Struktura světového hospodářství II

Struktura světového hospodářství II. (Světové hospodářství jako logická kategorie)

Doc.Ing.Lubomír Civín, CSc.,MBA Bankovní institut, vysoká škola Praha

neděle, 19. října 14

Obsah • Pojem struktury světového hospodářství a jeho dekompozice • Přírodne-technická rovina struktury světového hospodářství • Geograficko-prostorový rámec struktury světového hospodářství • Sociálně ekonomická struktura světového hospodářství • Strukturální vztahy virtuální a reálné ekonomiky


Geograficko-prostorový rámec struktury světového hospodářství


Geograficko-prostorový rámec struktury světového hospodářství - Prostorová struktura a postavení “reálné ekonomiky” v rámci globální ekonomiky - Problematika porostorového rozmístění výrobních faktorů ve světě - Problémy mobility výrobních faktorů - Problém alokace výrobních faktorů a globalizace - Význam dopravy pro lokalizaci


Prostorové rozmístění výrobních faktorů ve světovém hospodářství • Rozdíly ekonomické úrovně jednotlivých zemí ve světovém hospodářství jsou značné • Z ekonomického hlediska jsou postaveny jak na nerovnoměrnosti v rozmístnění přírodních zdrojů, ale taky ekonomickými, společenskými a historickými podmínkami • Rozmístnění ekonomické aktivity v prostoru je vysvětlováno efekty plynoucími ze specializace na mezinárodní a ze aglomerace (seskupování) na národní úrovni


Prostorové rozmístění výrobních faktorů ve světovém hospodářství • Mezinárodní specializace zemí je dána tzv.”komparativními výhodami” kdy se země specializují na výrobu zboží, jehož výroba je relativně efektivnější a směňují ho za zboží, které je vyráběno efektivněji v jiných zemích. • Liberalizace mezinárodního obchodu má pak následně významný vliv na umístění výroby a změny v globálním prostorovém uspořádání


Prostorové rozmístění výrobních faktorů ve světovém hospodářství • Efekty aglomerace, které podporují geografické seskupování ekonomických aktivit ovlivňují alokaci výrob v důsledku kombinace výnosů z rozsahu a transkačních nákladů na obchod. • Aglomerační síly existují, když prostorová koncentrace ekonomické aktivity vytváří motivy, které podporují další koncentraci (vzniká tzv. kruhová závislost).


Prostorové rozmístění výrobních faktorů ve světovém hospodářství • Ve světovém (ale i regionálním) hospodářství působí dvě velké aglomerační síly : • Poptávková vazba , která souvisí s velikostí trhu. Popisuje jakým způsobem velké trhy přitahují firmy a jak tyto trhy stěhování ještě zvětšuje • Nákladová vazba funguje na bázi výrobních nákladů. ukazuje způsob, jakým jsou firmy díky přítomnosti mnoha dodavatelů vstupů přitahovány na velký trh a následně firmy které se stěhují na velký trh rozšiřují řady dodavatelů


Prostorové rozmístění výrobních faktorů ve světovém hospodářství • Kromě aglomeračním sil působí na prostorové rozmístění výrobních faktorů taky tzv. disperzní síly, které podporují disperzi a rozptýlení ekonomické aktivity (např. ceny pozemků, pracovní síly) a zvyšují naopak atraktivitu méně rozvinutých regionů a zemí (oblasti s nižší koncentrací ekonomické aktivity) • Prostorové rozmístění ekonomické aktivity je v rovnováze, pokud dochází k vyrovnání účinků aglomeračních a disperzních sil.


Rozmístění nerostných zdrojů ve světovém hospodářství

Nerostné zdroje jsou ve světovém hospodářství rozmístněny nerovnoměrně v důsledku geologicko-biologických procesů před vznikem lidské společnosti. Nerovnoměrnost rozmístnění je jednou (ne však jedinou) z příčin nerovnoměrnosti rozvoje světového hospodářství


Rozmístění nerostných zdrojů ve světovém hospodářství • využití nerostných zdrojů je vě většině případů důvodem ekonomického regionálního rozvoje, v oblastech vyskytu, anebo do kterých jsou exportovány pro návazné zpracování • znehodnocení ložisek nerostů je zase naopak často důvodem hospodářského úpadku oblasti výskytu, pokud získané prostředky nebyly akumulovány a nevedly k vytvoření růstu postaveném na jiných zdrojích


