilém Vojtěch (báseň: Legionář). Dítky byly odměněny potleskem. Po deklamacích vystoupil na řečniště občan p. Zikmund. Promluvil o významu nynější doby. Již za deklamací snesla se nade krajem lehká bouře, za řeči občana p. Zikmunda počalo sprchati. Proto byla slavnost skončena zapěním Hej Slované. Sotva se obecenstvo rozešlo, ustal deštík a obloha se ponenáhlu vyjasňovala. V hostinci p.Baudyše byla pak zábava mladých: tanec.“

1922 Dojemná dětská solidarita a pomoc

„Dárek spolužákovi. Svému bývalému spolužáku Václavu Nývltovi, který navštěvuje obecnou školu v Úpici a jemuž zemřel otec, připravily děti překvapení a způsobily radost. Učinily sbírku peněžitou, z té zakoupily plátno a ušily košilku, kterou s obnosem 4 Kč k Štědrému dnu sirotkovi zaslaly. Připojily dopis, na který podarovaný dojemně odpověděl.45“

1923 Školní divadlo „Žákovské divadelní představení. Dne 13. dubna t. r. pořádali žáci zdejší školy divadelní představení „Čarovný proutek“ od Ant. Jenne. Bylo to první vystoupení žáků zdejší školy na jevišti vůbec. Cvičení této hry dalo dosti práce. Obleky vypůjčeny z půjčovny Fr. Šustra v Náchodě pro 2 vodníky a 4 pídimužíky. Celkem účinkovalo 29 žáků. Ku hře nacvičeno bylo 14 národních tanců. Tance lesních panen se obecenstvu nejvíc líbily. Finanční výsledek byl slušný. Celkový hrubý příjem činil 614 Kč 60 h; vydání 248 Kč 40 h. Přebytku 366 Kč 20 h upotřebí se následovně: 166 Kč na zakoupení cvičebnic pro chudé žáky, 100 Kč při školním výletě chudým žákům; zbytek ku zakoupení potřeb pro výchovné ruční práce. Žáci byli zdarem hry nadšeni a chtěli by hráti ještě jednou. I dospělým se hra líbila a přáli si, aby to bylo opakováno.46“

1923 Velký požár lesa „Velký požár lesa u Kyxjí (poblíže Trutnova) vypukl v neděli o 3. hod. odpol. na panství Schönburga47-Lippe. V končinách těch, mniškou spustošených, měla být postavena pila. Na mýtině ležely kmeny, dřeva do metrů postavená, hromady chrastí, kůry apod. I v neděli se tam pracovalo a tu přes přísný zákaz kouření z neopatrnosti asi povstal oheň, jenž se brzy rozšířil a ohrožoval obec Maršov. Ze všech sousedních dědin a měst dostavili se hasiči, přijela i parní stříkačka z Králové Dvora, než vodou nedalo se ohni a žáru čelit. Záchranné práce musely se proto omezit na ohraničení požáru zřizováním příkopů a kácením stromů. Tím bylo největší nebezpečí odvráceno. Hořelo však ještě celou noc a celé pondělí. Ohni padlo v oběť 6 hektarů lesa.48“

1926 Dvojnásobná smrt v bouřce 22. května 1926 vyrazil Josef Vocel z Libňatova do lesa na kopání pařezů. V lokalitě, kde se říká „U buku“ a nachází se u cesty z Maršova u Úpice do Posadova, ho zastihla bouřka s deštěm, a tak se schoval i se svými 2 dcerami pod statný buk, do něhož však udeřil blesk a otec i starší dcera byli na místě mrtvi. Mladší dceru, jež ležela pod tělem mrtvého otce, 45

Pamětní kniha školy Maršovské, založená r. 1884 učitelem Romanem Poláčkem. Pamětní kniha školy Maršovské, založená r. 1884 učitelem Romanem Poláčkem. 47 Správně Schaumburg-Lippe. 48 Národní politika, Praha 18. července 1923. 46

vyprostil Vilém Kadaník z Maršova u Úpice, který se též nedaleko schovával před deštěm. Pohřeb se konal v pondělí o hořičské pouti a následně byla pozůstalými na strom umístěna tabulka s nápisem: „Zde pod tímto stromem skonal v Pánu zasažen bleskem Josef Vocel z Libňatova, starostlivý otec a manžel, stár 37 let, a jeho pětiletá dceruška Liduška. Budiž jim vděčná paměť.49“

1927 Neúspěšná jednání o zavedení elektrického proudu do obce „Dne 28. srpna sešlo se mnoho lidí v hostinci A. Baudyše č. 20, aby byli přítomni schůzi obecního zastupitelstva při projednávání o zařízení elektrického vedení. Do schůze dostavili se inženýři východočeské elektrárny a předložili vyhotovené plány elektrického vedení v Maršově. Také podali přítomným potřebné informace. K uskutečnění nedošlo, poněvadž jednotlivci nebyli předem informováni, nevědělo se kolik proudu by bylo potřebí, kolik by bylo motorů.50“ Elektrické osvětlení bylo do obce nakonec zavedeno až v roce 1947, přičemž mnoho desítek let nebylo investováno do jeho vedení. Teprve když začaly dřevěné sloupy uhnívat, tak byly koncem 70. let postupně zkráceny a 2 šrouby uchyceny na železobetonové patky, jež byly zapuštěny v zemi. Ke stabilnímu řešení došlo až v září 1981, kdy došlo ke generální rekonstrukci sítě nízkého napětí, v jejímž rámci byly původní sloupy nahrazeny 75 novými, tentokrát již železobetonovými. U domů čp. 50, 14, 11, 12, 71, 16, 20, 51, 26, 76, 30, 34, 36, 39, 40, 42, 59, 5 a ve středisku JZD byly navíc na stožáry elektrického napětí upevněny k osvětlování obce elektrické výbojky.

1929 Výstavba vodovodů Jako první zmínku o výstavbě vodovodu nalézáme v obecní kronice toto: „Nedostatek vody v některých číslech přiměl občanstvo k zřízení vodovodu, pro celou obec. Z obavy, že voda by pro všechna čísla nepostačovala, zřízen vodovod na dolejším konci pro 10 čísel a o měsíc později na hořejším konci pro 27 čísel. Hořejší konec bere vodu z tak zvaného „Mertlíkova dolce“, kde byla stará studánka a v níž bylo dostatek vody. K tomu byly přibrány 2 prameny nové. Od studánky, která se částečně vyzdila, vedou truby poasfaltované51 (5/4 coule) 26.65 m a z druhé strany jde 15 m potrubí z rour kameninových v průměru 15 cm a 10 m poasfaltovaných v průměru 33 mm. Oboje potrubí se sbíhá do jímky, odkudž se vede poasfaltovanými rourami do vodojemu, umístěného na pozemku pana Josefa Zikmunda, č. p. 8. (Celkem 397 m). Od vodojemu směrem východním se táhne potrubí pozinkované (5 cm) až za Antonína Chmelíka čís. p. 45. (Celkem 346.65 m. 49

Pamětní kniha obce Libňatov, založená 1. ledna 1923. Kniha pamětní obce Maršovské, založená r. 1870. 51 V původním zápise jsou označeny jako asfaltové, pozdějším kronikářem Adolfem Kadaníkem z čp. 9 byla provedena oprava (1975-1983). 50

Mezi budovou Antonína Chmelíka a hostincem p. Antonína Baudyše je zřízen hydrant. Od Antonína Chmelíka až po školní budovu je pozinkované potrubí 4 cm v průměru 373.90 m dlouhé. Voda se počítá na 1 osobu 20 l denně; 1 kůň neb kráva starší než ½ roku může spotřebovati 50 l, koza, vepř 15 l vody. Panu Baudyšovi, hostinskému povoleno pro hostinec 70 l vody denně. Celkový náklad hlavního vedení 47.208.20 Kč52.“ O několik stránek dále obecní kronikář pokračuje: „Po kruté zimě v r. 1928-1929, kdy se projevily velké obtíže se zaopatřováním vody, projevila se mezi sousedy doleního konce obce snaha zaopatřiti si vodu trvale do stavení. Přes to že nebylo u některých náležité pochopení pro tak důležitou věc, bylo některými jednotlivci houževnatě v té věci přikračováno a docíleno 3/4. 1929 dohody a ustaveno 8 zájemníků. Od obce vyžádáno povolení ke stavbě vodojemu na ob. pozemku nad tak zvanou ob. studnou u čp. 51. Cihli dodala parostrojní cihelna Miskolezi, cement a cementové desky Fübler, cementárna v Úpici. Zednickou práci provedli Josef Vít čp. 75 a Vilém Pokorný čp. 59. Práci přidávačskou udělali zájemníci samy. Během stavby se přidali 3 nový zájemníci. Délka hlavního potruby činí 607 m. Denní spotřeba vody jest 30 hl. Celkový náklad činí 27.229.50 Kč na zařizení vodojemu připadá 4.829.50 Kč Fě. Josef Vajhl a spol. v Libňatově vyplaceno 22.400 Kč který práci prováděl. Z toho uhradili jednotlivě na hlavní potrubý a vodojem: Od hlavního vedení a domácí zařízení Jos. Kadaník čp. 9 2000 Kč 4405 Kč Václav Záruba čp. 38 700 " 2792 " Jos. Vít čp. 75 800 " 1237 " 690 " 1633 " Jos. Vít čp. 66 Vilém Pokorný čp. 59 490 " 1633 " Adolf Baudyš čp. 42 859 " 4603 " Ladislav Kábrt čp. 41 750 " 3672 " Karel Dvořáček čp. 36 2100 " 1378 " 800 " 744 " Jos. Bejr čp. 3 Jos. Kadaník čp. 1 2500 " Jan Vít čp. 39 2631 ". Karel Dvořáček čp. 36, Jos. Bejr čp. 3 a Jan Vít čp. 39 mají zřizený malé vodojemi; odtuď vodu pumpují neb jim voda samočiňně neteče. Ostatním teče voda samočiňně. Po nedohodnuti se Adolfa Mertlika čp. 6 se sousedy hořeního vodovodu zřídil si vodovod sám z pramene na svém pozemku pod Ant. Vondráčkem čp. 48.53“

1932 52 53

Kniha pamětní obce Maršovské, založená r. 1870. Kniha pamětní obce Maršovské, založená r. 1870.