Rozmístění nerostných zdrojů ve světovém hospodářství • internacionalizace a globalizace vedly k integraci využití nerostných zdrojů do celosvětového systému hospodaření prostřednictvím světového obchodu a tím i jejich internacionalizace a vlivu na globální využívání i ve prospěch rozvoje geograficky vzdálených regionů a posílení jejich interdependece


Mapa alokace světových surovinových zdrojů


Vliv na životní prostředí • Rozmístnění průmslové a zemědělské výroby, spolu se světovou dopravou jsou hlavními faktory narušování životního prostředí. • I z těchto důvodů probíhá tento proces nerovnoměrně a největší zátěž mu způsobují země s největším průmyslovým potenciálem. • Ze své podstaty není však limitován státnimi hranicemi a má přeshraniční vliv. Jeho znázornění tak identifikuje pouze zdroje, ne však konečné dopady, které jsou globální.


Emise CO2 (v Kt)


Sledované změny v teplotě povrchu Projekce globálního oteplování Země 1901-2012 2050-2010

16 neděle, 19. října 14

Geografické rozmístnění světové populace • Rozložení světové populace na povrchu planety je rovněž velice nerovnoměrné. • Nerovnoměrnost rozložení demografického potenciálu světového hospodářství lze měřit hustotou osídlení, jakož i dalšími kvantitativními ukazateli osídlení (urbanizace, fertilita, věk dožití, tempo růstu populce, atd.)


Hustota osídlení zemí světa (2010)


Fertilita světové populace (počet dětí na ženu v 2010)


Světové obyvatelstvo strukturální charakteristika regionálního rozložení (2012)


Prostorový rámec světového zemědělství • Rozmístnění zemědělské výroby je ovlivněno zejména klimatickými podmínkami, kvalitou půdního fondu, přístupu k vodním zdrojům • V další úrovni pak ekonomickou vyspělostí zemí a jejich schopností zajistit rozvoj a produkční udržitelnost regionů (včetně ekologické únosnosti)


Rozmístění zemědělské výroby ve světě


Pěstování plodin





Geografické rozložení světové zemědělské produkce


Distribuce lesních porostů ve světě


Rozložení světové produkce masa (2010)


Faktory prostorové alokace světového průmyslu • Alokace je určitý stav rozloření výrobních objektů průmyslu na konkrétním území • Alokace je výsledkem působení objektivních a subjektivních zákonitostí a vlivů, které vytváří uspořádání jeho teritoriální struktury, zejména to jsou: • přírodní podmínky • ekonomické podmínky • sociální podmínky


Faktory alokace průmyslu • Přírodní podmínky - zdroje nerostných surovin, paliv, organické přírody, voda, klimatické poměry atd. pro některá odvětví jsou určující, celkově však jejich význam pro alokaci jednotlivých kapacit relativně klesá (doprava, technologie, kvalifikace ....)


Faktory alokace průmyslu Ekonomické podmínky • objem potřebných surovin a energií potřebných pro produkci • množství práce a její struktura • struktura, objem a poloha trhu • dopravní náklady


Faktory alokace průmyslu Sociální podmínky • rozvoj společenské organizace výroby (specializace, kooperace,koncentrace, kombinace) • schopnost implementace nových technologií a výsledku technického rozvoje • politické a hospodářsko-politické zásahy (podpora investic, vytváření průmyslových aglomerací a klastrů) • stále významnějším nositelem alokace průmyslu v globálním rozměru jsou transnacionální korporace (TNK)


Faktory alokace průmyslu • v mezinárodním rozměru dochází v důsledku globalizace k zásadním změnám teritoriální alokace světového průmyslu • jde o masivní přesun produkčních kapacit do nově industrializovaných zemí spojen s jejich orientací na exportně orientovaný růst průmyslu • podporuje jejich ekonomický a sociální rozvoj, ale z druhé strany vede k poklesu ekonomického růstu ve vyspělých zemích s negativními dopady na zaměstnanost


Rozmístění průmyslové výroby • Globalizace se obecně chápe jako důsledek politiky jak národních států, které podporují příliv přímých zahraničních investic, tak i politiky samotných TNK • Výzkumy prokázali, že nejdůležitějšími alokačními faktory jsou pro TNK : • Dopravní vzdálenost od trhu • Úroveň vzdělanosti a a dovednosti pracovní síly • Kvalita (nikoli náklady) pracovní síly


Rozmístění průmyslové výroby Pro geografické rozmístnění průmyslové výroby ve světovém hospodářství je charakteristické koncentrování průmyslové výroby do středisek, které se vyznačují řadou vztahů s jinými závody. Takto vznikají průmyslové komplexy nebo průmyslové oblasti. Světového významu dosahují tzv. jádrové oblasti - makroregiony, průmyslové konurbace s tradiční výrobou,výzkumem a kvalifikovanými pracovníky.