Narodil se Josef Vik Narodil se 6. dubna 1932 v Maršově u Úpice54. Vyučil se písmomalířem a natěračem55, načež studoval reklamní písmo, jeho konstrukci a imitaci dřev na průmyslové škole dřevodělné. Následně přešel na umělecko-průmyslovou školu, kde se věnoval zejm. reklamní grafice. Poté pracoval jako vedoucí reklamy a vedoucí výtvarník v Kaře Trutnov. Navrhoval a realizoval mnohé expozice na mezinárodních výstavách při veletrzích a zařizoval podle svých návrhů interiéry podnikových prodejen Kary. Vedle toho na sebe upozornil svou malířskou tvorbou. Jeho prvním velmi ceněným výtvarným úspěchem byly první dvě ceny v soutěži na plakát oslav 700 let města Trutnova. Jeho obrázky nalezly mnohá uplatnění, např. ve výtvarné publikaci Havlovice a čas, ve vlastivědném sborníku Rodným krajem a ilustroval též řadu knih (Zpráva o léčiteli z Batňovic, Svítání v duši Břetislava Kafky). Ve svém díle neopomenul též své rodiště (Kaplička v Maršově u Úpice, 2002).

1932 Výstavba vodovodu a nález stříbrných mincí „Stavba vodovodu. Josef Kadaník čp. 1 položil vodovodní potruby od čp. 4 z tak zvaného pekla. Vodu dostal též Emil Kadaník, majitel usedlosti čp. 4. Při kopání výkopu byl učiněn Jos. Vojtěchem čp. 47 na par. 582, jak jest vyznačeno vodorovnou čárkou. Nález peněz. 16 kusu stříbrných trojgrošu z r. 1626 a z r. 1631, 1627 za Ferdinanda II a Leopolda. 4 kusy daroval do zdejší školy56.“

1935 Nález středověkých mincí „Nález mincí. Při úpravě dvorku zakopl 27. srpna 1935 pan Adolf Kult motykou o hliněnou nádobku. Byla ve hloubce asi 30 cm. Nádobka se rozbila a z ní vypadly mince, které byly měděnkou spojené. Mincí bylo celkem 65 kusů. Mince jsou pražské groše, které byly raženy za vlády Václava II., Václava III. („tercius“), Jana Lucemburského, Karla IV. (primus) a Vladislava II. Jméno panovníka jest vždy na straně s korunou ve vnitřním kruhu a začíná u špičky koruny doprava. Nález byl učiněn v domě čp. 73.

54

Krkonošské noviny, Trutnov 20. března 2004. Krkonošské noviny, Trutnov 11. července 2002. 56 Kniha pamětní obce Maršovské, založená r. 1870. 55

Dar mincí. Pan Kult daroval i naší škole 2 groše z doby Václava II., které byly zařazeny do sbírky.57“

1936 Vodní nádrž „Stavba vodní nádrže. Usnešením ob. zástupitelstva ze dne 10/2 1935 koupen od Mertlika Adolfa čp. 6 pozemek na kterém vyvěrá pramenitá voda, ve výměře 120 m2 á 5- Kč m2 mimo vody za kterou dáno 250Kč a na kterém zřízena vodní nádrž, nákladem včetně pozemku i vody 6.253 Kč.58“

1936 Zemřel Jan Vach Narodil se 30. června 1883 v Maršově u Úpice jako syn rolníka Jana Vacha z čp. 24 a Marie, roz. Kadaníkové z čp. 459. Za 1. světové války bojoval v rámci 11. zeměbraneckého pěšího pluku na ruské frontě, kde 24. března 1915 padl u Dukelského průsmyku do zajetí. Po 13 dnech pochodu dorazil do Jasla a odtud do Moskvy. Zde bylo rozhodnuto, že musí dále do Alatyru a odtud do Saransku na zotavenou. Po 3 týdnech byl se svými souputníky rozdělen po Saranské železnici na práci, a to až po Penzu. Půldruhého roku pracoval na stanici Nikulino. Ke konci roku 1917 se přihlásil do čs. vojska a 1. dubna následujícího roku se stal v Syzrani jeho příslušníkem. Se 7. plukem odjel do Vladivostoku a po vojenské přehlídce byl přidělen k 5. čs. střeleckému pluku „Pražskému“, se kterým prodělal všechny boje na mandžuské dráze. Odtud se opět dostává do Vladivostoku, kde se nalodil na loď America, jež vyplula 23. dubna 1920. Na palubě měla kolem 6 000 mužů 4. čs. střeleckého pluku Prokopa Velikého a 5. čs. střeleckého Pražského pluku T. G. Masaryka, těžkého dělostřeleckého divizionu, muničního divizionu, dělostřeleckých skladů 1. divize a nemocnici č. 1. Celému transportu na lodi America velel plk. Josef Kroutil, velitel 4. pluku, jeho pomocníkem byl stanoven pplk. Josef Vedral. Cesta vedla přes Hongkong, Singapur, Suez, Terst a odtud vlakem do vlasti. Demobilizován byl 15. června 1920. Vedle hospodaření na rodném statku působil po návratu domů jako starosta obce (1924-1931), člen obecní (od 1921) a místní školní rady (od 1923), předseda dozorčí rady místní kampeličky a podvelitel sboru dobrovolných hasičů60. Zemřel 21. srpna 1936 tamtéž.