Jádrové oblasti světového průmyslu • USA – SV pobřeží s oblastí Velkých jezer, orientace na strojírenský průmysl, Jih- převaha chemického průmyslu, Z pobřeží - Hi-tech nové technologie, SW, elektronika, elektrotechnika, výzkum. • Západní Evropa – pás táhnoucí se z Anglie, přes země Beneluxu do Francie, Německa, Švýcarsko do severní Itálie. Orientace na strojírenský průmysl,elektrotechnický,chemický průmysl.Snaha o zachycení vědeckého a technického pokroku a konkurence asijskému a americkému trhu. • Východní Asie - Japonsko a východní a jižní Čína, nově industrializované země tzv.asijští tygři a Rusko.Opět orientace na výrobu komodit s velkou mírou přidané hodnoty především v strojírenských a chemických odvětvích výroby.


Regionální rozmístnění světového průmyslu


Rozmístění průmyslové výroby •

Rozmístění průmyslu svědčí, že zatím nelze plně dokládat plnou globalizaci světového hospodářství, ale spíš se jedná o jeho “triadizaci” anebo regionalizaci , protože zahraniční přímé investice jako její hlavní nositel se seskupují v triádě USA, Evropa, pacifická Asie. Jako zatím nejnovější region se jeví tzv. jihoatlantský trojuhleník: Brazilie, Argentina, JAR, který však ještě nedosahuje síly původní triády.

•

Ekonomickým centrům odpovídá i trend politického seskupování nejvyspělejších světových ekonomik - nejvyspělejší státy světa - vytvořily organizaci G 7. Jejími členy jsou: USA, Kanada, Japonsko, Německo, Velká Británie, Francie, Itálie. Často se k seskupení G 7 přiřazuje Rusko a pak hovoříme o skupině G 8. Ještě širší pojetí zahrnuje také navíc nově industrializované země Asie, Afriky a L.Ameriky (G20). Na zasedání skupiny v Pittsburgu (USA) v 2011 bylo dohodnuto, že G20 se stane hlavním koordinátorem světové ekonomiky.


Členské země G20


Členské země G20


Geografické rozložení světové dopravy Doprava slouží k přemísťování lidí, zboží, surovin, přenosu zpráv a informací, zajišťuje přepravu obyvatel, vazby mezi sektory a odvětvími hospodářství, a spojení míst výroby a spotřeby. Zároveň se významně podílí se na globalizaci světového hospodářství, podporuje mobilitu obyvatel, a má vliv na využití území.


Geografické rozložení světové dopravy S rozvojem společnosti roste význam dopravy zajišťující vzájemné vazby mezi sektory a odvětvími hospodářství a obyvatelstvem v jednotlivých oblastech. Na dopravě je založena funkční specializace jednotlivých oblastí, tedy zajišťují územní dělbu práce.



Trasy světové námořní dopravy


Trasy světové letecké dopravy


Uživatelé internetu


Prostorová charakteristika rozmístnění vědeckotechnickoho potenciálu • Podobně jako průmysl a zemědělství, je i výzkum a vývoj ve světovém hospodářství rozmístněn velmi nerovnoměrně • Největším podílem výdajú na výzkum a vývoj, podobně i s největším počtem lidí pracujících v tomto sektoru, tudíž nejvyšší kapacity vědectotechnického potenciálu mají hospodářsky vyspěle země Severní Ameriky a západní Evropy • Na druhé straně spektra jsou nerozvinuté země disponují jen velice omezenými kapacitami v oblasti VaV


Podíl výdajů na VaV na HDP


Rozmístnění kapacit VaV ve světě (počet pracovníků ve VaV na mil. obyvatel)


Sociálně ekonomická struktura světového hospodářství



Ø vymezení obsah kategorie

sociálně ekonomické struktury světové ekonomiky Ø základní pojmy, vztahy a modely strukturálního uspořádání světového hospodářství Ø historické souvislosti rozvoje výrobních způsobů a jejich internacionalizace Ø dynamika sociálně ekonomických změn ve světové ekonomice


Sociálně ekonomická struktura světového hospodářství •Při analýze sociálně ekonomické struktury světového hospodářství lze využít některé základní pojmy, procesy a modely z teorie mezinárodních vztahů. Strukturu chápeme jako princip určující uspořádání jednotek v systému a institucionálně nebo normativně předem dané parametry na než se orientují. Strukturální analýza je spojená s otázkou rozdílů mězi jednotlivými jednotkami, charakteru jejich vzájemých vztahů. Procesy jsou pak interakce mezi jednotkami s ohledem na trvalé anebo opakující se vzorce těchto interakcí.

•Mezi základní pojmy patří: •Hierarchie, polarita, závislost, symetrie, poměr sil a pod.


Hierarchie Hierarchie (strukturované uspořádání) a anarchie jako její protiklad (neuspořádaná struktura bez). Lze je použít pro označení uspořádání mezinárodního systému ale taky vnitřního uspořádání jednotlivých zemí Hierarchii struktury světového hodspodářství představuje vícevrstevnatá architektura jeho systému: Globální systém, mezinárodní subsystém, národně státní celky, korporace, rodiny, individua


Hierarchie Hierarchická struktura: je typ uspořádání struktury ve kterém dominuje hegemon a ostatní územní jednotky, které jsou na něm závislé (ve světovém hospodářství funguje i více dominantních entit paralelně), které rozhodujícím vlivem ovlivňují jeho vývoj.


Hierarchie Anarchická struktura: systém kde neexistuje politická, či ekonomická autorita, která je schopna ovlivnit a vynutit pravidla soužití národně státních entit. Vetšinou jejím důsledkem je vývoj na hraně konfkliktů


Polarita • Polarita představuje určitý počet autonomních center síly a vývoj jejich ekonomického poměru sil • Polarizace je stupeň soustředování ekonomických jednotek vystupujících jako centra na okraji rozdělění s určitým stupněm přitažlivosti vůči ostatním entitám, tvořícím jejich okolí • Polární uspořádání má dva krajní stavy: • Unipolaritu (existence jednoho centra) • Multipolaritu (roztříštěnost na více center)


Polarita • Existují I další modely polarity: • Kromě unipolarity existují taky bipolarita, volná bipolarita, extrémní bipolarita, trilateralismus, pentarchie, multipolarita • Zatímco mezinárodní politické systémy mají větší tendenci k polarizaci, ekonomické systémy projevují vyšší stupeň multipolarity (G7,G8, G22, G24)


Závislost 3 modely vztahů - závislost , nezávislost a interdependence • Závislost je funkcionální vztah mezi minimálně dvěma celky. Vztah závislsoti je charakterizován jednostranním kauzálním vztahem (vliv jednoho celku na druhý) • Nezávislost představuje ztrátu uvedené funkční vazby • Interdependence je vztahem reciprocity, tj. oboustranné funkční závislosti obou (více) celků vzájemně na sobě


Symetrie a asymetrie • V symetrickém vztahu jsou vztahy mezi jednotkami reverzibilní tj. akce jedné strany vedou k možnosti odpovídající akce protistrany. • Asymetrické vztahy vedou k nerovnému vztahu a zvyšování užitku jedné strany na úkor protistrany


Symetrie a asymetrie • Symetrie popisuje vztah na základě rovností partnerů, tj. přibližně za stejného rozdelení poměru sil • Asymetrie je vztahem nerovných partnerů, kde jedna strana disponuje větší či menší kontrolou a vlivem nad stranou druhou. Jako nástroj prosazení svých zájmů může v asymetrii vystupovat hrozba (vydírání), politický a vojenský nátlak, anebo ekonomická závislost , či korupce.