1938 Ustavení stanice finanční stráže 57

Pamětní kniha školy Maršovské II, založená r. 1930 Bohuslavem Mílem. Kniha pamětní obce Maršovské, založená r. 1870. 59 Údaj podle Matriky narozených obce Maršov 1835-1895, v jiných pramenech se udávají data narození 23. a 24. června 1883. 60 Vilém Schreiber, Sborník soudního okresu úpického: popis, statistika i adresář, Úpice 1929. 58

Stanice finanční stráže byla do Maršova umístěna 9. října 1938 kvůli tomu, že se stal pohraniční obcí. Kancelář byla v podkrovní místnosti domu čp. 17. Řadoví financové byli nejprve ubytováni v tanečním sále Antonína Baudyše a následně v soukromí: v čp. 9 žil 1, v čp. 42 2, v čp. 73 1, v čp. 56 1, v čp. 2 3, v čp. 25 1, v čp. 15 2, v čp. 81 1. Všichni se stravovali v čp. 57, následně v hostinci čp. 35. 17. března 1939 byly osazenstvu stanice odebrány německými vojáky veškeré zbraně. K výkonu služby jim byly ponechány pouze pistole. Ke konci téhož roku zde zůstalo jen 5 mužů, ostatní byli přiděleni do různých obcí k zásobovací službě. Stanice zanikla v souvislosti se zrušením finanční stráže k 1. říjnu 1940.

1938 Zřízení četnické stanice Následkem pomnichovských událostí byly sousední obce Kyje, Radeč, Studenec a Proruby obsazeny německým vojskem. Z Maršova se stala pohraniční obec, v níž byli od 9. října 1938 umístěni příslušníci státní policie, kteří byli 28. listopadu téhož roku přeloženi do větších měst. 22. října 1938 došlo ke zřízení zdejší četnické stanice, do níž byli umístěni 4 muži. Ubytování získali v hostinci Jana Víta čp. 35. Kvůli nevyhovujícímu ubytování se do týdne přemístili do školy v Libňatově a s nimi i četnická stanice.

1938 Založení místní organizace Strany národní jednoty V rámci tzv. „zjednodušení politického systému“ vznikla 18. listopadu 1938 nová pravicová politická strana, která dostala název Strana národní jednoty. Jejím jádrem byla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu), se kterou se spojily ostatní menší pravicové strany (Čs. strana lidová, Národní sjednocení, Národní liga, Čs. živnostensko-obchodnická strana, Křesťansko-sociální strana, Národní obec fašistická, Národní strana lidová, větší část Čs. strany národně socialistické). V čele strany stanul dosavadní předseda agrárníků Rudolf Beran. Konsolidace strany byla od počátku znesnadňována různými konflikty a až mnohdy propastnými rozdíly mezi jednotlivými proudy, spojenými s první republikou a jejími demokratickými tradicemi na straně jedné a skupinami usilujícími o zavedení tuhého autoritativního systému na straně druhé. Také v Maršově nebyl zpočátku zájem o založení místní organizace tohoto „všesjednocujícího“ politického nováčka. Pochyby se objevovaly jak na straně agrárníků, tak na straně místních fašistů. Teprve 21. prosince 1938 byla uspořádána ustavující schůze místní organizace této strany. Do konce téhož měsíce se podařilo jeho vedení zvýšit počet členské základny na 52 místních občanů. Stejně jako na celorepublikové úrovni bylo i zde rozhodnuto o založení stranické mládežnické organizace. Tam byla situace již horší, protože Mladá národní jednota získala do svých řad pouze 17 členů. Obě organizace však neměly dlouhého trvání, protože zanikly již počátkem následujícího roku a jejich členstvo přešlo do Národního souručenství, jež bylo 6. dubna 1939 prohlášeno jedinou protektorátní politickou silou.

1939 Vznik místní organizace Národního souručenství

Národní souručenství mělo být masovou organizací, která měla zaštiťovat protektorátní vládu i prezidenta a zároveň být představitelem loajální politiky vůči německým okupantům. Vedle toho se stalo i jakýmsi ostrůvkem obrany české autonomie, protože velká část členstva v něm byla přihlášena jen formálně a nevyvíjela žádnou proněmeckou činnost. K jeho ustavení v Maršově došlo 30. dubna 1939 a přistoupilo k němu 95 občanů, což bylo výsledkem masové celoprotektorátní náborové akce. Vedoucím místní organizace se stal obecní starosta Antonín Vojtěch. 21. května téhož roku došlo navíc k založení Mladého Národního souručenství, jehož vedení převzal Ladislav Vach. Stejně i jako jinde se maršovská organizace projevovala svojí pasivitou, která ještě více vzrostla poté, co ve vedení Národního souručenství zvítězila otevřeně pronacistická a ryze kolaborační linie. Toto všechno mělo za následek to, že v roce 1943 Národní souručenství změnilo svoji organizační strukturu i zaměření a z ryze politického subjektu se stala společensko-kulturní organizace, jejíž význam ještě více klesal, takže ke konci války již prakticky nefungovala a stejně tak její členská základna nedosahovala své předchozí úrovně.