Centrum , periferie a semiperiferie • Ekonomicko státní celky různé velikosti a síly vytvářejí většinou asymetrický dependentní vztah. • Zdrojem síly a dominance je materiální moc získaná v důsledku nadřazeného ekonomického postavení (reflektovaného vojenskou sílou, zdroji, vlastnickými vztahy). • Může však mít taky nemateriální stránku (ideologie, náboženství) či historické tradice


Centrum , periferie a semiperiferie Centrum (jádro) zaujímá privilegované místo v daném teritoriálním prostoru. Centrum řídí, kontroluje a usměrňuje rozhodující část toků a informací v daném systému. Jádro je řídícím prvkem, často závislé na zdrojích z ostatních oblastí. Periferie je prostorová jednotka podřízená autoritě jádra spodající do jeho vlivu a řízení. Postavení, chrakter a vývoj periferie jsou určovány jádrem. Periferie mívá marginální anebo nevýrazný vliv na centrum. neděle, 19. října 14

Centrum , periferie a semiperiferie Semiperiferie je na rozhraní centra a periferie. Je na vyšší úrovni než periferei ale současne nedosahuje charakteristik a schopností centra. Většinou se orientuje na centrum a jen sekundárně na jako doplňkový impuls rozvoje i na některé části periférie.


Typy vzájemných vztahů Existují v podstatě několik hlavních typů vztahů mezi zeměmi světového hospodářství: • Vztahy mezi centry navzájem • Jsou mnohem víc vyrovnané a pestřejší • Vyznačují se symetrií, nezávislotí

• Vztahy mezi centry a periferiemi

• Nesou v sobě prvky nerovnosti,asymetrie, závislosti a podřízenosti • Přizpívají k nevyrovnanému transferu hodnot do center


Typy vzájemných vztahů • Vztahy mezi centrem a semiperiferií – vykazují určitou úroveň interdependence a nižší primární asymetrii • Vztahy mezi semiperifériemi navzájem - mají vyšší stupeň nezávislosti a symetrie • Vztahy mezi semiperiferií a periferií – podobný vztahu centra a periferie s větší volností a nezávislosti • Vzájemné vztahy mezi zeměmi periferie – většinou marginální vztah v případě existence možností spolupráce a volnější interdependence neděle, 19. října 14


Nerovnoměrnost rozvoje způsobuje: • závislost zaostalejších zemí a periferií na vyspělých centrech • nerovnoměrnost a asymetrii distribuce efektů z mezinárodní dělby práce • prohlubování ekonomických a sociálních rozdílů mezi vyspělými a zaostávajícími zeměmi


Vymezení obsah kategorie sociálně ekonomické struktury světové ekonomiky

• Z hlediska sociálně ekonomického je převládajícím způsobem společenského rozvoje současného světového hospodářství kapitalismus. • Kapitalistický společensko ekonomický systém je charakterizovatelný: • tržní ekonomikou a systému ekonomických vztahů z něj vyplývajících (včetně mezinárodních) • soukromým vlastnictvím • politickým systémem (minimálně formálně) založeným na demokratických mechanismech • výraznou sociálně ekonomickou diferenciací uvnitř zemí, ale i mezi nimi


Změny ve sociálně ekonomické struktuře světového hospodářství

Protikladný rozvoj sociálně ekonomických systémů od konce 1. světové války do 90.let XX. století – existence dvoch světových soustav s rozdílnými sociálně ekonomickým uspořádáním - kapitalismus a socialismus – s pádem socialistického státně - politického systému a koncem tzv.studené války jejich rozpor pominul (existuje jen velice omezený počet zemí uplatňujících klasický tzv. socialistický model centrálně plánované ekonomiky )


Země východního bloku a jejich periferie (1989)


Změny ve sociálně ekonomické struktuře světového hospodářství

• Koncem XX. století se zásadně mění sociálně ekonomická struktura světového hospodářství: • Zánik soustavy mezinárodních vztahů socialistických států a biopolární struktury světového hospodářství • Transformace většiny jejich ekonomik na tržní kapitalistický systém • Rozvoj nových oblastí pod vlivem globalizace a růst jejich postavení v rámci světového hospodářství


Vymezení obsahu kategorie sociálně ekonomické struktury světové ekonomiky

Současné světové hospodářství je z pohledu sociálně ekonomické struktury charakterizováno následovně: • Struktura globální ekonomiky je závislá na získávání a využívání přírodních zdrojů a jejich nerovnoměrném rozložení což (není však jediným faktorem) způsobuje existenci ekonomických rozdílů ve světě • Z hlediska podstaty sociálně - ekonomického systému je struktura homogénní, jelikož je porozpadu bloku socialistických zemí tvořená kapitalismem jako celosvětovým ekonomickým systémem ( s minimem odchylek - KLDR, Kuba)


Vymezení obsahu kategorie sociálně ekonomické struktury světové ekonomiky

• Vnitřně je struktura světového hospodářství polarizována a akumulace bohatství a moci v některých regionech a podporuje rychlejší rozvoj těchto míst oproti ostatním • Současná sociálně-ekonomická struktura světového hospodářství je multipolární a asymetrická • Výsledek: hluboké vnitřní a mezinárodní sociálněekonomické rozdíly s tendencí nárůstu • Postupně dochází k doplnění struktury centrumperiferie o semiperiferie v důsledku globalizace a objevuje se diferenciace v stupni závislosti, přechod od asymetrické závislosti periferie na centrech k více symetrické vzájemné závislosti mezi semiperiferií a centry.


Sociální nerovnost ve světové ekonomice


Příjmová distribuce zemí světa (Index Gini -2009)


Projevy sociálně ekonomické struktury světové ekonomiky

• Navzdory tomu se však nejhodší projevy zaostalosti a bídy za poslední desetiletí zlepšují a podíl obyvatelstva ve světové populci, které žije pod hranicí bídy (1,25 USD/den – oficiálně uznaná hodnota) dlouhodobě klesá • Navzdory tomu je však přijmová nerovnomernost v některých částech stále obrovská


Přijmová nerovnoměrnost světového hospodářství


Nerovnoměrnost rozložení bohatství ve světovém hospodářství


Nerovnoměrnost ve světové ekonomice


Podíl obyvatelstva žijícího pod hranici absolutní bídy


Sociální nerovnost ve světové ekonomice


Pyramida globálního bohatství

celkové bohatství (v % celku)

rozsah bohatství Počet dospělých obyvatel (% podíl na světové populaci) neděle, 19. října 14

82

Strukturální vztahy virtuální a reálné ekonomiky


Struktura reálné a (virtuální) finanční globální ekonomiky: – Pojem finanční (virtuální) a reálné ekonomiky a jejich vzájemné vztahy – světové finance a jejich vztah k alokaci zdrojů – autonomie virtuální ekonomiky a její zpětný vliv na reálnou ekonomiku


Okruhy ekonomických veličin • Dvojí pohled na hospodářskou realitu, tj. rozlišování naturální stránky a peněžní stránky ekonomických jevů a procesů, je vlastní jakékoli součásti tržní ekonomiky. • Pro tržní ekonomiku je typické, že kvantifikuje ekonomické jevy nejen v naturálních nebo fyzikálních či jiných měrných jednotkách, ale že je současně oceňuje i v cenách, tj. v peněžních jednotkách.


Okruhy ekonomických veličin • V ekonomice kde podnikatelské subjekty produkují zboží a služby vzniká jejich cesta k domácnostem jako tok produktů. Peníze, které za tyto zboží a služby domácnosti zaplatí firmám, představují tok peněžní. Naopak zase tok reálných výrobních faktorů od domácností k firmám má svuj peněžní výraz v toku mezd, rent, zisku, úroku a dalších příjmů, které za ně domácnosti od firem obdrží. Toky produktu a výrobních faktoru tvoří reálný oběh. • Vznikají tak dva okruhy oběhu veličin: - Fyzické (reálné) ekonomické veličiny - Peněžní veličiny


Jednoduchý hospodářský oběh


Základní subjekty a trhy


Makroekonomický oběh globálně


Okruhy ekonomických veličin • Peněžní toky vytvářejí dohromady peněžní oběh. Peněžní oběh je zajímavý tím, že je sice peněžním odrazem reálných toků produktů a výrobních faktorů, ale je na nich i v jisté míře nezávislý a má také svůj další relativně samostatný trh finanční, který významně ovlivňuje peněžní oběh a chod celé ekonomiky.


Vztah reálné a peněžní ekonomiky Tento vzájemný bipolární vztah je dán rozvojem tržní ekonomiky a s tím spojeným působením základních funkcí peněz v praktické rovině. V podstatě to znamená, že ekonomické subjekty opírají svá ekonomická rozhodování o kategorie peněžní ekonomiky a to jak o skutečný, tak o očekávaný vývoj peněžních veličin. Jde především o úrokové sazby, kursy cenných papírů nebo měnové kursy.