1939 Hostince Antonín Baudyš, Václav Ticháček. Konsumní spolky Konsumní spolek, Maršov. Košíkáři Josef Bernard. Kováři Josef Řezníček. Rolníci Josef Vít. Smíšené zboží (obchody) Marie Vojtěchová. Trafiky Antonín Baudyš. Maršov u Úpice v roce 193961

1946 Počátek autobusového spojení V havlovické obecní kronice je o tom napsáno:

61

Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství. Za použití úředních pramenů vydán firmou Rudolf Mosse akc. spol. Svazek I. Seznam adres: Čechy, Praha 1939.

„Na žádost a po řadě intervencí dělníků z obcí Křižanova, Mečova, Litoboře, Slatiny, Libňatova a Maršova, které byly podávány na ředitelství státních autobusů do Jičína, za příčinou svážení osob z označených osob, zaměstnaných v úpických průmyslových závodech. Označené ředitelství dosti dlouho nechalo čekati na příznivé rozhodnutí poněvadž nemělo také dosti vozů, ale přece, po zdolání určitých obtíží, státní autobus, vysílaný z garáže trutnovské dne 11. 11. 1946, zahajuje první jízdu s dělnictvem do práce. V obci Libňatově zřízena na rychlo garáž pro zmíněný autobus, který vždy ráno po šesté hodině odtud jede pro dělnictvo do Maršova a zpět přes Libňatov a Havlovice jede do Úpice, kam přijíždí před 7 hodinou. Z úpického náměstí jede dále k Trutnovu, odkud se zase v 17 hod. 40 minut vrací k Libňatovu, tak že dělnictvo po ukončení práce večer autobusem dostane se do svých domovů. Na žádost místních občanů, kteříměli o jízdu také zájem, byl přidán k autobusu přívěsný vůz, lidověřečený „vlečňák“ s dobrým vnitřním zařízením, který v druhém týdnu jízdy byl místními občany úplně zaplněn. Vždy při večerní jízdě k Libňatovu, byl u obecní váhy odpojen a společnou a nerozdílnou rukou strkán a tímto způsobem otočen a připraven tak pro zavěšení k ranní jízdě do Úpice. Každý stálý účastník autobusové jízdy opatřil si dělnickou legitimaci, tak že celotýdení jízdenka na 6 jízd do Trutnova a zpět jej stála Kč 15. Autobus i závěsný vůzpřevážel a tím cennou službu konal více než 100 dělníkům a i jiným cestujícím.“

1957 Ženy za mír „Výbor žen při místním národním výboru v Maršově u Úpice se obrátil na ženy Německé spolkové republiky s touto výzvou: »Ještě jste se nevzpamatovaly z poslední světové války, ještě se nezacelily rány ve vašich srdcích a již opět se vaši mužové a synové mají stát potravou pro děla. Vy jako dárkyně života můžete zabránit nové světové válce. My ženy v Československu pracujeme pro zvelebení své krásné vlasti, budujeme svým dětem lepší budoucnost a nyní se obracíme na vás, abyste zabránily včas zbytečnému krveprolití a rozpoutání světové války. Věříme, že se stanete velkými bojovnicemi za světový mír, věříme ve vaši sílu a odhodlání zachovat mír svým i našim dětem a zajistit jim tak šťastnou budoucnost.«62“

1957 Znovuzaložení JZD Ve schůzích MNV i při jiných příležitostech bylo jednáno o socializaci vesnice, a tudíž o založení JZD. K tomu došlo v roce 1951, ale dlouho toto družstvo nefungovalo a došlo k jeho rozejití se, a to stejně jako v sousedním Libňatově.

62

Rudé právo, Praha 30. dubna 1957.