Finanční systém • Finanční systém zajišťuje toky finančních prostředků mezi domácnostmi, firmami a státem (domácí platební styk) a zároveň zprostředkovává toky mezi ekonomikou a zahraničím (zahraniční platební styk) • V tomto systému mají klíčovou roli banky jak v hotovostních tak v bezhotovostních transakcích


Finanční zprostředkování Finanční zprostředkování je významným odvětvím národního hospodářství a celé světové ekonomiky V procesu finančního zprostředkování se transformují určité druhy aktiv a pasiv země do jiných druhů aktiv a pasiv Finanční zprostředkovatel je finanční institucí propojující zástupce držitelů přebytku a nositelů deficitu určitých druhů aktiv (banka jako typický příklad finančního zprostředkování) neděle, 19. října 14

Struktura odvětví • Finanční zprostředkování je zajišťováno finančními institucemi a finančními trhy, které spolu tvoří finanční systém země. • Specifickou součástí finančního systému je i centrální banka, která plní kromě čistě finančních i specifické národohospodářské funkce


Finanční instituce Finanční instituce působící na finančním trhu sestávají v první řadě z centrální banky a následně z podnikatelských subjektů finančního zprostředkování, které se zaměřují na nabídku volných finančních prostředků a jejich distribuci. Za hlavní finanční instituce jsou na finančním trhu považovány: •

Centrální banka, se svým specifickým posláním

•

Podnikatelské subjekty finančního zprostředkování, které dělíme na: • banky - zejména komerční (obchodní) banky a spořitelny • nebankovní spořitelní instituce - zejména úvěrové společnosti, spořitelní a úvěrová sdružení • pojišťovací společnosti a penzijní fondy • ostatní finanční instituce - zejména finanční a obchodní společnosti a investiční společnosti


Bankovní soustava • Bankovní soustava představuje souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi. V jednotlivých státech se bankovní soustavy liší. Přes určitá specifika však existují základní složky bankovních soustav: • centrální emisní banka, • soustava obchodních (komerčních) bank a ostatních peněžních ústavů. • Základní charakteristikou současných bankovních soustav je systém tzv. frakčních rezerv


Finanční trhy • Finanční trh Finanční trh je zvláštní formou trhu. Je to systém, který se vytvořil proto, aby bylo možno prodávat a kupovat krátkodobý i dlouhodobý kapitál výměnou za volné peněžní prostředky. • Finanční trh zabezpečuje přerozdělení již soustředěného kapitálu. Poptávka je na finančním trhu motivována především třemi obvykle navzájem protikladnými kritérii, kterými jsou výhodnost, bezpečnost a likvidita.


Finanční trhy Finanční zprostředkování spočívá v obchodování s finančními aktivy (nástroji) na finančních trzích Finanční trhy se liší podle druhu obchodovaných aktiv na: • trh vkladů a úvěrů( bankovní a nebankovní vklady a úvěry) • peněžní trh (peníze a krátkodobé pokladniční poukázky do 1roku) • akciový trh (akcie podniků a fondů) • dluhopisový trh (dluhopisy se splatností nad 1 rok) • derivátový trh (forwardy, futures, opce) • trhy s ostatními finančními nástroji


Finanční trhy Finanční trhy rovněž členíme na: • primární (nové emise) • sekundární (již emitované cenné papíry) dále taky na • efektivní - (mezinárodní peněžní trhy a likvidní burzovní trhy) - aukční trhy, vysoká transparentnost, standardizace, informační otevřenost, nízké transakční náklady • neefektivní - (bankovní obchody a přepážkové obchody pojišťoven) - přímé obchody s částečnou informovaností a malou transparentností, vysoké transakční náklady


Struktura finanční ekonomiky • Finanční trhy jsou v současném světovém hospodářství vysoce globalizované • Je to důsledek rozvoje technologických prostředků komunikace, které umožňují provádět finanční transakce v reálném čase a globálním prostoru • Současně to je výsledek vysokého stupně liberalizace obchodních a kapitálových toků a integrace národních finančních trhů do světových


Pohyb kapitálu Liberalizace pohybu kapitálu přinášela zůčastněným stranám řadu výhod: • Investoři: !Maximalizace zisku , diverzifikace rizika při porVolizaci !Možnost obstarávání levných finančních zdrojů

• Státy: ! Prostředky pro financování rozpočtových deficitů

• Jednotlivci a rodiny: ! Pokles cen na základě efekYvní alokace kapitálu ! Podpora sociální fuknce států


Finanční kapitál • Finanční kapitál je formou kapitálu, která umožňuje globální reprodukční proces redukovat na proces, v němž peníze plodí další peníze, neboli hodnota plodí další hodnotu. • Vztah mezi finančním kapitálem a výrobním kapitálem neboli mezi financemi a reálnou ekonomikou se vyznačuje na jedné straně disciplínou, kterou finanční kapitál vnucuje kapitálu výrobnímu. • Na straně druhé možností a vlastně i sklonem finančního kapitálu předbíhat možnosti zhodnocování, které jsou dány jeho ziskovým zhodnocováním ve výrobě.