Nové družstvo se zrodilo až roku 1957, kdy ho založilo 36 zemědělců s 218 ha půdy63. Již v následujícím roce byla zahájena výstavba kravína, nad níž měl patronát okresní výbor Čs. svazu požární ochrany v Trutnově. Požárníci z celého okresu na stavbě odpracovali přes 1000 hodin64. Velké úspěchy mělo v dodávkách mléka a produkci vajec. Pravidelně stoupala užitkovost stáda. Velkým plusem se stala vlastní údržbářská dílna, která umožňovala opravy všech druhů traktorů i závěsného nářadí. Problémem však byla produkce kompostů65, která velmi pokulhávala, např. na rok 1965 JZD plánovalo pouze 150 m3. Neštěstím pro rozvoj družstva se stalo i to, když v roce 1961 si jeden ze zaměstnanců zakouřil při převážení krmiva a následně zapálil ještě nedokončený skladovák. Družstvo zaniklo v roce 1973, kdy se stalo součástí JZD Svobodné se sídlem v Havlovicích66. Družstvo bylo ustaveno podle zák. č. 49/1959 Sb. usnesením ustavující členské schůze ze 20. prosince 1973, schválením rady ONV v Trutnově z 25. června 1974 – č.j. 130/11-74 a vzniklo sloučením schváleným k 31. prosinci 1973: 1) JZD v Radči, zapsaného v podn. Rej. Pod Dz 459; 2) JZD v Maršově u Úpice, zapsaného v podn. Rej. Pod Dz 708; 3) JZD v Havlovicích, zapsaného v podn. Rej. Pod Dz 370; 4) JZD v Libňatově, zapsaného v podn. Rej. Pod Dz 623; která všechna zanikla a jejich majetek, práva a závazky převzalo toto jako přejímající družstvo. Výmaz všech přejímaných družstev byl povolen a zapsán 6. září 1974.

1968 Zemřel Josef Šrejtr Narodil se 11. února 1901 v Maršově u Úpice v rodině místního učitele. Navštěvoval měšťanskou školu a vyšší reálku v Kostelci nad Orlicí. V letech 1919-1925 studoval na Vysoké škole strojního inženýrství při ČVUT v Praze. Po krátkém působení ve Společnosti pro hospodárné využití paliv, tepla a energie přešel v roce 1925 do Ústavu technické mechaniky ČVUT v Praze, kde se stal asistentem a spolupracovníkem prof. Felbera. V roce 1932 získal doktorát a o 3 roky později byl habilitován v oboru technická mechanika. Zároveň mu byla za jeho odborné práce udělena Šolínova cena České matice technické pro technickou mechaniku. V letech 1938-1945 byl konstruktérem Škodových závodů67 a hned po osvobození nastoupil opět svoji dráhu vysokoškolského pedagoga. V roce 1945 byl jmenován profesorem a roku 1954 se stal vedoucím katedry technické mechaniky na Fakultě strojní ČVUT v Praze, v letech 1950-1952 byl děkanem Fakulty strojní ČVUT a v letech 1952-1953 proděkanem pro pedagogickou práci tamtéž, kde vychoval řadu strojních inženýrů. V roce 1960 se stal doktorem technických věd a v roce 1967 získal jako první pedagog zlatou Felberovu medaili za celoživotní činnost. Od roku 1962 byl členem korespondentem ČSAV68. Z jeho děl jmenujme: Příspěvek k mechanice automobilů (1935), Technická mechanika: Statika I (1957), Teorie složení mechanismů (1963). Zemřel 26. července 1968 v Praze. 63

Pochodeň, Hradec Králové 12. listopadu 1957. Pochodeň, Hradec Králové 12. září 1958. 65 Krkonošská pravda, Trutnov 28. ledna 1961. 66 Krkonošská pravda, Trutnov 15. srpna 1974. 67 Jan Králík, V soukolí okřídleného šípu. Zákulisí automobilky Škoda očima konstruktéra Favoritu Petra Hrdličky, Praha 2008. 68 Josef Tomeš a kolektiv, Český biografický slovník XX. Století. III. díl. Q-Ž, Praha 1999. 64

1970 Zemřel Antonín Vojtěch Narodil se 17. června 1889 v Maršově u Úpice do rodiny chalupníka Václava Vojtěcha a jeho manželky Teresie, roz. Zárubové z Radče69. Vychodil místní obecnou jednotřídní školu. V roce 1910 narukoval k pluku č. 74 v Sarajevu, kde byl po operaci slepého střeva roku 1912 prohlášen za neschopného vojenské služby a poslán domů. 2. září 1913 se oženil s Vilémou Kadaníkovou. Roku 1916 narukoval na italskou frontu, kde bojoval u St. Lucie a Osoppa u Gemony del Friuli. V roce 1918 zemřela ve věku 29 let jeho manželka a následujícího roku i jeho matka. Domů se vrátil 7. listopadu 1918 a krátce poté se 29. dubna 1919 oženil s Marií Peterkovou. Roku 1923 byl poprvé zvolen do obecního zastupitelstva a zároveň se stal obecním pokladníkem. O 4 roky později se stal navíc obecním radním. V roce 1929 byl zvolen předsedou místní školní rady a 31. ledna 1931 převzal funkci obecního kronikáře. 2. listopadu 1931 byl zvolen obecním starostou a v této funkci vydržel až do závěru německé okupace. Působil též v knihovní radě, jež dohlížela na chod obecní knihovny, byl členem výboru místní kampeličky, jež měla v jeho nemovitosti uskladněn benzinový motor, který pořídila pro svoje členy v roce 1929, ovlivňoval chod zdejších dobrovolných hasičů a byl také zaníceným myslivcem. V roce 1945 se s rodinou přestěhoval do Hajnice čp. 122, kde 4. září 1970 zemřel.

21. století Období 2002

Událost Oprava kulturního domu, vyasfaltování terénu u koupaliště a nájezdů na hlavní silnici. Obecním nákladem vydána pohlednice Maršova u Úpice. Začaly vycházet Maršovské listy.