Vztah reálné a peněžní ekonomiky • Tento vztah mezi financemi a výrobním kapitálem neboli mezi financemi a reálnou ekonomikou sice v kapitalistickém výrobním způsobu existoval vždycky, ale měnil se. Od globální krize ziskovosti kapitálu na přelomu 60. a 70. let XX. století je financializace integrální součástí globální kapitaslitické restrukturalizace vztahu mezi kapitálem a globálním reprodukčním procesem.


Vztah reálné a peněžní ekonomiky Tento vzájemný bipolární vztah je dán rozvojem tržní ekonomiky a s tím spojeným působením základních funkcí peněz v praktické rovině. V podstatě to znamená, že ekonomické subjekty opírají svá ekonomická rozhodování o kategorie peněžní ekonomiky a to jak o skutečný, tak o očekávaný vývoj peněžních veličin. Jde především o úrokové sazby, kursy cenných papírů nebo měnové kursy.


Vztah reálné a peněžní ekonomiky • Tendence k nadměrné akumulaci kapitálu, kdy již výrobní investice kapitálu nemohou uspokojit jeho nároky na zhodnocování, je zhoršována sklonem finančního kapitálu generovat fiktivní kapitál (skrze investování vypůjčených peněz, financování dluhu, termínované obchody, opce, deriváty a podobné spekulativní instrumenty.). • I když finanční kapitál ukázňuje kapitál výrobní (a výrobní kapitál se stále více financializuje - zfinančňuje), tranfer zisků z výrobního sektoru nedokáže udržet tempo s nároky na zhodnocování, které si finanční kapitál klade. • Proto se stále víc kapitálu přesouvá do virtuální finanční sféry spekulativních obchodů na světových finančních trzích


Vztah reálné a peněžní ekonomiky ve světovém hospodářství • Konvenční bankovní systém (systém frakčních rezerv) umožňuje centrálnim bankám ve spolupráci s komerčními emitovat fiktívní dluhy bez reálneho krytí. • Výsledkem je, že operace bank na finančních trzích přesahují několikanásobně reálny HDP vytvořený ve světovém hospodářství. • Finanční spekulace bánk a dalších účastníků globálních finančních trhů spolu s vytvářením fiktivních peňěz vytvořili největší finanční bublinu všech časů. • Dopady jejího splasknutí budou mít obrovský vliv na vývoj celého světového hospodářství


Vztah reálné a finanční globální ekonomiky (2010)

Trillion = angl. biliarda neděle, 19. října 14

107

Nejvýznamnější globální rizika Světové ekonomické forum pravidelně hodnotí formou průzkumu mezi účastníky největší rizika pro světovou ekonomiku Z hlediska významnosti vlivu na další vývoj světového hospodářství bylo tímto průzkumem identifikováno následujících 5 nějvětších rizik:

Velké systemické finanční selhání Krize v dodávkách pitné vody Krize z nedostatku dodávek potravin Chronická fiskální nevyrovnanost Extrémní volaFlita cen energií a potravin


Nejvýznamnější globální rizika Světové ekonomické forum pravidelně hodnotí formou průzkumu mezi účastníky největší rizika pro světovou ekonomiku. Výsledky z hlediska pravděpodobnosti vzniku pro nejbližší roky jsou:

KriFcká přijmová disparita Chronická nevyrovnanost rozpočtů Rostoucí emise skleníkových plynů Počitačová kriminalita (cyber atack) Krize v dodávkách pitné vody


Literatura • Žídek: Dějiny světového hospodářství, Vydavatelství a nakladatelství Alois Čeněk, Plzeň 2009 • Baldwin, Wyplosz: Ekonomie evropské integrace, Grada, Praha, 2008 • Rolný, Lacina: Globalizace, eYka, ekonomika, KEY Publishing, Ostrava, 2008 • Waisová: Úvod do studia mezinárodních vztahů, Vydavatelství a nakladatelství Alois Čeněk, Plzeň 2009 • Revenda at kol.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, Management press, Praha 2005


Struktura světového hospodářství II

Recommend Documents