2003 Asi 200 let starý památný buk, patřící Josefu Vítovi, se při bouři rozštípl. Odbahnění místních rybníků. 2004 2006 15. března 2006 2007 Červen 2007 2008 Červen 2008

69

Obec se spolupodílela na vydání publikace „Úpicko tenkrát a dnes“. Nová fasáda hasičské zbrojnice a obecního úřadu. Spuštěny nové obecní internetové stránky. Vyčištění koryta Maršovky. Oprava koupaliště. Modernizace místního rozhlasu. Oprava a natření věže hasičské zbrojnice.

Matrika narozených obce Maršov 1835-1895.

Červenec 2008

Zhotoveny orientační tabule včetně odpočívadla pro místní občany i turisty. Rekonstrukce hasičské věže.

2009 Do veřejného osvětlení namontovány úsporné žárovky. V rámci rekonstrukce kulturního domu byl opraven sál, vyměněny okna, elektroinstalace a došlo také na renovaci jeho zázemí.

2013

Obec se přihlásila do soutěže Vesnice roku 2013. V krajském kole získala Cenu hejtmana Královéhradeckého kraje „Za propojení historie a současnosti“, jež byla spojena s obnosem 25 000 Kč. Východočeská televize V1 natočila v rámci cyklu o svazku obcí Jestřebí hory díl o Maršově u Úpice a Libňatově.

21. června 2014 8. srpna 2015

Sraz rodáků obce Maršov a vysvěcení obecního praporu. Požár kombajnu na poli u Maršova.

2011 Vznik sdružení Stonožka Toto sdružení bylo založeno několika rodiči, kteří chtěli, aby společenský život jejich potomků byl co nejpestřejší, a tak Stonožka pořádá pro místní děti i jejich rodiče a prarodiče několik akcí do roka (karneval, „Pálení čarodějnic“ spojené s s lampiónovým průvodem, květnový celodenní výlet na voze taženém koňmi, Dětský den, „Vyrábění panáčků z kukuřičného šustí“, novoroční ohňostroj).

2012 Získání obecních symbolů Obec měla před rokem 1848 pouze tzv. nápisovou pečeť s nápisem označujícím majitele pečeti „Obecz Marssow“ a dekorativním prvkem v podobě zkřížených ratolestí (vavřínové a palmové), tedy o pečeť bez vlastního obrazového symbolu, z něhož se mohlo při vytvoření nových obecních symbolů vycházet. Autorem nové obecní vlajky a obecního znaku byl Mgr. Jan Tejkal. Rozhodnutí o udělení obecních symbolů je z 18. května 2012 a 25. června téhož roku předala předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslava Němcová dekret o udělení znaku a vlajky pro obec Maršov u Úpice. V zeleném štítě znaku jsou uprostřed dvě zúžené krokve, nad nimi čtyři smrky, krajní větší, dole zvon se srdcem zakončeným lipovým listem, vše zlaté.

Obecná figura zvonu připomíná maršovskou zvonici z roku 1829. Jedná se o heraldicky úspornější a tedy vhodnější vyjádření zvonice, než zobrazení celé stavby. Zvon je zobrazen tak, že jeho srdce zakončuje svěšený lipový list připomínající maršovskou památnou lípu svobody z roku 1919. Heroldské figury krokve představují symbol historické zvonice, roubených stavení (doškové chalupy), historické hasičské zbrojnice vedle lípy svobody z roku 1885, a někdejšího svobodného dvora v Maršově, tj. všech historických budov v obci. Dále též vyjadřují polohu obce v Podkrkonošské pahorkatině. Obecné figury smrků symbolizují krajinný rámec a zalesněné okolí obce.

Znak Maršova u Úpice Zelený list vlajky je se dvěma žlutými krokvemi vycházejícími ze čtvrté a šesté desetiny žerďového a vlajícího okraje, s vrcholy v první a třetí desetině šířky listu. Pod krokvemi žlutý zvon se srdcem zakončeným lipovým listem. Poměr šířky k délce listu je 2 : 3.

Vlajka Maršova u Úpice

2014 Rok Stav 1.1. Narození Zemřelí Přistěhovalí Vystěhovalí Stav 31.12. 1971 205 2 2 4 6 203 1972 203 2 3 1 7 196 1973 196 3 3 1 15 182 1974 182 6 5 4 5 182 1975 182 6 4 3 4 183 1976 183 3 1 2 183 1977 183 1 4 5 3 182 1978 182 5 2 11 174 1979 174 4 2 7 5 178 1980 178 5 2 9 176 1981 182 3 7 1 10 169 1982 169 5 164 1983 164 1 2 2 161 1984 161 1 3 3 162 1985 162 1 1 5 157 1986 157 1 5 6 147 1987 147 2 5 6 144 1988 144 6 5 6 137 1989 137 1 2 1 6 131 1990 131 1 2 6 124 1991 146 3 3 3 2 147

1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

147 147 148 144 147 150 154 145 154 155 156 161 156 156 152 155 158 157 163 165 168 171 177

2 3 2 3 1 1 3 3 1 1 1 2 3 2 2 4 2 1 1 3 1

3 1 3 3 2 1 2 1 2 4 2 3 3 3 1 1 2 2 3 1 1 1 1

4 3 7 5 6 2 13 3 7 1 4 3 3 6 3 5 1 4 4 7 7

3 4 3 4 1 2 9 6 1 1 1 4 2 6 2 4 4 1 1 1 1 3 2

Demografický vývoj Maršova u Úpice v letech 1971-201470 Rok Sňatky Rozvody Potraty 1991 1 . 1992 1 2 1993 2 1 2 1994 1 1 1995 1996 2 2 1 1997 1 1 1 1998 1 1 1999 3 2000 2001 1 1 2002 2 2003 1 1 2004 1 2005 2 2006 1 2007 2 1 1 2008 1 1 1 70

Podle údajů Českého statistického úřadu.

147 148 144 147 150 154 145 154 151 156 161 156 156 152 155 158 157 163 162 168 171 177 182

2009 2010 2011 2012 2013 2014

1 1 -

1 -

2 1 1 -

Počet uzavřených sňatků, rozvodů a potratů v Maršově u Úpice v letech 1991-2014

2015 Den obce Maršova u Úpice Historicky první oslava Dne obce Maršova u Úpice se konala 12. června 2015 v přírodním areálu u koupaliště. K 520. výročí od založení obce vystoupily děti z mateřské školky Libňatov, mažoretky ze ZUŠ M. A. Buxton a červenokostelecká skupina Klapeto. Pro děti byly po celou dobu připraveny hry a malování na obličej či možnost vyzkoušet si hasičské vybavení.

2015 Petice kvůli dlouhodobě špatnému stavu vozovek „PETICE dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním "Rekonstrukce komunikace číslo 3041 a navazujících komunikací" My, níže podepsaní občané a obyvatelé Libňatova, Maršova u Úpice a okolních obcí, prostřednictvím této petice žádáme Královéhradecký kraj, jako vlastníka, a Správu silnic Královéhradeckého kraje, jako hospodáře se svěřeným majetkem kraje, aby byl urgentně, komplexně a kompletně vyřešen katastrofální stav silnice III. třídy číslo komunikace 3041 mezi Libňatovem a Maršovem u Úpice a pokračujících silnic III. třídy číslo komunikace 30016 a číslo komunikace 30015 ve směru na Trutnov přes Studenec. Všechny výše zmíněné komunikace jsou dlouhodobě využívány nejen občany výše zmíněných obcí k dojezdu za prací, na úřady, na nákupy, za sportem, do škol apod. a dlouhodobě se nachází ve zcela dezolátním a nevyhovujícím stavu. Správa silnic závady neustále řeší provizorními "záplatami", které jsou zcela neúčinné a nevyhovující. V nejhorším pětikilometrovém úseku z libňatovské křižovatky po úsek "U Beranů", kde se komunikace číslo 3041 napojuje na komunikaci číslo 30016, je situace natolik špatná, že už není možné díry a výmoly osobním automobilem objet po zpevněném úseku. Tím dochází k narušování technického stavu vozidel a jízda se stává adrenalinovým zážitkem. Stav komunikace je neustálým tématem diskusí nejen řidičů z obcí Libňatov a Maršov u Úpice, kteří si na něj neustále stěžují a debatují o něm, ale i návštěvníků obcí, regionu a profesionálních řidičů do obcí přijíždějících.

Komunikace číslo 3041 byla v nedávné minulosti také několikrát zatěžována jako objížďka při rekonstrukcích komunikací v okolí, čímž se její stav ještě zhoršil. Katastrofální stav komunikace číslo 3041 je zdokumentován v přiložených fotografiích. Prostřednictvím této petice upozorňujeme na dlouhotrvající problém tížící občany výše zmíněných obcí, požadavkem rekonstrukce výše zmíněných komunikací žádáme o zlepšení a narovnání životních podmínek především pro občany obcí Libňatov a Maršov u Úpice. Děkujeme. Za petiční výbor: Jaroslav Pich ml., Libňatov 187, Libňatov, 542 36 Jitka Vítková, Maršov u Úpice 51, Úpice, 542 32 Jaroslav Tomeš, Libňatov 90, Libňatov 542 36.“

2016 Zpracování územního plánu obce O zpracování územního plánu se jednalo již v dřívějších letech, ale až v roce 2011 byl tento návrh realizován. Po projednání s občany byla myšlenka na zpracování územního plánu obce schválena usnesením zastupitelstva z 15. prosince 2011. 12. února 2014 bylo zahájeno rojednávání zadání ÚP Maršov u Úpice. Projednané a upravené zadání ÚP Maršov u Úpice bylo schváleno usnesením obecního zastupitelstva 20. března 2014. Na základě výběrového řízení byla pro zpracování územního plánu vybrána firma TENET, s. r. o. Trutnov (projektant - autorizovaný architekt Ing. arch. Vladimír Smilnický). Veřejné projednání návrhu územního plánu se uskutečnilo 17. října 2016.

Sepsáno k volnému šíření.

Boris7.